DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt

Obrázek uživatele Skřítě

Někdy raděj spolknout slovo než zmalovat na růžovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V povídce použito jedno vulgární slovo, za což se omlouvám, na druhou stranu první verš jsem vulgarismu uchránila, ač se nabízel :-) Slibuju, že příště už budu pouze a jenom za slušné děvče :-D

Drabble: 

První kontakt - porodnice - do plic vzduch se dere,
hrdinu ten čerstvý kyslík evidentně žere.

A to přitom při porodu vše proběhlo hladce,
narodil se v stejnou dobu, jenom jiné matce.

Ona měla pohled šelmy, potkali se ve školce,
nenechal ji vůbec jezdit na růžové tříkolce.

První kontakt kamarádský na základce přišel.
Kdy pochopil co k ní cítí? Když ze střední vyšel?

První rande - políbení, nevnímal ji jako dřív,
k happyendu už se chýlí přeslazený liebesbriev.

První kontakt intimní - až o svatební noci?
staromilské, říkali jim, jste opravdu cvoci.

První a poslední rozprava o ho*nu,
už nikdy nechci číst červenou knihovnu.

Věrohodná teorie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Tajemství - http://www.sosaci.net/node/25607

Drabble: 

„Co se dělo s diadémem později? Kde může být teď?“ zeptala se Minerva Kingsleyho.

Byl to ale Severus, kdo jí odpověděl.
„Jako první bych hledal v Bradavicích.“
„Proč tam?“ divila se Tonksová.
„Dával horcruxy na místa, která pro něj byla významná, nebo lidem, kterým v rámci své paranoii věřil. V Bradavicích se poprvé setkal s magií, dlouho je považoval za svůj domov.“

Většina členů Řádu se tvářila pochybovačně, Hermiona ale přikývla.
„Harry to měl podobně. Byl taky sirotek vyrůstající mezi mudly a Bradavice jsou pro něj hodně důležité.“
„Taky jsou poměrně rozsáhlé,“ podotkl Lucius. „Takže bychom měli začít pátrat, že?“

Obrázek uživatele angie77

Muž a meč

Fandom: 
Drabble: 

Meč pro ni byl vždy jen nástrojem. Vystřídala jich za svůj život několik, lišily se délkou, váhou, způsobem zpracování. Na každý si chvíli zvykala, aby jí poté dobře sloužil.
Tento byl jiný. Jakmile ho uchopila, poznala rozdíl, který byl opravdu téměř hmatatelný. Meč z valyrijské oceli. Dokonalý.
Možná byly ty odlišné pocity umocněny i mužem, který jí ho předával.
„Věřím, že ho využiješ lépe než já,“ řekl Jaime a smutně se zahleděl na pahýl své pravé ruky.
„Budu ho nosit se ctí,“ přikývla.
„Takový meč by měl mít jméno,“ podotkl.
„Přísežník,“ odpověděla a snad poprvé mu otevřeně pohlédla do očí.

Obrázek uživatele se.id

Jak zombie dohonily běžce

Drabble: 

Chození do 3.B ani ježdění po zábradlí nejsou kdovíjaký trénink, takže když Mach s Šebestovou vysupěli na Vítkov, zombie už tam obklíčily sevřený kroužek běžců, a nejmíň udýchaný běžec povídal, protáhli jsme se, pobavili jsme se, ale vy přece nejste žádné zombie, to bych poznal, jste normální lidi, co po nás chcete?, a děda se ušklíbl, že nejsme?, a řekl do sluchátka, krátkou demonstraci, prosím, tak na pět vteřin, a příštích pět vteřin vypadaly zombie jako předtím, jako když zrovna vylezly z hrobů, bylo to vážně strašlivě děsivé, běžci bledli a kvíleli, a děda řekl, chceme, samozřejmě, vaše mozky!

