DMD č. 28. pro 28. 4. 2017. Téma: Emoční kolika

Obrázek uživatele Lee

Silní a slabí

Úvodní poznámka: 

Nebodík.
Děkuji našim hvězdným organizátorkám - KaTužce a Nifredil - a také všem, co dělají DMD tím, čím je.

Drabble: 

"Vy dva se už do Narnie nevrátíte," řekl.
Vlna emocí se přes ni převalila, a než se mohla nadechnout, přišla další... a další.
"Zuzano," vytrhl ji jejím jménem z běsnícího živlu, "neposílám vás domů za trest, ale protože váš úkol už neleží tady. I váš svět potřebuje krále a královny."
Kousla se do rtu.
"Nedokážu to, Aslane."
Lev mrskal ocasem. Promluvil dunivě a mocně.
Pak řekl: "Dcero Evina, dokázala jsi už mnohem víc. Teď zase vy otevírejte cestu těm, kdo ji potřebují."
Mlčeli. Nakonec přikývli.
"Zítra projdete zpět do svého světa," odmlčel se, "vedli jste si dobře."
Oba se usmáli.

Závěrečná poznámka: 

Lewisi, ty krutý, krutý autore! Chci vědět, co jim Aslan řekl, a vím moc dobře, proč jsi to nenapsal! (Proto jsem to ani já nenapsala.)

Omlouvám se všem, kterým jsem způsobila újmu, dost jsem váhala, jestli tohle poslat (vznikly tři verze), ale nakonec jsem neodolala. (Jsem hrozně ctižádostivá.)
Ach jo, dubne, fňuk...

Obrázek uživatele Voldemort

Pro lásku se musí trpět!

Úvodní poznámka: 

bez bodu po dlouhé době lehčí žánr aneb post-coming out

Drabble: 

„Jamesi, je mi blbě,“ zaskuhralo to odněkud zblízka, ale příliš daleko. Leželi dvacet centimetrů od sebe na stole. Šlo o nepřekonatelnou vzdálenost, neb byli obtíženi galony leptavého alkoholu.
„Už nikdy nebudu pít!“ dostal ze sebe zodpovědný otec a bystrozor.
„Jestli se pohnu, budu blejt.“
„Jestli se pohneš, budu blejt dvakrát.“
Pokusil se navzdory proklamacím zvednout ksicht se vzorkem dřeva ze stolu. „Tomu se říká emoční kolika.“
„Myslíš kocovinu,“ zachrchlal Dvanácterák stále v poloze nenápadná mořská hvězdice.
„To mám z lásky!“ zasípal Tichošlápek tklivě a hodil šavli. Předchozího večera oznámil nejlepšímu kamarádovi, že je určitě gay a může za to Kingsley.

Obrázek uživatele eliade

Terapie

Úvodní poznámka: 

Hrabáč pro ef77

Drabble: 

„Psychické obtíže sportovců jsou dlouhodobě podceňovány. Přitom mají emoce stejně jako my,“ upozorňuje známý psychiatr vrcholových sportovců MUDr. Hrabáč.
Ten podle zvyklostí příslušníků svého druhu vynalezl zcela novou terapeutickou techniku.
„Hrabáči jsou mimořádně vyrovnaní. Hrabání v písku totiž uvolňuje emoce a zabraňuje hromadění stresu,“ vysvětluje.
Nápis na dveřích jeho ordinace hlásá:
„Je vám jako na potvoru
před závodem do pláče?
Pojďte si vyhrabat noru
u psychiatra hrabáče!“
Uvnitř pak nenajdete pohovku, ale jedno velké pískoviště. Terapie je vhodná i pro vodní sportovce – jim jsou určena velká akvária s jemným písčitým dnem.
„Hrabe vám? Pak jste tady správně,“ dodává sympatický doktor.

Obrázek uživatele vatoz

Řekněte á s vyplazeným jazykem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Představte si, že vám po páteři nahoru letí superman.

