Alenka v říši divů

Kniha Lewise Carrola. Info wikipedie

Obrázek uživatele Achája

Snění

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 29. Eso.

Drabble: 

Běžela lesem, který se jí proměňoval před očima. Měla pocit, že se mění ona sama. Stromy vystřídaly obrovské světélkující houby.
Jako by zahlédla vznášet se zubatý úsměv nad cestou.
Předběhl ji bílý ušák ve vestě a poklepával na kapesní hodinky. Doběhli na palouček, kde se zřejmě konal čajový dýchánek.
Svírala šálek. Neodvažovala se napít.
Chlapík v klobouku ji trochu zněrvózňoval.
Zase ten zubatý úsměv, tentokrát i s celou kočkou.
Povídali něco o královnách a bojích.
Točila se jí hlava. Měla pocit, že padá.

Posadila se na posteli. Snad se jí to jen zdálo. V kapse modrých šatů našla srdcové eso.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

K čertu s administrativou

Úvodní poznámka: 

No a protože mám dobrou náladu a protože vůůůbec nemusím jít spát, tak jsem spatlala něco, co je nejenom dvě témata v jednom - Bestiář a parodie / Péče, kterou si zasloužíme, ale ještě crossover. WTF.
Jo, a sprostý slovo.

Dárek pro všechny, kdo už jsou unavený a hrabe jim. :D

Drabble: 

Vrchní Stín sedí na Železném trůnu (nakonec ho ze Západozemí museli odstěhovat, nedělalo to dobrotu) a sveřepě píše rudou krví do Knihy Stínů.

"Černohlen!"
"ZDE!"

"Pentlochňap!"
"ZDE!"

"Duchosmrt!"
"ZDE!"

"Strachopud!"
"ZDE!"

"Černokněžný král Angmaru - člověče duchu, to jste se zbláznil, na takový jméno nemáme čas, budeme vám říkat Angmasliz!" rozčílí se.

"Ach, já nešťastný, nikdo mě nemá rád," naříká Pán nazgûlů, "že já nezůstal u Saurona, ten si mě aspoň vážil! Budu si stěžovat odborům!"

"Odbory my ass," odfrkne si vrchní azkabanský mozkomor, nemilosrdně zapíše Černokněžného krále do seznamu jako posledního a jde na capuccino s pěnou z duší vězňů.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Setnout tvou hlavu!

Úvodní poznámka: 

To slovo mi přišlo takové alenkoidní.
Film Tima Burtona z roku 2010.
Hudební pozadí.

Drabble: 

Alenka nervózně přechází sem a tam.
V hlavě bouře nejistoty.
Absolem na ni líně kouká.

Není lehké rozhodnout se v takto obtížné situaci.
Je to skutečné nebo falešné?
Jestliže to skutečnost není, proč to vůbec řešit, ale znamená to, že jsem blázen. Ovšem pokud to je skutečné, jak bych asi tak mohla přemoct Tlachapouda?! Jak bych asi tak mohla zachránit Říši divů?

Náhle vzpomene si, není to sen, nebyl to sen, je to vzpomínka!
Pokud tedy tento nemožný svět je přece jen možný, pak je možné uvěřit v mnoho dalších nemožností a tím je učinit možnými!

Dneska skolím Tlachapouda.

Závěrečná poznámka: 

Alenčin tatínek dokázal před snídaní uvěřit až v šest nemožností.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Návrat

Úvodní poznámka: 

Pokračování Tima Burtona (film z r. 2010).
Vím, že je to jen popis děje, ale když já ten film a tuto scénu tak zbožňuju. Zvlášť, když k tomu hraje tato skladba.

Drabble: 

Ten králík... ukazuje na hodinky?
Ukazuje, Alenko. A zuřivě. Je čas se vrátit. Vrátit se tam, kde to všechno začalo, a zachránit tu podivnou říši.
Bílý králík se skoky rozběhne do zahrady. Alenka vyběhne za ním. Kde je? Přes vysoké keře ho nevidí. Tady, už ho má a řítí se za ním. Oba proběhnou zahradou a králík zmizí v noře.
Alenka si klekne, je tam?
Nebezpečně se naklání nad propastí. Vtom jí sklouzne ruka a Alenka ztrácí kontrolu.

