Gustavova degustace

Obrázek uživatele Arenga

Gustavova degustace

Fandom vznikl během prvního ročníku akce 4D na Šíleném šupleti.
Drabble, která do něho patří, jsou: Gustavova degustace, Kulinářské umění strýce Jožina a Dezert, aneb na návštěvě u babičky. Všechna tato drabble jsou také na mých stránkách: http://ari-arenga.livejournal.com/

Fandom je zasazen do reálného světa.
Hlavním hrdinou je Gustav (v drabble Gustavova degustace je studentem hotelové školy, ale některá drabble se klidně mohou odehrávat i mnohem později nebo o něco dříve), který zažívá různé reálné i mírně absurdní situace. Vše se točí okolo jídla a pití a gastronomie obecně.

TENTO FANDOM DÁVÁM VOLNĚ K DISPOZICI.
KLIDNĚ SI HO VYPŮJČTE
(podmínkou je dodržení tématu gastronomie a prosím: žádný slash)

Obrázek uživatele Arenga

Fanatický zavařovač

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez bodu

Drabble: 

Začali bezovým medem a sirupem. Došel dřív, než dozrály maliny, takže malinový mohli dát do stejných lahví. Mezitím tři druhy jahodového džemu: obyčejný, s vanilkou, s rebarborou. Pak přišly na řadu třešně, maliny, černé maliny, směs. Souběžně meruňky, rybíz. Ještě jedna směs. Léto se překulilo do druhé poloviny. Dozrávaly ostružiny, hrušky, jablka, švestky. Nakonec se Gusta vypravil na šípky.
Víčko zaklaplo, postavil sklenici dnem vzhůru. „Tak poslední! Až mě z toho jímá určitá nostalgie…“
Jana si spíš oddychla.
Po týdnu přinesl domů dva litry za studena lisované ananasové šťávy – byla zlevněná.
„Je dodneška, to nevypijem,“ upozornila.
„Ne. Uděláme ananasovou marmeládu!“

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to tady, moje letošní poslední DMD drabble... Taky mě jímá určitá nostalgie, jako Gustu s tou poslední skleničkou marmelády. Moc děkuji všem, kteří jste Gustu četli, jsem ráda, že se drabblata líbila, a moc moc děkuji těm, kteří mě povzbuzovali svými komentáři (každý komentář povzbudí! ;-)). Jestli jsem se nepřepočítala, napsala jsem za letošní duben 66 drabblat - což jsem sama nečekala a ani zprvu neplánovala, že budu psát pravidelně dvě drabble denně. Za to, že jsem to zvládla, patří velký dík jednak mému trpělivému manželovi, jednak vám, mí milí čtenáři! Vím, že máme před sebou ještě květen a výběry, ale už teď vím, že mi vy všichni, s nimiž jsem se zde v dubnu potkávala, budete chybět! Tak snad nashledanou napřesrok!
A ještě jednou velký, velký dík organizátorkám - vážím si toho, co pro DMD děláte!

Obrázek uživatele Arenga

Tetička

Drabble: 

„V sobotu nás navštíví teta Draha,“ oznámí maminka.
„Drahá teta Draha, přiveze nám ji sem dráha…“ deklamuje tatínek. „Schovám karty, žolíky s ní už nehraju!“
„Radši ne,“ zastavuje ho maminka. „Jinak vytáhne vlastní. Podezřívám ji, že má cinknutá esa.“
„V sobotu mám narozeniny,“ protestuje Gusta. Marně. Teta prý přijde i proto, aby mu popřála.

„A tady mám pro tebe dárek, Gustíčku,“ oznámí tetička, když prasynovce náležitě ohubičkuje, a vyloví z tašky balíček. „Od pravého kuchařského esa!“
Gusta rozbalí. Strne. Na obálce stojí: Zavařujeme s Láďou – snadno, rychle, levně!
„To teda děkuju…“
Teta ho poplácá po tváři. „A teď dáme karty!“

Obrázek uživatele Arenga

Není dieta jako dieta

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez bodu

Drabble: 

„Ovesné mléko?“ vyjevila se babička, když viděla, co si starší vnučka lije do kávy. „Pavlínko, co je tohle za móresy? Snad neblázníš s dietami jako Anička!“
„Některý diety nejsou úplně dobrovolný,“ zastal se sestry Gusta a nabídl všem zákusky.
„Se šlehačkou nemůžu,“ odmítla Pavlína. „S pudinkem a tvarohem taky ne.“ Zarazila se. „Malá v kočárku pláče, musím ji nakrmit.“
„Drží striktní bezmléčnou dietu,“ vysvětloval zatím Gusta babičce.
Ta se zhrozila ještě víc. „Co ji to napadlo?! Vždyť kojí! Mléko potřebuje.“
„Jenže Zuzanka je na bílkovinu kravského mléka alergická.“
„Alergická?! Za nás prostě trápily miminka větry, na alergie se to nesvádělo!“