Drabble: 

Vyplázněte jazyk a řekněte Á.
Specialista toho na vás strašně moc pozná.
Narovnejte se a pořádně dýchejte.
Je li vám dobře, jste li nadšení, či naopak otrávení.
Štěkejte jako pes.
Systém příčina následek se v tomto případě dá obrátit.
Smějte se jako malé dítě.
Když přesvědčíte tělo k fyziologické akci, duše se přidá.
Řekněte větu tak, aby slova neslévala dohromady.
Nemusíte ani používat tak násilné prostředky, jako krájení cibule či lechtání peříčkem.
Všechno je ve vaší hlavě.
Natáhněte se na zem a volně dýchejte.
Stačí jenom promluvit.
Představte si, že vás naplnil živý oheň.
***
A vida, TEĎ máte znělý hlas.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno pedagogům a lektorům hlasovky, jógy smíchu a podobných disciplin.

Obrázek uživatele Keneu

Ten kámen se ještě dokáže modlit

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po ReiNatově stoslůvce ze mě hrůzou zůstal jen kus žulové skály... Holanova Modlitba kamene byla pak jasná volba.

Drabble: 

Paleostom bezjazy
šeptneš si, když tě nějaký pitomec předběhne cestou na vlak
Madžnȗn at kraun at tathȃu at saűn
nakláníš hlavu, abys lépe slyšela hlášení a mohla zachraňovat
Luharam amu-amu dahr!
řekneš místo pozdravu té babě, co si k tobě gecla ve vlaku

Ma yana zinsizi? Gamchabatmy!
sbíráš odvahu k cestě do supermarketu
Darsk adon darsk bameuz.
řekneš prodavačce místo počtu rohlíků
Voskresajet at maimo šargiz-duz chisoh ver gend ver sabur-sabur theglatfalasar bezjazy munay!
Drmolíš si pracovní postup, hned prokládaný nadávkami, hned uklidňujícími sliby.
Dana! Gamchabatmy!
Předstíráš, že tvé emoce zkameněly. Řinou se z tebe úzkým pramínkem samomluvy. Vydrž! Odvahu!

Obrázek uživatele Julie

Postelová scéna

Drabble: 

"Polovina dveří se nechce zavřít a zbytek se odmítá otevřít. Do většiny spodních koridorů zatéká," referoval Radek.
Rodney vykoukl zpod pokrývky a vytáhl si špunt z ucha.
Před třiceti osmi hodinami začala Atlantis tiše sténat a před třiceti pěti si Rodney pořídil migrénu.
"Už vím, čím to je," prohlásil Radek. "Ale nebude se ti to líbit.
Rodney ho probodl pohledem.
"Myslím, že je to... psychosomatické."
"Cože?! Au!"
"Mentální spojení s Shepardem. Město... je ovlivněno jeho emocemi."
"A CO JÁ... au... co já s tím?"
"Nooo," zachichotal se Radek. "Prostě mám dojem, že by docela pomohlo, kdybyste se s Shepardem usmířili."

Obrázek uživatele Champbacca

Zážeh a zásnuby

Úvodní poznámka: 

(mezitím v roce 2222)

Drabble: 

V posledních okamžicích světa čekal Edvin všechno možné.
To, že Thrúðr v jednu chvíli přestala špikovat netvory kopím a požádala ho o ruku, jej přesto krapet zarazilo. Tak moc, že kdyby to zároveň nezarazilo i příšery v okolí, asi by záhy neměl čím přemýšlet. Neříkala ještě loni, že takové oficiality ke štěstí nepotřebuje? Není přesto trochu brambora, když ho to nenapadlo jako prvního? Co by na to řekl Tór? Stihne ji aspoň políbit, než je roztrhají monstra?
Na rozhýbání měl každopádně jednotky vteřin, protože Surt se napřahoval k poslednímu úderu a rázová vlna z explodujícího Slunce už klepala na stratosféru.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Effatha

O Jakubovi

Drabble: 

Dobrý den paní Aničko,
ne, naopak se mi u Vás dokonale líbilo. Jste drahoušek. Vaše pozdravy vyřídím našemu zlatíčku Jakubovi. I on Vás neskonale zbožňuje, jen ho o tom ještě musím trochu připřesvědčit. Zde se nic neděje, ale brzy se začne díti. Schyluje se k vraždě, cítím to. Doufám, že se tento dopis k Vám ještě dostanete včas. Volala jsem již detektiva a jsem si jista, že o tomto ještě mnoho uslyšíte...

