Čajový cyklus (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Čajový cyklus

Čajový cyklus, je jistý rámec, v němž se odehrávají některé moje příběhy. Nejedná se o originální svět, všechno se v podstatě děje v realitě doby cca od poloviny 19. až do počátku 21. století (převážně, nikoli však výlučně, v prostředí naší vlasti), je to však realita trošku posunutá, neboť zde jsou přítomné jisté řekněme věci, které v běžném životě nezažíváme (mnohdy člověk dodá: naštěstí). Všechno se točí kolem jedné rodiny, jejíž příslušnice jsou nadané neobvyklými schopnostmi.

První, nikoli z hlediska chronologie příběhu ale první napsaná z Čajového cyklu je povídka Cizinec (Mlok 2017), další povídky přibyly v následujících letech: Hostitel (Kočas 2019), Příživník (Mlok 2019), Slečna z lepší rodiny (Mlok 2019), Na letním bytě (Žoldnéři fantasie 2019), Chtít nestačí (Žoldnéři fantasie 2020). K Čajovému cyklu pak patří i můj debutový román Dům roztříštěných snů.

Obrázek uživatele Arenga

Poznávat cizí země i z jiné stránky

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Znovu na cestě

Vzhledem k tomu, že Toninka je po pobytu v Řecku prakticky bez peněz a domů do Prahy se v žádném případě vracet nechce, musí poznávat cizí země i z jiné stránky - pracovat a vydělat si nejen na živobytí, ale i na další cestu. Ne vždycky to jde ovšem hladce.

Sicílie, září 1921 - leden 1922

Drabble: 

V Syrakusách dělala asistentku dentistovi. Byla to pekelná práce – o nic těžší než asistovat chirurgům, ale dottore byl neskutečný morous a nikdo u něho dlouho nevydržel. „Tak zhasněte a jděte!“ zavrčel, když mu po měsíci oznámila, že končí i ona.
V Catanii se uchytila v hotelu. Ostatně, práci pokojské si vždycky trochu přála vyzkoušet. Zůstala pouhé dva týdny. Když hoteliér zjistil, kolik umí jazyků, nabídl jí, ať se za něho provdá. Dobře, možná to nebylo jenom kvůli jazykovým znalostem…
Přesto se sbalila, nechala si vyplatit mzdu a vydala se do Palerma.
V místní nemocnici ji s jejími doporučeními přijali hned.

Závěrečná poznámka: 

Díky moc všem, kteří letošní seriál četli (a speciální díky za všechny komentáře). Díky taky celému organizačnímu týmu a všem, kteří se jakkoli podíleli na letošním ročníku (četla jsem mnohem víc, než jsem komentovala, ale mnohem méně, než bych byla chtěla :-()

Samozřejmě, že Toninčin příběh tady není ukončený. Sama jsem byla zvědavá, kam se mi ji během letošního dubna podaří dovést - a nakonec se mi ji podařilo dovést až na tu Sicílii.
Co mohu prozradit je, že z Palerma zamíří do Francie - konkrétně do Marseille, pak Aix-en-Provence a posléze do Montpellier, kde se nechá najmout jako guvernantka u vdovy s asi desetiletým synem. Dopadne to docela neslavně, neboť když odjede se svou zaměstnavatelkou na letní byt, pohádá se s ní tak, že bez plánu, co dál a jen s minimální hotovostí, práskne dveřmi a odejde nikoli na hodinu, ale doslova na patnáct minut.
Co bude dál by mělo být v knížce, kterou mám už skoro tři roky rozepsanou... Toninka totiž po svém útěku od zaměstnavatelky potká někoho celkem dost zajímavého ;-)
Akorát už mi cca rok a půl visí na schodech venkovského kostelíka, tak mi držte palce, aby se mi ji podařilo dostat zase dolů a ten příběh znovu rozhýbat a dopsat.

Obrázek uživatele Arenga

Znovu na cestě

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Polibek dvou moří

Kréta, září 1921

Drabble: 

Nelitovala ničeho.
Věděla, že se měla držet původního plánu – ne, že by měla nějaký konkrétní, přesný plán, ale pletky v Řecku do něj určitě nepatřily.
Nelitovala však ničeho.
Ten necelý rok s Dimitriem stál za to.
Přestože ji stál skoro celé úspory.
Svítalo.
Až se Dimitrios vzbudí, ona bude pryč.
Bude to tak lepší pro oba.
Nelitovala ničeho.
Ale tohle bude lepší.
Snažil by se ji zadržet (Obejmi mne, drž mne, neopouštěj mne!), tím si byla jistá.
Takhle to bude čistý řez – s dopisem na rozloučenou nechaným na stole.
Poslední peníze utratila za lodní lístek do Syrakus.
Byl čas odejít.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Polibek dvou moří

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nechceme přece uschnout!

