DMD č. 27. pro 27. 4. 2017. Téma: Jen ať ti to nezůstane!

Obrázek uživatele Blanca

Hell in a Handbasket

Úvodní poznámka: 

Tohle je nesoutěžní (ale pokud v něm uvidíte téma lépe než v tom soutěžním, tak si bodík ráda vezmu :D).

Paralelní s posledními dvěma drabblaty v sérii: Tessiným a mým, protože jsem si potřebovala napsat Thornův pohled.

Drabble: 

Maddie always bled too quickly.
Can't leave the equipment on her.
He took it, her wallet, her necklace...
Get away.
Nick of time.
Footsteps. Angry voices.
Found dead-drop for the equipment.
She'll pick it up later.
Not too far.
Took too long.
They caught up.
His bullets ran out - mistake.
Too many x-rays.
Get rid of comm.
Beaten, tossed into the back of a van.
Blindfolded, taken to a cell.
He was trained against interrogation.
Enduring physical pain.
Wouldn't believe anything his enemy said.
But her face confirmed it.
Anger fought desperation for control.
Was there reason to hold on?

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pod čarou: 'x-ray' je vojensko-rozvědkové označení pro 'nepřítel'

<< Začátek Pokračování >>

<<< Začátek Risa (píše Tess)

Obrázek uživatele ReiNatus

Kdyby ReiNatus nebyl králem...

Úvodní poznámka: 

... byl by pravděpodobně něčím úplně jiným.

Drabble: 

Království před 25 lety

"Princi!"
Jekot Královny matky se nese palácem. Malý ReiNatus I., rezavý, umaštěný a zaprášený, ztuhne.
"Ruce!"
ReiNatus je provinile vytáhne z kapes, prsty černé. O podlahu cinkne kovové pérko.
"Tohle musí skončit," prohlásí přísně Královna. "Jednou budeš králem. Nemůžeš si celý život hrát se šroubky! Ještě ti to zůstane. Jiného potomka nemáme!"

Království - současnost

"Králi!"
Volání knihovníka se nese podhradím. Odpověď nepřichází, krále nevidět.
"Krá-li! Delegace vás očekává!"

V dílně mezi šroubováky, dráty a pájkami zvedne ReiNatus I. hlavu. Chvíli poslouchá; pak se pro sebe usměje a znovu se skloní nad otevřené srdce malého mechanického robota.

Obrázek uživatele mamut

Zvídavě praštěná, praštěně zvídavá...

Fandom: 
Drabble: 

Slunečné odpoledne.
Poobědové posezení na dvorku.
Oči se vzpínají k obloze a sledují čáry od letadel. V té době jich ještě nelétalo tolik.
"Tati?"
"No?"
"A dostane ryba vzteklinu?"
"Prosím tě, proč?"
"No, když ta vzteklá liška vypije vodu z potoka, tak tam naslintá, ne?"
"Tss."
"No ale, když tam ta liška slintá. Však jsi nám říkal, že si máme dávat pozor, abychom něco takového nesnědli."
"Vzteklina je nemoc teplokrevných zvířat."
"Ahá. No a co takový žralok, když napadá lidi. Ten nemá vzteklinu?"
"Božínku. Mám já to dceru! A já tiše doufal, že ti ty cáklé otázky na vždy nezůstanou."

Závěrečná poznámka: 

Aby nechyběla ani letos - jedna veselejší s mým tatínkem.
Tenhle rozhovor se nám udál, když už jsem byla zodpovědná maminka dvou synů.
Ale to víte. Na zvídavé otázky přece máme své rádce, ne :D
(A ono mi to zůstalo, jen teď se ptám svého muže :D )

Obrázek uživatele Kumiko

Prozření

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

AU.

Drabble: 

"Ale chlapče drahý, kdes to vzal?!" vytřeštěně hleděla na dózu vydatných placek.
"Mami... Naše políčko usychá, úroda byla nizoučká, i kdybychom se postili, jak jen to jde, na zimu by nám to nestačilo. A jim to chybět nebude.
"Jen aby ti to nezůstalo... Kdo krade, ten vraždí."