Slečna Věra zazívala a odložila pero. V ruce potěžkala nůž a z okna se zahleděla na Jakuba, vychovaného gentlemana. Chtělo by to trochu toho vzrušení. Proč nemiluje mne?!

Obrázek uživatele Envy

Když to nevyjde

Drabble: 

Na povrch nedala nikdy nic znát, ale neustálé pocity selhání se v ní hromadily, a tohle byla poslední kapka. Zajíkla se a nemohla vyslovit jediné slovo. Na chvíli jí přišlo, že nemůže skoro dýchat, v očích štiplavý náznak blížících se slz. Sesunula se na zem, a snažila se zhluboka nadechnout, chvilku to trvalo než to zvládla, mezitím se slzy dostaly za hranice víček a tekly volně po obličeji.
Po chvíli se jí podařilo dát dech do pořádku, vytáhla kapesník. Vysmrkala se, otřela slzy a pomalu se zvedla zpátky na nohy. Zavrtěla hlavou. Pocity selhání zastrčila hluboko dovnitř a vyšla ven.

Přemýšlím o jejích očích

Úvodní poznámka: 

Org.: Prosím, respektujte, že si za žádnou cenu nepřeju orgovské komentáře.

Tohle jsem teda určitě nechtěla nakusovat dva dny před koncem. A navíc fakt nemám promyšleno, jak se to má vyvrbit. Ach jo, témata.

Drabble: 

Gridriš prý mluví těžko srozumitelným dialektem. Já rozumím. Žádá jakoukoli výpomoc – bojovníky, zbraně, jídlo, obvazy. Vyložím jí starým nářečím, kolik může Mordor poskytnout.
A přemýšlím o jejích očích.
,,Kdo…“ odvážím se zeptat, ,,znáš jména svých rodičů?“
,,Thûriš a Išigra – nemůžeš je znát. Oba se narodili i zemřeli v Dol Gulduru. Ale Gvačara, Thûrišin otec -“
,,Gvačara-jondî?“

,,Je mi zle.“ Takhle musí bolet nemoc. ,,Vědět, k čemu jsem přispěla, jakou zemi jsem bránila… a zjistit, že i Gvačara...“
,,Udělal jsem stejnou chybu,“ řekne Jugháš. ,,Neviním tě.“
,,Ani sebe?“
,,Dělám mnoho chyb. Nenechám se jimi spoutat.“
Přikývnu.
,,Půjdu s Gridriš.“
To vím.

Obrázek uživatele Lagertha

Óda na telenovely

Drabble: 

Je dopoledne, žehlička se nahřívá a prádla přibývá, ale to nevadí, protože začíná tisící epizoda seriálu Nezkrotná, životem zkoušená Anna Maria Lucía.
V prvních minutách se dozvíte příběh chudinky Anny, Marie i Lucíi o těžkém dětství v chudinské čtvrti, o nočních brigádách sbírání plechovek na léky nemocné matce, odpoledním podržení otci, který vlastně nebyl otec, ale bratr, o milovaném pejskovi, ze kterého udělal mafian papuče a cestě pomsty, kterou se Anna vydala, ale překazila jí ji nešťastná láska.
A vy nevíte jestli dřív brečet, smát se, tleskat nebo se dojímat... slzy tečou, prádlo hoří, ale věřme, že Anna vše zvládne!

Obrázek uživatele Carmen

Smyčka viny z vlastních slov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Je to hnusné a taky hodně, hodně krácené. Poměrně tematické hudební ťuk.)

Drabble: 

Udělám, co budu moci. Věřil, že není možné pravdu přetavit v cinkající mince a zaprodat zbytky lidskosti.
*
Nic nepřiznávám.
Jiní přiznali za něj. Odpusť vám Bůh.
*
Mučení vydržel. Místo svobody punc obzvlášť ďábelského čaroděje: Kdo jiný by vydržel tak nesnesitelnou bolest?

