DMD č. 18. pro 18. 4. 2017. Téma: Těžko na cvičišti lehko na bojišti

Drakova analýza

Fandom: 
Drabble: 

Drak provedl důkladnou analýzu milostného trhu. Bylo jasné, že mezi monarchy sexuální odchylky kvetou, ale nepřiznávají se. Jak šlo o princezny, spokojili se s botou, spící kráskou či pár zlatými vlasy. Ale draci z nějakého důvodu nebyli u princů zrovna v kurzu. Bylo jasné, že drak musí najít někoho nespokojeného. Někoho, kdo trávil svoje mládí hrami se svou mužnou družinou a zamiloval se do myslivce, ze kterého se shodou nešťastných náhod vyklubala jakási dívka. Někoho, kdo je sice ženat, ale možná by ho lákalo dobrodružství a únik z naklizené domácnosti. Drak si protáhl křídla a vydal se směrem Popelčin zámek.

Závěrečná poznámka: 

bodík je bodík a třeba to drak dotáhne až k happy endu

Obrázek uživatele mamut

Uzlíček nervů

Fandom: 
Drabble: 

"Pane bože, do čeho jsem se to uvrtala." myšlenka letí hlavou, když spolu s dalšími adepty hledíme na kníratého chlápka, co nám přednáší, co vše se musíme ´zmáknout´.
"Předpisy a značky jsou základ. Bez toho vás ven nepustím." Chlápek povídá a povídá. Motor, spojka, kvedlačka, olej, filtry, kontrolky...
Šílený rej víří mou hlavou.
"Já snad požádám o vrácení peněz" už se hroutím na židličce. Kolena mi vibrují, nervózně se rozhlížím kolem, jestli to tak mám sama nebo je nás víc.
... po čase...
"Klíčky od auta?" otáčí se můj muž v předsíni směrem k háčku.
"Nene, řídím já. Byla jsem rychlejší."

Obrázek uživatele Peggy Tail

Škola bojových umění

Úvodní poznámka: 

Za vnuknutí nápadu děkuji Envy.
Jackie Chan je drsoň a cvok, to všichni víme.
Málo lidí ale ví proč.

Drabble: 

„Páni, Jackie, to bylo úžasný! Mohl bys to zopakovat, až budeme točit?“
„No jasně, to nic není, můžu z toho stromu do okna skočit, kolikrát je třeba.“

...

Brzké vstávání, víc než brzké.
Trénink tvrdý, víc než tvrdý.
Hodiny ubíhají, už ho bolí celé tělo.
Už deset minut stojí na jedné noze. Nesmí se pohnout, jinak bude zle.
Modřiny ze včerejška se stále ozývají.
„Ty, ke mně!“
Nářek kamaráda nejde vyhnat z hlavy.
Šikana je pro toto místo jako stvořená. Šikanují se i navzájem. Šikana za šikanu.
Večer se vrhá na jídlo, s vděkem ho do sebe hází. Konečně se usměje.

Závěrečná poznámka: 

Jackie Chan, a mnoho dalších, navštěvovali Čínskou dramatickou akademii v Pekingu, která existovala v 50. a 60. letech minulého století. Lépe řečeno, zde pobývaly jako na internátě děti chudých rodin, které si nemohly dovolit platit školné. V této škole Jackie podstupoval tvrdý trénink bojových umění několik hodin denně, učil se zpěv, tanec a herectví. Fyzické tresty zde byly na denním pořádku. Za neuposlechnutí nebo nedostatečný výkon byly děti bity nebo nedostávaly najíst. Jackie například popisuje, jak musel zůstat v určité pozici třeba i čtvrt hodiny a nesměl se pohnout. Jídlo bylo jejich jedinou odměnou, když bylo. Tato skutečnost není nijak zkreslena. Jackie školu opustil po 10 letech, ve svých sedmnácti. Zanedlouho na to byly typy těchto škol zrušeny.

