Autorův výběr 2017

Obrázek uživatele sos

Autorův výběr 2017

Do tohoto tématu může každý autor, který se účastnil DMD 2017 (a který bude samozřejmě chtít), znovu vložit jedno jediné drabble, ke kterému má nejsilnější citový vztah, o kterém si myslí, že se mu opravdu povedlo, a které třeba čtenáři napoprvé nedocenili... zkrátka které by vážně stálo za to si připomenout. Může k němu připojit i poznámku, proč vybral právě toto atd.
Jednak tak bude učiněno zadost naší přirozené sebepropagační touze a jednak by mohl vzniknout seznam opravdových skvostů, pojatý zase trošku z jiné strany :)

K drabble prosím připište do poznámky i téma, na které bylo napsáno.
Kromě fandomu daného drabblete připojte také za čárku fandom Autorův výběr 2017.

Za nápad na tento výběr patří věčný dík Rebelce, která nás do něj uvrtala v roce 2012.

Platné do: 
31. 5. 2017
Obrázek uživatele Piskor

Tak půjdeme?

Úvodní poznámka: 

Nevím, které drabble vybrat. Nakonec jsem se rozhodla pro tohle i přesto, že jsem se DMD snažila psát spíš k postavě Olivera. Tohle sice je spíš o Gredovi a Forgeovi, ale přesto je možná jedno z těch lepších :-)

Drabble: 

„Jdeme na trénink!”
„Nejdem!”
„Jdeme!”
„Ne!”
„Jdeme. Tečka!”
„Co si myslíš, že mi budeš říkat, co můžu a co nemůžu?”
„Ale tak si dělej, co chceš! Jen… Vždycky jsme se domluvili! A teď tady vymýšlíš blbosti!”
„Houby,” ohradil se George.
„Vezmi koště a jdeme! Čekám ve společence.” ukončil hádku Fred a s koštětem přes rameno odešel z ložnice.
Kdyby si alespoň nemyslel, že je z nás dvou ten lepší, pomyslel si George. Rezignovaně vzal svůj Zameták a vydal se šouravým krokem za bratrem. Nejhorší na tom bylo, že Fred měl samozřejmě pravdu. Oliver by je přetrhl jak Zmijozely, kdyby nepřišli.

Závěrečná poznámka: 

A nakonec - děkuji z krásný měsíc psaní. Už teď se mi stýská :-) Tak se uvidíme (alespoň na obrazovce) zase za rok. Díky :-*

Obrázek uživatele akai

Rytíř

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma před tím a potom. Snad jej mám tak ráda proto, že pochází z mého celkově nejoblíbenějšího filmu.

Drabble: 

Dveře se za ním ještě ani nestihly zavřít, když na něj Rachel vrhla zářivý úsměv.
Vyhráli.

Světlo.
Tma.
Mince se otáčela.
Zářivě zlatá barva vrhala odlesky na přední sklo.
Temná strana všechno světlo pohlcovala.
...Tma.

Viděl davy shromážděné na náměstí. Billboardy, nápisy, hesla.
Přání.
Byl pevně odhodlaný splnit jejich sny.

Oheň za zády mu dodával pocit zadostiučinění.
Levá strana obličeje nepříjemně pálila.
Usmíval se.

Polibky a sliby splývaly v jedno.

Nenaplněná budoucnost leptala duši zevnitř.

Harvey Dent byl člověkem, který měl změnit budoucnost. Měl se z něj stát milující manžel i otec, hrdina města Gothamu.

Harvey Dent byl zlomený muž.

Obrázek uživatele strigga

Jestli je ještě co slepovat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem popravdě napsala docela dost drabblat, která se mi líbí a mám je ráda. Možná proto, že jsem do nich dala přesně to, co jsem chtěla, a to se mi zas tak často nestává. A tak je mi snad poprvý líto zařadit jen jedno do výběru, ale na druhou stranu.. vždycky je nějaký, který vám přiroste k srdci nejvíc. Letos to pro mě byla dvě. To druhý bylo Zpívej..., který mám hrozně ráda hlavně proto, jak souvisí se svým tématem; tak jsem ho zařadila aspoň do e-knihy :)

Jako bonus mám k tomu tentokrát i ♪♫ píseň, při který jsem to psala. Prostě k nim nějak patří.

