Dobrá znamení

Společné soužití mělo své výhody, ale také svá úskalí. Oba si bohužel začínali uvědomovat, jak odlišní ve skutečnosti jsou. A co je dokáže zaručeně vytočit.
Nepořádek. Přehnané uklízení. Příliš vysoká nebo příliš nízká teplota. Když ten druhý snědl všechnu čokoládu.

"Řekl jsem ti, ať rosteš, ty malej šmejde!" Crowley zakřičel a popadl květináč s rostlinou.
"A dost!" řekl Aziraphale. "S tím mučením rostlinek je šmitec. Jestli s tím nepřestaneš, já i rostlinky si hledáme nový domov."
Crowley byl jako opařený. Tohle skutečně nečekal.

Pokud měli zmínit některou z výhod společného bydlení, byl by to rozhodně usmiřovací sex. Hodně, hodně sexu.

Hospodin svá stvoření sleduje pozorně. Hra je dlouhá, ale Ona má času, kolik si může přát.

Figurky, všechny v Jejím obrazu a přece každá jiná, stojí na dvou hracích deskách, jedné dole, jedné nahoře, nebo někde mezi nimi – tam je sledování hry obzvláště obtížné.

Začne to těmi dvěma – odporujícím nepochybujícím a neodporujícím pochybujícím. Nejdřív figury na opačných stranách, teď propojené nepřekonatelným poutem a docela vedle herního pole.

A teď dva další, zcela opační, každý na vrcholu (a na dně) svého pole, přesto spoluhráči. Jedna figura vypadává, její druhá klesá mezi desky. Potácí se uprostřed, dusí se v cárech přetrženého pouta.

"Angel, what the hell are you doing?"
Aziraphale gave him a reproving look.
"As you can see," he said, "I'm spinning a golden thread."
"I didn't know Rumpelstiltskin was an angel," Crowley scoffed.
"I always wanted to learn," Aziraphale admitted. "And now, I have some time to do so."
"Well, at least we can sell it," Crowley shrugged. "Let me see."
Aziraphale couldn't stop him in time. Crowley quickly dropped the thread when a strong electric shock went through his body.
"I'm sorry, I-"
"It's not actually so bad," Crowley interrupted him. "You should bring it later to the bedroom."

"Už mám po krk těch jejich antibiotik, vakcín a pokrokové medicíny! Je to děsná otrava," brblal Mor nad prťavým šálkem nechutně drahého espressa.
"Říkám ti to pořád, musíš jít s dobou. A nebát se udělat z toho byznys. Podívej, jak mě to sype," poučoval bělovlasý elegán Znečištění a odložil prázdný šálek plný usazenin.
"Mě štvou akorát tyhleti... ekologičtí aktivisti a zelená energie. Hnus! Ale stačilo postrašit je nemocí a jak rádi se zase obalují plastem a hromadí odpad," pokračoval.
"Možná potřebuješ kurz moderního podnikání. A já bych to mohl učit, to by vynášelo," blaženě fantazíroval Znečištění.
"Hmm," přikyvoval otráveně Mor.

It was a charming little bar, despite the rather loud music. In fairness, Aziraphale had heard a lot worse. And everyone was so friendly! He was beaming by the time he made it over to Crowley... who was hissing.

"Is something the matter?"

"I told you," Crowley spat, "to blend in."

"Yes! How do you like my outfit?"

"You are wearing," Crowley said, "a 17th century doublet, a pair of knee-high platform boots, a kilt, and a frilly shirt."

"Yes. You said 'be fashionable.'"

"Fashion changes, angel. Pick a decade. Pick a century!"

"Well." Aziraphale bristled. "You should have specified."

The first thing he can remember - before he was a he, before he was anything - was that light. Not The All; She was what was and is and always had been. This light was significant in its difference. Its joy.

Crowley, before he was Crowley; before there was such a thing as a name, loved that light. Even before there was such a thing as love.

And yet...

And yet, it came only in brief flashes. There for Crowley to savor when he could, like a plant in the sun.

Aziraphale blinked. "Why are you staring at me?"

"No reason."

