DMD č. 24. pro 24. 4. 2017. Téma: Loňské sněhy

Jiný druh tance

Drabble: 

"Všechno je to minulost," ukázal Tomas rukou na Hefaistos City a na loděnice.
Calvin těžko potlačoval vztek: "takže máme nastavit atomovku a prostě odejít?"
Tomas dlouho mlčel, než se na něj obrátil: "to co uděláme záleží na nás, ale věci se změnily, v galaxii byl mír a teď zuří válka. Přišli jsme sem, abychom postavili město a firmu, abychom vyráběli a prodávali kosmické lodě. Ale s tím je konec. Takže buď uděláme to, co Země chce, nebo řekneme ne. Ale pokud odmítneme, tak jsme v tom sami. To bude úplně jiný druh tance..."
Calvin se usmál, v očích mu zajiskřilo.

Obrázek uživatele vatoz

30 jmen sněhu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Motto: Copak risq (sníh) nazvaný jinak, studil by stejně? Eskimospear, řečený Sněhulák z Avonu

Drabble: 

Eskymáci mají stovky názvů pro sníh. Tyhle jsem jsem se naučil v průběhu prvního dne výletu s eskymáky.
aput - sníh na zemi
cusirkan - čersvý sníh
cusedesirkan - loňský sníh
cusquasirkan - předloňský sníh
gusqi - sněžení
nupeq - sníh použitý ke kanadskému žertíku
nupeqapi - sníh, který stál někoho život
piqsirpoq - stěhující sníh
qana - padající sníh
qimuqsuq - sněhová skluzavka
risq - sníh za krkem
teqteq - z*ný z*ný vy*ný sníh
teqteqteg - extraz*ný extraz*ný extravy*ný sníh
teqteqtegapi - extraz*ný extraz*ný extravy*ný sníh, který někoho zabil.
tuqwana - falešný úlovek ze sněhu, aby se eskymák nemusel stydět

Druhý den jsem se naučil další termín.

gusqiflorida - sníh, před kterým odjedete na Floridu.

Obrázek uživatele saasa

Sami

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to léto jako mnoho před ním a oba přátelé se, jako už tolikrát, toulali celé dny po lesích a večery trávili u ohně pod oblohou, která měla nekonečně hvězd.

Ačkoliv se mohlo zdát, že jejich cesty vlastně nemají cíl a jejich kroky vede náhoda, jednomu místu hluboko v lese se vyhýbali a trvalo celý měsíc, než se konečně ocitli na tom ostrém skalním výběžku naproti vodopádu.

Stáli tam několik hodin a mlčky hleděli na vodní tříšť, která nad vodní hladinou hluboko pod nimi malovala v letním slunci jasnými barvami duhu.

A někde pod ní stále ležel třetí z nich.

Obrázek uživatele akai

Kam se náhodou dostala

Fandom: 
Drabble: 

Padal sníh.
Vločka za vločkou.
Jedna spadne na zmrzlou půdu a zůstane tam až do jara.
Druhá roztaje při prvním kontaktu s jabloní.
Náhoda.
Stejná jako řídí i životy lidí.
Její.
Jako ta vločka mohla dopadnout o kousek vedle a vše by bylo zcela jiné.
Beton.
Tráva.
Hlína.
Okap.
Španělsko.
Obchod.
Sklad.
Nizozemí.
Lepší.
Horší.
Jiné.
Někde uvnitř cítila nejasný tlak, neviditelný provázek táhnoucí její vyčerpanou duši zpět v čase. Do období loňského sněhu, loňských vztahů, loňského smíchu, loňského teď.
Nemohla.
Snad ani nechtěla.
Přesto tlak nezmizel; sílil.
Jako by se ta vločka drala proti větru, proti neúprosným pravidlům náhody.

Závěrečná poznámka: 

Nostalgie se říkalo, že?

