Téma č. 00 pro 28. 3. 2012: Zkouška

zkouška barvy

Zde je neviditelné písmo: čistě bílé jako padlý sníh. A tady už není.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Pokus

Donna se nudila. Po poněkud nepovedeném přistání (podle Doktora; ona by to nazvala zřícením) zalezl Doktor pod podlahu a už hodiny něco opravoval. Posledních deset minut se alespoň bavila pokusem, kolik sežmoulaných kuliček z papírového kapesníku se jí podaří nepozorovaně hodit Doktorovi do kštice.
Konečně! Doktor vylezl, zaklapl poklop, nonšalantně si prohrábl vlasy, čímž se jakoby mimochodem kompletně zbavil všech kuliček, a zeptal se Donny, kam si zkušebně zaletí. Dobytí Bastily? Fajn.
Za to, že ji za milion let nevykopali jako součást rašeliny, vděčila jen pohotovému zásahu Doktora. Zkouška nevyšla. Doktor opět zalezl pod podlahu. Donna vylovila další papírový kapesníček.

Fandom: 
Obrázek uživatele Fantomas

Pan Balóňák

Fandom: Hellblazer - Ďábelský kabát
Varování: V příběhu se nachází jedno sprosté slovo a vražda

Přitahuju jí. Neví, jak je to možné. Ležím vedle muže, kterého srazila motorka. Nebyl mě hoden, už ho nepotřebuji. Je to láska na první pohled. Opatrně mě zvedá a prohlíží si mě, starý kabát ušpiněný od krve. Zkusí si mě obléknout, samozřejmě, že jen na zkoušku. Ale není to ona, kdo zkouší. Věřím, že ho dokáže nahradit. A kdyby ne, po světě chodí spoustu lidí. Zasraných šest miliard. Jeden z nich toho přece musí být schopný. Zkouška může začít. Zkouška, která o pár dní později skončí průstřelem hlavy. Po světě chodí spoustu lidí. Ale jenom jeden z nich je Podvodník.

Fandom: 

Cesta domů

Psal se rok 1940. Minerva se vracela domů na letní prázdniny. Auto hučelo, vždycky měla z toho zvuku husí kůži. Řidič byl zamlklý, možná tušil, že Minerva nechodí na elitní dívčí školu, nebo jen neměl svůj den.
Z rádia hřměl premiér. Blížila se domů.
Domov. Došková střecha, zdi porostlé břečťanem, kouřící komín, matčina otřesná kuchyně, otcovo věčné kázání a obrovská nemagická nuda.
Auto se zatřáslo. Minervě se udělalo špatně. Zaúpěla. Řidič zanadával.
Mudlovský svět pro ni byl rok od roku větší tajemstvím a celé to vracení domů, ji připadalo, jako otravná zkouška.
To ještě nevěděla, jak velká zkouška ji čeká.

Obrázek uživatele sos

Téma č. 00

Téma č. 00 pro 28. 3. 2012: Zkouška
Platí do 31. 3. a nedostanete za něj žádný bodík.

Toto je příkladové téma, ke kterému si můžete zkusit vložit pokusné drabble podle návodu na vkládání drabble. Ukázky a komentáře jsou pouze ilustrativní. Zneužitým autorům se omlouváme.
Chcete-li si přečíst a okomentovat vložená drabble, klikněte na zelený řádek "Téma č. ...".

Platné do: 
31. 3. 2012 23:59
Obrázek uživatele Terda

Jak dlouho vydrží člověk pod vodou?