Rhodos, pláž Prasonisi, červen 1921

Drabble: 

Prasonisi: místo setkávání Středozemního moře s Egejským. Místo, které si Dimitrios vybral pro svůj nejnovější obraz.
„Jsi moje múza. Musíš jít se mnou. Jinak to nikdy nenamaluju tak dobře.“
Jak maloval, když u toho nebyla, krucinál!

Svítalo, slunce vystrčilo první paprsky nad východním obzorem. Moment, na který Dimitrios čekal.
Mlčeli.
Ticho rozbíjel jen hukot vln.
Na západní, egejské, straně byly mnohem větší.
Toninka se zvedla z písku, shodila ze sebe všechno oblečení.

Ponořit se do slané vody, nechat hučící vlnu přelít se jí přes hlavu.
Sůl v nose. Uši ucpané tichem.
Všechno bylo smysluplnější, než tu jen tak tupě sedět.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje: Znovu na cestě

Obrázek uživatele Arenga

Nechceme přece uschnout!

Úvodní poznámka: 

Následuje po Všechny systémy jsou na nic

Řecké ostrovy, jaro 1921

Drabble: 

S příchodem jara se rozhodli pro cestu po řeckých ostrovech. Ze Soluně na Thasos, Lemnos, Chios, Samos… Toninčiny úspory se již sice povážlivě ztenčily, ale Dimitrios bohorovně tvrdil, že tohle se přece vždycky nějak udělá. Sem tam prodá nějaký obraz (zatím neprodal ani jeden) a hlady strádat jistě nebudou, na to je Řecko příliš krásná země. Vždycky nakonec všechno nějak dopadne – důležitá je svoboda, kterou mají.
„Když vrbový proutek uřízneš a dáš do sklenice, tak uschne,“ pravil a rukou, v níž držel štětec, udělal rozmáchlé gesto. „Ani jeden z nás přece nechce schnout ve sklenici, nebo ne?“ zasmál se rošťácky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Všechny systémy jsou na nic

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Život v Řecku

Řecko, zima 1920/21

Drabble: 

Dimitrios byl bohém, umělec, který občas rád provokoval
„Víš co si myslím o bolševicích?“ zeptal se jednou večer nad sklenkou retsiny.
Překvapil ji, o politice mluvili zřídka.
„Tvrdí, že si všichni lidé mají být rovní. Ale podle mne je to stejná pakáž jako všichni ostatní. Lenin chce vládnout. A v Rusku je určitě spousta dalších, kteří chtějí vládnout taky. Hezky z Moskvy všem ostatním a pevnou rukou. Království je přežitek, republika plná falše.“
„Takže podle tebe je nejlepší anarchie?“
Pokrčil rameny. „Násilí neschvaluji! Ale představ si společnost bez předsudků, bez konvencí, nebyla by to krása?“
S tím ovšem musela souhlasit.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Život v Řecku

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na drabble Malíř z Akropole
Doporučuji číst v chronologickém pořadí

Řecko, podzim a počátek zimy 1920

Varování: 

Sex - nikoli explicitně, ale přesto raději uvádím

Drabble: 

Jmenoval se Dimitrios a u jedné večeře v taverně nezůstalo. Provázel ji po Athénách, ukázal místa a památky, která by sama neměla šanci objevit. Seznámil ji se svými známými, s obchůdky i večerními podniky pro místní, ukázal život v Řecku, jaký by jako turistka nikdy nezažila. Byl zábavný, okouzlující, měl charisma – a ukázal jí, jaké to je prožít při milování takovou rozkoš, že to člověka nutí křičet a nakonec zůstane téměř bez dechu.
Byla šťastná!
A byla ráda, že je daleko. Rodiče by Dimitria neschvalovali.
Bylo jí to jedno.
A nebyla páka, která by ji donutila, jim o něm napsat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Malíř z Akropole

Úvodní poznámka: 

Návaznost opět prolinkuji, až nebudu psát z telefonu ;⁠)

Navazuje na drabble: Další cíl je Dalmácie, Dubrovník a ještě dál
minulé drabble týkající se Toninčiných jazykových znalostí bylo mimo seriál

Trochu časový skok: září 1920, Athény

Drabble: 

Poprvé ho viděla na Akropoli. Nízká židlička, před sebou malířský stojan.
Když se druhý den vydala na Akropoli znovu, byl tam i on. Obraz, který maloval rychlými tahy štětce, se od včerejška trochu proměnil. Bylo na něm něco určitým způsobem zvláštního. Na obraze i na malíři samotném.
Potřetí jej potkala v podvečer dalšího dne, v jedné z uliček v centru města. Usmál se na ni jako na starou známou. Tehdy spolu také prvně mluvili. Pozval ji na večeři do taverny, se zápalem vykládal o umění. Byl samouk. Současnou výuku malířství považoval za drezúru, která pravého umělce jen svazuje. To odmítal.

