Čajový cyklus (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Čajový cyklus

Čajový cyklus (dříve jsem používala název Magie černého čaje), je jistý rámec, v němž se odehrávají některé moje povídky. Nejedná se o originální svět, všechno se v podstatě děje v realitě doby od druhé poloviny 19. až do počátku 21. století (převážně v prostředí naší vlasti), je to však realita trošku posunutá, neboť zde jsou přítomné jisté řekněme věci, které v běžném životě nezažíváme (mnohdy člověk dodá: naštěstí). Všechno se točí kolem jedné rodiny, jejíž příslušnice jsou nadané neobvyklými schopnostmi, přesnější rodinné vztahy budu uvádět pro přehlednost přímo u jednotlivých drabble.

Součástí Čajového cyklu je povídka Cizinec (Mlok 2017), další dvě povídky mám aktuálně v soutěžích, takže o nich mluvit nemůžu ;-)
Patří sem i toto o Vánocích uveřejněné tripple drabble: http://silenesuple.blog.cz/1712/prosincove-plneni-slibu-vanoce-1918
a také drabble Advokátka ex offo, uveřejněné v listopadu 2017 (http://silenesuple.blog.cz/1711/citlive-zasnezeny-listopad).

Obrázek uživatele Arenga

O co jde Svatopluku Vránovi

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 28 - Ohleduplný sobec

Drabble volně souvisí s tímto: http://www.sosaci.net/node/40560 a samozřejmě je o Doramo. A také s tímto: http://www.sosaci.net/node/42915

Praha, 1912

Drabble: 

„Je skutečně nespravedlivé, že se ženám vyšší vzdělání tak dlouho upíralo,“ prohlásil Svatopluk. „Upírat jim volební právo je další nespravedlnost.“
Doramo se usmála. Seděli bok po boku ve Svatoplukově pronajaté mansardě na Starém Městě, samo o sobě to neslo příchuť čehosi zakázaného. Mírně kořeněnou, stejně jako perníkové srdce, které spolu jedli.
„Sedí se ti pohodlně?“ tázal se starostlivě. Naklonil se k ní, cítila u rtů jeho dech. Nebylo to prvně, co se líbali. Vzápětí jeho ruka zabloudila pod její halenku.
„Manželství je přežitek, Doro,“ zašeptal něžně.
Podvolila se částečně z touhy, částečně ze zvědavosti. Hlavně však proto, že Svatoplukovi věřila.

Obrázek uživatele Arenga

Proč tak složitě?

Úvodní poznámka: 

Praha, 1911

Drabble: 

„Zajímalo by mne, proč to ti Řekové měli tak složité,“ dumala Toninka.
Doramo jí mrkla přes rameno. Jistě, kompozice z řečtiny. „Myslíš dekor na starověkých vázách?“
„Kdepak. Ta jejich božstva. Vezmi si jenom to podsvětí. Jako by nestačili Hádes a Persefona. To máme Hypnos a Thanatos a Nyx a Empúsa… Proč potřebovali bohyni, která vraždí lidi na křižovatkách?!“
„Aby nebyli zavražděni na křižovatce?“
Zarazila se. „To dává smysl. Nebo si ji vymysleli lupiči, aby měli na koho svést svoje rejdy. To ne my, slavnej soude, to Empúsa kupce na křižovatce zamordovala…“
Doramo se rozesmála. „Tuhle historku do kompozice raději nepiš.“

Obrázek uživatele Arenga

Obtížná příprava k maturitě

Úvodní poznámka: 

Leopoldině je dvanáct let. Toninka se připravuje k maturitě – a asi je z toho i trochu nervózní. Původně jsem chtěla psát o tom, jak má při učení chuť na lanýže, ale nakonec se to svezlo někam trochu jinam.

Praha, 1913

Drabble: 

„Prase domácí, prase divoké, prase celebeské, prase vousaté…“ přeříkávala Toninka polohlasem.
Leopoldina se zasmála. „Vousaté prase?“
„Latinsky sus barbatus. Žije na Borneu. Nemáš psát domácí úkoly?“
„Opravdu má vousy?“
„Skoro jako Franz Josef.“
„Nevěřím! Ještě mi řekni, že se i holí.“
„Poldýno,“ odvětila Toninka nepobaveně, „je to zvíře. Neholí se, nemá k tomu motivaci ani potřebné dovednosti. Jestli namítneš, že by jako pěnu na holení mohlo užít bahno, uvidíš ten tanec. Musím se učit. A ty taky!“
Mladší raději spolkla poznámku, že císař by se na rozdíl od bornejského prasete oholit mohl, vždyť na obrazech z mládí vypadal mnohem lépe.