Drabble: 

Bylo mu skoro sedmdesát, když se poprvé odvážil zaťukat na dveře vlastních vzpomínek.
Kouzly si upravil tvář a nasadil si kapuci, než vstoupil, navenek klidný, uvnitř roztřesená rosolovitá hromádka strachu.
Objednal si medovinu a oddechl si, když jí hostinský třískl o stůl stejně nerudně jako před kýmkoli jiným a dál si ho nevšímal.
Vracel se stále častěji, cítil se tu nečekaně tak nějak... doma? Přesto před hostinským dál klopil zrak. Byl si jistý, že stačí kratinký pohled do očí a...

"Vážně si myslíš, že jsem tě nepoznal už napoprvý?" zavrčel zničehonic Aberforth, když před něj stavěl sklenici.
Pak si přisedl.

Závěrečná poznámka: 

Psáno na téma "Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat". Tihle dva se mi drží v hlavě už od psaní letošní vánoční povídky. A pořád nemám pocit, že bych o nich řekla všechno. Že bych letos poprvý vážně zauvažovala o letní dobročinnosti? :)

Obrázek uživatele Giles Rigby

Poslední propadne peklu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Toto drable vzniklo na služební cestě, téměř bez připojení k internetu a s vypadávajícím mobilním signálem... I přes tyto komplikace se natolik povedlo, že zvítězilo v soukromé anketě (ne)závislých porotců o reprezentativní drabble pro rok 2017 (těsně porazilo další "srdcovku" Ten, kdo kupuje si ženu...).

Drabble: 

„Zdá se, že jsi v pěkným průšvihu,“ účastně kývl seržant Tračník. „Proč sis to vůbec kupoval?“
„Myslel jsem, že mi to pomůže s tím… Víš s čím?“
Tračník to nevěděl, ani vědět nechtěl. Nobyho tajemství byla z těch, která si nikdo nepřál odhalit.
„A teď mi řekni, kdo další koupí prokletej dryák, kterej ani pořádně nefunguje…“
Magie přání mívá ta úskalí, že výsledek bývá nečekaný a nepříjemně doslovný.
„Já bych to zkusil,“ nabídl se Reginald Půlbotka.
„Ty se nebojíš?“
„Posmrtné zatracení patří k věcem, které zombie obvykle neděsí.“
Noby zaváhal.
„Nebudeš si přát, aby si všichni byli rovni, že ne?“

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kdo neznají stejnojmenný český film, konverzačním předmětem je kouzelná lahvička, která svému majiteli splní jen jedno přání - a poté musí být prodána za poloviční cenu dalšímu zájemci.

Obrázek uživatele Martian

Středověk neskončil, středověk trvá…

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybráno, protože… bych ten Luciusův výraz chtěla vidět… ;)

Drabble: 

„Věno je feudální přežitek!“ prohlásila Hermiona nekompromisně.

Draco pohodlně natáhl nohy před sebe. „Ne, když se chceš přivdat do rodiny jako naše.“

„Já se nechci přivdat do vaší rodiny!“

„Říkáš ty. Mnozí z našich fanoušků to vidí jinak.“

„Malfoyi!“ Hermioně rozčilením přeskočil hlas. „Řeknu to ještě jednou a naposledy! I kdybys byl úplně posledním kouzelníkem na celé téhle planetě, nikdy v životě bych se za tebe neprovdala!“

„Skvěle, Grangerová.“ Usmál se na ni tím svým protivně rozčilujícím způsobem. „To znělo přesvědčivě, vážně. Myslíš, že bys k nám mohla zajít v neděli na oběd a přesně takhle to vysvětlit mému otci?“

***
Obrázek uživatele se.id

Po životě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Milé kolegyně, milí kolegové, drabblistky a drabblisté,
souhrnně děkuji za všechny jistě skvělé výběry, které si jednou určitě přečtu.
Taky děkuji za nás oba, pokud jsme v nějakých zařazeni.
Ráda bych tady ještě pořád byla a komentila, ale bohužel co se odložilo v dubnu, nutno dohnat v květnu, a mně zrovna hoří koudel vyvítekde.
Takže se omlouvám za nepřítomnost a těším se na pikniku a někdy v létě se tu stavte a dočtěte si moje opožděné komentáře!
Tady máte ještě jeden mazanec a mazanici.
Máme vás rádi!
Rya a se.id

Drabble: 