Dopadne na zem. Nebo... na strop? Vlasy jí trčí nahoru... nebo taky visí dolů.
Odrazí se a dopadne na podlahu malé místnůstky.

Závěrečná poznámka: 

Znamená to pro mě objevení (či znovuobjevení) něčeho bláznivého, strhnutí do nového (či zapomenutého) světa, propadnutí něčemu. Únik odněkud, kde vás to ubíjí, pryč mezi své. Jen potkat toho králíka. Něco jako DMD... xD

Obrázek uživatele eliade

Barvy

Drabble: 

Nedaleko kroketového hřiště spatřila Alenka několik vytáhlých, hubených tvorů v různobarevných oblečcích. O něčem se dohadovali.
„Raději se mezi ně nebudu plést,“ pomyslela si.
Jeden z nich si jí však všiml.
„Které barvy je na světě nejvíc?“ zavolal na ni.
Alenka se rozhlédla. „Zelené.“
Mužík v zeleném se začal radovat.
Alenka pohlédla na nebe. „A také modré.“
Chlapík v modrém poskočil.
„V zimě je zase hodně bílé a hnědé.“
„Musíš vybrat jen jednu barvu. Platí ta, co jsi řekla první,“ řekl dotčeně mužík v zeleném.
„Za hádky dává královna setnout hlavu,“ odpověděla Alenka.
„To nám nevadí. Zavolali bychom si Ořezávátko.“

Obrázek uživatele Ebženka

Další políčko

Úvodní poznámka: 
bodík je bodík.
Drabble: 

Za potůčkem byl les. "Ajéje," pomyslela si Alenka.“ V posledním lese jsem zapomněla svoje jméno. Měla bych si to napsat, jenže nemám čím. Ale zase jsem potkala Koloucha."
Tiše si cestou opakovala "Alenka, Alenka," a jak byla zamyšlená, zakopla na rovné cestě. Pod rukou jí to začvachtalo. „Fuj,“ říkala si. „Jediná shnilá houba široko daleko a zrovna do ní sáhnu.“ Musela se otřít kapradím.
Pod kapradím našla borůvky. Byly sladké, ale jedna jí spadla na šaty a udělala na nich nepěknou skvrnu. Na hlavu jí spadla šiška. Teď toho mám dost, řekla si Alenka. Tohle už nejsou náhody, ale nehody.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Cesta

Úvodní poznámka: 

Volné pokračování Tima Burtona (film z roku 2010).

Drabble: 

Na zemi ležel Bayardovi dobře známý klobouk. Pes do něj začal strkat čenichem, až se mu ho podařilo překlopit. Alenku ta síla padajícího klobouku málem odhodila.
„Tak ty jsi ta Alenka.“
„Nejsem ta Alenka, za kterou mě všichni pokládají.“
„Kloboučník by se pro jen tak nějakou Alenku neobětoval.“
„Musíme ho zachránit.“
„To není předurčeno.“
„Od chvíle, co tu jsem, mě zmenšili, zvětšili, zase zmenšili, nacpali do čajového šálku, obvinili mě, že nejsem ta správná Alenka a že jsem ta správná Alenka...“
„Ale pokud sejdeš z cesty – “
„JÁ si určuji svou cestu!“ Řekla rozhodně Alenka, ten odvážný chlapec o velikosti křečka.

Závěrečná poznámka: 

Nevím jak v knížce, ale ve filmu o ní říkali, že je jako kluk. Nejspíš kvůli její průbojné povaze.
Trošku ostříhané.

Obrázek uživatele Ebženka

Takhle se v tom chodí

Úvodní poznámka: 

"Policijé! Policijé! Nikdo to tu nepřežijé!"

