DMD č. 30. pro 30. 4. 2017. Téma: Poslední klapka

Obrázek uživatele Lodní šroub

Těžký život vztlakové klapky

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.

Pro Keneu.

Drabble: 

Dobrý den. Dovolte, abych se představila. Jsem vztlaková klapka.
Jauvájs! No jo, porád. Nemusíš mě dloubat do žeber, stačí říct, abych se vysunula!
To dělám, abych změnila profil křídla. Víte, proč stroje těžší než vzduch létají? Protože díky různým rychlostem proudění kolem křídla je pod křídlem větší tlak než nad ním, a ten rozdíl nadnáší letadlo.
Jaů! No jo, už se zasouvám!
Teď už mě totiž není potřeba, jsem důležitá pro vzlet a přistání.
Přednáška končí a brzy bude končit i moje dnešní šichta. Ještě dva dloubance a hurá do hangáru.
Už se těším, až mě mechanik podrbe za uchem.

Závěrečná poznámka: 

Profil křídla letadla obtékají proudnice rozdílnou rychlostí – nad křídlem rychleji než pod ním. Tím vzniká nad křídlem podtlak, kdežto prohnutí spodní plochy a náběhový úhel křídla vytvářejí pod křídlem přetlak. Vztlak zde funguje podobně jako při nadnášení a plování těles ve vodě.

kde se nachází vztlakové klapky (7 a 8): https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Control_surfaces_at_the_wing_of_...

Více zde: http://www.laazatec.cz/clanek448.html

Obrázek uživatele Lejdynka

Ostatky svatých

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, po limitu, dárek.

Pro IOANNINU, která způsobila to, že jsem si to prostě MUSELA napsat, protože ta představa byla neodolatelná. A navíc se to hodí na poslední téma! :)

Omlouvám se za nedostatek výzkumu, nicméně je to jenom taková vtipná maličkost pro pobavení, tak to snad nevadí.

Drabble: 

Ten den, kdy sluneční paprsky líbaly mlhu, nastal Den Posledního Soudu.
Hroby se otevíraly, rakve praskaly.

I světci vstávali z mrtvých.
Tedy - někteří by rádi vstali, ale...

Svatá Alžběta Durynská se sice zvedla, nicméně hned potom se chytila za ňadra, pak za hlavu a nakonec se zaúpěním spadla zpátky do hrobu.
Svatá Kateřina si zjednala odklad a vydala se hledat kusy svého těla po celé Itálii.
Svatý Antonín vyskočil ven s nehlasným a neadresným výkřikem "DJ SHMMMMM MMMMJ JZZZZZZK!"
A svatý Kamil si povzdechl, významně si poklepal na hruď a prohlásil, že ti věřící snad nemají kouska srdce v těle.

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Inzerát

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pojď k nám! Proč? Jsme Poslední klapka, viz níže.

Drabble: 

Proč poslední klapka? Tou pro nás všechno teprve začíná. S poslední filmovou klapkou natáčecího dne zmizí ze scény okoukané ksichty prvo- až mnohořadých herců a nastpujeme my, filmoví stěhováci. Naběhneme na plac a předtím, než všechny kulisy a rekvizity odnosíme do připravených náklaďáků, si užijeme svých pár minut zábavy. Jen v těchto vzácných okamžicích se může stát, aby ošuntělý ruský voják zmlátil polštářem Jamese Bonda, vznešená elfská Galadriel si pobryndala šaty kečupem nebo nezdolný apačský náčelník Vinnetou rapoval v sedle svého Ilčiho. V těchhle chvílích se opravdu vyblbneme a sledování příslušného filmu je úplně jiný zážitek než pro běžného diváka.

Obrázek uživatele Voldemort

Nec alter vivere potest, si alter vivit

Úvodní poznámka: 

bez nároku na bod poslední drabble sezóny!

Drabble: 

Celý život mu probíhal před očima jako dlouhatánský filmový pás. Bylo to zvláštní, vzhledem k tomu, že nikdy nebyl v kině. Tedy jen jednou, se svou první ženou, jak náhle spatřil v jediném rámu. Viděl permanentně vyděšený výraz své matky, pitomý úsměv svého učitele a protivníka, ohně divoce se rozpínající pod severním nebem a svého mistra, smích obou dcer, který pro něj nebyl ničím víc než indikátorem spokojenosti, krev, zmítající se lidská těla, zelené a rudé záblesky kleteb, které se nepromíjejí, pak konečně plameny tryskající z astronomické věže.
Život mu proběhl před očima a odletěl k jinému kusu jeho duše.