Závěrečná poznámka: 

Toninka samozřejmě ví, že přirovnání vousů prasete vousatého k licousům císaře pána si může dovolit pouze doma, v soukromí ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Dcery zastanou všechno

Úvodní poznámka: 

Praha, 1906-1911

Drabble: 

Paulína Krásová si cenila rodinného soukromí natolik, že odmítla zaměstnávat služku, a to dokonce i když byly děti malé. Jakmile dcery odrostly, přestala postupně využívat i služeb občas docházející posluhovačky. Pět zdravých děvčat bylo třeba vést k tomu, aby doma nezahálely!
Sem tam to ovšem přinášelo i jisté potíže.
Třeba když Cosette při leštění sklenic zaujatě zkoušela jejich hudební vlastnosti.
Nebo když se Doramo při praní učila latinská slovíčka a spadl jí sešit do mydlinek. Rozpitý inkoust se bohužel zapustil do košil…
A Tonince, Tonince už raději nesvěřovala zpracování drůbeže. Potřebovala mít kuře oškubané a vykuchané, ne precizně provedenou pitvu.

Obrázek uživatele Arenga

Sesterský rozhovor

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Hedvičina vodička....

Praha, červen 1911

Drabble: 

„Toni,“ začala opatrně Doramo, ještě než došly domů. „Myslím, že ten muž, víš, ten, co se jí chce pomstít kvůli té vodičce… nejspíš nebyl houslista. Muselo jít o něco jiného.“
„Taky mám dojem, že háček byl v něčem jiném,“ přiznala mladší. „S vodičkou na ruce pro houslisty by moc nevydělala. Kdepak, to bylo něco delikátního!“
„Velmi delikátního,“ přisvědčila významně Doramo. „Domnívám se, že se to týká zcela jiného nástroje. Který neladil. Možná až ochabl.“
Antonie se zastavila. „Nástroje? Neladil? Ochabl? Doramo, ty se nezdáš! Onehdy jsi zapáleně tvrdila, že ve vědecké debatě je třeba užívat přesné pojmy, zde impotentia coeundi.“

Závěrečná poznámka: 

Takže jak vidno, sestry Krásovy od začátku minimálně tušily, jenom jim chvilku trvalo, než si v tom a) udělaly jasno a b) jedna před druhou to přiznaly ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Hedvičina vodička, do roka máš hošíčka

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble o vědmě: My to víme.

Praha, červen 1911

Drabble: 

„Dluhy,“ vysvětlovala vědma. „Manžel miloval karty. Když umřel, zdědila jsem lékárnu a hromadu dluhů. Tak jsem ty jeho karty začala používat. Na vykládání. Docela se mi to dařilo, nějaký ten peníz to vyneslo. A kromě toho…“ znatelně zrozpačitěla, „taky jsem objevila ve skříni recepis na takovou vodičku. Pro pány. Na tento...“
„Na zácpu?“
„Kdepak,“ pousmála se. „Aby zas mohli, když předtím nemohli. Sypalo to víc než karty a věštění. Jen u jednoho to dopadlo katastrofálně. Už si nevrz. To před ním jsem musela utéct.“
Chápeš to? tázala se Doramo váhavě sestry.
Moc ne. Asi houslista. Možná měl něco s prsty…

Obrázek uživatele Arenga

Výchovný osvětový koncert

Úvodní poznámka: 

Daniel Šebesta se tu párkrát mihl vloni :-).

Horní Hrádek, 1950

Drabble: 

Pro žáky byl koncert vítaným zpestřením všedních dnů. Pro ředitele Daniela Šebestu poněkud méně. Hudbu miloval, takže slova výchovný a osvětový jej ve spojení s koncertem poněkud děsila.
Od stárnoucího houslisty Jaromíra Čamrdy nečekal zázraky, seznam skladeb jej nicméně celkem povzbudil: Smetana, Benda, dokonce Mozart!
Pak však došlo na provedení a Daniel záhy seznal, že ego houslistovo dalece převyšuje jeho um. Možná to bylo věkem, revmatismem pokroucené prsty nebyly s to… Daniel si předsevzal, že bude tolerantní. Nějak to přetrpí.
Nepřetrpěl. Při čtvrté skladbě houslistovi zlomil smyčec. Naštěstí to dokázal udělat z páté řady a pouhou silou své vůle. Nezpozorovatelně.

Obrázek uživatele Arenga

Když obnovovat nelze

Úvodní poznámka: 

Drabble volně souvisí s tímto: http://www.sosaci.net/node/40560 a samozřejmě je o Doramo.

Praha, 1912

Drabble: 

Svatopluk Vrána uměl být okouzlující. Tvrdil, že je překrásná a jak obdivuje její inteligenci, v otázce ženského vzdělání, práce a volebního práva s ní naprosto souzněl. Poslouchalo se to všechno až příliš pěkně.
Lži rozpletla pozdě, hořce si vyčítala, jak byla naivní. Jak mu sedla na lep sladkých slovíček, jak se v jeho očích toužila stát důležitější a výjimečnější. Ze všeho nejvíc si vyčítala, že nemlčela o rodovém daru.
Opustit jej těžké nebylo. Uvést jeho mysl do původního stavu nemožné. Nakonec zvolila kompromis: obalila určité vzpomínky krustou, vetkla mu do mysli ovlivnění, že je ošklivá modrá punčocha. Naštěstí to fungovalo.

