Autorův výběr 2017

Obrázek uživatele Iantouch

Prázdnota

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem s Fëanorejci napsal jen jedno jediné drabble. Ale pořád je to pro mě neuvěřitelně silné téma, ke kterému se budu vracet. Poslední dobou přemýšlím o tom, kam se dokáže život pohnout, jakými neuvěřitelnými cestami směřuje osud. Snad denně si říkám: "V životě by mě nenapdalo, že budu..." A přitom vždycky dělám prostě to, co musím. Jinak to ani nejde.

Na téma Emoční kolika.

Drabble: 

Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
„Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
„Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
„Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

Obrázek uživatele Remi

Vl(kodla)čí máky

Úvodní poznámka: 

Vnitřní přestřelka je u konce, Dokonalé rande až na druhém místě. Tak tedy podruhé moje nejmilejší "Vl(kodla)čí máky" na téma Makovice. :)

Drabble: 

Sedět na louce, dívat se na nebe... A v ruce držet vlčí mák.
Na chvíli zapomenout na všechno. Na chvíli nebýt prokletý...

Rudý květ - symbol krve. Trhaný za úplňku? O to líp. I tak v něm viděl naději.
Trpká, jemně nahořklá chuť - jako život sám. Z očí do očí, nesnažil se nic předstírat...
Mák vlčí - v řeči květin značí útěchu a skrytou lásku. Docela výstižné, není to tak?
Dva korunní lístky - nedílná součást vlkodlačího lektvaru. A přece z něj vždycky vyzařoval klid.

Přes to všechno (a nebo snad právě proto?) byl vlčí mák jakousi jeho součástí. Nejen té vlčí stránky.

Závěrečná poznámka: 

Možná proto, že vlčí máky jsou i jakousi součástí mě samé. :)

Obrázek uživatele KattyV

Na celý život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Proč právě toto drabble? Asi, že mě samotnou bere ta představa za srdce. A že předznamenává celou sérii o Severusovi a jeho dceři.

Drabble: 

Hermiona usnula. Ani s pomocí kouzel není porod snadný.
Severus se s rozpaky dívá na uzlíček ležící vedle ní. Mračí se. Nepodstrčili jim místo jejich dítěte malého trolla? Na hlavě pár řídkých tmavých vlasů, lebka nakřivo, obličej celý flekatý. A je to holka! Byl si jistý, že bude mít syna.
Holka. Navíc, teď to konečně může přiznat, ošklivá. Nemyslel si o svém vzhledu nic zvláštního, ale když Pomona prohlásila – celý tatínek – šel se vyděšeně podívat do zrcadla.
Miminko najednou otevře oči a zírá nahoru. Byl by přísahal, že ho vidí. Opatrně se prstem dotkne tvářičky.

Severus Snape se právě zamiloval.

Obrázek uživatele Faob

Jméno jejich Nezasloužení, to jest Hospodin se stará

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Stoslůvko na téma péče, kterou si nezasloužíme, tak trochu shrnuje všechny tři mé identity: Foaba ráda a výběrově citujícího Písmo, magicky hravého Vinpika i mystifikačně autobiografického Xantina...

Drabble: 

Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž.
Uhlí do výhně a dříví na oheň – toť svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
Zatápěl pod tekoucí vodou, až dým do nebe stoupal.
Hospodin však na jejich obětní dar neshlédl.
Vždyť oba požehnáni bezpočtem dnů svých i rozmnoženým potomstvem!
„Hospodine,“ volaly děti, „za co nás trestáš? Proč jen jsi od nás odklonil svou tvář?“
I dolehl nářek dědiců země ke sluchu Hospodinově.
„Toto praví Hospodin,“ pravil Hospodin, „rozmnožím váš pláč a zastavím ty neplodné skutky svárlivosti!“
I obtěžkána byla žena, dceru porodila. Zabalili ji do plének a dali jméno Vítězství.