Obrázek uživatele Aveva

Magie ledu

Fandom: 
Drabble: 

Ledové jiskry divoce víří v oslepujícím reji. Skládájí se do složitých obrazců. Proudí.
Chlapec stojí v jejich středu, ve tváři soustředěný výraz. Tvaruje, určuje, tvoří.
Ozve se dutý tón. Jiskry tiše popadají k zemi. Jeho čas vypršel. Opustí chladnou podzemní jeskyni.
Venku, v plném letním slunci, čeká spolužák, který je při cvičení v Ledové jámě na řadě po něm.
“Jak to šlo?”
“Nic moc. Jak loni skoro nesněžilo a nemrzlo, nezvládlo se do Jámy nastřádat dost chladu.”
“No,” povzdech, “naštěstí jsou zkoušky z ledové magie naplánované až na zimu. Budeme prostě doufat, že budoucí sněhy budou vydatnější než ty minulé.”

Obrázek uživatele Erys

Ťukání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uááá, dnes bych pro samé dohánění práce úplně zapomněla na drabblení.
Spíš pro pocit, že jinak už se třeba nedokopnu zkusit tenhle fandom napsat, než že by to bylo tak úžasné.

Drabble: 

Dolehlo k němu tiché ťukání. Ťuk, ťap, ťuk. Nějaký chlápek šel o holi a hůl ťukala o dlažbu.
Nebylo by to špatné maskování, protože to jsou věci, kterých si lidi všimnou. „Šel o holi.“ A možná že měl tmavé vlasy. Ale když se zeptáte na obličej, na nos, uši, nebudou lidi tušit.
Zastesklo se mu. Nalepit si tak falešný knírek, provést něco vychytralého s vlasy, pořídit si pořádně tlusté falešné brýle nebo třeba právě takovou hůl. Být ten s knírkem, nebo třeba ten s holí. Být zas poznaný, a tím skrytý.
Vlahoš von Rosret si povzdychl a pokračoval k poště.

Obrázek uživatele Carmen

Problém ve skladu

Drabble: 

Zeus schlíple seděl na pomuchlaném obláčku.
„Copak lidi,“ vykládal rozčileně.
„Ale copak na tomhle se dá sedět?!“ vztekle zamával od pohledu tvrdým bouřkovým mrakem.
„A jak to vypadá! Taková ostuda! Jak jste mohli celou letošní zásilku ztratit?“
Nižší božský poskok v montérkách se podrbal na hlavě.
„Dyž jak jsme stěhovali sklad, se to ňák... Jsme to šoupli do takový modrý bedny..“
„Do ČEHO?“
„Nó, bedny. S vokýnkama.“

*

V dubnu se bedny se sněhovými mraky zničehonic objevily. Dovezl je podivný mužík omlouvající se za poruchu řízení času.

„Tak to vysypem teď,“ zabručel Zeus, „aspoň bude víc obětin kvůli strachu o úrodu...“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Jeřabina

Nad mé síly

Úvodní poznámka: 

Já to ještě naposledy trochu zamotám a pak slibuju, že už to začneme nějak rozuzlovat.
Pro dnešek Skácelova Milostná:
Jako pták za katem za sluncem kráčí mrak,
nebesa krvácejí
a je to nad mé síly.
Tu drsnou žluť co nosíš ve vlasech,
na tvrdé cesty z vozů natrousili.

Drabble: 

Když přišel, cítila Anna v duté zimě svého nitra jen překvapení.
Nejdřív nemluvili – ona hledala cestu; on pomáhal ženám. Při třetí zastávce jí podal čutoru, jako sibiřskou vzpomínku.
„Celý den jsi nepila,“ řekl tiše.

Později Annelise na svahu sjela noha. Sergej hned přiskočil, pevně ji chytil. Anna zachytila – a opětovala – Zábojův pohled.
Válečné lásky rozorá mír, říkaly oči dvou trosečníků.
Vyrostl, říkaly oči dvou rodičů.

Večer u ohně vytáhla Anna ze záňadří kroužek motouzku, zteřelý léty. Voněl sněhem tajgy a dávnou něhou. Zimy trochu ubylo.
Obrátila se k Zábojovi. Přihýbal si z flašky, v očích nepřítomný lesk.
Něhu zafoukal sníh.

Závěrečná poznámka: 

Ale myslím to nadějně, fakt, jenom je blbé téma. Vidíte tam tu stoupavou tendenci, žejo?
Navazuje na Pastýře stád.
Pokud nevíte, co tam dělá ten motouzek, může pomoci tohle: Takový už je svět.

