DMD č. 20. pro 20. 4. 2017. Téma: Krásné starosti

Obrázek uživatele Bilkis

Rám

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Navazuje na Obrysy - http://www.sosaci.net/node/25462

A je to smutný!

Drabble: 

Tři další vzpomínky následovaly v rychlém sledu.
Sokolovna. Potící se ruce v bílých rukavicích. Cigareta ukradnutá za rohem. Žvýkačka, valčík, dívka s vlasy vonícími březovým šamponem.
První rande, v kině na sídlišti. Horkost ve tvářích a tréma. Starost o to, jestli se jí vůbec ještě bude líbit. První nesmělý dotek prstů, první polibek.
Adrenalin, když vylezli na komín Kovohutí. Pokoutně, tajně, za večerního světla, co Anně kreslilo ve vlasech. Žádost o ruku na vrcholku. Výhled do kraje, volnost, svoboda a srdce až v krku.
Bolelo to jako čert, ale bolest ustoupila. Ve chvíli, kdy vzpomínky úplně vybledly, dveře získaly rám.

V cizím kraji

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon, bjb

Drabble: 

V tomhle kraji jsem nový. Přibyl jsem sem teprve loni na podzim, potom co naši vesnici stihla zkáza. Nebyl jsem bez prostředků, tudíž jsem díkybohu našel vbrzku vlastní střechu nad hlavou i kousek políčka. A tak se snažím živit, jak se dá. Starosti mi poněkud dělá místní zvířectvo. Už jsem tady viděl neznámé čtvernožce, plaché a neškodné, zlatisté vážky nebývalých rozměrů, i mnoho podivného ptactva. Nejvíc se děsím druhu, velikého téměř jako člověk, s peřím, které se vybarvuje podle barvy oblohy. Zoban má dlouhý, černý a kovově lesklý. Lidskou lebku proklovne jako nic. Ale jak je nádherný, když plachtí oblohou!

Obrázek uživatele Erys

Rád jsem tě tehdy praštil

Úvodní poznámka: 

Je to asi slabší (snad ale ne proti kánonu), v podstatě prvoplánové a vůbec. Řekla bych to zhruba tak, že „dvacet minut do půlnoci a já nemám drabble“ je o kus krásnější starost než „za týden jsem chtěla mít dopsanou diplomku (a zatím ani nemám data)“ O:)

Drabble: 

Tolik let byli malí nepřátelé. Tedy nepřátelé byli velcí, ale oni sami byli malí.
Proháněli se po redmontském panství a prováděli si různé naschvály a lumpárny. Občas do svých sporů zatáhli další lidi, občas je další lidi krotili.
Vyrostli, zestárli, ale jejich spory to neutlumilo. Na jejich souboj o dožínkové slavnosti se nedalo tak docela zapomenout.
Pak na okamžik postupně stáli tváří v tvář smrti a nepřátelství se přetavilo v přátelství. Přáteli zůstali dalším smrtelným nebezpečím navzdory.

Myšlenky Willovou hlavou jen prolétly, na víc nebyl čas.
Viděl hořící most. Horáce.
Jejich dávné nepřátelství a spory najednou vůbec nevypadaly tak vážně.

Obrázek uživatele Voldemort

Dva roky

Úvodní poznámka: 

pochopitelně za třetí drabble žádný bod nechci ;)

Dnešní krasojízdu zakončuji jedním škaredým vztahem. Ale myslím, že to asi všichni čekali...

Drabble: 

Matka tomu říkala krásné starosti. To je ten druh, který přijde s dětmi.
Starala se ráda. Bylo to přece její dítě. Milovala Rowenu víc než cokoli.
Bylo to krásné, když ležela vedle holčičky na posteli a pozorovala pestrobarevné jiskřičky na stropě – první projevy magie. Bylo to krásné, když se smály pampeliškovému chmýří poletujícímu v trávě.
Nebylo to už tak krásné, když malá vřeštěla do křiku svých rodičů ve vedlejším pokoji. Když se zajíkala pláčem, když se vzpírala jakémukoli doteku, protože se bála. Dva roky otištěné na jejich dceři, zaryté hluboko. Jednoho večera ji Minerva vzala do náruče a odešla navždy.