Závěrečná poznámka: 

Jednou zapsané v paměti z ní nelze vyrvat bez jejího porušení. A porušit či dokonce změnit paměť je zoufalý, krajně nebezpečný čin – což Doramo moc dobře ví (naštěstí pouze teoreticky).

Obrázek uživatele Arenga

Kde není talent, musí přijít píle

Úvodní poznámka: 

Antonii Krásové je čtrnáct let, Cosette je starší o čtyři roky.

Praha, březen 1909

Drabble: 

„Gé,“ sdělila Cosette lakonicky, ani nezvedla hlavu od rozečtené knihy.
„Jak gé?“ zaškaredila se Toninka.
„Mělas hrát Gé, ne Á.“
„Hrála jsem Gé.“
„Nehrála,“ pousmála se starší sestra. Vstala a přešla ke klavíru. „Správně je: Cé, É, Gé, É, Gé. Poslouchej.“
Zamračila se. „To jsem přesně hrála.“ Cvičit na klavír ji ukrutně nebavilo, zvlášť v přítomnosti starší sestry a jejích až příliš citlivých oušek.
„Ale kdepak. Hrála jsi: Cé, É, Á, É, Gé. Slyšíš ten rozdíl?“
„Nemám na hudbu vlohy. Prostě mi to splývá. A vůbec, tohle,“ ukázala na klavír, „mi v životě vůbec k ničemu nebude.“
Samozřejmě se spletla.

Závěrečná poznámka: 

K čemu to Tonince bude?
Zatím jenom matně tuším, ale nechci nic ani naznačovat. Toninka je ze všech pěti sester nejvíc komplikovaná ;-) a taky nejvíc nezávislá. (Ano, ještě víc, než Doramo).

Obrázek uživatele Arenga

My to víme

Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na drabble o Pařížské vědmě.

A to dokonce přímo na poslední větu:
„Chtěla jste říct: ‚fééén‘.“

Praha, červen 1911

Drabble: 

Toninka se tvářila bezpochyby drze. Ona ani Doramo nebyly zvyklé dát kůži lacino, došlo-li na konfrontaci.
Vědma rozčileně vyskočila. „Takovááá néééchoráásnost! Vremáánt nechorásnost!“
„Vraiment,“ opravila ji stoicky Doramo. „Správná výslovnost je důležitá.“
Myšlenková výměna mezi sestrami proběhla rychlostí blesku.
Slova se ujala Toninka: „Bojíte se, že vás najdou? Kvůli dluhům?“
Žena hekla, její korpulentní pozadí keclo na taburet. „Jak to víte, holky? Pro všechno na světě, jak? Kdo vás poslal?!“
„Nikdo. Přišly jsme na inzerát,“ odvětila Doramo. „Jenže zkrátka, jsme trochu... senzitivní. Copak jste to nepoznala?“ Ta paní měla otevřené vědomí, byť jejich schopností nedosahovala. Byl tu ale palčivější problém.

Obrázek uživatele Arenga

Pravá pařížská věštkyně. Anebo snad ne?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabbleMalý oznamovatel. D

Praha, červen 1911

Drabble: 

„Láááska.“ Poklepala na znak srdce, významně mrkla. „Chárty vidí minulost, pšítomnost, budoucnost i lááásku! Chárty nééélšou, madmazel.“
Zato tahle ženská ve všem! podotkla v myšlenkách Toninka, na tváři pečlivě naaranžovaný úsměv zamilované sextánky. „Láska? Vážně?“
„Sééértsový kluk, mlááádenec s brýlemi. Pótkala jste cho pšed několika dny.“
„Nejste náhodou z Přemyšle?“ tázala se Doramo, pohled upřený do ženiných očí.
„Pšemýšle?“ zamračila se, ale byla z ní cítit nejistota. „To nééésmysel!“
„Kdepak! Váš otec Jan Chryže byl panský kočí. Maminka Magdalena pradlena, máte tři bratry,“ vysypala ze sebe Doramo perfektní francouzštinou a zářivě se usmála.
„Ven!!!“ zasípala žena.
„Chtěla jste říct: ‚fééén‘.“

Obrázek uživatele Arenga

Neopakovatelná příležitost

Úvodní poznámka: 

Praha, 1922

Drabble: 

Oswald Stein se cítil, jako kdyby vyhrál první cenu v loterii. Ba ne, mnohem lépe, úspěšněji! Výherní los mohl koupit každý nýmand, ovšem příležitost, která se nabízela jemu, byla neopakovatelná!
Přišlo to nečekaně. Kdo také mohl tušit, že se kolega Bauer nakazí v nemocnici žloutenkou a bude muset do karantény? Ovšem musel-li být v izolaci, nemohl cestovat za oceán a profesor za něj potřeboval rychle najít náhradníka. Zadostiučinění chutnalo sladce: to místo si zasloužil!
Nemohl se dočkat, až onu báječnou novinu, že byl vybrán k dlouhodobé stáži na univerzitě ve Filadelfii, poví Doře. Představoval si, jak na něj bude hrdá!