Byl domeček, v něm mazanec a mazanice. Mazanice byla pestrá, indigově modrá, rumělkově červená, vandykově žlutá. Mazanec byl kynutý, s rozinkami.
Mazanice ozařovala dům, mazanec chodil do práce.
Jednou povídá mazanec, ty jiná, já jiný, jdu, už se nevrátím.
Mazanice zesmutněla, křivda ji zkřivila, vina svinula, rozplakala se, rozpila. Vytekla ven, modrá, červená, žlutá.
Mazanec stesk hnal bičem domů, přijde, vidí barvy za prahem, žalem se rozplakal, zevnitř rozmočil, vpil se do barev.
Slzami zvláčněni, smísili se, stali zemí.
Vítr přiletěl, semeno přivál, vyrostl strom, listy měl modré, červené, žluté.
A ptactvo nebeské usídlilo se na stromě, aby vyvedlo potomstvo.

Obrázek uživatele gleti

Před polibkem

Úvodní poznámka: 

původně napsáno na téma Bestiář

Drabble: 

Lord Voldemort – pravým jménem Thomas Rojvol Raddle – hlavní padouch. Je to beznosý holohlavý psychopat. Chce kouzelníky nadřadit mudlům, proto usiluje o život Harryho Pottera, hlavního klaďase.

Dolores Umbridgeová – zaměstnankyně ministerstva, dosazená do Bradavic, později ředitelka školy, zlá zákeřná baba, s úsměvem vám bodne nůž do zad. Ráda nosí růžové oblečení.

Smrtijedi – banda prominentních kouzelníků, následovníků Voldemorta, kteří zneužívají svou moc a postavení, aby ovládli kouzelnickou společnost. Neštítí se mučení ani vražd.

Kalliopé byla v půlce seznamu, když k ní do pracovny vtrhla Thaleia.
„Už máš hotové poznámky?“ spustila, „pospěš si, Joanne za hodinu vstává, a ještě si musíme dohodnout děj.“

Závěrečná poznámka: 

Kalliopé – múza epického básnictví
Thaleia – múza veselého básnictví a komedie

Obrázek uživatele neviathiel

Za starých časů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po dlouhém přemýšlení vybírám drabble ze zkušebního tématu. Poměrně dobře vystihlo moje duševní rozpoložení. Měla to být jen momentka z něčího života, nakonec však na ně navázal celodubnový seriál, s pokřiveným zrcadlovým obrazem úvodního drabblete na konci. Během seriálu jsem využila podněty od Bilkis a Aries, kterým tímto ještě jednou děkuji!

Drabble: 

Hladina vody je lesklá a rovná jako zrcadlo, a je studené ticho, na krátký okamžik, než se zase zvedne vítr.
„Předloni tady byly labutě,“ řekne dívka. „Loni kachny.“
„Možná se přestěhovaly o dům dál,“ napadne jejího společníka.
„Žádné další jezírko tady není.“
Hladina je prázdná. Holé větve se pohupují ve větru. Můstek od loňska ztratil několik dalších prken.
Mladík položí ruku na zábradlí a nohu na prkno s dírou po suku.
„Není na koupání trochu moc zima?“ nadhodí dívka.
„Nespadnu tam.“
Prkno zapraská. Mladík se opře o druhé zábradlí. Dívka nenápadným kouzlem zacelí prasklinu v prkně.
„Nespadneš,“ řekne se smíchem.

Obrázek uživatele Lodní šroub

Těžký život vztlakové klapky

Úvodní poznámka: 

Moje letošní nejoblíbenější vlastní drabble, a možná první vlaštovka plánu na příští duben.

Drabble: 

Dobrý den. Dovolte, abych se představila. Jsem vztlaková klapka.
Jauvájs! No jo, porád. Nemusíš mě dloubat do žeber, stačí říct, abych se vysunula!
To dělám, abych změnila profil křídla. Víte, proč stroje těžší než vzduch létají? Protože díky různým rychlostem proudění kolem křídla je pod křídlem větší tlak než nad ním, a ten rozdíl nadnáší letadlo.
Jaů! No jo, už se zasouvám!
Teď už mě totiž není potřeba, jsem důležitá pro vzlet a přistání.
Přednáška končí a brzy bude končit i moje dnešní šichta. Ještě dva dloubance a hurá do hangáru.
Už se těším, až mě mechanik podrbe za uchem.