Závěrečná poznámka: 

Já nechci žebrat, ale jestli rychle neuvidím nějaký komentář, asi začnu plakat :(. Ale jinak fakt nežebrám.

Obrázek uživatele Owes

Chodili spolu z čisté lásky...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

... a sedmnáct jim bylo let.

Drabble: 

„Mami? Tati? Budu se ženit.“
Hermiona sebou škubla tak, že jí z klína vypadl laptop.
Severus odložil noviny a povytáhl obočí.
„Musíš nebo chceš?“
„Ono se k tomu dá nutit?“
„Sňatek je samozřejmě záležitost veskrze dobrovolná. Avšak za určitých okolností...“
„Rozumím. V tom případě se nejspíš jedná o... společenskou povinnost.“
„Chápu. Kolik máme na zařizování veselky času? Nebo si mám společenský hábit sehnat už na příští týden?“
„Počkat!“ ozvala se konečně Hermiona. „A to je jako všechno? Gratuluju, vezmu si svůj nejlepší oblek? Vždyť je mu sedmnáct!“
„A jak by sis to představovala? Že mě kvůli Lily Potterové trefí šlak?“

Obrázek uživatele Danae

Navečer

Fandom: 
Drabble: 

Někdy kolem třetího měsíce, kdy už štěňata prospala kus noci v kuse, navykl si chodit Fido navečer na kus řeči k panu Havranovi. Prvních pár dní jen tak postával; pak pan Havran netrpělivě plácl křídlem na lavičku vedle sebe a bylo vymalováno. Nejprve se Fido snažil najít vhodné dospělé téma, ale nakonec stejně vždycky sklouzl k první teplotě, prvnímu zubu, prvnímu smíchu. Vždycky se pak hrozně omlouval.
“Nechte toho, kurrník,” zakrákal konečně soused. “Jsem rrád, že mi každý den potvrrzujete, že mé rrozhodnutí zůstat starrým mládencem bylo sprrávné. A těch párr rradostí rrodičovství můžu prrožívat bez prráce přímo s vámi.”

Obrázek uživatele Voldemort

Psychohygiena

Úvodní poznámka: 

bez nároku na bod
jeden vulgarismus, ztráta iluzí...

Drabble: 

Ráno.
Zlatoslav je šťastný.
Žíje v míru a v bezpečné zemi.
Rozdává úsměvy a rozhovory (nikdy ne kletby), zaplétá se s celebritami (nikdy ne se zákonem), dbá o svůj vzhled (nikdy ne o mysl) a nikdy nepochybuje. Zdálo by se, že jeho jedinou starostí je, co si vezme na sebe a s kým si to zase svleče.
Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě.
Zlatoslav Lockhart je tiskovým mluvčím Ministerstva kouzel. Bez mrknutí oka seznamuje veřejnost s ministrovou verzí reality. Lže, manipuluje a šíří mezi kouzelníky nenávist a strach.
Každé ráno si maže kousek paměti, aby v tomhle posraném světě dokázal přežít.

Na lovu

Drabble: 

Doběhli ke dveřím a zastavili se, těžce oddechovali.
"Ale musíš uznat, je to kočka," zasýpal Calvin a zapojil tablet do ovládání dveří.
"Nekecej a otevři ty dveře," napomenul ho Tomas.
"Jasně, jasně, vidím, jak se na ni díváš."
"Hele, je docela roztomilá," připustil Tomas neochotně, "ale je to taky elitní pilotka pocházející z šílené civilizace fašistických mezigalaktických cestovatelů, která byla navíc celý život trénována na nemilosrdnou válku se Zemí. A je zrovna na útěku z našeho vězení."
"No, jsou s ní trochu starosti."
Tomas ukázal wraithským stunnerem na dveře: "tak otevřeš už ty dveře, sakra?"
Otevřeli se.
"Ok, tak jdeme."