Závěrečná poznámka: 

Tahle scéna se v mé chystané knížce přímo neobjeví, ale hodně, opravdu hodně úzce s ní souvisí.

Obrázek uživatele Arenga

Je to vlastně lék

Úvodní poznámka: 

Praha, květen 1870

Drabble: 

„Neobjednáme čokoládu?“ navrhla Sandrine manželovi.
Leopold si nakroutil knír. „Co tak najednou?“
„Píší tady v novinách,“ ukázala na výtisk Národních listů rozložený na stole, „že zdravotní sladovou čokoládu parní a sladový prášek čokoládový doporučuje jakýsi profesor z Vídně. Zejména pro ženy a děti, na posílení zažívání. Nu a tobě bychom mohli objednat tady tu zdravotní sladovou kávu.“
Dokud mluvila o čokoládě, Leopold se tvářil svolně, při zmínce o kávě se ovšem zachmuřil.
„Dobře víš, že mám rád kávu černou a pořádně silnou! Čokoládu si klidně objednej, ale s nějakými kávovými náhražkami na mne nechoď. Káva je zdravá tak, jak je!“

Závěrečná poznámka: 

Inspirací opět noviny :-)

Obrázek uživatele Arenga

Malý oznamovatel

Úvodní poznámka: 

Přiznám, že tohle téma mi dalo dost zabrat.

Praha, červen 1911

Drabble: 

Národní listy předplacené tatínkem si pravidelně půjčovaly i nejstarší dcery. Že je inzertní rubrika zcela neškodná, začali manželé Krásovi pochybovat již ve chvíli, kdy chtěla Cosette koupit kvalitní piano. Hudební vlohy bylo třeba podporovat, nicméně stěhovat nástroj do druhého patra byl rozhodně neopakovatelný zážitek. Později Toninka našla inzerát nabízející fotoaparáty, samozřejmě levně. Tato láce byla ovšem relativní.

Rodiče naštěstí nevěděli, že se dcery neskonale baví zejména nad nabídkami vážného seznámení či pouze nezávazného flirtu (četlo-li se mezi řádky).
V červnu pak objevily oznámení jakési Pařížské vědmy nabízející, že uhodne vše přítomné i budoucí.
Pro Doramo a Toninku to byla výzva.

Závěrečná poznámka: 

Inzertní rubrika Národních listů se jmenovala „Malý oznamovatel“.

Inspirací mi bylo toto číslo. Inzeráty na seznámení jsou skutečně zajímavé a ve sloupku zcela vpravo naleznete i tu vědmu.

Obrázek uživatele Arenga

Koncipient

Úvodní poznámka: 

Včera jsem nestíhala.
nahrazuji tedy téma 11 - Na Adama

Dnes opět malý střípek z minulosti Doramo Krásové.

Praha, 1919

Drabble: 

Na Adama Lebedu měla Doramo svůj názor ode dne, co se u nich stal koncipientem. Jako třicetiletý navazoval nitky kariéry zpřetrhané mobilizací.
„Co o něm soudíte, tatínku?“ nadhodila večer opatrně.
„Že jde o inteligentního, snaživého mladého muže. A ty?“ Doktor Krása nebral intuici své druhorozené na lehkou váhu.
„Snaživý je. Možná až moc. Ovšem jestli se ptáte… Za oči jsem mu nenahlížela. Nosí přece brýle.“
Sklo bylo nepřekonatelnou překážkou, i bez rodového nadání však záhy poznala, že se s ní Lebeda pokouší navázat… osobnější vztah. A že mu nejde ani tak o ni, jako o možnost budoucího převzetí advokátní kanceláře.

Obrázek uživatele Arenga

Růočls

Úvodní poznámka: 

Přiznám, že jsem nepsala úplně nové drabble - jde o starší kousek, dosud však veřejně nepublikovaný - psala jsem jej vloni Toře k Vánocům jako dárek (byla to 1/3 toho dárku) a později jsem drabble rozepsala do povídky Chtít nestačí, která vyjde v letošních Žoldnéřích fantazie.