„Proboha kam to vlečeš?“
„Ben říkal, že člověk vydrží pod vodou dvě minuty. Chci to vyzkoušet“ vysvětlila důležitě. Nevěřícně zavrtěl hlavou.
„A máš to jak změřit?“
„Odpočítám si to.“
Nemohl se nezasmát.
„Počkej. Já ti to stopnu“ nabídl a vylovil z kapsy hodinky. „Tak se připrav.“
Z hluboka se nadechla.
„Pozór! Teď!“
Ponořila hlavu do vědra. A počítala. Jednadvacet. Dvaadvacet. Třiadvacet... Třicet. A znova. Jednadvacet. Dvaadvacet... Brzy ztratila přehled. S hekáním se vynořila.
„Tak kolik?“ zaptala se, zatímco lapala po dechu.
„Padesát dva vteřin.“
„Takže si vymejšlel!“ začertila se.
„No... Třeba jen musíš ještě trochu trénovat“ Protáhl a spiklenecky mrkl.

Fandom: 
Obrázek uživatele Tess

První pokusy

Fandom: Království ostrovů (Originální fandom)
Varování: brutalita

Když detektory začaly cinkat, zastavili se. K okraji Zóny jim zbývalo asi deset metrů. Příliš blízko. Začali vytahovat propriety k pokusu.
„Ty máš myš? Ta je uostomiuá!“
Černý čumáček zvědavě začenichal.
„Myš polní je škůdce. Není roztomilá. Ale teď bude užitečná. Člověk neprojde; co to udělá s ní? Změní se? Nebo umře?“
Lidi obvykle umřeli. Pokud neměli detektory a nakráčeli dovnitř.
Zavřeli hlodavce do krabičky na provázku a tu hodili do nebezpečného pásma. O hodinu a dva sendviče později ji vytáhli.
To, co bylo teď vevnitř, už nebylo roztomilé ani trochu, ale o to to bylo agresivnější.
Umlátili to kamenem.

Zkouška

Brumbálovi jsem věřila. Že kdyby... Že by se o Harryho postaral. Že by ho chránil.
Jenže teď vidím, že pro něj je Harry především Vyvolený. Elitní zbraň proti Voldemortovi. A zbraň je potřeba vyzkoušet, jestli se osvědčí.
Přehlížet přitom, že je to jenom jedenáctiletý kluk.
A teď ten kluk jde chránit Kámen mudrců, protože si myslí, že v tuhle chvíli na něm závisí osud kouzelnického světa. Protože neví, že je to jen zkouška.
Kdybych u toho byla, nikdy bych tohle Brumbálovi nedovolila. Protože Harry není jenom Vyvolený, Harry je sakra moje dítě.
Jenomže já jsem pro svoje dítě nedokázala udělat nic víc, než umřít.

Fandom: 
Obrázek uživatele Mia

Hotel Hamsterise

Leandros stál velmi důležitě za skleněným teráriem a v ruce držel kartáč na vlasy coby pomyslný mikrofon. Zpoza terária na něj napjatě hleděla vlkodlačí dvojčata.
„Dámy a pánové, vítám vás u televizních obrazovek!“ zahulákal do kartáče a v očích dětí se zračilo nadšené očekávání. „Jsou to již tři dny, kdy se náš nový křeček Ferda seznámil s původními obyvateli tohoto skleněného hotelu. A proto vyvstává otázka, koho si dnes křeček Ferda zvolí za svoji partnerku? Bude to… nebude to.“ konstatoval nakonec rezignovaně a ušklíbl se na křečka. „Je na chlapy a tohle by se mělo vysílat až po 22. hodině.“

Obrázek uživatele Sid

Probouzení

Prásk! Rána, až se stěny otřásly a pavouci vyděšeně vtiskli do svých rohů.
Vlkodlačice vystrčila hlavu zpod peřiny a tiše zakňučela. Možná měla zkušenosti s přeměnami vícero druhu, ale ten, kdo řekl, že „alkohol po malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“, se zatraceně mýlil. Co to s Liamem včera všechno vypili? A co bylo důležitější - co tam ta její sousedka zase vyvádí?
V příšeří zatažených rolet pozorovala praskliny na stropě. To už byl několikátý drsný budíček za velmi krátkou dobu.
To je pak těžké udržovat s ní dobré sousedské vztahy. Pekelně těžké.
Asi by měla začít uvažovat o stěhování.