Nakonec podlehl. Viděl krvavé plameny, slyšel křik měnící se ve křídla a modlitby se mu drolily na jazyku. Odsoudil jsem sebe, ale ukřivdil jsem jiným – a najednou zažíval muka horší než všechna předchozí, žaludek měl sevřený strachy, v noci ho bolest drtila v dlaních a svědomí ho rozdrásalo na kost. Ze všeho nejvíc prosil za odpuštění, že se vzdal.

Závěrečná poznámka: 

(Říkala jsem, že to je hnusný...) Informační ťuk.

Obrázek uživatele Aziz

Žabák, rozený divadelní talent

Drabble: 

“Rejsku, já umírám,” zaskučel Žabák a zkroutil se ve svém spacáku.
Rejsek protočil očima. “Něco špatnýho jsi snědl. Za chvilku se z toho vyležíš.”
“Je to moje poslední hodinka,” zavrtěl Žabák hlavou, natáhl se a sevřel Rejskovu ruku ve své. “Až budu pryč, tak na mě nezapomeň, a pamatuj si, žes byl můj nejlepší kamarád, můj komplic-- Rejsku, já tě miluju.”
“Tos řekl hezky,” zamumlal Rejsek, “Však já tebe taky. Radši ti udělám víc čaje.”
“Díky můj nejdražší, že mi zpříjemňuješ cestu na druhý břeh,” zaúpěl Žabák.
Do pokoje v ten moment vešla Kobra. “Je mi z vás špatně,” prohlásila.

Obrázek uživatele Nathanel

Dobrou noc, příteli

Fandom: 
Drabble: 

Iontová bouře je zastihla nechráněné uprostřed planiny. Ve vzduchu byla cítit elektřina, z níž se ježily i holografické chlupy na modrém kožichu. Nathanielův příruční počítač přestal reagovat.
„Elektrostatická anomálie… varování,“ prskal kocour. Nathaniel se pokoušel zkrotit poblázněný displej přístroje.
„Daisy, Daisy…,“ rozezpíval se teskně kočičí společník. Ovládání se zaseklo a nereagovalo na žádný příkaz.
„Budu to muset restartovat,“ zamručel Nathaniel sám pro sebe.
„Nate… to mi nedělej, nedělej to…,“ digitální silueta s sebou silně zaškubala. Geiger se po sérii holografických interferencí stočil do klubíčka, packy pod hlavou.
„Systém přechází do režimu spánku. Prosím, neodpojujte přívodový kabel.“
„Konečně… Sladké sny, Geigere.“

Obrázek uživatele Simbacca

Přetlak pocitů

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon

Drabble: 

Barbucca byla vždycky tak trochu rozpolcená, ale kombinace puberty a výcviku v užívání Síly teprve znamenala to pravé peklo. Neustále v ní vřely emoce, povětšinou ty ne zrovna ctnostné, ale táta i mistr Skywalker ji nutili je potlačovat a ani dědeček nevypadal moc nadšeně. To, že chtěla občas nějakého toho politika seřezat jako hada, sice schvaloval, ale stejně jí radil namířit ten zápal jiným směrem. Štvalo ji to a zároveň chtěla víc, frustrovalo a zároveň mrzelo, ale neměla se komu svěřit, protože si na rozdíl od své naivní sestry odmítala povídat s kytičkami.
Žádný div, že jednoho dne prostě bouchla.