Stoprocentní nasazení

Fandom: 
Drabble: 

"Ascobole, udělej ještě jedno kolo nad údolím a míň máchej křídly! Musíš zvládnout obletět kruh na polovinu máchnutí, jinak nedoletíš ani z Londýna do Ipswiche, u všech svatých!"
Calderovi poklesla hlava. Létali už několik hodin bez přestávky a on byl dokonale vyčerpaný, a to ani nemluvě o nepopsatelně bolavém zadku.
"Chisholme! Zdá se mi to, nebo tam spíte?"
"Bdím, veliteli," zamumlal Calder v odpověď. Nedokázal pochopit, jak je možné, že Ascobolus stále ještě svižně obletuje údolí a neztratil nic ze své energie.
"Hlavu vzhůru! Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!" zadeklamoval drak. Calder se probral.
"Na bojišti! Ještě toho trochu!"

Obrázek uživatele Kleio

Vietnam

Drabble: 

Během výcviku měli velitelé jediný úkol - vytlouct a vyřvat z nás všechno, co bylo lidské. Zmizet musely hra, radost, soucit a nakonec i strach. Každý den jsme padali na kavalce dobití, kousek po kousku jsme tvrdli na kámen, než se nám zocelilo tělo a ze srdce zbyl kus žuly. Na něco nás ovšem výcvik nepřipravil.
Nikdo z nás netušil, co ho čeká, až se to stane doopravdy. Asijská džungle není výcvikový tábor. Vietnamci za stromem se nepohybují s frekvencí terčů na střelnici. Ale nás to nemusí trápit. My tam nejsme od přemýšlení. Jsme prodloužené prsty na spoušti, jsme zbraní demokracie.

Obrázek uživatele Rorico

Nejlepší přátelé

Drabble: 

Když je na univerzitě oslovil plukovník britské tajné služby Albus Brumbál, jejich přednášející předmětu Bezpečnost státu, jestli by se nechtěli zapojit do speciálního programu, znělo to skvěle. Všichni kamarádi se přihlásili, a Petr nechtěl zůstat pozadu.
Přijímač do MI5 byl peklo. Týdny výcviku, výuky sledování, odposlechů, tvrdé dřiny, bahna, slz, slin, potu a krve. Všichni si sáhli až na dno, Petr sám nejčastěji. Nejednou ho tahali z bláta, párkrát ho doslova donesli na zádech do cíle. A on všechny je za to obdivoval ještě víc.
A když potom šli do skutečné akce, věděl, že s nimi půjde vždycky všechno skvěle.

Obrázek uživatele Tess

Finaly Useful

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.

Drabble: 

The cold was gone. Now it was hot, for a change.
Petra was full of tourists – in the famous part. Not as many in the canyons where the map led them.
Risa carried only a light backpack and the map. Thorne everything and the kitchen sink.
According to the map, they should be going up now.
Straight up.
Thorne took a rope out and hesitated.
This seems like sandstone, Risa thought.
She kicked her sandals off and tried a couple steps up...
Yes, sandstone, definitelly. She jumped back down and reached for the rope.
This will be just like Prachov.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Rostova

Krize

Fandom: 
Drabble: 

Nemohl odvrátit pohled od jejích vytřeštěných očí. Oněměle křičely prosbu beze slov, tiché volání o pomoc, na které měl odpovědět, ale mlčel. Její nehty rozrývaly desku stolu, jak se za každou cenu snažily udržet ve světě bdělých. Víčka začala pomalu klesat – hrůza za nimi však neusínala – než se nakonec zavřela navždy. Hlava se jí bezvládně svezla na prsa. S kovovým řinkotem se z ní zřítila koruna a přes stůl se skutálela do Filipova klína.
Na tuto chvíli se připravoval tvrdých sedmnáct let. Bylo to snazší, než jsem čekal, pomyslel si, když se díval na jednu z dalších obětí záhadné epidemie.

Závěrečná poznámka: 

Někdy příště si povíme, jak k tomu došlo. Banány to bohužel nejistí :)
(Všem komentujícím moc děkuju!)

Obrázek uživatele Achája

Noční práce

Fandom: 
Drabble: 

Vytáhl z tajné kapsy koženou ruličku a z ní vybral několik vhodných nástrojů. Ve vší tichosti pečlivě začal pracovat na složitém zámku dveří. Po chvíli všechny jazýčky zapadly na své místo a cesta byla volná.
Zboží našel v malované truhle pod oknem, přesně jak mu bylo řečeno. Tenhle zámek sotva představoval výzvu.
Sbalil kořist, zametl za sebou stopy a zamkl. Jak nenápadně přišel, tak zase odešel.