Obrázek uživatele Owlicious

Co ti mám dát?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět prosím o ujištění, že v tom je vidět téma...

Drabble: 

Syn ukradené vdovy usedá na královský trůn.
Uzurpovaný lstí a krví.
Nejvyššímu staví chrám, o kterém se bude mluvit staletí poté, co jej srovnají se zemí.
Jeho nádhera stojí na sehnutých zádech zotročeného lidu a soupeří s oltáři a kulty jiných bohů.
Proslaví se, když jedné matce zachrání dítě.
Na řadu jiných, které padnou za oběť rozmáhající se modloslužbě, si nevzpomene nikdo.
Komponuje nejkrásnější milostnou poezii celé historie.
Zástup jeho manželek a milenek pašuje do vyvoleného národa cizí zvyklosti.
Za jeho vlády země nepozná válku.
Hned po jeho smrti se však rozpadne na dvě, které už nikdy neokusí dlouhodobý mír.

Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal Šalomouna, najde si 1. Královskou (od 1. kapitoly dále), nebo 2. Paralipomenon (Letopisů) :)

Tenhle král se většinou maluje jako jednoznačně pozitivní postava, hrdina svého lidu stejný (ne-li větší) než jeho otec David. Když si ale záznamy o jeho vládě přečteme pozorněji, zjistíme, že to s tou jeho dobrotou nebylo nutně až tak žhavé.
V době jeho vlády sice království má největší rozlohu, nejvíce bohatství a zbrusu nový Chrám, ale zároveň se v něm rozmáhá modloslužba (nemalou mírou díky Šalomounovu zvyku sbírat manželky a milenky jako Pokemony po všech okolních zemích) a otrocká/nucená práce.
Po jeho smrti se díky rozmíškům mezi jeho syny království rozpadne na Severní - Izrael a Jižní - Judeu.

Ale

Úvodní poznámka: 

Org.: Pokud nejste ochotny respektovat prosbu o nekomentování, pak moje drabblata raději vůbec nebodujte.

Drabble: 

Šangi se zadýchává, točí se jí hlava. Snaga ji na úprku nese.
Vrrk ošklivě potrhal Rustrigh nohu. Talim jí ránu vymývá tlassou a kořalkou, než ji začne sešívat, zatímco Rustrigh zatíná zuby do kusu ulomené větve.
Aglûk brečí hladem. Šangi se ho pokouší utišit, aby neplašil zvěř. Jestli něco neulovíme, nenají se ani on, ani my ostatní.
Země zmrzla, po pláních se prohání ledový vichr. Snažíme se ztuhlýma rukama vyspravit alespoň boty, a ve spánku se choulíme k sobě v jediném propleteném chumlu.
Burzî v žáru letního poledne omdlela žízní. Nejbližší voda je na střeženém území elfů.
Ale jsme svobodní.

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, na svůj pokus s archivními drabblaty jsem nezapomněla. Porouchal se mi počítač, na kterém se onen archiv (a spousta dalších mých dat) nachází. Takže jestli archivní drabblata ještě vylovím, nebude to letos v dubnu.

Pojednání o pořádání oslav

Drabble: 

Aby se domluvilo dvacet lidí na jednom jedinym víkendu, dá víc práce, než se naučit teorii relativity. Vážně. Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady nemaj nikdy čas.
Když máme datum, je třeba zajistit místo. Tam ne, to je moc daleko. Tam taky ne, tam se všichni nevejdeme. Tam taky ne a tam taky ne...
Jo a jídlo. Nakoupit jídlo pro vegetariána, zapřisáhlýho vegana, celiaka...
No a nakonec? Doprava. Bude dost aut? Kdo to uřídí? Nebo si půjčit mikrobus?
Pchá, hlava bolí, oči se klíží, mozek vycuclej, všichni naštvaný...

Ale výroční picí maškarní může začít. Jupí jej!