Závěrečná poznámka: 

Profil křídla letadla obtékají proudnice rozdílnou rychlostí – nad křídlem rychleji než pod ním. Tím vzniká nad křídlem podtlak, kdežto prohnutí spodní plochy a náběhový úhel křídla vytvářejí pod křídlem přetlak. Vztlak zde funguje podobně jako při nadnášení a plování těles ve vodě.

kde se nachází vztlakové klapky (7 a 8): https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Control_surfaces_at_the_wing_of_...

Více zde: http://www.laazatec.cz/clanek448.html

Obrázek uživatele Bilkis

Utíkej, ďábel ti zírá do očí

Úvodní poznámka: 

Napsáno na téma Zlé dvojče.

Dlouho jsem váhala, co vybrat. Nakonec jsem sáhla po drabble ze seriálu, protože mě ho letos mimořádně bavilo psát. A tohle drabble mě osobně nejvíc zasáhlo. Napsat ho bylo krutě lehké, což asi vypovídá o tom, jaký vztah mám ke svým postavám. Nebo taky ne. Ukazuje mi, že nikdy nejste dost staří na to, aby se vám vyhnuly problémy. A temnota. Ani dost staří, abyste si s nimi uměli poradit. Holt život.

Drabble: 

Karl se nemůže srovnat. Něco ho neustále ruší, jako by byl nabit statickou elektřinou. Je slabý, nedokáže se tomu ubránit. Vrátil se domů, ale ani tady nenachází klid. Známá světnice vypadá cize. Známá voda šplouchá v nelibozvučném rytmu, ryby se mu vyhýbají. A lidé. Cítí je, skoro je může ochutnat. Bylo by to tak snadné. Po nábřeží běhají děti. Slaďoučké dětičky a jejich slaďoučké dušičky. Stačilo by natáhnout ruku, blýsknout zrcátkem, mávnout pentličkou. Jeden prstík ve vodě a byly by jeho. Aby je pozřel.
Vběhne do koupelny, zvrací do umyvadla. Vzhlédne.
V zrcadle místo modrých duhovek otcovy mrtvé rybí oči.

Obrázek uživatele Arenga

Budeme jedno

Úvodní poznámka: 

Tak jsem dlouho váhala, které drabble dám do výběru, nakonec jsem se rozhodla, že nějaké starmelské (a Gusta půjde do e-knihy, ať je to spravidelivé). Z těch starmelských jsem nakonec vybrala toto, bylo na téma "Jsme tým", a to proto, že ho mám ráda a mám všeobecně ráda Thelfa-Sörena a taky proto, že tady je to propojení Éseldina příběhu se Starmely.
Drabble je součástí seriálu, ale doufám, že bude fungovat i samostatně.

Éseldin příběh.
Následuje po "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708). Navazuje "Deset tisíc" (http://www.sosaci.net/node/25654).

Drabble: 

Drahá Éseld,
nehněvejte se, prosím, že Vás tak nazývám již nyní. Rád bych Vám ta slova řekl osobně, leč zatím to není možné, tedy volím alespoň tuto formu, abych Vás pozdravil a ujistil Vás, že již nyní jste mi drahá. Těším se velice, až Vás spatřím, sevřu Vaši ruku ve svých a vtisknu do Vaší dlaně polibek symbolizující mou náklonnost. Muži mého rodu se tradičně žení v zimě, kdy jsou průsmyky zapadané. Ještě půl roku tedy, pak se stanete mou ženou a já Vaším mužem. Slibuji, že Vám budu stát vždy věrně po boku.
V úctě a nejvyšší oddanosti

Thelf-Sören
Obrázek uživatele mamut

Slepičí spartakiáda

Úvodní poznámka: 

Házela jsem si korunou, jestli zařadit opět povídání o tatínkovi a nebo...
A pak můj manžel donesl přenosku s novými obyvatelkami našeho kurníku - krásné bílé sussexky.
Na počest babičky Pakitové - naší nejstarší slepičky, která nejen zodpovědně vajíčka snášela, ale i nás bavila, celých osm let.

