Magický realismus

Obrázek uživatele Achája

Poslední rytíř v papírové zbroji

Úvodní poznámka: 

Uff, na poslední chvíli ale přece přidávám ještě jednou svou srdcovku. Byl to těžký boj mezi třemi favority:-)
Bohužel nějaké dočítání a seznamy oblíbených cizích děl jsem vůbec nezvládla, tak aspoň tohle...
Ještě jednou díky všem, bavilo mě to:-)

Drabble: 

Jak poslední rytíř na stráži stojíš.
Hájíš čest svoji i jiných.
Bojuješ se světem či vlastními stíny?
Ach lásko, odlož tu zbroj a schovej meče.
Cožpak ti neřekli, že válek již není?
Minul čas krve a lítých bojů.
Otoč tvář ke slunci, vyjdi mu vstříc.
Utečme do hor a začněme žít.
Na lukách ovečky v huňatých svetrech.
Maličká okna do naší roubenky.
Kachlová kamna a vůně chleba.
Políčko lnu, květy modré jak oči mojí matky.
Tkalcovský stav klape a ožívá.
Po kopcích nese se radost a smích.
Zapomeň na války a lidská muka.
Však čest se dá bránit beze zbraní.

Obrázek uživatele Rya

Ángelova píseň

Úvodní poznámka: 

Varování: sprosté slovo

Drabble: 

V sedmnácti byl Ángelo Lopéz bohatý mladík.
V sedmadvaceti potkal Boha.
Do sedmatřiceti se stačil zbavit majetku a procestovat svět.
Ve čtyřiceti přišel o vlasy, přestal stárnout a usídlil se v chudinské čtvrti. Obyvatelé ho zbožňovali, ale styděli se to dát najevo. Když procházel páchnoucími ulicemi, vždy s trsem banánů pro děti, kurvy se o něj otíraly bradavkami a mladí gangsteři pokřikovali oplzlosti.
Vidět Ángela bez banánů znamenalo, že někdo umírá.
V ty dny ulice ztichly. Ángelo držel postřeleného pistolníka nebo nemocnou děvku v náručí a zpíval, dokud se tělo neproměnilo v dětské a znovu nevinná duše neodletěla ke Stvořiteli.

Obrázek uživatele Vinpike

Hanbou propaden

Úvodní poznámka: 

Můj - v rámci vinpikovské identity - jediný letošní pokus o multicrossover trochu zapadl, tak nesměle vytahuji na světlo. Psán byl k tématu Eso.

Drabble: 

Vyšetřovatel mé smrti byl něco mezi Sherlockem, Philem Marlowem a Dalem Cooperem.
Z otisků razítek na zadku dovodil, že vrah bude z okruhu výpravčích, podezíral ale i mlékaře Dana, který mu při výslechu rozbil ciferník, zpod nehtů mně vylovil písmeno Zet, což ho nasměrovalo k zahradníkům.
„Jedno můžeme vyloučit,“ pravil okruhu podezřelých u krbu. „Sebevraždu! S vidlemi v zádech a prostřelenou lebkou se ani blondýnka nedokáže oběsit!“
Viseli mu na rtech.
Zapomněl na motiv.
Na své odmítavé gesto, když na něj zamrkaly nejkrásnější oči na světě.
Na mé eso v rukávu. Cirkusové dětství.
Vstala jsem a eskamotérské harakiri všem předvedla.

Závěrečná poznámka: 

Pro připomenutí: Dale Cooper je Kyle MacLachlan z Městečka Twin Peaks.

Obrázek uživatele Achája

Plynutí

Úvodní poznámka: 

Taková klidná momentka, inspirovaná mimo jiné fascinujícím filmem:-)

Drabble: 

Seděli vysoko na větvi a houpali nohama.
Sledovali, jak se na nebi honí beránci a dávali jim různá jména.
Kolem proletěl skřivan a jemně si zpíval.
Vzpomínali na doby, kdy ještě měli klapky na očích.
Pro samé starosti neviděli svět.
Jen tupé ovce jdoucí v davu.
Teď už jsou ovce jen na loukách a davy se nekonají.
Vítr ševelí a lechtá klasy v poli.
Kluci u rybníka házeli žabky a počítali kola.
Z rákosí vylétly labutě, peří zářící v jasném slunci.
Jak nádherní a majestátní ptáci!
Život si plynul svým vlastním tempem.
Ani oni už nespěchali, prostě jen tak byli.