Závěrečná poznámka: 

A ano, ta poslední věta je cliffhanger!

Název znamená to profláklé Ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu. Posvětil mi to latiník z povolání, ale je stále docela dobře možné, že je to blbě :D.

Obrázek uživatele kytka

Všechno je, jak má být

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Plán byl perfektní.
Je to závěr příběhu a obávám se, že vytržený z kontextu není moc pochopitelný.

Drabble: 

Alžběta cítí, že něco je špatně.
Co je to za chlapa?
Připomíná jí Járu, ale je starý.
Pláče?
Tenkrát v sadu, když četli otcův dopis. Kolébala ho jako děcko a plakali spolu. Pak ji líbal, poprvé.
Podává jí knihu. Její knihu o zemi vanilky a banánů.
Nechala za ni Járovi pod polštářem parádní brýle. Tolik mu slušely!
Stesk do ní udeří, až se zakymácí.
On ji zachytí.
Jeho vůně ji obejme. Járova vůně.
Vůně kůže, dýmu a pryskyřice. Vůně bezpečí.
Najednou i poslední klapka zapadne na své místo a Alžběta ví, že v téhle náruči je správně.
Šťastně se usměje.

Závěrečná poznámka: 

A to je konec.
Děkuji všem čtenářům za krásné komentáře, dopsala jsem to jen díky vám.
Bylo mi s vámi moc dobře.
Omlouvám se, že jsem ke konci nestíhala komentovat. Nestíhala jsem tak nějak obecně nic.
Snad to trochu doženu v květnu.
Na shledanou za rok!

Obrázek uživatele eliade

Kachna ke kachně sedá

Úvodní poznámka: 

Kachna pro všechny, kteří se nezalekli zmizení kachen a nechávali u mých drabblat milé komentáře. Kachna pro všechny, kteří mi svými zvířaty na přání poskytovali inspiraci. A samozřejmě kachna pro všechny, kteří i letošní duben přežili ve zdraví, ba dokonce s nadšením.
Těším se zase za rok!

Drabble: 

Kachní šampionka ve stolním tenise se o svou disciplínu začala zajímat poté, co se jí do snůšky připletl pingpongový míček. Když se z toho podivného vejce nic nevyklubalo, zkoumala, o co se jedná.
„Brala jsem to jako znamení, že mám po mateřské začít sportovat.“
Mezi elitní sportovce se propracovala neuvěřitelně rychle.
„To, že můj životní příběh bude zfilmován, jsem zjistila z novin. Byla jsem nadšená. Dokonce jsem sama sebe štípla zobákem, abych se ujistila, že se mi to nezdá.“
Pomyslná poslední klapka filmu však padla dříve, než se vůbec začalo točit – ukázalo se, že tato informace byla pouhou novinářskou kachnou.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Poslední rána

Drabble: 

Zatímco Phoenix znovu povstával z popela a jako bájný pták roztahoval křídla, aby pod ně schoval všechny budoucí padouchy a hrdiny, Annie na předměstí Liverpoolu v horečkách bojovala se zápalem mozkových blan. Svůj boj prohrála navzdory lékařské péči i provedeným kouzlům.
Zatímco mladá Eileen v londýnské nemocnici přiváděla na svět svého prvního a jediného syna, jehož životní pouť měla navždy změnit kouzelnický svět, Rino podepsal dopis na rozloučenou a poprvé stiskl v ruce zbraň. Svůj boj vzdal navzdory vědomí nesmazatelného hříchu.
Když o patnáct let později smrtelně krvácela na koberci obývacího pokoje, myslela na své rodiče víc než kdy dřív.

