DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

Obrázek uživatele Esti Vera

Čtvrtá hodina (aneb čtvrtek děsí hlavně učitele)

Fandom: 
Drabble: 

„Dneska se pokusíme zjistit, jak působí přechod na druhý stupeň na psychiku žáků. Jací jste byli před tím a jací jste teď?“ ptala se vyučující občanské výchovy.

„Jsme silnější,“ ozval se Lukáš.

„Proč myslíš?“

„Protože když se popereme, tak se rovnou jede na pohotovost a školní lékárnička je nám k ničemu.“

Učitelka se zarazila a pak pokračovala: „Hm, dobře. Nějaká další změna?“

„Umíme lépe prosazovat své názory. Naše hádky jsou slyšet až do ředitelny,“ přihlásil se Petr.

„Víc spolupracujeme,“ ozvala se Katka.

„A kdy třeba? V jaké situaci?“

„No, nikdo vám neřekl, že na vaší židli je lepidlo, že ne?“

Obrázek uživatele Esti Vera

Opojný pocit moci (17)

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Předchozí části - http://sosaci.net/taxonomy/term/2411

Definitivně vzdávám jakýkoliv pokus o zachování logičnosti příběhu, důvěryhodnosti charakterů nebo smysluplnosti stylu vyprávění. Dopíšu ještě tak tři části, abych to nějak uzavřela, a pak to zahrabu hluboko do šuplíku, abych se za to nemusela stydět, nebo to vyvěsím na blog a budu to prezentovat jako parodii na dobrodružné příběhy :)

Drabble: 

Před tím, než šíp našel svůj cíl, měla země krále. Potom král zemřel. A co změnilo? V životě obyčejných poddaných vlastně nic, ale v té jedné síni se změnilo vše.

Dav začal hučet. A Dívka deště se chopila vlády.

Všichni to vycítili. Stará magie, držící se královského rodu po celá staletí, si vybrala dalšího vládce. Mladé královně se na hlavě objevila koruna a ona získala moc rozhodovat. Byl to opojný pocit.

Bývalá královna byla s křikem odvedena. Osud jejího syna ležel v rukou nové vládkyně.

„Zbav se ho!“

Moc a nenávist jsou silné zbraně, jež se vždy obrátí na nevinného.

Je n'ai plus rien

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Org.: nebodovat

Archivní drabble.

Drabble: 

Když nemohla svůj úděl snésti,
když lákaly ji jeho svody,
tu nalila si stakan tresti
a jen pár kapek horké vody –
pak zamyšleně upíjejíc
smočila v kalamáři pero;
snad touhou, snad se chladem chvějíc
psala, zatímco houstlo šero.
U ruky slovník francouzštiny,
zavařenina na talířku,
tehdy ještě své duše stíny
tu neváhala svěřit zítřku.

Však básník, jenž jí verše radil,
ten nakonec ji trpce zradil.
Teď čaj jí dosti neuleví
a co si počít, studem neví,
když dostalo se všudy světu,
co psala tehdy na papír:
«Je vous écris; voilà. C’est tout.
Et je n’ai plus rien à vous dire.»

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Čajové obřady, 2011

Obrázek uživatele Esti Vera

Následující dění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Mám takový zlozvyk, že když vymyslím dobrý rým, verš nebo třeba jen slovní spojení, cpu ho pak úplně všude. Takže tohle je druhá básnička na stejné téma, postavená na stejném verši. Snad to ale zachrání ten zbytek :)

Drabble: 

Sedíme pospolu, uvažujem o tom
Čím byl svět před tím, čím bude potom

Všichni celí neklidní na poslední chvíli
Snažíme se načerpat ještě trochu síly

Chystáme se na událost, jistě nás ovlivní
Nejspíš už nebudeme tak příšerně naivní

Přejeme si hodně štěstí, ať to všichni přežijem
Snad si spolu ještě poté trochu srandy užijem

Jak nás všechny ovlivní následující dění?
V tuhle chvíli v našich silách pozměnit to není

Po hodině vysílení, snad to bude v pohodě
Odcházíme pozměnění, zase vděční náhodě

Tipli jsme to všechno dobře, klid teď chvíli máme
Než nás testy zase skolí, do pohody se dáme

Obrázek uživatele nettiex

Čtyři stadia života s Sherlockem Holmesem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod

Inspirováno drabbletem od Gwendolíny - Otázky bez odpovědí
Děkuji!