Drabble: 

Alenka sebrala všechny tři zahradníky a nacpala je do blízkého květináče. Pak se pevně a nesmlouvavě dívala strážným do očí, až zrudli ve tváři a sklopili zrak. Pak se začali rozhlížet, po chvíli pokrčili rameny a otočili se k odchodu.
Alenka se za nimi chvíli dívala.
Jeden z nich zašeptal chraptivě: "A co Královna? Co jí řeknem?"
"Nic, protože se nebude ptát. A my jí to nebudem připomínat. Dala by nám srazit hlavu," odvětil druhý.
"Jak by to udělala? Nemůžeme srazit hlavu sami sobě."
"Ajó," rozveselil se druhý. "Takže nám vlastně nic nehrozí, leda když nás na kroketu pokouše ježek."

Obrázek uživatele Lejdynka

Špatná strana zrcadla

Úvodní poznámka: 

Jo, já vím, že s Alenkou rozhodně nejsem originální, ale zrovna mi to nevadí.

Drabble: 

Sněz mě, čte Alenka nápis u koláčku.
"To se moc jednoduché," mudruje. "Ale co když je to jedovaté? Tak hloupá nejsem!"
Dlouho čeká, ale nic se nestane. Přestává ji to bavit. Zvedá koláček, opatrně ho očichá a strčí do úst.
Chvilku se nic neděje.
Pak se jí krk stáhne tak, že nemůže dýchat. Padá, chytá se stolu, lahvička cinkne o zem.
Drásá si krk.
Na ústech jí vyvstává krvavá pěna.
Nakonec znehybní.

A pak se probouzí.

Ale už nikdy není stejná, protože vedle své ruky na měkké zelené trávě, potřísněné kapkami krve, nachází lahvičku s nápisem Už nikdy mi nevěř.

Obrázek uživatele Sindual

Koláček

Drabble: 

"Pipe, co to děláš?"
"No, chystám se sníst tenhle koláček," vysvětlil Pipin. Při pohledu na Smíškův přísný výraz se cítil povinen bránit, a tak dodal: "Ležel tu a je na něm napsáno Sněz mě."
"Aha," zvrátil Smíšek oči, "takže ty najdeš na zemi koláček s nápisem 'Sněz mě' a nenapadne tě nic lepšího, než ho sníst?"
"No, nenapadne," přiznal Pipin trucovitě a kousl si koláčku. "Vidíš, nic mi není," rozpřáhl nadšeně ruce.
Právě v tu chvíli se začal rychle zmenšovat.

Jakmile se miniaturní Pipin vyhrabal ze záhybů vlastního oblečení, zapištěl mu někdo do obličeje obviňujícně: "To ale není naše Alenka!"

Obrázek uživatele Erishika

Koláček

Úvodní poznámka: 

Tento příběh je zasazen do Dreamer's Ship (=DS) světa. (Na mém profilu je odkaz na náš web.) Povídka se jmenuje "Vesmír v krystalu".
Cris a Anthony spolu cestují vesmírem a dostávají se potíží, do kterých je dostává hlavně Cris.

Drabble: 

Anthony a Cris se ocitli v malé místnosti plné dveří.
Zatímco se Tony snažil otevřít jakékoliv dveře, Cris si prohlédl koláček s nápisem "Sněz mě", který ležel na stolku uprostřed místnosti, a ukousl.
"Pitomý dveře!" postěžoval si Tony a otočil se zpět na Crise. "Co to jíš?"
"Koláček," usmál se, "chceš taky?" Tony mu ho rychle vytrhl z ruky.
"Zbláznil ses? Nemůžeš přeci jíst vše co najdeš! Co kdyby to bylo otrávené!"
"Ale bylo na něm napsáno "Sněz mě"!" řekl naivně Cris. Tony se zarazil a pak se podíval kolem.
"Ale ne," řekl a rychle uhnul rychle se zvětšujícímu Crisovi.

