Harry Potter AU

Obrázek uživatele Saphira

Šelma

Úvodní poznámka: 

No tak řekněte, nehodilo se mi tohle téma do krámu? :)

Drabble: 

Vrátila se zpátky v čase do doby, kdy nastoupila do Bradavic jako učitelka.
Ve správných chvílích si na Snapea počíhala a nenechala nic náhodě.
Musel se do ní zamilovat, prostě MUSEL. Do někoho tak skvělého jako ona se nikdo nemohl nezamilovat. Vždyť i od studentů (a několika studentek), jí chodily vyznání lásky od začátku září.
Ale on stále odolával.
Zkoušela, co se dalo. Jako dravé zvíře mu v přestrojení za Grangerovou vtrhla do komnat a svedla ho.
Minimálně třikrát mu podstrčila lektvar lásky, i když cítila, že to je tak trochu podvod.
On ale nepodléhal.
A ona se nehodlala vzdát.

Obrázek uživatele Voldemort

Ještě chvíli jen dětmi

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní bez nároku na bod

Drabble: 

„Ahoj Hermiono, ty už jsi tady? Harry, mohli byste na chvíli pohlídat Ithunn?“
Jen co Lily odejde, nakloní se oba nad ohrádku a zevrubně mrně studují.
„Myslíš, že je to pravda?“
„Říkají to všichni, Hermiono.“
„Ale já jsem o tom nikde nenašla ani slovo!“
„Všechno není v knihách. Jsou věci, které si lidé jen vyprávějí, tajně, mezi čtyřma očima…“
Ithunn otevře kukadla a hned se usmívá. Její oblíbená hračka přišla! Mává rukama, žvatlá a snaží se Harrymu sebrat brýle. Ten se rozesměje taky.
Věštby a povídačky o budoucnosti přestanou prozatím existovat.
Zůstanou jen děti a krásný letní den plný kouzel.

Obrázek uživatele Voldemort

Bez dramatických řečí

Úvodní poznámka: 

A pamatujete si vy vůbec, že došlo/dojde i na závěrečnou bitvu? Tak takhle to dopadne s některými postavami... Doufám, že jste rádi!

Drabble: 

Postupně se sešli v jedné bradavické učebně. Jako na rodinnou poradu. Mezi šesti očima.
Matka ji vtáhla dovnitř prakticky za vlasy. Bez ceremonií a dramatických řečí na dceru seslala Cruciatus a oči se jí krutě smály. Lin neprosila o smilování. Věděla, že to nemá cenu. Bellatrix se nadechla…
Zelené světlo. Zlé oči se naplnily šokem, pak zmrtvěly. Lin zalapala po dechu.
„Vstaň, nemáme na to celý den,” ucedil původce smrtící kletby, zcela bez emocí. Nestihla se ani zeptat, co se děje, když otec sebral z podlahy její hůlku a rozlomil ji ve dví. „Teď zmiz.“

Po bitvě ji hledali. Zmizela.

Závěrečná poznámka: 

Jen pro připomenutí, kdo se nám tady sešel: Rojvol Raddle, náš zloduch, Bellatrix Raddleová (bývalá Lestrangeová), jeho zlá žena, Belinda (Lin) Raddleová, jejich normální, ale konstantně trpící dcera.

Obrázek uživatele Saphira

Severusovo tajemství

Drabble: 

Navykl si trávit v Hermionině přítomnosti mnoho večerů v týdnu. Seděli u krbu, za okny bubnoval déšť, teplo z ohně je chlácholilo a u sklenky ohnivé whisky si povídali.
Později si navykli jen vedle sebe v tichosti sedět, občas něco prohodit. Ona opravovala eseje, on pročítal zprávy členů rady a mhouřil nad nimi oči.
Jednoho večera si všimla, jak na pergameny mžourá. „Nemám rozsvítit ještě nějaké svíčky?“ nabídla mu nevinně.
Chvíli jí oplácel pohled, ze kterého čišel chlad, až se toho zalekla.
„To nebude třeba,“ přiznal nakonec a z kapsy hábitu potupně vytáhl brýle.
V její společnosti už je nesundal.