Tehdy horlivě přikyvoval. Dnes na její slova vzpomínal s trpkým pousmáním. Časy se dávno změnily, ale jemu to zůstalo. A krádež lze utajit jen vraždou... Shlížel na dav pod sebou a nechápal, kde se v nich ta nenávist bere. Nešlo mu o sebe. Ale proč tolik zloby vůči němu?

"Ježíši, pamatuj na mne..."

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Lk 23,39 - 43
Vždycky mě tenhle příběh dojímal.
Musím říct, že sto slov je strašně málo! (Ano, právě jsem objevila Ameriku...)

Obrázek uživatele Bídák

Kožený váček

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Ztichlý lokál

Drabble: 

V hostinci se slavilo. Všichni už měli upito a nevšímali si příchozího kata. Ten si to zamířil rovnou k Bídákovi. Beze slov mu podal kožený váček.

"Pokud si pamatuji, tak nebyl prázdný," pronesl Bídák. Váček schoval za pas.

"Dostal jsem od Šára pokyn vrátit váček. O penězích nepadlo ani slovo," usmál se kat. Bídák mu podal pivo.

"Stálo mu to za to?" zeptal se po chvíli.

"Asi jo. Podívej se kolem. Noční hlídka šla sloužit na čas. Zřídil si pořádek," odpověděl kat.

"Aby ti ten úsměv nezůstal. Žádný další přeživší už ti nepovolí," dodal Bídák. Katovi zamrzl úsměv na tváři.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Chystá se svatba převeliká...

Úvodní poznámka: 

Milé dámy, drazí páni,
princezny prý nejsou k mání.
To jsou pouhé pověsti,
sáhněte si po štěstí.
Čeká nás svatba převeliká,
na prince, Lojzu i na Pepíka.

Pojďte se s námi podívat,
co si hosté na svatbě mohou dát.

Drabble: 

Chystala se na zámku svatba převeliká, shon panoval všude. Jen princezna, ač by měla štěstím zářiti, chodila po komnatách celá nesvá.
„Drahý, co ti tvoji kamarádi? Široký tuhle předváděl, jak vypije rybník a zalehl můj stříbrný míč! Je z něj placka! Dlouhý srazil už třetí lustr! A Bystro… ten co vidí daleko, kouká po služebných! Nechtějí už domů? Jen ať nám tu nakonec nezůstanou!“
Marně princ vysvětloval, že bez kamarádů by princeznu teď svatba nečekala.
Krasavice přesvědčovala, plakala, dupala nožkou.
Konečně zvítězila.
Následující den již v paláci nebyl ani Dlouhý, ani Široký, ani Bystrozraký.
Ale k úleku princezny ani princ.

Závěrečná poznámka: 

Když pohádka končí
A zvonívá zvonec
Princezna chystává
Na prince sklopec

Když se však moc brzy
Ve zlou saň promění
Za kamarády ji princ
Rád rychle vymění

Obrázek uživatele KattyV

Nebude to lehké

Fandom: 
Drabble: 

Megan touží udělat dojem na Teddyho.
„Teto Minervo,“ zeptá se zamyšleně. „Mohla bych se stát zvěromágem?“
„Proč ne, máš být po kom. Ale lehké to nebude."

Nebylo.

Trvá to dva měsíce, než vůbec zjistí, jakým tvorem bude. A další dva, než se jí přeměna začne dařit. Ne vždy dokonale. Trénuje, kde to jen jde, občas i doma. Po jednom ne úplně povedeném pokusu sleduje Severus s vědeckým zájmem hladkou šedou hlavu a ostrý kavčí zobák.
„Tohle už ti zůstane?“
„To snad ne,“ chce odpovědět Megan, ale ozve se jen: „Kjá kjak, ťaťaťa.“
„Teddymu se nepochybně budeš líbit,“ uklidní ji otec.

