Příběhy z Boosdorpje

Obrázek uživatele Saphira

Epilog

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 18 č. 18: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Nebyl byl to fantastický příběh, kdyby nekončil aspoň trochu nadějně.

Drabble: 

Když odešli, Aaron propadal zoufalství. Slepota očí mu zaslepovala mysl. Nevěřil ve své sny. Martin ho uklidňoval, vždyť přece není všem dnům konec. Aaron ho nechtěl slyšet.
S teskem sedával v přístavu prvního města, do kterého došli. Naslouchal zvukům obchodních lodí a křiku námořníků.
Jednoho dne Martin vzal Aarona za ruku a vedl ho po molu k lodi.
„Domluvil jsem ti tu práci,“ řekl mu.
„Ale...“
„Neboj se toho. Budu s tebou.“
Slepota nakonec Aaronovi nezabránila v tom, aby se mu splnil sen. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
S Martinem po boku nakonec překonal všechny překážky drsného námořnického života.

Obrázek uživatele Saphira

Pryč

Úvodní poznámka: 

Jsme na konci, přátelé. Děkuji vám za přízeň, milé komentáře plné děsu a podpory. Ráda bych příběh udělala bohatší, ale co témata dala, to témata dala. Číhejte ještě na epilog, objeví se v bonusu č. 9 :)

Drabble: 

„Můžeš odejít,“ řekla Žena. „Nikdo tě tu nebude držet.“ Pokynula mu rukou ke dveřím.
„A co můj zrak?“ ptal se Aaron. Uvrhnutý v temnotě neměl příliš velkou radost z nově nabyté svobody.
„S tím my nic neuděláme. Každý z nás si ponese cejch Boosdorpje už navždy,“ odpověděla. Do rukou mu vtiskla staré šaty. Oblékl si je.
Martin ho vzal za nadloktí a vedl ho pryč z vesnice. Poslední klapnutí rozvrzané branky. Za domy se zhluboka nadechli slaného vzduchu.
„Kam půjdou ostatní?“ Aaron svíral sukovitou hůl.
„Nevím,“ pokrčil rameny Martin. „Možná tu zůstanou. Nikoho nemají. A své sny už dávno ztratili.“

Obrázek uživatele Saphira

Tíha viny

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 27: Jen ať ti to nezůstane!

Drabble: 

Nastalo ticho. Aarona naplnil zvláštní pocit prázdnoty.
Stařena ani nehlesla, spala, když jí ostřím dýky přejel po vrásčité kůži na krku a přeťal tenkou tkáň skrývající život.
Jen zmizela jako stín se západem slunce.
Martin vstoupil dovnitř. „Jsme volní.“
Aaron měl opojný pocit.
Dokázal to. Zabil ji.
To uspokojení z vraždy ho děsilo.
„Co když to budu chtít udělat znovu? Co když mi to zůstane? Ta radost z vyprchávajícího života?“ ptal se, nevěděl, jestli sebe nebo Martina.
Ten mu položil ruku na rameno.
„Ty nikdy nebudeš zlý. Zachránil jsi nás. Mysli na to.“
Vesničané se začali stahovat kolem Stařeniny chalupy.

Obrázek uživatele Saphira

Úder osudu

Drabble: 

Všechno má svůj důvod. Každý čin, každá myšlenka je nitkou osudu, který nás vede napříč životem. Bereme na svá bedra tíhu našich rozhodnutí, ale jen těžko s nimi už něco uděláme, tak se to mělo stát.
Aaron meditoval.
Byl předvečer toho hrozného činu. Musí to udělat, musí to udělat, musí to udělat, opakoval svou mantru, ale odvaha mu stále chyběla.
Měl strach. Neměl rád hazard, vykládat karty, trumfovat esem.
Martin ho přesvědčil, Aaron mu důvěřoval.
„Co když to dopadne zle?“
„Nic horšího se nám stát nemůže.“
Svítání.
Záblesk čepele, teplá krev mezi prsty.
Bylo to tak jednoduché. Tak směšně jednoduché.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování tentokrát v nahrazovacím tématu :)

Obrázek uživatele Saphira

Na konci světa

Úvodní poznámka: 

Tentokrát se v rámci zachování žánru neposouváme v ději, konec je čiště pohádkový a nikdo neví, zdali to tak skutečně dopadne.