Závěrečná poznámka: 

Kdyby mi o těch jejich večerech někdo napsal povídku, byla bych blahem bez sebe :)

Obrázek uživatele Owes

Domov

Drabble: 

Molly s Arturem ke mně byli vždycky laskaví. Jejich obětavost vůči Řádu neznamenala nic proti obětavosti, kterou prokazovali jeho členům v záležitostech ryze soukromých.
Přijali mě uprostřed noci. Molly se beze slova ujala spící Very a uložila ji do pokoje po nejstarším synovi. Artur mi nalil dvojitou whisky a ošetřil šrámy, které dosud krvácely.
"Vím, že je troufalé žádat vás o takovou věc. Kdybych měl jinou možnost, neprosím vás. Každý měsíc uvolní Gringottovi z mého účtu 80 galeonů. Kdyby výdaje -"
"Severusi!" přerušila mě Molly. "Postaráme se o ni i bez alimentů. Bude tu doma. Koneckonců, zrzavá je na to dost."

Závěrečná poznámka: 

Vera je dcera Kary, strigy z Dartmooru, která za režimu Dolores Umbridgeové skončila v koncentračním táboře. Malou Veru se podařilo před deportací zachránit na poslední chvíli.

Obrázek uživatele Voldemort

Dát se dohromady

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez nároku na bod

Snaha o pozitivitu aneb na kolik způsobů lze plakat nad Weasleyovými.

Drabble: 

Našel si práci ve vetešnictví na samé hranici Obrtlé ulice a jedné ze špinavějších částí mudlovského Londýna. S překvapením zjistil, že tamní mudlové vědí o kouzlení podezřele mnoho. Čas od času jim prodal něco prokletého, oni mu představili tajemství telefonu. Naučil se mít svou práci rád.
Vracel se s úzkostí, děti byly samy doma. Přemístil se na předzahrádku a chvíli stál přede dveřmi, jako by se bál vejít. Nezaslouží si je.
„Ginny, stůj!“ ozval se zevnitř Ronův hlas. Vyšel z pokoje? Po takové době? Pak zaslechl smích. Jeho nejmladší, nejrozbitější se smála.
„Děti, jsem doma!“ zavolal konečně a otevřel dveře.

Obrázek uživatele Voldemort

Malý zákonodárce

Úvodní poznámka: 

Podívejme se znovu na začátek našeho fandomu. Kam se vrtne svobodná, vyděděná matka s dítětem? Mohla by třeba sehnat práci jako uklízečka v Děravém kotli.

Drabble: 

Vidí je, když vcházejí do světa kouzel, dopis z Bradavic v ruce a vykulené oči. Děravý kotel není zrovna reprezentativní místo, ale těm dětem to zřejmě nevadí.

Rychle se naučí rozeznávat čistokrevné, smíšené i mudlorozené čaroděje. Posledně jmenovaným občas provede nějaký malý, zcela nevinný žertík, ale je opatrný. Tohle ubohé místo je vše, co mají.

Někdy se však mudlovským šmejdům povede ranit jeho.
„Mami, podívej, to musí být domácí skřítek! Tolik jsem toho o nich četla! Jaký je ubohý!“

Z odpadků sebere starý jídelní lístek v krásných deskách a do volných míst začne vepisovat Můj první zákon na všechny mudly.

Závěrečná poznámka: 

No řekněte, není Tomík roztomilý?

Obrázek uživatele Owes

Všeléčitel

Drabble: 

První vlkodlak, který navštívil mou soukromou ordinaci, byl Jason Elderwick, osmašedesátiletý instalatér.
"Co vás trápí, pane Elderwicku?"
"Mívám špatný spaní."
"Noční děsy?"
"Jo, děsný to teda je. Taky se mně loupe kůže. Na tlapách - chci říct na nohách - je to nejhorší."
Prohrábnul jsem vitrínu s vlkodlačími lektvary.
"A blbě vidím v šeru."
Pustil jsem vybraný flakón a sáhl po vedlejším.
"A ty křeče v lejtkách by taky mohly přestat."
Zavřel jsem vitrínu a obrátil se k němu.
"Jestli je to opravdu všechno, zastavte se ve čtvrtek. Namíchám vám lektvar na míru."
"Bezvadný. Tak do něj přidejte i něco na potenci."