Závěrečná poznámka: 

Babička tentokrát pravdu nemá, alergie na bílkovinu kravského mléka – která se může kromě ekzému či krvavých nitek ve stolici projevovat právě i kojeneckými kolikami – je mezi nemluvňaty docela rozšířená – uvádí se, že ji má až 7% kojenců a že jde o nejčastější alergii v kojeneckém věku. Pokud je dítě na umělém mléku, musí dostat speciální výživu pro alergické děti /na předpis, nejde o běžně dostupná hypoalergení mléka/, pokud matka kojí, řešením je striktní bezmléčná dieta. Na rozdíl od intolerance laktózy nestačí konzumovat pouze výrobky bez laktózy, ale je nutné vyřadit všechny mléčné výrobky komplet, včetně ovčích a kozích, i produkty obsahující syrovátku. Dobrou zprávou však je, že tato kojenecká alergie časem vymizí – u 50% dětí do roku věku, u 80% do dvou let, u 90% do tří let a do dospělosti přetrvává pouze u cca 3%.

Obrázek uživatele Arenga

Něco na zub

Úvodní poznámka: 

nesoutěžně, bez bodu

Drabble: 

„Ahoj Áňo,“ pozdravil Gusta sestru, která se právě vrátila domů. „Je tu babička a přinesla perfektní roládu. Pojď si vzít.“
Sestra se zatvářila, jako by ho chtěla uškrtit.
„Nonono, Aničko,“ pronesla babička káravě. „Nad mojí roládou se neofrňuj! A vůbec, takové škleby děvčatům nesluší! Mohlo by ti to zůstat!“
„Tomu snad nevěříš, babi,“ prskla Aňa. „A jestli jo, mně to nenamluvíš. Přisednu si, ale jíst nebudu. Nalij mi jenom čaj, brácho. Hlavně ať je vlažnej.“
„Snad zase nedržíš nějakou dietu!?“ zhrozila se babička.
Vzdychla. „Nedobrovolně. Jdu od zubaře. Mám v šestce kráter, že bych si tam mohla strčit kyanidovou kapsli!“

Závěrečná poznámka: 

téma trochu prvoplánově, ale aktuálně jsem nic lepšího nedala, taky mám v šestce ten kráter totiž...

Obrázek uživatele Arenga

Mečouny a kaše s pluhy

Drabble: 

„Stlejdo! Takový nádhelný mečouny!“
Gusta se usmál. Neteř hlídal rád. „To jsou mečíky do jednohubek.“
„Plopícháváš houbičky? Ploč?“
„Jednohubky jsou malé obložené chlebíčky. Aby všechno drželo pohromadě, takhle se to připíchne.“ Demonstroval na kolečku rohlíku, šunce a rajčátku. „Chceš na večeři jednohubky?“
Zavrtěla hlavou. „Blambolovou kaši a žízeček.“

Když mu během večeře zazvonil telefon, šel si hovor raději vyřídit na balkon.
Po návratu nevěřil vlastním očím. V každém kousku rozkrájeného řízku byl zapíchnutý mečík, kaše uhlazená a zbrázděná mečíkem, který holčička držela v ruce.
„Koukni, jak pěkně jsem tu kaši zolala!“ ukázala radostně. „Udělala jsem jednohubky a kaši s pluhy!“

Obrázek uživatele Arenga

Trable se starými recepty

Drabble: 

„Do bábovky osminku,“ uvažuje babička. „Další osminku do máselničky, osminka padne do věnečků na krém, osminka na kuře. Osminka do lineckého, osminka…“
„Proč počítáš v osminkách?“
„Když potřebuji sedm osminek, koupím čtyři másla a je to.“
Gusta se mračí. „Čtyři másla?! Zkoušel jsem onehdy recept z tvýho sešitu. Byla tam osminka másla. Tak jsem si to přepočítal, kolik to vlastně je. Bylo to děsně suchý!“
„Kolik jsi tam dal?“
„Třicet jedna a čtvrt gramu.“
Babička polkne smích. „Víš, Gusti, dřív se máslo prodávalo v obchodě na váhu. Řekl jsi osminku, odkrojili osminu kila, zabalili. Osminka je sto dvacet pět gramů.“

Závěrečná poznámka: 

Jen pro pořádek, Gusta v tomhle kousku chodí ještě na základní školu, později už to samozřejmě VÍ, kolik je osminka másla :-)

Obrázek uživatele Arenga

Domácí je lepší!