Drabble: 

"Takže holky, připravit..."
kdák kdák kdák...
"... rychle křidélka, rychle, rychle! Dostat vztlak pod křídlo, Kropenatá, neulívala se!"
kdák kdááák kdák
"Lehce se rozběhneme, Hrabavá. Ne, nečumím tam jako sůva z nudlí, Popelečná. Všechny najednou á..."
kdák kdák kdááá kdák kdááá...
"Á šup!"
kdáaáaák

Na dvorku probíhá snad nácvik slepičí spartakiády.
Houf pobíhá ze strany na stranu a třepetá perutěmi. Ani žížaly, ani pšenka, nic je nezajímá.
Jen vzlétnout ladně jako labutě (ano labutě, to bylo to okouzlení, co o něm slyšely a už si to vymluvit nedaly).
Jen chudinky poněkud zapomněly, že jim pan domácí pro jistotu přistřihl jedno křidýlko.

Závěrečná poznámka: 

PS: italika - skutečné slyšené projevy slepičí

Ráno

Úvodní poznámka: 

Asi proto, že se mi náhodou podařilo napsat něco docela milého, a to se mi moc nestává.

Drabble: 

Paní Owensová se podívala na hlavičku, která oddechovala zachumlaná v peřině na marách u zdi. Ještě před pár lety by nevěřila, že zase bude vstávat každé ráno a že ji to bude těšit. Že bude připravovat toast s marmeládou a nalévat mléko. Hotovila se tehdy spát déle a déle, nezajímat se už o svět, neprobouzet se, až … To ale netušila, že se její velké přání může vyplnit i po smrti.
„Vstávat, Niku Owensi!“
„Mmm … proč musím vstávat a učit se,“ zakňouralo dítě. „Proč nemůžu spát také několik dnů jako mrtví …“
„Mrtví můžou, živí musí,“ popadla jej a vytáhla z peřin.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, do jaké míry je zde fandom znám - je to o klukovi, kterého vychovali mrtví.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Mrazivé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Letos mi všechna moje drabblátka přijdou vyrovnaná. Tak vybírám srdeční záležitost, zimní obraz a něco na zamyšlení.

Téma: Loňské sněhy
Údolí Mohawků, 1783

Drabble: 

Stál tam. Nic nedávalo smysl a přesto dávalo smysl všechno.
Mráz mu hladil tvář. Vítr ho bral něžně za ruku.
Vzpomínal.
Najednou viděl sám sebe běžet po stráni. Slyšel smích svých přátel a -
jak dlouho už se nesmál. Nemohl si svůj smích vybavit.
Na rtu mu roztála vločka. Vydechl teplo svého těla. Parný oblak líně mizel.
Zavřel oči. Uslyšel, jak ze stromu sklouzl těžký sníh.
Řeka k němu promlouvala. Naslouchal jí.
Šeptala mu o jeho zemi.
Vyprávěla příběh jeho lidu.
Nenaříkala, byla klidná.
Kolikrát už z ní čerpal sílu. Sílu matky přírody.

Otevřel oči.
Opuštěná obydlí halila neviditělnost bílého nekonečna.

Co s tím?

Úvodní poznámka: 

Téma: Sedm osmin

Drabble: 

„Tak pojď, ještě kousek.“
Stojí a dívá se.
„Ještě kousek, pojď, to zvládneme.“
Otáčí se směrem k domovu a nejistým krokem, leč s pevným odhodláním, míří tam.
Dřív jsme toho obešly osmkrát víc.
Do schodů nevyleze. Beru ji do náruče. Ze svých čtyřiadvaceti kil živé váhy má maximálně jednadvacet. Kdoví jestli. Během týdne.
„Tak pojď, dáme ňamku.“
Očuchá misku a podívá se na mě sametově hnědýma očima. Je to jasné, budeme krmit. Granulku po granulce s kousky masíčka jí strkám do krku, dokud otvírá tlamku. Pak pevně stiskne čelisti.
Dokázala jsem do ní dostat sotva osminu. Zbytek jde do ledničky.

Závěrečná poznámka: 

Asi nemusím říkat proč...

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Závěrečná poznámka: 

A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).

Obrázek uživatele Tora

Není to vůbec jednoduchý, abyste věděli

Úvodní poznámka: 

Váhala jsem, moc jsem váhala mezi tímto drabblem a pak tím mým nejsmutnějším, ve kterém jsem se rozloučila se Silverem.
Nakonec ale zvítězil život a humor. Kéž by to tak bylo vždy i v životě.
Letos se tedy rozloučíme spolu s naším černým kocourkem Jájou, naší malou nenasytnou černou dírou.
Moc věřím, že se Jája zúčastní i příštího ročníku. Původní téma bylo Mozkobouření. A v Jájově mozečku to bouří stále...

