Stál a nevěřícně pozoroval čilý ruch tržiště. Ne, že by na náměstí nebývaly trhy. Jen si byl stoprocentně jistý, že nebyly středověké.
"Klid, Jindro, všechno se ti jenom zdá," pronesl sám k sobě. Na pár minut zavřel oči, aby nalezl ztracenou rovnováhu.
A pak, ve chvíli, kdy je otevřel, spatřil muže, jehož portrét si pamatoval z hodin dějepisu.
"Vítej v tajemném městě," pronesl Jan Rokycana.
"Nebo jinak. Nic se ti nezdá. Tobě kamaráde regulérně hráblo," pokračoval Jindřich v samomluvě.
"Zbytečně se trápíš. Nesníš, ale ani nejsi blázen," ozval se další hlas za jeho zády. Nechtěl se otočit, ale zvědavost zvítězila.