Obrázek uživatele Voldemort

Tak jak to tedy bylo?

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní drabble bez nároku na bod
navazuje na Detekovat problém

Drabble: 

Tři návštěvnice luxusní kavárny na Příčné ulici se nechají usadit u stolku, odkud mají ony nejlepší výhled a kde je zároveň nejlepší výhled na ně.

„Psal ti Draco o tom incidentu, Narcisso?“ prahne po informacích Valérie Crabbeová.
„Nic zvláštního. Pustil Lin před sebe a vzápětí letěla zpátky do chodbičky. Chytil ji. Pravý gentleman.“
„Kdy máme čekat svatební oznámení?“ zeptá se trochu jedovatě Prudentia Goyleová.
„Četla jsem, že šlo o pochybení výrobce,“ vrací se Narcissa k tématu.
„Já zase slyšela, že problém byl s instalací ve vlaku.“
„No, mně Zlatík řekl něco jiného. Každopádně Vinnie pojede na Vánoce v obyčejném kupé.“

Obrázek uživatele Voldemort

Nevinné noční můry

Úvodní poznámka: 

Víte, já umím fluff. Tady je důkaz. Odehrává se někdy po pádu totality.

Drabble: 

Chopila se ho hrůza, pořádně ho vymáchala v noční můře a když se schylovalo k nejhoršímu, neochotně ho vytrhla ze sna zpátky do reality. Sirius otevřel oči a úplně zpocený se posadil na posteli. Jeho srdce doslova bubnovalo.
„Co to bylo tentokrát?“ Ze tmy na něj mžoural Kingsley. Oddechl si, po ruce má svého muže. To pomyšlení ho pořád naplňovalo absolutním štěstím.
„Přišly všechny, s kterýma jsem kdy něco měl, a říkaly, že se mnou mají dítě. Byl to zmatek... matek.“
Kingsley se pousmál. Po tom všem, co prožili, byl sen o davu rodiček důkazem, že už je opravdu dobře.

Obrázek uživatele Owes

Zemřely matky, siroty po nich zůstaly...

Úvodní poznámka: 

Velký spoiler k cyklu Padesát kroků k cíli! Kdo nerad spoilery, ať to raději nečte.

Drabble: 

Když tenkrát ve čtyřiadevadesátém na štáb přivedli tu rozcuchanou bosorku s divokýma očima a drápy ostrými jako břitva, ani na moment jsem nezapochyboval o totožnosti matky. Bylo jasné, že mi po sobě Kara zanechala víc než jen památku v podobě jizvy přes půlku krku.
Rok nato jsem v sutinách rodinného domku na kraji Wiltshiru nalezl asi tříleté děvče. Bledé jako okvětní lístky kopretiny, s očima černýma jako smola a vlasy barvy rezavé vody. Netušil jsem, koho mám před sebou, dokud jsem pod troskami zborcené střechy neobjevil Charitu.
Nakonec Hermiona vaše maminky vychovala s láskou. Třebaže to občas bylo zatraceně těžké.

Obrázek uživatele Saphira

Dokonalý plán

Úvodní poznámka: 

Doufám, že vám Clarissa chyběla... :) protože si ji ještě užijeme :)

Drabble: 

Clarissa zuřila. Vypadala při tom jaksepatří úchvatně, ale opravdu zuřila. Ta... mrcha Grangerová jí Severuse ukradla!
Ale měla v hlavě plán. Takový, který k ní Severuse připoutá navěky.
Ten pokus s mnoholičným lektvarem kupodivu nevyšel. Věděla, že ji odhalil, a musela si přiznat, že to nebylo zrovna v jejím stylu.
Musela teď přijít s něčím velkolepějším. S něčím, co bude hodno jména Clarissa Antoinetta Eugenie Angelika Pierrette Ambrosiová.
Popadla ucha cestovní tašky, přehodila si přes sebe plášť barvy půlnoční modři a zahleděla se do zrcadla na svůj dokonalý odraz.
Potutelně se na sebe usmála.
A pak několikrát otočila obracečem času.