Závěrečná poznámka: 

Předchozí díly najdou vážení čtenáři po rozkliknutí fandomu

Obrázek uživatele Akumakirei

Myška v pasti

Fandom: 
Drabble: 

Hřejivé oči, hrající ledově modrou.
Růžový kabátec. Ani stopa po zženštilosti.
Horkem sálající ruka, propalující látku jejích neforemných šatů.
Nespatřila dosud hezčího muže.
...krade dívkám srdce, hleslo v ní.
Vystoupali společně nad střechy domů a ona kráčela, omámená melodickým hlasem i slunečními vlasy, uvězněná mezi hradbami teplého ledu. Jednotvárnost cest z jejího obchůdku do sestřina, ať už s mírem nad hlavou či válkou, se porušila.
Proč hleděl na ni? Proč ji chytil?
Neočekávala, co nebylo pro ni; dobrodružství a srdce oživující schůzky ve stínu uliček, neočekávala -
Kouzelný úsměv, silná ramena. Proč..
Nemohla jinak. Náhle se necítila jako šedá (hnědá) myška.

Závěrečná poznámka: 

Určitě jste hned poznali :)
Čerpám z filmu, na knihu se chystám už léta a... stále se jen chystám. Přestože nějak neholduji blonďákům, na tom začátku, s přerostlou ofinou okouzlil i mě ^^

Obrázek uživatele Vinpike

Nespěch

Drabble: 

„Úplně ti nerozumím,“ děla žena v pondělí na třetí výročí svatby, „přesto respektuji tvé přání. Dohodli jsme se dopředu, uznávám. Ale já tak chci miminko!“
„Máš ho mít,“ řekl. Téhož dne těhotná, v úterý široká a vzdychavá, ve středu rodila.
„Chlapeček,“ pravila. „Ano,“ odpověděl. Do dvou let holčička.
„Dvě děti,“ pravila. „Ano,“ odpověděl. Za dvanáct měsíců trojčata.
„Výborně!“ pravila. „To jsem rád!“ odpověděl.
Viděl, že je dobrou a obětavou matkou, spolehlivou a podpírající manželkou.
„Myslím,“ děl v sobotu o sedmém výročí sňatku, „že jsme se už dost poznali. Víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Co kdybychom spolu poprvé ulehli?“

Obrázek uživatele KattyV

Na celý život

Fandom: 
Drabble: 

Hermiona usnula. Ani s pomocí kouzel není porod snadný.
Severus se s rozpaky dívá na uzlíček ležící vedle ní. Mračí se. Nepodstrčili jim místo jejich dítěte malého trolla? Na hlavě pár řídkých tmavých vlasů, lebka nakřivo, obličej celý flekatý. A je to holka! Byl si jistý, že bude mít syna.
Holka. Navíc, teď to konečně může přiznat, ošklivá. Nemyslel si o svém vzhledu nic zvláštního, ale když Pomona prohlásila – celý tatínek – šel se vyděšeně podívat do zrcadla.
Miminko najednou otevře oči a zírá nahoru. Byl by přísahal, že ho vidí. Opatrně se prstem dotkne tvářičky.

Severus Snape se právě zamiloval.

Obrázek uživatele Faob

Úzkostné první poprvé

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět úryvek z rozepsaného románu

Drabble: 

Existují bezpracné koláče? Odmalička veden k nikoli, cokoli pěkného nutno vykoupit, úspěch vydřít, chorobu vypotit. První velká láska, tak přesahující dosavadní malost dní, povalila, vír, co přišel, předčil všechna očekávání… Zalykal se štěstím, vděčností i hrůzou, kolik vybírá dopředu. Bože, nech mi ji, žádej, vím, že dlužníkem.
Jemný vánek možná šelestil, ale nesrozumitelně. Spršil se studenou, doma pomáhal jak divý, kamarádi jej – ochotného a obětavého – nepoznávali, pamatuješ, brácho, vyrobil jsem ti dřevěný pořadač…
„Nechápal jsem, co ti přelítlo přes nos…“
V nozdrách strach, aby nezakolísal. Pro dívku první poslední, co na očích viděl.
„Nezahlédls v nich úzkost ze svazujícího objetí.“

Obrázek uživatele Jeřabina

Náhle přimknou křídla

Úvodní poznámka: 

Mé upřímné doporučení na začátek tohoto drabblu je pustit si k němu tuhle písničku z Tmavomodrého světa.