Obrázek uživatele Roedeer

John Watson a jeho problém

Sherlock měl dlouhou, náročnou noc. Domů se vpotácel celý zřízený až po páté ranní a probudil Johna, aby mu ošetřil rány. Jak bylo výhodné mít doktora v domě! Pak si na dvanáctou, místo oběda, poručil silnou kávu bez mléka podávanou jako snídani do postele. Na podrobnosti se John neptal – uměl být tichou vrbou.
Ani obsluhovat Sherlocka mu nevadilo.
Problém Johna Watsona, to byly až Sherlockovy nahé půlky, které nestydatě trčely do vzduchu, zatímco peřina byla u jeho nohou zkopaná do tvaru Nanga Parbat. Měl dojem, že dnes na Baker Street 221B dojde k záhadnému úmrtí jednoho lékaře zdravého jako rybička.

Zkouška

Hermiona byla pod palbou. Musela gramaticky rozebírat, převádět věty, vysvětlovat etymologie. Profesor jazyka jezerních lidí byl zřejmě ve svém živlu – i když vlastně docela ne, protože byl skoro na suchu, ve velmi nepohodlném akváriu. Hermiona statečně odpovídala a ostatní učitelé, viditelně krutostí výslechu zděšeni a zkoušeného jazyka neznalí, nečinně přihlíželi. „To by stačilo …“ zastavila jatka nakonec MacGonnagallová. Hermiona vyšla ven. Zkoušku udělala.
Když procházeli kolem Kratiknot s MacGonnagallovou, zaslechla, že příště do komise raději pozvou někoho jiného.
Tomu musí zabránit! Vůči Ginny, která se na zkoušku chystala, by to nebylo fér. Všechna ta "těžká" gramatika byla totiž obsahem první lekce.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Šachovnica

Dvaja starí páni sledovali šachovnicu.
„Strelec na E5.“
„Dobrý ťah, ale... veža berie strelca.“
„Obetoval si vežu?“
„Inak sa nedalo.“
„Príliš ti to nepomohlo. Dáma berie vežu.“
„Hm, hm, hm... si lepší šachista.“
„Čaká ma viac práce...“
„Ostáva mi len oddialiť porážku. Kôň berie dámu.“
„Veža na A3. Šach mat!!!“
„Uznávam prehru.“
„Je to len hra!“
„Ja viem, ale váhanie v reály si dovoliť nemôžem.“
„Frodo nie je taký stratený prípad ako Harry.“
„Vyskúšali sme si to a teraz hurá do terénu.“
„Vrátime sa do svojich dôb.“
„Musíme, ale niekedy sa zase stretneme.“
„Hneď ako živé figúrky zaujmú strategické postavenia...“

Obrázek uživatele Smrtijedka

Jestli neumřeli...

- Milý Petře, posaď se.
- Povíme ti pohádku.

- Tenkrát bylo všude plno pampelišek. Řekla jsem si, že si jen tak lehnu do trávy a umřu na alergickou reakci, protože nic nedávalo smysl.
- Naštěstí jsem tam byl já. Princ na bílým koni. Šel jsem zrovna z hospody a nějak mě ta holka cvrnkla do nosu.

- Sedli jsme si a pili až do rána.
- Pak jsem si řekl, že už nemá cenu chodit domů a zůstal jsem u ní. Na zkoušku.

- A pak už nikdy neodešel.
- Jenom do hospody každej večer.
- A někdy taky ráno. Vidíš, jsme spolu už skoro patnáct let.
KONEC

Obrázek uživatele Arengil

Zkouška sirén

Bla bla bla, huhly huhly, vylez z truhly.
Kvázivaněvnévrk, huí, ťap, ťap, huí! Huí, huí! Huí, huí!
Už to funguje!
Opakuji, jak mě slyšíte??? Volám mýdlo, volám ručník...
Ručník došel, utřete se do lopuchu. Nate, povidám! Do lopuchu!
Jakej lopuch?
Lopuch větší z čeledi hvězdnicovitých, lodyha, dřeň...
Kdo že to tu dření?
Že jich je jenom 50? Co byste nechtěli, když není bodík, ani lopuch, teda kuře nehrabe...