Obrázek uživatele Lyta

Už je tu zase to jaro

Drabble: 

"Venku je nějak hnusně," snažil se Ivan zaostřit z okna hospody.
"Jseš si jistej, že to není jen nikotinový kouř," zapálil si Saša cigaretu z ten večer již druhé krabičky viceroyek.
"Jsem. Vždyť mi bylo zima cestou sem. Prej jaro. Vždyť Lynda přišla v zimním kabátě."
Lynda zareagovala na své jméno a zvedla hlavu ze stolu, na který upadla již před dvěma pivy. "Tvoe, říkla jsemám jak jsme loni na ty velkonce zasněžili na chatě?"
"Dneska už třikrát," otráveně povzdechl Saša.
"Toblo loni..."
"My víme, Lyndo. Byli jsme tam s tebou. Byla to moje chata," složil hlavu do dlaní Ivan.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Klukovská rivalita

Drabble: 

Mezi kluky z Lesní a Polní ulice vždy panovala rivalita. Ta kulminovala každou zimu obrovskou sněhovou bitvou. Toho roku měla parta z Lesní navrch.
„Vzdáváte se srabíci?“
„Nikdy! Tahle bitva ještě neskončila!“
Nic to ale nezměnilo na tom, že se domů vraceli mokří a promrzlí na kost.
Přišlo jaro, začalo léto. A na začátku srpna parta z Polní vkročila do Lesní s dvoukolákem přikrytým plachtou. Lesní se začali stahovat jako supi.
„Přišli jste si pro výprask?!“
Polní strhli plachtu a zahájili palbu. Lesní samozřejmě netušili, že otec Jardy z Polní 36 vlastnil velký nevyužitý mrazák, akorát tak na uschování munice.

Obrázek uživatele nettiex

Sníh a popel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

The Christmas Invasion

Drabble: 

Miluje sníh. Pravda, na těchto dlaních ještě nikdy netál - ale tahle duše, tahle staronová duše, z něj má ohromnou radost.
Měla by, kdyby.
Rosiny dlaně se otevřou a ona se se smíchem zatočí dokola a on to nechce kazit, ale...

Vločky vypadají krásně, ale jejich elegantní sestup k zemi není tancem volnosti, nýbrž tragédie. Padající hvězdy - kusy lodi Sycoraxů - žádná přání nesplní.

Přesto je to příslib.
Země právě poprvé otevřela oči mimozemskému životu.

A on se na 21. století těšil, ale přesto cítí osten stesku po jejích ignorantských časech.
Protože Země právě ztratila nevinnost. A on ví, jak to bolí.

Babička vypravuje

Úvodní poznámka: 

Pozor, jedno sprosté slovo!

Drabble: 

"Jojo, děti, ještě než jsem zestárla, to jsem si užívala. Zvládla jsem jeden večer kalit do rána, pak jít rovnou do práce, vypít sedm smrtících kafí, večer přijít domů, něco zhltnout a dál pokračovat v paření.

Jenže teď už jsem prostě stará, vypít toho tolik, co zamlada, už nedokážu, spát musim nejmíň osm hodin denně, jídlo potřebuju pravidelně, ale nesmí bejt moc mastný nebo kyselý a taky musim jíst ty luštěniny, kafe mi způsobuje bušení srdce a v práci si musim dělat přestávky. Ale tenkrát, v mládí, ještě než mi bylo třicet..."

"Adélo, neser mně, třicet ti bylo teprve včera!"

Obrázek uživatele Envy

Prázdniny s přáteli

Fandom: 
Drabble: 

"Páni, tady je tak krásně. Sluníčko, moře a všude kolem krásný lidi!" Protáhne se Nataša když dorazí na pláž se svými přáteli.
"To jo! A letos si taky konečně odpočineme, budeme se moci válet na pláži a nikde se netrmácet." Směje se Klára a všichni přitakávaj.
"Mně se víc líbilo tam jak jsme byli loni." Mrmlá Vašek, šourající se za ostatníma.
"Nebyli jsme loni na horách" Otočí se Tomáš.
"Byla tam zima a hromada sněhu." Přidá se Klára.
"No právě!" Opáčí Vašek.
"Hele, a nebyls to ty kdo tehdy skončil pod lavinou a musel čekat několik hodin na pomoc?"
"Ehm."