Obrázek uživatele Jeřabina

Ledovec

Úvodní poznámka: 

Skácel pro Annu:
nejčistší ze všeho je lítost
je drahocenná  je to křehká věc
v dobách kdy zlost se otelila
jak za polárním kruhem ledovec

Drabble: 

Stáli spolu pod Bílým koněm, čtyři světové strany. Ostatní poslali napřed.
Annelise vykročila první, vibrovala netrpělivou energií.
Záboj odkulhal smířeně. Cestou ho podpíral Sergej – a mluvili. Konečně. Minulost zavřeli na dva západy.
Matka a syn zůstali. Sergej úzkostně prolomil ticho: „Maminko… já… se s vámi nevrátím.“
Jako by oba slyšeli prasknutí ledu. Rozplakala se: „Vyhnala jsem tě.“
„Ne, maminko!“ vyhrknul. „Já… musím. S Annelise!“
Objala ho, sílou nevyřčených let.
Vtiskla synovi do ruky malovanou pažbu. „Každého, koho jsem milovala, dovedla Marja zdárně domů.“
Odešel s hořkosladkým úsměvem.
Anna dohnala a podepřela Záboje. On jí podal svou pušku. A šli domů.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Zlatý lem.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Polymorf III

Úvodní poznámka: 

Pamatujete si, že v epilogu epizody Polymorf je zmíněn druhý polymorf, který zemřel, aniž by byl nalezen? ;-)

Drabble: 

Kromě Červeného trpaslíka a jeho posádky nanoboti obnovili ještě něco, o čem nikdo neměl tušení - polymorfa, který kdysi nikým nepovšimnut pošel v Listerově šuplíku na čisté trenýrky.
Jeho první obětí se stal uklízeč, který měl za úkol vyklidit kajutu momentálně uvězněných techniků Listera a Rimmera. Polymorf ho zanechal v mentálním stavu podobném chaluze vyplavené na pláž a v podobě švába se vydal hledat další potravu.
Na obrovské lodi se polymorf mohl pohybovat nepozorovaně a měl na výběr z nepřeberného množství potenciálních obětí. Tato hojnost se mu však nakonec stala osudnou. Z přebytku pohlcených emocí dostal koliku a v bolestech uhynul.

Závěrečná poznámka: 

Edit: L.P.Hans mě o pár vteřin předběhnul s podobným nápadem, ale neopisovala jsem. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Polymorf

Drabble: 

Polymorf se ztěžka potácel nákladovým prostorem a sténal. Potřeboval by si někam zalézt a pár hodin trávit, ale útroby mu svíraly křeče.
Přitom večer začal tak slibně. Jako předkrm měl človíčka, nejdřív si s ním trochu pohrál a potom zhltnul jeho strach. Človíčkovi společníci se ho vydali lovit, ale on na ně vyzrál, když se rozdělili. Nejdříve si pochutnal na marnivosti toho pestře oblečeného humanoida a hned vzápětí využil příležitosti a vycucnul androidovu provinilost. A potom…
Ano, to bude ono. Potom snědl vztek toho magorského hologramu. Hned mu přišlo, že chutná podezřele, tak nějak slizce. Ještě aby se tak otrávil!

Obrázek uživatele Rostova

Dopis

Fandom: 
Drabble: 

Když zvedal ze stolu obálku, třásla se mu ruka; tak moc se bál toho, co najde uvnitř, i když to pravděpodobně byla jenom kupa písmen. Po dlouhém váhání ji roztrhl, vytáhl z ní svazek spisů a dal se do čtení.
Když odložil náčrt rodokmenu, útroby se mu sevřely bolestí. Najednou nemohl dýchat, myslet ani existovat. Tak přece to byla pravda. To, za co jeho předchůdci tolik let bojovali, mohlo být najednou zničeno.
Jeho oči zabloudily k jinému listu, který ho trápil ještě víc. Na onom papíru byla spousta slov, ale to nejdůležitější, podpis adresanta, mezi nimi chyběl.
Vážení zástupci republiky…

Obrázek uživatele Achája

Těžká chvíle čtenářova

Drabble: 

Zírá před sebe jak v transu, oči kmitají, dech zatajený. Chvílemi se vrtí, nedokáže klidně sedět.
Honem, utíkej!
To si snad dělají srandu. Proč tam lezli?

Udělá silný čaj na uklidnění, najde spoustu dobré čokolády a šup se svačinkou zpátky do postele.
Ano! Ale pohni, nebo tě chytí!
Čaj na stolku tiše stydne. Čokoláda zastavila na půl cesty k ústům.
Zvládli to, no hurá.
Čokoláda dokoná svou cestu a utiší pocuchané nervy. Upíjí čaj, zavře knihu, chvíli na ni hledí a dumá. Má tohle zapotřebí? Takhle se nervovat a ukrajovat ze vzácných hodin noci?