Pozdní večery, naplněné hlubokými debatami. Po vynikající večeři a spoustě skleniček vína.
Ale není to málo?
Známe se věčnost. A nespočetněkrát jsme jeden druhému zachránili život.
Ale není to málo?
Porušili jsme tolik pravidel, jen abychom mohli být spolu. Abychom jeden druhému vždy pomohli.
Ale není to málo?
Věřím ti víc, než komukoliv jinému.
Ale není to málo?
Miluji tě.
Ale není to málo?
Když se na tebe podívám, bolí mě u srdce. Chci vědět na co myslíš. Chci, abys věděl, co k tobě cítím. Nechci tě ztratit, ale tohle už mi nestačí. Nádech. Výdech. Sklenička vína.
"Miluji tě," zašeptám.

She'd been to the bookshop three times when she first met the ginger man.
He wasn't a customer, that much was clear from the way he lounged in the armchair as if he owned it.
Mr. Fell's friend? Surely not. The man looked as if he had never touched a book in his life and wasn't planning to do so in the near or not-so-near future.
He was constantly smirking while Mr. Fell was nothing but polite. He was scrawny, Mr. Fell was not. He was Mr. Fell's polar opposite.
Yet she met him in the bookshop again and again.

Podnět k navázání oboustranně výhodných vztahů přišel shora. Nebe se nikdy nemýlí, tudíž to byl nápad dobrý, Hospodin by souhlasila (by z andělů pro jistotu nikdo nikdy neřekl). Peklo souhlasilo, protože tušilo příležitost k podvratnosti.
Archanděl Michael a Ligur, hrabě pekelný, se nikdy nesešli. Telefonovali si. Často. Informace proudily vesele oběma směry. Někdy okořeněné nějakými těmi drby nebo osobní impertinencí. Michael by možná přiznala lehké překročení pracovní kázně, kdyby se ptala Ona, ale ptal se Gabriel, kterému pravdu rozhodně nedlužila. Na hovory s Ligurem se těšila. Bylo to za hranou. A s trochou invence by to mohlo jít ještě dál...

Azirafal usedl do pohodlného polstrovaného sedadla. Pod heslem „nic není nikdy dost pohodlné“ si maličkým neviňoučkým zázrakem dopomohl i k polstrovaným opěrkám na ruce, z kapsy vylovil pytlíček laskonek a s nadšeným očekáváním upřel oči k plátnu. Filmový pás se dal do pohybu, hudebníci spustili své entrée.
„V rouše Evině! Přesně něco pro mě. Byl jsem u toho!“ neubránil se monologu. Miloval filmy. Jeden z nejlepších lidských vynálezů. „Ale co to... Vždyť ta mladá dáma...“
Další blábolení polekaného anděla přerušil sametový hlas démona ve tmě v řadě za ním. „Nemáš u sebe čistě náhodou plamenný meč navíc, aby se zahřála?“

Opatrně a tiše se plazil co nejdál mohl, ale zase ne moc, aby nebyl z doslechu. Nakonec dorazil k východní zdi.

Teď už by to mělo každou chvilku vypuknout.

Pohodlně se uvelebil na sluncem vyhřátých kamenech a čekal.

Byla to fuška, skoro jsem si jazyk vykloubil tím lákáním a vychvalováním. Ale myslím, že moje slova dopadla na úrodnou půdu. A jestli se alespoň trochu vyznám v lidech, ona už zpracuje i jeho. Myslím, že už stačí jenom...

Náhle se celou zahradou ozval zoufalý a vyděšený ženský hlas: "ADAMÉÉÉ!! JÁ NEMÁM CO NA SEBE!!!"

Listí tu je habaděj, usmál se Crawly.

"But what," said Crawley, "does that mean, exactly?"

"What?" Aziraphale flinched. "It means... what it means." He shook his wings, shifting his weight; the conversational turn was making him uncomfortable.

"Is it an idiom or allegory, or-"

"It's a little worm in a tree, Crawley!" He hadn't meant to raise his voice. It was just... there were so many things, these days, and so many meanings. Which meant there were so many ways to get them wrong.

"Oak tree," Crawley added, yellow eyes gleaming.

"Let me show you what else She made today," Aziraphale muttered, leading them on through Paradise.