Závěrečná poznámka: 

Cris je nová Alenka :D

Bílý králíček

Úvodní poznámka: 

Varování: 15+

Drabble: 

Tentokrát to bylo všechno jiné. Sukni měla příliš krátkou a punčochy roztržené. Když dopadla, bílý králík tam na ni čekal. Měl na sobě vestu. Jenom vestu. (Doteď to nikdy nevadilo.)
"Vyrostla jsi, Alenko."
(Stál moc blízko.) (Dnes se tu poprvé cítila strašně malá a bezbranná.)
"Koláčky tentokrát nebudou. Ale můžeš vzít do pusy něco jinýho. Pak bude větší."
Usmíval se, fousky se třásly nedočkavostí.
"Tak dělej," zasyčí na ni. "Ať můžeš dovnitř. Pamatuješ si Kloboučníka? Tydlitáka a Tydliteka? Královnu? Oni si tě pamatují moc dobře, Alenko. Všichni si tě pamatujeme. Už dlouho se těšíme, jak si budeme s tebou hrát."

Obrázek uživatele Stevko

Vstup osobám pod osemnásť rokov zakázaný.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Táto téma chce tento fandom.

Drabble: 

Alica stála pred vchodom a čítala: „Vstup osobám pod osemnásť rokov zakázaný.“ Pomyslela si: „Mama hovorí niektorým ľuďom osoba, ale mne nikdy.“ I pokúsila sa vojsť, ale strážca vchodu ju vyviedol z omylu a von. Tak sa zamyslela zas: „Keď je zakázaný vstup, môžem skúsiť vyjsť.“ Ale nepodarilo sa jej vyjsť z miesta, kde nebola.
Za rohom objavila stolček, na stolčeku koláč, pri koláči ceduľku a na ceduľke nápis: „Zjedz ma.“ Zamyslela sa: „Mám zjesť nápis? Ceduľku? Koláč? Alebo stolček? Koláč chutí najlepšie.“ Tak ochutnala koláč. Táto zmena ju už neprekvapila. „Myslím, že teraz mám nad osemnásť rokov,“ pomyslela si.

Závěrečná poznámka: 

Komentáre pri zadaní témy Alicu nespomínali, ale spomínali iné veci a priniesli mi nasledovnú predstavu: Máme Alicu. Mladé dievča, oblečená primerane na svoj vek. Zje trochu z koláča. A tým sa začne meniť. Začne rásť a meniť tbar postavy, ale šaty sa nemenia. A dá si ešte trochu koláčika, aby bola určite nad osemnásť, ale zasa nie príliš. Takže sa nám zmenila z dievčatka na mladú ženu, pričom ale oblečenie s ňou nerástlo (nejedlo koláčik). Ako to dopadne? A čo na to strážca vchodu? Sami ste si to zavinili komentármi k téme.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Zklamaní nápadníci

Fandom: 
Drabble: 

I když dávno pominuly zlé noční můry, pořád z nich cosi zůstalo. Malé, skryté a plíživé potíže, které čas od času vystrčily drápky a způsobovaly, že mladá dáma působila na své okolí poněkud rozpačitými dojmy. Cožpak o to, byla krásná, slušně vychovaná, vzdělaná, navíc se slušnou vyhlídkou na pěkné věno, ale žádný nápadník se o ní dlouho neucházel, protože stačil jediný odpolední čaj, aby si zájem o tuto nevšední slečnu rozmyslel.
Nikdo z mladíků nepochopil, proč nervózně odmítá nabízené čajové sušenky a proč tak důsledně prohlíží scones. Alice sama neměla tu možnost jim vysvětlit, že hledá skrytý nápis EAT ME.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele vatoz

Malinká lahvička

Úvodní poznámka: 

Varování: AU a au

Drabble: 

Na lahvičce stálo Sněz mě.
Alenka se zamračila, co když je v tom nějaký jed, nebo co.
Ale, jak si pak uvědomila, králičí norou stejně nahoru nevyšplhá.
Tak chutě do díla, komu se nelení, tomu se zelení a tak podobně.

Hryz, křumch, křách.