Závěrečná poznámka: 

Následuje Život v Řecku

Obrázek uživatele Arenga

Kolik jazyků umíš, tolikrát…

Úvodní poznámka: 

Mimo časovou i dějovou linku seriálu.

Věnováno mile_jj, která mi svým komentářem k minulému drabble nevědomky vnukla inspiraci. Díky moc, jinak bych to dneska fakt asi vůbec nenapsala!

Drabble: 

Učit se jazyky byla pro Toninku skoro stejná vášeň jako anatomie. Chtěla přece cestovat! Francouzsky a německy mluvila od dětství plynně.
Latinu a klasickou řečtinu se učila na gymnáziu, přibrat k tomu moderní řečtinu byl logický krok.
Italština se zase nabízela ve vztahu k latině a když už italsky, tak rovnou i španělsky, vždyť jsou si ty jazyky tak podobné.
Na angličtinu a ruštinu jí tatínek zaplatil soukromého učitele, od něhož se tedy naučila i polsky.
Srbochorvatštinu dělala jako samouk.
Maďarštinu se naučila od spolužačky, poloviční Maďarky.
Když objevila esperanto, byla okouzlená.
Tak jednoduchý jazyk musí zvládnout za několik měsíců!!!

Závěrečná poznámka: 

Pro kontrolory: když Toninka objeví esperanto, vrhne se do toho po hlavě - doslova: hrrr na ně, tenhle jazyk se naučím opravdu hodně rychle!!!

V seriálu navazuje drabble Malíř z Akropole

Obrázek uživatele Arenga

Další cíl je Dalmácie, Dubrovník a ještě dál

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č. 18: Poznávací znamení

Navazuje na drabble Překročit Rubikon

Dalmácie, prosinec 1919-březen, 1920

Drabble: 

V Dalmácii poznala spoustu míst a inspirativních lidí. Když po Vánocích zaklepala v Dubrovníku na ordinaci dávného kolegy profesora Grübnera, aby vykonala zdvořilostní návštěvu a předala pozdravy svého bývalého šéfa, vyklubalo se z toho dokonce přechodné zaměstnání. Doktor Petrić totiž zrovna potřeboval sestru – dost urgentně, neboť ta jeho si zlomila ruku. ( Vás mi poslalo samo nebe, slečno! Koho bych sháněl tahle na rychlo, navíc s tak skvělým doporučením! )

Pokud by ovšem člověk hledal nějaké poznávací znamení milovníků antiky, rozhodně by mohl jmenovat touhu navštívit Řecko. V Tonince uzrála poté, co ji doktor Petrić už nepotřeboval.
Jejím dalším cílem byla Kerkyra.

Závěrečná poznámka: 

Pokud by někoho zajímalo, jak se Toninka s doktorem Petrićem domluví, tak kromě toho, že doktor zcela jistě ovládá němčinu, tak Toninka umí srbochorvatsky.

Následuje drabble mimo seriál

Navazuje: Malíř z Akropole

Obrázek uživatele Arenga

Překročit Rubikon

Úvodní poznámka: 

Následuje po drabble Vůně Itálie

Ancona, září 1919

Drabble: 

Perugia. Pak vlakem do Ancony. Možná měla jet nejdřív do Říma, ale nakonec to bylo jedno, ne?
Anconu dobyl Caesar, když překročil Rubikon.
Netušila, že i pro ni bude Ancona v jistém smyslu Rubikonem…

„Pročpak se touláš večer sama po přístavu?“ uchechtl se chlápek čpící alkoholem.
Netoulala se, samozřejmě. Chtěla vidět Trajánův oblouk – nejspíš trochu zabloudila. Rozhodla se ožralu ignorovat.
Možná to byla chyba.
„Pojď ke mně, holubičko.“ Chytil ji za paži.
Vyškubnout se jí nepodařilo. „Nechte mně!“
Nenechal. Naopak. Stiskl, až vykřikla bolestí.
Netušil, že má v kabelce pistoli…
Skončil v moři.

Ráno si koupila lodní lístek do Zadaru.

Závěrečná poznámka: 

Pro připomenutí se možná hodí i toto letos již jednou připomínané drbble: Vzor hodný následování - dnešní drabble zároveň přináší odpověď na otázku, zda se Toninka skutečně střílet naučila. Ano, naučila. A pistole, kterou nosí v kabelce, je tzv. pepřenka (něco takového, ale novější a hezčí, viděla jsem před pár lety jednu vyloženě dámskou v muzeu, ale fotku bohužel nemám).