Obrázek uživatele Akumakirei

Za potlesku dveří

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon, dost vařeno z vody, a také nestíhám odpovídat či komentovat druhé. Říkala jsem si, že dnes už nic nenapíšu, pak jsem viděla zítřejší téma - a tak radši rychle píšu dneska xD

Drabble: 

„Pojď, udělám čaj, pak mrkneme na ty časopisy, co -“ Prásk!
Dante líně nadzvedl knihu kryjící hlavu. Patty přišla domů (opět ne sama).
Kniha sklouzla zpět na místo.

*

„Ta hra je prej nejlepší -“ Prásk!
(Ani se neobtěžoval otevírat oči.)

*

Seděl nad pizzou, když se rozlétly dveře; v dívčině závěsu spatřil sebevědomé blonďaté individuum, ne pihatého zrzka -
„Brej.“
- nebo zkrouceného dlouhána.
„Oj, chlapče,“ chytil mu bundu. „Víš, že jestli jí ublížíš, nevrátíš se domů?“ zašklebil se zle.
Patty nafoukla tváře dřív, než stihl kluk zezelenat. „Jsem velká!“
Právě, povzdechl, zlatá (moralizující) malá. Kéž by se ty časy, přes všechny vytrhané vlasy, vrátily.

Závěrečná poznámka: 

Případné vysvětlení fandomu: Dante, silný lovec lidí/démonů, se ujal malé osiřelé Patty, která si s ním nikdy nebrala příliš servítky - a každé dítě časem vyrůstá, že :)

Obrázek uživatele Sothis Blue

Hladké, prachově šedé a pusté

Úvodní poznámka: 

Org.: Nemusíte bodovat, ale komentování přenechte čtenářům.

Drabble: 

Když přejdeme vrcholek, nejsme si jisti, co to vlastně vidíme. Jako místo, kde by se dalo lovit nebo alespoň něco sbírat, to nevyhlíží. Je to hladké, prachově šedé a pusté.
Zatímco odpočíváme u jezírka, Burzî s Aglûkem vyběhnou po svahu, že prý šedou skvrnu prozkoumají. Snaga jim jde v patách, i když se skvrna nezdá nebezpečná.

Burzî mi přistrkuje pod obličej spojené hrsti plné šedé... vlastně bílé, na povrchu špinavé hmoty. ,,Sáhni si!“ Je to studené, a když toho trochu naberu na prst, zůstane mi na něm kapka vody.
,,Vždyť ještě ani neskončilo léto...“
Ale jsme vysoko v Dutých horách.

Obrázek uživatele HCHO

Malování

Fandom: 
Drabble: 

Na náměstí hartusí: „Nazdar Pepo!“
„Jéé, Vašku! Už seš taky v důchodu?“
„Ale střihám metr. Jak já rád dělával vod půl šestý, že můžu celý vodpoledne malovat, ale už mě to vstávání zmáhá.“
„A maluješ?“
Mávne rukou. „No vlastně, pojď se poďvat.“ Vede ho do vedlejší uličky. „Ta moje to domluvila, že to budou jako prodávat.“
„Akty?“
„Ty mi zakázali! Mám povolený jen zátiší a krajinky.“ Říká na oko smutně.
Vejdou do krámu.
Pepa se rozhlíží: „Pěkný...“ Usměje se: „Hele, tadle vrba mi něco připomíná.“
Vašek už se směje nahlas: „Dyť já stejně nic jinýho než ty ženský malovat neumim!“

Závěrečná poznámka: 

Drabble je (s velkou nadsázkou, snad mi ji odpustí) o konkrétním umělci. Jeho obrázek jsem ale na netu našla jen jeden, ale docela typickej: http://www.obecbukvice.cz/file.php?nid=10776&oid=2765653
Byl to rodinnej známej, takovou jednu "vrbu" máme doma v parádním pokoji :)

Obrázek uživatele Lejdynka

Tak jako zima v srdci studí sníh

Fandom: 
Drabble: 

Sníh vábí polena do krbu; je zima.
V srubu je vyhřáto k zemdlené blaženosti.
Buchty a vůně tabáku.

