DMD č.16 pro 16.4.2010. Téma: Ťuky ťuk

Nezvaná návšteva

"Kozliatka, kozliatka, odchádzam na nákup. Zasuňte bezpečnostnú reťaz a nikomu neotvárajte, kým sa nepozriete cez kukátko. Viete, ako to minule dopadlo s vlkom." Mamka koza odcupitala, kozliatka zasunuli bezpečnostnú reťaz a pustili si televízor. Znenazdajky zaznel tichý zvuk: Ťuky ťuk.Kozliatka zdúpneli, dívajú sa jeden na druhého. Pozrelo najsmelšie kozliatko cez kukátko. Vzápätí už naznačuje: "Schovajme sa, bračekovci, pod posteľ i do skrine, aby si mysleli, že nie sme doma." Po hodnej chvíli sa vrátila mamka koza, a hodnú chvíľu ešte trvalo, kým kozliatka dali reťaz z dverí. I pýta sa mamka koza: "Zase vlk?" Odpovedá kozliatko: "Nie. Svedkovia Jehovovi!"
Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Ebženka

Za dveřmi

"Ťuky ťuk!"
"Kdo tam?"
"Krvavý koleno."
Tuhle hru znala příliš dobře.
"Co jíš?"
"Lidský maso."
Co piješ?"
"Lidskou krev."
Povzdechla si a rozrazila dveře, za kterými se chvěl chumel pařátů a drápů.
"Tak dost. Vím, že jsi bubák, proč sakra tohle?"
Slečna Zuzana dokázala vyplnit zárubně tak, že přetékaly.
"Eh, já... totiž..." z politováníhodného monstra se stal uzlíček nervů. Musel narazit na první štaci zrovna na TYHLE dveře?
"Já se... přeškoluju. Bubákování mi nešlo..."

Uvnitř nad šálkem kakaa pookřál. Ona zůstala jako ledovec.
"Bubáky nemám ráda, jasné? Ale špatný bubák se tu má stokrát líp než sebelepší krvežíznivá obluda.
Pochopils?"

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Balancování na hraně naděje

Tohle nepředvídal.
Čekal, že ten lektvar malé buď pomůže, nebo jí, v horším případě, dopřeje rychlou smrt. Myslel si, že podat jí ten pohár bude nejobtížnější čin jeho života.
Mýlil se.
Jednak si po chvilce začala naříkat, že ji bolí bříško. Sedl si na kraj jejího lůžka, vzal ji do náruče a držel ji, dokud neusnula.
Za další tam pak zcela neplánovaně usnul sám.
A teď už bylo k polednímu, a ona se pořád neprobírala.
Bál se ji oslovit jménem. Nechtěl přivolat...
Nakonec sebral zbylou odvahu, připravil si olej a svíce na zažehnávání duchů – a jemně jí zaklepal na čelo.

Fandom: 
Rok: 
2010

Tajemný hlas

Solidní pán středního věku sedí sám doma a nudí se. V televizi nic není, knihy ho nebaví.
Ťuky ťuk
„Pojď do hospody!“ ozve se slabý hlásek.
Pán se rozhlíží, nikde nikdo. Po chvíli se opět ozve zaťukání a slabý hlásek: „Pojď do hospody, pojď do hospody!“
„Mám snad halucinace?“ šeptá si solidní pán.
Po chvíli se znovu ozve zaťukání a slabý hlásek naléhá: „Pojď do hospody, pojď do hospody! Slyšíš? Pojď do hospody!“
Solidní pán znervózní, prohledává obývák, poté celý byt, nikde nikdo.
„Kdo to tady mluví?“ zvolá.
„To jsme my, tvá játra. Pojď do hospody, přece nebudeme tvrdnout doma!“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Rebelka

Mimořádná schůze

Fandom: Je dokonale zřejmý
____________________________________

„Soudruzi, ticho prosím!“ Zahulákala Leia.
Obrátily se na ni dva páry očí.
„Svolávám mimořádnou schůzi. Situace je neúnosná.“
„Máš pravdu,“ Souhlasil Obi-Wan. „To věčné ťukání by se jim trpět nemělo.“
„Nejdřív to bylo vcelku zábavné, ale co je moc, to je moc.“
„Souhlasím, Leio. Musíme něco udělat.“
„Navrhuji provést rozkaz šedesát šest,“ ozval se Palpatin, který byl delší dobu potichu.
„Ale dej pokoj, prosím tě.“
„Jsi jako ohraná gramofonová deska, Palpatine.“
„Napadlo mě něco lepšího,“ Obi-Wan se ďábelsky usmál.

