Autorův výběr 2016

Obrázek uživatele Marek

Rozloučení s hrdinkou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Myslím si, že toto drabble se mi letos povedlo nejlépe a proto se s ním chci pochlubit ještě jednou :D

Drabble: 

Vážení kamarádi, přátelé,

sešli jsme se dnes zde, abychom se rozloučili s naší kamarádkou, přítelkyní, manželkou a milenkou. Byla jedinečná. Byla dokonalá. Zvládla vše na světě, co si přála. Byla naše hrdinka a máme ji rádi. Jednou jsem ji viděl krýt chlapečka před střelbou. Holým hrudníkem! Je pravda, že ji poté zažalovali za veřejné pohoršení, ale zachránila život. Podruhé se jí povedlo zachránit topícího se delfína. Jindy zase pomohla odnaučit kouřit chladící věž Temelína. Myslím si, že my všichni bychom na ni měli vzpomínat s láskou a úctou jaká jí náleží, protože na tomto místě právě umírá naše Mary Sue.

Obrázek uživatele Amy

Kde nestačí ocel, pomůže násilí

Úvodní poznámka: 

Přiznám se, že zbožňuji většinu svých drabblat, takže vybrat jen jedno bylo velice těžké. Nakonec jsem se rozhodla pro jedno z odlehčenějších, které jsem letos napsala. Navíc mám podezření, že napoprvé ne všichni pobrali tu narážku. Tak schválně - pohledný vysoký svalnatý blonďák... kdo by to jen mohl být? :-)

A jestli jste neviděli seriál Dr. Horrible's Sing-Along Blog, okamžitě to napravte. Vážně. Nežertuji. Geniální věc, jakých se rodí jen málo.

Drabble: 

Doktor Horrible se nudil. Šíleně. Když jste největší superpadouch pod sluncem, život vás za chvíli přestane bavit.

Proto ve skrytu duše zajásal, když se na scéně objevil nový superhrdina. Doktor se zrovna chystal vloupat do mrakodrapu v New Yorku zdobeném velkým "A". Do cesty se mu ale postavil vysoký svalnatý pohledný blonďák.

“Střez se, Doktore Horrible! Jsem Steel Man a přišel jsem tě rozdrtit!”

“Steel Man? To jako fakt, chlape?”

Blonďákovi na tvářích vykvetl ruměnec. Bylo to svým způsobem roztomilé. Zkoumavě pohlédl na svůj ocelový oblek. Pokrčil rameny a rozpačitě se pousmál.

“Co na to říct… železo už bylo zabrané.”

Obrázek uživatele Macalaurë

Dědictví

Úvodní poznámka: 

Téma: Levná kořist.

Tohle drabble má asi nejméně komentářů ze všech, ale pro mě je nejdůležitější a nejvíc osobní. A nejvíc bolavé. Tak proto.

Drabble: 

Chlápek v zastavárně byl otylý plešoun, který páchl jako hnojník, ale nikdy se mě příliš nevyptával. A nikdy nechtěl vidět papíry. Musel cítit moje zoufalství.
„Kolik mi za to můžete dát?“ ptal jsem se a zatínaje zuby mu podal prsten.
Cosi zamručel a otáčel šperk v tučných prstech.
„Nemá punc,“ řekl. „Kde jste k tomu přišel?“
„Patřil mému otci,“ vyslovil jsem ztěžka.
„Co se tam píše?“
Curufinwë Fëanáro en cárë.“
„Ten diamant asi nemá certifikaci, co?“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Tak stovku.“
„Má mnohonásobně vyšší hodnotu!“
„Sto padesát. Poslední slovo.“
„Dobře.“
Doufal jsem, že ho dostane někdo, kdo si ho zaslouží.

Obrázek uživatele Elrond

O rodičích a dětech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po dlouhém váhání jsem si vybral tohle, protože jsem se u jeho vymýšlení a psaní královsky bavil (a to jsem jenom herold).

Drabble: 

Melkor láskyplně pohladil černé vejce, které měl Mairon usazené na klině. Bylo žhavé a pulzovalo.
„Brzo se vyklube,“ konstatoval Melkor. Sklonil se na úroveň Maironova klína a zašišlal: „Tatíček uš še na tebe těší.“
„Nešišlej na něj! A nejsem maminka!“ rozohnil se maia a oheň v jeho žilách pulzoval zřetelněji.
„Líbí se mu, když se zlobíš. Podívej,“ řekl Melkor a ukázal na praskliny táhnoucí se přes lesklý povrch. Za chvíli dostalo ven hlavu. Mairon k němu natáhl ruku a dráče mu olízlo prst.
„Jak se bude jmenovat, mami?“ zeptal se Melkor a zastrčil druhovi vlasy za ucho.
„Glaurung,“ rozhodl dojatě.