Skleněná lahvička praskala na tisíce drobných střípků, ostrých jak břitva. Každý ten střípek z Alenky kousek odkrojil, takže tu nakonec stála docela mrňavounká holčička, která dveřmi pohodlně proběhla.

A to maso, které z ní střípky odřezaly? Z toho si lysperní jezeleni spolu s tlachapoudem nadělali hromadu karbanátků.
Čerstvé maso, strouhanka, pepř, sůl, Humpty Dumpty. Moc si pochutnali.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Valihrach

Úvodní poznámka: 

Kam jinam bych já asi tak mohla, že? ^_^

Drabble: 

Na zdi se přede mnou tyčí obří vejce v obleku. Zkouším se štípnout, ale vidím ho pořád.
„A do prdele,“ ujede mi nahlas.
„Jsem přítel srdcového krále, měla bys pokleknout.“
„Víte, tohle bude zatraceně veliký omyl, já tady přece nemůžu být,“ zkouším to, ale je mi jasné, že v tomhle světě je to zbytečná poznámka.
„Povím ti básničku, potom poklekneš,“ pokračuje bez ohledu na mou otázku.
„Jo, jasně, je svačvečer. Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě,“ protočím naštvaně oči.
„Ty znáš mou báseň?“
Zazubím se tak, že by utekl i spící plch. „Věř mi, vejce, tenhle svět mám přečtenej.“

Obrázek uživatele Stevko

Preč s hlavou

Drabble: 

Kráľovná sa zahľadela na Alicu.
„Čo pre mňa máš?“
Alica jej podala dar.
„Je to veniec, ktorý som uplietla z púpav.“
Kráľovná si vzala veniec a položila si ho na hlavu.
„Prineste mi zrkadlo!“
Niekoľko kariet sa rozbehlo k palácu.
„Hapčí,“ kýchla si kráľovná.
„Nazdravie,“ ozvali sa všetci.
„Tak kde je to zrkadlo?“ Začínala byť kráľovná netrpezlivá a keď je kráľovná netrpezlivá, nedopadá to dobre. Všetci začali nervóznieť.
„Hapčí, hapčí,“ ozvalo sa zasa od kráľovnej.
„Vaše veličenstvo, to bude asi alergia na púpavy. Dajte si veniec dole,“ poradila jej Alica.
Kráľovná strha veniec a odhodila ho. „Zotnite tým púpavám hlavy!“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nevyslovená záhada

Úvodní poznámka: 

Nikdy si s ní nepřestanu hrát. Není kanonická, ale dokonale vystihuje můj dnešní den. A já jsem Alenka!

Drabble: 

Zase jí bylo o málo víc. A zase spadla. Padala dlouho, skoro by přísahala, že už si zvykla. Ale poprvé ji pád bolel. Skleněný stoleček byl rozbitý na malinké střípky a hledat klíč nebylo třeba, všechny dveře byly vyražené. V zahradě ležela tělíčka spálených vážek a utrhaná křídla motýlů. Slzy ji pálily, utíkala, ale zůstávala na místě. U stolu bylo pusto a prázdno, jenom plch se krčil mezi střepy konvičky. Zatřásla jím.
Plch si protřel oči a na chvíli se probral ze spánku.
„Krutá královna. Nejdřív nadávala netopýrům. Potom popravila pampelišky. Zde zbyla…“ zív.
Záhada zůstala nevyslovená v králičí noře.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Pověz mi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že téma jde alespoň trochu vidět. Nechtěla jsem to moc doslovné. Na požádání nicméně ráda vysvětlím :). (Stejně ale doufám, že to nebude potřeba.)