Schůze byla dočasně přerušena, protože někdo zaťukal na sklo a nasypal dovnitř trochu červů. Všechny tři závojnatky se pustily do jídla.

_______________________________________
Tak jo, no.
Fandom: život :)

Fandom: 
Rok: 
2010

Očekávaný dopis

Měla co dělat, aby se udržela na nohou. Cítila, že její syn se chystá na svět, ale nechtěla odjet do nemocnice. Ještě ne. Čekala, musela počkat na ten dopis, bylo to životně nutné.
U krbu stála připravená taška, stačilo jen použít letax a dostat se tak do nemocnice. Přišel další bolestivý stah a ona zaúpěla.
Ťuky ťuk!
Konečně! Sova zaťukala a nechala na parapetu očekávaný dopis od manžela. Ona se rychle podívala dovnitř. Nemohla přece porodit, aniž by znala jméno svého dítěte.
Vytřeštila oči. Až další stah jí donutil znovu se pohnout.
„Albus Severus? No to si snad dělá srandu!“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lunkvil

Poslední noc?

fandom: avevina totalita
poznámka: Jak říkám, toto je příliš inspirativní fandom.
--------------------------------------------------------
Nebyla to zrovna rychlá akce, spíš dlouho propracovávaný a vypilovávaný plán. Tak dlouho se o to diktátora snažila, že se to jednou povést muselo. Pravdou taky bylo, že k stáru to šlo s veřejným nepřítelem z kopce. A pokud měla být upřímná, to „k stáru“ se jí týkalo v podstatě od dob puče.
Konečně ji chytili. Teď seděla v podzemní kobce a čekala na úsvit. O jejím osudu už prý bylo rozhodnuto. Veřejný nepřítel se vždycky snažila být realistická.
Ale když uslyšela nesmělé ťukání – bylo to za zdí? – nemohla se zbavit intenzivního pocitu, že smrt už jí klepe na dveře...

Rok: 
2010

Sama doma

Stará se, uklízí, pečuje, spravuje. Každý den dokola. Sedm dá práci a ona ji zastane. Přes les by nepřešla, i kdyby měla kam. Nemá. Tady je v bezpečí, proto tu zůstává. Nikdy se tu nic neděje, dny plynou jeden jako druhý. Je jí patnáct.
Ťuk, ťuk.
Poprvé jí na mysl nepřišlo něco zlého. Večer přišli domů a šněrovačku povolili.
Podruhé sama před sebou tušení zapřela. Večer přišli domů a hřebínek vytáhli.
Teď už moc dobře ví, kdo stojí za dveřmi. A stejně otevře. Jen pro tu naději. Aby se něco dělo. Než přijdou domů.
Ťuk, ťuk.
Tak sladce to zní.

Fandom: 
Rok: 
2010

Zamést si pod vlastním prahem

Člověk má psát, jen když má co říci. Ne že bych se tím vždycky řídila. Kolik blábolů bez pořádného děje, zato s pořádnou Mařenkou, jsem kdysi smolila… Ale je to dávno a díkybohu skončily v zapomnění.
Dneska si mnohdy ťukám na čelo, když vidím, co všechno visí na internetu.
Pak se jednou nechám zatáhnout do soutěže. Denně minipovídku, jen pro zábavu, o nic nejde. No dobře, ne každé téma mě inspiruje, ale snad alespoň každé druhé. Přece když už se účastním… ale inspirace zase nikde…
A nakonec napíšu tohle, jen aby něco vzniklo. Čtu po sobě a zírám. Ťuky ťuk…

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Dangerous

Ťuky ťuk

Ťuky ťuk, klepeš na dřevo
Ťuky ťuk, klepeš na dveře
Ťuky ťuk, kapky padají
Ťuky ťuk, slzy stékají
Ťuky ťuk, stavíš věž
Ťuky ťuk, zpíváš lež
Ťuky ťuk, sušíš líce
Ťuky ťuk… nikdy více?