Drabble: 

Nejprve
vztek
"SHERLOCKU HOLMESI! NEMÁM TUŠENÍ, CO JE TO V TÉ VANĚ, ALE ZA PĚT MINUT TO TAM NEBUDE!"
Zmizelo to za dva dny. Když John usoudil, že hrdost není nutnost.

a odevzdanost
John nehnutě zíral.
Hlava také.
"Sherlocku?"
Detektiv ani nevzhlédl od mikroskopu.
"Hm?"
Dveře lednice se zase zavřely.
"Proč... Ale nic," povzdechl si rezignovaně a vyhodil zbytky číny do koše.
Nějak tušil, že už nebude mít chuť.

pochopení
Housle vrzaly bez přestání několik hodin.
Doktor ráno vstával do práce.
Mlčel.

a potom...
"Tohle je šílenost," řekl John se smíchem.
"Jdeme do toho?"
Ruka v ruce.
"Že se ptáš!"

Obrázek uživatele George

"Byla tu předtím a přijde pak..."

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...a nakonec ti vytře zrak.

Drabble: 

Na počátku bylo slovo, pak byla tma, prostírala se nad vodami. Bylo i světlo a s ním se dělila o čas. Byl stvořen svět, a lidé se tmy báli. Vyháněli ji ze svých domovů, musela se skrývat v temných koutech
Její přirozeností však je „vyplňovat prázdné jámy“. Ty nacházela v lidských srdcích, z nichž postupně začalo mizet takovéto barevné světlo, prosvítající skrze kostelní vitráže.
A protože tma a spánek patří k sobě stejně jako světlo a bdění, mnozí, které navštívila, usnuli. Jejich srdce se zatvrdila, začali být slepí k světu kolem.

...

Tmou se rozlehl hlas: "Zůstaňte a bděte se mnou“.

Obrázek uživatele Carmen

Realita zlatorybích slibů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Ještě jeden předpůlnoční nesoutěžní nebodík)

Drabble: 

PŘED:
Nestarají se, nezařídili, nevyřídili, neobstarali, nevylepšili, nespravili, nedodrželi, neopravili, zničili, zkazili, zklamali, selhali, nestačili, nezajímali se, nepomohli! Hluboce odsuzujeme tak hanebné jednání, vyjadřujeme nesouhlas a opovrhujeme výmluvami! Ale nabízíme cestu ven! Pokud jde o nás, MY: postaráme se, ujišťujeme, zařídíme, vyřídíme, obstaráme, vylepšíme, spravíme, opravíme, napravíme, dopravíme, nahradíme, zavedeme, zrušíme, provedeme, pomůžeme!
A to v co nejkratším termínu, bez zbytečných prodlev, omluv, řečí, jednoduše, snadno, rychle, levně, výhodně!

PO:
Obáváme se, že nám současná situace neumožňuje tuto situaci vyřešit. Jako zásadní překážku vidíme předchozí, námi nezaviněná pochybení, která nutně...
Ne, neřekli jsme, jedná se o novinářskou dezinterpretaci našeho tvrzení.

Obrázek uživatele Čespír

Polibek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bod

letos se mi nějak nedaří stíhat...
ať už se ve stoslůvce stane cokoli, bude to kanonické (Viděli jste Hiddlestona?)

Drabble: 

Podívej milý Aufidie
Někdo ti na tvém hrobě ryje
A do domu ti vstoupil běs
Řekni Aufidie lekl ses?