Drabble: 

Už vstala, už jde, hurá, už je v kuchyni! Bude jídlo! Jé, hele, plyšmyš! Co já se jí nahledal! Hele, bude maso? Bude maso? Nebude, neotvírá lednici, co to bereš? Ukaž... Bude lososová? Bude losová? Je to lososová! Jak to, že ji má v misce Tobiáš? Kde mám misku já? Miskoooo! Co to máš? Máš maso? Ukaž! Fuj, zelenina... Kde mám misku? Proč mě někam neseš? Hele, miska! Jé, lososová! Paštika! Tu miluju! Co má Čenda? Určitě hovězí, to miluju víc... Uhni! Ukaž! Fuj, granule! Kam zas jdeš? Bude maso? Chleba? Proč jíš chleba? Kam mě zas neseš? Hele, miska...

Obrázek uživatele Bídák

Prsten

Úvodní poznámka: 

Nejsem ten typ, který by se uměl vychvalovat. Ale myslím, že tenhle kousek, co byl napsaný na téma Věno, zas tak hrozný není...

Drabble: 

Ten prsten dostala od otce v den, kdy mu představila svého milého. Byl nádherný a dokonale jí padl.
Nikdy ho nesundávala. Ani v den svatby, i když se nehodil k jejím šatům.
Byl její součástí.
Jen myšlenka, že by jej sundala, jí připadala absurdní. To by si rovnou mohla useknout prst. Vyšlo by to nastejno.

V den, kdy se její manžel zřekl svého jména a stal se Šárem, ji přišel dopis od otce.
Pozorně četla a nevěřila vlastním očím.

Ten prsten - její součást - měl skrytý prostor.

Věnem od otce dostala možnost ukončit život.
Svůj nebo cizí.
Záleželo, komu jed podá.

Obrázek uživatele tif.eret

Žena v červeném

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble má svou inspiraci v obrazu, který namalovala jedna moje kamarádka a který se mi moc líbí. Proto má mezi ostatními mými stoslovy zvláštní postavení.

Napsáno na téma: Bludný kruh

Drabble: 

V tom pokoji jsem poprvé obdivoval ženu v červeném. Procházela místností, kolem boků se jí vlnila látka rudých šatů. Dech mi vázl v hrdle.

Podruhé jsem byl v tomtéž pokoji a díval se na ženu v červeném. Ležela na posteli, hlavu podepřenou rukou. Světlo procházelo oknem a ozařovalo její postavu v obtažených rudých šatech. Pohled měla vyzývavý a jako by pronikal až na dno duše.

Zase pozoruji ženu v červeném. Její oči na mě hledí vyčítavě a jaksi chladně. Má kůži pokrytou zasychající krví zakrývající její chladné tělo jako červené šaty.

Co asi uvidím, až ve stejném pokoji budu počtvrté?

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Předdeští

Úvodní poznámka: 

Bylo to na téma Mozkobouření :).

Drabble: 

Nad Vídní se stahovala hustá černá mračna. Ve vzduchu se vznášel příslib budoucího lijáku. Ulice byly prázdné.
Na obou stranách města kdosi netrpělivě přecházel po místnosti. Krok za krokem. Za hrabětem Karólym putoval dým, kolem soudce Sternbacha pletence slov. Snad každou chvíli!
Před domem zastavila drožka.
„Je jen jediný způsob, jak dosáhnout obojího.“
Kočí otevřel postranní dvířka a nabídl ruku dámě uvnitř. Na chodník dopadla první nedočkavá kapka.
„Je to jednoduché. Pošleme zprávu někomu, koho nemůže odmítnout.“
Krok za krokem stoupala do druhého patra. Klap, klap.
„Oba mi věřte, jsem obchodníkova dcera.“
Na zaklepání okamžitě otevřel dveře.
„Greto?“
Rozpršelo se.

Závěrečná poznámka: 

Malá reklama.
Kdyby si někdo chtěl přečíst všechny letošní dunajské drabble na jednom místě, může si je stáhnout ve formátu pdf ZDE. Nebudete litovat, jsou tam tři náhodné obrázky a několik nenáhodných poznámek pod čarou!