Závěrečná poznámka: 

Uff, první ročník za mnou. Bylo to náročné i skvělé. Ráda si odpočinu a už teď se těším na příště:-)
Nepovedlo se mi napsat všechno, ale na to, že jsem do teď psala jsem z náhlého pohnutí a většinu si nechávala pro sebe... to asi celkem jde:-)

Sbohem a dík za ryby!;-)

Obrázek uživatele Achája

Snění

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 29. Eso.

Drabble: 

Běžela lesem, který se jí proměňoval před očima. Měla pocit, že se mění ona sama. Stromy vystřídaly obrovské světélkující houby.
Jako by zahlédla vznášet se zubatý úsměv nad cestou.
Předběhl ji bílý ušák ve vestě a poklepával na kapesní hodinky. Doběhli na palouček, kde se zřejmě konal čajový dýchánek.
Svírala šálek. Neodvažovala se napít.
Chlapík v klobouku ji trochu zněrvózňoval.
Zase ten zubatý úsměv, tentokrát i s celou kočkou.
Povídali něco o královnách a bojích.
Točila se jí hlava. Měla pocit, že padá.

Posadila se na posteli. Snad se jí to jen zdálo. V kapse modrých šatů našla srdcové eso.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Vinpike

Cena autenticity

Drabble: 

Při premiéře potlesk vestoje. Agenti mu ještě zatepla přinášeli čerstvým tiskem vonící zítřejší recenze. „Nekompromisní a nesmlouvavý pohled na společnost.“ „Rána mezi oči!“ „Neuvěřitelné herecké výkony i digitální triky!“ „Režisér neodvrací pohled od zla, ale noří nás do jeho středu!“
Nepoužil jediný digitální trik. Natáčení utajené, herecký ansámbl posbírán na ulici. Nikdo nikomu nechyběl.
Vítězný raut trval dvě hodiny, žádných deset minut. Do nejzazší vlásečnice vstřebával lichotky.
Od poslední klapky věděl, že zaplatí svou daň. Na place se mihl pes, který o den dříve rozřezán.
Učísl se, zapil prášek, vykročil do svého apartmá. Čekají tam na něj. Oběti jeho úspěchu.

Závěrečná poznámka: 

A i já se loučím. Mějte se krásně, a kdybych jediného čtenáře nalákal k magickému realismu, byla má drabblata úspěšná. Bude se mi stýskat.

Obrázek uživatele Vinpike

Hanbou propaden

Drabble: 

Vyšetřovatel mé smrti byl něco mezi Sherlockem, Philem Marlowem a Dalem Cooperem.
Z otisků razítek na zadku dovodil, že vrah bude z okruhu výpravčích, podezíral ale i mlékaře Dana, který mu při výslechu rozbil ciferník, zpod nehtů mně vylovil písmeno Zet, což ho nasměrovalo k zahradníkům.
„Jedno můžeme vyloučit,“ pravil okruhu podezřelých u krbu. „Sebevraždu! S vidlemi v zádech a prostřelenou lebkou se ani blondýnka nedokáže oběsit!“
Viseli mu na rtech.
Zapomněl na motiv.
Na své odmítavé gesto, když na něj zamrkaly nejkrásnější oči na světě.
Na mé eso v rukávu. Cirkusové dětství.
Vstala jsem a eskamotérské harakiri všem předvedla.

Závěrečná poznámka: 

Pro připomenutí: Dale Cooper je Kyle MacLachlan z Městečka Twin Peaks.

Obrázek uživatele galahad

Posledný deň

Drabble: 

Vstupná karta nefungovala, musel ho pustiť vrátnik. Výťah ho zaviezol do garáže a odmietal ísť ďalej. Pokračoval po schodoch. Počítač sa nechcel naštartovať.
Ako keby ho firma odvrhla a nechcela ani vidieť. Choď, poraď si sám. Už sa nás netýkaš! Dokonca aj steny boli postavené inak než včera.

Myslel, že sa mu uľaví, aspoň keď odovzdá kartu a vyprevadia ho von. Dvere sa za ním zatvorili a nastavil tvár dažďovým kvapkám. Slobodný? Ale stále to v ňom bolo.

Keď doma klesol na posteľ a zaspal, neustále blúdil po chodbách premieňajúcich sa hneď, ako cez ne prešiel.

Zajtra sa tam vráti.