Předem už zamrač svoje čelo
K nohám ti odevzdávám tělo
Pokud o moje služby stojíš
Posloužím Volskům v lítém boji

[Aufidius zarazí Coriolana gestem, následně polibkem]

V tolika bitvách jsme proti sobě stáli
Teď stačil okamžik jen malý
A jsme si blízcí jako bratři rodní
Radši mě přece jenom bodni

Zabij mě Nevěřím tvým citům
Cesta se ztrácí v neurčitu
Co jen má dělat vojevůdce
Když s nepřítelem ruku v ruce
Jde vypálit Řím do základů

Nekráčí spíše k svému pádu?

Obrázek uživatele Zuzka

Přetavená

Drabble: 

Z mokré trávy ji zvedl pár silných paží. Pak svět v lijáku nadobro zmizel.
Ve snu, který se stal skutečností, tančili. Tančili jako nikdy, prudce, stále dokola, v horkých rukou moderního držení. Jejich prázdný ztemnělý sál protnula ohnivá opona. Vylétl jí z dlaní, odvířil, zmizel. Křičela.
Žár ohně přitahoval. Chodila dlouhé hodiny podél stěny plamenů a snažila se dohlédnout za ni. Bála se projít skrz.
"Nenechávej mě tady!" slyšela z druhé strany.
Pak sestru spatřila jasně. Sestru a obrys další postavy. Vztáhla ruce, přitáhla se k nim.
Prošla žárem do lněné běli klidu.
Zpocené prostěradlo studilo.
Plukovník se usmál.
Šeptala.

Závěrečná poznámka: 

Tak se to nakonec povedlo. Nevím, jestli pořádně, takhle za deset dvanáct, ale budiž.

Obrázek uživatele Owlicious

Proste a bude vám dáno

Fandom: 
Drabble: 

Pro slzy nemohla ani jíst.
Vysílená dlouhou cestou.
Sužovaná posměšky šťastnější sokyně.
Nepochopená manželem v bolesti.
Neschopná vyslovit nic z toho, co ji tíží, nahlas.
Osočovaná knězem z opilství.
Na nejistých nohách stojí v chrámu a vysílá prosbu s nejistým výsledkem.
Víra a zaslíbení jí setřou smutek z tváří.

Hospodin slyší.

Naplněné zaslíbení ji přivádí zpět.
Stojí jistě a radostně, s vymodleným synem po svém boku.
Knězi předává k službě svůj nejcennější poklad.
Ze rtů jí tryská oslavná píseň.
Manžel respektuje její volbu.
Na té druhé už nezáleží.
Dlouhou cestou rok co rok nosí plášť pro svého syna.

Hospodin slyší.

Závěrečná poznámka: 

Kniha 1. Samuelova, kapitola 1 a 2

Bezdětná Channa (Hana) nemůže snést ponižování ze strany své spolumanželky. Při výroční cestě do chrámu k obětem se v slzách modlí, aby jí Hospodin dal syna. Zároveň slibuje, že chlapce Hospodinu vrátí - přivede ho do chrámu, aby tam sloužil.
Kněz Eli, který ji vidí, si myslí, že je opilá, protože pohybuje rty, ale modlí se jen v duchu. Když ji konfrontuje, ona se mu svěří a on jí zprostředkuje Boží zaslíbení, že její prosba bude splněna.
Do roka otěhotní a poté, co chlapce přestane kojit, jej přivede do chrámu, kde jej nechá v péči Elího.
Každoročně mu nosí nový, vlastnoručně vyrobený, plášť.
Má ještě dalších pět dětí - tři syny a dvě dcery.
Mládenec vyroste v jednoho z největších proroků v historii Izraele. Jeho jméno je Š'muel (Samuel) - to znamená Bůh Slyší.

Obrázek uživatele Voldemort

Překročit meze

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble bez nároku na bod. Dneska očividně neusnu, dokud nevypovím všechno, co mám na srdci.