Obrázek uživatele Killman

Nechte ho pracovat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Časově následuje po http://sosaci.net/node/27216

Drabble: 

"Velitelko, proč na mě pořád zírá? Jsem z toho nervózní," v pohledu výčitka.

-

"Rrakhati, co tě tak fascinuje na mém theurgovi?"

"Nikdy jsem neviděla kočkona, vidíš? Jeho ocas, jak s ním mává ve vzduchu!"

"Kočkoni ocasem vyjadřují emoce."

"Hmmm. My ne."

-

Yandaii rozložil propriety, nakreslil obrazce a pevně svíral hůl.

"Inri, co to dělá?"

"Kontaktuje sféry, vy nemáte theurgy?"

"Máme, ale neviděla jsem žádnou při práci."

"Vidíš tu hromádku, co má před sebou?"

"Jo."

"Když zmizí, znamená to kontakt."

Hromádka zmizela, po chvíli se Yandaii probral z tranzu.

"Sféry o tomto podzemí neví mnoho, ale cesta podzemím na sever existuje."

Obrázek uživatele Rebelka

Jak to všechno začalo

Fandom: 
Drabble: 

Když ji pošimraly první organismy, byla trochu nesvá. Nevěděla, co se od ní čeká. A potom tu byli sousedi a jejich nevyžádané rady.
„Škodí to pleti,“ špitla Venuše.
„Zbav se toho, dokud můžeš,“ radil Mars.
Nejdříve je chtěla poslechnout. Její nový život ji ale celou obemknul a prsty měl jemné jako víla. Přistihla se, že ho pozoruje s pýchou. Jeho první neohrabané krůčky, jeho úspěchy i klopýtání. Nechala se tou pýchou naplnit. Vše do sebe zapadlo.
„Dej to pryč,“ opakoval Mars. „Nebo ti to zůstane.“
Země mu odpověděla mírným úsměvem, který znají jenom matky.
„Asi si to ještě chvíli nechám.“

Obrázek uživatele Lyta

Challenging Evening

Drabble: 

"What a pleasant social experience," Regina said sarcastically as they entered the mansion.

"Well, I think your face said it all. I swear I was afraid that your eyes are going to get stuck at the upwards position."

"It's not my fault that your mother doesn't have the most intellectually challenging conversation topics and your father's actually intellectually challenged."

"Careful, those are my parents you are talking about. Am I bringing up that your mother was a psycho?"

"Who was then murdered by my step-daughter/mother-in-law."

"Not this conversation again," Emma rolled her eyes.

"Careful. Your eyes may get stuck."

Obrázek uživatele Borch

Setkání po letech

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
volná návaznost na Barbarič vzpomíná

Drabble: 

Nakonec se sešli na Jarošově dvorci. Bylo to nejlepší. Místa dost, klid a pohodlí, jak jim Bohdan psal.
Stein dorazil dříve. Když notář přijel, už pochodoval na dvoře. Léta kapitána skoro nezměnila.
"Konečně!" zavrčel.
Matěj krátkozrace zamžoural.
"Nekoukejte tak na mě! Stejně houby vidíte!" vyštěkl kapitán.
Barbarič vítězoslavně vytáhl z kapsy okule a opět zamžoural přes skla.
"Dal jsem na vaše rady."
"Mžouráte stejně! Kolikrát jsem vás varoval, že vám to zůstane?"
"Vůbec jste se nezměnil. Jste bručoun. A taky jsem vás kolikrát varoval, že vám to zůstane."
Chvíli bylo ticho a pak se Stein uchechtl.
"Rád vás vidím, Matěji."

Obrázek uživatele Bilkis

V hlubině

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Z deště pod okap - http://sosaci.net/node/27367

Uííí! Nic mě zaboha nemohlo napadnout. Až teď odpoledne přišla spása. :) Alespoň pro mě.