Pro kontrolory: "výlet do prázdna" si samozřejmě udělal násilník

Následující

Obrázek uživatele Arenga

Vůně Itálie

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble
Začátky konce, konce a začátky

následuje po drabble: Tajnosti

Itálie, duben 1919

Drabble: 

Benátky, Padova, Verona, Mantova, Modena, Bologna, Ferrara, Ravenna, Florencie, Sienna…
Chtěla vidět všechno!
Nejen velká města s antickými, středověkými a renesančními památkami – toužila poznat i italský venkov. Ochutnat tradiční jídla, bavit se s místními. Italsky uměla dost obstojně.
Samozřejmě: mohla vidět všechno, co si usmyslí. Času měla dost a peněz, alespoň zatím, taky – bezpečně uložených v bance, pochopitelně. Pečlivě si šetřila celé čtyři roky, co pracovala v nemocnici.
Stačilo si jen vybrat a naplánovat cestu.
Stačilo si jen vybrat…
Jenomže co? Kam jet nejdříve? Kudy, aby o nic nepřišla?
Seděla nad mapou jak svázaná.
Nakonec do ní prostě bodla prstem.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Tajnosti

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Začátky konce, konce a začátky

Tentokrát pohled trochu z druhé strany.

Praha, začátek dubna 1919

Drabble: 

„Dejte příspěvek na válečné poškozence!“ halekala babka na rohu. „Na válečné vdovy a sirotky!“
Bezmyšlenkovitě hodil do hrnce pár mincí.
„Děkuju, pane,“ obdařila jej děravým úsměvem, „to vám určitě přinese štěstí!“
Pavel Kilián se podíval na puget ve své ruce. Kéž by měla pravdu!

Otevřela mu jedna z jejích starších sester.
„Hledám slečnu Antonii. Má prý v nemocnici dovolenou a…“ Uvědomil si, že jestli bude květiny svírat tak pevně, zláme jim stonky.
„A vy jste kdo?“
„Doktor Pavel Kilián. Toninka… o mně nemluvila?“
Změřila si ho zvědavým pohledem. „Měla by?“
Stiskl rty.
„Jela do Itálie. To zase neřekla vám, co?“

Závěrečná poznámka: 

Pokud by nebylo úplně zřetelné téma (které se mi dneska moc do příběhu teda nehodilo): babka na začátku drabble vyzývá kolemjdoucí, aby jí hodili příspěvek (= ho) do hrnce.

Navazuje drabble: Vůně Itálie

Obrázek uživatele Arenga

Začátky konce, konce a začátky

Úvodní poznámka: 

Včera jsem drabble nezvládla, doufám, že dopíšu v neděli... dnešní téma se ovšem stejně hodí víc ;-)

Drabble navazuje na Zima 1919

Praha, březen/duben 1919

Drabble: 

Snažil se ji přesvědčit. A to opravdu vehementně! Čím víc před ní ovšem maloval společnou budoucnost, tím dotěrnější Tonince připadal. Naštěstí zůstal alespoň natolik diskrétní, že se v nemocnici nedostali do řečí.
Bylo načase, aby to všechno skončilo…

Když profesoru Grübnerovi předložila svoji výpověď, odmítl ji přijmout. „O sestru vašich kvalit nechci přijít. Takže vám podepíši neplacenou dovolenou. Bez termínu, jak budete potřebovat. Můžete se kdykoli vrátit.“
Bylo to od něj nesmírně laskavé.
Nepředpokládala však, že se vrátí.

Koupila si lístek na vlak do Benátek.
Sbalila si kufr.
Tím, že zmizí z republiky dá dvoření Pavla Kiliána dokonalý šach mat.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje drabbble Tajnosti

Obrázek uživatele Arenga

Zima 1919

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Plány, jistoty a nejistoty

Praha, zima 1919

Drabble: 

Nedokázal pochopit, že se nechce vdávat, navíc se evidentně považoval za dobrou partii. (Což by nepochybně byl i v očích jejích rodičů… Zatraceně!) Nebýt jeho hloupého dvoření (Kde do prkýnka přišel na to, že se jí musí dvořit?!), byla by tu zimu téměř dokonale šťastná: Karel se z války vrátil na Tři krále – s ošklivou jizvou, ale jinak zdravý – a sny, které si chtěla začít plnit, byly na dosah.
„Co bys ráda dělala… řekněmě za pět let?“ zeptal se jí bratr jednou večer, když mu masírovala zjizvené lýtko.
„Cestovala po Austrálii.“
„Antika už tě nezajímá?“
Zazubila se. „Antickými památkami začnu.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Plány, jistoty a nejistoty

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na Šťasný nový rok!