Drabble: 

Modré červnové nebe Sergejovo bušící srdce neuklidnilo – ale věřil, že Pierre, nejlepší letec, jakého znal, ho dostane domů navzdory kouřícímu motoru z první bitvy.
„Kadete, pozor, máme společnost!“ Nad trikolorou se začernala křídla.
První sprška Sergeje zázrakem minula, ale eskortu ztratil.
„Pierre?“ vykřikl vyděšeně.
Hrozivá vteřina ticha než vysílačka zapraskala. Hlas měl Pierre ale mokrý, namáhaný. „Sergeji, mazej domů,“ vydechl těžce.
„Počkej, medici…“
„Zamítá se. Slíbil jsem jí, že tě pohlídám.“ Ve smíchu bublala krev. „Nezapomeň na mě, kadete.“

Druhý přelet Messerschmittu, který by Sergejovi byl osudný, vychytal Pierre precizně. Proti modrému nebi oheň srážky a bílý dým vymalovaly trikoloru.

Závěrečná poznámka: 

Skácel dneska přijde až na konec:
vysoko letí náhle přimknou křídla
s tlesknutím k hrudi kolikrát
slyšel jsem ve střemhlavém letu
holuba proměnit se v pád

Navazuje na Hrany země této

Obrázek uživatele mila_jj

Dopis do souhvězdí Andromedy

Úvodní poznámka: 

Věnováno Toře nejen za skvělá kočičí a historická drabblata

Rozhovor vedou: Linda a Carl Saganovi, tehdy manželé. Carl je astronom, Linda filmová výtvarnice

New York, 1971

Drabble: 

"Miláčku, nemohla bys mi prosím nakreslit jeden obrázek?"
"Jaký?"
"Muže a ženu, oba nahé, držící se za ruce."
"Nač ho proboha potřebuješ?"
"Chystáme s Drakem dopis mimozemským civilizacím, ponese ho sonda Pioneer 10. Obrázek bude v části "takhle vypadáme"."
"V tom případě se nemohou držet za ruce, jinak si budou emzáci myslet, že jsme jedno."
"Máš pravdu. Nakresli muži zvednutou ruku s odchýleným palcem."
"Jo, pozdrav míru. Nechceš za ně nakreslit tu sondu? Kvůli měřítku?"
"Leda pro kontrolu, výška ženy je osm vlnových délek vodíku, spočítají si ji, až si to přečtou."
"A myslíš, že všechny civilizace musejí znát matematiku?"

Závěrečná poznámka: 

Vzkaz na sondě ovšem se znalostí matematiky (a astrofyziky) u cizí civilizace počítá.
Všechna čísla jsou uvedena ve dvojkové soustavě. U "čtenářů" se předpokládá znalost vlnové délky vodíku v radiové oblasti (21 cm), na které by s námi mohli komunikovat. Tato slouží i jako univerzální metr - jejím osminásobkem je například průměrná výška ženy na obrázku, dále jsou s její pomocí zapsány vzdálenosti ve sluneční soustavě (obrázek se sondou letící ze třetí planety) a frekvence čtrnácti pulsarů, s jejichž pomocí je vytyčena poloha našeho Slunce v naší Galaxii. Předpokládá se, že tento dopis dorazí ke hvězdě Ross 248 v souhvězdí Andromeda za pouhých 862 064 let.

Obrázek uživatele Bilkis

Na Vojně

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Za svobodou k nesvobodě - http://sosaci.net/node/25651

Drabble: 

Najedí se, vlasy na zátylcích v pozoru, v zádech mráz. Pak se rychle sbalí a přejdou lesem k odvalu. Je malý, spíš než pozůstatek dolu pomník. Česťa má blízko k přírodě, dává mu stabilitu a sílu. Potřebují toho využít. Postupují příliš rychle, magické vyčerpání je enormní. Země pojme hodně magie. Magie bytostí země. Země Česťu udrží naživu.
Posadí se naproti sobě, Česťa si sundá boty a prsty zaboří do chladivé trávy. Ruce natáhne ke Karlovi. Karl ho vezme za pravou dlaň, na moment ji jen drží. Od okamžiku, kdy se objali, je to poprvé, co se dotýkají. Pak začne kreslit.

Závěrečná poznámka: 

Vojna je i vrch nad táborem, to jsem zapomněla říct.