Obrázek uživatele Effatha

Padám z balkonku

Fandom: 
Drabble: 

Usmála se takovým tím sladkým uculením a mávla rukou. Ten má dneska zase nápady, ale sluší mu to, že? Zamávala mu ze zdobeného balkonku a hodila mu červený květ. Obratně jej chytil levačkou a uklonil se. Zase další blázínek.
Naklonila se přes zábradlí aby celý průvod viděl její rozpálená líčka. V náručí choval malé kachňátko, takové to nadýchané a žluťoučké. Zamávala tedy i kachňátku a naklonila se ještě o malý kousek víc a než ji stačilo cokoli zabrzdit, padala. Obestřela ji záře, tichý šepot všude kolem a šum deště. Pak konečně zvedla hlavu. Milé vřelé uvítání: Vítej mezi dubňátka. Klapka.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji za duben. Všem. Byli kste skvělí.

Obrázek uživatele Achája

Plynutí

Úvodní poznámka: 

Taková klidná momentka, inspirovaná mimo jiné fascinujícím filmem:-)

Drabble: 

Seděli vysoko na větvi a houpali nohama.
Sledovali, jak se na nebi honí beránci a dávali jim různá jména.
Kolem proletěl skřivan a jemně si zpíval.
Vzpomínali na doby, kdy ještě měli klapky na očích.
Pro samé starosti neviděli svět.
Jen tupé ovce jdoucí v davu.
Teď už jsou ovce jen na loukách a davy se nekonají.
Vítr ševelí a lechtá klasy v poli.
Kluci u rybníka házeli žabky a počítali kola.
Z rákosí vylétly labutě, peří zářící v jasném slunci.
Jak nádherní a majestátní ptáci!
Život si plynul svým vlastním tempem.
Ani oni už nespěchali, prostě jen tak byli.

Závěrečná poznámka: 

Uff, první ročník za mnou. Bylo to náročné i skvělé. Ráda si odpočinu a už teď se těším na příště:-)
Nepovedlo se mi napsat všechno, ale na to, že jsem do teď psala jsem z náhlého pohnutí a většinu si nechávala pro sebe... to asi celkem jde:-)

Sbohem a dík za ryby!;-)

Obrázek uživatele Esti Vera

Naposled

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěla jsem vtěsnat všechna letošní témata do jednoho drabblete. Nepovedlo se, ale pokud správně počítám, mám jich tam přes 20 :) Samozřejmě se to na výsledku podepsalo, takže nějaký smysl v tom nehledejte.

Drabble: 

Všechno je jednou naposled.

Poslední zázrak zrození proběhl rychle. První kontakt se zlobivými dvojčaty. Za kolik let jim nachystáme věno? Krásné starosti. Pak ale zbraně naší vyspělé doby naposled naruší kruhy myšlenek v cizích makovicích. Nikdo nebude žádat vysvětlení. Taková je válka. Nekonečný bludný kruh. Před tím byla země krásná, ale štěstí zmizelo jak loňský sníh. Pokud budeme tým, můžeme s pomocí plánu B znovu zavést řád v sedmi osminách země. Bezpečný letový provoz, upečené mazance, žádné mazanice. Překováme meče v pluhy, jen ať tu ta zkáza nezůstane.

Všechno jednou skončí. Poslední úsměv, poslední klapka.

Ale nebojte. Banány to jistí.

Obrázek uživatele Elrond

V židli

Drabble: 

Byla dopita poslední kapka alkoholu a všichni se začali ukládat k spánku.
Ivan se složil na gauč, Líza po jeho boku, ostatní zabrali postele a karimatky.
Saša se rozhlédl a řekl: "Nemám si kam lehnout."
Lynda prohlásila: "Na zemi je místo."
Saša si lehl v kuchyni na plovoucí podlahu a přikryl se sklápěcí židlí. Ozvala se poslední klapka a všichni to zalomili.
Ráno se Saša probral a zjistil, že se nemůže vysvobodit ze svého ležení.
"Volové, já jsem nějak uvíz v židli," oznámil.
Ivan, který to viděl, usoudil, že musí Sašu vysvobodit.
"Lízinko, prosím tě, přineseš mi pilku na železo?"

Obrázek uživatele Envy

Konec prázdnin

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble Prázdniny s přáteli http://sosaci.net/node/27190

Drabble: 

"Nazdar, nazdar, nazdar!" Směje se mladík v plavkách do kamery.
"Tohle je náš poslední den tady u moře, a jaké lepší rozloučení než přímo na pláži, že ano!" Ohlédne se na partu lidí postávajících kolem, kteří vydávají výkřiky souhlasu.
Do záběru přiběhne menší hnědovláska, začne nadšeně vykládat jak si prázdniny všichni užili a co zajímavého v okolí doporučuje, přidá se skoro celá skupina, jako kdyby aktivně nepodávali tipy celou dobu co tam byli. Rozloučí se, že je čas na poslední plavání a grilovačku.