Obrázek uživatele Iantouch

Krutý udavač

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+ na téma Tanec stínů.

Protože zrovna prožívám mnoho zmatků a tohle drabble to tak nějak odráží.

Drabble: 

Předstírá spánek. Polštář je navlhlý slzami. Otočí jej zrovna ve chvíli, kdy vrznou dveře.
„Kolik je hodin?“ zašeptá hrajíc rozespalou.
„Teprve svítá, spi,“ odpoví Fingon, skloní se k ní a políbí ji na čelo.
„Mluvili jste dlouho.“
„Dlouho,“ přitaká manžel.
Netuší, že je viděla. Vysokou Maedhrosovu postavu pomalu se blížící k té Fingonově. Závoj rozpuštěných vlasů, cudně skrývající polibek. Temnou siluetu manželových zad, prohnutých v záchvěvu chtíče. Obrys Maitimových boků a křivku jeho rtů lapajících po dechu.
Mohli alespoň zhasnout. Svíce byla krutý udavač. Tanec stínů vypověděl vše.
Zhluboka vdechla. Fingon voněl mýdlem.
Aspoň má tolik slušnosti, že se umyl.

Obrázek uživatele Azereth

Možná

Úvodní poznámka: 

Pozdě, ale přece. :) Tohle jsem vybrala nevím proč, snad kvůli tomu konci.
(Na téma: Pláčí námořníci rum?)

Drabble: 

Na nábřeží toho dne seděl námořník. Byl zády opřený o lampu pouličního osvětlení a po tvářích mu stékaly slzy.
Někdy máte svíravý pocit zeptat se, co se stalo.
V ruce svíral poloprázdnou láhev rumu a rozmazaným zrakem bloumal po vodní hladině.
Na některé věci vás možná nenapadají správné otázky.
Na levém rameni měl vytetovaného mořského hada s kotvou a předloktí měl rozdrásané do krve.
Jindy vám zase dochází slova.
"Mamí, pláčou námořníci rum?"
Občas je dobré mlčet a jít dál?
Muž prstem setřel slzu a olízl jí. Pobaveně zavrtěl hlavou a konečně se usmál.
Někdy je lepší nechat mluvit jiné.

Černé vrby a topoly

Úvodní poznámka: 

Tahle scéna mě vždycky fascinovala. Tak možná proto...

téma: Tanec stínů

Drabble: 

Háj černých topolů a vrb pokrývá břeh. Je tu věčné přítmí, mrtvolné ticho, ani lísteček se nepohne.

Ticho přerušuje zvuk bosých nohou a občasné zabečení. Nohy se po chvíli zastavují, ruce vyhrabávají jamku.

Svist nože. Záblesk karmínově rudé. Kapky, pramínky, potůčky se slévají v jamce.

Netrvá dlouho a objevuje se první, pak další. A další. Desítky. Všechny víří ve spletitém tanci okolo jamky plné chladnoucí krve.

Některé z nich zná. Své padlé druhy. Své přátele. Se slzami v očích poznává svou matku. Tolik touží s ní promluvit. Nesmí. Zatím. Musí nejdřív najít jiný stín. Ten jediný, který mu může pomoci.

Bylo mu dvacet...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původně jsem váhala mezi čtyřmi svými drabblaty, které z nich bych označila jako "nej". Než jsem se rozhodla, tak se všechna čtyři ocitla v něčím výběru. Proto sem nakonec z důvodu své vlastní nerozhodnosti vkládám to, které v mém původním výběr vůbec nebylo. (Naštěstí jsem na dalších místech své oblíbenosti neměla takový nával.)

Drabble: 

Bylo mu dvacet a cítil se na patnáct.
Byl mladší královský syn – lehkovážný a nezodpovědný – přesně takový, jakým ho navzdory všem výčitkám chtěli v skrytu duše mít, aby v budoucnu neohrozil svého staršího bratra a mír v království. Byl se svým bezstarostným údělem spokojen. Jenom občas ho v noční temnotě přepadla lítost, že po něm nezůstane nic kromě pár levobočků, o jejichž královské krvi se nikdo nesmí dovědět. Ale pokaždé ji okamžitě zahnal. Klidný život byl pro něj lákavější než věhlas.
Všechno změnila jedna válka a dvě rány mečem. Najednou byl král.
Bylo mu dvacet a cítil se na padesát.