Obrázek uživatele Owes

Léto III

Drabble: 

Letos si děti přijely pro děti už v půlce července.
Vyprovodili jsme je za protipřemisťovací bariéru, pěšinou vyšlapanou v levandulovém lánu.
Cestou zpět jsme hovořili o rybízovém moštu a třešňovém koláči, když si Hermiona lehla mezi trsy fialových květů a stáhla mě k sobě.
„Miluju tuhle vůni,“ řekla a mhouřila oči do slunce. „Léto, země, levandule.“
Vzal jsem ji za ruku.
„Pamatuješ, jak jsem ti jednou vyprávěl o magických zrcadlech na odboru záhad?“
Přikývla.
„Každé ukazovalo jinou realitu. A ve všech jsme si byli souzeni. Kromě jedné.“
„A v té jsem byla s kým?“
„S Ronaldem Weasleym.“
Zvonivě se rozesmála.

Obrázek uživatele Voldemort

Dokud nás smrt nerozdělí

Úvodní poznámka: 

Tohle vlastně nemusí vůbec být AU. Ale protože to píšu já, tak to do tohoto vesmíru zkrátka patří ;).

Drabble: 

Plameny v krbu zazářily zeleně. Minerva si pomyslela, že se jí něco zdá. Bylo ostatně odporně brzy a její mysl se stále nacházela v mírně vegetativním stavu. Příchozí osoba ji dojmu snovosti nezbavila.
„Mami?“ Isobel McGonagallová necestovala krby.
„Jsi vzhůru, to je dobře. Otec je po smrti.“ U nich doma se věci říkaly bez obalu.

O hodinu později rozprávěly nad šálkem čaje. Proběhl pláč, objetí, otázky.
„Zemřel ve spánku. Asi srdce.“
„Co budeš teď dělat?“
Mohla by žít ještě dalších sedmdesát let... Smíšené sňatky byly spoutané časem. Až do smrti znamenalo pro každého zcela jiné číslo...
„Koupím si nové koště.“

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, že časově omezená jsou všechna manželství, ať už skončí jakkoli, tak to prostě je (pokud tedy nejste Time Lord). Tady mi šlo spíš o tu tradiční romantickou představu „vezmeme se, budeme mít kupu dětí, psa a dům s plaňkovým plotem, zestárneme spolu a tak nějak zaráz ideálně umřeme držíce se za ruce a hledíce si do očí za západu slunce“. A to se prostě u manželství mudly a čarodějky/kouzelníka často nestává (i když známe tu podezřelou úmrtnost v čistokrevných rodinách...).

A ještě jedna drobnost – Isobel dle Pottermore zemřela zbytečně brzy, to u nás netolerujeme. Naše heslo je vražda nebo šťastný dlouhý život, nic mezi tím.

Obrázek uživatele Owes

17: Krok od tebe

Úvodní poznámka: 

Tento týden kratičká kapitola, neboť zítra odlétám do Anglie a víc už nestihnu.
Jak v předchozím díle podotkl Brumbál, vztahy se sourozenci jsou důležité.

Obrázek uživatele Saphira

První krok... přátelství

Drabble: 

Hermionu by nikdy nenapadlo, že se Snapem někdy navodí bližší vztah, než je mezi studentem a jeho učitelem obvyklé, případně mezi učitelem a ředitelem školy.
Ale teď ležel v jejím obývacím pokoji ve vypůjčeném pyžamu a ona měla pocit, že je v nějaké alternativní realitě.
Poslední týdny se trochu sblížili, a ona přišla na to, že Snape umí být občas i milý a pozorný, pokud se zrovna nevyžívá v sarkasmu ukryt v bezpečí své neproniknutelné skořápky.
Zasnila se. Jaké by to bylo, kdyby se se Severusem stali... přáteli?
Najednou jí ta myšlenka nepřišla tak cizí.
Vlastně... přišla jí velmi sympatická.