Obrázek uživatele Xantin

Linkva pozdě bycha honí

Fandom: 
Drabble: 

„Děti,“ řekla Taura unaveně, „tatínek má nostalgickou a já musím kojit.“
„Grhm,“ potvrdila Viktorka.
Velký pátek, velké sebezapírání: všichni dosti hladoví, všichni s velkou vůlí, ale…
„Vím,“ pípla Thea, „že Bůh nedopustí zkoušku, která nad mé síly. Ale nechci to ani pokoušet!“
„Já už v limbu,“ vzhlédl od mobilu Apolo, „Já bliju,“ od umyvadla Sikar.
„Srábotky,“ frkla Linkva a o několik chlupů času později pravila: „Na co vzpomínáš, tati?“
„Na své první drabble,“ něžně a teskně upíral zrak v minulost Filcin. „Na svůj první kontakt se světem Déemdé… Tys mě přivedla, pamatuješ?“
„Aby ne,“ zachmuřeně dcera, „není dne, abych nelitovala!“

Obrázek uživatele Aries

Požadavek

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Trychtýř

Drabble: 

Evžen příchozího očekával, ještě než ho spatřil.
Šedovlasému přibyly tmavé skvrny v obličeji a liškomág se zlomyslně ušklíbl. Ametysty splnily svůj úkol.
Zato Břetislav i Lada vydechli úžasem. Na první pohled v matoucím kalném světle se ten muž starožitníkovi opravdu velmi podobal. Dostat ho nějak na Vyšehrad! Tím by se mylné podezření okamžitě vyvrátilo.
Šedovlasý si jich nevšímal, soustředil se na Evžena.
„Mou velkorysou nabídku jste nepřijal. Druhou příležitost nedostanete. Dejte mi knihu.“
„To bych musel vědět proč,“ opáčil Evžen.
Šedovlasý se zamračil: „Mohu vás přinutit.“
„S vrahy se nevyjednává,“ prskla Lada. Připravila se k útoku.
„Nikoho jsem nezabil. Zatím.“

Závěrečná poznámka: 

Příště: Selhání

Obrázek uživatele Zuzka

Půjdu s tebou

Drabble: 

"No ta je roztomilá! Isabellko, podívej, sestřička se směje."
Drobeček v zavinovačce se křenil a maličko prskal. Salonem se nesla zvonivá konverzace na jediné téma - sladká malá holčička.
George tiše pročítal zápisy partií šachu. I jeho pozornost však poutal poklad ze sousedství.
Slečna Taylorová vzhlédla.
"Georgi," vstala se svěřenkou v náručí a přišla blíž, "chtěl by sis ji pochovat?"
"Já nevím," bál se, aby neublížil.
"Takhle, hlavičku na loket," pomohla mu guvernantka.
Držel ji snad až příliš opatrně, ale nikdo se nelobil. Natož ona. Zašklebila se, chňapla mu po nose. Usmál se na ni.
"S tebou budou trable, že ano?"

Závěrečná poznámka: 

(slečnu Taylorovou Woodhousovi teoreticky ještě touhle dobou nezaměstnávali... ale dovolila jsem si, protože... je zlatá.)
Georgovi Knightleymu je tady šestnáct let.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak jelen nejen o iluze přišel

Úvodní poznámka: 

Varování! Lehoučká erotika!

Dneska vám ozřejmím, co se děje v chaloupce, když nudící se Smolíček Pacholíček sáhne po pastelkách a kvartetech...

Drabble: 

Jelen se pásl na vzdálené pasece, když... Co to slyší za hluk? Hop a skok přes potok, žene k chaloupce, zastaví a slyší:
"Á, další lísteček! Šup dolů! Ty taky ukaž! Ale ale, zase málo? Tak šupity, sundáme další lístečky, hoplá!"
Koho tam ten Smolíček má?
Vrazí do chaloupky, strne. U stolu rozjařený Pacholíček, k němu se svůdně vinou čtyři polonahé divoženky, šaty z listí napůl oškubané! Co to mají v rukou? MOJE KVARTETA???
"Á voko bere," trumfuje Smolíček. "Další lístky dolů!"
"Ven!" zahřmí jelen.
"Počkej, jelene, nespěchej tolik, ještě dvě tři hry a pak ... jen dva prstíčky tam strčíme..."

Závěrečná poznámka: 

První setkání s hazardem nedopadlo pro obyvatele lesa vúbec dobře. Divoženky přišly o šatičky a poctivost, vlk o úlovky na půl roku dopředu, vrána o sýr, liška o kyselé hrozny, slepička s kohoutkem o vejce a jelen o parohy. Jen jezevec vyvázl bez úhony, protože celou tu anabázi prospal.