Obrázek uživatele Vinpike

Tak už plač!

Úvodní poznámka: 

Toto téma mě letos nějak pronásleduje... Ale snad zpracováno zase z jiného úhlu.

Drabble: 

Obchodníci s deštěm využili suchého léta a dramaticky zvýšili ceny. Starosta s nimi vyrazil dveře. Nedošlo mu, že součástí kartelu. Každá další nabídka dražší. Zadlužte se, nebo žízněte.
Povolali Imberia, starého Lovce mraků. Řemeslo pozapomněl, s průmyslovou konkurencí s živností praštil. Najednou potřebný. Celý minulý týden odchytával beránky na obloze, napěchoval je do opuštěného vodojemu. Teď jim jen pustit žilou.
Musí je proplakat k olověnému ztěžknutí.
Vypil poslední kaluž vody, vyslechl příběhy Kvílející.
Před ním zabili roztomilé kůzle.
Všechno mu přišlo k smíchu.
„Asi mám emocionální zácpu,“ krčil rameny.
Až s pekelnou bolestí břicha vytryskl z Imberiových očí proud slz.

Obrázek uživatele Vinpike

Aspoň v rakvi ne

Drabble: 

Dráždilo, že si ho prohlíží nahého. Nůž z prsou vytáhl a uložil do igelitového sáčku, krk ohmatal, teď zkoumá nehty, zdali si je vyčistil?! Vousy na tvářích mu rostly i po tom, co dodýchal. Musí vypadat příšerně, úpně nedomrle ostrništěný.
Ale co, žádný krasavec na pitevní stůl nespadl, chtělo se mu usmát, kdyby to šlo. Smířit se se vším, má-li někdy vypustit duši. Jen jediné nesmí připustit.
„Zavři pusu,“ říkala mu máma, „ať ti to nezůstane!“
Má, nemá? Ohledavač se naklonil, ve skle jeho brýlí zahlédl svou tvář.
Zatahal za rukáv.
„Sešijte mi prosím rty!“ šeptal vánek vznášející se vzhůru.

Obrázek uživatele Achája

Poslední rytíř v papírové zbroji

Úvodní poznámka: 

Pro změnu něco podivně optimistického a hipísáckého, nejspíš:-D
Inspirací mi byla tato skvělá píseň, ikdyž v tom asi moc není. https://www.youtube.com/watch?v=wL4jrmxAk4g

Drabble: 

Jak poslední rytíř na stráži stojíš.
Hájíš čest svoji i jiných.
Bojuješ se světem či vlastními stíny?
Ach lásko, odlož tu zbroj a schovej meče.
Cožpak ti neřekli, že válek již není?
Minul čas krve a lítých bojů.
Otoč tvář ke slunci, vyjdi mu vstříc.
Utečme do hor a začněme žít.
Na lukách ovečky v huňatých svetrech.
Maličká okna do naší roubenky.
Kachlová kamna a vůně chleba.
Políčko lnu, květy modré jak oči mojí matky.
Tkalcovský stav klape a ožívá.
Po kopcích nese se radost a smích.
Zapomeň na války a lidská muka.
Však čest se dá bránit beze zbraní.

Obrázek uživatele Vinpike

Slzy nad zlato

Drabble: 

Kdesi daleko leželo království, kde lidé jednoho dne přestali plakat. Potoky vyschly a řeky netekly. Tváře a břicha se nafoukly jako balony, mračna se v nich hromadila a nemohla ven. Panoval hlad, žízeň a sucho.
Princové a rytíři neuměli pomoci, Ubulínek si však věděl rady, přišel, najedl se a řekl:
„Přijďte ke mně všichni, já vás vyslechnu.“
Chodili k němu a šeptali mu do ucha nahromaděné křivdy a úzkosti, zhubli a Ubulínkovi tekly z očí krokodýlí slzy. A plakal a plakal, až zem nasákla vodou, řeky se roztekly, prameny vytryskly. A bylo vlaho, pářilo se, nebesa ztěžkla a vydala déšť.