Drabble: 

Nxůp ké řztmívz. vjzšůs dr dzíz iřozrůlpi- Krmýr b dpiřsdm= fpnš tpujpfpbsů p úžokrzé ms dzžrfmé člpůi líftpbá úpdifrl. molpůo umsůpdto-
!Mšlpjp. kslp kdo zx. iřoz molfx mrmrvjs,r.! útpjůídoůs lszrhptovlx krkovj zžéfmé- !Molfx. zp do usús,szikA!
Tpui,šůs- Zszémls dlptp pumsřoůo us liůsls. jtpuoůp ko, bxdzšjpbímé. ntszts ,íůr, bxůpiřoůo u út§,xdůpblx- Bčr,i usntímoůs ,s,omls. lzrtí d úp,pvé tpfpb=jp msfímé pbůob'pbsůs zx dútíbm= ůodo- /ůszoůs us zp bxdplpi vrmi- Býfx'z řsk. lzrtá drjmsůo ms úžéfšů. nxů nžrřls dpzbs l úozé. mszpý snx do krjp úp,pvé fplíusůs útsbofrůmš pnmpbpbsz déůx- Mr,pjůs ,s,omli uszšýpbsz fsůčé,o dzstpdz,oA
?ěůs zičoz. ýr dr zp mslpmrv mšksl usžéfé---

Závěrečná poznámka: 

Podle počitadla nesedí počet slov, ale to je způsobeno užitím některých znaků místo písmen. Čestně prohlašuji, že drabble má opravdu pouze 100 slov, nikoli 112, jak ukazuje počitadlo ;-)

Řešení:
Celé drabble je napsané tak, že je používána vždy vedlejší klávesa na počítači, a to první vpravo - Název drabble je tak Eliška. Velké A znamená vykřičník, protože vedle vykřičníku už mám jenom enter. Případné chyby jsou buď moje vina, protože jsem drabble "překládala" ve spěchu, anebo jdou na vrub jinému uspořádání mé klávesnice - apostrof mám totiž nahoře vedle háčku, vykřičník vedle uvozovek.

Text drabble v překladu:
Eliška
Bylo jí čtrnáct, chtěla se stát učitelkou. Jenže v současné době rozhodoval o přijetí na střední školu kádrový posudek, nikoli znalosti.
„Někoho, jako jsi ty, učit nikdy nenecháme,“ prohlásila kategoricky jejich třídní. „Nikdy, to si zapamatuj!“
Rozuměla. Tatínka skoro označili za kulaka, hrozilo jim vystěhování, bratra málem vyloučili z průmyslovky. Všemu zabránila maminka, která s pomocí rodového nadání ovlivňovala ty správné lidi. Platila za to vysokou cenu. Vždyť čaj, který sehnali na příděl, byl břečka sotva k pití, natož aby si jeho pomocí dokázala pravidelně obnovovat síly. Nemohla maminku zatěžovat dalšími starostmi!
Měla tušit, že se to nakonec nějak zařídí…

Obrázek uživatele Arenga

Však taky zazpíváš

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na některá drabble z loňska.
Ano, chtěla jsem psát letos něco lehčího a veselejšího, ale tak nějak… to téma, no.

Praha, 1949

Drabble: 

„Až tě vezmou k výslechu, mladej, radši se přiznej,“ radil mu přátelsky starý zámečnický mistr, jeho kolega v cele. „Zazpívej jim, co chtěj slyšet, jako my všichni vostatní. Voni to z tebe stejně dostanou, ušetříš si trápení.“

Když se dveře cely otevřely a bachař beze slova či jediné emoce v tváři ukázal na něj, Vilém Poděbradský se jen napřímil. Šel mlčky.

Po výslechu ho zpátky spíš dovlekli než dovedli, nebyl skoro k poznání. Tvář, záda i chodidla měl rozbité do krve, dostal i několik šlupek elektrickým proudem.
Ale nezazpíval! Bože, nezazpíval!
Ještě nikdy v životě na sebe nebyl tak hrdý.

Závěrečná poznámka: 

Kdo by se na Viléma Poděbradského tak úplně nepamatoval, tak byl uměleckým vedoucím sexteta PAVOUK (tato hudební skupina ovšem zároveň vyvíjela odbojovou činnost), učitelem na měšťance a kolegou Cosette Krásové. V roce 1948 dostal výpoveď ze školy a vrátil se do Kolbenky, kde byl totálně nasazen za Protektorátu.

Obrázek uživatele Arenga

Kunerol

Úvodní poznámka: 

Jen připomínám, že Leopoldina (v tomto kousku jednadvacetiletá) je ze sester jediná vdaná. Nejmladší Haničce je sedmnáct a půl roku.