Drabble: 

Bylo nebylo, na severu království stála vesnice. Nebyla to jen tak ledajaká vesnice, ale byla opředená kouzlem, které na ně seslala čarodějnice, jež se mstila za křivdu způsobenou jí obyvateli vesnice.
Nikdo nemohl odejít, nikdo nemohl zemřít, jen pokud přišel někdo nový. A tak ubíhala staletí a obyvatelé se neustále proměňovali, ale přesto zůstavali stejní. Stařena za stařenu, žebrák za žebráka, dítě za dítě.
Tu jednou přišel do vesnice muž, který si tam nepřál zůstat. S pomocí svého intelektu překonal všechny překážky a kletbu zrušil.
Osvobodil sebe i ostatní, vydal se za svými sny a žil šťastně až do smrti.

Obrázek uživatele Saphira

Z deště pod okap

Drabble: 

"Nemůžu ji zabít," vydechl ztěžka Aaron. "Ať je jakkoliv zlá, je to člověk, je to vražda."
Emoce v něm bouřily. Byl na pokraji zhroucení.
Stál před těžkou volbou. Buď odsoudí k smrti jinou živou bytost, nebo sám sebe.
"Není jiná možnost, Aarone," řekl Martin. "Budu se za nás a naše duše modlit. Bůh je milosrdný."
"Nezáleží mi na božím odpuštění," vrtěl hlavou Aaron.
"Rozumím ti, ale musíme to udělat."
Aaron přemýšlel. Měl strach, cítil odpor, nechuť, beznaděj.
Boosdorpje nakonec z každého udělá nestvůru.
Pomyslel na své sny.
Nadechl se.
"Dobře, udělám to."
Cítil, jak se jeho duše propadá do pekel.

Obrázek uživatele Saphira

Katarze

Drabble: 

„Vím, jak se odtud dostat,“ řekl Martin.
„Jak?“ zeptal se Aaron.
„Vesnici řídí Stařena. To ona je zlá, to ona se vyžívá v ubližování nevinným lidem. Nikdo tu nemusí zůstat, dokud se nestane jedním z nás. Pak je jediným východiskem příchod někoho dalšího. Ostatní jsou s ní. Bojí se.“
Ticho se mezi nimi rozprostřelo jako mokrá plachta.
„Takže...“
„Ano.“
„Když ji nikdo nenahradí...“ začal váhavě Aaron.
„Už žádná další Stařena nebude.“
„A co ostatní? Nenechají nás odejít.“
Martin přemýšlel. „Když tu Stařena nebude, zruší se Čarodějničina kletba. Taky půjdou. A z Boosdorpje bude zase normální vesnice. Ale potřebuji tvou pomoc.“

Závěrečná poznámka: 

Snad se to vlezlo do tématu. Vesnice je zlá, když se jim povede zabít Stařenu, zlí lidé odejdou, vesnice se očistí a její obyvatelé se nebudou snažit polapit nevinné okoloprocházející.

Obrázek uživatele Saphira

Osm bez jedné je sedm

Drabble: 

„Nás lidí bylo ve vesnici původně osm,“ pokračoval Martin. „A to se neustále obměňovalo, jeden přišel a jeden odešel.“
„Lidí?“ zeptal se Aaron vyděšeně. „Kdo jiný ještě?“
„Ach, ty ses s nimi ještě nesetkal? Pravda, často nevycházejí... ale na to je ještě čas,“ odpověděl Martin.
„Bylo nás osm. Stařena, Muž, Žena, Poustevník, Žebrák, Chlapeček, Holčička... a Čarodějnice. Ta byla původně hlavou vesnice, ještě za časů, kdy se místní nesnažili pohltit každého, kdo se jen přiblížil. Byla velmi laskavá. Jenže Stařena už takhle dál žít nechtěla. Poštvala proti ní ostatní a ti ji společně zabili.
Od té doby je nás sedm.“