Drabble: 

Hraju. Hraješ. Hrála.
Černá. Červená.
Několik paprsků slunce do temnoty.
Kolik má kočka zubů? Dvacet tisíc, třicet tisíc.
Tydlidam – tydlidym.
Přes bariéry doléhají písně sýkorek.
Sladíš? Sladí? Sladíme.
Velká, malá.
Kolik má kočka očí? Jedno oko, tři a páté.
Utíkáme. Utíkáte. Utíkají?
Vánek hladí po vlasech.
Modrá krajka. Modrá. Pruhovaná.
Běží čas! Běží čas! Běží!
Zmítá se v košili pod jehlami.
Bílé myšky. Kolik bílých? Ne. Ano.
Havran – králík. Srdce - káry.
Kam v bludišti? Doleva! Doprava! Doleva! Doleva –
Je tma. Padá! Tma...
„Hlavně ať nemá záchvaty. Držte ji. Zítra jí uděláme díru do lebky.“
* * *
Pověz mi, Alenko, prošla jsi zrcadlem?

Závěrečná poznámka: 

Neodpírám inspiraci ani jinému fandomu - totiž Once Upon a Time in Wonderland.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dia

Čaj o páté

Úvodní poznámka: 

Drabble jsou tu zase. A já taky! :D
Upozornění: Drabble se vztahuje k filmu od Tima Burtona, který si ještě pamatuju. Na rozdíl od originálu :D

Drabble: 

,,Jaký je čaj?" řekl Kloboučník.
,,Hihi, je příliš horký," odvětil zajíc Březňák.
,,Tak si ho nelej na ruce, ale do hrnečku," poučila ho Mallymkun.
,,Ale i tak to pálí."
,,To proto, že máš hrnek děravý. Kloboučníku, hoď mu hrnek."
,,Chytej!" vykřikl Kloboučník a hodil po zajíci hrneček.
Zajíc se skrčil a hrneček letěl za něj. Přesto nedopadl na zem.
,,Dostanu i sušenku?" zeptala se Alenka s hrnečkem v ruce.
Kloboučník se usmál od ucha k uchu.
,,Pch, už je tady zase," zabrumlala Mallymkun.
,,My nemáme tak dobrý čaj jako vy," řekla a sedla si vedle Kloboučníka.
Zase jednou byla doma.

Závěrečná poznámka: 

Inu, malá rozehřívačka. Divím se, že jsem nenapsala Doctora Who. No, toho se ještě dočkáme hodněkrát :D

Obrázek uživatele Smrtijedka

Rozhovor

Drabble: 

Harry seděl v okenním výklenku a zíral do polohotového úkolu z Přeměňování.
„Ahoj, Harry.“
„Nazdar, Lenko,“ usmál se.
„Dobré levé poledne,“ řekla Lenka a přisedla si do druhého rohu okna.
„Ehm... Cože?“
„Levé poledne, Harry. Pravé je v jedné polovině dne a levé je v té druhé.“
Podezřívavě si změřil krajinu venku. „A v kolik je to hodin?“
„To nevím, hodinky mi utekly už v září. Snad se vrátí, jsou po mamince.“
„Aha.“
„Kdybys chtěl přijít, pořádáme v havraspárské věži čajový dýchánek. Budou tam i havrani jako psací stoly. Tak zatím.“
A vstala a zmizela stejně rychle, jako se objevila.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Kočka bez šklebu

Úvodní poznámka: 

Tentokrát to zkusím bez znevažování a zlehčování kánonu.

Drabble: 

Kočka bez šklebu seděla na stromě a rozverně ovíjela ocas okolo větve a zase jej odmotávala. Oči jí svítily trochu neobvyklou, modrou, barvou a byly o něco větší, než byla Alenka zvyklá. Ale protože hrou s Dinou a jejími koťaty trávila Alenka spousty volného času, necítila se, na rozdíl od střetnutí s jinými tvory téhle říše, nesvá. Dokonce ji nijak zvlášť nevyvedlo z míry, když kočka bez šklebu promluvila. Měla krásný, uklidňující hlas.
„Kudy?“ otázala se kočky.
„Kam?“ zapředla kočka.
„Kamkoliv.“
„Kudykoliv.“
Pak kočka bez šklebu zmizela. Zůstal škleb bez kočky.
Teprve teď Alence došlo, jak moc je kočka zubatá.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

V kraji Divů

Drabble: 