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

Drabble: 

„Kéž bysme měli zmrzlinovač,“ vzdychne Gusta.
„Prosím tě, proč?“ diví se tatínek. „Zmrzlinu dneska koupíš všude. Obchody plný nanuků a vaniček se zmrzlinama, výběr obrovský. Dřív byl akorát polárkáč. A mezi námi, kamaráde, docela hnusnej. Jo a ještě sníh v kelímku, ten měla ráda babička.“
„Opravdu kvalitní zmrzlinu jen tak neseženeš,“ poučuje Gusta. „Co dostaneš běžně v obchodě, jsou většinou mražené krémy plné různých rostlinných tuků. Ani se neptej jakých. O umělých ochucovadlech a barvivech ani nemluvím. Jedině u domácí zmrzliny opravdu víš, co obsahuje.“
„Klidně si na ten krám našetři. A teď mi nekaz chuť,“ dodá, zatímco rozbaluje nanuk.

Obrázek uživatele Arenga

Španělský ptáček

Úvodní poznámka: 

bez nároku na bod, nesoutěžní

Gustav v bludném kruhu španělských ptáčků! Kde udělal chybu? A udělal ji vůbec?

Drabble: 

„Koupils pořádné maso?“
„Jasně, mami, hovězí roštěnec.“
„Hmm. A dovnitř jsi dal vajíčka natvrdo?“
„Samozřejmě: vejce natvrdo, slaninu, páreček, okurku. Plnotučnou hořčici, cibulku. V tom jsem chybu neudělal. Přesto ani tentokrát nechutnají, jak by měly,“ dodává Gusta nešťastně.
„A převazuješ je provázkem? Někdo jenom spíchne párátkem, ale to, myslím, není ono,“ snaží se maminka přijít na jádro problému. „Tak víš co, udělej je v sobotu, přijdeme s tatínkem na oběd,“ zakončuje telefonát.

„Gusti, jsou výborné,“ chválí ještě s plnou pusou.
Gustav zklamaně vzdychne. „Dobré jsou. Jenže je prostě nedokážu uvařit takové, jako děláš ty. Od tebe mi chutnají nejvíc. Bezkonkurenčně.“

Závěrečná poznámka: 

Také to máte tak, že některá jídla jsou prostě nejlepší v té podobě, jako vaří/vařila maminka? Ať se snažíte, jak se snažíte není to prostě ono. Od maminky nejlepší! U mne je to svíčková. Býval to i bramboroý salát, ale s tím jsem už pohnula, ten už dělám v uspokojivé chuťové kvalitě (jako od maminky :-) a oceněn i maminkou).
Mimochodem jsem zvědavá, jestli nějaká taková jídla (a jaká) budou mít jednou i moje děti.

-----------------
Mimochodem, všimli jste si? Gustav už bydlí sám a od pubertálního "Nemluv mi do toho!" (http://www.sosaci.net/node/23706) se posunul k "Prosím tě, poraď mi."

Obrázek uživatele Arenga

Čas na kávu

Drabble: 

„Táto, nemáš problémy s vysokým tlakem?“
Tatínek labužnicky upije svoje latte. „Nemám. Proč se ptáš, Gusto?“
„Zdá se mi, že piješ moc kafe.“
Otec zvedne obočí. „Vždyť je to samý mlíko. Ujišťuji tě, že proti zalévaným turkům, co jsme pívali za mlada, to vůbec nic není.“
„Kolik piješ?“ nedá se odbýt Gustav.
„Asi tři. Ale říkám ti, takovéhle latte nebo cappuccino, to ani není kafe.“
„Tak proč je piješ?“
„Chutná mi to. Jak jsem říkal, zamlada jsme měli akorát turka. To byly lomcováky! Navíc ze Standardky. Žádná fajn arabika. O takovýmhle labužnickým kafi jsme si mohli nechat akorát tak zdát.“

Obrázek uživatele Arenga

Čím se baví studenti

Úvodní poznámka: 

varování: mírně nechutné ;-)

Drabble: 

„Co krupicová kaše se zavináčem?“
„Výborně, piš to,“ vybízí Gusta
Filip bere sešit, rychle zapisuje. „Žemlovka s makrelou,“ přidává.
„Blé!“ směje se Danka. „Perníčky s vlašským salátem, to tam dej taky.“
Další návrhy padají rychlostí blesku, Filip skoro nestíhá psát:
„Jahodové knedlíky se znojemskými okurkami.“
„Míchaná vajíčka s čokoládovou pěnou.“
„Utopenci se šlehačkou.“
„Sardinky s pudinkem.“
„Sněhové pusinky s kečupem.“
„Štrůdl s majonézou.“
„Bábovka s paštikou.“
„Rybí prsty na smetaně.“
„Guláš z tlačenky a k tomu vafle.“
„Syrečky ve svíčkové omáčce.“
„Lívance s vepřovým mozečkem.“
„Hele, a jak to nadepíšeme?“ stará se Danka.
Gustav se zamyslí. „Obludný přehled bestiálních meníček?“