Závěrečná poznámka: 

Čarodějnice samozřejmě za sebe jakožto hlava společenství nikdy nikoho nepřijala. Stařena to trochu nedomyslela, a tak se sice Čarodějnice zbavila, ale nikdy se jí nepoštěstilo být nahrazena, protože ostatní ji začali považovat za novou vůdčí postavu. Což je možná námět na další drabble, ale bůhví, kam nás další téma odvane.

Obrázek uživatele Saphira

Na kraji šílenství

Drabble: 

„Žena už je tu dlouho. Ty děti nejsou její, ale přimkly se k ní. Ona své dítě nikdy neměla, i když ho chtěla.
Měla muže, který odešel do války. Táhl se až do Ruska s Velkou armádou. Když po kruté zimě v létě odtály loňské sněhy, našli ho uprostřed lesů. Nic z něj skoro nezbylo, zvířata po zimě měla hlad.
Žalem skoro zešílela, už předtím potratila vytoužené dítě, které počali krátce před jeho odchodem. Bolest byla tak velká, že se toulala krajinou, až došla sem.
Stařena se jí ujala a ona zůstala. Zanedlouho přišly děti a ona konečně pocítila štěstí.“

Závěrečná poznámka: 

Kdo ví, co to bylo za válku? :)

Obrázek uživatele Saphira

Z kruhu ven

Úvodní poznámka: 

Snad trochu naděje.

Drabble: 

Třetí den se Aaron vydal ven ze svého příbytku. Třetí den už se cítil lépe, ale nikoliv zcela vyrovnaný s nastalou situací. Průvodcem mu byla sukovitá žebrácká hůl.
Potácel se nezkušeně vesnicí, bloudil nepřátelskou tmou, když ho někdo chytil za nadloktí a z jeho bludného kruhu ho vyvedl. Byl to povědomý stisk.
„Pojď, dovedu tě na to nejkrásnější místo. Rád se tam modlím,“ řekl Martin a vedl ho kousek za vesnici.
„Stojíme na skále a pod námi je moře. Slyšíš, jak se příboj rozbíjí o břeh?“ ptal se ho. Aaron přikývl.
„Budu ti vyprávět příběhy všech z vesnice. Skutečné příběhy.“

Obrázek uživatele Saphira

Vítejte v Boosdorpje

Úvodní poznámka: 

Doufám, že to jako parodie projde. Můj svět je zlý a ponurý, tak jsem se rozhodla, že na chvilku z Boosdorpje udělám úplně normální vesnici. Děsivou parodii napsal už Xantin, čímž mi tak trochu vypálil rybník :D

Drabble: 

„Dobré odpoledne, vzácný pane,“ zašveholila Stařena a s uctivou poklonou vítala Aarona ve svém příbytku. „Nabídnu vám čaj nebo kávu? Posaďte se, posaďte se...“ zvala ho dál.
Aaron s potěšeném odpověděl: „Jen čaj, děkuji.“
Stařena přicupitala s tácem naloženým čajovou konvicí a plechovkou se speculooskami. Otevřela ji a nabídla mu. Host si přece zaslouží zvláštní péči. Vzal si jednu sušenku a ona plechovku hned zase rychle zavřela. Podivný severský zvyk.
„Jsem na cestě po severu,“ řekl jí Aaron. Stařena se jen usmívala.
„Doufám, že se u nás zdržíte,“ odpověděla. „Ale jestli spěcháte, nebudeme vás samozřejmě zdržovat.“
Byl krásný jarní den.