Odloží čaj a nalistuje další kapitolu.

Závěrečná poznámka: 

Poněkud BJB, ale co se dá dělat?
Kdo by to neznal?:-D
Poslední dobou mě takhle ždímali hlavně Nightrunners:-)

Brečící kvílící krvácející

Fandom: 
Drabble: 

Šlapy šlap. Tralala laaa. Jůůů! Tralala laaa.
Vrrr haf haf! Bvrrr waf!
Ááá!!!
Haf haf haf! Raf!
Au au au! Bé! Škyt. Bé! Škyt škyt. Ťap jau ťap jau.

Mamí bolí!
Ach ach. Achich ouvej.
Bé!
Pšššt.
Bé!
Pšššt. Hají.
Bé!
Hají. Chrrr.
Chrrr.

Auuu!
Ňuňu.
Bé!
Ťuťu.
*cink*
Jé! Ťap bum ťap bum.
*prázdno*
Bé!
*crrr*
Jů! Ťap bum ťap bum! Bum! Hapalo. Auuu!
Pšššt.

Mňau.
Škráby škráb.
Vrrr mňau.
Škráby škráb.
Vrrr. Škráb. Sek.
Ajajaj!
Auuu! Bé!
Pšššt. Tralala. Ťuťu.
Bé!
Kšc!
Mňáááu!
Pšššt. Jéje. Krev.
Né!
Hají. Jód.
Pálí jód, pálí! Au!
Hají. Pšššt. Hladi hladi.

ZZZZZZZ

Závěrečná poznámka: 

Pokud někdo chce, můžu mu napsat vysvětlivky k tomu, co nechápe, ale chtěl by.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Oheň

Úvodní poznámka: 

AC3

Drabble: 

Probouzí se. Všechno je rozmazané, potácí se. Hlava mu třeští bolestí, už je večer, běží dolů ze stráně.
Kouř. Oheň. Prach. Křik a krev.
"Maminko!" křičí malý chlapec ze všech sil a snaží se ji najít.
Všude zmatek, trámy mu kříží cestu.
Protlouká se, uhýbá a chrání se před šlehajícími plameny.
"Ratonhnhaké:tone, tady jsem!" Volá jeho matka.
Leží pod obrovským kusem dřeva, nemůže se pohnout.
Chlapec se zůřivě snaží trám odsunout, ale jeho síly nestačí.
Matka se mu zadívá do očí.
"Musíš být silný Ratonhnhaké:tone."
"To neříkej, přestaň!" Odmítá v záchvatu paniky pravdu.

Odtahují ho pryč. Střecha se bortí.
"MAMI!"

Obrázek uživatele Akumakirei

Černé oči odešly spát

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm, když jsem včera poprvé viděla téma, četla jsem Emoční košilka. Mé oči asi také potřebují jít dlouho spát.

Jedná se o knihu Jarmily Glazarové vydanou v 30. letech: Osmnáctiletá adoptovaná Jana se zamilovala do svého černookého otčíma, muže ženatého s mnohem starší ženou, který její lásku opětoval a doufal... jenže nemoc. Oba manželé nezávisle na sobě zemřeli ve stejný den a Jana vyslyšela nabídku okouzleného modrookého doktora.
Vždy jsem litovala, že na konci není o pár stran více (i když bych jí přála ničím nezkalené štěstí s doktorem).