Obrázek uživatele Arenga

Vášeň v lese

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez bodu

Drabble: 

Na pověru, že na houby se musí ráno, děda nevěřil.
Chodil kdykoli. Tatínek jeho houbařskou vášeň sdílel, a jakmile Gusta dorostl do věku, kdy byl schopen ujít čtyři kilometry k lesu, rád se k nim přidával.
„Rostou, rostou,“ pochvaloval si děda.
„Mám křemenáče, ale jakýho!“ hlásil tatínek.
Gusta nezůstával pozadu. „Já našel dva plaváky! Koukej!“
„To jsi král hub, Gustíku!“ pochválil ho děda. „Ukaž, pomůžu ti je očistit. Jo, i dneska plné košíky. Babička bude valit oči!“

Valila.
„Chlapi, máte rozum?! Co s tím budeme dělat?“
Děda ji poplácal po zádech. „To jsou přece krásný starosti, ne? Hlavně, že rostou!“

Obrázek uživatele Arenga

19. dubna

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

tohle jsem neplánovala, proto včera večer ty plantainy
nicméně řekla si o to aktuální meteorologická situace :-(

Drabble: 

Gustava probudilo maminčino kvílení: „Meruňky! Meruňky jsou v háji!“
Zamrkal. Meruňky? Vždyť byl teprve duben. Vyhrabal se z peřin a nakoukl do kuchyně.
Maminka stála u okna. A za oknem…
Gusta znovu zamrkal. Duben? Opravdu je duben?! Devatenáctého? Anebo se mu jen zdálo o jaru a ve skutečnosti se na něj z kalendáře šklebí devatenáctý leden? Kurnik! Vždyť tolik sněhu snad ani v tom lednu nebylo!
„Vidíš to?!“ zaregistrovala jeho přítomnost maminka. „Tohle meruňky nepřežijou. Ani třešně. Možná ani jablka. Všechno ovoce bude strašně drahý.“
„Neboj, mami,“ snažil se ji utěšit. „Banány to jistí.“
„Z banánů, ty chytrej, marmelády nenavařím!“

Závěrečná poznámka: 

Co myslíte, přežijou to ty meruňky? :-(
U nás je okolo nuly, dvacet centimetrů sněhu, průběžně odtává, ale od rána nepřestalo sněžit a šokovaní kosáci se nám slétli na krmítko podobni tmavým, naštvaným koulím...

Obrázek uživatele Arenga

Není banán jako banán

Úvodní poznámka: 

banánová bujabéza ;-)

Drabble: 

„Poslyš, Gusto,“ obrátila se Aňa na bratra. „Já jako chápu, že co je velký, to je dobrý, protože je toho hodně. Ale nebylo by jistější místo těchhle zelenej třiceticentimetrovejch voblud koupit banány menší, ale zralý?“
„To mi poradil Claudio,“ odkázal se Gustav na svého mexického kamaráda. „Že je mám určitě vyzkoušet.“
„Proč jsou veliký zelený banány lepší? Že by v nezralém ovoci bylo víc vitaminů?“ dodala uštěpačně.
„Mýlíš se, ó drahá sestro. Nejsou to banány, nýbrž plantainy – a jsou konzumovány jako zelenina. Jsou víc škrobovité, moučné, vysoce výživné. A považ: vaří se. Konečně jsem je sehnal!“ zamnul si potěšeně ruce.

Závěrečná poznámka: 

Claudio se objevil v tomto drabble (http://www.sosaci.net/node/25137).
Plantain, zvaný též zeleninový banán je speciální odrůda banánovníku pěstovaná v rovníkové Africe, jihovýchodní Asii a Karibiku.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plantain

Obrázek uživatele Arenga

Zvládneme to i bez maminky

Drabble: 

„Neboj, zvládáme to levou zadní,“ ujišťoval tatínek maminku do telefonu. „Co Anička, lepší se ten ekzém? … To jsem rád, že jí ty lázně pomáhají. … Jasně, Pavli přijede z lyžáku pozítří. … Vyzvednu, neboj. … Uvařit guláš, rozumím. … Samozřejmě s knedlíkem. … Tak papa.“ Tatínek zavěsil. „Máma myslí, že jsme bez ní ztracení,“ obrátil se na Gustu. „Jako bych celý roky netrempoval a nevařil baštu v kotlíku nad ohništěm. Jako bych se toho i pod jejím dohledem něco nenavařil! Pořád mi radila. Jo, hochu, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nějaké lázně mě teď nerozhází.“
„Takže jsi jí neřekl, že si pravidelně objednáváme pizzu?“

Obrázek uživatele Arenga

Velikonoční návštěva

Úvodní poznámka: 

Nechtěla jsem to psát jako úplný seriál, ale téma si o to vysloveně řeklo.
Navazuje na "Na Velikonoce" (http://www.sosaci.net/node/25868) a na "To podstatné" (http://www.sosaci.net/node/25639) - ale snad funguje i samostatně.