Alek byl teď rád za ty dlouhé hodiny a dny, kdy se musel hrbit nad stolem v podkrovním pokoji a cvičně otevírat a zavírat nejrůznější druhy zámků.
Seregil byl důsledný učitel ve všech směrech.

Závěrečná poznámka: 

Je to silnější než já:-D *opětovné/ustavičné pobláznění do této knižní ságy*

Obrázek uživatele Remi

Nervy kapitána famfrpálového týmu jsou tvrdě zkoušeny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A že je to pravda... :)

Drabble: 

Měsíce přípravy a tvrdého tréninku… To je pro hráče famfrpálu denní chleba. A před očekávaným zápasem jsou kapitánovy rádoby motivační proslovy a promluvy do duší totéž. Možná byli jen obyčejní hráči, ale zápas pro ně znamenal zábavu. Přišli, zahráli si, zvítězili.
Pro kapitána je to ale něco úplně jiného… Stres, taktika, trápení. A „nervy v kýblu“.
James to věděl, a že tým před zápasem doslova mučí, věděl taky. Snášel za to mnohé úšklebky a nadávky, ale nemohl si pomoct. Nervozita ho vždycky přemáhala.
A přece – když vyšel na hřiště, tak věděl, že to zvládnou. Týmová práce? Určitě, ale hlavně tréning.

Obrázek uživatele Bestie

Stálo to za to

Drabble: 

Květen 1942
Další den výcviku. Co se porouchá teď? Písty? Turbokompresor? Ale jít tam musím. Třeba budu mít dnes štěstí.
Ne, neměl jsem štěstí. Při pojíždění mi blafnul pravý motor. Začínám si říkat, jestli to má stále cenu. Bude ze mne rychle létající mrtvola, až se dostanu do skutečné války.

Září 1942
Mám za sebou svou první bojovou misi. Byl to doprovod bombardérů. Asi 10 minut před cílem jsme narazili na formaci stodevítek. Čtyři se mi podařilo sestřelit! Když věci fungují, jak mají, člověk hned ocení, jak fantasticky Lighting létá, jak rychle stoupá a jak dobře se z něj střílí.

Závěrečná poznámka: 

Na vysvětlenou. Lightningy byly zpočátku velmi poruchové. Trpěly hlavně závadami motorů všeho druhu. Bylo zde ale i pár aerodynamických zádrhelů, jako například téměř úplná neovladatelnost horizontálních ocasních ploch během střemhlavého letu. Později se tyto problémy podařilo odstranit (alespoň částečně) a Lightningy se staly jedny s nejúspěšnějších spojeneckých stíhaček během druhé světové války.

Obrázek uživatele Nathanel

Zkouška odvahy

Fandom: 
Drabble: 

Opatrně přenášela váhu z jedné končetiny na druhou. Vědoma si každého svalu v těle. Ze zablácené masky drobného dívčího obličeje vykukoval jen pár přidrzlých zelených očí.
„Připrav si, éempéčko… blíž už ne, holka,“ mumlal si pro sebe Joachim, který ji sledoval na infravizi.
Elis ale měla svoji hlavu. Číhala za ohořelou karoserií. V drobné dlani svírala rukojeť zubatého nože. Počítala kroky. Byl tam, kousek od ní. Jen pojď… Vymrštila se. Prudce sekla. Čepel přeťala napájecí kabel procesoru a mechanické monstrum se v dešti jisker skácelo k zemi.
Zablácená postavička vyskočila vítězoslavně na nohy.
„Viděli jste?“ zubila se, „takhle loví Vlci!“

Obrázek uživatele Dangerous

Pod hvězdami

Fandom: 
Drabble: 

Leží na zádech a kouká se na nebe. Hlavu má lehkou, jeho tělo jako by se vznášelo. Bolest je stálá jako bílý šum v pozadí, už ji nevnímá.
Ještě před pár dny se málem nedostal do postele. Ozývaly se svaly celého těla, na spáncích mu tepalo a žaludek se převracel a těžkl, jak se mu zrovna zachtělo. Ale potom se to konečně stalo - už to nebylo jen cvičení.
Hvězdy na něj stále mrkají, podobně jako ta zpěvačka v baru včera. Bolest se tiší, v uších mu hučí a zní to jako její zpěv. Nezavře oči a vydá se hvězdám vstříc.