Drabble: 

U stolu nyní sedávala s laskavýma modrýma očima jiskřícíma snahou prohřívat den, jakýmsi způsobem ji však popuzovala jejich veselost a bezstarostnost, naděje, kterou otčímovy oči postrádaly a doktorovy jí přetékaly. Chtěla být vděčná, jelikož obdržela tolik darů, ale nemohla, ještě nemohla. Při pocitu, že se do oněch černých vod již nikdy nepodívá, téměř následovala zdobenou rakev do temného hrobu.
Znervózňovala pod doktorovými letmými dotyky, protože sálaly horkem a podobnou něhou, kterou cítila z otčíma a která nenávratně odešla. Věděla o svém štěstí, ale nedokázala přijmout, že není s Ním a Jeho.
„Už bude dobře,“ slyšela. A mělo býti a nebylo.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ticho zvonů bez srdce

Drabble: 

Klidně seděla v soudní síni. Nedotknutelná. Hraběcí milost. Nehnula ani brvou, když jejího muže přivedli dovnitř.
Sálem se neslo ševelení. Scénu někde mezi přihlížejícími zachycoval kreslíř. Zlomeného muže, z kterého vina kapala. Dotčenou stranu, která byla prázdnou tváří bez stínu pocitu.
Odsoudili ho.
Odešla sama. Nasedla do čekajícího vozu. Necítila nic, dokud neklesla na sedadlo. Bolela jí celá duše a celé tělo. Někdo kolem ní mluvil. Wilhelm nebo Alexandr. Zavřela oči a někomu z nich položila hlavu na rameno.
Na slzy bylo času dost, když Alžběta zemřela. Řada na ně možná ještě přijde, až pohřbí jejího vraha.
Městem zněly zvony.

Závěrečná poznámka: 

Jsem ráda, že Eillen krásně supluje perspektivu Wilhelma, protože já jsem momentálně (očividně) víc naladěná na hraběnku. (Čtěte Eillen!)

Obrázek uživatele Queen24

Přátelství je, když si s někým vychutnáš i hořký čaj

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za emoční koliku považuji také stav, kdy s člověkem ,,cloumají" protichůdné emoce.
Kdy musí udělat správné rozhodnutí, něco chce a zároveň z toho má obavy, kdy zjišťuje, že to, co celou dobu chtěl, vlastně nepotřebuje a tudíž nechce...

Drabble: 

Po maturitě jsem se hlásila na žurnalistiku. Neúspěšně. Protože i pár dalších přihlášek na ,,humanitní obory" selhalo, nastoupila jsem nakonec na Fakultu tropického zemědělství na ČZU v Praze. Netušila jsem, co to vlastně je, a rozhodně tam neplánovala zůstat... Zkusím znovu přijímačky, podruhé už to přece musí vyjít!

Noví spolužáci. Brzy nejlepší kamarádi. Vysokoškolský život.
Anatomie zvířat, Botanika, Geografie... Zajímavý předměty. Matika, chemie, genetika... Šílený předměty!

,,Bude se mi stýskat..." ,,Tak zůstaň tady!" ,,Ale to nejde. Já přece chci..." Vážně CHCI?

Výsledky přijímaček. Chybí mi pár bodů, jako loni.

Strach z poloviny předmětů, co mě čeká...
Ale zároveň slzy štěstí.

Závěrečná poznámka: 

Ta radost, když jsme se po prázdninách s kamarády zase setkali, padli si do náruče a sedli si pak na oblíbené lavičky v areálu ČZU před naší fakultou... V tu chvíli si člověk uvědomí, že to tak prostě mělo být ;)

Matiku a další ,,fujtajbly" díky velké pomoci kamarádů zatím jakž takž zvládám, a věřím, že zvládnu ;)
A pokud jde o moje milované psaní, stala jsem se nakonec redaktorkou Univerzitních novin... :D ;)

Obrázek uživatele Aveva

Potupa

Fandom: 
Drabble: 

Jak jen mohl?
Vím, že je ta otázka zbytečná. Je mi z toho zle, ale nedokážu mu to sdělit. Nedokážu vyjádřit tu bolest, tu potupu… Dusím ji v sobě.
Jak mi to mohl udělat?
Musí přece vidět… každý si toho musí všimnout. To jen on dělá jakoby nic. Tváří se nezaujatě. Ignoruje signály. A ono je to přece tak očividné!
Jak NÁM to mohl udělat?
Kdyby potupil jen mě, tak snad… snad by se ta bolest a trýzeň a nepohoda dala překonat.
Nevydržím.
Jak mohl mě - červenou ponožku navléknout na levou nohu, zatímco na pravé má už nataženou ponožku modrou?