Drabble: 

Skorotchýně přivezla mazanec, krásně kulatý, zlatavě hnědý, posypaný mandlemi.
„Opravdu povedený!“ chválil Gusta. „Rodinný recept?“
„Kdepak,“ pousmála se skromně. „A myslím, že bychom si už mohli tykat, Gusto, ne? Já jsem Apolena.“
Skorotchán pravil, ať mu říká Pavle a hlavně ne tatínku a že to tykání musejí zapít.
„Já vám taky něco přivezl. Trvanlivějšího než mazanec!“ dodal hrdě.
Proč si Gusta myslel, že to bude salám?

„Tatínek maluje hodně rád,“ řekla Jana večer omluvně. „Ale…“
„Vypadá to kubisticky,“ zhodnotil obraz Gusta.
„Určitě zase kopie Muncha.“
„Naštěstí jsi talent nepodědila po něm.“
„Ale vařit umím po mámě. I mazanec radši koupila.“

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, tohle je ten "Munch" (https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDk%C5%99ik)

Poznámka za poznámkou, dodatečne: aby nedošlo k mýlce, nechtěla jsem říct, že tento obraz je mazanice, mazanicí je myšlena "kopie" kterou svým osobitým stylem vytvořil Janin tatínek ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Na Velikonoce

Drabble: 

„Co teď?“ zívla Jana. „Hlavně neříkej, že je potřeba uklidit kuchyň. Mám už dneska dost. Uklidit zvládneme ráno.“
„Jo, to zvládneme,“ přitakal. „Vaši přijedou nejdřív v jedenáct, navařeno vesměs máme. Zítra se dodělá akorát salát.“
Oddechla si. Nikoli na dlouho.
„Teď je čas na plán B.“
„Gusto, jaký plán B?“
„Beránek.“
„Beránek?!“
„Jsou Velikonoce a na Velikonoce se peče beránek.“
„Je jedenáct pryč. Ty chceš ještě dělat beránka?!“
„Dřív jsem ho nestihnul.“
„Nemusíme mít přece všechno. Co takhle plán S? Jít spát?“
„Jdi. Já udělám toho beránka.“
„A nemohla bych ti ho nakreslit?“
Usmál se. „Nakresli! Já ho zatím upeču.“

Závěrečná poznámka: 

Z náhlého nápadu.
Je čtvrt na dvanáct a já jdu na toho beránka. Naštěstí už je upečený, jenom ho polít čokoládou. A nechtějte vědět, jak vypadá naše kuchyň ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Dojez to!

Drabble: 

Jsou jídla, která člověk prostě nejí.
Učitelky to věděly, proto mělo mít každé dítě před školou v přírodě od rodičů napsáno, jaké pokrmy nemá rádo. Pokud se během pobytu objeví některý z nich na stole, budou vědět, že nimrání se v talíři není žádný rozmar, a dovolí porci odnést.
Gustův seznam obsahoval pět položek: krupicovou kaši, ovesnou kaši, žemlovku, křenovou omáčku a ledvinky (ty jedl, ale jen od babičky).
S rýžovým nákypem se ovšem nikdy nesetkal, protože maminka ani babičky ho nedělaly.
První kontakt byl šok. Lepivá rýže, rozblácené ovoce. Málem vrhnul. Odnést ho však nesměl.
Nebyl totiž na seznamu.

Závěrečná poznámka: 

Možná už od té doby Gusta ví, že do jídla se děti nutit nemají... (http://www.sosaci.net/node/24631).

Obrázek uživatele Arenga

To podstatné

Drabble: 

„Klidně si vezmi holku bez věna, hlavně ať umí vařit,“ poučoval Gustu kdysi děda.
„Jo jo,“ přitakala babička a postavila na stůl pečenou kachnu. „Láska prochází žaludkem.“

Gusta o těch slovech často přemýšlel. Poslední dobou častěji než kdy dřív. Jana totiž vařit neuměla. Se studenou kuchyní to ještě jakžtakž šlo, na chlebu s pomazánkou se moc pokazit nedalo, ale s plotnou se nekamarádila. A věno? S tím nepočítal.
I tak ji měl rád.
A co! Vařit umí přece on a navíc se to dá naučit, což se o dobrém charakteru a empatické povaze rozhodně říct nedá.
Šel a koupil prstýnek.