(opravdu přímo navazuje, doporučuji proto nejdřív přečíst to včerejší drabble)

Praha, leden 1919

Drabble: 

„Vzali. Jakože… nemyslíš… počkej… proč… tohle…svatba… jak… Aha!“ připadalo jí, že ze sebe vyráží úplně náhodná slova. Takhle ji už dlouho z míry nikdo nevyvedl. Pokud vůbec kdy. O manželství spolu přece nemluvili! A hlavně: nechtěla se vdávat. Za Kiliána ani za jiného.
Široce se usmál. „Chápu, že jsem tě zaskočil, ale teď, když je po válce a je jasné, že zůstanu v Praze, nám přece nic nebrání.“
Zjevně si myslel, že ji má jistou. Krucinál! „Nechci se vdávat,“ vyhrkla. Teď, když bylo po válce, v Praze rozhodně zůstat nemínila. Snila o cestování. Čekala jen, až se domů vrátí Karel.

Závěrečná poznámka: 

Karel, na jehož návrat Toninka čeká je její jediný bratr, jehož pokoj Toninka dočasně obývá a který mu mileráda zase přepustí.

Následující

Obrázek uživatele Arenga

Šťastný nový rok!

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: Když má někdo jasno, jak to chce

Praha, prosinec 1918/leden 1919

Drabble: 

Že budou oslavy nového roku v mladé republice bujaré, Toninka tušila. Ovšem že budou bujaré tak moc… a že k jedné strkanici dojde doslova před nemocnicí… Začalo to nevinně, vesele, snad i kamarádsky. Skončilo to policajtem, který přivedl dva nejvíce potlučené narušitele pořádku k ošetření.
„Takhle sis tu službu nepředstavovala, co?“ kývl na ni Pavel Kilián, když skončili a policajt si oba výtržníky zase odvedl.
„Tiše! Dalo mi práci přesvědčit Markétu, že mezi námi nic není. Nerada bych, aby…“
Pousmál se. „Už nehrozí, že mě převelí někam do Bosny. Takže… co kdybychom se prostě vzali?“
Málem upustila tác s nástroji.

Závěrečná poznámka: 

Přímo navazuje drabble Plány, jistoty a nejistoty

Obrázek uživatele Arenga

Když má někdo jasno, jak to chce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zůstat nenápadní

Praha, říjen 1918

Drabble: 

Navenek se jim dařilo předstírat, že mezi nimi není víc než čistě pracovní vztah. Toninka věřila, že v nemocnici nikdo nic nepoznal…

„Takže dneska dvě úmrtí,“ konstatovala suše sestra Markéta, když od ní přebírala noční službu. „Pro těla už si někdo přišel?“
„Pro šikovatele Najbrta zatím nikdo, vojína Ježka si vyzvedla Kremace.“
Markéta na ni vyvalila oči. „Co?“
„Promiň. Krematorium. Ten spolek se jmenuje Krematorium. Ježek byl prý velkým příznivcem žehu.“
Další hovor přerušil doktor Kilián. Doslova vtrhl do dveří jako vichřice.
„Je to tady!“ vykřikl radostně. „Národní výbor vydal provolání. Budeme mít vlastní stát! Budeme mít mír! Mír, Toninko!“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Zůstat nenápadní

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Úvaha nad čajem

Praha, srpen 1918

Drabble: 

V noci je v nemocnici ticho. Přinejmenším by mělo být.
Ve skladu s prádlem ticho je.
Skoro ticho a skoro tma.
Toninka sedí na podlaze, Pavlovu hlavu v klíně, hladí ho po vlasech
„Čeho se bojíš?“ zeptá se šeptem.
„Že mě převelí k pluku. Už jsem na frontě byl. Znovu nechci.“
Je k ní upřímný. Nic neskrývá. Tohle se jí na něm líbí.
„Nikdo nás tu nesmí najít,“ hlesne, vzápětí ji chytne za ruku a přitáhne ji k sobě. Jeho dech voní po mentolu.
Toninka ve tmě vidí jeho oči. „Zamkla jsem,“ usměje se potutelně.
Nejsou tu takhle spolu poprvé.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Úvaha nad čajem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Procházka, co se trochu protáhla

Praha, léto 1918

Drabble: 

Někdy si potřebovala loknout čaje, ale hned nepolknout. Chvíli ho převalovat v puse. Zavřít oči. Zadržet dech. Teprve pak nechat tekutinu sklouznout do hrdla.
Často se ovšem stačilo jen napít. Čím víc, tím líp. Čaj musel být silný a sladký. Jen cukr, nic jiného, žádné náhražky, med, sirup nebo slad. Zvlášť ten ne. Zkusila to jednou, ze zvědavosti, z touhy objevovat. Sladem ovšem akorát zkazila čaj…
Zvědavost, touha objevovat…
Měl je v sobě i Pavel Kilián?
Když řekl, že ji má rád, nepřekvapil ji.
Dnes dovolila, aby ji políbil.
Napila se čaje.
Ano, měla ho ráda.
A taky byla zvědavá.