Obrázek uživatele Llyan

Hadí průsmyk

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Princezna ohně

Drabble: 

Když kočár odjížděl, zachytila Rocův zděšený pohled.
Vyskoč!
Ale někdo ji uvidí...
A tak se dostala do přístavu.
Když opouštěli kočár, měla šanci!
Vrať se. Najdi Roca a vrať se k rodině.
Ale něco ji přinutilo nenápadně nastoupit na palubu. Možná touha po svobodě. Být konečně pryč z města...
Možná to byl osud, kdo zařídil, aby ji kdosi neopatrný strčil do vody.
Loď vyhlásila poplach, ale Hope už to neslyšela.
Z hlubin se vynořila silueta obřího vodního hada.
Hadí průsmyk.
Jako by ho znala...
Chvíli si hleděli do očí. Pak mu opatrně položila ruku na hlavu.
Vynesl ji nad hladinu.

Obrázek uživatele Rya

Seznámení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

Život není spravedlivej.
Za sebe si nestěžuju. Vyšlapával jsem cestu k popravišti od mládí. Ale co proved tenhle? Nad hlavou má nápis ve třech jazycích - ne že bych na něj koukal, každej pohyb zatraceně bolí, ale slyším, co lidi pokřikujou.
Prej se prohlašoval králem. Nikoho nezabil, nebyl buřič, jenom věřil tomu, co je.
Ta chátra se ještě posmívá. Jemu, nevinnýmu, nejvíc. Utřu aspoň toho na třetím kříži. Na víc mi dech nestačí.
Ten, kterej je král, už odchází.
Moje poslední slova jsou prosba.
Umírající rty slibují.
Jsem rád, že už nedejchá, když nám přijdou přerazit nohy.
Smrt nakonec chutná sladce.

Když se setkali

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Podfandom Generál a sedm klonů

Drabble: 

"Copak jsme taxík?" zabručel Bennar.
"Nebude tu dlouho. Je to přelet z jedné planety na druhou v rámci jedné soustavy. Ani sednout si nestačí."
"Ale to musí!" zavolal od řídícího panelu Berek, "jak bych jinak odstartoval?"
"A je to politička!" namítl znovu Bennar, "a já nemám politiky rád!"
"My taky ne," řekl Mossi.
"Je to diplomatka a tlumočnice."
"To je to samý," zavrčel Bennar.
Mračil se, když Nameless přistávala, když čekali, až se pasažérka objeví, když droidi vozili do lodi její kufry...
Pak se jeho oči setkaly se zeleným pohledem.
"Madeleine Et-Hakasat," podávala mu ruku štíhlá brunetka.
"Bennar...," vydechl omámeně.

Závěrečná poznámka: 

Následující - po přibližně čtyřech letech

Obrázek uživatele tif.eret

Portrét

Fandom: 
Drabble: 

Na návštěvě u známých jsem uviděla obraz. Hned se mi zalíbil. Portrét muže na koni, v dálce větrný mlýn. Podle data v rohu pět let starý.
„Kdo je ten muž na obraze?“
„Nemáme ponětí. Tu malbu nám daroval strýc, který už ale zemřel.“
Chtěla jsem se s jezdcem sejít i ve skutečnosti. Obraz jsem vyfotila a fotky dala na internet. Čekala jsem.
Až jednou přišel mail. Bez textu, se dvěma přílohami. Fotografie krajiny, kde v dálce stojí větrný mlýn. A fotografie náhrobku s malým obrázkem u jména.
Mé první setkání v reálném světě s mužem z obrazu se nikdy neuskuteční.