Závěrečná poznámka: 

Zítra bude muset na scénu přijít Clarissa, aby se nám z toho nestala Harlekýnka :)))

Obrázek uživatele Owes

Pobertové II

Drabble: 

Ten největší snílek byl vždycky Náměsíčník. Často jsme ho vídávali na nádvoří u fontány, se sbírkou básní na klíně, zavřenýma očima a tváří nastavenou slunečním paprskům.
Tichošlápek také občas trpěl denním sněním. Zvláště v parných letních dnech, na břehu Černého jezera, kde si nechával zdát o divoké jízdě napříč Amerikou.
Ani Dvanácterákovi se fantazie nevyhýbaly. Ačkoliv u něj byly omezené výlučně na okamžiky, kdy kolem prošla krátká sukně.
Ti tři s oblibou říkávali, že Ostrodrápek je suchý jak strup.
Z těch tří jsou teď ukázkoví morousové, zatímco já lehávám v ovocném sadu, s tváří nastavenou slunci a hlavou v oblacích.

Obrázek uživatele Voldemort

Nezapomeň na mě

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní drabble bez nároku na bod
navazuje na Stálo to za to!

Drabble: 

Snít se nevyplácí.
Ministerstvo se vyjádřilo jasně. Post bradavické profesorky a ředitelky Nebelvíru je příliš prestižní na to, aby ho vykonávala osoba neodpovídající současnému ideovému profilu. Vliv na kouzelnickou mládež, který takováto osoba má, je příliš velký na to, aby mohlo být cokoli ponecháno náhodě.
Vlastně dali Auroře nůž na krk (vidíte, i mudlovská úsloví už chytá). Buď se vzdá své pochybné známosti (a ta vzpomínek na kouzelnickou společnost), nebo přijde o místo (a odboj o informace).
Loučily se celou noc. Pak Aurora doprovodila svoji milou na ministerstvo. Než se za ní zabouchly dveře, službu konající bystrozor na ni mrknul.

Obrázek uživatele Voldemort

Kolik stojí sen?

Drabble: 

Percymu se slovo snílek nelíbilo. On rozhodně nemá hlavu v oblacích, všechny jeho cíle dávají dokonalý smysl. Fascinovaly ho tatínkovy historky z ministerstva a rozhodl se, že tam musí pracovat také. V Bradavicích bude prefektem, primusem, nejlepším z nejlepších! Ministerstvo ho samo bude chtít, udělá svět lepším a jednou se možná stane ministrem kouzel! Ale pak přišli o maminku, táta o práci, starší bráchové o šanci dodělat školu. Jeho sny se nemohly nikdy stát skutečností. Přesto v skrytu duše doufal. Učil se víc, ctil každé pravidlo, získával body. Ve čtvrtém ročníku ho profesorka Sinistrová navrhla na pozici prefekta. Ministerstvo souhlasilo.

Závěrečná poznámka: 

Kurzíva značí nebezpečí!

Obrázek uživatele Owes

16: Krok stranou

Obrázek uživatele Voldemort

Stoletá voda

Úvodní poznámka: 

Raddle ještě není ministr, ale chtěl by být...

Drabble: 

„Znáte pojem stoletá voda, Brousku?“ Jeho hlas se rozběhl prostorami kdesi pod ministerstvem jako po obrovské koupelně. „Označuje nejhorší povodeň za sto let. Ale to neznamená, že řekněme rok po ní nepřijde ještě něco horšího.“
Rojvol Raddle, nejšedější eminence, se pousmál své metafoře. Rufus Brousek, nedávno nečekaně penzionovaný ředitel Odboru záhad, o němž se šeptalo, že hodlá usilovat o ministerské křeslo, se usmívat nemohl. Visel totiž hlavou dolů.
„Tak to zkusíme znovu. Kdo stojí s vámi proti mně?“
„Vaše stupidní metafory, Raddle.“
„Pošlete ho do vody,“ přikázal Raddle ledově. Dostane z něj všechno a jeho tělo dá sežrat třeba vlkodlakům!

Závěrečná poznámka: 

Velké odhalení, pokud si ještě někdo pamatuje drabble Po mazanci a mazanici! Toto je ta mrtvola, kterou slyšela Rowena jednou v noci na Ministerstvu...