Závěrečná poznámka: 

V mém podání umírá, ale pokud v tom vidíte něco jiného (příjemné chvíle po sexu atd.), je to, čtenáři, na vás. :)

Obrázek uživatele Champbacca

Respawn a resumé

Úvodní poznámka: 

(mezitím v roce 2222)

Drabble: 

Od chvíle, kdy Edvin poprvé umřel, uběhlo dvě stě dvacet let, plus mínus pár týdnů. Odmyslíme-li si četné temporální anomálie, kdy například čtyřicet let pobýval v šestém století nebo v časové smyčce šlapal na hrábě, dělá to něco ke dvěma milionům hodin, z nichž velkou část využil k tréninku s ostatními obyvateli Valhaly. Den co den, s pochopitelnou výjimkou čtvrtka, se prostě konala cvičná bitva – s reálným sněhem, ledem, vodou, bahnem, hladem, střevy, ohněm a dalšími legracemi, to všechno až do poslední kapky krve.
Teď, když se snažil naráz sundat tři jezdce z Apokalypsy, se mu to všechno náramně hodilo.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Vyšší odborná škola pro hospodyňky

Drabble: 

Každé pondělí kontrolovala podlahy.
Říkávala: „Hadr musíš přemáchnout po každým metru!“
Každé úterý revidovala kuchyň.
Říkávala: „Na hrnce musíš drátěnkou!“
Každou středu pomáhala s prádlem.
Říkávala: „Cejchy musíš pořádně vyrovnat!“
Každý čtvrtek dorazila s rýčem a motykou.
Říkávala: „Pampelišky musíš trhat, dusí záhon!“
Každý pátek opatrovala Eileen.
Říkávala: „Inkoust a louh musíš zavírat!“
Každou sobotu napekla housky na neděli.
Říkávala: „Kynutý se musíš naučit! Co budeš dělat, až tu nebudu?“
Annie vždycky celou neděli lamentovala, jak jí bába nedá vydechnout.
Když jednoho pondělí roku 1945 Gwyneth už nepřišla, zjistila, že hadr namáčí po každém metru, jako by jí vedla ruku.

Obrázek uživatele Danae

Vzlétnout

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vychází z epizody Malý letec, kde se Tap pokouší napodobit Strýčka Fida (s žalostnými výsledky).

Drabble: 

Předsevzetí, že už se nebude o létání pokoušet, vydrželo Tapovi přesně jeden den. Příliš po tom toužil. Neopouštěla ho naděje, že když se mohl zčistajasna rozlétat strýček Fido, dokáže to i on. Tentokrát se s tím ale nesvěřil ani Tipovi, natož strýčkovi. Poctivě každý den posiloval uši. Zkoušel mnohokrát za sebou vzlétnout z rozběhu. Skákal z vysokých pařezů, z balvanů i z větví stromů. Nevyhnutelné modřiny sváděl před strýčkem na vlastní nešikovnost.
Pan Havran sledoval jeho snahu se zájmem. Jestli Tap vytrvá, možná mu prozradí poslední nezbytnou ingredienci, kterou zná každé ptáče na okraji hnízda - nefalšovaný strach o vlastní život.

Obrázek uživatele Envy

Vývoj

Drabble: 

Začátky normálního života pro Erwin znamenaly hodiny učení, zkoumání vzorců a aplikování teorií na svět kolem, ať už se jednalo o magii nebo běžnou komunikaci s realnými bytostmi. Strávila hodiny čtením a pilováním svých schopností.

Dnes je pro ni magie přirozená jako dech. Skoro si neuvědomuje, jak moc ji využívá.

---

Když se Mike učil ovládat meč, znamenalo to hodiny a hodiny fyzicky náročného tréninku, opakování složitých pohybů útoku i obrany. Psychice to taky nepřidá, když ho každou chvíli někdo opravuje co vše dělá špatně.

Všechno do něj tloukli, překvapilo ho, jak jednoduché je v boji zabít někoho jedním zásahem meče.

Obrázek uživatele Queen24

Brzda, spojka, plyn

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všem řidičům motorových vozidel: Každý nějak začínal ;)

Drabble: 

,,Trošku s citem, ten plyn...nemusí nám to při rozjezdu tolik řvát," houkne můj spolujezdec trpělivě.
,,A hoďte tam dvojku a pořád rovně."