Vašek vypne kameru, když jeho přátelé domávají, a usměje se. Nakonec výlet na pláž nebyl tak špatný.

Obrázek uživatele Keneu

Která je na konci?

Drabble: 

Který z těch tisíců hmatů, z tisíců pohlazení a úderů do kláves byl ten poslední, než z lásky k dokonalé hudbě zešílel?
David Helfgott neví.
Kterou klapku se mu podařilo svést jako poslední ze všech a jak se vůbec jmenovala? A záleží na tom?
Režisér Kohoutek netuší.
Která porucha způsobila, že letadlo nedalo pilotům najevo, že nemá při startu vysunuté vztlakové klapky?
154 mrtvých z letu Spanair 5022 už se nikdy nedozví.
Přes kterou klapku poslední instance se dá dovolat (chtělo by se říct odvolat) k Bohu?
Svatý Petr sedí v naleštěné kanceláři, bezradně listuje mojí složkou a nechce vědět.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Hvězdička

Drabble: 

„Klapka padesát tři, scéna první,“ oznámila sličná slečna a cvakla zmíněnou filmařskou pomůckou.
Režisér se naklonil k producentovi a šeptnul: „Jestli to zkazí ještě jednou, neručím za sebe a je mi jedno kolik Oskarů ta hvězdička má.“
Před kamerami stál mladík ve staromódním kabátku a upřeně zíral na lebku, kterou držel v ruce. Zuřivě poulil oči, jako by se snažil na něco vzpomenout. Potom vyhrknul: „Blít, či neblít? Toť otázka!“
Režisér zrudl v obličeji, zařval vzteky, přiskočil ke sličné asistentce, vyrval jí klapku z rukou a překousl ji.
„A dost! Já tohle netočím. Vyhoďte někdo toho debila, než ho zabiju!“

Vzpomínka na Láďu

Úvodní poznámka: 

leden až červen 2010

Drabble: 

klap

Z divadla

"A přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako
já. Ten se nezakecá. Na shledanou.", a Smrťák odchází.

Tleskám.

klap

Z besedy

"Já tak rád diskutuju s vámi, mladými lidmi. I když je člověk starý, tak vy mu, třeba i nevědomky, rozšiřujete pohled na svět. Takže já se nebojím. Až jednou odejdu, přijde někdo mladší a bude pokračovat v šíření inteligentního humoru."

Pokyvuju hlavou.

klap

Z nekrologu

"Pamatuješ, jak jsme váhali s postavou Smrtky, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: "Rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat."

A já pláču.

klap

Obrázek uživatele Kokoška

Proč filmy končí?

Fandom: 
Drabble: 

Vnímá svůj vztah s ním jako dlouhatánský film. Postupně se prodlužuje o další a další záběry. Setkání. Klapka! Zážitek. Klapka! Hádka nebo polibek? Klapka! Ne s každou klapkou si v paměti dokáže spojit obraz i zvuk.
K většině si ale bez mrknutí oka přiřadí pocit. Ten z prvního dotyku, ze seznámení s rodiči, z první vážnější neshody s jeho matkou.
Nejdéle ale přetrvá záběr ze dneška. Bude se přehrávat stále dokola. Byl ze všech poslední.
Plánovali prvního máje.
Je zmatená. Kdyby záběr točili znovu, nehrála by lépe. Neví, co bylo špatně. Spletla repliky? A kdy? Dnes? Dřív? Její roli přeobsadí.