Dívka vzpomíná.
Jak tenkrát sníh bodal do nohou.
Jak ledové jehličky mrazu zraňovaly oči.
Jak zábly popraskané prsty.
Kapky růže na jehličí.

A pak krásný konec.

Ohlédne se z okna.
Z lesa se ozývají rány. Někdo kácí stromy.
Dřevorubec Josef je silný, hodný.
Děťátko v kolébce zavrní, pěstička trhá krajky.
Roztomilé, nese její jméno.

Ví, že by měla být šťastná.
Ale matka se sestrou se z lesa už rok nevrací.
A maličká Maruška ve snech vříská, když se únor plíží ke dveřím.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Queen24

A sněhové vločky potichu padají dál...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možná trochu ponuré... pardon.
Příště zase nějaké s pěkným koncem, slibuju ;)

Drabble: 

Z nebe se začaly tiše snášet drobné sněhové vločky.
Zavřela oči.
Vzpomínala...

Vzpomínala na den, kdy ho poprvé potkala.
Vzpomínala, jak se na ni usmál a ona nevěděla, kam s očima.

Vzpomínala na jejich první nesmělé rozhovory.
Na útulnou kavárnu a oheň v krbu, za okny poletující sníh.
Pousmála se.

Vzpomínala na den jejich svatby... Na jeho rozzářený, šibalský úsměv.
Vzpomínala na jejich první dovolenou, kde ji učil lyžovat. Na třpytivý sníh a jeho smích...

Vzpomínala na loňskou zimu. Na sněhovou vánici. Na ledovku a skřípění brzd.
Zachvěla se.

Vzpomínala...
Pak se sklonila a opřela o náhrobní kámen vánoční věnec.

Každý rok padá stejný sníh

Drabble: 

Pevně svírala svůj deník. Posvátně, bála se ho otevřít.
Pak se odhodlala. Titulní strana: 2016 - Osudový rok! Psala to tak pokaždé. Vždy doufala, že tentokrát bude osudový. Chtěla, aby se jí splnily představy o něm. Že potká konečně osudovou lásku, že najde odvahu postavit se na vlastní nohy a rozjede podnikání, že ... Že bude konečně šťastná.
Žádný předchozí „osudový“ rok ji to nepřinesl. Jen zklamání, málo odvahy na cokoli, smutek. Osud její hlas neslyšel.
....
Dál nelistovala, ten příběh znala ...
„Loňské sněhy, zas a znovu, rok za rokem stejné!“ rozčílila se sama na sebe.
A do nového deníku napsala jen 2017.

Obrázek uživatele Keneu

Victory in Europe Night

Úvodní poznámka: 

Aspoň jedno drabble obsahující Sarah Gadon, juch!

Drabble: 

Ano, dívá se na filmy o sobě. Potíže nepůsobí, s Helen Mirren si popovídala...
Vzpomeňte si na zahájení olympiády v Londýně. James Bond a corgiové, ten nejlepší doprovod vůbec. Smysl pro humor nalezen.
Jo, vy myslíte tenhle film. Ten taky viděla. Přesně o sedmdesát let později, ještě před premiérou.
Já s ní pak mluvil, ale neřekla nic bližšího. Jen se tak usmívala. Čerstvě devatenáct, rodiče naživu, sestra naživu, konec války... Nostalgie by udolala každého z nás, a to jsme mnohem mladší. Film se líbil, ale víc nevím.
*
Stále ten úsměv.
Krabička převázaná stuhou.
Zbyl už jen stín dávné kopretiny.
Vzpomínka.