Drabble: 

Vždycky věděl, co chce. Tvrdě pracoval a stal se nejen bystrozorem, ale velice záhy i velitelem celého oddělení. Svou práci miloval a podřizoval jí celý život. Ministerstvo kouzel nikdy nemělo oddanějšího pracovníka.
Dokud se nedostal k moci nový ministr.
Začalo to plíživě. Sem tam chytře zvolené slovo v oficiálním projevu.
Brumbálovo zmizení. Zvolna se měnící postavení čarodějů z mudlovských rodin ve společnosti.
Když za Kingsleym o tři roky později přišli jeho nejlepší muži, Potter a Black, s žádostí o spolupráci, věděl, že dělá správnou věc. A tak se přidal ke hnutí V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Závěrečná poznámka: 

Podle metodiky počítání slov počítám každé písmeno zkratky jako jedno slovo. Uvidíme, jestli se tentokrát trefím. :)

Obrázek uživatele Carmen

Zázrak nalezené víry

Fandom: 
Drabble: 

Nahrávka 1:
„Víte,“ vzlykl, „nevím, co mám dělat. Nic nepomáhá. Já nevím, co dál. Už nemůžu. Občas si říkám, že se na to všechno můžu–“

Nahrávka 2:
„Cítím se jako úplně jiný člověk. Nebudu vám lhát, nevěřil jsem. Ale teď... Všímám si, jak svítí slunce, vychutnávám si smažená vajíčka, nemám strach z atomovky a moje manželství nikdy nebylo lepší!“

„Díky, Johne!“ zablýskne se zlatý zub.
„Vážení diváci, tomu říkám slova od srdce! Lak, který nejen uchrání vaše auto před holuby, smažením vajec, výbuchem menší atomovky, ale může vám i zachránit manželství a sebeúctu! Neváhejte ani minutu! Jmenuji se Horst Fuchs...“

Závěrečná poznámka: 

(Intenzivní bujabéza, ale ODMÍTÁM psát další smutné drabble, a tohle téma si ho strašně vynucovalo. Byl to boj. Každopádně, pokud zavoláte do třiceti minut, dostane nádavkem i lepší drabble někdy příště! A to se vypl... no...)

Obrázek uživatele L.P.Hans

Švýcaři

Drabble: 

Měl to místo rád. Kdysi dávno, ještě před válkou, sem chodil o víkendech se svojí milou. Tichým údolíčkem zde tekl potůček průzračné vody. Na březích rostly květiny a olše nabízely stín k odpočinku. Jenže potom přišli Švýcaři. Po staletí se oháněli neutralitou, ale ve skutečnosti celá ta staletí zbrojili. A jednoho dne tenhle směšný národ bankéřů a hodinářů s rukama od čokolády sešel z hor. Nikdo se už nesmál. Po dekádě kobercového bombardování a zuřivých bojů muže proti muži bylo údolíčko rozbrázděno krátery a zákopy. Potůček se změnil v toxickou stoku a ve zčernalých větvích olší se proháněl radioaktivní vítr.

Dlouhá cesta

Fandom: 
Drabble: 

"A jaké to bylo předtím, dědečku?" zeptala se snad pětiletá holčička s typickou dětskou zvědavostí. Starý muž sedící s vnučkou na terase venkovského domu se zamyšleně zahleděl do dálky.
"Všude bylo moc lidí, stavěli úžasné věci, ale bylo tam také moc zloby."
"A jak to vypadalo potom?"
"Potom?" pohladil ji po vlasech, "potom bylo lidí méně, ale museli si pomáhat. Pak jsme se vydali na dlouhou cestu."
"A nenudil ses?"
"Ne, já jsem skoro celou cestu spal."
"To chápu," prohlásilo dítě vážně, "taky spím když s tátou někam letíme."
Starý muž se usmál, na obzoru začalo vycházet to modré slunce.