Obrázek uživatele Sammael

Spear of Praetoria Ep. 15: Rodinná pohroma

Úvodní poznámka: 

Letos to bylo těžké rozhodování... nakonec dávám do výběru epizodu 15, protože jsme tam tak nějak všichni :-)

Drabble: 

„Bratranče!“ První důstojník Uxbridge mladší vběhl do pracovny kapitána Uxbridge a předal mu pergamen. „Máme problém.“

„Ale ne!“ zaúpěl kapitán, když si na něm přečetl, že jeho vzdálení příbuzní je hodlají poctít návštěvou.

Oba Uxbridgeové zavzpomínali, jak dopadla poslední návštěva.

„Dort od tetičky Ágnes, kterým se přiotrávil šéf bezpečnosti,“ řekl kapitán.

„Bratranec James rozšteloval magosovi jeho oblíbený kogitátor,“ dodal první důstojník.

„A synovci Normanovi navigátorka málem ustřelila hlavu, když ji plácl po zadku,“ uzavřel kapitán. „Musíme zmizet, než dorazí.“

„Ale kam?“ zeptal se první důstojník.

„Tam, kam za námi nikdy nepoletí.“ Oba Uxbridgeové se na sebe podívali. „Do Oka Teroru!!“

Obrázek uživatele mamut

Bosé nožky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybrat jedno, to je úkol.
Vloni jsem vybrala drabble věnované tatínkovi a letos to udělám také tak.
Protože byl laskavý člověk, protože jsem jej měla a stále mám moc ráda a protože mi na vždycky chybí. I když jsem už velká holka.

Drabble: 

Na podlaze tančí stíny stromů vrhané lucernami oknem .
Ťap, ťap, ťap…
Bosé nožky ťapkají po studeném linoleu.
Asi metr před postýlkou se zastaví a pak - hop! Rychle skočí do jejího bezpečí. Zamuchlat se do peřinky a rychle spát. Co kdyby náhodou!
Rodiče někdy mají zajímavé výchovné metody.
Tatínek chtěl mít s maminkou aspoň večer chvilku klidu. A tak, když jsem neustále trajdala a trajdala, pošeptal mi do ouška tajemství: „Je tam, pod postelí. Chytá děti, které v noci ponocují a nechtějí být v postýlce.“
Postýlka byla mým bezpečným útočištěm.
Pod mou postýlkou totiž nebyl žádný obyčejný bubák.

Byl tam LEV!

Obrázek uživatele Layla TB

Seznam než se se zemí sezdám

Fandom: 
Drabble: 
  • Na místě protočit své tělo, aby všechno v jediné se slilo.
  • Stát v ledovém větru, dokud tváře neshoří teplem krve. Dokud ve mně netepá život a nade mnou je čisté nebe.
  • Hádat se, křičet na všechny kolem tebe. O slovu, o trýzni, dokud nezpochybním sebe.
  • Lehnout k spánku, kámen na rty. Ať kočky kolem bloudí, než se mé tělo zhroutí.
  • Stromy-

    Do plic mi vnikl dým ze zhaslé svíčky. Víčky překvapeně mrkám a pohledem hledám, kdo zhasl svíc.
    "A pro co všechno?" Pro krásné nic.
    "Nevzchopíš se - nikdy víc."

    Času mám však stále dost, pro nic, a i pro radost.

  • Závěrečná poznámka: 

    Nemohla jsem se rozhodnout, které zveřejnit. Tak nakonec to, které, i přes prvotní naprostou nespokojenost, se prokázalo docela přijatelným. Pořád mi z něj vyskakují v hlavě ty stejné pocity jako při psaní, což by se dalo pokládat za pádný důvod.
    Přeji vám krásný zbytek roku, snad se uvidíme na pikniku.
    (Stále jsem všechno nepřečetla, čtu a budu číst. Ale pokud to nestihnu do konce měsíce, hodím sem jen prozatimní seznam oblíbených.)

    Obrázek uživatele Lee

    Stejnou cestou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Protože je hodně o mně. Nebo spíš o někom, kým bych chtěla být.

    Drabble: 

    Ovládl tě strach a to je zlé. Paralyzuje tě, ale to není zdaleka to nejhorší. Relativizuje.
    Existují věci, pro které stojí za to zemřít? Tážeš se na otázku, kterou jsi nikdy dříve nepoložil.
    A strach odpovídá rozhodně: ne. Nenaslouchal bys mu, ale jeho odpověď je podepřena realitou hlavně, jejíž ústí spočívá na tvém zátylku.
    Zaslechneš zuřivou otázku a víš, že se musíš rozhodnout. Z nadcházejícího bezvědomí tě probere záblesk vzpomínky na den, kdy ses Mu odevzdal. Na nesmazatelný kříž na tvém čele.
    Odkudsi tiše, chraplavě zazní: "Credo... Credo in unum Deum."
    A ty se modlíš, aby ten hlas byl tvůj.