Obrázek uživatele Scully

Změna ovzduší

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nejdřív jen starosti a trápení z nešťastné lásky. První dny v Paříži byly pochmurné a smutné, i když už uběhla dlouhá doba. Stále to bolelo, když se s ním zdravila a ona s ní mateřsky mluvila.
Neměla náladu chovat se společensky, ale do jejich domu pořád někdo chodil.
Měla nyní významného švagra.
A pak se v přijímacím salonku objevil její dávný pařížský zachránce. Něco ve vzduchu se změnilo.
Najednou jí nepřišel příliš starý, blyštivé epolety generála mu dodávaly ušlechtilý vzhled.
Zapomněla na bolavou lásku. Těšila se ze života a její jedinou starostí bylo, aby zachytila co nejvíc jeho laskavých úsměvů.

Závěrečná poznámka: 

Detaily ze zákulisí: Chtěla jsem vypíchnout Josefínu jako přezrálou vdovu se dvěma dětmi, velkou dámu a královnu dluhů, ale bohužel se mi to tam nevešlo a nakonec ani nehodilo do konceptu :D (ale jinak ji mám ráda :))
Jinak samozřejmě jde o Désirée a Bernadotta, bolavá láska je Napoleon, který si vzal Josefínu :)

Obrázek uživatele peva

Podmorská búrka

Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Tritón plánoval byť obzvlášte neúprosný. Od Arielinho dobrodružstva boli jeho dcéry samé: "Musím za synovčekom", "Ariel má koncert, chápeš, tati", "Naučíme Erikovo služobníctvo plávať. No vážne tati, chceš, aby sa nám tu topili?!"
A posledná hostina.. Servírovaná na tanieroch! S príborom!
Ale dnes je tomu vyčíňaniu koniec! Ich najnovší nápad...vraj testovať nepotopiteľnosť Erikovej novej lode...Kto iný je na to odborník, že..
Na to im tak skočí. Ženíchov si idú loviť! Doslova! Ale on im to zatrhne!
Nekompromisne vplával do trónnej sály..a takmer zatrúbil na ústup. Zástup jeho prekrásnych dcér vyslal do frontovej línie, Poseidón pomôž, svoju babičku.

Obrázek uživatele akai

Malé bublinky štěstí

Fandom: 
Drabble: 

"You look depressed."
Překvapeně vzhlédla ze stolu, kam si položila hlavu.
"Me? Depressed? Never."
"Are you?" Bulhar se zeptal vážně.
Ona odpověděla s úsměvem, který všechny ty starosti aspoň trošku zlehčil.
"One second-" Rumun přikročil až k ní a prsty ve špinavých rukavicích jí manuálně zvedl koutky.
Skladem se rozlehl pobavený smích. Všechna ta nahromaděná úzkost z posledních týdnů na pár vteřin zmizela.
"Smile a little bit!"
Věnovala postaršímu pánovi úsměv, který vymazal zamračené vrásky.
To byly chvíle, kdy celý svět nevypadal tak složitě, její problémy nebyly vlastně vůbec důležité a ona díky tomu mohla volně dýchat.
Pak přišlo vystřízlivění.

Závěrečná poznámka: 

To téma jsem zase trošku obrátila asi, co už.
Letošní dmd je mi jaksi... Osobní. Tak něco málo z dnešní práce:)

Obrázek uživatele Voldemort

Nečekaně

Úvodní poznámka: 

Musím uznat, že se mi to trošku zvrtlo. Ve druhé části už ty starosti zrovna moc krásné nejsou. :)

Drabble: 

Zpočátku to sám nebral příliš vážně. Jenom hormony. Nemůže přece být tak blbej, aby se tak nesmyslně zamiloval zrovna do svého šéfa.
Jenomže byl. Totálně blbej. Jakmile si to konečně přiznal, mávl nad tím rukou. Nějak to dopadne. A kdo nic nezkusí, nic nezíská.
Proto začal přemýšlet, jak s ním strávit co nejvíc času o samotě. Dokonce do svých plánů zasvětil i Jamese.

K jistému sblížení ale došlo za zcela jiných okolností, než si vysnil.
Sirius chvíli němě hleděl na zmasakrované tělo svého bratra, než se mu z úst vydral chraptivý skřek. Kingsleyho silné ruce si ho přitáhly k sobě.