Drabble: 

Vodník má vždy jen krátkou chvíli, aby zpracoval a uložil duši utopence. Pár kratičkých minut. Pak se vytrhne a rozplyne se.
Karl horečně v rukou převaluje pestrobarevné klubíčko ze světelných nitek a jehlic a opatrně z něj odvíjí to, co k němu nepatří. Kouzelné pečetě na Česťově těle vyhasnou, zatímco se propadá do hlubin na jemný štěrk.
Tyrkysové nitky se rozpustí ve vodě.
Ohnivé jehlice zchladnou a odpadnou.
Kypře hnědá vlákna trhá nehty.
Stříbřitá mu vykluzují.
Jen ať ti to nezůstane v ruce. Držíš Česťovu duši a život. A s nimi i své srdce.
"Měli bychom si ji nechat, synu."

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, téma na zítra mi nesmírně vyhovuje. :D

Obrázek uživatele Aplír

Polibky

Fandom: 
Drabble: 

Hladila ho pohledem a ovívala ho vějířem řas. Od jejích rozzářených očí vanul obdiv. Krásně a šťastně se smála. Její smích dělal přemety a zněl tak příjemně. Nakazila ho svou radostí. S ní zapomínal na svět okolo. Když se nesmála, tak se usmívala. Chtěl líbat ty úsměvy. Stále. Tak vymyslel jednoduchou hru.
„Jen ať ti to nezůstane,“ zašeptal tajemně.
„Copak?“ zeptala se udiveně.
„Moje políbení. Chci ho vrátit. Komu zůstane, prohraje,“ řekl a políbil ji.
„Mě neporazíš,“ opáčila sebejistě a dala mu pusu.
Tak mezi nimi lítaly hubičky jako tenisový míček. Dlouho. Při polibku na dobrou noc usnuli.
Nikdo nezvítězil.

Obrázek uživatele Tenny

Dvoření v Bílém městě ještě jednou

Úvodní poznámka: 

Spíš BJB, myslím že jsem na konci sil a tak.

Drabble: 

Stála osamocena uprostřed zahrad, její tmavé vlasy vlající ve větru. Byl oslněn tou krásou, tou představou, až bude sedět na trůně s ní po boku.
Všimla si ho. "Lorde Ohtare, přišel jste se mi opět dvořit?"
"Má paní, vaše krása je nedozírná a mé srdce je ztraceno..."
"Vidím, že jste na svých slovech od minula zapracoval. A slyšel jste tu novinku? Můj otec ustanovil, že i ženští potomci mohou vládnout Gondoru."
Ústa mu zůstala otevřená dokořán a jeho sen se rozplynul.
"Dejte si pozor, lorde, slyšela jsem, že když se budete takhle tvářit dlouho, obličej vám v té pozici ztuhne."

Obrázek uživatele Voldemort

Malá zachránkyně

Drabble: 

Ithunn přihopsala domů celá uválená a v durch mokrých botách.
Lily, zvyklá na všechno, ji usušila, nalila do ní dryák, po kterém Ithunn z každého ucha vyletěl obláček páry, a pak řekla: „Tak spusť.“
A Ithunn vykládala o spolužačce, kvůli které se poprala se starším klukem, a koťátku na stromě a o spoustě jiných maličkost, jimiž se snažila vylepšit svět.
„A ty boty?“
„No, víš, jak je za domem ten potůček?“
Holčička se odmlčela.
„Tak ten jsem chtěla přeletět.“
Lily si s úsměvem povzdechla. Ithunn má možná zachránit jejich svět, ale jinak je docela normální. Merline, ať jí to zůstane.

Obrázek uživatele ef77

Černý Petr na Hradčanské

Úvodní poznámka: 

Svým způsobem navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/27405

Drabble: 

Polír na Hradčanskou nechodí, ale Prcek se občas zatoulá. Žijí tam tamti. Jejich děti nemusí pracovat, chodí se učit a často hrají hry. Většinou v nich jde o to, něco nemít, něčeho se zbavit, což Prcek nechápe (proč, například, je zlé mít babu? Prcek má svou babičku rád a žít bez ní by neuměl). Ale rád se na ně dívá a jim to nevadí, vlastně si ho vůbec nevšímají. Po jedné z her našel zapomenutou obrázkovou kartičku (nikdo ji nechtěl, komu zůstala, ten prohrál). Prcek ji má doma a někdy, když je sám, si s tou smutnou, umouněnou tvářičkou povídá.