    Závěrečná poznámka: 

    Ještě udělám tradiční výběr, nebojte!

    Obrázek uživatele Faob

    Kdo položí ruku na pluh

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Výběr tentokrát jednoznačný, toto havraně spíše zapadlo, přitom v kostce a snad laskavě shrnuje opakující se (jediné?) téma mých drabblat: nežijme křivdami... Ale v aktuální krajině po bitvě těžko říci, zda povytažení ze závěje přinese nějaké ohlédnutí, když náš pohled stržen vpřed, k jednolitě bílému obzoru namrzlého sněhu, k prázdnotě nepopsaných listů.

    Drabble: 

    Návraty. Zpět. Ke křižovatkám, kdy.
    Pravou, levou, prostřední. Vydal se jednou, která vyústila.
    Vaře se v kotli, vzpomínal.
    Ale kde první chyba, fatální omyl?

    Rozpraskané rty. Chtěl je políbit, jizvy zacelit svými slinami.
    Je hříchem povznesený, ješitný soucit?
    Nejdete dohromady, děly růží nezastřené brýle přítele.
    Je zločinem slepota?
    Nesnáším omezení, pravila, když přespala u spolužáka.
    Nebo hluchota?

    Hluchý, slepý, pyšný?
    Není teď?
    Zajat v minulém, svou potencí dalšího vyčerpaném?

    Ale poručte Rakovi.
    Stopy korýšů nevymýtíš myšlenkou.

    Kdo se ohlíží, není způsobilý, pravil plod dávného tudy, a ne tudy.
    Spásná to idea nácků a estébáků!, oponoval.
    To je z Bible, otče.

    Obrázek uživatele Ampér

    Nad čajem

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Holky, jak funguje ta nová seznamka pro princezny,“ zeptala se Locika.

    „Zadáš si inzerát v Královských novinách, odpovědi ti chodí esemeskou. Ale je to podvod,“ odpověděla Zlatovláska. „Já to zkusila a tohle je výsledek.“

    Pět hlav se sklonilo nad mobilem. „Tenhle se už vidí na svatební hostině,“ konstatovala Růženka a četla nahlas. „Na svatební přípitek prosím Martini. Protřepat, nemíchat.“

    „Jé, někdo poslal fotku i nějakého stromu,“ rozněžnila se Popelka. „A napsal k tomu já jsem Groot.“

    „Tady se do tebe už zamiloval,“ vykřikla Lada. „Oslovuje tě můj milášku!“

    „A co teprve tohle,“ řekla Zlatovláska. Na displeji svítilo jediné slovo. Hodor.

    Obrázek uživatele Doktor

    Jezero Ohmu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Z filmu Nausicaa from the Valley of the Wind (česky Naušika z Větrného údolí). Pokus vydělat nějaké kachny méně známému fandomu, i když z drabble se toho o filmu moc nedozvíte a ostatně kvalita je přinejlepším průměrná (toho drabble).
    Film se odehrává v době několik tisíc let poté, co většinu Země zničila válka. Zničenou zemi zabrala Pustina, tvořená jedovatými rostlinami a zmutovaným hmyzem (i když Ohmu jsou spíše korýši). Místa, kde žijí lidé, jsou od sebe daleko a o vzájemném přátelství jednotlivých osad nemůže být řeči.
    Princezna Naušika je obyvatelkou celkem prosperujícího Větrného údolí a má jisté důvody k tomu, aby zjistila, co se vlastně v pustině děje.
    Kiršana je velitelkou torumekijské okupační armády, která obsadila Údolí větru a má velmi pádné důvody Pustinu zničit.
    Oproti původnímu drabble jsem trochu pozměnil název.

    Drabble: 

    Po šíleném úniku z létající pevnosti a hladkém přistání na jezeře se Kirštana cítila opět paní situace. Vytáhla pistoli a vystřelila do vzduchu. "Tady rozkazuji já!"
    Trup malého letadla se rozkymácel. Vynořili se Ohmu, obrovští korýši, strašliví vládci Pustiny.
    Kirštaně se zvedl žaludek. V bitvě s Ohmu kdysi přišla o ruku a nohu a málem vykrvácela.
    Princezna Naušika roztáhla ruce a šeptala slova omluvy. Ohmu jí zkoumavě ovíjeli zlatými chapadly.
    To není možné, pomyslela si Kirštana, copak se s těmito tvory dá vyjednávat?
    Konečně Ohmu stáhli chapadla a odpluli.
    "Tu pistoli si, s dovolením, vezmu," řekl jeden z princezniných mužů.