Obrázek uživatele Birute

Očekávání

Drabble: 

Jaro, 3054 let před ragnarökem
Na dveře příbytku Gudrún Árnadóttirové kdosi velmi naléhavě zabušil. Když Gudrún otevřela, do místnosti vpadl zrzavý muž s obřím břichem. „Praskla mi voda,“ oznámil.
Gudrún zamrkala. „Prosím?“ Pak zhodnotila situaci. „Těhotný člověče?“
„Houby člověk,“ zařval zrzek. „Bůůůh.“
Vzápětí se spontánně změnil v rodící klisnu.

Podzim, podstatně méně let před ragnarökem
„Potřebuješ něco?“ zeptal se Loki. „Polštář? Masáž? Slanečka? Tantrickou masáž!“
„Trochu klidu?“ navrhla Sigyn.
„Tak pojď, Narvi.“ Loki popadl syna, který si nebude moct dlouho užívat status jedináčka.
Sigyn chtěla namítnout, že Narvi není ten problém, ale na druhou stranu… mohla by se trochu prospat.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že Lokiho zkušenosti s mateřstvím měly v jistém smyslu pozitivní vliv na jeho manželský život.

Obrázek uživatele Amy

Co bylo, je pryč

Úvodní poznámka: 

Pro změnu melancholické drabble. Legends of Tomorrow je navzdory všem epickým zápletkám o konci světa nebo času stále hlavně komedie, ale když se nad ním člověk blíže zamyslí, uvědomí si, jak temný by ten seriál snadno mohl být.

Drabble: 

Existovala doba, kdy Sara věřila, že jednou bude vést normální život.

Dneska si to nedokáže představit

Existovala doba, kdy byl Rip šťastný s Mirandou.

Dneska si nedokáže vybavit, jakou barvu přesně měly její oči.

Existovala doba, kdy se Ray chtěl oženit s Annou.

Dneska má jen svůj oblek.

Existovala doba, kdy by Micka ani nenapadlo, že by jednou mohl být jen on a ne on a Snart.

Dneska je to jinak… a to vědomí ho pálí v hrdle.

Existovala doba, kdy všichni z Legends ještě měli naděje a sny.

Dneska už mají jen sami sebe… otázkou je na jak dlouho.

Obrázek uživatele Ghormoon

První rande

Fandom: 
Drabble: 

Petra na sebe navlékla halenku a sukni. Maminka ještě nebyla doma, tak si půjčila její taštičku s makeupem - však ona to nepozná. S řasenkou a tužkou na oči příliš nešetřila.
Na poslední chvíli vyrazila na autobus. Bylo letní odpoledne, pomalu se zatahovalo. Když za 20 minut vystoupila, venku už solidně lilo. Od Honzy jí přisla SMS: „Promin, mam zpozdeni, pockej na namesti.“
Lilo že nebylo vidět na metr. Když Honza dorazil na náměstí, Petra na něj již cěkala u cukrárny. Když jí uviděl do tváře, zarazil se - za ten xicht by se nemuseli stydět maskéři béčkového hororu. „Ehm, v-v-vypadáš ... úchvatně ...“

Obrázek uživatele St. Jack

Potom

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jednou se musí usadit každej. Ale myslím, že mám ještě čas. Jednou. Možná.

Drabble: 

„To nemůžem,” řekl Richard, zase tím tónem nejsuššího účetního. Ten tón byl úzkoprsej a protivnej a smrděl kanclem, kde jsou všechny tužky vzorně srovnaný podle velikosti. Ve kterým je čisto, dezinfikováno a žádný místo pro dobrodružství.
„Proč ne?” šponuju se. „Skákali jsme tu do vody tisíckrát. Před tim. Nesmíš bejt podělanej.”