Obrázek uživatele Regi

Předsvatební rozhodnutí Olympy Maxime

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Během letošního dubna jsem si Olympu oblíbila. Tohle je jeden z důvodů:

Drabble: 

„Děti, Agrride? Ale já už na to nemám ten sprrávný věk, drrahoušku… Ehm… Ani nevím, jestli bych ještě vůbec mohla… Nemyslela jsem si, že bychom…“
„Ale no tak, holka, nic si z toho nedělej. Kdybysme nemohli mít vlastní prcky, můžem přeci ňáký adoptopo… ech, no, prostě vzít za vlastní, ne? Pamatuješ, jak sme byli tenkrát vyřizovat ty věci pro Brumbála na severu u vobrů? Šak si viděla, kolik tam bylo roztomilejch vopuštěnejch sirotků.“
(Následuje ticho. Dlouhé. Nejdříve konsternované, pak hluboce přemýšlivé, rezignované a nakonec rozhodné.)
„Ano. To jsem oprravdu viděla.
Myslím, drrahý, že jsem svůj pohled na mateřřství prrávě přřehodnotila.“

Domovina

Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem drabble Domovina, které jsem psala na téma: Překovat meče v pluhy. Popravdě favority pro výběr jsem měla dva, míchalo se mi tam ještě drabble na téma: Mrtví můžou, živí musí. Ale jelikož toto drabble nebylo zrovna pochopeno, což se popravdě nedivím, smysl jsem schovala velmi dobře a vidím ho bez vysvětlení fakt asi jenom já :-), vybrala jsem drabble Domovina.
Děj jsem umístila do čerstvě poválečné doby, ale aplikovat ho lze i např. v našem "normálním" životě. Když si uvědomíme, že jsme ztratili přátele, kterým jsme věřili a oni nás podrazili, pocítíme prázdnotu, nemůžeme proti nim bojovat, musíme jen "zasít" znovu a znovu zkusit věřit zase lidem. Když se nacházíme po rozvodu, když přijdeme o léta budované pracovní místo a nastoupíme do práce jinam, ...když začínáme prostě cokoli odznovu. Když neztrácíme tu naději, ale i jedna jediná kapka naděje nás dokope k tomu, abychom to zkusili, nevzdali se a udělali možné i nemožné pro svět, jaký kolem sebe chceme mít. Ta trocha naděje je myslím to nejdůležitější a mnohdy jediné, co každý "bojovník", člověk v různých situacích má ;-).

Drabble: 

Nad tou pustou krajinou se svíral žaludek. Vyprahlá, krví prolitá, padlými, kameny posypaná rodná zem. Stál pevně, v ruce meč, přestože boje dávno skončily. Nebylo komu se postavit, před kým tuto krajinu smutku a otevřených ran bránit. Nedaleké vytí vlků bylo jediné, co dokazovalo, že ještě nějaký život tu zůstal.
Příroda se dá sama do kupy. Zase stromy pokvetou, zvířata vyvedou mladé, ...
I ta nejtitěrnější myšlenka na znovuobnovení tohoto místa, ...že se sem život jednoho dne opět vrátí, ho naplňovala natolik, že se stával znovu člověkem.
Vzal svůj meč, do hlíny načrtl plán polí, kam zasít, kde pluhy započnou život, ...

Obrázek uživatele Terda

Umazané intermezzo

Úvodní poznámka: 

Drabble bylo psáno jako náhrada za "Mazanec a mazanice"
Nevím jestli se mi nejvíc povedlo. Letos se se mnou Múza prala. Slova mi nešla od ruky. Tohle jedno z mála, které se psalo samo. Tak snad proto jsem si ho vybrala.

Drabble: 

Vlajka schlíple klesla.
„Váš meč,“ ucedila Frances k Jaubertovi. Neochotně jí podal rukojeť.
„Odveďte ho.“
Vzpouzejícího se Jauberta se chopil pár námořníků. Popostrčili ho k ostatním zajatcům. Nedbali na jeho zlostné pohledy.

Překročila zlámané ráhno. Zmoženě se opřela o stěžeň. Trosky zdobeného zábradlí se mísily s cáry lanoví. Do nosu ji udeřila vůně sladkého pečiva. Jeho zbytky jí ležely u nohou. Odstrčila je špičkou střevíce. Dlaní si otřela obličej. Pohledem našla Sullivana.
„Madam, jste...“
Rukáv měla roztržený. Vlhká skvrna se vpíjela do sukna.
„Na tom nezáleží.“
Ovázala ránu šátkem.
„Ještě se musíme vypořádat s nimi,“ kývla hlavou směrem k člunům.