Obrázek uživatele Killman

Když hulíš, nečaruj!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dát něco ze série se mi nechce, tak dávám jedno poučné :)

Místo: chrám Yudaxtosu
Postavy: mistr Rentofirion - elf - správce chrámu
Golzmath - trpaslík
Aimalach - půlelf - oba dva studenti 3. semestru magické university a zároveň zasvěcenci Yudaxtosu

Drabble: 

Přilákal jej smích z odlehlé části chrámu.
Spatřil mlaďochy u malé vodnice. Jeden s šlauchem v puse, druhý v ruce grimoir.
Nasál vůni opio-miria.
Přistoupil blíže: "Copak to vy dva děláte?"
"Učíme se na zkoušku z transformační magie a trochu hulíme, vadí?", odpověděl půlelf.
"Ne. Ale tohle si vezmu.", a jemně, ale rozhodně jim odebral knihu.
"Co? Proč?"
"Kdysi jsem takhle hulil po obřadu a přišlo mi jako dobrý nápad přivolat si magicky nějakou šuknu. Akorátže jsem to dost popletl a objevil se minotaur."
"Hustý! A pak?"
"Zbil mě jak žito, vypil mi zásobu vína a vydal se pěšky domů."

Závěrečná poznámka: 

Yudaxtos - jeden ze symbolů chaosu
opio-mirium - druh alchymistickými postupy vylepšeného opia

Obrázek uživatele Viktorka

Zas jednou jsem špinavej

Drabble: 

Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

Závěrečná poznámka: 

Škvorecký snad promine.
Psáno na téma "Před tím a potom".

Obrázek uživatele Esti Vera

Od čeho jsou problémy?

Drabble: 

Když přijdou problémy
Za lidmi na Zemi
Mám strach

Proč přišel ke mně?
Ptám se jemně:
"Nejsi vrah?"

Problém příchozí
Občas mě zamrzí
"Nechceš pryč?"

Řešení komplikace
Chci - jsem ztracen!
Hledám klíč

Urputný boj přišel
Prohrál jsem - žel
Vítěz směje se

Ztrácím naději
Že bude krásněji
Nebe dotknu se

Problémy překonám
Dál ale nechci k vám
Mám jizvu na duši

Straním se lidem
Že nežiji s klidem
Přátelé netuší

Jednou přestane to
Nebude zhasnuto
Světlo se vrátí

Na loňské sněhy těžkostí
Zapomenu v rychlosti
Smutek se ztratí

Vždyť jsem se soužil
Abych si užil
Proto jsou na Zemi
Veškeré problémy

Obrázek uživatele Queen24

Tak vysvětlí mi to někdo?

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle? Nevím, asi prostě proto, že za poslední měsíce/roky jsem si díky nejrůznějším okolnostem uvědomila, že přátelství je něco velmi silného a nenahraditelného :)

Drabble: 

Vybíhám z domu. Sakra, proč UŽ ZASE prší?
Autobus mi ujel před nosem. Co jsem komu udělala??

Vcházím do posluchárny. ,,Dobrý den. Omlouvám se."
,,Dobrý den. Proč jdete pozdě?" A co je ti do toho...?

,,Můžete mi prosím vysvětlit, proč za tenhle příklad nemám body? Vždyť mám výsledek..."
,,Máte, ale špatný. Správně to mělo být takto."
,,Hm. Aha."

Fronta do menzy končí až na schodech. Co se dá dělat, počkám si. Za ten řízek to stojí.
,,Promiňte... ten řízek...?" ,,Není, slečinko. Došel." PROČ???

Sedíme s kamarádem na lavičce.
Mlčíme.

,,Jsi unavená?"
Přikývnu.
Neptá se PROČ.

Prostě mě obejme.
A mlčíme.

Obrázek uživatele Iantouch

Prázdnota

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem s Fëanorejci napsal jen jedno jediné drabble. Ale pořád je to pro mě neuvěřitelně silné téma, ke kterému se budu vracet. Poslední dobou přemýšlím o tom, kam se dokáže život pohnout, jakými neuvěřitelnými cestami směřuje osud. Snad denně si říkám: "V životě by mě nenapdalo, že budu..." A přitom vždycky dělám prostě to, co musím. Jinak to ani nejde.

Na téma Emoční kolika.