Obrázek uživatele Vinpike

Odložený kat

Drabble: 

Rád utínal hlavy, hrd na své stařičké povolání mezi psychiatry a chirurgy. Z obnažených krků se vždy vyhrnula stoka špíny, doktoři našili odetnuté zpátky (jeho katana ostrá jak žiletka), klienti děkovali a občas láhev podstrčili, pojišťovna platila. Bublající močál skladován v hlubokých podzemních slujích.
Ve svém oboru už vrchním referentem specialistou, slavil čtyřicátiny, když ministerstvo lidské důstojnosti vydalo nařízení o zákazu sečných zbraní. Prostá, rychlá procedura se stala extrémně drahou a složitou. Do hlav nově zapouštěna rypadla, která důkladně rozorala mozkové brázdy a vysála jedovatý kal. Trvalo to déle a bolelo více.
Sám přišel o práci. Padl na něj smutek.

Obrázek uživatele Vinpike

O mrkvi a párech

Drabble: 

Posnídal mrkev, vyčistil si uši, vylezl na komín. Zaposlouchal se, rozhlédl. Paní Mráčková si povzdechla, pan Kočí nemohl najít cestu domů.
Pospíchal, ani modlitba se nezdržuje a dýmá vzhůru.
„Pojďte,“ podepřel vrávoru, „dokočíruju domů.“
Paní Kočí málem vzala válečkem, ale ráda, že starej nespí ve škarpě.
Babču Mráčkovou trápilo, že sama doma a ti mladí se nikdy nestaví.
Nanosil vodu, naštípal, sedl si, poslouchal.
Mladý Mráček zastihl při předčítání, ty špíno, chceš tu něco ukrást?!
Pohrabáč vzal, švihl, oko vypíchl.

Ráno vylezl na komín. Uši zaječí, oko ostříží, nohy rychlé, ruce pracovité. Vždyť jsem skoro celý, smál se do větru.

Obrázek uživatele Vinpike

Samojediná oslava

Drabble: 

Loni touhle dobou ještě žil.
Nejvíc ho mrzelo, že krvavý sníh kolem jeho mrtvoly roztál, než ho našli. Nikdo nezvěčnil, nikdo nevytrhl ze zapomenutí poeticky rudý květ. Život uprchl, tělo v prach spáleno, vědomí tísní.
Slaví své první úmrtiny. Vraha ještě neodhalili, Tobiáši, zešedivěls od té doby, tlačí tě můra, chichichi, nervy pocuchané, aby ne, neopomene noc, aby nezaklepal, nezašustil, nezpřítomnil. Pomni, abys zabíjels nezapomněl.
Ťukne si o urnu panákem, na rysy!, barvu ztratil brzy, ale i kontury se rozmazávají, žena odložila vdovský šat, děti zahlceny živým.
Vytratí se do beztvářnosti, sám, zoufale sám, bez hlasu, bez masa, bez krve.

Obrázek uživatele Lejdynka

Skoro byste řekli, že člověk může dýchat

Drabble: 

Bloudí pod patami, písek němých slov, změněná.
Temný les holala halali, ozvěnami slov úryvky posměchu, utíkej!
Ostropestřec na rukávu vyšitý, výšivka - modřina.
Borůvky bolí, nacpané v ústech.
Krev chutná - ostružiny. Oči bloudí - slepá.

P-odej mi p-anenku.
O-pravdová. O-krok-odýl chňap krok zpět.
M-ěňavý les vzlíná se k nebi, sténá. M-ami?
O-ddat se. O-chotně.

C! C-ožpak ty to nechceš?

Ostrých hrotů dav něžně hladí - modrá užovka zápěstí.
Sssssssss.
Z padlých kmenů.
Z kapek malin.
Z kapradin.
Z pápěří na chmýří pryskyřice.
Z pěti jizev hlavně v hlavě.
POMOC.
Lesu
hloubka
bolesti
stráží
nepřijde
nikdo
modli
se
chcípni.

COŽPAK - krok - MŮŽEŠ - krok - LÉTAT?

Závěrečná poznámka: 

Bludný kruh nekončícího utrpení. Jakého, to nechám na vás.

Obrázek uživatele Vinpike

O balóncích a copech

Drabble: 

Když zemřela žena a děti, přestaly chodit pozdě, vstávaly s kuropěním.
Nespěchal, nebylo vpřed.
Vyčistil si zuby, snědl rohlík, vypil trochu mléka.
„Rád bych si s tebou promluvil,“ řekl své choti. „Necháte nás chvíli o samotě?“ obrátil se na potomky.
Po anglicku se vytratily.
„Nechci se hádat,“ ohradila se.
„Ale vůbec ne,“ děl. „jenom spolu nafoukneme balónek. Zaslovíme ho vším, co nás od toho druhého zabolelo, a pošleme do oblak.“
Drželi se za ruce, když vítr odnášel k prasknutí napěchovanou kouli.
„Musím jít se synem lepit modely,“ šeptl. „A dceři uplést cop.“
„Jen utíkej,“ smála se, „ať to tentokrát stihneš!“