Závěrečná poznámka: 

Trochu reálií: Boosdorpje je fiktivní vesnice nacházející se na severu Nizozemska. Sever této země je proslulý tím, že lidé tam jsou tak trochu lakomí, takže když už vás náhodou pozvou na návštěvu, nedají vám ke kávě nebo čaji víc než jednu sušenku. Prostě vám přistrčí plechovku, vy se vezmete a oni ji okamžitě zavřou a uklidí. Speculoosky jsou takové karamelové sušenky, u nás je můžete dostat ke kávě ve většině lepších kaváren, jsou to oblíbené sušenky Lotus, což je tedy belgická značka, ale celkově je to specialita nizozemsko-vlámského území :)

Obrázek uživatele Saphira

Ztracené sny

Úvodní poznámka: 

Že by se blížila nějaká naděje na zlepšení, to nemohu říct.

Drabble: 

Aarona nečekaná slepota velmi zasáhla. Stala se překážkou v jeho plánu na odchod z Boosdorpje – pokud měl nějakou šanci, dokud byl nepostižen, tato šance odletěla pryč jako dým z komínu do širého nebe.
První noc proplakal. Myslel na své sny, na moře, obchodní lodě, bohatství z poznání světa. Žebrácké roucho mu najednou na ramena položilo staletí věků, cítil se neskutečně starý. I kdyby se mu podařilo uniknout, už nikdy neuvidí slunce odrážející se v hladině vody.
Byl bezradný. Litoval svého rozhodnutí, že nejprve proputuje celou zemi. Strach ze smrti na moři byl silnější.
Teď už své sny jen těžko dožene.

Obrázek uživatele Saphira

Přítele hledej ve tmě

Úvodní poznámka: 

Co jiného je Boosdorpje než takový živý bestiář? Děkuji za téma!

Drabble: 

Obklopila ho tma. Pocítil nával paniky, strachu, srdce mu bušilo. Co se děje?
Cítil, jak mu konečky prstů odchází veškerá naděje na záchranu. Pak teplý dotek ruky.
„Neboj se,“ zašeptal Poustevník.
Někam ho vedl. Ledový vítr vystřídalo suché teplo, všude po těle cítil mravenčení.
„Teď jsi jeden z nás,“ řekl Poustevník. „Tohle je tvá chalupa. Až přivykneš tmě, budeš moci začít plnit svůj úkol.“
„Nechci ho plnit!“ rozkřikl se Aaron. „Chci odejít pryč z toho zatraceného místa plného krvelačných bestií!“
Poustevník se smutně usmál, ale Aaron to nemohl vidět.
„Jmenuji se Martin. Když to udržíš v tajnosti, budu tvým přítelem.“

Obrázek uživatele Saphira

Nečekaná překážka

Drabble: 

Nová krev byla vždycky vítaná.
Někdo přišel a někdo odešel. Byla to starost, vybrat toho, kdo je opustí, ale nakonec přinášela potěšení. Dělali to rádi.
Rozhodli se po dlouhé debatě.
Žebrák. Slepý a skoro chromý, ale svůj úkol plnil dobře. Číhal kolem vesnice a odchytával cizince. Neviděl je, ale cítil je.
Když bylo rozhodnuto, náhle se objevila vichřice a zmítala jimi, kroužila kolem Žebráka.
Postupně si ho brala. Nakonec z něj zůstal jen potrhaný plášť a sukovitá hůl.
Přivedli Aarona a oblékli mu to, co zůstalo po jeho předchůdci.
S hrůzou si uvědomil, že oslepl.
Poustevník mu soucitně stiskl ruku.

Obrázek uživatele Xantin

Podezřelé prostředí

Úvodní poznámka: 

Věnováno drahé Saphiře s prosbou o prominutí!

První básnička není moje, napsal ji táta.

Drabble: 

Stařena si z vlasů vyčesávala strupy a klíšťata.
Oslepené děti tleskaly sedmiprstýma ručkama a prozpěvovaly:

Je zima a tma,
choděj strašidla,
žerou mrňata,
dělaj bla, bla, bla...