Jedeme ulicí. Ty rozkvetlý stromy jsou nádherný, pomyslím si.
,,Tady máte dvacítku." Hups... stane se no...
Uberu nohu z plynu a nevšímám si dodávky, která mě právě předjíždí.

,,Na první křižovatce doprava."
Odbočila jsem. ,,A tady doleva."
Trojuhelník. Přibržďuji. ,,Sešlapujte tu spojku najednou a nadoraz!" No joo...

,,Přes tyhle bílý čáry byste jezdit neměla jo?" Čáry? Kde...?

,,Jsme v jednosměrce, tak se řaďte vlevo!" Já jsem v jednosměrce...?

,,Vy jste si nevšimla tý přednosti zprava?" Upřímně? Ne.

Závěrečná poznámka: 

Nee, není to pokaždý tak zlý se mnou... :DD ale když se daří, tak se daří no.
Ale doufám, že na tom ,,bojišti" pak bude líp... :D pokud se tam dohrabu xD

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Na pána

Úvodní poznámka: 

Sprostá slova.

Drabble: 

Prvák
"No to si jako dělá srandu ne? Takovýhle sračky a von to chce jako už příště zkoušet? Se posral... V životě sem to neviděl, nechci a nebudu."
O pár měsíců později
Jo aha...

Druhák
"Notyvole to je kokot, to jako že to loni nebrali? Ale já to nechci opakovat znova kvůli těm lamám."
Po písemce
Sám sem lama.

Třeťák
"Eh? No ale... už zase? Všichni tu chápeme ten tvůj blbej předpřítomnej čas. Jakože všichni."
O pár minut později
Tak ne všichni

Čtvrťák
"Na pána, to bylo fakt totálně easy, přece umim, stačilo neusnout při poslechu."

Učitel
Úkol splněn. Uf.

Závěrečná poznámka: 

Protože naše zásluhy končí tam, kde začíná váš úspěch, naši milí.

Obrázek uživatele Aveva

Když těžko na všech frontách

Fandom: 
Drabble: 

Stojí dva.
Půjdu, řekne si první lehkovážně, vždyť co se mi jen může stát?
Půjdu, řekne si druhý s těžkou hlavou. I když bych nemusel, mohl bych lehnout do trávy a před očima nechat plynout oblaka. Půjdu, i když vím, kudy vede cesta, do kterých chřtánů pekelných mě může stáhnout klopýtnutí. A v srdci vidím všechno, co se může stát. Veškerou bolest, strach a utrpení, které je rozeseto kolem cest. Vidím, co je, i to, co není. Kudy jen může cesta vést.
A vyjdou oba. Oba stejnou cestou. Po obou vztáhne smrt svůj hnát.
Statečný umírá jen jednou, zbabělec tisíckrát.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Výsadek

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, ale tohle muselo zaznít.:D

Drabble: 

„Nádhera, můj pane. Dokonalé krytí. Tohleto tělo vám sedne jako ulité!”
„Myslíš? Já nevím. Ten krk je nějakej nakřivo. A ty nohy! Trénuju chůzi jak blbej a stabilita mizerná. Furt abych doplňoval hladinu ethanolu v krvi.”
„Jen trošku! A ten hlas se nám opravdu povedl.”
„Zní rozšafně, žejo? Hm hm. To by mohlo fungovat. Pozemšťani taky skočej na všechno. Milujou prostá řešení.”
„Ne všichni, ale ten zbytek snadno zvládneme, uvidíte! S trochou populismu to bude krásná dovolená a nikdo si ničeho nevšimne.”
„Ty mně vždycky utěšíš, mluvčí!”
Dvojice Vogonů se vzájemně poplácala po zádech. Pražský hrad už měli na dohled.

Obrázek uživatele Kumiko

S tím už se v životě...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jako obvykle píšu večer a je to BJB. Ale to jsem tušila už včera.
Fandom se vztahuje spíše k celkové idee, co se týče dialogů, je tam samozřejmě jistá autorská licence.