Obrázek uživatele Saphira

V cizí posteli

Úvodní poznámka: 

Tahle něžná struna mě začala bavit, tak u ní snad ještě vydržíme :)

Drabble: 

Vyčarovala mu postel v obývacím pokoji a připravila pro něj nadýchané a voňavé pyžamo. Po tom otřesném zážitku mu to celé připadalo jako sen.
“Dobrou noc, profesore Snape,” popřála mu a on skutečně spal v měkkých pokrývkách dobře.
Spal jako už dlouho ne. Dokonce si ani nemusel vzít svůj lektvar na spaní, bez kterého nespal v kuse déle než dvě hodiny.
Probudily ho až sluneční paprsky vykukující zpoza těžkých vínových závěsů. Polekaně vyskočil z postele, než si uvědomil, že není ve své kobce, ale v Hermionině pokojích.
A ta skutečnost mu po sto letech vykouzlila na tváři dokonce i úsměv.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji, že zatím držíte a komentujete, i když v posledních dnech tu jen rychle utrousím drabble a zas jdu (čti vyčerpaně padnu do postele).

Obrázek uživatele Owes

Odbor záhad 1996

Drabble: 

Brána do paralelní dimenze pro mě znamenala něco, co vypadlo z románu Julese Vernea.
Když mi bylo deset, považoval jsem takovou věc za někde existující, dobře ukrytou, chráněnou tak, aby se nedala zneužít.
V šestnácti jsem tu záležitost překvalifikoval na konstrukci lidské mysli, zoufale toužící po úniku z kruté reality.
Když jsem se v šestatřiceti letech ocitl na odboru záhad a v obrovském krystalu spatřil sám sebe klečícího před jakýmsi odporným černokněžníkem bez nosu, srdce mi bušilo až v krku.
„Brána do světa, v němž se nacházejí naše trpící já,“ okomentovala artefakt paní Láskorádová. „Otvírá se jednou za sto let.“

Obrázek uživatele Voldemort

Mravenci pod nohama

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, nebodík

Drabble: 

Bystrozor Nott si pohvizduje. Je na rutinní misi v mudlovském Londýně. Spíš taková procházka za odměnu. Naslouchá davu, sleduje obrazovky přetékající bezvýznamnými zprávami, brodí se spodními proudy mudlovského vědomí, vyhodnocuje podivnosti a… baví se.
Protože na tom, být obklopen mudly, je něco fascinujícího. Ten omamný pocit, když široko daleko jsou jen nižší bytosti a vy jste mezi nimi jediný, kdo má moc. Jediné mávnutí hůlky by stačilo, aby se všichni ti spěchající mravenci zastavili a s blaženým úsměvem se nechali zašlápnout.
Někdy je až k zešílení těžké to neudělat.

(Na ministerstvo se vrátí bez peněženky. Pocit moci praskne jako bublina.)

Závěrečná poznámka: 

Hlavně mu neříkejte, že takhle se Raddle cítí pořád. Mohl by se z toho sesypat.

(Více o Nottovi v dada drabble Cesta do hlubin Nottovy duše :).)

Obrázek uživatele Saphira

Čaj po půlnoci

Drabble: 

Zatímco dav byl ochromen šokem, že narozeniny slaví až více jak za měsíc, osamoceně se skrz něj prodíral k východu. Za dveřmi narazil na Hermionu.
“Snažím se dostat už hodinu dovnitř, ale ta mrch-“
Honem ji přerušil.
“Pojďte, musíme zmizet.”
Skončili v bezpečí jejího kabinetu.
“Čaj?”
“Milerád.”
Upíjeli ze šálků a on si vychutnával ticho její přítomnosti.
“Co se dělo?” zeptala se po chvíli.
“O tom... snad raději někdy jindy.” Nechtěl si tak otřesný zážitek připomínat znovu, když měl v paměti ještě mnoho živých detailů. Příliš mnoho živých detailů.
“Nechtěl byste přes noc zůstat tady?”
Chtěl. A nakonec moc rád.