Praha, 12.5.1922

Drabble: 

„Na srdce Vám dámy kladu, velmi důležitou radu: By k Vám láska mužů nepohasla, vařte dobře, ale šetřte spolu, užívejte místo másla, výborného KUNEROLU.“ Hanička deklamovala hlasitě a s patřičným patosem.
Leopoldina se neudržela a vyprskla smíchy.
„Já bych se na tvém místě nesmála,“ prohlásila s rádoby smrtelně vážnou tváří Cosette. „Viděla jsem tě kupovat máslo.“
„Ochutnalas někdy? Kunerol?“ kuckala Poldýna. „Nic hnusnějšího jsem snad nejedla. Nedivím se, že musejí v novinách platit tak velké inzertní místo. Co je tam dál, Hani? Přednášíš skvěle!“
„Nic moc. Hledá se vedoucí síla… Zlaté, stříbrné mince, brilianty, platinu a hodiny koupí Jar. Tvrdík.“

Závěrečná poznámka: 

Je to zároveň taková malá ukázka, jak pracuju s reáliemi :-D Jedná se o Národní listy, které vyšly 12.5.1922 (zdroj) a všechno v drabbleti uvedené tam skutečně je, včetně onoho Jar. Tvrdíka.
A co to byl Kunerol? Zde naleznete obrázek a zde výklad.

Obrázek uživatele Arenga

Návštěva

Úvodní poznámka: 

Malý kousek z mého chystaného románu.
Upraveno pouze do formy sta slov (což znamenalo vyškrtnutí jedné částice ;-)) Kopr tam byl od samého začátku.

Praha, 1922

Drabble: 

Když se zhluboka nadechla, ucítila vůni kopru. Nejspíš někdo vařil koprovku a – jak už to v činžovních domech bývá – vůní své večeře či zítřejšího oběda oblažoval i sousedy. Jenže kromě vůně kopru tu ve vzduchu bylo ještě něco… Něco ne úplně zřetelného, něco, co člověk bez zvláštního nadání nejspíš vůbec vnímat nedokázal. „Sůl?“ naznačila bezhlesně rty.
Cosette kývla. Sůl. Ano. Jako kdyby tu byla ve vzduchu cítit určitá slanost, taková jiná, suchá slanost. Ne jako u moře.
„Zvláštní,“ zamumlala Doramo. Znovu střelila pohledem ke schodišti umožňujícímu dostat se ke dveřím na dvorek. Nejraději by se po něm vydala hned teď.

Obrázek uživatele Arenga

Užitečná rada nad zlato

Úvodní poznámka: 

Trochu bjb, omlouvám se.

Praha, 1917

Drabble: 

„Já ti řeknu, tohle je úplně na… tentononc!“
Zatímco Toninka rozhořčeně odložila knihu na kuchyňský stůl, Doramo se pobaveně usmála. „Tentononc?“
„Brala jsem ohledy na tebe,“ ušklíbla se. „Samozřejmě to umím říct mnohem peprněji. Ve špitále slýchám takových slov denně fůru. Každopádně nechápu, jak se tahle kniha může jmenovat ƒ‚Dobrý rádce hospodyňky‘.“
„S názvem ‚Špatný rádce hospodyňky‘ by ji nikdo nekoupil. Leda by nechali vytisknout v novinách reklamu: ‚Nejhorší kniha pro hospodyňky všech dob! Z této knihy se dozvíte kulové, přesvědčte se samy.‘ Ukaž. Hm, zrovna tady je jedna užitečná rada: ‚Vejce před konzumací oloupejte.‘ To by člověka nenapadlo, viď?“

Obrázek uživatele Arenga

Obchůdek v zastrčené uličce

Úvodní poznámka: 

Ono se to nějak samo a tuším, že to asi bude souviset nějak s Čajovým cyklem, ale absolutně zatím netuším jak, kdo, co a proč.

Netuším kde, netuším kdy

Drabble: 

„Mám tady několik zajímavých kousků. Výběrová kvalita. Levně!“ Prodavač mluvil podbízivě, jeho hlas přetékal nepříjemnou sladkostí.
„Výběrová kvalita a levně – to si samo o sobě odporuje,“ odtušil odměřeně muž v černém kabátě. Prodavač mu očividně lezl na nervy. „O cenu mi nejde. Chci hlaveň, která je schopna…“ významně se odmlčel. „Používám specifické náboje.“
„Rozumím!“ Prodavač se znovu zazubil, shýbl se pod pult a vytáhl stříbrem vykládanou kazetu. „Mám tu něco… specifického. Pro fajnšmekry.“ Významně mrkl.
I to nechalo zákazníka chladným. Nicméně kývl, ať prodavač kazetu otevře. Když spatřil její obsah, uznale kývl.
Tenhle starý revolver byl přesně to, co hledal.

Obrázek uživatele Arenga

U vlaku

Úvodní poznámka: 

A ještě jedno NEBODOVANÉ o Cosette

Klatovy, červenec 1914

Drabble: 

Na nádraží bylo narváno. Perón plný žen, starších, mladších; sem tam stárnoucí muž v klobouku či dospívající chlapec. Otcové vyprovázející syny, synové otce. Nicméně matek, manželek a dcer tu postávalo mnohem víc. Také snoubenek. Jako ona.
V okně vlaku zahlédla Josífkovu tvář. Důstojníci cestovali vozem druhé třídy, nikoli v dobytčáku jako mužstvo. Zjevně ji také uviděl, zamával jí. Usmíval se. Ostatně, byl voják. Tohle byl jeho úděl, jet do války.
Poručila si být statečná a také se usmát. Josífek nesmí poznat, jak se jí svírá srdce a jak uvnitř ní všechno křičí. Její zoufalý, bolestný smutek mu na frontě nepomůže.