Drabble: 

"Takže, třetí skupinou jsou výjimky."
"Neeee..."
"Šest adjektiv, jsou na straně 112, má nepravidelný superlativ. Ke kořeni slova dodáváme koncovku -limus."
...
"Co bude ve čtvrtletce?"
"Všechno."
"Takže musíme umět i těch šest adjektiv s nepravidelným superlativem?"
"Samozřejmě."
"Je to šest slov! V celý slovní zásobě - šest slov!"
...
"Jaks to napsal?"
"Celkem dobrý. Málem jsem naletěl na to gracilis..."
"Cože?! To je výjimka?"
"Jop."
"Šest slov! A on tam jedno musel dát! Stejně se s tím už v životě nesetkáme!"
...
"Prej si postoupil v tý soutěži..."
"Jo, měl jsem o bod víc než čtvrtý. A víš co? Bylo tam stupňování gracilis."

Závěrečná poznámka: 

Tak nevím, snad tam téma je vidět...
Věnováno latináři, když jsem se těch šest nepravidelných adjektiv učila, vážně jsem nevěřila, že mi to k něčemu bude.

Obrázek uživatele cptdrake

Hrubé síto

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno všem těm, kteří už u nás jedli žemlovku, a těm, které to teprve čeká.

Drabble: 

Po pár dnech usilovné práce, pátrání v archivech a pozůstalostech po vztazích minulých jsme se Sárou dali dohromady tento seznam požadavků, které musí její nápadník splňovat:

1. má rád Harryho Pottera a koaly (nejlépe dohromady - brýlaté kouzelné koaly)

2. je tolerantní (ke všemu, nevěrou počínaje, přes křupání kloubů až po odmítání domácích prací)

3. na něco hraje (kromě nervů, na ty totiž hraje Sára sólo)

4. rád jí (a sní cokoli, co Sára uvaří)

5. dovede si Sáru ochočit tak jako Malý Princ lišku

Pokud někdo tímhle sítem projde, budou mít šťastný vztah až nadosmrti a já konečně svatý klid.

Drabblb

Fandom: 
Drabble: 

Jedenáct večer: Tak, teď už jen umazat 100 slov, a mám přesně 100 slov! No jo, ale tady by to ještě chtělo trochu upřesnit. Ale houby, sem choděj intelektuálové, ty pochopěj. (Anebo to taky nikdo nebude číst.) Hm, tady bude lepší „rozplakal se“, než „zaúpěl“. Jo, ale o dva řádky níž zase pláče, debil, tak nic. Ježišmarjá, teď na mě nešahej, když mažu!
Já myslel, že píšeš…?
No to už mám, ale teď to musim zkrátit na půlku! A nedrž mi ruce, nevíš, co je inspirace!
Vždyť nepíšeš, ale mažeš.
Pššt!
Hm, koukám, že doktorát by proti tomu byl hračka…

Závěrečná poznámka: 

A můžu jít žehlit:-)

Obrázek uživatele kytka

Boží muka

Drabble: 

Důvěrně známé nádraží u lesa, muškáty v truhlících, hodiny odtikávají minuty stejně jako před třemi lety. Nikdo na Járu nečeká, nikdo ještě neví, že je tady. Pustili je nečekaně.

Cesta úvozem, vůně heřmánku, cvrčení kobylek. U křížku zahlédne Bětku, je krásná, bože, jak ta je krásná! Mluví s nějakým mužským. Zvonivě se směje. Chlap jí laškovně popotáhne cop.

Pak Alžběta zvedne oči, potkají se s Járovýma a on v nich vidí úlek. Najednou ví.

Každá hořká minuta, hodina a den těch vojenských let se utáhne do pevného uzlu, zpevní křivdou a žárlivostí a udeří.
Chlap se skácí ukřižovanému k nohám.

Závěrečná poznámka: 

Tak nevím. Vidíte tam to téma?

Obrázek uživatele Lejdynka

Dopisy domů

Úvodní poznámka: 

Tak nějak mi to žánrově lidové prostě přijde.
Omluvte "láska-páska" rýmy.

Drabble: 

Těžko se, maminko, těžko se odchází,
náruč je nabiják, k smrti mě provází.
Těžko se, maminko, těžko se mizí,
když ti ten vojáček připadá cizí.

Těžko se, otče můj, těžko se hladoví,
když vedle strádání dva vlci ledoví.
Těžko se, otče můj, těžko se hřeje,
když prázdnou postelí severák věje.

Těžko se, miláčku, těžko se nepláče,
když místo polibků jen vůně koláče.
Těžko se, miláčku, těžko se žije,
když v prázdném dopise srdce nebije.

Lehko se, drazí mí, lehko teď umírá,
když kulka stříbrná bránu pootvírá.
Lehko se, drazí mí, kráčí ku trati,
lehko se buď sbohem ve sněhu ztratí.