Ťuky ťuk, buší jim srdce
Ťuky ťuk, třesou se ruce
Ťuky ťuk, psací stroj
Ťuky ťuk, hvězdný voj
Ťuky ťuk, teď, rovnou tady
Ťuky ťuk, se všemi vnady
Ťuky ťuk, lákáš víc
Ťuky ťuk… nikdy víc.

Ťuky ťuk, vcházíš dál
Ťuky ťuk, projdeš sál
Ťuky ťuk, tajíš dech
Ťuky ťuk, slyšíš vzdech
Ťuky ťuk, pusť mě ven
Ťuky ťuk, je to sen
Ťuky ťuk…
Ťuky ťuk…

Fandom: 
Rok: 
2010

In vino veritas

pozn. aut.: snad se žádný ze čtenářů nepohorší, až zjistí, jaká alotria postavy vyvádí, když o nich píši…

Zločinec byl polapen. Významný případ, takže Lestrade a Holmes oslavovali.

„Půjdu,“ zamumlal Lestrade. Podíval se na dveře. „Tudy?“
„Ne!“ vyhrkl Holmes a nejistě vstal. „Ne k Watsonovi, ke mně.“
Kdyby Lestrade mohl, nechápavě by na něj zíral. Teď se jen nechal dostrkat do ložnice. Holmes zabouchl dveře.

„Lestrade usnul v mé ložnici,“ vytrhl Watsona ze spánku Holmesův hlas. Watson se posunul.
„Proti vaší vůli?“ otázal se.
„Ne,“ odvětil Holmes. Vklouzl pod peřinu. „Proti mé vůli se míchal do vyšetřování.“

Lestrada ráno probudilo slunce. Posadil se.
Uvědomil si, že nespal ve své posteli.
Zaúpěl.
Z minulé noci si nepamatoval ani ťuk.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Profesor

Strach

Fandom: Strach nad Bobří řekou (pokračování Hochů nad Bobří řekou)
Varováni: lehce AU, preslash
Poznámka: 1) Druhá světová válka. Spolky typu Hochů byly rozpouštěny a zakazovány. Mladí lidé museli na nucené práce do Říše. Stejný osud hrozil i Rikitanovi.
2) Vím, že mé pojetí tématu je poněkud temné, ale budoucnost také může ťukat na dveře.
---
Jirka měl o Rikitana obavy. V jeho okně se stále neobjevovala červená kvítka, proto se rozhodl neuposlechnout přítelovy prosby.
***
Rikitanova matka ho přivítala mlčky. Její tvář odrážela strach o syna.
***
Stál u okna. Když Jirka vešel, otočil se. Chlapce vyděsila mrtvolná bledost přítelova obličeje. Mdlý úsměv, na který se mladý muž zmohl, ho nemohl uklidnit. Ano, věděl, že má starosti, ale na schůzkách jejich míru příliš maskoval.

„Nepřišel,“ zašeptal Rikitan a Jirka okamžitě věděl.
„Rikitane,“ špitl a přistoupil k němu. Váhavě vztáhl ruce a objal ho.
Rikitan mu položil hlavu na hruď. Těžce se nadechl.
„Zůstaň tu se mnou,“ zaprosil.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele eliade

Půlnoční pošta

Varování: možná až příliš velký slaďák...

Byla to jedna z těch horkých letních nocí, kdy člověk nemůže usnout a chvíli co chvíli upadá do bezesného, neklidného spánku. Šílí a myšlenky ho nutí dělat bláznivé věci.
Ťuky ťuk, znělo nočním tichem. Na okno chlapecké ložnice něco klepalo.
Jeden z chlapců sebou neklidně trhl.
Ťuky ťuk.
Víčka spícího se nepatrně pohnula.
Ťuky ťuk.
Celý zpocený se vzbudil. Bylo slyšet tiché zašustění. To poštovní sova právě odlétala z parapetu. Vtom jí sklouzl z pařátku dopis, chvatně připevněný třesoucíma se dívčíma rukama.
Až ranní rosa úplně rozpila ten vzkaz. Harry se nikdy nedozvěděl, že tehdy mu Ginny poprvé vyznala lásku.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Aveva

Carpe diem

A bylo jaro.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" zahuhňala a zavrtala se do peřiny.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď ještě spím."