Jaterní choroba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom nebyl mezi zadanými a nevím, zda má cenu ho tam přidávat:
Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu

Drabble: 

Je to zvláštní. Při čtení letáčku doporučujícího užití nějakého medikamentu, dojdu vždy k závěru, že mám uvedenou chorobu, a to obvykle v pokročilé fázi.
Asi nejhorší, co se mi v tomto směru stalo, byla situace způsobená nezodpovědnou návštěvou knihovny Britského muzea. Začetl jsem se do lékařské knihy a zjistil, že mám symptomy všech chorob, které tam byly popsány. Do čítárny vešel zdravý muž a odcházel politováníhodný ubožák.
Nicméně poslední podobná situace byla zajímavá. Četl jsem leták na jaterní pastilky, kde hlavním popisovaným příznakem byla „těžká celková neobliba práce jakéhokoliv typu“. Zajásal jsem. Konečně vím, že za to mohou má játra!

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda tam je dobře vidět téma. Z pohledu své profesní deformace (práce s mnohem ošklivějšími chorobami) považuji tyto "choroby" za "krásné starosti".

Obrázek uživatele Keneu

Malíř z časů budoucích

Úvodní poznámka: 

anachronické setkání kardinála de Richelieu a malíře Georgese Croegaerta

Drabble: 

Situace si žádá podrobný plán.
Kardinál je proti své vůli nervózní. Ne že by to na něm bylo poznat.
Host z takové dálky... Co si o mně řeknou, jestli to nevyjde?!
Bude potřebovat všechny. Cavois a Rochefort jsou zvyklí a mušketýři snad taky budou ochotní pomoci. Je to koneckonců pro budoucnost.

Croegaert přichází, všichni jsou ve střehu, kočky zatím nic nezničily.
Malíř obhlédne situaci a s chápavým úsměvem uklidňuje kardinála.
„Vaše Eminence, nedělám to prvně. Hlavní je přirozenost. V klidu se posaďte a kočky pusťte z hlavy. Pokud budou chtít, na obraze budou. Jinak s nimi nehne ani celá armáda.“

Závěrečná poznámka: 

K tématu: neřeší válku, politiku ani jestli mu jde někdo po krku, jen takové milé věci jako je obraz a kočky.

Obrázek uživatele kytka

Na lidovou notu

Drabble: 

Márinka stojí s rukama v bok na stoličce, máti se kolem ní točí a strojí ji.

Nejdřív punčochy. Potom podhrňovačku a tři naškrobené spodničky, pečlivě zavázat šňůrkami, záhyby urovnat ke straně. Navrch brokátovou sukni. Uhladit. Nadýchané rukávce s bohatě vyšívanou kordulkou. Ozdobný fěrtoch po prabábě. Do pasu malovanou mašli. Kolem krku krajkový krejzlík.

Máti si přečetla v žákovské knížce, že mají žáci přijít do průvodu v kroji, a zase na ní přišlo to sedlácké furiantství. Když v kroji, tak v kroji!

Vystrojenou Márinku učitel mezi pionýry do prvomájového průvodu nepustil.
"A je po starostech," dala se máti spokojeně do vysvlékání.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že holčičí parádění se dá považovat za krásné starosti. Nejsem si jistá, že by Márinka souhlasila.

Takové krásné téma a já jsem totálně bez inspirace.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Na vlnách Atlantiku

Drabble: 

Zatímco uháněli do sanfranciského přístavu na koních šerifa a jeho zástupce, vzpomínala, proč se před šesti lety vrátila do Phoenixu. Většinu evropských měst tehdy obcházel strach, válka byla na spadnutí, nikdo nechtěl platit za zábavu. A tak přitáhla zpátky domů.
Zatímco nastupovali na loď do Liverpoolu a v ruce tiskli každý jeden malý kufr, uvědomila si, jak se museli cítit lidé, kteří v té době prchali ze svých domovů vstříc neznámé budoucnosti v úplně cizí zemi.
Tak jako teď ona.
„Zkus myslet na něco krásného,“ povzbudil ji Rino, když se ukládali ke spánku ve stísněné kajutě. „Jak vymalujeme novou kuchyň?“