Obrázek uživatele Elrond

Snadná kořist

Fandom: 
Drabble: 

„No, tak synu, braň se!" vykřikl muž a zaútočil na kluka sekyrou.
Olaf měl pouhých deset let, ale už se cvičil, aby vyrostl v dobrého bojovníka. I když právě to tak nevypadalo, jelikož byl unaven a velký kruhový štít stěží udržel oběma rukama.
„Tati, já už nemůžu,“ naříkal, když už sotva stál.
„Chceš bojovat? Chceš do Vallhaly?“
„Ano," řekl a se sebezapřením se postavil pevně na nohy a zvedl štít.
Otec dalším úderem rozhodl, že pokračují.

Olaf měl právě dvanáct, když jej otec vzal poprvé výpravu.
Vylodili se u břehů Anglie, napadli klášter. Mniši se nebránili a bohatství bylo jejich.

O prezentacích, (nudně za 45 minut)

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další povídání z mého ne až tak záživného života, tentokrát o....hodině IVT!!!

Drabble: 

To jsme takhle jednou měli IVT. To je zkratka pro Informatika a výpočetní technika.
A náš milovaný pan profesor - Zatleskejme mu!!! (pochopí jen zasvěcení) - nám přednášel o tom, jak správně odprezentovat prezentaci.
Byla to zábava, ostatně jako každá dvouhodinovka IVT.
Pan profesor nám říkal, jak nebýt vystresovaný při mluvení. Že si to máme zkoušet doma, říct to kaktusovi, koucourovi, rodině, kamarádům. Vyzkoušet si to na místě, přednášet prázdnému sálu.
V tu chvíli se pan profesor nahnul k počítači, že přepne na další slajd. Všichni jsme očekáváním zadrželi dech.
Na plátně se objevila tato slova: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."

Závěrečná poznámka: 

Skutečně se to stalo. Doufám, že všichni pochopili, že je to myšleno sarkasticky, ironicky nebo něco takovýho.

Obrázek uživatele Iantouch

Muž ve zbroji

Úvodní poznámka: 

Téma jako dělané pro neznámého noldorského vojína.

Drabble: 

Věděl jsem, že život vojáka nebude snadný. Ani ve snu jsem si ale nedokázal představit, co to obnáší. Brzo jsem zjistil, že vojín není hrdina. Vojín je dělník. Boj jsme cvičili jedenkrát týdně. Zbytek bylo tahání pytlů, kácení stromů, stavění palisád, tahání pytlů…
Usínal jsem bolavý a budil se unavený. Myšlenky se ubíraly k bitevnímu poli. Mrtvé už nic nebolí.

***

„Držte řadu!“
Nárazy do štítů. Černé skřetí kopí nachází skulinu. Krev. Muž vedle mě padá. Záblesk čepele. Stříbro štítů se zavírá jako hladina.
Sehnu se k němu. Kolik váží muž ve zbroji?
„Vydrž.“
Je překvapivě lehký. Lehoučký jako dítě.
„Vydrž.“

Obrázek uživatele Profesor

Studánka plná krve

Úvodní poznámka: 

Laboratoř zacákaná krví a pokrytá šupinami. Doktorand myslící na lidovou architekturu Středních Brd a opakující si Skácela. Tady je výsledek.

Drabble: 

Kolvíne, Kolvíne vesničko má milá,
na tebe vzpomínám, čím jsi ty mě byla.

---z básničky, která kolovala mezi obyvateli zaniklé vesnice Kolvín---

Mudrc uměla hrát na kytaru. Šest strun natažených na dřevě kreslilo obrázky z posmutnělých tónů. Asfaltovou cestu vedoucí k zaniklé vsi přetínalo dvanáct pásů dlážděných kočičími hlavami. Nebyly tak ohlazené, jako ty, které položili Němci, kolvínské babičky tudy nechodily. Těch dvanáct pásů křížilo silnici kvůli tankům. Šinuly se po nich na cvičiště a zpět jako těžkopádní brouci.
Nikdo z poutníků nepřemýšlel nad těžkostmi vojáků, kteří zde cvičili a kteří většinou nikdy neviděli boj. Vylidněné Brdy žalovaly těžší boj.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování zde.

Stránky

-A A +A