Richard v tom studeným vzduchu posmrknul, podepřel si hůl pravačkou a vyštrachal z kapsy kostkovanej kapesník.
„Předtim,” řekl, „jsi neměl operovanou kyčel, vole. A taky nám nebylo osmdesát.”
Koukal jsem z Náplavky. Vltava mi pohled lhostejně vracela. Začínaly mi slzet oči. Poprvý mi došlo, že na tom něco je.

Mark 00

Fandom: 
Drabble: 

Před tím. Před tím jsem byl jenom kousek plechu. Ne, ne, nepamatuji si úplný začátek. V mé první vzpomínce je kovadlina a výheň. Po té už jsem dostal tvar. Tvary. Zní to noblesně, ale v mé vizáži moc noblesy nebylo. Byl jsem stvořen k pratickému využití, ne abych oslňoval.
S tím, co měl můj stvořitel k dispozici, se divím, že jsem vůbec vzniknul. Vážně. Byl to opravdický zázrak stvoření. A já měl svých 15 minut slávy. Sloužil jsem. To bylo opojné.
Pamatuji si i to, kdy jsem se rozpadl. Let. Náraz. Písek. A pak dlouhé čekání. Sám. Než mne našli.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Champbacca

Trosky a trojice

Úvodní poznámka: 

(mezitím v roce 2222)

Drabble: 

Zatímco se obyvatelstvo Ásgardu připravovalo na finální střet s mocnostmi zla, který mělo podle všeho prohrát, Edvin popadl zbraň, Maeve a Hanse a vyrazil dolů, zkusit ten konec světa peklu rozmluvit. Bohužel, všechno to záření z výbuchů Tórovi rozhodilo orientaci a přenesl je… někam. Zmateně kráčeli ruinami tichého města, míjeli hromady plechu a překračovali ohlodané kostry.
„Taková spoušť, přitom to tu muselo být tak krásné, před tím vším,“ zasnila se vždy optimistická Maeve.
„Spíš to tu i předtím vypadalo úplně stejně,“ ucedil Hans cynicky a ukázal zbraní na smaltovanou tabuli na posledním stojícím domě. To město kolem byla lotyšská Riga.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem chtěl použít Brno nebo Českou Lípu, ale udržel jsem se, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Blanca

Entanglements

Drabble: 

"What's in it for you?" Maeve asked.
Sarmad shook his head in mock-disbelief.
"Must I have a self-serving motive?"
"You're a businessman."
He inclined his head, acknowledging touche.
"You're an investment. If you're good, I'd have you work for me."
Don't hold your breath!
That thought was either snark at him, or admonishment to herself.
"Do we have a deal?"
Every mission had a point where you commit or abort. This was it.
"Deal," she plunged in.
The dance ended.
"We'll discuss details tomorrow," he kissed her hand, pressing something into her palm. "I'll find you."
It was the poppy.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je tam zjevné téma...

<< Začátek Pokračování >>

Obrázek uživatele Lejdynka

Jásot a vzlyk

Úvodní poznámka: 

Prostě vás může inspirovat všechno kolem vás, třeba - televize.

Drabble: 

Předtím.

Dvouleté batole pospává, stočeno v rohu postele.
Občas zakňourá, sen se mění ve skutečnost, skutečnost v sen.
Tvářičky zrudlé pláčem a vyrážkou.
Celou noc nemohli ho utišit, celou noc oplakával - ani snad neví co a proč. Maličký.
Zlatem se bleskne v okně, ranní slunce proniká dovnitř.
Modré očko se zaleskne novou slzou.
Sůl slz nad zlato šperků a třpyt klenotů.
Klapnou dveře.
Přicházejí.

"Tak pojď, vstávej," šeptá maminka do ouška. "Musíš se připraviti."
"Musím?" přetahuje si přes hlavu houni.
"Nezlob mě."

Potom.

Dvouletý král Václav, toho jména Čtvrtý, se batolí na trůn, dřevěného koníka pevně svírá v ruce.

Vzlyk.