Obrázek uživatele Voldemort

Útěk domů

Úvodní poznámka: 

po urputném vnitřním boji jsem vybrala drabble na téma Plán B

Drabble: 

„Pane Finch-Fletchley, uvědomujete si, co tato možnost obnáší?“
Tmavovlasý chlapec rozhodně přikývl.
„Paní ředitelko, vidíte, že mladý pán ví, co chce. Nebylo by moudré mu v tom bránit.“
Instinkty jí radily vyškrábat mu oči. Místo toho svou pozornost soustředila na dalšího chytrého, nadaného studenta z mudlovské rodiny, který se rozhodl nechat si vyrvat vzpomínky a odejít ze světa, který jím pohrdá, v němž nemůže uspět.
„Justin se mi ostatně svěřil, že získal místo v Etonu a Bradavice byly ‚plán B‘.“
„Děkuji za konzultaci, pane kolego,“ procedila skrz zuby. „Můžete odejít, děkuji.“
Avery se neupřímně usmál a zmizel.
„Justine, nedělejte to.“

Závěrečná poznámka: 

K Averymu: Raddleův starý kamarád, který byl pověřen řízením Zmijozelu, výukou nově povinného předmětu Studium mudlů a nenápadnou i nápadnou ideovou kontrolou.

Obrázek uživatele Rostova

Snění

Drabble: 

Natáhl ruku a dotknul se hvězdy, která se mu svezla po dlani jako slza. Bílý býk, ze kterého odpadávaly kusy tlejícího masa, mu kapku z dlaně slíznul černým jazykem. Zvíře se následně sesulo k zemi, kde je začal omývat proud času, dokud z něj nezbyla jenom kostra.
Muž sebral jedno z býkových žeber. Chopil se jej jako meče a vydal se vstříc stromům, které natahovaly k nebi své kořeny.
Vůně pětilistých kvítků, které vyrůstaly z jeho těla, mu dodala odvahy.
Je tohle smrt?

Včelařova žena klečela vedle postele svého manžela a úpěnlivě se modlila ke všem existujícím i neexistujícím bohům.

Závěrečná poznámka: 

Drabble je jenom střípkem série, kterou jsem psala celý duben. Pravděpodobně nedokáže obstát samo o sobě bez kontextu, ale tohle je zkrátka to vyvolené.
Tématem bylo „Mozkobouření“.

Obrázek uživatele Owlicious

Goel

Úvodní poznámka: 

Hodně jsem se rozhodovala mezi tímhle a druhým, které trochu zapadlo - Ty mě následuj
Nakonec vyhrálo to, které je trochu méně příběhové. Protože je to něco, o čem teď hodně přemýšlím. Něco, co je pro mě hodně důležité a málo se o tom mluví. Něco, co vyvolává radost, nadšení a je vzrušující, když se to promyslí do důsledků.

Psáno na téma č.16: Plán B

Drabble: 

Goel znamená vykoupení z otroctví, když dluhy nejdou splatit jinak.
Goel znamená šanci získat zpět ztracenou rodinnou půdu a s ní i obživu.
Goel znamená nestát před soudem sám a bezmocný proti obžalobě.
Goel znamená možnost pomstít nespravedlivou a předčasnou smrt.
Goel znamená naději na budoucnost a zachování jména v podobě dětí pro mrtvého.

Goel je ten, kdo věrně stojí po boku, když se celý svět staví proti.
Goel je jistota pomoci, zastání a pochopení, když všechno ostatní selže.

I když je pro ně často až tou poslední volbou, Hospodin se goelem svých věrných prohlásil už na počátku naprosto prvoplánově.

Závěrečná poznámka: 

Goel (גֹּאֵל) znamená nejbližší příbuzný - zastánce.
Jde o starozákonní koncept, kdy nejbližšímu mužskému příbuznému (typicky otci nebo bratru/švagrovi) byla uložena v drabbleti uvedená práva/povinnosti. Celý koncept vedl k tomu, aby z Izraele 'nemizely' rody a rodiny, protože ten, jehož jméno zmizí, se považuje za zapomenutého a zavrženého.
(Nejlepším příkladem působení goela je potom příběh knihy Rút, kdy se Boaz jako nejbližší žijící mužský příbuzný ujímá moábské vdovy Rút, získává s ní zpět rodinný majetek zemřelého a plodí syna, který dále ponese rodinné jméno)
Myšlenka Goela ovšem přesahuje čistě lidskou úroveň, protože sám Hospodin se několikrát prohlašuje za Goel-Jisrael tedy příbuzného-zastánce svého vyvoleného lidu.
V novozákonním kontextu je tato myšlenka umocněna v epištolách, kde apoštolové mluví o Ježíši Kristu jako o starším bratru věřících a o společenství církve jako o Božích adoptovaných dětech. Tím se koncept příbuzného-zastánce rozšiřuje ze starého Izraele na Izrael 'duchovní', tedy křesťanskou církev obecně.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Na účet podniku

Úvodní poznámka: 

Taková trošku cyberpunková, trošku steampunková... přepadla mě a já se jí někam musel zbavit. Tak vypadla do téhle věci. Jestli se dráblo povedlo... bůh suď, ale rozhodně mi nejvíc sedlo.