Závěrečná poznámka: 

Královna s Helen Mirren v hlavní roli
James Bond a corgiové na olympiádě
A Royal Night Out (kopretina k vidění v traileru)

Obrázek uživatele Rorico

(Ne)jasná volba

Drabble: 

Když ležely loňské sněhy, koupili Potterovi domek. Chtěl v něm vybudovat bezpečný domov pro svou rodinu.
Když ležely loňské sněhy, teprve začali něco tušit o problémech, které by mohlo přinést jejich nové povolání.
Když ležely loňské sněhy, věřili všem svým příátelům. Věřili jim i dlouho poté.
A než začal padat nový sníh, ukázalo se, že po Prewettových chtějí teroristé zlikvidovat právě je. Potřebovali, aby někdo vymazal jejich adresy z rejstříků i úřadů. Aby je někdo ukryl.
Původně byl jasná volba Sirius. Ale je-li Sirius jasná volba pro nás, bude i pro nepřítele hlodalo jim v hlavách.
A proto vybrali Petra.

Obrázek uživatele Karin Schecter

This Is What I Live For

Fandom: 
Drabble: 

She still remembered some snippets from her childhood. The memories were faded and she couldn't recognise the faces around her, anymore. Her mother, father and her sister Alice. Tabitha was already much older than Alice in her memories.
Now it all felt like a dream. A fantasy. Wishing to ever have a family like that. To celebrate Christmas and play in the snow behind their house. The whole world was bathing in the shades of white.
Just like now. And the last year. And all the years before.
White. Cold. Snow. Ash. Of everybody, who was brave enough to fight.

Obrázek uživatele Dobi

Mrazivé vzpomínky

Fandom: 
Drabble: 

Šli spolu mrazivou zimní nocí, bok po boku, spolu a každý sám.
David se najednou zachvěl zimou, Roman na něj pohlédl, v tichosti si sundaval šálu, aby mu ji mohl podat.
"Tobě není zima?" Udiveně se zeptal David.
"Jsem zvyklý," skromně pokrčil Roman rameny. V těchto dnech se jen těžko bránil vzpomínkám na ruské mrazy a sníh.
"Kdy jsi vlastně utekl z Ruska?"
"Před rokem." Davidova otázka ho zaskočila, útěk z domova stále bolel.
Pak Roman ucítil teplo Davidovy dlaně ve své a konejšivý stisk.
Usmál se, byl vděčný za Davidovo mlčení. David ho chápal a on zase chápal jeho.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Bývávalo

Drabble: 

Lady Violet Crawleyová se v myšlenkách vždy ráda vracela do minulosti. Do dob, kdy lidé cestovali kočáry, svítili lampami, nezvonily jim doma telefony a labouristé ještě ani neexistovali, natož aby seděli v parlamentu.
Nikdy by si však stará hraběnka nepomyslela, že jednou bude s nostalgií vzpomínat na časy kdy její komorná byla ještě s majordomem na válečné stezce, místo aby s ním potají cukrovala.
Kam ten svět spěje, pomyslela si lady Violet. Za starých časů bych neměla tušení, že služebnictvo má také nějaký soukromý život, a teď si lámu hlavu tím, že možná už brzy budu Denkerové muset říkat Sprattová.

Závěrečná poznámka: 

Vždycky jsem si říkala, jak fajn by bylo dát dohromady Spratta se slečnou Denkerovou, ty jejich potyčky mě vždycky strašně bavily. :-D

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Pro ef77, protože jsem dnes znovu četla tohle. Díky.
(Nebodík.)

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Elán se sice nenašel, ale nostalgie je moje oblíbené palivo.

Obrázek uživatele Aziz

Loňské boby

Drabble: 

Minulou zimu Sprcha sháněl snad každý víkend lidi z kroužku na další svojí výpravu. Měl v plánu jít bobovat - venku bylo sněhu dost a byl to přesně ten pravý na sjíždění. Nikomu se ale nechtělo. Nikdo neměl čas, nechtěl s sebou tahat boby, byla příliš zima nebo všechno dohromady.
Jedinkrát se dostavil Jelen s oježděným pekáčem, a když to Sprcha viděl, radši zašli na pivo.
Ostatním je to k smíchu.

O rok později je sněhu jen trochu, místo toho mrzne až praská. Nikoho neotravují zprávy o bobování - Sprcha je na vejšce v Praze a nemá čas.
Ostatním to vlastně chybí.

Obrázek uživatele gleti

Interní záležitosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na „Nebezpečný úkol“ http://sosaci.net/node/26967
a „Nenechte si bystrozory přerůst přes hlavu“ http://sosaci.net/node/26233

Drabble: 

Břichnáč si prohlížel složky minulých stážistů, když ho vyrušilo zaklepání. Na zvolání „dále“ vešel Weasley.

