Samou radostí z rána, totožného se všemi předchozími v tomto bludišti dřevěných staveb, přesto naplněného bezdůvodnou touhou skákat a tančit, se malá Eli bez obvyklého šourání rozeběhla k velkému prostranství poblíž železničních kolejí. Branou právě přijížděl vlak a hlídka na věži byla na chvíli skryta oblaky bílé páry. Na prostranství už stály řady dospělých a také skupina dětí.
Jeden z přítomných hlídačů na ní ukázal a zavolal:
"Ty, sem!"
Eli se lekla, protože přímo ji ještě nikdy neoslovili. Hlídač už ale zase volal na všechny děti:
"Rozdělte se do skupin, tři řady po třech! Doktor Mengele tu bude každou chvíli!"