Obrázek uživatele Kleio

Nespoutaná

Fandom: 
Drabble: 

Spoutali tě hradbou. Zbavili tě svobody. Vzali ti volnost. Do cesty se ti postavili překážky, násilím tě vyrvali z přirozeného běhu. Narovnali tě. Už nemůžeš plynout, občas se zatoulat a přinášet život. Spěcháš a vlastně nevíš kam. Místo životadárné síly odnášíš to nejhorší. Proměnili tě ve stoku.
Občas se v tobě probudí nezměrná síla. Vytrháváš se z okovů a diktátu civilizace. Nazývají tě potom ničivou, ale ty si jenom bereš, co bylo vždycky tvé. Své místo a dávné království. Nedej se, nenech se uvázat do betonových koryt a dřevěných přepadů. Vrať se do zákrut a písčin. Buď svá. Divoká Vltavo.

Obrázek uživatele gleti

Tušení souvislosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na „Nebezpečný úkol“ http://sosaci.net/node/26967 a „Interní záležitosti“ http://sosaci.net/node/27165

Drabble: 

Naléhavé zaklepání vyrušilo šéfa odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Aniž by dotyčný čekal, rozrazil dveře a dovnitř vpadl Moody.

„Pojď dál,“ ironicky poznamenal Břichnáč, „co potřebuješ?“
„Jestli Weasley ještě jednou ohrozí mé lidi, tak poletí!“ vyhrožoval vedoucí bystrozorů.
„Chceš říct, že stážista, co vylezl z Bradavic, ohrožuje bystrozory?“ divil se šéf, „jak, prosím tě?“
Něco v jeho hlase však Moodyho zarazilo.
„Ty ho kryješ?“ nařkl Břichnáče, přičemž ho, jedno oko přivřené, zkoumavě pozoroval.
„Jistě. Já a ještě ministr. A na to oko bacha, aby ti tak nezůstalo.“

Když Smrtijedi během války připravili Moodyho o oko, vzpomněl si na jejich spor.

Obrázek uživatele Jeřabina

Zlatý lem

Úvodní poznámka: 

Skácel pro Záboje a Annu:
přijmu ji jako zlatý lem
jedinou  svoji  jiná není
přespříliš zápasil jsem s andělem
a chromý jsem a unavený

Drabble: 

Zbytek cesty k Bílému koni, jejich spáse, nebyl nebezpečný. Jen strašně těžký.
Záboj klopýtal. Nenáviděl svět. Horečku doprovázela zimnice - vodka padla na dezinfekci.
Anna hledala cestu očima letících ptáků. Bodlo ho v záňadří. Znovu zklamal. Smrt jí stála za levým ramenem, družka v lovu. Nedokázal ji zahnat.

Uklouzl, sebeovládání prasklo. Zvedla ho ona.
Třásl se. „Promiň,“ zaprosil.
Naklonila hlavu.
„Muselas zabíjet,“ vzlykl.
„Děláš, jako bych neznala smrt,“ odvětila ledově
Nerozuměl. Pak ztuhl. „To… není totéž!“
„Není,“ řekla pevně. „Tohle bylo správné.“

Stisk předloktí, dotek motýlích křídel.
„Smrt s námi žije už dlouho, Záboji. Je čas naučit se žít s ní.“

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Probolet na dno.

Obrázek uživatele Llyan

Tam a zase zpátky

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Musel utéct. Nemohl to už dál snášet.
V noci se opatrně proplížil kolem stráží a sám byl překvapen, že se mu povedlo dostat se až ven.
Na vlak se vetřel bez pasu.

Ale doma nikdo.
Sevřel se mu žaludek. Unesli je! Kvůli němu!
Začal panikařit a panikařil by doteď, kdyby na něj nenarazil náhodný soused.
"Roco! Nejanči, nebo si ublížíš a už tě nesešijeme! Tví rodiče tě jeli hledat až nahoru, dokonce i s Avatarem."
Avatar? Hledat jej? Ale jak ví...
Hope!

