Dny a měsíce ubíhaly, a Odysseův život se pomalu vracel tam, odkud byl před dvaceti lety násilím vyrvaný. Penelopé, Telemachos, celá Ithaka, to vše ho brzy zatáhlo do nekončícího kolotoče povinností vládce. Noční můry a děsy se rychle vytratily.
Jediné, co zbývalo, jediný osten, byla nevyslovená výčitka. Znal Penelopé a věděl, že ona by se nikdy nezeptala, ale přece jen, vrátit se domů až po deseti letech od dobytí Tróje? Přemýšlel, vzpomínal, snažil se vybavit si všechny detaily, a nakonec sepsal to, co prožil, včetně nákresu svého putování.
Když ho Penelopé ukázal, smutně se pousmála a nazvala ho bloudivým smolařem.