Tentokrát se propadla pečlivě vybavená – notýsek, tužka, lupa. Čím byla větší, tím pragmatičtější sklony vykazovala a chtěla zaznamenat všechny zvláštnosti, které tato krajina mohla poskytnout. Za chvíli už se zažloutlé stránky plnily informacemi o tom, kolik má kočka Šklíba zubů, jakou rychlostí je Bílá královna schopná uhánět, než se konečně pohne z místa, při pečlivém zkoumání odhalila i drobné rozdíly mezi Tidlitekem a Tidlitákem. Netrvalo dlouho a měla načrtnutou i poměrně přesnou mapu, byť ještě neprošla všechna zákoutí. Zkrátka a dobře, nic už ji v kraji Divů nepřekvapilo.
Při poslední cestě jí Kloboučník odepřel vstup: „Dřív s tebou bývala legrace.“

Obrázek uživatele Lejdynka

Les divných slov

A/N: Jak mnozí jistě poznáte, toto je účelně zkrácené Je Alenka? A doufám, že jsem to tím nezkazila ještě víc, než když jsem to zkracovala napoprvé. Tímto velice děkuji Tess, že byla upřímná a řekla mi to.
****

Večeroles usnul v klubíčku.
Selvy odsyštěly do korun stromů a tichounce vrkotají, aby uspaly mladé.

Kráčí po mýtožině.
Temný lesoň jí hrozí housenkami.
Ztratila se tu. Hledají ji venku.
Není Alenka. Je jiná, nová, neumí snít, nechce tu být.

Nebezpečí!
Srdce královnina vojáka je šíp.
Krvácí jezelen.
Nikdy ji nenajdou.

Obrázek uživatele Lejdynka

Je Alenka?

A/N: Věnováno úžasným dokonalým organizátorkám DMD. Jste úžasné a milujeme vás! Ale remcat samozřejmě musíme, bez toho by zadávání témat nebylo úplné ;) Bylo to skvělé!
****

Je večeroles. Podzimní stmívák.
Všechno životné se stočilo do klubíčka a usnulo.
Selvy odsyštěly do korun stromů a tichounce vrkotají, aby uspaly mladé.
Měsícodlak vyluzuje houkavé skřeky. Kchrrrrá!
Holčička kráčí po mýtožině a ustrašeně se rozhlíží.
Temný lesoň jí hrozí housenkami.
Ztratila se tu. Hledají ji venku.
Není Alenka. Je jiná, nová, neumí snít, nechce tu být.
Šustí jí praská pod nohama, motýli s máslem na ni útočí ostrými křídly.
Před chvílí ji pronásledovala houpací vážka.
Ale největší nebezpečí číhá za růžovořem.
Velké červené srdce královnina vojáka se papírově dme.
Rudý trumf se založeným šípem.
Krvácí jezelen.
Nikdy ji nenajdou.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Karty

„SETNĚTE jí hlavu!“ Srdcová královna vykvíkla tou nejhorší fistulí, jakou kdy Alice slyšela. Pár karet otráveně zamručelo, jiné protočily oči. Ale královna je královna, takže než se Alice nadála, předvedly karty úchvatnou vojenskou přehlídku. Nastoupily na malé nádvoří, obklopily Alice a mířily na ni kopími.
„Mám pocit, že tohle už ani není vtipné,“ povzdechla si Alice.
„Nebraň se, bude se mi to líbit,“ usmála se Srdcová královna vražedně. Alice tedy dál stála uprostřed nádvoří a nechala rozličné karty, aby se ji jedna za druhou snažily propíchnout. Marně.
Srdcová královna se smála, Alice nikoliv.
„Ne, vážně, konec. Tohle je debilní role-play.“

Obrázek uživatele Ebženka

Svačina

"Ve hnízdečku tiše sladce usnul pták
a svačina sviští vzhůru do oblak..."
dodeklamoval právě Švec. Plch vytrhnuvší se ze spaní zapěl: "Sviští, sviští, sviští..." Štípli ho, aby přestal, a Plch se nechápavě zeptal: "Co máte proti Svišťům?"
"Jsou strašně nezvedení!" vykřikl Švec. "A maří čas!" Rozplakal se a utřel si nos do ubrusu.
"A pijí kávu," pronesl hrobovým hlasem Zajíc Březňák. Všichni pohoršeně zakroutili hlavou. Plch usnul.
"Mladí Svišťové by neměli pít kávu, to je pravda, někde jsem to četla," rozpomněla se Alenka. "Není to zdravé."
Švec se rozplakal ještě víc a nepřestal, dokud mu nenalili za krk šálek čaje.