Všichni už jsou na místě

Fandom: 
Drabble: 

Napoprvé se jich objevilo jen několik. Postupně vstupovali na scénu i ostatní. Konečně dorazili všichni.
Prázdná místa tak vyplnily tváře, postavy, hlasy. Ale chybělo vlastně už jenom tohle. Vnější podoba. Ostatní, to pod povrchem, už delší dobu nebylo tajemstvím. Ano, ani to pečlivě ukrývané…
Napohled samí řádní, počestní lidé. Snad s výjimkou jednoho, který toho moc nepředstírá. Jistě zajímavý případ a bude mít svou úlohu.
Další výjimka. Počestnost nepředstíraná. Ovšem taková, že se vlastně mění v neřest.
Ústa se lehce zvlnila. Nikdo to v tu chvíli nemohl vidět, přesto to byl jen náznak úsměvu.
Vítejte na Černochově ostrově, hra začíná.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Použila jsem zastřešující fandom, který už je tady.
Snažila jsem se to zformovat tak, aby to co nejméně naznačovalo rozuzlení...

Obrázek uživatele Aplír

Betsabé

Úvodní poznámka: 

Inspirováno obrazem:
Rembrandt van Rijn: Betsabé
https://thearkofgrace.com/2015/05/09/bathsheba-at-her-bath-1654/

Drabble: 

Co budu dělat? Měla bych být poctěna. Píše mi samotný král, ale stydím se. Zahlédl, jak se koupu. V listu opěvuje krásu mé nahoty. Pozval mě k sobě.

Nevím, jak se rozhodnout. Miluji svého manžela. Chci mu být věrná. Ach, kdyby tady byl můj Uriáš! Ale je tak daleko a netuším, zda se mi z války vůbec vrátí. Je mi tak smutno. Stýská se mi po něm.

Jsem naprosto zmatená. Já nešťastnice. Král si žádá mou přítomnost. Ale odmítnout krále? Lze to vůbec? To je na pováženou. Jak asi trestá neposlušnost? Mám strach. Co mi zbývá? Bože, odpusť mi. Půjdu.

Závěrečná poznámka: 

Podrobnosti příběhu jsou v 2. knize Samuelově v 11. kapitole.

Obrázek uživatele galahad

Vymazané koláčiky

Drabble: 

„Doý eň, ao ám ôem omôcť?” ozvalo sa v telefóne.
To snáď nie, veď mu rozumiem len vďaka tomu, že viem, čo má povedať ako prvú vetu. Prečo sa im nedá napísať?
„Dobrý deň, mám problém s mojím poštovým klientom.”
„Úšali ste eštart?”
„Ano, skúšal som reštart programu, počítača, vymazať koláčiky...”
„Posím spavte eštart.”
Nemá zmysel vzdorovať. Reštartujem a čakám na linke. Počujem ako dýcha. Ktovie či počuje on mňa. Snažím sa dýchať čo najtichšie.
„Ideš na obed?” spýta sa kolega. Vydýchol som všetok vzduch naraz, sakra!
„Reštartované, nefunguje.”
„Osím moment, pepojím ás.”
Nie!
„Doý eň, ao ám ôem omôcť?”

Závěrečná poznámka: 

Bežné volanie na Linku Prvého Kontaktu (1st line support, alebo hovorovo helldesk), rozhovor väčšinou prebieha v angličtine a na druhej strane je niekto so zaujímavým prízvukom.

Obrázek uživatele Tora

Ten nádherný pocit

Drabble: 

"Už jsou u nás druhý rok," pravila nešťastně domácí. "Kromě chvíle, kdy byli v narkóze po kastracích, jsem na ně ještě nesáhla!"
Opravdu. Mladí squatteři byli nedůtkliví a nedůvěřiví. Sofie, jejich matka, se nechala hladit, nosit, mazlit, oni ne. Ani jeden. Zvědavě koukali po lidech, zda nesou jídlo, ale přijít blíž? Ani náhodou.
Pak jednou domácí opět přinesla plné misky. Sofinka se na tu svoji hned vrhla, zatímco ostatní tři zůstávaly osiřelé. Domácí Sofii hladila, šeptala mazlivá slovíčka, když v tom ucítila pod rukou ještě i jinou srst.
Jack. Nevydržel a přišel vyzkoušet, jaké to je.
Pak už chodil denně.

Závěrečná poznámka: 

Ze squatterských koťat zbylo poslední, divoká nezkrotná Bonnie. Se Sofinkou nadále přebývají v zadní dílně, mají tam své pelíšky (na zimu vyhřívané), a žijí si tam svobodným životem venkovních koček.
Bonnie trvalo nejdéle, než se nechala pohladit. Věřte nebo ne, bylo to více než čtyři roky. Pak také jednou přišla... a teď si chodí pro pohlazení denně.
Je to úžasný pocit, když vám uvěří takhle plachá kočka.