Na sloupku na nádraží ve Střední čtvrti byl vyvěšený plakát s jeho portrétem.
Rozběhl se na uvedenou adresu.

Závěrečná poznámka: 

Je v tom poznat téma? Myslela jsem to tím "panikařil by doteď" a "ublížíš si a už tě nesešijeme"...

Dopis z domova

Fandom: 
Drabble: 

Milý synku,
děkujeme ti za balíček, ale všechno to ovoce shnilo dřív, než sem došlo, starý Vejšprecht je už stár, tak mu jedna obchůzka trvá dva měsíce. Neboj se, dala jsem to aspoň na kompost a táta na ty mouchy nachytal pár dobrých pstruhů.
Jsme rádi, že se ti daří dobře a netrpíš hladem, ale mrzí nás, že jsi si nevzal naše rady k srdci. Kdyby ses tolik nepitvořil a nedělal škleby, nemusel si dopadnout tak, jak si dopadl. Fotografii jsme babičce radši ani neukázali. Třeba se s tím dá ještě něco dělat, od čeho si mág.
Pusu,
tví rodiče.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Objevila jsem...

Fandom: 
Drabble: 

Zpočátku chodila Elvíra utěšovat mladinkou Ptačí mandalu kvůli pocitu viny. Ostatně to byl její názor, který v těsném hlasování rozhodl pro zapečetění, a její ruce, které mistru Baldwynovi pomohly tu klec splétat.
Potom k ní začala chodit ze soucitu. Mandala byla jako dítě: naivní, nezralá...
Později tam chodila z lásky. Naučila se milovat zamlžené krajkoví proměnlivých obrazců, dokonce i stíny bytostí tam v dálce, za pevnými pruty Baldwynovy mříže a za bezpečným kruhem Mandaly.
Ale pak do Chansons přišla malá Denisina dcera. Mandala se rozezvučela jejím jménem a zapomněla na všechno ostatní. Bernadette!
Elvíra polkla hořkou slzu – a napsala Ayremu.

Téměř u konce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Duben je skoro fuč, zbývají poslední čtyři témata, drabble i příběh jsou u konce. Letos je to loučení obzvlášť těžké..., tak snad bude na zítra něco veselejšího, protože dneska je mi nějak těžko u srdce.

Drabble: 

"Neškleb se takhle." Nádech. "Nebo ti to zůstane."
"Přestanu se šklebit, až ty přestaneš dělat pitomosti a začneš..., no, dělat svoje normální pitomosti."
Ale tak to nebude a Ascobolus to věděl. I kdyby se sebevíc snažil přehlédnout všechnu tu krev, nemohl přeslechnout tiché, zlověstné hvízdnutí, které doprovázelo každý Calderův nádech. Drak zakňučel.
"Nefňukej." Další z těch strašných, trhaných nádechů. "Nejsi malá holka."
"Chisholme." Slova se zadrhla Ascobolovi v hrdle. "Caldere..., promiň. Kdybych si tě naschvál nevybral za kapitána, tak bys -"
"Toho nelituji."
Ascobolus ztratil řeč; poprvé v životě mu došla slova. Olízl pobledlou tvář svého kapitána.
"Já přece taky ne."

Konečné řešení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na pohádku O černokněžníkově duši - http://sosaci.net/node/27511

Drabble: 

„Asi jsem se ztratila…“ přiznala Tonksová.
„Pravděpodobně se autor domnívá, že zničením jednoho horcruxu se v něm uzamčená část duše minimálně co do části vrátí zpět do těla nebo se přestěhuje do horcruxů ostatních,“ vysvětlovala Hermiona.
„V našem případě není tělo a víme o tomto a jediném dalším horcruxu,“ pokračoval Severus.
„Což znamená, že část duše uvolněná z poháru by se vtělila do medailonku?“ ujišťovala se Tonksová.
„A ten by proto mohlo být o dost složitější zničit,“ přikývl Lucius.
„Prostě by ti neměl zůstat jeden jediný poslední. Lepší je zničit oba najednou, pak nebude mít duše kam jít,“ shrnul Aberforth.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Poslední propadne peklu