Poustevník okusoval poslední zbytky masa z lidské stehenní kosti.
Nevlídné prostředí, napadlo Aarona. Něco se mi tu nezdá!
Žena prohrábla houštinu v podpaždí a vylovila pavouka.
"Dostane se mu péče, kterou zasluhuje??" zeptala se.
Děti se rozřehtaly.

Nejdřív trochu naklepeme,
potom zlehka osmažíme,
nakonec jej s chutí sníme!

Snad nemluví o mně, hrklo v Aaronovi.
"Host do domu, Bůh do domu!" zašeptal.
"Tos vystihl přesně, Hoste!" zaskřehotala Stařena. "My jsme všechny bohy ukřižovali!"

Závěrečná poznámka: 

Bonus je u Pěti pokladů vždycky minus.
Atmosféra by se dala krájet.
„Jak můžeš parodovat fandom, který ani neznáš?“ zeptá se Linkva.
„Vždyť já neznám žádný fandom!“ ohradí se Filcin. „Tak co mám podle tebe dělat?!“
„Bibli trochu znáš,“ opraví Thea, „ale na ni nesahej!“
„Dobrý nápad,“ přemýšlí Sikar. „Pán Bůh tvoří svět a po čtvrtém dni je vyčerpán. Tak už toho nechá!“
„To bychom měli neděli každý pátý den,“ raduje se Apolo.
„To bychom nebyli,“ usadí jej pochmurně Thea.
„Uáá!“ ozve se Viktorka.
„Myslím,“ praví velmi vážně plodná Taura, „že mně i malou vaše neplodné řeči k smrti unavují!“

Obrázek uživatele Saphira

Světoběžník

Úvodní poznámka: 

Taková berlička, abych se vešla do fandomu a zároveň do tématu.

Drabble: 

Aaron byl cestovatel. Toužil poznávat svět, prochodit ho od jednoho konce k druhému. To byl jeho jeden sen.
Druhým snem bylo plavit se po moři. Měl to v krvi, patřil k národu, který si vydobyl své zlaté dědictví na lodích. Nechtěl se ale plavit jen tak, chtěl být námořníkem na obchodní lodi, putovat po moři spolu s tropickými banány, kávou a čajem, které mu zajistí živobytí.
Jak dny v Boosdorpje ubíhaly a on postupně zapouštěl kořeny, večer co večer snil o pražícím slunci v zádech a rozbouřených mořských vlnách omývajících mu opálenou tvář.
Jen díky tomu si zachoval zdravý rozum.

Obrázek uživatele Saphira

Splynout

Drabble: 

Aaron se svého plánu na útěk odmítal vzdát. Zatím nevěděl, jak to provede a kdy, ale zdálo se mu, že bude mnohem složitější vymyslet, jak se z toho děsivého místa dostat než to nakonec provést.
Všiml si, že obyvatelé Boosdorpje jsou mnohem méně aktivní přes den; v noci je viděl se scházet na návsi.
Nakonec to ale nevypadalo, že by mu chtěli ublížit. Když si odmyslel ty hrozivé příběhy, ze kterých mu běhal mráz po zádech, zdálo se, že ho jen nechtějí pustit.
Bude tu muset zůstat delší dobu, aby získal jejich důvěru.
Pak uteče.
Ale bude potřebovat pomoc zevnitř.

Obrázek uživatele Saphira

Plán na únik

Drabble: 

Martin svůj úkol pokorně přijal, modlil se tak dlouho, dokud mu jeho modlitby nepřipadaly nesmyslné - není možné smýt hříchy vesničanů. Věděl, že svůj úkol nikdy nesplní.
Nikdy neodejde.
Nikdy nezemře.
Bude se jen na věky věků potulovat vesnicí a strašit příchozí nesmyslnými příběhy. Někdy začínal věřit tomu, že jsou pravdivé. Že on je zlý.
"Můj úkol převzít nemůže, ještě jsem ho nesplnil," ozval se do ticha vesničanů. Věděl, že jeho nevyberou, ale chtěl si být jistý. Osud si umí někdy ošklivě zahrávat.
Když nezemře, možná zabrání tomu, aby byla další duše zatracena.
Stařena spokojeně přikývla.
Poustevník se zavázal věčnému životu.