Závěrečná poznámka: 

Ano, korunovali ho, když mu byly dva roky. A asi měl kliku, že ho rovnou neoženili.
Dokument na ČT2 byl fajn, děkuji za inspiraci.

Život plynie ďalej ...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trošku nostalgie pri fandome, na ktorom som začínala. Situované niekde na začiatku štvrtej série, keď bol Kurt ešte v Lime a zvyšok jeho rovesníkov už rozlietaný po svete.

Drabble: 

Všetko bolo lepšie, ešte za starých čias predtým než väčšina z nás odišla do sveta. Vtedy, keď sme ešte boli všetci spolu ja, Blaine, Rachel, Finn, Artie, Mercedes, Quinn, Tina, Mike, Brittany, dokonca aj Santana – teraz mi len všetci chýbajú.

Pri pohľade na ich rozbiehajúce sa kariéry – či už Rachel na NYADA alebo Quinn na Yale, všetci si vybrali niečo, čo ich baví a bude baviť.

Ja však neviem, čo chcem robiť. Teda áno viem, ale neviem ako si začať plniť sny. Netuším, čo bude zajtra, čo bude o týždeň, ani o mesiac a už tobôž nie, čo bude potom.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Tady mě máš

Fandom: 
Drabble: 

Našel ji jednoho večera ležet na prahu svého domu. Byla v bezvědomí. Bez váhání ji vzal do náručí a odnesl dovnitř. Tu noc probděl u jejího lůžka. V pravidelných intervalech jí podával přesně odměřené dávky lektvarů a sledoval její boj o život. Mnohačetná zranění se hojila pomalu, po dvou dnech však mohl říci, že je mimo nebezpečí. Mezitím pátral a vyptával se po okolí, ale nikdo ji neznal. Třetí den otevřela oči a on věděl, že nebude schopný ji poslat pryč.

Dříve to byl chladný, jízlivý profesor lektvarů. Nyní to byl chladný, jízlivý profesor lektvarů, který nadevše miloval kočičí předení.

Obrázek uživatele kytka

Tma padá na sad

Úvodní poznámka: 

Varování: Jeden vulgarismus.

Drabble: 

Jára čekal v sadě pod hrušní. Lokty opřené o kolena, hlavu opřenou o lokty, myslela nejdřív, že spí. Tiše se stulila k němu do loňské trávy.
"Přišel mi dopis od táty."

Vzpomněla na ten, co dostal před rokem ve stejnou dobu. Na Větrově nasaďte brambory ze zadního sklepa. Je chladno, počkejte po Josefu. K obrázku přijde jetelina... Stokrát čtený.

Ten letošní byl jiný.
Zanechal jsem ti prokleté dědictví. Snad mi jednou odpustíš. Kdybychom se již neviděli, pamatuj na mě v dobrém. Postarej se o maminku a děti.

Pěst zprudka dopadla mezi drny: "Kurvy!"
A pak se jí v náručí rozplakal.

Obrázek uživatele Arengil

Před rychtou, za rychtou strach nemůže stát

Drabble: 

Fáze prvotního zaostření barev: Vrůstám do hlíny.
Komunikace s posvátným Podhoubím probíhá neočekávaně, přirozeně a zcela bez zábran. Pocit, že se stávám stromem, je bohužel vykotlán názory intoxikovaných.
Zažívám intenzivní světlo, už to přichází...

Fáze rychta: V jisté chvíli se dostaví pocit děsivé hyperreálnosti, geometrické obrazce jsou úplně všude.
To z nich je upředený svět - z energetické sítě, jejíž obtékající vlákna přepisují veškeré vidění. Přicházím o rozum?
Hypnotické stáčení spirální propasti... Setkání se strážcem prahu. Strach.
Neprojdeš dál.

Fáze dojezdu: Absolutní. Blaženost. Jsem Doma. Čas už není lineární. Božské vědomí veškerého času zároveň...
Pokusy o zachycení jsou kýčovité a nefungují.