Obrázek uživatele Dangerous

Jejkakulenje

Poznámka (omlouvám se za délku): S několika přestávkami se již přibližně od počátku 19. století udržuje na velikonoční neděli v Budyšíně (v Sasku, v Horní Lužici) zvyk koulení vajec z kopečku Protschenberg (lužickosrbsky Hrodźišek). Německy Eierschieben, lužickosrbsky jejkakulenje. Tradice vznikla tak, že se sházeli bohatí měšťané z Budyšína a házeli po svahu vejce a další potraviny (viz drabble), kde je chudina chytala. Dnes je z toho velká sláva, ale házejí už jen rodiče, a to umělohmotové míčky, občas organizátor hodí sladkosti. Děti je ve svahu chytají a určitý počet míčků si můžou vyměnit za různé hračky. Více informací o tradici třeba zde. Ale teď se vraťme do poloviny 19. století a vzpomeňme si i na Alenku v Říši divů...

Ostersonntag, konečně! Alice spolu s ostatními dětmi běžela pod Hrodźišek. Bohatí budyšínští měšťané se pomalu scházeli nahoře na kopečku. Pohled na rozdováděné děti v roztrhaných šatečkách pobíhající bosky po svahu nabízel zábavnou podívanou. Po chvíli začali po trávě koulet vajíčka, housky, jablka a oříšky. Droboť se na ně vrhla jako egyptské kobylky.
Alice si chytila jablko. Na housku nebyla dostatečně rychlá. Po chvíli se kolem kutálelo vajíčko. Rychle, rychle! Běžela dolů ke Spreevě, ale vajíčko se ne a ne zastavit. Natáhla po něm ruku – zakopla. A pak jen padala – a padala, vajíčko pevně v dlani. Dopadne až na konec světa?

Obrázek uživatele Stevko

Koláč

Alica došla ku stolčeku, na ktorom bol koláč tvaru srdca s ľavou stranou žltou, pravou hnedou. „Som zvedavá, čo sa stane, keď ho ochutnám.” Ochutnala zo žltej strany. „Fuj, ten je hnusný.” Koláč aj stolček sa zrazu zmenšili. „Aha, zväčšila som sa. Skúsim druhú stranu”. Ochutnala hnedú časť. „Mňam, sprava je fakt dobrý.” Ako očakávala, koláč sa zväčšil na pôvodnú veľkosť. „Dám si ešte.” Koláč aj stolček sa zasa zväčšili. Alica vyšplhala na stolček a zas odjedla. Už bola veľká iba ako koláč. „Usadím sa v koláči, keď budem hladná, tak z neho odjem a hneď ho budem mať viac.”

Obrázek uživatele Arengil

Královské pravidlo

Pozvání na zahradní slavnost u královny nebyla žádná maličkost. Dvůr vyžadoval přísnou etiketu a žádná dáma se tam neobjeví dvakrát v témže klobouku. Zkrátka ohromná pocta a vůbec…

Po hostině následuje hra v souboje, poučili mě.
Soupeři se tahali losem. Být menší smolař, snad by mě okorunkovaná slámka minula.
Bylo to tvrdé… Moje soupeřka měla v rukávu nejednu fintu, ale nakonec prohrála.

Kárová královna rozkaceně vstala. A že jí byl pořádný kus.
„Jak se mě opovažujete přebít?!“

Usvědčující eso padlo a už se to nedalo zvrátit. O speciálním pravidle se mi nikdo nezmínil.

Poučení: příště už budu hrát jenom macháčka!

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A