Obrázek uživatele Saphira

Martin

Úvodní poznámka: 

Nějak jsem si Poustevníka oblíbila, tak mi snad odpustíte malou vypravěčskou odbočku :-) Uvidíme, co nám ještě přinese.

Drabble: 

Když poprvé přišel do Boosdorpje, byl Poustevník ještě docela mladý. Jmenoval se Martin.
Byl to tichý, milý chlapec, vydal se do světa, aby si za ženu vybral nějakou pěknou pracovitou ženu, která mu pomůže vést mlýn po otci.
Neměl žádného bratra a nebyl zlý. Neradoval se z cizího neštěstí. Ale Boosdorpje ho pohltilo a on v něm uvíznul navždy. S každou nocí uběhl jeden rok a brzy byli všichni, na kom Martinovi záleželo, už dávno mrtví. Rodiče se pro něj dlouho trápili.
Stařena mu oblékla roucho poustevníka. Měl za úkol modlit se za duše vesničanů, aby smyl jejich budoucí hříchy.

Obrázek uživatele Saphira

Rozhovor

Drabble: 

Ráno se Aaron probudil do zpěvu ptáků. Posadil se na lůžku a protáhl se.
Takový divný sen se mi zdál, pomyslel si. Ale pak si všiml, kde se nachází.
Poustevník už u něj stál.
"Starý muž tě chce vidět. Musíte si promluvit," řekl a už Aarona odváděl z chalupy.
"Kolik je ti let?" zeptal se ho Muž.
Aaron zamrkal. "Už to bude skoro 37 lét, co jsem se narodil."
"Hmmm. Jsi mladý. Ale tvůj věk může vesnici přinést mnoho dobrého. Budeš se sem hodit," konstatoval nakonec.
"Nechci tu zůstat," protestoval Aaron, ale věděl, že zbytečně.
Muž ho vzal za ruku.

Obrázek uživatele Saphira

Sněm

Drabble: 

"Je pozdě," řekl Poustevník. "Přespíš v mé chalupě," rozhodl a odvedl Aarona ke svému příbytku.
Aaron se nevzpouzel, byl unavený. Ráno moudřejší večera.
Třeba se probudím v nějakém příkopu a zjistím, že to byl jen špatný sen.
Poustevník ho opustil a vydal se na malé návěstí. Ostatní už tam čekali.
"Svolávám radu," řekla Stařena. "Musíme se rozhodnout, jaký bude jeho osud."
Všichni byli plni očekávání. Každý byl přesvědčen o tom, že on má právo konečně spočinout.
"Zítra při západu slunce musí dostat úkol. Přemýšlejte, kdo z vás nejlépe naplnil svůj osud."
Po mnoha letech ve vesnici se smrt zdála osvobozením.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla bych všem poděkovat za milé komentáře, bohužel na ně nestíhám jmenovitě odpovídat, ale velmi mě těší :)

Obrázek uživatele Saphira

Koloběh

Drabble: 

"To je tedy úlovek," zašeptal Muž, když viděl, jak se Poustevník vrací s Aaronem zpět do vesnice. "Takové štěstí jsme už dlouho neměli."
Žebrák se zavrtěl. "Jaký dostane úkol?" zeptal se lačně.
"To nám řekne Stařena. Má poslední slovo," odpověděl Muž.
Žebrák byl z jejich společenství nejmladší.
Přirozeně doufal, že to on sejme své břímě a předá ho čerstvé krvi.
"Bude to ale úkol někoho ze starších. Vždycky to tak je," pokračoval Muž. "Staří musí udělat místo mladým, aby svět zůstal v rovnováze. Kdo splní svůj úkol poctivě, zaslouží si z Boosdorpje odejít."
Žebrák si povzdychl. Jeho čas ještě nenadešel.