Drabble: 

Za jemného deště se klouzal po špinavých cestách hlouběji do centra místního slumu. „Až ke Klepetové chýši, tam najdeš vrchol rozkoše pro tvé tělo i duši“ jak mu poradil conciérge v hotelu. Hologramy Města nechal dávno za sebou. Cestu osvětlovaly převážně reklamy na tvářích mai‑tou, lemujících cestu v marné naději, že si vydělají na další dávku.

Klepetová… jak obří surrealistický nádor vyrůstala z polyplastové slepenice slumu. Biomechanická halucinace lesknoucí se deštěm a vzdáleným obrazem Města.

Už stojí uvnitř a ta prastará otázka náhle ztratila smysl. On, touhy, uspokojení… rozkoš.

Jeho orgány pomalu a s orgastickou bolestí vrůstají do masy chýše.

Obrázek uživatele Rebelka

Ti zmetci!!!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ach jo, to je těžké vybrat jedno... ale když už to má být, tak osobně mám z letoška nejradši asi tohle. Jejich národ mi připadá roztomile fascinující. I když to jsou zmetci :).

Drabble: 

„Tak ukaž, co máš?“
Šňuf téměř obřadně vyprázdnil kapsu.
„Ále! No toto... nechci předbíhat, ale...“ administrativní pracovnice se otočila a houkla na kohosi skrytého ve vedlejší místnosti. „Chlemtáku, projeď to kartotékou! A nakopněte počítače, vážení! Mladý Šňuf možná učinil průlomový objev!“
Šňuf se zatetelil.
Z dálky se ozval zvuk připomínající startující helikoptéru.
„Počítač jede, madam! Uhlí! Přiložte trochu uhlí, jinak se zase vypne!“
Po chvíli, která se zdála být jako věčnost, přiklusal udýchaný pracovník.
„Je to tak, madam, tahle byla skutečně poslední.“ Ponožkožrout se široce usmál a zamával fialovou ponožkou s hvězdičkami. „Teď máme od každé ponožky ve vesmíru jednu!“

Obrázek uživatele Kumiko

Malus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psáno na téma: Před tím a potom.
Letos mi druhá polovina nějak vůbec nešla. Tak tohle je něco ze začátků...

Drabble: 

Předtím. Nekonečné bezpečí. Nebeský klid. Spojovala je vzájemná láska a všudypřítomná bezstarostnost. V očích mu a zvláště jí hrála dětská důvěřivost. A nad tím vším stála blažená nevědomost. Usmála se a on ji to oplatil hezkým slovem. Podali si ruce.

Potom. Stud. Hanba. Žal. Rozežírající hledání viníka. Dívali se na sebe nedůvěřivým zrakem. Zatnul ruce v pěst. Semkla rty. Pak naráz sklopili oči a bok po boku se rozešli. Vstříc námaze, těžkostem, bolesti a smrti. Kráčeli pomalu vedle sebe, přesto mezi nimi zela propast. Jediný můstek je teď spojoval. Oba v nejhlubším nitru srdce bodala bolavá vzpomínka. Vzpomínka na Eden.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Ano, je to trochu recyklované, už dřív jsem psala podobná. Ale nějak jsem si k němu našla cestu. :-)
Ještě jednou děkuji moc za Duben! A doufám, že se se všemi uvidíme na pikniku.

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Protože to pondělí byl nádherný den. Od rána až do večera se mi všechno dařilo. A když mě napadla před tělocvikem tahle stoslůvka, měla jsem z toho hroznou radost. Cestou domů jsem se těšila, jak ji napíšu. I když je nakonec trochu jiná, než jak jsem ji měla v hlavě, pořád je pro mě spojená s tím krásným dnem.

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Název jsem samozřejmě sprostě ukradla, ale hrozně se mi k tomu hodil.
Psáno na téma Loňské sněhy.