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Vhodný oděv

Fandom: 
Drabble: 

"Výsosti? Doufám, že jste nezapomněl, že se dnes odpoledne máte řeč v dolní komoře parlamentu."
"Eh... no ovšem. Na to bych se měl náležitě obléknout. Nejlepší bude ten brokátový kabátec s perleťovými knoflíky a vyšívané kalhoty s hedvábnými punčochami, nemyslíš, Zmijáku?"
"Dovoluji si připomenout, že se máte zodpovídat z nezodpovědného rozhazování státních financí."
"Aha, jistě. Bude lepší si vzít zlatem vyšívanou uniformu se zlatými knoflíky a epoletami a klobouk s pštrosími pery."
"No to je báječný nápad, pane. Myslím, že nic neudělá větší dojem na chátru, která zrovna slyšela, jak radikálně dokáže vynález jistého Josepha Ignace Guillotina snížit státní výdaje."

Obrázek uživatele Amy

Jak se řeší problémy

Úvodní poznámka: 

Dobrý způsob, jak se vypořádat se svými fantaziemi ohledně (fiktivních) hrdinů, je přetavit je do podoby povídek psaných v druhé osobě. Snáze se do nich vciťuje. :-)

Drabble: 

“Proč jsi naštvaná?” dotírá Tony.

Obrátíš oči v sloup. “Vážně se musíš ptát? Zase jednou jsem za tebe žehlila průšvih.”

“To nic nebylo,” odvětí Tony bezstarostně.

Pocítíš silné nutkání ho praštit. “Tony, mlč konečně,” varuješ ho. “Už ani slovo.”

“A co uděláš, když budu mluvit dál?” popíchne tě.

Umlčíš ho polibkem.

Sama nevíš, jak se to stane. Tony zpočátku ztuhne, ale brzy tě přitáhne k sobě, jeho ruce najdou cestu na tvé boky, tvoje se zamotají do jeho vlasů…

Když se od sebe odtrhnete, zatváří se zmateně. “Myslel jsem, že ti jen přidělávám starosti.”

“To jo. Ale přesto to miluju.”

Obrázek uživatele Karin Schecter

Když tě potká láska

Úvodní poznámka: 

Na zítra jsem se toho musela učit tolik, že už nemám na angličtinu náladu :D (Ale měli jsme napsat recenzi na knížku, můžete hádat, kterou jsem si vybrala, ehm, ehm...)
Varování: spoiler!

Drabble: 

Někdy tě život nechá trápit se pro lásku, o které si myslíš, že je neopětovaná. A pak, jako rána z čistého nebe zjistíš, že to byly jen zbytečné obavy.
První polibek s Kitty byl něčím neuvěřitelným. A naše první společná noc... Stále se cítím trapně, když si vzpomenu, jak nesmělá jsem byla. Nevěděla jsem, co dělám a nedokázala jsem uvěřit tomu, že se to děje.
A ráno, když stála polonahá u umyvadla a já ji pozorovala, veškeré starosti, které nás čekaly, zněly až krásně. Protože jsme je měly překonávat spolu.
Ovšem s tím, že mě Kitty nakonec zradí, jsem nepočítala.

Obrázek uživatele Saphira

Nečekaná překážka

Drabble: 

Nová krev byla vždycky vítaná.
Někdo přišel a někdo odešel. Byla to starost, vybrat toho, kdo je opustí, ale nakonec přinášela potěšení. Dělali to rádi.
Rozhodli se po dlouhé debatě.
Žebrák. Slepý a skoro chromý, ale svůj úkol plnil dobře. Číhal kolem vesnice a odchytával cizince. Neviděl je, ale cítil je.
Když bylo rozhodnuto, náhle se objevila vichřice a zmítala jimi, kroužila kolem Žebráka.
Postupně si ho brala. Nakonec z něj zůstal jen potrhaný plášť a sukovitá hůl.
Přivedli Aarona a oblékli mu to, co zůstalo po jeho předchůdci.
S hrůzou si uvědomil, že oslepl.
Poustevník mu soucitně stiskl ruku.