Obrázek uživatele Rorico

Nové tetování

Úvodní poznámka: 

Velmi doporučuji pustit si k drabblu tento song. Dost na to sedí i textem :) https://www.youtube.com/watch?v=9d8SzG4FPyM

Drabble: 

Sirius seděl na židli a vykachličkovanou místností se ozýval zvuk tatérské jehly a klimatizace.
Když těsně utekl před výbuchem Petrovy bomby (zabila 13 lidí), věděl, že mu nikdo neuvěří, že ty lidi zabil "mrtvý" Petr a ne on.
Hned po incidentu proto uháněl na letiště a koupil letenku do Konga. Jako rodilému Britovi mu chladno nevadilo, ale slunce měl rád.
"Il est fait," prohlásil tatér.
Sirius se podíval na svou paži. Skvěla se na ní vytetovaná růže, ve které se ukrývala písmena J, L a H. Kořen růže nahlodávala krysa.
Tetování kvůli různým událostem měl několik, ale tohle bylo nejdůležitější.

Závěrečná poznámka: 

A máme tu konec. Snad mi odpustíte, že jsem se tentokrát nepřidržel původní předlohy a vytvořil jsem si vlastní závěr. Ale říkal jsem si, že po těch morbidnostech, které jsem v rámci původního děje napsal, by to chtělo alespoň jeden příběh zakončit o něco pozitivněji.
Velmi děkuji všem, kteří tuhle mou tvorbu přelouskali až do konce, bylo super sledovat ohlasy hned v průběhu a vidět, že vás dovedu i napnout :)
Třeba bude příští rok nějaké pokračování ;)

Obrázek uživatele Queen24

Něco končí, něco jiného začíná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěla bych všem organizátorům i účastníkům moc poděkovat za letošní skvělé DMD, které jsme zvládli i bez kachniček (o to víc si všichni ceníme komentářů ;-) ), uteklo to pro mě až neuvěřitelně rychle, a těším se už teď na příští rok! :-)
DĚKUJU a mějte se krásně! :-)

Drabble: 

Rozhlížím se v davu spolužáků. Eliška, Markéta... kde je Týna? Jo, tamhle, objímá se s Domčou. Věra mi něco říká. Už zase brečíme. Zazvoní. Pro nás naposledy... Chodbou se rozlehne nadšený řev, jásot a potlesk. Průvod deváťáků se dává do pohybu. Děti i učitelé stojí na schodišti a všichni zvoní klíčema...
Vycházíme před základku. U hlavního vchodu si s každým z nás potřese rukou paní ředitelka a přeje nám hodně štěstí do dalších let...

Stojím v Betlémské kapli, spolu se spoustou dalších maturantů. Proslov ředitelky následuje potlesk, pak se rozezní první tóny Gaudeamus igitur, studentské hymny...

A příště? Snad promoce...!

Závěrečná poznámka: 

Něco hezkého končí, něco jiného začíná, tak už to zkrátka chodí.
Ale tradiční poslední zvonění a loučení (,,Co když se už nikdy neuvidíme?!" xD) se obvykle bez nějakých těch slz neobejde...
Kdyby snad někdo byl na pochybách- konec základky, konec střední. A k tý promoci se snad taky jednou dohrabu... xDD

Obrázek uživatele Owes

Epilog

Drabble: 

Když jeho prababička Annie poznala Rina, zlomené srdce vysloužilé akrobatky slepila dohromady víra začínajícího reverenda.

Když jeho babička Eileen poprvé spatřila Tobiase, v chladném nitru zasmušilé dívky rozdmýchal plamen mladík s cigaretou.

Když jeho matka Hermiona poprvé uviděla Severuse, považovala ho za nejprotivnějšího chlapa pod sluncem.

Když je osud po dvaadvaceti letech znovu svedl dohromady, střepy minulosti z duše osamělé lékařky vytáhl zabiják ve službách kontrarozvědky.

Henry měl v sobě sílu všech svých předků a na bedrech tíhu jejich vin.
Poslední záběr jeho života se odehrál v zahradě plné motýlů, voněl cigaretovým kouřem a střelným prachem.
Bylo mu 117 let.

Život jde dál

Drabble: 

Život s dalším člověkem kterého milujeme pod jednou střechou přináší mnohá úskalí i radosti. Člověk celé své mládí tráví v domě svých rodičů a mnohdy vlastně ani neví, co ho v životě a v cizím světě čeká. S radostí a velkým očekáváním si plánujeme svou budoucnost a hledáme vhodné zázemí pro svůj největší životní krok. Mnohdy je však tento krok tak dlouhý, že ho ani nepostřehneme. Najdeme si nové bydlení, postupně si odvážíme své věci a nakonec zjistíme, že pokud chceme přespat u rodičů, musíme si přivézt i vlastní kartáček na zuby. A v ten moment scéna tohoto života končí.