Závěrečná poznámka: 

Doplnění, pokud není téma úplně dobře čitelné: oslazený černý čaj je pro ženy z Toninčiny rodiny prostředkem k doplnění sil, které vyčerpají používáním svých neobvyklých schopností (ano, letos jsme se s tím ještě moc nepotkali), Toninka ovšem zjistila, že sladem si čaj neosladí, respektive že slad zadrží přesně ty účinky, které by na ni čaj měl mít.

Následující

Obrázek uživatele Arenga

Noční bdění

Úvodní poznámka: 

Původně jsem chtěla psát něco úplně jiného (to esperantské drabble z odpoledne se nepočítá), ale nakonec se mi tak nějak samo napsalo tohle...

Předcházející

Praha, červenec/srpen 1918

Drabble: 

Po Karlově odjezdu na frontu obývala jeho pokoj (navrhl to on sám). Mívala noční služby, po nichž se potřebovala vyspat, mladší sestry ji ráno rušily – a večer zase rušila ona je.
Stála tiše u okna otevřeného do letní noci. Kostel na náměstí tonul ve tmě, přesto rozeznala, že na hřeben jeho střechy usedl bílý pták. Snad vrána… Musela se zasmát sama sobě. Copak je úplně pitomá?! Bílá vrána!
Ano, to byla mezi nemocničními sestrami ona.
Svým vzděláním, svými názory, odmítáním konvencí, touhou po samostatnosti…
I když mnohé ji měly spíš za černou ovci.
Ne, že by jí na tom záleželo.

Závěrečná poznámka: 

Kdo první správně zodpoví otázku, na jaký kostel se to Toninka dívá z okna, má u mne drabble na přání ;)

Obrázek uživatele Arenga

Procházka, co se trochu protáhla

Úvodní poznámka: 

Nepřímo navazuje na Sklad s prádlem - a ano, hodilo se mi pořadí témat prohodit...

Praha, červen 1918

Drabble: 

„Vědí vaši rodiče, že…“ tázal se nejistě.
„Že jsem s vámi šla na procházku?“
„Spíš je to výlet než procházka. Vždyť už jsme v Záběhlicích. Nestihneme se vrátit do Prahy do tmy.“
Pokrčila rameny. „No a? Prosím vás, Pavle, jsem dospělá a už i zletilá, nemusím se nikomu zodpovídat.“
„Nechci, abyste kvůli mně měla potíže.“
„Děláte si zbytečné starosti,“ ujistila ho. „Nebo se bojíte, že kdyby naši věděli, že jsem s vámi, považovali by to za… hm, společensky nežádoucí?“ Přišlo jí to k smíchu. „Nebo že by vás to snad k něčemu zavazovalo?“
Zastavil se. „Já vás mám rád, Antonie.“

Závěrečná poznámka: 

Záběhlice nebyly v roce 1918 ještě součástí Prahy.
Tonince je čestvě 24, takže je podle soudobých zákonů i čerstvě zletilá.

Následující

Obrázek uživatele Arenga

Sklad s prádlem

Úvodní poznámka: 

Pokračování letošního seriálu o Tonince, prostřední ze sester Krásových - a jelikož jsme stále za první světové války a v nemocnici, kde Toninka pracuje jako sestra, tak se dnešní téma docela hodilo...

Praha, duben/květen 1918

Drabble: 

Kiliána našla ve skladu s prádlem.
Ne, že by ho hledala, prostě tam byl. Seděl za policí s naškrobenými prostěradly, očividně zhroucený.
Přidřepla k němu. „Co se děje?“
Trhl sebou, zjevně ji prve neslyšel. Hlavu však nezvedl, čelo si dál opíral o pažemi pevně obejmutá kolna. „Nic,“ zahuhlal.
Samozřejmě lhal. To by poznala i bez oněch zvláštních, zděděných schopností.
Vlastně věděla. Průstřel z pokoje tři. Některá zranění se sice sama o sobě hojila dobře, ovšem infekce často se životem slučitelná nebyla…
Objala jej kolem ramen. „Za to přece nemůžete. Nemohl jste udělat víc, Pavle!“
Polkl. Stiskl jí ruku. „Děkuju,“ zašeptal.