Obrázek uživatele Dobi

Láska a osud

Drabble: 

Marián tentokrát neřekl Sábině o horoskop. Místo toho pátral sám ve vodách internetu.
Střelec a Býk.
Zadal do googlu. Potěšeně se usmál, 140 výsledků.První růžová stránka ho nepotěšila. Horoskop byl pouze varianty muž/žena, navíc byl hlavně sexuální. Na to bylo trochu brzy.
Další požadoval jak datum narození, tak křestní jméno.
Marián+Diviš - shoda 70 procent.
Marián se zachmuřil. Nic víc?
Možná nechá, aby vesmír rozhodl sám. Nechá se překvapit.
"Co studuješ?" Vylekal ho Diviš a těsně se k němu naklonil.
Marián se pro sebe usmál. Tohle bylo lepší než hledat podle horoskopů vrahy.
Našel Divišovu ruku,a vděčně ji stiskl.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

V románech

Úvodní poznámka: 

Chtěly jste romantiku, Eillen dokonce první heterosexuální polibek, tak prosím. Děj se pokusím dohnat někdy jindy :D.

Drabble: 

Po intelektuálním vyznání lásky chvíli seděli příliš blízko i příliš daleko od sebe. Neobvykle plaše na něj pohlédla s němou otázkou. Vlastně s několika. Tucty.
„V románech obvykle následuje vášnivá scéna,“ řekne konečně ona a skoro se nezačervená. Soudce se zatváří a Aneta se rozesměje. „Vy romány asi moc nečtete.“ Konstatování.
„Nikdy jsem nerozuměl vášnivým scénám. Dospěl jsem k názoru, že si je romanopisci vymýšlejí.“
„Jste zvláštní.“ Usmála se na něj tak, jak se milující na milované usmívají po tisíciletí. „Proto jsem si vás vybrala.“
V románech se obvykle k prvnímu polibku schyluje měsíce, ve skutečnosti to bývá i delší.

Závěrečná poznámka: 

Rozpravy o románech toho ražení, o kterém rozmlouvá naše dvojice, jsou pravděpodobně trošku anachronismus, protože červená knihovna a knihy jí podobné zažily svůj boom až tak o 20–30 let později. Vím, o čem mluvím, napsala jsem o tom celou seminárku!

Téma je implicitní, jde o to, že po tolika emočních turbulencích tihle dva konečně můžou řešit i něco tak příjemného. Ale jelikož jsou intelektuálové, tak i z toho si dělají těžkou hlavu ;). Bolí mě záda a chci svůj bod!

Obrázek uživatele Dia

Vrásky z lásky

Fandom: 
Drabble: 

Dnes mě štěstí rozplakalo
a já plakala slzy nostalgie,

když jsem obdivovala Polárku.

Ta Polárka nebyla sama,
těch hvězdiček bylo snad víc,

co tak krásně rozzářily mne.

Oslněna myslila jsem na to,
až odletím a z dálky budu sledovat

ty kosmické děti.

Z toho mi třpytky z očí tekly,
až bylo krásné, jak moc

člověk člověka má rád.

Venku mrzlo, jaru se nedá věřit,
mě hřál ten vesmírný pocit,

že nikdy nezapomenu.

I přesto, že kontinenty se vzdálí,
já pořád budu se starat

o kouzelné hvězdičky.

Vrásky z lásky, říká se,
proto mě na nich něco přitahuje,

moje krásný starosti.