A bylo léto.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" ležela a zamyšleně zírala do stropu.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď ještě ležím."

A byl podzim.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" seděla na posteli a kroutila prsty u nohou.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď jsem ještě v pyžamu."

A byla zima.
Ticho.
Věnovala poslední pohled zrcadlu. Oči jí zářily. Rty se smály. Radostně vykročila ke dveřím a prudce je otevřela.
A venku...
Nebylo vůbec nic.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Výsadek

Fandom: sci-fi. Inspirováno povídkou jakéhosi sci-fi velikána, kterou jsem před čtvrtstoletím četla a teď ji zaboha nemůžu najít :-(

***

Ťuky ťuk.
Koho by napadlo, že na téhle bohem zapomenuté planetě bude život?
Ťuky ťuk.
Ze tmy za posledním žijícím členem posádky výsadkového modulu Gregorem Batistou se ozývalo zlověstné ťukání klepýtek.
Ťuky ťuk.
Gregor zrychlil svůj ústup k lodi.
Ťuky ťuk.
Ťukání klepýtek se už ozývalo i zleva.
Ťuky ťuk.
Jsou ti predátoři tak hluční proto, aby oběť v rámci zchutnění vyprázdnila střeva?
Ťuky ťuk.
Tentokrát to znělo zprava, a běžící Gregor toužebně upřel oči k vzdálené siluetě rakety.
Ťuky ťuk.
Jen pár metrů ke dveřím opancéřovaného úkrytu.
Ťuky ťuk.
Ze tmy PŘED Gregorem se ozvalo vítězné zachřestění obrovských klepýtek.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lady Vader

Stvořitel meče

Jedi nebo Sith, bojovník musí světelný meč sestrojit sám.
Opatrně bral do rukou součástky.
Celé dny seřizoval polohu krystalů generujících světelné ostří.
Byly stvořené dle dávných sithských postupů.
S takovým mečem bude neporazitelný.
V posvátném vytržení stiskl ovladač.
Avšak namísto bzukotu čepele, ozval se podivný zvuk.
Ťuky, ťuk.
Cítil vztek a zklamání.
Meč byl k ničemu, mohl explodovat.
Zkontroloval součástky, přeměřil polohu krystalů.
Ťuky, ťuk.
Marná snaha.
Ťuky, ťuk.
Další hodiny práce.
Skončil nad ránem.
Stiskl ovladač.
Temně rudé ostří vystřelilo do vzduchu.
Ne jedno, ale dvě.
Zabrak Khameir Sarin se zlověstně usmál.
Od teď bude známý jako Darth Maul.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lejdynka

Kniha hádanek

fandom: hádankový multifandom
varování: RPS, slash, neslash, inspirace jedním filmem i ostatními drabbly...
varování 2: možné nepochopení některých fandomů. ale buď to tu už bylo, nebo jsem to napsala já, nebo je to známé.
poznámka: omlouvám se Ave, že jí dělám takový zmatek v seznamu fandomů

Zaškrábal na dveře. Smyčcem.
Zaslechl tichou melodii. Tribute to Nijinski.
Vzal to jako pozvání.

Zaťukal.
Z pokoje se ozval výstřel.
„Nerušte, doktore. Právě vynalézám tlumič.“

Zabušila znovu.
„Obsazeno!“ ozvalo se nevrle z kumbálu.
Vzdychla.

Zaklepala.
Pak si uvědomila, že čekat nemusí.
Otevřela dvířka.

Stál za dveřmi.
„Jestli neneseš houby, tak tam zůstaň.“
„Stačí dýmkové koření?“

„Ťuky ťuk?“
„Odkdy klepeš, zablešený čokle?“
Úplněk byl krušný.

Stanové plátno se zavlnilo.
„Je někdo doma?“ zavolal.
Pak šlápl na harmoniku.

Zaťukal a čekal.
Nic. Jen hlas:
„Copak jsem tě nenaučil používat paklíč, talí?“

Na mříže vězení se klepat nemusí.
Věděl to.
V květnu umřel.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele angie77

Kdopak to ťuká?