Skutečné záběry

Fandom: 
Drabble: 

Muž ve vesmírném skafandru podivně poskakoval, zatímco na něj mířila kamera. Pohyb v šestinové gravitaci vypadal podivně. Pak se zastavil a vyslechl si instrukce ve vysílačce. Sundal si helmu.
"Výborně!" tleskl Stanley Kubrick, zvedl se z režisérského křesla a vydal se přes umělé měsíční kameny, aby potřásl Cernanovi rukou.

Později na skromné oslavě poslední klapky si režiséra odvedl stranou prezident Nixon.
"Pane režisére, gratuluji. Skvělá práce."
"Děkuji pane prezidente," kývl hlavou Kubrick, "ale stejně by mě zajímalo, proč jste tam prostě nepřistáli. Vždyť ty rakety do vesmíru vyletěly."
"Ale my jsme tam přistáli," mrkl prezident, "ale skutečné záběry zveřejnit nemůžeme."

Obrázek uživatele Dobi

Vražedný den

Drabble: 

"Musí točit ten dokument u nás?" Stěžoval si Marián, když zametal před policejní stanicí.
Diviš v obleku s rukou v bok ho pozoroval.
"Musí. Jsou tu kvůli tvým horoskopům," popíchl. Marián po něm hodil prachovkou.

"Konečně bude klid," oddechl si toho večera Marián, když měla televize konečně odjet.
Diviš ho po dlouhém dni chtěl obejmout, ale vběhl mezi ně kameraman.
"Ženská od klapky je mrtvá!" Hystericky křičel.
Marián si začal oblékat bundu.
"Samý problémy. Tohle je poslední0 kapka." Připravil si zápisník.
"Poslední případ a přísahám, že se přejmenuju a budu luštit hebrejštinu."
"Těžkej tejden," vysvětlil Diviš kameramanovi a následoval Mariána.

Obrázek uživatele Aziz

Jidášova další zrada aneb Abrahámova zkažená derniéra

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se... Ano, je to moderní AU na Jana Husa, ale prostě jsem si na poslední téma nemohla pomoct. Ano, jsou to paka.

Drabble: 

Jan si nepamatoval, jak je Abrahám všechny přitáhl do školního amatérského divadla, aby hráli Pašijové hry, ale bavilo je to, jeho jako Ježíše, Štěpána jako Jidáše, Jeronýma jako Petra, Abrahám se ujal režie.
Všechna představení ale utekla jako voda a přišla derniéra, kterou brali jen napůl vážně.
Máří Magdaléna se málem zadusila smíchy nad Janovými pestrobarevnými ponožkami, ale to nic nemělo na scénu Jidášovy zrady.
Jan nastavil tvář pro polibek, ale Štěpán ho nestydatě políbil na ústa, a Jan mu pobaveně vyšel vstříc.
Přiskočil k nim Abrahám a odtrhl je, křičíc: “Stop! Klapka! Opona! Jene, vy mě přivedete do hrobu.”

Závěrečná poznámka: 

Bonusová informace k AU: když jsou starší, Štěpán a Jan žijí spolu a mají spolu voříška jménem... Viklef.

Poslední kapka

Úvodní poznámka: 

A do p..., teď koukám, že téma je vlastně klapka, a já vymýšlela (díky informačnímu nedorozumění, téma mi totiž hlásil ráno brácha telefonem) kapku ...
Ale bod mít nemusím.

Drabble: 

„Mojí upálili,“ řekl Adso.
„Zazdili mi cestu a ona se rozhodla zemřít,“ řekl Cayetano Delaura.
„Ukřižovali ji,“ pravil páter Schneider.
„Já ji nechal oběsit. Dvakrát.“ S podivným výrazem v očích pronesl Klaudius Frollo.
„Stala se jeptiškou,“ smutně podotkl otec Ted.
„Sešla z cesty a zemřela ve vyhnanství,“ přidal se des Grieux.
„Znásilnil jsem ji a zabil,“ temně proneslo něco zarostlého, co se krčilo pod stolem na všech čtyřech.