Fandom: 
Drabble: 

„Zdá se, že jsi v pěkným průšvihu,“ účastně kývl seržant Tračník. „Proč sis to vůbec kupoval?“
„Myslel jsem, že mi to pomůže s tím… Víš s čím?“
Tračník to nevěděl, ani vědět nechtěl. Nobyho tajemství byla z těch, která si nikdo nepřál odhalit.
„A teď mi řekni, kdo další koupí prokletej dryák, kterej ani pořádně nefunguje…“
Magie přání mívá ta úskalí, že výsledek bývá nečekaný a nepříjemně doslovný.
„Já bych to zkusil,“ nabídl se Reginald Půlbotka.
„Ty se nebojíš?“
„Posmrtné zatracení patří k věcem, které zombie obvykle neděsí.“
Noby zaváhal.
„Nebudeš si přát, aby si všichni byli rovni, že ne?“

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kdo neznají stejnojmenný český film, konverzačním předmětem je kouzelná lahvička, která svému majiteli splní jen jedno přání - a poté musí být prodána za poloviční cenu dalšímu zájemci.

Obrázek uživatele Profesor

Kříž z mlhy utkaný

Úvodní poznámka: 

S bolavými zuby se "moc pěkně píše". Možná proto zastihla poutníky v brdských lesích pravá nefalšovaná a pěkně hustá mlha. Takové stojí za to.:-)

Drabble: 

Vezmi svůj kříž a následuji mne!
---Mt 16; 24---

Mlha halila krajinu jako bílý plášť. Poutníci stěží viděli jeden druhého. Kráčeli tiše po lesní cestě. Stromy obtěžkané kapkami vody skláněly jehličnaté prsty za límce nevítaných návštěvníků. Každý zvuk jako by se rozplynul, zardoušený jejich sukovitými pažemi.
Stopař v čele s obavou prohlížel zavlhlou mapu. Nevlídný les ji poznamenal kapkami smolné vody a jedním zesnulým komárem. Snaha smést nečistoty dolů byla marná. Zdálo se, že na mapě navždy zůstane flek přesně tam, kde ležel cíl dnešní pouti. Stopař však znal, kudy jít, mlžný les tedy musel své oběti po čase propustit.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování zde.

Obrázek uživatele galahad

Prokletý

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Znalost fandomu není nutná.

Drabble: 

Cohen vyskočil. Rozbil držku gigantickému mravenci po levici a sekerou ťal po hmyzu dorážejícímu zprava. Hotovo.
Pro loupeživé hrdiny byla v pustém chrámu připravena truhlice. Cohen z ní sebral náhrdelník se štítkem: „Krásná mluvnice. Pozor, temperamentní!“. Nasadil ho. Účinky nepozoroval, ale nemohl ho sundat. Prokletý!

Po cestě domů potkal obchodníka.
„Ničemný náhrdelník mám, kde ho jen prodat?“ slyšel se mluvit Cohen.
Obchodník civěl.
„Ze svatostánku vybraný, jen tři veletucty zlatých!“
„Jakási magnificentní věc mi tu plandá! Do zadnice všeho tvorstva!“ Křičel Cohen a zkoušel si cetku strhnout. Povolila!
„Na takovém buranovi být nesnesu!“ zazněl kovový hlas amuletu.
„Dvacet,“ zjednal obchodník.