Obrázek uživatele Vinpike

Nepoeti

Drabble: 

Vždycky když složil z papíru zvířátko a vdechl mu život, biologiářka běsnila. Honila koníčka, velrybu nebo vlaštovku po třídě, dokud neulovila, neroztrhala a stvořitele nenafackovala.
„Holubník mi tady z toho dělat nebudete!“
Zlobilo ho to, život se má dávat, a ne brát, jednou se dožral a zpod prstů mu vyrostl štír.
Učitelka vyjekla, zděšením jí zapadly oči, musela do nemocnice a on ze školy.
Když vyrostl, oblíbil si krabice. Kancelář zazvířetil spoustou pomocníků, chobotnice podávala tužky, sponky, razítka a nůžky, želva podpírala nohy, slon vozil na záchod.
Spálili je. Vedoucí ochranky, personální ředitel, vrchní bezpečák.
Jeho bestiář se rychle zaplňoval.

Obrázek uživatele Vinpike

Smířit se s chmýřím

Drabble: 

Když v úterý ráno pleš zezelenala, nepřikládal tomu váhu.
Ve středu na hlavě džungle pampelišek. Střihací strojek nespokojeně bzučel, ale kosil jak žnec.
Narůžovělá poušť vydržela sotva do odpolední píchačky, navečer už mu zase padaly do očí žluté kvítky.
Vzal si sick day. Porost na hlavě rostl a bujel, až zechmýřil. Vyšel na balkón, aby nechal vítr odvát bělostné pavučinové vločky.
Ve čtvrtek si jej povolal do kanceláře nadřízený.
„Budu tě muset vyhodit,“ sdělil, „naše píár barva je aktuálně fialová, nikoli žlutá!“
Bez práce hladověl, sedl si před zrcadlo a začal kreslit.
„To jsou krásné obrazy,“ uznale kývaly vlasaté hlavy.

Obrázek uživatele Rya

Ángelova píseň

Úvodní poznámka: 

varování: sprosté slovo.

Drabble: 

V sedmnácti byl Ángelo Lopéz bohatý mladík.
V sedmadvaceti potkal Boha.
Do sedmatřiceti se stačil zbavit majetku a procestovat svět.
Ve čtyřiceti přišel o vlasy, přestal stárnout a usídlil se v chudinské čtvrti. Obyvatelé ho zbožňovali, ale styděli se to dát najevo. Když procházel páchnoucími ulicemi, vždy s trsem banánů pro děti, kurvy se o něj otíraly bradavkami a mladí gangsteři pokřikovali oplzlosti.
Vidět Ángela bez banánů znamenalo, že někdo umírá.
V ty dny ulice ztichly. Ángelo držel postřeleného pistolníka nebo nemocnou děvku v náručí a zpíval, dokud se tělo neproměnilo v dětské a znovu nevinná duše neodletěla ke Stvořiteli.

Obrázek uživatele Vinpike

Zpátečník

Drabble: 

Ohlížeje se, uklouzl po banánové slupce.
Uvítal to, od rána strašně natlučený, teprve s pádem zase svěží a jako rybička. V práci krvácel, než se řízl o papír.

"Vlastně jsi nekonečná kráva," řekl kolegyni, kterou znal po pihu nad travnatým trojúhelníkem. Sblížili se, na okamžik, začal ji nadbíhat a zapalovat a pomáhat do kabátu, dráždivě neznámé.

V krámech jej neměli rádi, věčně něco reklamoval, nové, zatavené nezbytné zbytnosti, použity nepřispěly k žití. Hluboce nejistý vlastní práci rozkládal na písmenka až do nicoty. Nadřízené rozčiloval, neb znal odpovědi před otázkou.

Až když zhnědlé banány začaly žloutnout, pochopil, že musí plavat vpřed.

Obrázek uživatele Vinpike

Kameny, bláto a křídla

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez nároku na bod.

Drabble: 

Zatímco spal, zašili mu do žaludku kameny.
Ráno se na cvičišti sotva ploužil, těžko mu, přetěžko.
Za trest vytíral večer záchody, pořád dokola, sotva začal, dávil se. Když konečně hotov, přišli mazáci, prasata.