Obrázek uživatele Skřítě

Když tvou mysl rozdrobí deprese čtyř období

Úvodní poznámka: 

Citový vztah mám třeba k Makové panence: http://www.sosaci.net/node/23942, protože je hezky ucelená, originální a svérázná, ale všechno jsou to vtípky nebo parodie na život... a já chtěla ukázat i něco jiného... nesměle to kouká a neví, zda bylo, je a bude pochopeno a přijato :-)

Drabble: 

Čas rozpustil loňské sněhy,
zbyl po nich jen smotek něhy.
Ledové království víc než kdo tuší
zmrazilo milencům planoucí duši.
Odcizeni ve své pýše
vydali se v jiné říše,
svému štěstí v ústrety.
Šli zmámeni světlem svíce,
absolutně netušíce,
neviděno, že jim dalo políbení na rety.

Se srdcem matčiným navěky srostlo,
V bolestech zrozeno do květu rostlo.
Otce nikdy nepoznalo, nosilo jen vzpomínku,
specifickou barvu očí, jež dostalo do vínku.

Lůno matky přírody se zelenalo čtyřikrát,
každého čtvrt roku dává jedno svoje dítě spát.
Dodneška tu křivdu nesou a pocítit dají,
tehdy, když se po svém otci opět marně ptají.

Závěrečná poznámka: 

Drabble vzniklo na téma Loňské sněhy

Obrázek uživatele Rya

Ángelova píseň

Úvodní poznámka: 

Varování: sprosté slovo

Drabble: 

V sedmnácti byl Ángelo Lopéz bohatý mladík.
V sedmadvaceti potkal Boha.
Do sedmatřiceti se stačil zbavit majetku a procestovat svět.
Ve čtyřiceti přišel o vlasy, přestal stárnout a usídlil se v chudinské čtvrti. Obyvatelé ho zbožňovali, ale styděli se to dát najevo. Když procházel páchnoucími ulicemi, vždy s trsem banánů pro děti, kurvy se o něj otíraly bradavkami a mladí gangsteři pokřikovali oplzlosti.
Vidět Ángela bez banánů znamenalo, že někdo umírá.
V ty dny ulice ztichly. Ángelo držel postřeleného pistolníka nebo nemocnou děvku v náručí a zpíval, dokud se tělo neproměnilo v dětské a znovu nevinná duše neodletěla ke Stvořiteli.

Obrázek uživatele Eillen

Životní cesta

Úvodní poznámka: 

Celý duben jsem si říkala, jakou část příběhu (a jestli vůbec nějakou) dám to svého výběru. A dnes, cestou domů z práce, jsem nad příběhem přemýšlela a neustále se vracela k jedné scéně, která vznikla snad sama od sebe a vůbec jsem nad ní nemusela přemýšlet.
Doufám, že se vám bude tento střípek příběhu líbit.

Drabble: 

Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní.
Jeden chtěl přinést městu smrt.
Druhý dal městu celý svůj život.
Protivníci.
Nepřátelé.
Bratři.

Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli.
Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto.
Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu.
Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt.

Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv.
A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel.

Obrázek uživatele Vinpike

Hanbou propaden

Úvodní poznámka: 

Můj - v rámci vinpikovské identity - jediný letošní pokus o multicrossover trochu zapadl, tak nesměle vytahuji na světlo. Psán byl k tématu Eso.

Drabble: 

Vyšetřovatel mé smrti byl něco mezi Sherlockem, Philem Marlowem a Dalem Cooperem.
Z otisků razítek na zadku dovodil, že vrah bude z okruhu výpravčích, podezíral ale i mlékaře Dana, který mu při výslechu rozbil ciferník, zpod nehtů mně vylovil písmeno Zet, což ho nasměrovalo k zahradníkům.
„Jedno můžeme vyloučit,“ pravil okruhu podezřelých u krbu. „Sebevraždu! S vidlemi v zádech a prostřelenou lebkou se ani blondýnka nedokáže oběsit!“
Viseli mu na rtech.
Zapomněl na motiv.
Na své odmítavé gesto, když na něj zamrkaly nejkrásnější oči na světě.
Na mé eso v rukávu. Cirkusové dětství.
Vstala jsem a eskamotérské harakiri všem předvedla.

Závěrečná poznámka: 

Pro připomenutí: Dale Cooper je Kyle MacLachlan z Městečka Twin Peaks.