„Pane, chtěl jsem vám poděkovat, že jste mi dal dobré hodnocení.“
„Pokud bych ve vás nevěřil, nenapsal bych to. Tak mě nezklamte.“
„Budu se snažit, pane.“
„Snaha nestačí! Příště víc myslete a míň jednejte, aby i následující hodnocení bylo kladné.“
„Jistě, pane,“ pronesl mladík a otočil se k odchodu.

„Jo a Weasley?“ zastavil ho vedoucí. „Až budete bystrozorům předávat informace o dalším upírském hnízdě, ujistěte se, že matoucí kouzlo, které jste do zprávy vložil, je nezjistitelné. Moody nemá rád, když si z jeho svěřenců utahujeme.“

Závěrečná poznámka: 

Pokud beru Loňské sněhy jako něco, co je pryč, mám tam dvě narážky.
- složky minulých stážistů
- "aby i následující hodnocení" ve smyslu, až se z tohoto stanou loňské sněhy.

Obrázek uživatele Piskor

Vzlétnem?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma by se dalo určitě uchopit nějak líp, ale Gloria mě opouští a spánek nepřichází... Tak je to složitější :-/

Drabble: 

“Ve sněhu přece lítat nebudeme, že ne, Olivere?” ptal se zděšeně malý Harry. Oliver se otočil na zbytek týmu v šatně.
“Loni jsme ve sněhu netrénovali. Jak jsme skončili?”
Z kouta se ozvalo mručení. Na tvářích se objevil zasmušilý výraz.
“Dobrá, máte volno!”

***

“Dneska budem lítat!”
“Vždyť je venku mínus deset!”
“A to vadí? Loni jsme ve sněhu nelítali a jak to dopadlo.”
Hráči se i přesto odšourali do hradu.

***

“Dneska budeme trénovat. Hodlám letos vyhrát a nikdo mi ty tréninky nevymluví. Hybaj na košťata a lítat.”
“Lidi, víte, co říká školní heslo? Draco dormiens nunquam titillandus!”
Vzlétlo sedm košťat.

Obrázek uživatele Owes

Merlin s námi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V podstatě navazuje na začátky příběhu. Merlin s ním, Merlinův kalich a Sám sebou

Drabble: 

Pryč byly doby, kdy se procházeli zahradou plnou čerstvých bylinek a voňavých růží.
Daleko odvál vítr čas, kdy společnou hrou na klavír rozptylovali tíživé ticho středečních večerů.
V nenávratnu zmizely lenivé chvíle sobotního dopoledne, kdy na verandě listovali novinami.
Z jejich malého chlapce vyrostl muž, jenž se rozhodl přijmout veškerou moc, kterou mu osud daroval.
Z toho muže se stal čaroděj tak schopný, že vzbuzoval stejnou měrou obdiv jako strach.
Lily byla jediná, komu naslouchal.
Aries byl jediný, komu věřil.
Hermiona byla jediná, která ho bezpodmínečně milovala.
Severus byl jediný, kterého se bál.
„Jsme jediní, kdo tuhle válku může zastavit.“

Obrázek uživatele Kraken

Sníh minulosti

Fandom: 
Drabble: 

"Jaký chcete sníh?" zeptal jsem se přicházejícího pána.
"Já bych chtěl ten značky Mount Everest," poprosil oslovený.
"Ooo, tak značky Mount Everest, hm, to bude drahé, prosil bych osm dolarů."
"Ach, a nemáte tu něco levnějšího?"
"Ale jistě, máme tu například značky Sněžka za dva dolary."
"Hele, já chci nějaký sníh koupit ženě, ale nevím jaký, mohl byste mi poradit?"
"Jistě, tady vám můžu nabídnout tenhle z roku 1939, stojí třináct dolarů, ale protože se mi líbíte, tak vám ho dám za sedm..."
Najednou jsem se probudil.
"Jde se do školy," řekla máma.
"Kde ty loňské sněhy jsou!" vykřikl jsem.

Stránky

-A A +A