Setkání klubu nešťastně zamilovaných literárních mnichů a kněží začalo.
„Slyšeli jste o sublimaci?“
Prošedivělý terapeut měl co dělat, aby utekl, a tak si ani nestihl rozšířit slovní zásobu o množství latinských nadávek.

Závěrečná poznámka: 

Fandom přesněji: Jméno růže, O lásce a jiných běsech /Marquez/, Ukřižovaná /Arbes/, Chrám matky Boží v Paříži, Otec Ted, Manon Lescaut, španělské legendy /poustevník Garí/.

Obrázek uživatele Carmen

Utajovaná potom

Úvodní poznámka: 

Milí a drazí, děkuju za další DMD. Letošní ročník jsem na tom popravdě byla zatím s časem a (hlavně) energií asi nejhůř, ale v následujících měsících hodlám pozvolna dočítat a příští duben se do toho zase jednou vrhnout. Mějte se krásně! :)

Drabble: 

Doctor se zastaví uprostřed běhu a vykročí volným, pomalým krokem.
Sherlock konečně přestane vizualizovat složité myšlenkové nákresy a jde si dát čaj a sledovat obzvlášť hloupou telenovelu.
Sheldon vstane ze svého místa a jde si sednout kamkoli jinam.
Ragnar Lothbrok se přátelsky obejme s nepřáteli.
Harvey Specter odloží kravatu a navleče vytahané děravé tepláky.
Norská mládež přestane neuroticky kontrolovat telefony a odjede na prázdniny.
Homer Simpson si s chutí naloží mísu salátu.
Popravčí, pohřebáci a mrchožrouti ze Sedmi království pláčou dojetím a vyčerpáním.
Fanouškovské žhavení klávesnic a splétání teorií pozvolna utichá.

Konečně poslední klapka, pauza a klid... do další série.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Rozbřesk

Drabble: 

Obřad se konal v rodinné kapli. Přítomno bylo jen služebnictvo a kněz. Hraběnka přijela s tělem svého muže, nikdo jí ovšem nevyčítal, že se rozhodla utéct klapkám varhan a modlitbám za spásu duše. Odjela s posledním tónem a vrátila se domů ke svým.

V šedavém jasu blížícího se dne se v salónu postupně zhmotnily tři postavy. Jedna z nich v náruči houpala pobrukující dítě, které se rozhodlo poslechnout si před rozbřeskem klavírní koncert. Druhá postava tedy klimbala u klavíru. Třetí v polospánku hleděla na dítě a žasla, svírajíc první postavu kolem pasu. Klavír utichl. Vídeň se vítězoslavně vynořila ze tmy.

Závěrečná poznámka: 

Tak je to konečně za námi. Jestli jste všichni stejně jako já vyčerpaní a takřka mrtví a už se nemůžete dočkat času na čtení, přeji vám krásné vynoření z oblaku DMD :). Stejně jako loni ukončujeme příběh hudebně, loni i letos nad ránem, ačkoli ve skutečnosti je už venku tma jako v pytli. Chtěla bych moc poděkovat vám, všem pravidelným čtenářkám a čtenářům, kteří jste se mnou zůstali, ačkoli se poněkud změnila atmosféra a zase se o něco víc ubližovalo postavám. Děkuju Tenny, děkuju Eillen, děkuju Saphiře, děkuju všem ostatním a nabádám vás, abyste klikli na fandom a přečetli si i všechny krásné fanfikce, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Příští rok to, holky, píšete za mě :D.
Takže čau a dobrou noc, uvidíme se na pikniku!

Obrázek uživatele Terda

Na shledanou!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos se mi nepsalo dobře. Co se mohlo, to se nahrnulo do dubna a čas není nafukovací. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že to letos vzdám.
Nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala, protože to byl stejně jako jindy úžasně šílený měsíc. Děkuju za něj!

Drabble: 

Sullivan opustil přístav ještě za tmy s ranním odlivem. Frances čekala na nového prvního důstojníka, aby mohla opět vyplout na moře. Tom se měl na palubě rychlé fregaty vrátit domů. K sestře. Aby se zotavil. Nabral síly. Odplouval nazítří.