Obrázek uživatele Rorico

Hrůza a něco pro jistotu

Úvodní poznámka: 

Blížíme se k závěru přátelé. Osudy se uzavírají, linie protínají.

Drabble: 

Petr horečně balil.
Bylo mu jasné, že Sirius, Remus i MI5 mu budou brzo na stopě, jakmile si uvědomí kdo jediný mohl prozradit úkryt Potterových. Musel tedy zmizet.
Když mu finančník Malfoy nabídl spolupráci s Volldiemarterem, Petr odmítl. Skrytý pocit méněcennosti ale nakonec zvítězili.
Litoval, že jeho informace znamenaly smrt přátel.
Zároveň ale cítil zadostiučinění. Konečně předvedl, co v něm je.
Jediný čin znamenal sebevědomí, strach i lítost.
Teď do sbaleného batohu přidal ke svým věcem, pistoli a noži i jedno dvoukilové balení semtexu s časovou rozbuškou.
Pak si hodil batoh na záda, nasadil kšiltovku a spěchal pěšky na nádraží.

Obrázek uživatele Danae

Tlumit, škrtit

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
15+, sex, drogy a sprostá slova
Drabble: 

Bolest je hlavním kořenem zavrtaná někde uprostřed hlavy a prorůstá celým tělem. Má spoustu zdrojů, ale vždycky nějak souvisí s ním. Proto se provdala za prvního pochcanýho bělocha, kterej si o ni řekl. Aby se odřízla, aby už nemusela nosit jeho jméno.
Když nechá bolest chvíli růst, promění ji ve skučící balíček na motelovym hajzlu. Naštěstí se dá tlumit, škrtit. Sexem. Kdo v rezervaci ještě Carol neojel, ten byl prostě jen línej si říct. Drogama. A díky tomu zkurvysynovi žije uprostřed nejpestřejší nabídky za diskontní ceny. Takže občas skoro zapomene, jak ho kdysi milovala.
Zasranýho náčelníka Lincolna Rudou vránu.
Tátu.

Obrázek uživatele Bestie

Upuštění páry

Drabble: 

Únava! Stres! Zlost! Lítost! Bolest! Už nemůžu dál. Mám toho tak akorát dost! Kdy to skončí? Chci vůbec ještě pokračovat? Pocit samoty! Všude kolem jen smrt! Už nemám sílu. Už nemám energii! Tohle je pro jednoho člověka příliš. Jak tohle může někdo zvládat? Létat, zabíjet, znova létat, znova zabíjet. Nekonečný kolotoč, ze kterého není cesty zpět. Připadám si, jako bych nadobro ztratil krásu světa, která možná někde stále je. Tady je jen smrt a ruiny lidských životů, ktéré melou z posledního a zoufale se snaží, aby to na nich nikdo nepoznal. Možná bude lepší, když se z toho vysvobodím sám...

Obrázek uživatele Lejdynka

Velmi nevhodná nehoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když si vymyslíte takový téma, tak se nemůžete ničemu divit.

Tentokrát ta básnička opravdu NENÍ pro intelektuály.

Drabble: 

To si takhle v Bradavicích jednou vaří lektvary,
Snape zas prská, že jde domů, tohle není pro starý!
Longbottom, jak velí zákon, zvoral všechno, na co sáh,
z kotlíku se pára plazí, všichni jsou jak na jehlách.

Tu houstne dým a vzduch vře, kvílí,
Neville couvá. Už jen chvíli!
Když v tom bubly bubly bubly
vyvalí se z kotlíka
lektvar čárný s divným jménem -
hle, Emoční kolika!

"Lily, krásko," pronesl Snape, "miluju tě, ty to víš!"
Hermiona připustila, že jí Ron je na obtíž.
Potter lotr deklamuje, že chce jenom Malfoye,
a jen Neville kráčí sklesle zahrabat se do hnoje.

Závěrečná poznámka: 

To jet tak debilní, že to po sobě ani nedokážu přečíst! :D

Stránky

-A A +A