Obrázek uživatele Saphira

Úkol

Drabble: 

„Odtud se nedostaneš, chlapče,“ pokýval Postevník hlavou.
Proč by se odsud nedostal? Ptal se Aaron v duchu.
„Odsud můžou jen mrtví,“ odpověděl na jeho nevyřčenou otázku Poustevník. „Živí tu musí zůstat.“
„Tomu nerozumím,“ řekl Aaron a měl pocit, že konečně mluví s někým docela rozumným.
„Každý, kdo sem přijde, musí splnit úkol. Až ho splníš, dostaneš se domů.“
„Ale teď jste řekl, že odsud můžou jen mrtví...“
Aaron měl zlověstnou předtuchu.
„Tak, tak... živí tu musí zůstat... dokud nezemřou. Ale neboj se, nebude to dlouho trvat.“
Poustevník se usmál a s rukou kolem Aaronových ramen ho vedl zpět do vesnice.

Obrázek uživatele Saphira

Poustevník

Drabble: 

„Měl jsem bratra,“ začal Poustevník, když Aarona zarazil na kraji vesnice. „Byli jsme si podobní jako vejce vejci, ani rodiče nás nedokázali rozeznat.
Jen když se něco přihodilo, pošla kráva, utopila se děvečka nebo uschla úroda, on nad tím plakal a trpěl, já měl radost. To bylo jediné, co nás odlišovalo.
A tak jsem se sem dostal. Jeden rok byl samé neštěstí, a zatímco já slavil, bratr scházel, až zármutkem pošel. A lidé za to vinili mě, protože jsem se radoval, a tak jsem z vesnice odešel.“
Poustevník se na Aarona zazubil. „Tady mi dali poustevnické roucho. Je to znamení.“

Obrázek uživatele Saphira

Ven

Drabble: 

„Co mám proboha udělat, abych se odsud dostal?“ přerušil Aaron vyprávění.
„S tím nic nenaděláš,“ uchechtla se Žena. „Odsud se nedostaneš, za nic na světě.“
Aaron její odpovědi nedbal a rozhodl se vyjít ven, nezáleželo mu na tom, že venku určitě čekají další podivní obyvatelé vesnice.
Nechali ho jít.
Však on neuteče.
Na čerstvém vzduchu vonícím mořem se mu projasnila hlava. Vesnice byla prázdná.
V hrudi mu zablikalo světélko naděje, ale stejně slyšel tichý nenápadný hlásek zpívající: „Dostanou tě, dostanou...“
Vykročil mezi domy. Nikdo se mu do cesty nepostavil.
Zrychlil.
Už skoro běžel.
Za posledním domem mu cestu zastoupil Poustevník.

Obrázek uživatele Saphira

Vlčata

Úvodní poznámka: 

Navazuje na předchozí.

Drabble: 

„A tak už tatínek neměl oči. Nemohl pracovat na poli a úroda scházela čím dál tím víc, protože maminka na všechno nestačila. Já a Bratříček jsme si vždycky v lese nasbírali lesní ovoce, a tak jsme nikdy neměli hlad. Ale tatínek s maminkou hladověli, a tak nejdřív umřela maminka, protože většinu jídla dávala slepému tatínkovi. Ale když umřela, nebyl už nikdo, kdo by tatínka krmil, a tak zakrátko umřel i tatínek. A my s Bratříčkem jsme zůstali spolu v lese a krmili jsme se společně jahodami a malinami a ostružinami a bylo nám spolu dobře. Zůstali jsme spolu už navždycky.“

Obrázek uživatele Saphira

Kdo plaší ptáky

Úvodní poznámka: 

No, ehm... tak snad. Téma asi hodně volně. Bod je bod.