V předvečer jeho odjezdu se naposledy sešli U Královny, než se jejich cesty opět rozejdou. Tak jako už mnohokrát. Životy námořníků. Nestálé jako vítr sám.
Seděli u stolu v koutě lokálu. Stranou všeobecného hlomozu.
Džbánky mžikaly mihotavými odlesky světla svící. Pozvedli je. Zazvonily jeden o druhý. Klaply o dřevěnou desku stolu. Poslední přípitek. Na dobrý vítr, šťastnou cestu a na shledání.

Obrázek uživatele Erys

Začátek práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já tu abecedu prostě neumím ^^;;
Co říct? Bylo to krásné, mám chuť říct krásnější, než si zasloužím.
Ovšem rozlučkové drabble bude doufám ještě v květnu.

Drabble: 

„Akce!“
Skupina před kamerou se rozejde a zmizí v dálce.
„Stop!“

Záběry mají.
Další fáze bude je ještě jednou zkontrolovat. Upravit ty, které to budou potřebovat nebo u kterých se to bude hodit. Doladit představy o jejich propojení a hudebním doprovodu. Obstarat doprovod. Nějakým způsobem sestříhat. Předabovat záběry, kde zvuk nedopadl dobře. Vybrat efekty ke scénám, které je potřebují. Všechno to slepit dohromady v nějakém šikovném programu. Vyrobit si titulky, protože ty ke správnému filmečku prostě patří. Vymyslet, komu, kdy a jak případně filmeček ukázat. Užívat si své drobné dílo.

Takový je život. Práce končí, práce začíná. Hlavně když baví.

Obrázek uživatele Jeřabina

Rovné léto

Úvodní poznámka: 

Řeknu vám, že zjistit ve 23:52 30.4., že ta Poslední kapka, co jste si přečetli v tématu, má písmeno navíc, je dobrej adrenalin. Ale stihla jsem to přepsat!
Jeden Skácel na konec:
vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji

Drabble: 

První červencový liják, jako když Pánbůh rozevře náruč. Potůčky utíkaly od doškové stodoly z kopce. Oběhly naskládaná polena řezbářské dílny. Zabublaly kolem ovčína.
Alexeje vyburcoval Ilja kňučením. V kopci dostihl Romana.

Šli spolu. Podpírali se jako dva stromy.
Anně přibyl bělavý pramen. Záboj kulhal, otlučenou pušku jako berli.
Pánbůh ruce sklapl. Liják ustal.

Nic se vlastně nezměnilo, řekla později Romanovi, v pevně spleteném večeru, který patřil jenom jim.
Usmál se. Myslel si své – Záboj ze Serravalu musel chodit kolem něj.
Jen jsme si nedovolili umřít, dodala.
Některé věci najdeš jen po cestě, mohl říct. Ale neřekl.
Už to věděli oba.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Pastorčí věž

Děkuji všem, kdo se mnou letos vydrželi. Ke konci už mi trochu docházely síly a mám pocit, že se to projevilo. Příští rok si asi už konečně dám dovolenou od těch pokračovaček a budu si jen tak drabblit.
Tohle je tedy ten druhý konec (nekonec), pro Annu a Záboje. Taky to není úplně hepáč, ale pro ně vlastně skoro ano. Možná se k tomuhle "fandomu" ještě někdy vrátím - zvlášť bratrům jsem se věnovala míň, než by zasloužili, ačkoliv přemýšlením o nich to celé skoro začalo. Ale dlouhé příběhy z něj už jsou ukončené.

Poděkování

Fandom: 
Drabble: 

A je to tu. Poslední drabble, pomyslná poslední klapka této úžasné show.
Letos jsem se účastnila poprvé a jsem za to moc ráda. Už se těším na příští ročník. Bylo to skvělé. Úžasné procvičení psaní a tolik potřebného seškrtávání zbytečných slov. Byla to zábava a občas challlenge, když se zrodilo téma tzv. Cože?
Moc děkuji všem, kteří si mé příspěvky přečetli, ...povzbudivě okomentovali, ...ale hlavně! týmu Bleskobrku, realizátorkám této skvělé akce. Klobouk dolů, zabralo to jistě spoustu času a energie. Patří Vám velký DÍK!!!
Týmu Bleskobrku i všem spoludrabblerům přeji skvělé náměty pro psaní, mnoho úspěchů a jen to dobré! ;-)

Stránky

-A A +A