Obrázek uživatele Arenga

Nejdřív oběd a potom dobrotku

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

Drabble: 

„Jíš moc sladkýho,“ obrací se sestra na babičku.
„No a?“
„Není to zdravý!“ Dodává cosi o jednoduchých cukrech a metle lidstva.
Gusta mhouří oči. Babička je pořád šik. Ani za mlada nebyla žádná vyzáblina. Natož teď. Ale copak by to v jejím věku bylo vůbec hezké? Vždyť by byla samá vráska. Co s tím ty ženské pořád blbnou? Chtějí být hubené, hubené, hubené…
„Sladké jsem jedla vždycky, děvečko,“ uculí se babička. „Nejdřív oběd a potom dobrotku. Nevím, proč bych nemohla, cukrovku nemám.“
„Sladký je dobrý na psychiku, víš?“ přisazuje si Gusta. „Radši si vzít čokoládku, než ze stresu polykat antidepresiva.“

Potom

Úvodní poznámka: 

"Předtím" viz drabble http://sosaci.net/node/23711

Drabble: 

Díval se, dokud za rohem nezmizel poslední odlesk jejích penízků z falešného zlata.
Myslil si, že to brzy přejde, avšak fantazie, tak dlouho potlačovaná nebo uplatňovaná na pošetilou výrobu kamene mudrců, mu nedala pokoj. Stvořil si ve své mysli její přízrak, tak málo odpovídající originálu, a ten jej trápil. Jeho kněžská krev jej zradila a začala s fantazií nehorázně spolupracovat. Dlouho Esmeraldu nepotkal – asi vystupovala někde jinde - ale den ode dne to bylo horší. V nepřítomnosti rozkvétají ty nejneovladatelnější vášně.
Možná když ji znovu spatří, tak se přesvědčí, že je to jenom obyčejná hloupá … čarodějnice? Ano, tak to musí být.

Závěrečná poznámka: 

Větu "V nepřítomnosti ..." mám odněkud z Eca, ale už nevím, odkud.

Obrázek uživatele MADMOUSE

2. The Half-life Man

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Anglicky. English.
Ne pro mláďata pod 15. Not for younglings under 15.
Nadávky, a tak. Swearing, and stuff.
Na pokračování. TBC.
Doufejme. Hopefully.

Drabble: 

Saw it standing by the edge of… Well… ain’t no real road here to speak of.
Only tracks in the red red dust.
Tracks we inherited
From our former selves.

Dutifully trudging along
I saw it there, standing, barely standing.

White, serious face
Defiant mouth
Starved-out eyes
Scrawny, boyish frame swaying in high desert wind.

Used to be a man.
A better man.

Would’ve cared
Before
Would’ve trusted
Before
Only tracks in the dust
Now
I am hollow, eroded by time
Now

I am a half-life man.

I survive.

Seemed smart
To lock him in the boot of my car.

Závěrečná poznámka: 

Guess who's talking?

Obrázek uživatele Aziz

Odloučení v ústraní (před ním a po něm)

Úvodní poznámka: 

Takový pěkný pohled do Anetiny hlavy.

Drabble: 

Nejdřív pro Anetu byl David Fint jen nástroj, jak dosáhnout jejích cílů, někdo, koho může oslnit svou inteligencí.
Případ byl hluboce osobní a dělala to kvůli sobě, chtěla pomstu, chtěla tomu grázlovi udělat to, co on jejímu bratrovi, a víc.
Neměla pak problém zmizet, pryč od Davida, Radima, policie.

Uplynulo pár měsíců, kdy byla neviditelná.

Když znova Davida viděla, bylo to jako potkat starého přítele. A od té doby jejím přítelem byl.
Případ se jí vlastně netýkal. Jen se bavila. Možná, možná chtěla lidem pomáhat.
Radim už nebyl jedno snídaňové rande. S Davidem doopravdy chodili.
Kdesi hluboko, Aneta chtěla zůstat.

Stránky

-A A +A