Obrázek uživatele Rya

Můj drahý Tasemníku,

jestli nedokážeš svého pacienta zmást, dozajista o něj Peklo přijde. Lidské bytosti jsou totiž přivyklé tomu, že před ně Nepřítel klade překážky a nechává je překonávat nesnáze; ač se ta pošetilá stvoření brání, je mezi nimi dost takových, kteří tuší, že On je kdesi nedaleko připraven s rukou nataženou k pomoci, kdyby se dostali do opravdových potíží. Sami tak jednají se svými dětmi: vystaví je mírnému nepohodlí nebo je nutí odkládat potěšení, aby pak jejich ratolesti poznali slast odpočinku či splněné touhy. Nebudeš-li dost opatrný, uvědomí si tvůj pacient, čím je život: že je to jen zkouška.

Obrázek uživatele ioannina

Kalibrace

"Zapni to. Jede to?"
"M-m."
"Foukni do toho."
Fů.
"Tak co, jede to?"
"M-m."
"Klepni do toho."
Klep.
"Co teď? Jede to?"
"M-m."
"Zaťukej do toho víckrát."
Klep, klep. Ťuk, ťuk, ťuk. Klepity klep.
"No? Jede to?"
"M-m"
"Bouchni do toho."
Buch.
"Jede to?"
"M-m."
"Prašť do toho."
Buch! Buch!
"Tak? Už to konečně jede?"
"M-m."
"Krám jeden pitomej, kopni do toho!"
Třísk!
Škrrr... Křup. Cililink.
Racht. Racht.
Křřřup... škrrr...
Třísk! Dus! Třísk!
"No? Jede to?"
"Nejede. A už ani nepojede."

Pozn.: zajímalo by mě, jestli je M-m jedno slovo, nebo dvě.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Králíčci

Jarní den.
Dva králíčci hopkali travičkou.
Sem tam ochutnali šťavnatý lístek.
Očichali kvítek.

Trošku zatoulaní.
Hodně zamilovaní.
Tam, kde lišky nechodí.
Daleko od domova.

Sluníčko svítilo.
Obloha bez mráčku, jen trochu počmáraná.
A ti dva skoro nevnímali svět.
Jen sebe navzájem.

U malého kopečku.
V lánu čerstvých pampelišek.
Probírali své králičí sny.
Užívali si to.

Najednou zpozorněli.
Vyděšeně zastříhali ušima.
Krásné ticho proťal strašný řev.
Následovaný pachem spáleniny.

Vzduchem létaly drny.
Králíčci se kutáleli travičkou.
Přes rozpálený asfalt až k trnitému keři.
Pak se vrátil klid.

Ticho.
Opodál stojící znuděný technik letounu zapsal do knihy.
Zkouška plné forsáže...
Bez závad.

Fandom: 
Obrázek uživatele Bilkis

Tak dlouho!

Brumbál unaveně složil hlavu do dlaní. Na stole se povalovala hromada svitků, polámaných brků a několik obrovských krabic s citronovými bonbony. Vznášel se nad křeslem a už po milionté uvažoval o tom, proč se tehdy, když ho Severus na jeho vlastní přání zabil, nerozhodl jít dál. Chtěl přece poznat to úžasné dobrodružství, kterým byla smrt, ne? Tak proč se jeho duše na poslední chvíli zasekla? To touha po posledním citronovém bonbonu byla tak silná, že překonala i touhu po poznání dalšího mezníku.