Drabble: 

Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
„Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
„Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
„Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

Obrázek uživatele Remi

Vl(kodla)čí máky

Úvodní poznámka: 

Vnitřní přestřelka je u konce, Dokonalé rande až na druhém místě. Tak tedy podruhé moje nejmilejší "Vl(kodla)čí máky" na téma Makovice. :)

Drabble: 

Sedět na louce, dívat se na nebe... A v ruce držet vlčí mák.
Na chvíli zapomenout na všechno. Na chvíli nebýt prokletý...

Rudý květ - symbol krve. Trhaný za úplňku? O to líp. I tak v něm viděl naději.
Trpká, jemně nahořklá chuť - jako život sám. Z očí do očí, nesnažil se nic předstírat...
Mák vlčí - v řeči květin značí útěchu a skrytou lásku. Docela výstižné, není to tak?
Dva korunní lístky - nedílná součást vlkodlačího lektvaru. A přece z něj vždycky vyzařoval klid.

Přes to všechno (a nebo snad právě proto?) byl vlčí mák jakousi jeho součástí. Nejen té vlčí stránky.

Závěrečná poznámka: 

Možná proto, že vlčí máky jsou i jakousi součástí mě samé. :)

Obrázek uživatele KattyV

Na celý život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Proč právě toto drabble? Asi, že mě samotnou bere ta představa za srdce. A že předznamenává celou sérii o Severusovi a jeho dceři.

Drabble: 

Hermiona usnula. Ani s pomocí kouzel není porod snadný.
Severus se s rozpaky dívá na uzlíček ležící vedle ní. Mračí se. Nepodstrčili jim místo jejich dítěte malého trolla? Na hlavě pár řídkých tmavých vlasů, lebka nakřivo, obličej celý flekatý. A je to holka! Byl si jistý, že bude mít syna.
Holka. Navíc, teď to konečně může přiznat, ošklivá. Nemyslel si o svém vzhledu nic zvláštního, ale když Pomona prohlásila – celý tatínek – šel se vyděšeně podívat do zrcadla.
Miminko najednou otevře oči a zírá nahoru. Byl by přísahal, že ho vidí. Opatrně se prstem dotkne tvářičky.

Severus Snape se právě zamiloval.

Obrázek uživatele Faob

Jméno jejich Nezasloužení, to jest Hospodin se stará

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Stoslůvko na téma péče, kterou si nezasloužíme, tak trochu shrnuje všechny tři mé identity: Foaba ráda a výběrově citujícího Písmo, magicky hravého Vinpika i mystifikačně autobiografického Xantina...

Drabble: 

Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž.
Uhlí do výhně a dříví na oheň – toť svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
Zatápěl pod tekoucí vodou, až dým do nebe stoupal.
Hospodin však na jejich obětní dar neshlédl.
Vždyť oba požehnáni bezpočtem dnů svých i rozmnoženým potomstvem!
„Hospodine,“ volaly děti, „za co nás trestáš? Proč jen jsi od nás odklonil svou tvář?“
I dolehl nářek dědiců země ke sluchu Hospodinově.
„Toto praví Hospodin,“ pravil Hospodin, „rozmnožím váš pláč a zastavím ty neplodné skutky svárlivosti!“
I obtěžkána byla žena, dceru porodila. Zabalili ji do plének a dali jméno Vítězství.

Obrázek uživatele Regi

Předsvatební rozhodnutí Olympy Maxime

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Během letošního dubna jsem si Olympu oblíbila. Tohle je jeden z důvodů:

Drabble: 

„Děti, Agrride? Ale já už na to nemám ten sprrávný věk, drrahoušku… Ehm… Ani nevím, jestli bych ještě vůbec mohla… Nemyslela jsem si, že bychom…“
„Ale no tak, holka, nic si z toho nedělej. Kdybysme nemohli mít vlastní prcky, můžem přeci ňáký adoptopo… ech, no, prostě vzít za vlastní, ne? Pamatuješ, jak sme byli tenkrát vyřizovat ty věci pro Brumbála na severu u vobrů? Šak si viděla, kolik tam bylo roztomilejch vopuštěnejch sirotků.“
(Následuje ticho. Dlouhé. Nejdříve konsternované, pak hluboce přemýšlivé, rezignované a nakonec rozhodné.)
„Ano. To jsem oprravdu viděla.
Myslím, drrahý, že jsem svůj pohled na mateřřství prrávě přřehodnotila.“

Stránky

-A A +A