Obrázek uživatele Lee

Mlčení

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

"Přiznejme si to, zestárli jsme," povzdechl si.
"Vzpomínáš, byly časy, kdy tě každá narážka na věk hrozně urazila," otočil hlavu.
"Vždycky jsi pak se mnou týden nemluvila," usmál se pro sebe.
"Říkával jsem ti, jen si trucuj, jen aby ti to nezůstalo - kdo chvíli mlčel, už mlčí opodál."
V koruně stromu zahvízdal vítr.
"Já vím, že ta průpovídka je ve skutečnosti jinak. Ale to všechno, tolik se toho změnilo. Podívej na mě, copak by mě někdo ze starých přátel poznal? Faun, který netančí," umlkl.
"Tak už jednou přestaň trucovat," přejel rukou po hrubé kůře, "prosím."
Vrba mlčela. A sníh padal.

Obrázek uživatele Tora

Smrtelná vina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Severní čínská hranice, kolem roku 100 př. n. l.

Drabble: 

Císař Wu zuřil.
"Vyplatit? Nechali jste ho se vyplatit? Měknete! Postarám se, ať vám to nezůstane!"
Soudci se vkleče třásli hrůzou. Proč jen nechali generála Li Kunga naživu? Takové provinění... měli být tvrdší. Li Kung byl sice při boji proti mongolským nájezdníkům těžce zraněn a padl do zajetí, ale věrohodně přestíral smrt, načež uloupil koně a vrátil se zpět ke svým vojákům. Pozabíjel pronásledovatele, shromáždil rozprášenou jednotku a dovedl většinu mužů zpět do pevnosti, ale ... co na tom? Padl do zajetí a přitom je stále živý! Jaký prohřešek proti trůnu!
Výkupné od Li Kunga naštěstí uspokojilo i císaře.
Tentokrát vyvázli.

Závěrečná poznámka: 

Císař Wu, sedmý císař dynastie Chan vládl dlouhých 54 let. Jako první vytvořil fungující úřednický aparát, čímž nahradil moc šlechtických rodů a pevně sevřel vládu ve svých rukou. Dynastie Chan také vybudovala více než deset tisíc kilometrů slavné Velké zdi (podle posledních výzkumů měla tato nejen bránit Čínu proti nájezdům tatarských hord, ale také zabránit čínskému obyvatelstvu útěku do oblastí za ní, čímž by vláda přišla o daně a pracovní síly. Severní čínská hranice byla drsné území, kde sjednocené mongolské kmeny na čínské obránce těžce dotíraly. Hraniční posádky žily v ubíjející osamělosti, vzdálené stovky kilometrů od útěchy jejich civilizace.

Úryvek ze soudobé poezie:

Bojujeme na jih od zdi, umíráme na sever od zdi,
zemřeme-li, stanou se naše nepohřbené mrtvoly v divočině potravou vran.

Vody hluboké jsou a vířivé, rákosí temné je a ponuré,
jezdci bojují na život a smrt, jejich vyčerpaní oři kráčejí sem a tam,
slyšet je ržání.

Poblíž mostu kdysi stával dům, dnes už nikdo neví,
zda byl víc na sever, či na jih.
Nesklidí-li se rýže, co budeš jíst?
Jsme sice ochotni věrně sloužit, leč jak můžeme takhle dál žít?
Neupadnete v zapomnění, vy udatní a čestní vojáci,
Za úsvitu vyrážíme vpřed, za soumraku se však nevracíme.

Pramen: Julia Lovellová, Velká čínská zeď

Obrázek uživatele Simbacca

Kožich kominice

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon

Drabble: 

Byly to první prázdniny, které dvojčata trávila odděleně, a Kerribecca se ve vesničce svých prarodičů snažila pomáhat, kde jenom mohla. Zalévala stromky, utírala prach v pradědečkově pracovně, roznášela noviny a jednou se dokonce rozhodla asistovat kominíkovi.
Domů se vrátila nadšená, ale celá od sazí, které její původně světlé chlupy přebarvily tak dokonale, že ji rodina málem nepoznala.
[„No, hlavně aby to šlo dolů,“] povzdechla si nakonec babička Erris, praděda Churr dál nevěřícně civěl a prababička Tublatanca se vydala do kredence pro nějaké to univerzální čistidlo.
Ne že by byli rasisti, to vůbec, ale jednu temnou pravnučku už přeci jen měli…

Stránky

-A A +A