Závěrečná poznámka: 

Velmi volně navazuje na "Makový koláček" (http://www.sosaci.net/node/24013), ale lze číst i bez znalosti jakýchkoli souvislostí.

Obrázek uživatele Arenga

Co se Gustav dozvěděl v časopise pro ženy

Úvodní poznámka: 

Volně souvisí s drabble „(Bez)mozek a mozeček“ (http://www.sosaci.net/node/25408).

------------------

Gustav podobné plátky nečetl, ale když zahlédl titulek „Kdo dává restauracím hvězdy?“, neodolal:

Drabble: 

Stal jste se nejmladším inspektorem Michelinova průvodce pro střední Evropu. Jak jste se k této práci dostal?
Klasicky, přes konkurz. Musel jsem prokázat rozsáhlé znalosti gastronomie a hotelnictví. Naštěstí jsem vystudoval hotelovou školu, mám i zahraniční praxi.
V restauraci?
Mimo jiné ve špičkové německé restauraci.
Co vše sledujete v posuzovaném podniku?
Kvalitu jídla, foodstyling, chování personálu i celkové prostředí. Chce to cit pro detail.
Inspekce jsou anonymní?
Zásadně. Proto nemohu zveřejnit svou fotografii.
Vaše koníčky?
Rád vařím, ale pouze pro přátele. Ještě raději ovšem jím. (Smích) Také obdělávám zahrádku po babičce. Je to relax.
Za rozhovor děkujeme panu Emilu Kozelkovi.

Závěrečná poznámka: 

Gustav se málem polil čajem. Emil Kozelek?! Ne, že by to spolužákovi nepřál, ale… Ohromeně zavrtěl hlavou. Taková kariéra a zrovna Emil! Ten Emil, který udělal maturitu až na třetí pokus, a i to jen s odřenýma ušima a ze soucitu pedagogického sboru… A co to vykládal o té praxi? Špičková německá restaurace? Ne, že by té redaktorce lhal, ale že v onom podniku přes prázdniny všehovšudy umýval pánve, taktně zamlčel. Snad se už aspoň naučil, jak nepřipálit květákový mozeček…

-------------------------------------------------

A co že to je ten Michelinův průvodce?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michelin%C5%AFv_pr%C5%AFvodce

Obrázek uživatele Arenga

(Bez)mozek a mozeček

Úvodní poznámka: 

soutěžní

Drabble: 

Učit se na maturitu u Emila na chatě zjevně nebyl nejlepší nápad. Spolužák nejen že byl úplně dutý, ale navíc nedokázal uvařit ani květákový mozeček – nejdřív mu to v rendlíku probublávalo, pak bublalo, nakonec bouřilo a ve finále z toho vznikl černý škvarek.
„Jsi roztržitý bezmozek, protože moc piješ,“ zaryl do něj naštvaně Gustav, když se marně snažil vyvětrat. „Alkohol ničí mozkové buňky, to je prokázané.“
„Můj mozek je naprosto v pořádku,“ hájil se Emil. „Jenom je nevybouřený a hladový. Potřebuju víc glukózy.“
„Já jsem taky hladový,“ odsekl Gustav. „Takže teď vymysli, čím naše ubohé mozky nakrmíme, když nemáme mozeček.“

Obrázek uživatele Arenga

Taková malá záměna

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez bodu

Drabble: 

Když byl Gusta malý, jezdívali s rodiči na borůvky. Sbírání ho zpravidla ukrutně nebavilo.
Jedna do pusy, dvě do kelímku. Jedna do pusy, jedna do kelímku. Dvě do pusy, jedna do kelímku. Tři do pusy…
„Drásej, drásej,“ povzbuzovala maminka. „Přece to nenecháš všechno na nás s Pavlínkou.“
Gusta mrkl na starší sestru, která usilovně plnila nejméně patnáctý kelímek.
„Podívej, jaké jsou tu velké,“ pokračovala maminka. „Kelímek máš plný raz dva. Jejda, koukni. Taková obrovská spadla pod keřík. Škoda ji tu nechat.“
Když „borůvka“ dva centimetry od maminčiných úst začala zběsile hýbat nožičkama, Gusta se málem smíchy počůral. Byl to brouk.

Obrázek uživatele Arenga

Día de los Muertos

Úvodní poznámka: 

SOUTĚŽNÍ

(omlouvám se za případné zmatky, ale zjistila jsem, že tady je to téma asi zřetelné líp)

Drabble: 

Rok, kdy u nich bydlel Mexičan Claudio, byl obohacující. Pro oba.