Obrázek uživatele neviathiel

Kouzlo

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/25630

Drabble: 

Zahledět se do Knihy je jako překročit hranici. Už není cesty zpět. Kniha mluví na mě a já jí rozumím. Mluví v obrazech. Mlčky. Je nenasytná.
Nechce jen radost, chce euforii. První uvědomění si největší lásky mezi obrazy lodí a mamutů.
Nechce jen smutek, chce zoufalství. Ztráta všeho, černočerná propast, bolest a touha všechno skončit, které mě stále doprovází.
Nechce jen závrať, chce hrůzu. První vidění mnoha časů.
Nechce jen hněv, chce nenávist. Dávná noční můra ze základky.
Pocity zůstanou. Nevím proč. Strážce mně na čelo kreslí složité tvary. Zaplavuje mě bolest a úzkost. Snažím se křičet jen uvnitř sebe.

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát jedna nápověda.

Další: http://sosaci.net/node/25897

Pokud jste uhodli Tajemné město, napište na neviathiel@gmail.com :)

Probuzení

Fandom: 
Drabble: 

Všude se rozprostírá tma, chlad, ticho. Cítí tu jen náznak, myšlenku, příslib hřejivého pocitu. Jako příjemné zašimrání.

Je tu celou věčnost, uzavřená ve vězení pod ledovými spáry, které pomalu mizí.

Nastal čas se probudit.

Pohne se. Opatrně, pomalu, váhavě protahuje končetiny, zkouší jimi okolní hebkou měkkost, zkoumá cestu směrem k tomu vzdálenému pocitu.

Teď už to není šimrání, je to volání.

Probuď se. Je čas.

Zapře se nohama a zatlačí vzhůru. Třese se námahou, v jejím promrzlém těle začíná proudit krev. Ještě výš...

Teď. Obrátila tvář vzhůru. Dopadl na ni první paprsek, a její vlasy se rozzářily jasnou zelenou barvou.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

...a uprostřed tajícího sněhu se objevila první sněženka...

Po duševních stezkách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podfandom Generál a sedm klonů.
Máme druhý rok Klonových válek, velitel Mimas souhrou okolností, která byla vysvětlena loni (ano, poněkud nedostatečně a myslím, že ne úplně, takže pokud by vás to zajímalo, je to na mém LJ), získal schopnosti v Síle a nyní je tajným a neoficiálním padawanem Mistra Gwen.

Pro Blancu

Drabble: 

I když bylo Mimasovo jedijské učení přerušováváno válkou, postupně se dostával i ke složitějším činnostem.
"Je čas, Mimasi."
"Už?"
"Už."
Mimas pomalu usedl na podlahu. Gwen poklekla za něj, ruce mu položila na ramena.
"Zavři oči."
Velitel učinil žádané.
"A teď jdi."
Mimas vykročil po duševní cestě. Síla se proplétala před ním jako zářivá stuha a ukazovala směr.
Nakonec se cesta změnila ve dveře. Ty se otevřely a v nich stanula postava.
"Zdravím tě, veliteli."
Hlas Mistra Kotha zněl potěšeně a pokud se to dalo říct, i pyšně. Ostatně, Mimas byl o čtvrtinu galaxie jinde a toto spojení činil poprvé.

Obrázek uživatele neviathiel

Nejasnosti

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble bude asi jedna velká nejasnost. :)

Předchozí: http://sosaci.net/node/25364

Drabble: 

Olenu s každým nádechem zasáhne bodavá bolest. Aleksandr ji občas musí podpírat. Zlatica jde s nimi. Nechce dát strachu čas. U jezírka si Olena kleká na zem a daruje zemi sílu, která se jí chvěla v pažích. Zlatica v liščí podobě prohlíží trosky domu. Něco se tam zaleskne.
„Fotopast,“ vysvětlí Zlatica.
Olena se ztěžka zvedne a zakolísá. Cestou zpátky ji podpírají oba.

Fotopast vyzvednou dva cizí lidé. V bezpečném bytě stáhnou fotky.
„Někdo zlikvidoval démony.“ Kdo a proč zrovna teď?
Fotky nejsou ostré. Dívka je zrzavá. Kluk se jednou podíval přímo do objektivu.
„Je velmi hezký,“ poznamená žena u počítače.