    Obrázek uživatele Scully

    Het Gekkenhuis

    Úvodní poznámka: 

    Dlouho jsem nevěděla co, ale Vincentovská drabblata mám stejně vždycky asi nejraději.

    Na téma "Záblesk".

    Gekkenhuis znamená blázinec.

    Drabble: 

    Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
    Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
    Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
    Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
    Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

    Obrázek uživatele Saphira

    Objevení nebe

    Úvodní poznámka: 

    Protože co je krásnějšího než noční obloha s výhledem do nejhlubších koutů vesmíru?

    Na téma "Svázané ruce".
    Název odkazuje na román Harryho Mulische Objevení nebe, který je v současnosti považován za nejlepší román nizozemské literatury (i když oficiálně má prvenství asi pořád Multatuli).

    Drabble: 

    Vidíš nebe a na něm hvězdy. Nekonečný prostor sahající až tam, kam nedosáhne tvoje představivost. Bledá světýlka, která se mihotají v atmosféře. Nekonečně možností. Nekonečný život. Hledíš na minulost, protože hvězdy zářící na obloze už miliony let neexistují.
    Přemítáš nad tím, že tam venku někdo je. Že možná stejně jako ty hledí na noční oblohu a pátrá očima po světle, které taky ochraňuje živé bytosti. Oba máte svázané ruce, protože vám nezbývá, než fascinovaně hledět do temnoty a přát si, že jednou nastane den, kdy se podíváte vzájemně do očí.
    Vidíš nebe a je za tím celá existence našeho života.

    Obrázek uživatele Zuzka

    Cesta vzhůru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vybírání do knihy a do výběru bylo těžké. Ne proto, že bych toho měla letos mnoho úžasného. Naopak, plížila jsem se po okraji uspokojivosti po většinu dubna, rovněž jako po okraji příčetnosti, dohnal mě pracovní i lidský stres. Něco slušného jsem ale přece jen snad napsala a děkuju moc všem, kdo mi drželi palce, posílali kachny a psali komentíky. Mám z nich pořád hroznou radost a chodím si je opakovaně číst :)
    Sama ještě dočítám, chybí mi sedm dnů, snad to zvládnu :D

    Drabble: 

    Jasné světlo nocí padá
    Jasné světlo - máš mě ráda?
    Jasné světlo přinesu ti
    Jasné světlo hrstku suti

    Jasné světlo krásná paní
    Jasné světlo kočkování
    Jasné světlo bílý koník
    Jasné světlo špatný podnik

    Jasné světlo temné čáry
    Jasné světlo hromy v dáli
    Jasné světlo blesků lovci
    Jasné světlo stádo ovcí

    dusá tmou.

    Jasné světlo valčík tančí
    Jasné světlo štěstí značí
    Jasné světlo pěší cestou
    Jasné světlo za nevěstou

    Jasné světlo stát se darem
    Jasné světlo bloudí ránem
    Jasné světlo chybí víra
    Jasné světlo síly sbírá

    Jasné světlo láskou září
    Jasné světlo čáry maří
    Jasné světlo konec cest
    Jasné světlo hvězda hvězd

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble je na téma pro 7. duben: Záblesk.

    Neviditelný fandom: 
    Obrázek uživatele Dangerous

    Untitled Self Portrait

    Úvodní poznámka: 

    Dlouho jsem přemýšlela, kterou drabble vybrat. Měla jsem jednu historickou, o které si myslím, že se mi fakt povedla a která měla úspěch, a jednu strašně osobní a pro mě krásnou. Ale nakonec jsem skončila u téhle, protože je taky osobní, pozitivní a určitě byste ji měli docenit víc než předtím v dubnu. ;)
    Bylo to na téma "hrdinovi trapní příbuzní".
    (Že v autorově výběru vždycky skončím s angličtinou... :D)

    Drabble: 

    Lightness
    My parents
    Eternal holidays
    More holidays!
    The opposite of darkness!
    White dwarf
    Curtains open
    On the roof
    Middle of the day
    Polished windows
    White dress
    White lemonade
    Lightness
    My parents
    Totally broke…

    “Argh! That’s so lame!” Batman head desked and pulled at the hem of his white lacy dress. His white fluffy ears hit the floor. Mum’s going to be mad when they’re dirty. Again.
    There it came. From the inside. And he cried.
    “I can’t do this anymore!”
    He tore up the first sheet of paper and started another…

    Darkness
    No parents
    Continued darkness
    More darkness
    Get it?