Žaludeční šťávy nakonec rozmělnily šutry na bláto. Noční můry se sletěly na ten div podívat, leč zapomněly na svou nakynutost a zapadly.

Za tváře zvlhčené slzami bit, tak plakal dovnitř a zaléval.

Na bojišti zahnáni do bažin, první bublali důstojníci, prasata, těžká výstroj a balvany pod levou plící stahovaly všechny vojáky do lepkavého objetí. Vychrtlý a lehký strhl uniformu, na zádech křídla motýlí, zatřepotal a vznesl se.

Obrázek uživatele Keneu

Mazaně rozmazaná

Úvodní poznámka: 

Doufám, že tuhle krizi brzy prolomím ;)

Drabble: 

Je to kouzlo, bug v přírodních zákonech nebo davová psychóza?
Rozhodně je to užitečné, i když nejste mezinárodně hledaný zločinec.
Výchozím bodem je pravidlo mazance: pokud vidíte mazanec, vidí také mazanec vás, minimálně dokud ho nesníte. O tom, jestli si pak rozžvýkaný mazanec prohlíží vaše vnitřnosti, nejsou díky bohům zprávy.
Mám na obou očích -13 dioptrií, moje dálka je 5 centimetrů od oka. Když si sundám brýle, vidím rozmazaně. Zároveň vy vidíte rozmazaně mě.
Já dokážu jít městem bez brýlí, ale dokážete vy jen tak přejít fakt, že kolem vás právě prošla mazanice? Že vám ukradla máz oblíbeného mazadla? No?

Obrázek uživatele Vinpike

Blátivé obrysy

Drabble: 

Při pohledu do zrcadla strnul. Jeho rysy rozmazané.
„Zlobí mě oči, nebo jsi něco udělala se zrcadlem?“ houkl směrem k ženě, ale hlásky se vpíjely do sebe a vzešel z toho roztahaný, nesrozumitelný houkosten. Z kuchyně ozvěna.
Místo manželky viděl šmouhu. Podal jí zrcadlo. Skvrna se zavlnila, zabučela.
Předměty ostré, vytáčel jeden kontakt za druhým, ale vždy – slova, skutečná slova, byť divně strojová! – volané číslo neexistuje. Sluch i zrak slouží, pokud se ovšem nezblázní jen při kontaktu s živým organismem. Hmatem tvary a rysy druhého cítili.
V bačkorách vyrazili do města.
Všude pusto a prázdno, na obloze černé cákoty vran.

Obrázek uživatele Achája

Nikdy sama

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 10, Zlé dvojče.

Asi nečíst, pokud jste sami doma a bojíte se:-p

Drabble: 

Je jako stín, co zahlédneš koutkem oka.
Je jako mrazení v zádech a ten pocit, že je stále s tebou.
Sleduje.
V naleštěném skle pouličních výloh občas se mihne, abys nezapoměla.
Je jako stín v temných koutech.
Vkrádá se do myšlenek jako svědomí.
Palčivý pocit její přítomnosti, ať už jsi mezi lidmi nebo sama.
Když jsi vzhůru a možná ještě více, když spíš.
Pouze v zrcadle přestane se schovávat.
Nebrání se přímým pohledům.
Spiklenecky na tebe mrkne a přidá zákeřný úšklebek.
Nikdy nebudeš sama sestřičko.
Já tě neopustím.
Když všichni odejdou, my tu pořád budem.
Ty a tvé nenarozené dvojče.

Závěrečná poznámka: 

Už to chtělo nějaké psycho, jestli vás děsim, tak pardon:-D

Obrázek uživatele Vinpike

Změna plánu

Drabble: 

Lazario dorazil na letní sídlo rovnou ze služební cesty, upraven, umyt, v saku. Z dvojpostele na něj skelně hleděl krvavý Sebestián, manželka plakala.
„Chceš mi k tomu něco říct?“ zeptal se unaveně.
„Nemohu,“ vzlykla Mária.
Upravil si vázanku a vzal to na sebe.
Když podepsal přiznání, rovnou jej zastřelili, jasný případ žárlivosti, soudy přetíženy.
V rakvi jej probudil Máriin pláč.
„Já to nebyla, nebohý muži, to Ricardo, můj druhý milenec! Bála jsem se ti přiznat…“
V noci se vyhrabal a zaklepal na žárlivce.
„Ricardo, za tebe jsem nezemřel!“ podával mu – nahý – své sváteční šaty.
„Chápu,“ kál se vrah, „kde ležíš?“