Obrázek uživatele Arenga

Volit? Haha, tak nejvýš barvu blůzky.

Úvodní poznámka: 

Doramo Krásová nastupuje po úspěšné maturitě na gymnáziu Minerva na univerzitu, konkrétně na pražskou filozofickou fakultu.
drabble volně navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/29313

Na univerzitě se jí otevírá nový svět, hlad po vzdělání je tišen mohutnými doušky. Doramo ráda navštěvuje i přednášky, které pro její obor (románské jazyky a literatura) nejsou předepsané jako povinné.

Praha, podzim 1911

Drabble: 

Bohužel, ne všechno bylo tak báječné, jak se na první dojem zdálo.
Zejména se to týkalo některých kolegů.
„Umožnit vyšší vzdělání ženám, pche!“ rozčiloval se na chodbě před posluchárnou jakýsi student filozofie. „Bohatě by jim stačily tři třídy obecné školy. Číst, psát, trocha počtů. K vaření, uklízení a rození dětí víc nepotřebují. A k manželským příjemnostem teprv ne,“ dodal potutelně.
Slyšela všechno. Filozof i hlouček kolem něj to dobře věděli. Za zády se jí pošklebovali, cítila to.
„Takové hlupácké řeči neposlouchejte, slečno,“ přitočil se k ní mladík s podmanivým úsměvem.
Brzy se dozví, že je to Svatopluk Vrána, student slavistiky.

Obrázek uživatele Arenga

Mne to opravdu nebaví, Cosette

Úvodní poznámka: 

Nejmladší dceři Paulíny a Norberta Krásových, Haně, je sedm a půl roku, je žačkou druhé třídy obecné školy. Její nejstarší sestra Cosette je jednadvacetiletá mladá dáma, která se připravuje na své vysněné povolání učitelky měšťanských škol (brzy úspěšně ukončí poslední rok povinné tříleté praxe). Je jasné, že dbá i na domácí přípravu své nejmladší sestry.
drabble volně souvisí s tímto: http://www.sosaci.net/node/31611
Praha, jaro 1912

Drabble: 

„Mne to vůbec nebaví.“
Cosette vyloudila povzbudivý úsměv. „Přírodozpyt je důležitý, Haničko, všechno má své zákonitosti a ty je třeba pochopit. Vyjmenuj alespoň tři jehličnaté stromy.“
Malá obrátila oči v sloup, verbálně odporovat si však již netroufla. „Smrk, smrk, smrk.“
Cosette jen stěží potlačila smích. „Tři různé jehličnaté stromy.“
„Smrk, borovic a jedel.“
Překvapeně zamrkala. „Cože?“
„Ještě znám modřín.“
„Výborně, ale proč ten borovic a ten jedel,“ zdůraznila zájmena.
„Protože ten strom, ten smrk a ten modřín. Říkalas přece, že všechno má svoje zákonitosti.“
Nevěděla, dělá-li jí to sestra schválně, nicméně pomyslela si, že Hanička se v životě rozhodně neztratí.

Obrázek uživatele Arenga

Překvapení u oběda

Úvodní poznámka: 

Cosette Krásové je šest let, její mladší sestra Doramo je čtyřletá.

Praha, 1896

Drabble: 

„Sousedi mají trumpetu,“ oznámila u nedělního oběda důležitě Cosette. „Slyšela jsem, jak se o tom bavili cestou z kostela.“
„Myslíš, že budou cvičit doma?“ obrátila se paní Krásová znepokojeně na manžela. „Není nějaký předpis, že se to nesmí? Děti po obědě spí a…“
„Něco do té trumpety budou strkat,“ přisadila si Cosette. „Prý si pěkně dají do trumpety, smáli se.“
Mamička ulehčeně vydechla. „Ach, to mysleli oběd!“
„Oběd?!“ vykulila oči Doramo. „Ploč???“
„Chtěli říct, že si dají do sosáků,“ vysvětloval tatínek. „Pochutnají si.“
„Že mi to hned nedošlo,“ smála se mamička. „Francouzsky je sosák trompe, což zároveň znamená i trubku.“

Obrázek uživatele Arenga

Kde bude bezpečno?

Úvodní poznámka: 

Od předchozího drabble se přesuneme dále do minulosti, do doby Sandrinina dětství – a dozvíme se také něco málo o jejím původu.