Znovu neúspěšně zkoušel vzít do nehmotných prstů lepkavý bonbon. Měl takovou chuť! 320 let je vážně dlouhá doba…

Fandom: 

Jarní idylka

Byl krásný březnový den. Po předchozích pošmourných dnech se výrazně oteplilo a obloha se úplně vyjasnila. Slunce prozářilo všechny ulice. Svítilo od rána do večera. V zahrádkách kvetly sněženky a krokusy, na stromech se nesměle objevily zelené pupeny. Lidé odkládali teplé oblečení, někteří odvážlivci sáhli i po krátkých kalhotách a rukávech. O víkendu příjemné počasí lákalo k prvním výletům do přírody.
O několik dní později náhle teplota výrazně klesla. V noci se vrátily mrazy, obloha se zatáhla a během dne se spustil sníh s deštěm. Na mnoha místech i bez deště.
Zkouška jara proběhla úspěšně. Termín premiéry prozatím není znám.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Vlákna

Měla jsem za sebou náročnou noc. Byl mi doporučen film, k filmu byl doporučen alkohol...

Opila jsem se omylem už před filmem a vize atomového konfliktu mě přinutila rychle vystřízlivět. Film skončil v jednu v noci nejděsivějším výkřikem v dějinách kinematografie, já se opila znovu a padla do postele.

Dopoledne jsem nebyla jedinou usínající osobou ve třídě. Spolužačka Petra ponocovala taky, se stejným filmem, ve stejnou dobu. Mluvily jsme zrovna o něm, když se rozezněly sirény. Ztuhly jsme. Jediným vhodným vyjádřením hrůzy v Petřině tváři byla zřejmě ta má...

Bylo poledne, první středa v měsíci a právě proběhla zkouška sirén.

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Štěstí

Harcký kanár v klícce spokojeně cvrlikal, kočka se neméně spokojeně motala kolem nohou.
Její pán se k ní za pobrukování nejnovějšího šlágru „Oh, meine Liebe“ sklonil a podrbal ji za ušima.
Poté přivoněl k dopisu, který ráno obdržel. Papír voněl po růžích a milostném očekávání.
Jindřich si byl jistý, že nezklame, a připsal si čas schůzky do zápisníku.
Ze středečního randez-vous mu zbyla upomínka v podobě podvazku. Copak asi jeho sbírku obohatí v sobotu?
Dnes ho čekal vyloženě pánský večer: kvalitní nápoje, partička karet, komické výstupy opilého feldkuráta.
„Štěstí ve hře, štěstí v lásce,“ broukl s úsměvem Jindřich Lukáš.

Obrázek uživatele Rebelka

Záměna

Náhle vzduch ztěžkne a zhoustne. Zavládne téměř dokonalé ticho. I ptáci umlknou. Jsem tu jen já, můj dech, moje bušící srdce, můj strach. Ne proto, že mám dnes obětovat syna. Vždyť víš, Izáku, že bych raději zemřel, než abych na tebe vztáhl ruku.
To, oč se teď bojím, je moje víra. Neboť pokud mě On v poslední chvíli nezastaví, zavrhnu jej. S osudy lidí už hrálo kostky až příliš mnoho krutých a pomstychtivých bohů. Nepotřebujeme dalšího takového.
Takže teď stojím, v ruce trochu opocený nůž. Ano, je to zkouška. Jenže On nechápe, že jsem to já, kdo tu dnes prověřuje.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Životní zkouška

Stál jsem v jedné řadě s vybranými novici. Všichni nazí. Byla mi trochu zima.
Když se široké chrámové dveře otevřely, zvedl se průvan. Naskočila mi husí kůže.
Takže když nejvyšší šéf přišel až ke mně, podíval se na mě zhnuseně.
“Zbláznili jste se?” vyštěkl na podšéfa pro lidské zdroje. “S takovýmhle materiálem, že mám pracovat? Vypadá mizerně a navíc nemá žádnou odolnost!”
V té chvíli jsem kýchl.
Podšéf sklonil hlavu.
Nejvyšší si automaticky překryl nos širokým rukávem.
“A ven!” vykázal mě z řady.
Přísným přijímacím řízením na hlavní lidskou oběť jsem tedy neprošel.
Ale koneckonců, nakonec mě to ani nemrzelo.

-A A +A