Závěrečná poznámka: 

V době před objevením antibiotik umíralo více raněných vojáků právě na infekce, než na samotná zranění...

Následující

Obrázek uživatele Arenga

Toninka si to představuje jinak…

Úvodní poznámka: 

Zase jsem sobotu časově nezvládla, takže:

NAHRAZUJI TÉMA č. 8 "NAMALUJ MI SVĚT"

(i když Toninka ten svět maluje spíš sama sobě)

Praha, březen 1918

Drabble: 

„Svorku!“ Profesor Grübner dostal nástroj do ruky, sotva to dořekl. „Tohle mám na slečně Krásové rád,“ pousmál se na asistujícího Pavla Kiliána. „Kouká lékařům pod ruce a přesně odhadne další postup. Lepší operační sestru tady nenajdete.“
„Škoda, že slečna Krásová nedokončila medicínu,“ kývl mladý doktor a skoro ji při tom propaloval pohledem. „Byla by z ní vynikající lékařka.“
Toninka dělala, že nevidí a neslyší. Raději připravila šití. Operace bude za chvíli u konce.
„Třeba se po válce vrátíte,“ obrátil se na ni laskavě profesor.
„Myslím, že ne.“ Malovala si pro sebe jinou budoucnost, jiný svět než nemocnici. Jednou, po válce…

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Vánoční rodinný kvíz sester Krásových

Úvodní poznámka: 

(prosinec 1917)

Jde také o kvíz pro pozorné čtenáře s dobrou pamětí ;-)
Odpovědi na všechny otázky totiž skrývají drabblata z minulých let.

Drabble: 

Jak se jmenoval pan doktor, který zaměstnával tatínka než si založil vlastní praxi?
-Franz Waldhof
-František Wolny
-Ferdinand Wagenknecht
-Filip Wittasek

Kde bydleli babička a dědeček, než se přestěhovali do Sladkovského ulice na Vinohradech
-v Kutné Hoře
-na Ovocném trhu
-na Ferdinandově třídě
-na Hradčanech

Jak se jmenuje tatínkův koncipient, který k němu nastoupil v roce 1911
-Pavel Pátek
-Filip Čtvrtka
-Josef Středa
-Ladislav Sobota

Jakému sportu se věnoval tatínek?
-hrál kopanou
-střelbě do terče
-lehké atletice
-šermoval

Jak se jmenuje škola, kam chodila mamička po skončení měšťanky?
-Vyšší dívčí
-Státní ústav učitelský
-Soukromé dívčí lyceum slečny Schrollové
-Gymnázium Minerva

Závěrečná poznámka: 

Odpovědi najdete zde (doufám, že se mi odkazy nepomíchaly...)
otázka 1: https://www.sosaci.net/node/45268
otázka 2: https://www.sosaci.net/node/45109
otázka 3: https://www.sosaci.net/node/34744
otázka 4: https://www.sosaci.net/node/45743
otázka 5: https://www.sosaci.net/node/46953

Obrázek uživatele Arenga

Mezi sestrami

Úvodní poznámka: 

Jestli má někdo svobodného ducha, je to právě Antonie Krásová. Pro připomenutí, první drabble, které se tu kdysi o Tonince objevilo: Vzor hodný následování 8. dubna 2018 na téma Poslední bílé místo na mapě.

Dnešní drabble náleží do letošního seriálu o Tonince, ale jde mimo hlavní osu příběhu. Na Vánoce 2017 přijela za svou rodinou do Prahy Lydie Treschlová, starší sestra Toninčiny matka Pauliny Krásové.

Praha, 26.12.1917

Drabble: 

„Když jsme byly mladé, myslela jsem, že máš svobodného ducha,“ řekla Paulina zamyšleně nad šálkem čaje.
Lydie pobaveně zvedla obočí. „Teď už si to nemyslíš? Tak to mne ranilo v hloubi srdce.“
Pousmála se. „Teď mám Toninku.“
„Aha.“
„Nikdy jsi nebyla tak… divoká a nespoutaná jako ona. Tak zbrklá! Umíněná…“
„Odvážná?“
„Možná. Jen by potřebovala víc opatrnosti. Bojím se, že provede nějakou hloupost, že se dostane do potíží, které nedokáže vyřešit.“
„Toninka?!“
„Já vím. Řekneš mi to, co vždycky: je talentovaná, schopná, vzdělaná…“ Na chvíli se odmlčela. „Jednou od nás odejde. Touží cestovat.“
„Budeš jí bránit?“
„To by nemělo smysl.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