Obrázek uživatele Vinpike

Nespěch

Drabble: 

„Úplně ti nerozumím,“ děla žena v pondělí na třetí výročí svatby, „přesto respektuji tvé přání. Dohodli jsme se dopředu, uznávám. Ale já tak chci miminko!“
„Máš ho mít,“ řekl. Téhož dne těhotná, v úterý široká a vzdychavá, ve středu rodila.
„Chlapeček,“ pravila. „Ano,“ odpověděl. Do dvou let holčička.
„Dvě děti,“ pravila. „Ano,“ odpověděl. Za dvanáct měsíců trojčata.
„Výborně!“ pravila. „To jsem rád!“ odpověděl.
Viděl, že je dobrou a obětavou matkou, spolehlivou a podpírající manželkou.
„Myslím,“ děl v sobotu o sedmém výročí sňatku, „že jsme se už dost poznali. Víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Co kdybychom spolu poprvé ulehli?“

Obrázek uživatele Achája

Hvězdy nad hlavou

Drabble: 

Třpyt tvých očí a vůně větru ve vlasech, jež odnáší náš smích. Slunce západ odráží se v loužích a studánkách.
Bosé nohy skotačí a hladí skryté pěšiny. Ostružiny a lesní maliny jsou nám hostinou, barví tvé rty do ruda. Pijem kapky rosy, koupem se v dešti a živi jsme tou krásou a láskou, co je v nás.
Ze stříbrných pavučin závoj i šaty máš, víly a skřítci ať nás oddají. Netřeba nám darů a věna, když máme sebe a na lůžko mechové kdykoli ulehnem.
Kolébáni melodií stromů, rytmem cvrčků, nad hlavou hvězdy září a žhnou.
Vyber si, kterou chceš.
Navěky.

Závěrečná poznámka: 

Tak to pěkně prosím dopadá, když mě celý večer drží nostalgie, absolutně nesouvisející s ničím zmíněným.

Obrázek uživatele Lejdynka

Netvorem stal ses jen z lásky ku jmění

Úvodní poznámka: 

Já ani nevím.
Špatná verze Krásky a Zvířete?
Špatná verze Pavetty a Ježka? (Zaklínač)
Tři rytíři, jeden se mění v medvěda, jeden ve vlka, jeden v orla? (Němcová)
Špatná verze čehokoli aneb "dávej si pozor, za koho vdáš dceru"?

Drabble: 

Věno tě zahubí
překrásná princezno
spatřil tě rytíř
co přináší smrt!

Kdysi žal slepých ťal do srdce mečem ran
Mávla jsi křídly a hlavou jen stesk a sám
přízrak tě uchvátil zůstal jen krve cár
Mávla jsi křídly a strašný sen dál se zdál

Věno tě slzou a srdcem
spálilo pod žhavým sluncem
Věno tě náručí temnou
nutí spát na loži se mnou
Věno tě zlatavým kovem
do tváře zoufalství klove.
Věno tě slíbené strachem
spatří se zalykat prachem!

Z mrtvých vstal tiše král
oknem jas prosvítal
obludu spatřil a ťal.
Nasadil korunu
usedl na trůnu
mrtvolným vzdechem se stal.

Závěrečná poznámka: 

Fandom by se mohl jmenovat Pohádky a poezie. :)

Obrázek uživatele Vinpike

Když neopatrná slova

Drabble: 

Když dosáhli čtyřicítky, kdo je potkal, myslel si, že je otcem své mladičké malebné ženy. V šedesáti, že je prachatý dobytek.
Ona se jen švitořivě smála, nápadníky odháněla. Do schodů mu pomáhala.
Přes den přebíral léky, luštil křížovky a čistil si zuby, večer však zatáhl záclony, rozsvítil lampičku a prohlížel si ji.
Až do své smrti nedokázal rozhodnout, zda měl tenkrát před svatbou mlčet.

Věnem dostala krásné tělo.
„A víc nic?“ zeptal se opatrně.
„To ti nestačí?!“ odpověděla dotčeně.
„Stačí, samozřejmě, co bych mohl chtít víc, miláčku! Ale jednou tvé tělo zestárne…“
„Za tyhle hloupé řeči ne!“
Jak řekla, splnila.

Stránky

-A A +A