Claudio spokojeně ukázal na řadu malých cukrových lebek a sladké bochánky. „Calaveritas, pan de muerto. Éště ďédovo milované tacos a salsa verde. To my šivá musela délala, by s mértvá mochla odovala. Doma velká óslava, Gusta! Un piknik s mértvá přšíbusná na eřšbito… el cementerio.“
O mexických oslavách svátku mrtvých už Gustav slyšel. Letos měl všechno z první ruky. „Hele, co udělat ještě rakvičky?“ napadlo ho.
„Ráchvičky? Co to?“
„Jako malé rakve. Sladké. Se šlehačkou.“
„Espléndido!!!“

Claudio odjel domů s receptem.
Babiččiny rakvičky se tak dostaly až na Yucatán.

Závěrečná poznámka: 

el cementerio = hřbitov
Ésplendido = nádherný, úchvatný, báječný

V roce 1993 prohlásilo UNESCO mexický „Den mrtvých“ za nehmotné dědictví lidstva. Základní informace: https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_mrtv%C3%BDch_(sv%C3%A1tek) nebo: http://www.studentpoint.cz/2014/11/02/dia-de-los-muertos-mexicky-svatek-...
Calaveritas: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Calaveritas_de_dulce.jpg
Pan de muerte: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Miquiztlaxcalli.JPG

poznámka za poznámkou: španělsky neumím, takže pokud vy, co umíte, myslíte, že by Claudio něco vyslovoval jinak, připomínkujte ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Není smetana jako smetana

Drabble: 

„Prosil bych smetanu.“
Kyprá blondýna za pultem zvedne obočí. „A jakou, mladý muži?“
Gustovi je třináct. Mladým mužem ho snad ještě nikdo nenazval. Začervená se. Stydí se přiznat, že tomu vlastně moc nerozumí. „No, smetanu.“
„Smetanu na vaření? Anebo do kávy?“
„Určitě na vaření. Babička potřebuje do omáčky.“
Blondýna našpulí rty. „To by mohla chtít i zakysanou smetanu. Anebo šlehačku.“
Šlehačku? Panebože, co má ta ženská pod tím blonďatým přelivem? „Vezmu si smetanu na vaření,“ oznámí Gusta pevným hlasem.

Babička spokojená není. „Gustíčku, cos mi to přines? To je ta hnusná dvanáctiprocentní. Vždyť bych tu svíčkovou akorát pokazila! Šlehačku neměli?“

Závěrečná poznámka: 

Je smetana na vaření zlým dvojčetem šlehačky?
Inu, jak kdy ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Je to v akci!

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní
bez bodu

Drabble: 

„Kuře kilo za pětaštyřicet. No to je terno!“ Babička listuje letákem. „Hmmm, oplatky za šestnáct. Hladká mouka po sedmi korunách. To bysme měli vzít aspoň tři kila.“
„Pivo?“ zvedne děda oči od křížovky.
„Máslo za dvaatřicet, no nekup to. Co? Pivo? Jo, tady, Stříbrovar za štyři devadesát!“
„Stříbrovar bych nepil ani zadarmo,“ odfrkne děd.
Gusta všechno sleduje mlčky. Už to zná. Jeden leták v pondělí, druhý ve středu, třetí ve čtvrtek a v neděli chodí ten čtvrtý.

„Tak co?“ vítá penzisty vracející se z nákupu.
„Osm stovek,“ vrčí děda. „Copak toho tolik potřebujeme? Ale hlavně, že to bylo v akci!“

Obrázek uživatele Arenga

Když hlídá strýček

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod, nesoutěžní.

Drabble: 

Starší sestra se švagrem dostali lístky do divadla, a tak rádi využili Gustovy nabídky, že jim pohlídá tříletou dceru.

„Hlášek nebudu!“ ohradila se u večeře.
„Proč?“
„Nemám láda hlášek.“
„Ale hrášek a mrkvička jsou tým. Mrkvičce by v bříšku bylo smutno.“
„Mlkvičce smutno nebude. Hlášek je zelenej. Zelený nepapám.“
Děti se do jídla nutit nemají, tak nad tím jen mávl rukou.