Drabble: 

„Maminka měla hodně dětí, každý rok se narodilo jedno. Uběhlo osm žní a s každou přibylo jedno dítě. Ale do zimy umřelo. Jen já a Bratříček jsme zůstali naživu.
Maminka pracovala na poli s tatínkem, okopávali brambory a sklízeli obilí. Tatínek plašil ptáky, aby neničili úrodu, ale to se nesmělo – kdo plašil ptáky, ten se zlou se potázal.
A jednoho dne, zrovna když s hlasitým kšá! kšá! odháněl velkého špačka, objevilo se hejno ptáků, divoce zakroužilo po obloze nad tatínkem, a pak se s křikem na něj vrhlo.
Tatínek se bránil, ale nebylo to nic platné, ptáci mu oči vyklovali.“

Obrázek uživatele Saphira

Malí vypravěči

Drabble: 

Děti vešly do světnice. Aaron se posadil na lavici.
Teď měl strach.
Jistě by přemohl dvě ženy, z nichž jedna byla seschlá jako větev mrtvého stromu, ale věděl, že je to marné – venku čekají ostatní.
„Jen se posaď, panáčku,“ řekla Žena. „Kampak bys chodil? Dámě ti najíst, napít, děti ti zatím něco povyprávějí, co ty na to?“ Líbezně se usmívala.
„Hlavně ne další příběh,“ zašeptal Aaron. Ale to už mu Holčička vlezla na klín a Chlapeček se posadil vedle něj.
„Povídám, povídám pohádku,“ začala Holčička, „co se stalo předtím, než naši rodičové umřeli... a co se s nimi stalo potom.“

Obrázek uživatele Saphira

Nikam

Drabble: 

Aaron vyděšeně sledoval, jak se obě ženy divoce rozesmály. Nechápal, co se to děje. Plánoval ve vesnici jen přenocovat a druhý den se zase vydat na cestu, proč mu tu vyprávějí ty otřesné příběhy?
Chtěl vyklouznout ze světnice, ale dveře mu zastoupily děti.
„Povíme ti pohádku,“ řekly jednohlasně.
„Ne, už ne... já raději půjdu. Děkuji za ohřátí, ale užil jsem si tu až až,“ odpověděl Aaron a snažil se kolem nich protáhnout.
„Nikam nepůjdeš.“ Stařena ho čapla za límec kabátce.
„Proč?“ dožadoval se zoufale vysvětlení.
Ale Stařena ho nepustila.
„Protože s tebou máme jiné plány.“
V úsměvu odhalila zažloutlé zuby.

Závěrečná poznámka: 

Moc se omlouvám, že moc nečtu a nekomentuju, ale poslední dny vůbec nestíhám. Snad se to brzy trošku zlepší :)

Obrázek uživatele Saphira

Chudobní

Úvodní poznámka: 

Varování: Je to trochu brutální. A obávám se, že napříště to lepší nebude.

Drabble: 

„Tak to bylo,“ řekla Stařena spokojeně. Do světnice vstoupila mladá žena a Aarona ovanul ledový vánek.
„Já mám lepší příběh,“ vytahovala se. Stařena si odfrkla. Žena si jí nevšímala a posadila se na lavici.
„Byly jednou dvě děti, které měly chudé rodiče. A protože matka s otcem neměli co do huby, neměly do huby ani děti. Když bylo lépe, měli chléb, ale většinu svých dní pojídali kořínky. Ale pak přišla zvlášť ošklivá doba a hladová žena povídá muži: Sníme děti!
A muž vzal kladivo a lup! Makovičky těch dětí se rozlouskly jako dva oříšky!“
Když Žena dovyprávěla, hlasitě se rozchechtala.

Závěrečná poznámka: 

Edit: Jo a pokud si chcete od psaní a čtení drabblátek trochu odpočinout, zvu vás k účasti na jazykovém experimentu, který jsme dali dohromady v rámci semináře a potřebujeme za týden nasbírat hodně hodně moc respondentů :) http://spellout.net/ibexexps/Mysliik/prijatelnost_LS2016/experiment.html
Za každou účast přiletí jedna kachna ;)

Stránky

-A A +A