Obrázek uživatele Aries

Výbava

Úvodní poznámka: 

Ono se dost těžko vybírá něco z prostředka detektivky, aniž by člověk zároveň spáchal nepatřičný spoiler, tak dám tohle, které do seriálu nepatří a vzniklo nad plán

Drabble: 

Tajná výprava do začarované rokle vyžaduje důkladnou přípravu.
Amulety, pořádnou svačinu, kamenný nožík, provaz…
„Jirka slíbil přinést lampičku, co nikdy nezhasne,“ šeptal Bořek vzrušeně.
Radka přidala ohmataný sešit: „Drahošovy návody na zažehnání lesních strašidel. Chybí něco?“
Chlapec prohrabával batoh: „Potřebujeme kloudnou zbraň. Ideálně ze stříbra, jeden nikdy neví.“
„To neseženeme.“ Radka se zamyslela: „Leda… počkej.“
V nestřeženém okamžiku se vplížila do kuchyně prohledat kredenc. Vydolovala těžkou plochou krabici. Vítězoslavně přiběhla se dvěma stříbrnými noži.
„Máma nám vynadá,“ podotkl Bořek.
Radka pohodila hlavou: „Říkala, že ty příbory po prababičce budu mít jednou do výbavy. Tak se snad můžu vybavit už teď.“

Obrázek uživatele Profesor

Bílá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejsou to Poutníci... Zjistila jsem totiž, že z poutnického cyklu je velmi těžké vytrhnout jeden jediný kousek (ano, autorská nekritičnost, vím:-)Jenže já ten odstup fakt nemám). Vybírám tedy nesoutěžní bělostné drabble. Užijte si ho.:-)

Drabble: 

Velikonoční ornát je bílý. Zlatě a hnědě je na něm vyšit beránek na pozadí kříže. Kolem hlavy má svatozář vítězství. Ornát je drobnému knězi maličko delší, není totiž jeho. Přesto ladně splývá po těle. Vlaje, když kráčí k ambonu, aby četl evangelium o nevěřícím Tomášovi. Vlní se, když gestikuluje při kázání.
Alba malých ministrantů je bělostná jako nevinnost duše. V lavici sní dívka. Její sny jsou bílé jako sníh. Bílé jako alba, již touží znovu obléknout. Myšlenky bloudí v kruzích. Sní o knězi, jak spolu stojí, přebírají dary obětní. Kazatel pozdrav vyřídí. Dívka tiše odchází. Myšlenky má bílé jako sníh.

Obrázek uživatele Borch

Malý příběh

Úvodní poznámka: 

Není to až tak autorův výběr, jako spíš chronologické seskládání dubnového "příběhu".
Aby třeba strigga měla menší práci...

Drabble: 

Začínáme Prosbou za zásvětí - nejprve je třeba uneseného chlapce najít V táboře překupníků
Neúspěšně. Pak tedy nezbývá než Stopování, které se posléze změní v Nalezení. To ovšem skončí V pasti. Nezbývá než čekat, neb Naděje umírá poslední. Leč naděje má plno práce se Zlým znamením a také tu jsou Obavy. Když oboje přemůže a konečně dorazí, ukáže se další Zádrhel v záchraně.
Ale vše dobře dopadne. Stein a Barbarič odjíždějí pro nosítka a vůz - Čekání na pomoc, ze které se stane Bloudění - V temném lese.
Steinovi je naprosto jasné, že Za všechno může Barbarič.
Ale nakonec, i během Hodin šermu, se se vším smíří. Zbývá odměna Za dobré služby.
Pak už jen Barbarič vzpomíná a jede na Setkání po letech.

Závěrečná poznámka: 

Uf...

Obrázek uživatele sos

Autorův výběr 2017

Do tohoto tématu může každý autor, který se účastnil DMD 2017 (a který bude samozřejmě chtít), znovu vložit jedno jediné drabble, ke kterému má nejsilnější citový vztah, o kterém si myslí, že se mu opravdu povedlo, a které třeba čtenáři napoprvé nedocenili... zkrátka které by vážně stálo za to si připomenout. Může k němu připojit i poznámku, proč vybral právě toto atd.
Jednak tak bude učiněno zadost naší přirozené sebepropagační touze a jednak by mohl vzniknout seznam opravdových skvostů, pojatý zase trošku z jiné strany :)

K drabble prosím připište do poznámky i téma, na které bylo napsáno.
Kromě fandomu daného drabblete připojte také za čárku fandom Autorův výběr 2017.

Za nápad na tento výběr patří věčný dík Rebelce, která nás do něj uvrtala v roce 2012.

Platné do: 
31. 5. 2017

Stránky

-A A +A