Běžci zamířili na Vítkov, jak byli zvyklí, a zombie nadšeně klusaly za nimi, jen děda se zdržel, protože potkal svou dávnou sousedku paní Kadrnožkovou, zrovna v parku venčila Jonatána, a paní Kadrnožková povídá, nazdar, Josefe, kam se ženeš, aby tě nekleplo, ale vypadáš dobře, dostal jsi do vínku pevný kořínek, jenže poslyš, nejsi ty vlastně po smrti?, a děda odpověděl, však víš, Cecilko, co se říká, člověk je jen tak mrtvý, jak se cítí, a paní Kadrnožková se podivila, to se říká?, to jsem jaktěživa neslyšela, a děda řekl, no právě, jaktěživa!, tak hezký den, už musím, a běžel dál.