    Závěrečná poznámka: 
    Obrázek uživatele tif.eret

    Obrázky

    Úvodní poznámka: 

    Po dlouhých úvahách jsem nakonec vybrala drabble, které mi dalo nejvíc práce a původně mělo dopadnout úplně jinak.
    Téma: Pastelky

    Drabble: 

    Moje děti sedí za stolem a kreslí pastelkami obrázky. Nakreslíme ti kočičku, mami. Kreslily opravdu dlouho a důkladně. Želvovinovou kočku a modrého kocoura. Červená, černá a modrá pastelka byly znatelně kratší než ostatní v krabičce.
    Při pohledu na obrázky náhle zatoužím po opravdové kočce. Kde ji vzít? Cestou z práce promýšlím možnosti. Nejlépe bude zajít do útulku. Hned při vstupu do bytu depozita, jehož adresu jsem našla na internetu, se ke mně ženou dvě kočky. Překvapeně na ně hledím. Modrý kocour a želvovinová kočka!
    Doma horečnatě hledám obrázky dětí. Nejsou k nalezení. Zato v krabičce… Všechny pastelky jsou stejně dlouhé.

    Závěrečná poznámka: 

    Původní poznámky:

    1)Želvovinová kočka (tortie) má srst složenou z černých a rezavých chlupů.
    2)Nemám děti a moje kočky mají jiné barvy :-)

    Obrázek uživatele Tenny

    Šla

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tenhle rok možná nebyl tak plodný jako minule, ale rozhodně jsem stvořila drabblata, na která jsem pyšná.
    Snad nejvíce na svojí první navazující příběhovou sérii, fanfikci na Pána prstenů aka Příběhy Čtvrtého věku.

    Ale máme vybírat jedno drabble, ne celou sérii, takže nakonec vyhrálo drabble, které ve mě silně rezonuje a ač se to možná nezdá, je osobní.
    Téma bylo Sedm kulí.

    Drabble: 

    Šla, vyzbrojena pouze svým hlasem a odhodláním.
    Do boje.
    Do boje proti těm, co drželi naleštěné pušky, na tváři nosili arogantní úšklebky.
    Kéž by slova dokázala odvrátit kulky, změnit kurz, kam směřuje svět.
    Ale když vám drží hlaveň u hlavy, jak můžete být klidní? Jak můžete předstírat, že je vše v pořádku?
    Křičela. Bude křičet, dokud se neotřesou základy světa, dokud světlo neprorazí tmu, dokud kulky nenajdou svůj cíl.
    Sedmkráte vystřelili. Sedmkráte zasáhli.
    Když jí život vytékal z žil, ptali se jí: "Mělo to smysl?"
    "Pokud jsem svými slovy zachránila byť jednoho člověka, změnila jen jeden život... Mělo to smysl."

    Závěrečná poznámka: 

    Můj táta mi řekl, že se nemám tolik rozčilovat a že prý stejně svými slovy nezachráním svět... Je těžké zůstat v klidu a neřešit to, když se vás věci osobně týkají.
    Nehodlám mlčet, když musím poslouchat, že lidé jako já si nezaslouží vzdělání, svobodu nebo právo na život. A pokud moje slova změní život aspoň jednomu člověku... No, mělo to smysl.
    Jak jinak změnit svět, než tím, že se ozveme?

    Každopádně, snad se s některými z vás uvidím na FFku, možná na pikniku a rozhodně se plánuji zúčastnit i příští rok. ;)

    Obrázek uživatele Vinpike

    Květina a hlína

    Úvodní poznámka: 

    Trochu zapadlejší kousek z mé něžné reality.

    Drabble: 

    Sotva pohnul hlavou, ruce ztuhlé.
    Neuhlazen, neoholen a hladový. Na holeních modřiny.
    Hodinu přehazoval uhlí.
    Nepřikvačila, na kavalci s kávičkou.
    "Ty jsi skvělá!"
    "Co ti zase nevyhovuje?"

    Hlavně že rovnoprávnost!
    Utkvěla pohledem na nehtech.
    "Hele, nebuď hloupý! Nejsi žádná květinka, to já!"
    A já?
    Slyšela nevyslovené.
    "Ty jsi hlína."
    "Jasně," nahlas.
    "Mé slzy tě kropí, můj smích kypří! Má krása je tvou úrodou, já jsem tvá akvizice."
    Nechápal. Odkud to vzala?
    "Chtěl bys, abych nakvašená?" přerušila hluk akvária.

