„Karle prosím, ještě ne…“
Ludvík seděl na parketách jen v trenýrkách a nátělníku. Po jeho neoholené tváři se koulely slzy.
„Může to ještě pár dní takhle zůstat, ne?“ „Do září času dost…“
Karel vypadal neoblomně. Ošoupané kalhoty od obleku a v ruce pomačkaný plán.
„Pane Náhlý, už to víte alespoň rok.“ „Tak se s tím smiřte a nechte kluky pracovat.“
Ale to přeci nejde, byl to celý jeho život a teď… Všechno mu vezmou. Pár chlapů, co dostane zaplaceno, a zbyde jen hromada suti. Prej modernizace a nové metody výuky.
„Karle prosím, aspoň ty kruhy mi neruš. Šplhadla vzal čert…“