Závěrečná poznámka: 

byla jsem dnes na představení svého starého dramaťáku :')

Obrázek uživatele L.P.Hans

Lasička

Fandom: 
Drabble: 

Marigold vstal z lože, protáhnul se a zálibně se ohlédnul na dívku v přikrývkách. Nějaká dvorní dáma, jak jen se jmenovala – Lucille, Lacille? Dřív než se mu podařilo potichu vytratit, s prásknutím se rozrazily dveře.
Bard zblednul. Její knížecí jasnosti Anně Henrietě se někde podařilo ze zdi strhnout gizarmu. Zbraň tam byla jen na ozdobu a pravděpodobně byla úplně tupá, přesto vypadala děsivě.
„Lasičko, víš přece, že miluji jen tebe!“
„Ty chlívníku! Ty škrabale! Ty nulo! Ty…“
Marigold nečekal, jakými dalšími přívlastky ho počastuje, a vyběhl dveřmi na zahradu. Poprvé za dlouhé týdny si postesknul, že měl odjet s Geraltem.

Obrázek uživatele gleti

Nepostradatelní pomocníci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na „Ráno plné omylu“ http://sosaci.net/node/26364

Drabble: 

Se svatbou je hodně starostí, a tak Molly nevěděla, kde ji hlava stojí. Její bratři dělali vše proto, aby milované sestře vyhověli, ale zároveň nepřekáželi.

Jedné povinnosti se však chopili z vlastní iniciativy. Organizovali Arthurovu rozlučku se svobodou.
Nejprve museli rozhodnout, koho pozvou: „Ámose Diggoryho a Xenofilia Láskoráda,“ začal Gideon.
„Nesmíme zapomenout na Tobiase Jordana,“ připomněl Fabián.
„Máš pravdu, umí skvěle parodovat Leache.“
„Koho ještě?“
„Tufta a Minchuma?“

„Dobře. A kam půjdem? Začal bych u Děravého kotle a pak pokračoval K Dračí hlavě.“
„Tam ne, tam je ve čtvrtek obsluha nahoře bez. Molly by nás skalpovala. Co třeba Rumové Doupě.“

Závěrečná poznámka: 

Nobby Leach byl ministrem kouzel 1962 – 1968

Obrázek uživatele Marek

Probuzení

Fandom: 
Drabble: 

Ranní slunce ho zašimralo na tváři v tu chvíli, kdy osoba vedle něho spustila své štíhlé nohy z postele na zem.
„Dobré ráno,“ upřela na něho rozzářený obličej.
„Dobré,“ zavrčel. Nesnášel vstávání. Nesnášel rána. Ona to věděla, proto si z jeho ranních nálad nic nedělala.
„Vstávej, šup,“ povzbudila ho pohozením dlouhých zrzavých vlasů, svázaných do copu.
„No jo furt, horší jak chřipka,“ zabručel do polštáře a otočil se tváří pryč od okna.
„No tak, je hezky,“ nedala se odbýt.
„No jo furt, ty máš taky starosti.“
„Já sice mám starosti, ale ty máš mě, a to jsou jen krásné starosti.“

Obrázek uživatele Queen24

Velké starosti malých lidí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vzpomínky na loňské léto, tábor u koní :)
Volně navazuje na Jak mi sedm malých trpaslíků přineslo banán
http://www.sosaci.net/node/26452

Drabble: 

Majda: ,,Já nemůžu najít hodinky... Pomůžeš mi je hledat?" ,,To víš, že jo. A do kufru ses dívala?" ,,Jo, tam nejsou." Po chvilce jsem ze dna kufru vylovila hodinky...

Nelinka: ,,Koukni, babička mi poslala pohled!" ,,No super..." ,,Ale já neumim číst. Přečteš mi ho?"

Děti: ,,Davídek brečí!"
,,Davídku, co se stalo?"
Děti: ,,Markéta ho švihla bičem! Ale omylem!"
,,Kdo vám dovolil hrát si s bičem?"

Eliška: ,,Tobě už je 20? Tak to už můžeš mít dítě?"
Lucinka: ,,Nene, nemůže!"
Eliška: ,,Proč ne? Mě mamka měla v devatenácti!"
Lucinka: ,,Aha... tak to asi může. A Terko? Máš už aspoň nějákýho manžela?"

Závěrečná poznámka: 

Nám to třeba přijde úsměvné, ale pro ně jsou to velmi vážné starosti... ;)

Stránky

-A A +A