Závěrečná poznámka: 

Naivně jsem si myslela, že budu mít víc času, ale místo toho lovím drabblata v unavené hlavě chvíli před půlnocí.

Obrázek uživatele Voldemort

Kondolence

Úvodní poznámka: 

Dnes pokračujeme ve smutné weasleyovské krasojízdě.

Drabble: 

Pohřby a déšť patří k sobě. Na ten její ale svítilo slunce. Nebe bylo bez mráčku. Bezchybné počasí. Jak příznačné. Molly byla jako světlo v životech všech kolem. Někdy možná příliš silné, ale vždy vítané.
Artur Weasley šel s dětmi v čele pohřebního průvodu a v duši se brodil tmou.
„Upřímnou soustrast.“
Nevnímal nikoho kolem sebe, děti, tetičky, bratrance, přátele, známé, těch několik bývalých kolegů, kteří se odvážili přijít.
„Upřímnou soustrast.“
Viděl jejich tváře, cítil jejich objetí a slyšel slova, která neměla žádný význam.
„Upřímnou soustrast. Kdybyste cokoli potřebovali...“
Prožil den jako v mlze.
„Upřímnou soustrast.“
A další a další.

Obrázek uživatele Owes

Rio de Janeiro 1992

Drabble: 

Vrátit se do Ria pro mě znamenalo naprosté vytržení.
Deset měsíců strávených papírováním, poradami ve sborovně, dozorem na chodbách a snahou vštípit bradavickým studentům alespoň základní vědomosti způsobilo, že jsem tuhle dovolenou vnímal jako živou vodu a žíznivě hltal hned po přistání.
V záplavě křiklavých barev, pronikavých vůní a tisíců hlasů jsem zapadl stejně, jako slza zapadne v oceánu.
Nasával jsem atmosféru ovocného trhu, užíval si pocit dokonalé anonymity...
Vtom se ke mně zakutálel míč.
Zvedl jsem ho a hodil zpět drobnému chlapci.
„Díky, pane!“ zakřičel. „Máma vzkazuje, že vypadáte smutně, jak tu stojíte tak sám. Zve vás na drink!“

Obrázek uživatele Voldemort

Mít tu čest trpět

Drabble: 

Hradem letí šeptaná zpráva.
Hermiona. Ta vždycky rozumná, vyjednávající, tahající spolužáky z problémů.
Odmítla napsat domácí úkol do Studia mudlů. Vmetla Averymu do tváře, že urážet vlastní příbuzné a nazývat to odborným textem se neslučuje s její ctí.
Měla být zticha. Odpor je marný.
Školní trest si má odpykat u Skrka, na jeho přímou žádost.
Je to šílenec a ona je šílená taky, měla jít rovnou za ředitelkou.
Jenomže je z Nebelvíru.
Šla tam.
Vrátila se. V očích má plameny. Možná ji zachvátí celou a pak už to nebude Hermiona. A možná v nich jednou shoří Skrk. Anebo raději víckrát.

Obrázek uživatele Voldemort

Hodně štěstí

Drabble: 

„Slyšela jsem, že Aurora má nový objev,“ řekla Septima nad partií pokeru ve sborovně.
„Snad to dopadne líp než ten debakl s Andromedou,“ pokývala hlavou Rolanda, hledíc do svých karet. „I když se pouští na dost tenký led.“
„Proč?“ nastražila uši Sybilla, která dávala své karty na odiv úplně všem.
„Je to mudla,“ přispěla nedbale ke konverzaci Bathsheda.
Zbytek osazenstva se na okamžik odmlčel. Teď byly na tenkém ledě všechny. Stěny nemusí mít uši, aby se za jiných okolností neškodné drby dostaly na patřičná místa. Jediné slovo se může stát neodpustitelným hříchem.
„Tak to hodně štěstí,“ řekla udavačka zcela upřímně.

Závěrečná poznámka: 

Účastnice: Septima Vectorová (věštění z čísel), Rolanda Hoochová, Bathsheda Babblingová (runy), Sybilla Trelawneyová a další, které se nedostaly ke slovu.

Stránky

-A A +A