Po večeři si žádala zmrzlinu.
„Nedojedlas večeři.“
Udělala na něj psí oči. „Jenom hlášek, stlejdo. Ten zelenej.“
„Zmrzlina je ale taky zelená,“ namítl vítězoslavně, když viděl, že v mrazáku mají jen pistáciovou.
„To nevadí, zmlzlinka se v puse lozpustí.“

Obrázek uživatele Arenga

Společná dovolená

Úvodní poznámka: 

Moje teorie, že na jídlo se dá napresovat jakékoli téma, nebyla zatím otřesena :-)

Pamatujete se na Janu Makovou alergickou na mák, které Gustav přinesl na první rande makový koláček? (http://www.sosaci.net/node/24013)
Jeho pozornost ji zjevně potěšila ;-)

Drabble: 

„Kam poletíme, Makulko?“ Gusta si natočil na prst pramínek jejích vlasů. „Co do Řecka? Řecká kuchyně je skvělá. Už jsi jedla stifado? Musaku? Pravou řeckou?“
Jana se nadechla. Vydechla. „Gusti. Já nikam nepoletím.“
Strnul. „Co mi tím chceš říct?“ zeptal se tiše. „Že nechceš na dovolenou? Se mnou?“
Pohladila ho po ruce. „Chci. Ale nepoletím.“
„A jak se tam chceš dostat? Autobusem? Broučku, Rhodos je přes třicet hodin. To je na chcípnutí.“
„Letadlem nikdy. Nevěřím, že je to bezpečné. Turbulence, teroristi… Co když pilot zešílí?“
„Jani…“
Rezolutně zavrtěla hlavou. „Itálie.“
„Co Itálie?“
„Pojedeme do Itálie. Autem. Špagety máš přece rád.“

Závěrečná poznámka: 

Vzkaz pro příznivce Éseld: doufám, že to zvládnu taky, je to výzva.

Obrázek uživatele Arenga

Nejdřív oběd a potom dobrotku

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

Drabble: 

„Jíš moc sladkýho,“ obrací se sestra na babičku.
„No a?“
„Není to zdravý!“ Dodává cosi o jednoduchých cukrech a metle lidstva.
Gusta mhouří oči. Babička je pořád šik. Ani za mlada nebyla žádná vyzáblina. Natož teď. Ale copak by to v jejím věku bylo vůbec hezké? Vždyť by byla samá vráska. Co s tím ty ženské pořád blbnou? Chtějí být hubené, hubené, hubené…
„Sladké jsem jedla vždycky, děvečko,“ uculí se babička. „Nejdřív oběd a potom dobrotku. Nevím, proč bych nemohla, cukrovku nemám.“
„Sladký je dobrý na psychiku, víš?“ přisazuje si Gusta. „Radši si vzít čokoládku, než ze stresu polykat antidepresiva.“

Obrázek uživatele Arenga

Ať je to šupito presto!

Úvodní poznámka: 

bez bodu
(Gustav je dnes až třetí v řadě, předběhl jej primář Sova)

Drabble: 

„Gusto? Potřebuju něco vysvětlit.“
Tázavě na mladší sestru pohlédl. „Matiku?“
„Né. Jak udělat ňákou snadnou smetanovou omáčku. Ať je to šupito presto.“
„Takže italskou?“
„Hlavně rychlou, nechci se s tím patlat.“
„Zkus Alfredo.“
„Neblbni! Kafe?“
„Kafe je Segafredo,“ zasmál se. „Alfredo je jednoduchá smetanová omáčka. Dáš vařit špagety. Umíš, ne?“
„Nejsem blbá!“
„Fajn. Než se uvaří, nalij do rendlíku šlehačku, nech ji vařit tak pět minut, aby se trochu svařila a zhoustla. Pak v ní rozpustíš parmazán, odstavíš ze sporáku, přidáš deset deka másla, osolíš, připepříš. Finito, signorina. Hlavně – pokud nemáš parmazán, necpi tam eidam, jo? To radši nedávej nic.“

Závěrečná poznámka: 

šlehačkou se samozřejmě myslí smetana ke šlehání 31-33% tuku :-)
pět minut je orientační a je potřeba to hlídat, smetana ráda překypí na sporák
máslo se samozřejmě taky musí rozpustit, většinou stačí i méně než 100g
celkově to zabere opravdu jen tolik času, než se uvaří špagety, v časovém presu doporučuji :-)

Obrázek uživatele Arenga

Makový koláček

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez bodu.

Drabble: 

Seznámili se na internetu.
Gustav si doma vyslechl množství poznámek, jak je to krátkozraké, nebezpečné, naivní, moderní a cool. Poslední výraz užila sestra.
Slečna měla přezdívku Makovice. („Doufej, že to je slečna, Gustíku,“ vyjádřila své obavy babička. „Nikdy nevíš, koho potkáš na těchhle ánternétech.“)
Dopisovali si půl roku, než se domluvili, že se setkají osobně. („Hlavně někde na veřejnosti, Gusto,“ nabádal otec. „Ať z toho není malér. Makovice – aby to nebyla nějaká holka rohypnolka.“)
Nedal se odradit.
Rozhodl se, že jí na první schůzku přinese koláč. Makový samozřejmě.
Jenže Jana byla sice Maková, ale jen příjmením.
Na mák měla alergii.

Stránky

-A A +A