    Nechtěl. Není kráva a on holobrádek v kvádru. Oba vědí.
    Čím více rozkvete, tím k němu ohleduplnější.

    Pohladil okvětní lístky.
    "Nekvaltuj," hlesla.

    Obrázek uživatele Aplír

    Někteří

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drabble na téma Stopy korýšů.
    Rozhodně nepatří mezi nejčtenější. A snad právě proto jsem ho vybrala.

    Drabble: 

    Srdce obaleno v krustě
    Se svědomím ztvrdlým jako schránka korýšů
    Plahočí se mezi omyly
    Prosazují zpátečnické názory
    Aby tak nebylo do očí bijící
    Že stále couvají
    Před vším

    Bojí se změnit směr
    Bojí se otočit
    Bojí se dívat vpřed
    Zanechávají za sebou hlubokou stopu
    Aby ti bezradní je následovali
    Aby do propasti nespadli sami
    Stopy korýšů křižují zemi
    Aby bylo na čem ukřižovat rebely

    Oblázky se zaoblenou nadějí
    Malé děti s kyblíčky na pobřeží je sbírají
    A taky mušličky a taky raky
    S dětskou dychtivostí
    Z písku staví hrady
    A mnohé to neopustí
    I v dospělosti staví domy na písku

    Obrázek uživatele Gwendolína

    V oku bouře

    Úvodní poznámka: 

    Do výběru jsem vybrala toto drabble, protože mě představa toho setkání prostě baví a myslím si, že maličko zapadlo, protože jsem ho vkládala do nedělního bonusu. Bylo na téma Pláčí námořníci rum?

    Drabble: 

    Nemohl se dočkat sálajícího slunce a horkého písku. Mířili s Klofanem na jih.

    Trpkým zklamáním však bylo, když ho v cíli cesty přivítala běsnící tropická bouře.

    A najednou se zčistajasna ocitl na palubě lodi, která plula po obloze!

    Horda nebezpečně vyhlížejících námořníků, která ho obklopila, mu slibovala nevýslovné hrůzy, jakmile se ho chopí jejich krvežíznivý kapitán...

    Kapitán, který se představil jako Shakespeare, mu právě do čaje nalil štědrou dávku rumu, když se loď zakymácela. Polil je oba od hlavy až k patě.

    Sirius skrz rumové slzy vyjeveně sledoval, jak mu kapitán s dobromyslným úsměvem přináší chlupatý růžový župan na převlečení.

    Neviditelný fandom: 
    Obrázek uživatele Tess

    Do vlastních rukou

    Úvodní poznámka: 

    Strašně dlouho jsem se nemohla rozhodnout které drabble je pro Ostrovy typické, srozumitelné i bez znalosti fandomu a prostě a jednoduše to ono.
    Nakonec vyhrála Rezka a její zvláštní zásilka.

    Drabble: 

    Prý to pospíchá.
    Dobrá.
    Rezka vyrazila a balíček si připevňovala už v běhu. Je to týden cesty, ale počítá se každá minuta, říkali.
    Týden cesty pro běžného posla.
    Prodloužila krok.
    Dolů ze svahu to běželo samo a setrvačnost ji vystřelila do roviny.
    Nohy dopadají na zem, měkká tráva, tvrdé kameny, nejistá rašelina.
    Běží, nepotřebuje odpočívat.
    Běží skrz déšť, běží když svítí slunce a skrz větve stromů se míhají jeho paprsky.
    Běží ve dne i v noci.
    Zásilka je spěšná.
    Do Gerasdanu dobíhá uprostřed noci, dýchá ztěžka, plameny pochodní vrhají mihotající se stíny. Vše se točí.
    Přinesla zásilku.
    Epidemie bude zastavena.

    Obrázek uživatele Lejdynka

    Kdo vypráví ten příběh?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téma: Nad propastí.

    Ne že by mi připadalo nejlepší, ale napsalo se jako jediné úplně samo.

    Drabble: 

    Žil, byl jeden pěkný pár, ona princezna, a on byl král.
    Byl malý a nemyslel si o sobě nic hezkého. Bál se, že ho princezna opustí a on už nebude mít nikoho.

    Měli se velmi rádi, a chovali se ve vzájemné úctě.
    Ona ho bila. Nikomu to neřekl.

    Bydleli spolu v krásném paláci, oni a jejich psí smečka.
    Král moc chtěl děti. Ale princezna ne.