V rytmu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na včerejší drabble Vybledlé vzpomínky

Praha, leden 1918

Drabble: 

Vzal ji do menší kavárny s tančírnou na Novém městě: na první pohled slušný podnik, nijak luxusní, ovšem rozhodně ani výstřední. Ostatně, nic takového od Kiliána nečekala.
„Říkala jste, že jste dlouho netančila. Smím se zeptat proč?“ tázal se během večera.
Protože nebyl nikdo, s kým by tancovat chtěla. Nikdo, kdo by to bral zcela nezávazně, případně jehož mamá by se jí nesnažila dostat pod čepec. Nikdo, na němž by okamžitě nespočinul hodnotící pohled její matky. „To je… složité,“ zamumlala.
„Myslíte, že když je válka a múzy mlčí, tak nemůžeme…“
„Rozhodně můžeme! Zvlášť my.“
Přikývl. „Ano. Občas potřebujeme… prostě uniknout.“

Závěrečná poznámka: 

Pokud nesledujete seriál a není vám úplně jasné, proč na konci oba říkají to, co říkají, tak doktor Kilián je lékař a Antonie Krásová sestra v jedné z pražských záložních nemocnic pro raněné.

Následující, i když v časové chronologii o krůček zpět

Obrázek uživatele Arenga

Vybledlé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Navazuje volně na Pozvání

Praha, leden 1918

Drabble: 

„Chodíte někdy tancovat?“
Ta otázka zněla docela nevinně, Tonince však málem zaskočilo. Za prvé proto, že od doktora Kiliána by ji nečekala. Za druhé proto, že vzpomínky na tancování… Bylo to tak dávno, že si nebyla vlastně jistá, jsou-li to vůbec její vzpomínky.
Pokrčil rameny, pousmál se. „Zaskočil jsem vás?“
„Zaskočila mi ta káva.“
„Káva? Kde by se tady v nemocnici vzala?“
„Cikorka. Člověk tomu říká káva už spíš jen ze zvyku.“ I vzpomínky na opravdovou kávu byly trochu vyčichlé.
„Neodpověděla jste mi.“
Neznělo to dotěrně. Tentokrát pokrčila rameny ona. „Nechodím. Ale… šla bych. Jestli se chcete zeptat na tohle.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Překážky

Úvodní poznámka: 

Na včerejší drabble Pozvání nenavazuje - dneska trochu víc do minulosti

Praha, květen 1915

Drabble: 

„Vypadáš, jako by tě někdo mučil,“ konstatovala mladší sestra.
Toninka se ušklíbla. „Učení. Brzy budou zkoušky. Jsem trochu nevyspalá.“ Množství jí nevadilo, nedostatek spánku zvládala. Horší bylo…
„Učenka mučenka,“ protáhla Leopoldina. „Lékařství by mě lákalo, ale jak tě tak vidím, přemýšlím, jestli by mi to stálo za to.“
Starší Doramo zvedla oči od knihy. „Musíš sama zvážit, jaké překážky ti stojí za to.“

Toninka jen pokrčí rameny. Mlčí. Sestry miluje, ale tohle je její boj. Radši jde pryč. Sestry dokáží vycítit i beze slov…
Jaké překážky jí stojí za to?
Ponižování ze strany arogantního asistenta Prinze?
Opravdu to musí snášet?

Závěrečná poznámka: 

Následující, v němž se opět vrátíme do roku 1918

Obrázek uživatele Arenga

Pozvání

Úvodní poznámka: 

Přiznám, že mi téma moc nesedlo do linky příběhu, ale nějak jsem ho snad zakomponovala...

Navazuje na Když oba vědí, s kým mluví

Praha, listopad 1917

Drabble: 

„Moje paní vás zve na kávu, slečno Krásová. Pozítří ve čtyři,“ oznámil jí po velké vizitě profesor Grübner. Oznámil, nezeptal se. Nejspíš dobře věděl, že by neodmítla.
Toninka neznala nikoho, kdo by profesorovu manželku nemiloval a sama nebyla výjimkou. Paní Helena byla obdivuhodná. Ke Grübnerovým ovšem chodila ráda ještě z jiného důvodu. Měli jen tři dcery (nejstarší Elke vystudovala farmacii) a jistota, že jí tam nebude nikdo nikoho dohazovat, byla prakticky absolutní.
„Gratuluji,“ pronesl polohlasem doktor Kilián, když si byl jistý, že je šéf z doslechu.
„Myslíte, že tu mám protekci, co?“ odfrkla. Na tom, co si myslí jí nezáleželo.

Závěrečná poznámka: 

Následující - v němž se podíváme trochu víc do minulsoti

Stránky

-A A +A