Ťuky ťuk.
Rozhořčené ťukání Pottera přesvědčeného, že si trest nezasloužil.
Ťuky ťuk.
Nesmělé ťukání Abbotové, když přichází nahlásit zadání ročníkové práce.
Ťuky ťuk.
Tichounké ťukání Creweyho, který si ho chtěl vyfotit.
Ťuky ťuk.
Rázné ťukání McGonagallové, která si přišla vyjasnit sto bodů stržených Nebelvíru.
Ťuky ťuk.
Arogantní ťukání mladého Malfoye toužícího mu nabonzovat i ty spolužáky, kteří ho považují za přítele.
Ťuky ťuk.
Snaživé ťukání Grangerové nesoucí mu s předstihem domácí úkol.

Kromě svých jiných kvalit uměl Severus Snape také výtečně poslouchat. Ťukání na dveře jeho komnat mu o přicházejících řeklo mnohé.
Pořád ale nechápal, jak může znít ťukání snaživě…

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Jana Varga

Nevinné hry

Záhradou sa ozývali zvuky kladiviek.
Ťuky – ťuk... ťuky – ťuk... ťuk... ťuky... ťuk... ťuky...
Trvalo to dlho, zjavne to bola zábavná činnosť. Ale určite to nebola nevinná činnosť...
Dvaja malí, štvorroční, ryšaví chlapci sa bavili.
Bavili sa s úškľabkami, ktoré neveštili nič dobré...

Na druhý deň...
Záhradou sa ozývalo hysterické: „Ááá... Merlin, ja ich pretrhnem!“
A taktiež nahnevané: „Artur!“
„Drahá, čo...“
„Nemala by som nič proti muklovský sprostostiam, ktoré vláčiš domov! Ani najmenej! Ale keď ich už chceš dať do rúk dvojčatám, tak aspoň dohliadni na to, čo robia! Všetky klince trčia odspodu lavičky a tetuška Muriel sa na ne posadila!“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Kleio

Doznání

Fandom: RPS
Poznámka: Text kurzívou je duševním vlastnictvím Františka Halase. Nicméně stal se mi inspirací, tak jsem ho nakonec zapojila i do drabble. Báseň doznání dala i název mému dílku. Věnování Dangerous, protože je vzorná studentka. ;)
-------------------------------------------------------------------------------
Ťuky ťuk, cvaká rytmicky psací stroj.

Dojat vším co je láska
k tobě se přimykám
smuten vším co je láska
před tebou utíkám

Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska
soužím se pro něhu

Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opuštěn vším co je láska
až k sobě budu růst

Ťuky ťuk. Déšť za oknem touží vstoupit.
František, básník, potlačil povzdech.
Ťuk ťuk, klepe si na čelo. Báseň by měla mít věnování. Tohle raději zamlčet.
Ťuk ťuk za dveřmi.
„Pojď dál, Stanislave.“
Rychle schoval zmuchlanou stránku.
Ťuky ťuk, buší srdce básníků.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Tess

Oběť

fandom: To

Bylo na onom místě tisíce let. A tisíce let se To krmilo. Jejich vášněmi, zlostí, strachem. Pravda, preferovalo děti, ale ty byly poněkud… problémové. V předminulém cyklu To málem zabily a minule… kdyby nestihlo přenést vědomí do jediného přeživšího potomka, tak opravdu umřelo!
Zaměřilo se na hotel. Projíždějící dospělí jsou bezpečnější.
Ťuk… Ťuk… připravovalo si půdu pro strašlivou noční můru, ze které se host už neprobudí.
„Parchante!“ rozlétly se dveře a do napůl zformované postavy Toho začaly nalétat bublinky tvořené bublifukovou pistolí vydávající směšné zvuky.
„Tady bude ticho! Chcípni!“
Ááááá! To nemůže být pravda! Dospělé mysli přece…

To se rozteklo.
--------------------------------------------------------------

Inspirováno návštěvou Matějské poutě :D

Fandom: 
Rok: 
2010

DMD č.16 pro 16.4.2010. Téma: Ťuky ťuk

Téma pro 16. 4. 2010: Ťuky ťuk
Toto téma bude uzavřeno 16. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.

Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Rok: 
2010
-A A +A