    Nakonec král princeznu požádal o ruku.
    Hodila po něm vázou. Měl podlitinu ještě týden.

    A žili šťastně až do smrti.
    A když už to král neunesl, vydal se k přehluboké propasti a skočil do ní.

    Obrázek uživatele Lagertha

    Nečekej na zázraky, žij tady a teď

    Úvodní poznámka: 

    Téma - Nad propastí

    Přemýšlela jsem jaké vybrat, původně jsem chtěla vybrat drabble, které mělo nejvíce ohlasů u Vás, ale nakonec jsem se rozhodla pro toto, jelikož mi přijde takové "nejsilnější".

    Drabble: 

    Stála nad propastí života, ztracená v sobě i světě. Stála tam sama a koukala se dolů. Vítr si pohrával s jejími vlasy, ten lehký vítr, který předpovídá bouřku. Slzy ji hladily po tvářích, bylo jich tolik, že už je přestala stírat. Přemýšlela a váhala, zoufale se snažila chytit něčeho pozitivního. Nějaké pěkné vzpomínky nebo snu, co by jí od okraje propasti odstrčil vzad. Nemohla nic najít, propast v ní se stále prohlubovala. Čekala a zrak upírala k nebi... Ještě jeden paprsek slunce, prosím.. V ten okamžik, ji chladná kapka deště dopadla na tvář... Rozpřáhla paže, zavřela oči a naklonila se...

    Obrázek uživatele Skřítě

    Jak vypadá v realitě pohádkové "prase v žitě"

    Drabble: 

    Uzavřel jsem sázku s Pepou,
    že si najdu ženu lepou.
    Překročil jsem lesy, hory,
    draka vystrnadil z nory.
    Usekl mu hlavy,
    klaní se mi davy.
    Černé sukno strhli z věží,
    princezna je náhle svěží.
    Ruku svou mi nabízí,
    k vdavkám lačně vybízí.
    Půl království tatík dá mi,
    už se těším na ty flámy.
    Pozvem Pepu na veselku,
    ať se mrkne na manželku.
    Chudák prohrál sázku,
    neb jsem našel lásku.
    Vesničané slintat budou,
    ženu nemám zrovna chudou.
    Budem dlouho jíst a pít,
    až do smrti šťastně žít.
    Dobrá, konec nostalgie,
    zradila mě alergie.
    V jídle stopy korýšů,
    zhebnu než to dopíšu.

    Obrázek uživatele Aziz

    Nikdo mi neškodí víc

    Úvodní poznámka: 

    Námořníci pro mě byli snad nejtěžší téma, i potom co jsem přišla na to, co bych mohla napsat, a chvíli jsem se bála, jestli projde. Nakonec se mi ale líbili nejvíc.

    Drabble: 

    Vrznutí dveří, nejisté přešlápnutí. “Jene?” Tak vzdálené rozbouřeným vlnám koncilu.
    “Chtěl jsem se ti vyzpovídat,” špitl Jan. Příboj emocí.
    “Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo,” přiznal Štěpán. Přesto za ten proud, který je oba strhává, každého jinam, může jen on.
    Mlčeli.
    Pak Jan znova promluvil: “Štěpáne, omlouvám se, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, že jsem tě zval Vymýšlečem. Můžeš mi odpustit?”

    Štěpán nevěděl, kdo z nich se rozplakal první, ale když se objali, bylo to jedno.
    Štěpán se topil v záplavě slov. Nedokázal říct jediné.
    Každý sám, mezi divokými vlnami.

    Slzy druhého je oba pálí víc než ty vlastní.

    Závěrečná poznámka: 

    Původní poznámka:
    Téma je tam docela volně, tak snad je vidět.

    Koho by to zajímalo >>> klik.

    Obrázek uživatele Teja

    Pubertální Ježíš

    Drabble: 

    Ježíš to v pubertě neměl vůbec lehké...nojo, to je tak, když je váš otec vševidoucí, vševědoucí a ještě k tomu Bůh. Když byl poprvé omámen nikotinem a cigaretovým kouřem se málem zadusil, tak večer dostal od Josefa zaracha na počítač, protože to na něj biologický otec napráskal. Taky na něj často žaloval, když tajně měnil vodu ve víno. A vemte si jaké to je, když vás vlastní otec sleduje ve sprše nebo... no... s rukou v kalhotách (nedivte se, Ježíš nebyl žádné neviňátko) Prostě trapné. Měl z toho docela depky a když si našel holku, bylo to ještě horší.

    Stránky

    -A A +A