Žil ve své uzavřené bublině, soukromém světě za zavřenými dveřmi. Kupoval odporný limetkový koláč jen pro sladký úsměv, který ho zahřál na osamělé duši. Vždycky bylo jednodušší se problémům vyhýbat a předstírat, že neexistují. Zavřít oči nad bolestí světa.
"Vždyť ani není člověk!" řekl jí.
"Když neuděláme nic, také nejsme lidmi!" zatančily její ruce.
Jeho bublina praskla. Sladký úsměv byl najednou kyselejší než limetka na koláči.
Když pak pozoroval bubliny na hladině, věděl, že udělal nejlepší rozhodnutí svého života. Vstrčil hlavu ze své skrýše a udělal něco, co mělo opravdový význam. Zlo může vyhrát jenom když dobří lidé nedělají nic.