Závěrečná poznámka: 

Majitelé fotopasti poprvé zahlédnou mladou dvojici z našeho příběhu.

Další: http://sosaci.net/node/25819

Obrázek uživatele Tora

Souboj titánů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Amerika, 8.- 9. březen 1862

Drabble: 

Od začátku námořní bitvy na Hampton Court se do přístavu sbíhali lidé, aby viděli námořní válku z první ruky. Na moři stoupala oblaka dýmu, rachot střel byl slyšet do dáli. Snad konečně skončí unijní blokáda přístavu!
Zprvu vítězil konfederační Merrimack, po přestavbě CSS Virginia. Obrněná loď, vybavená klounem, zničila USS Cumberland, podpálila USS Congres. Neměla soupeře. Na noc se stáhla, proražení blokády dokončí zítra.
Chyba. V noci dorazil unijní obrněnec USS Monitor.
Druhý den se titáni pustili do křížku.
Díky pancířům si nemohli uškodit - neměli dost průrazné střelivo. První bitva obrněnců tedy skončila remízou.
Virginia odplula. Úkol nesplnila, blokádu neprorazila...

Závěrečná poznámka: 

V bitvě na Hampton Roads se poprvé v dějinách námořnictva střetly obrněné lodě.
Střetnutí bylo první a jediné. USS Monitor svým příjezdem zachránil unijní loďstvo, bez jeho přítomnosti by CSS Virginia blokádu jižanských přístavů dokázala prolomit. Po stažení jižanského obrněnce z bitvy se již tito dva soupeři nikdy nestřetli.
Ironií osudu je, že obě monstra skončila na dně ještě do konce téhož roku - CSS Virginia byla potopena vlastní posádkou již za pár dní po střetu - 11. března, po dobytí Norfolku silami Unie. USS Monitor se potopil na rozbouřeném moři u mysu Hatteras na Silvestra téhož roku.
Jejich působení u Hampton Roads však změnil pohled na výstavbu válečných lodí - jak dosvědčil neslavný konec lodí USS Cumberland a Congress, dřevo na výstavbu plavidel již nestačilo. Nahradila ho ocel.

Obrázek uživatele Nathanel

Hlas zašlého věku

Fandom: 
Drabble: 

Připadala mu jako marioneta zapomenutá v zákulisí velkého dramatu. Ztracená ve svém labyrintu iluzí, v samém srdci Mohavské pouště. Skryta před světem v hlubinách tajné vládní laboratoře, rozjímala Larisa Sergejevna o kráse a dokonalosti, aniž by zaznamenala, že za zdmi jejího osamění proběhla nukleární válka. Namísto bezpečnostní prověrky stačila Nathanielovi zahnutá trubka a páčidlo.
"Jsi to ty, Váňo?" zaskřípal nepřirozeně mechanický hlas, "zazpívám ti, chceš? Už se cítím mnohem lépe. Žádné metastáze, slibuji. Můj hlas je zase zpátky." Cupitala trhaným labutím krokem napřahujíc náruč. Porcelánová panenka zašlého věku, které nikdo nestačil říct, že všechnu krásu světa pozřelo velké černé slunce.

Závěrečná poznámka: 

I takový text se může zrodit, když se vám porouchá zvonek u vrat a zadrhávající melodie hraje celým domem.

Ta a žádná jiná!

Fandom: 
Drabble: 

Ten rok bylo léto v Krušných horách asi tak celé 3 dny. Jinak se sluníčko schovávalo za mraky, věčně lilo, čemuž odpovídaly i denní teploty. Stavba se proměnila v nekonečnou blátivou bažinu.
Ten den se ale sluníčko rozhodlo podívat po delší době na svět.
Během svačiny zaregistroval dosud neznámou postavičku. Blembák dle předpisů na hlavě, montérky by mohla pronajímat a bláto se snažilo zout jí při každém kroku o několik čísel větší žluté gumovky.
„Kam kráčíte, Popelko?“ zavolal na neznámou v dobrém rozmaru.
Zvedla hlavu a upřela na něj trochu udivený pohled modrých očí, který zasáhl přímo jeho srdce.
Navždy.

Stránky

-A A +A