Únor 1848

Drabble: 

Utíkali uprostřed noci.
Sandrine bylo čerstvě osm, netušila, co se děje. Služebná ji z postele vytáhla bez slůvka vysvětlení, na napůl spící rychle navlékala šaty i kabátek. Později si ze všeho pamatovala jen útržky: otcovy strohé povely kočímu, služebné i vlastní manželce; drkotání narychlo zapřaženého kočáru, v němž byla ukrutná zima; vzrušený šepot matky, která ji k sobě pevně tiskla, snad slova modlitby. Zřetelně z nich zachytila pouze jediné: v Paříži vypukla revoluce!
Pamatovala si, jak se roztřásla, jak se rozplakala podobně jako mamá. I v pouhých osmi dobře věděla, co pro ně, pro šlechtice, revoluce znamená.
Pronásledování. Gilotinu. Smrt.

Obrázek uživatele Arenga

Po letech znovu sami

Úvodní poznámka: 

Nevím, jak budu letos stíhat - psát snad ano, v to upřímně doufám, dost se ale obávám, že nebudu skoro vůbec stíhat číst :-( (home office a doma tři děti, z toho jedno školní, a do toho po nocích dokončuju knížku). Ale budu se snažit.

Na úvod tedy něco poněkud historického, doufám, že si alespoň některé mé hrdinky ještě pamatujete, dnes se přesuneme o dvě až tři generace zpátky:

Praha, 1890

Drabble: 

Sandrine se zamyšleně dívala z okna. Na Vinohrady se z Ferdinandovy třídy přestěhovali teprve nedávno, ještě si nezvykla.
Zůstali sami, děti odešly: Leopold zvolil kariéru v armádě, Lydie se stala učitelkou v úplně cizím městě, nejmladší Paulína bydlela nejblíž. Šťastně vdaná za advokátního koncipienta s nadějí na vlastní praxi.
„Copak tam vidíš?“ ozval se za Sandrine manželův hlas.
„Nic a všechno.“ Výhled byl přenádherný, celou měli Prahu jako na dlani – protože naproti nebylo nic. Ve Sladkovského ulici stály domy prozatím jen na sudé straně.
Až za několik let začnou vyměřovat protější frontu domů, Sandrine bude toužit, aby jim došly kolíky.

Závěrečná poznámka: 

A hned na začátek malý kvíz ;-)
První, kdo správně určí, kde Sandrine se svým manželem bydlela, a to jak původní, tak novou adresu, má u mne drabble na přání (o čem chce číst - a já to pak zkusím napasovat na nějaké téma, neslibuju hned nejbližší následující).

Obrázek uživatele Arenga

XXX. (minulost 1921)

Úvodní poznámka: 

Moc se omlouvám všem čtenářům a doufám, že se na mne nebude nikdo příliš zlobit, ale rozhodla jsem se jednak v padesátce nepokračovat, jednak stáhnout z webu všechno, co bylo zatím uveřejněno. Důvod je ten, že se mi původně plánovaný příběh posunul někam trochu jinam a nečekaně rozkošatěl, takže bych ho ráda předělala do trochu jiné, komplexnější a možná ještě rozsáhlejší podoby. Díky moc všem, kteří jste ten příběh četli (i když nevím, kolik čtenářů až dotoho třicátého dílu zůstalo), opravdu si toho vážím a doufám, že se třeba jednou budete moci vrátit k tomuto příběhu v trochu jiné podobě.
Díky moc za pochopení
P.S. Jsem dočasně skoro bez internetu jen na datovém připojení, takže nebudu moci případně nějak moc reagovat, ani zatím dočíst ostatní padesátky, ale určitě se k nim vrátím, až se vrátím na normální internet.

Obrázek uživatele Arenga

Já budu volit komunisty

Úvodní poznámka: 

Drabble jsem vybrala, protože je jedním z těch, které funguje bez souvislostí s jinými drabble i bez jakékoli znalosti tohoto fandomu, lépe se ovšem chápe se základní znalostí historie :-) (ono by vlastně klidně i v tom fandomu Historie mohlo být).

Psáno na téma "Vzdušné zámky"

Praha, 1946

Drabble: 

Zastavila ji na rohu: upovídaná sousedka z vedlejšího domu.
Doramo byla unavená z práce, ale byla zvyklá lidem naslouchat.
„Brzo budou ty volby, co tomu říkáte? Já už v tom mám úplně jasno,“ pokračovala rozšafně, aniž počkala na odpověď. „Já budu volit komunisty. Voni jsou spravedlivý. Velký podniky znárodněj, ale malý živnostníky a řemesníky budou podporovat. Zemědělcům budou všestranně pomáhat. V měnový reformě nepoškoděj drobný střádaly, jako jsme my. Hospodářství pošlape jedna báseň. Taky samozřejmě respektujou svobodu svědomí a vyznání. Konečně se budeme mít všichni dobře, bez útlaku. Komunisti jsou zárukou silný, šťastný, ve všem spravedlivý republiky. Já jim věřím!“

Stránky

-A A +A