DMD č. 2. pro 2. 4. 2018. Téma: Němí svědci

DMD č. 2. pro 2. 4. 2018. Téma: Němí svědci

Start máme úspěšně za sebou a jedem dál.

Kdybyste někdo chtěl pokecat o letošním dmd, připomínám, že sosačky provozují na stránkách také diskuzi:)

Drabble zdar!

Téma pro 2. 4. 2018: Němí svědci
Toto téma bude uzavřeno 2. 4. 2018 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde, i když se tam toho zatím moc nedočtete;-)
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
2. 4. 2018 v 23:59
Obrázek uživatele Skřítě

Podléháme pastem, zvlášť spojeným s chlastem

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Drabble: 

Němí svědci tragédie - lahve, z kterých kdosi pije.
Kojenecké, nebo pivní? Rozhodně jsou svědci divní.
Za následek mají dnes, že v té čtvrti nechcíp pes.
Je sezona okurková, jak ostatně celý rok,
TN.cz proro zkoumá, jaký moh být v lahvích mok.
Kdo že vypil dnes
nemrznoucí směs?
A co to s ním udělalo?
Vypil dost a nebo málo?
Sousedé se děsí, je to vražda směsí?!
A v Blesku se píše: Možná ještě dýše.
Novináři po tom skočí, svoje pera rádi smočí.
Tak rozhovor s lahví jedu je v novinách ten den vpředu.
Když se něco zvrtne, občan to rád zhltne.

Závěrečná poznámka: 

TN.cz počítám jako jedno slovo

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Smrky

Fandom: 
Drabble: 

Západně od Smolenska stojí osamocený smrky porostlý vršek. V rovinaté krajině je z něj rozhled do všech stran: na vesničku Pečersk na severu, na bílé věžičky smolenských kostelů na východě, na modrou stuhu Dněpru vinoucí se krajinou od Smolenska na západ k vesničce Katyň a dál. Ty smrky tady stály už před osmasedmdesáti lety a byly dost vysoké, aby viděly na západ, ke Katyni. A stály tu i před osmi lety a viděly na sever, k Pečersku. Viděly obě rány, které tady Polákům osud uštědřil. Nebo na to Osud nebyl sám? Větve mají na znamení smutku svěšené, ale nic nepoví.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Owlicious

Když budou oni mlčet...

Fandom: 
Drabble: 

Zlost, která zabije bratra.
Úleva, když opadne voda.
Vděčnost, protože místo syna krvácí beránek.
Údiv nad posláním daným ve snu.
Pýcha moci světa týrající ohnutá záda otroků.
Víra, vtělující se do deseti slov.
Povzbuzení vytažené z právě překročené řeky.
Vzdor, který lidskou logiku poráží Boží mocí.
Rozsudek smrti pro ty, kteří slouží jinému bohu.
Strach, když se pod tíhou nevěry hroutí jistoty.
Stud, protože někdo viděl to, co mělo zůstat skryto.
Spasení přemáhající smrt a vystupující z hrobu.

To, co by lidé neměli zapomínat, je navždy uloženo v paměti kamenů.
Spasitel říká, že ty promluví, když se lidé rozhodnou mlčet.

Obrázek uživatele Katie

Nejlepší metoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pětice detektivů (každý nad svojí oblíbenou drogou) vede diskuzi o svědcích.

Drabble: 

"Monsieurs, lidští svědci jsou nejdůležitější. Stačí jen vlákno po vláknu rozplétat jejich lži."

"Není třeba ztrácet čas řečmi s nimi. Stačí lidi pořádně pozorovat a zjistíte vše. Jsem schopen jediným pohledem zjistit nejen jestli je muž nevěrný ale i s kým! Dedukce, pánové!"

"Ty mě budeš poučovat o dedukci? Já ji použil o padesát let dřív. Slyšíš? Já! Hraj si radši na ty svoje housle."

"Tak v Anglii a Americe si používejte dedukci, ale u nás v Norsku nejlíp funguje chytit zločince pořádně pod krkem."

Poslední muž brčkem opatrně usrkl trochu brandy a tiše vzdychl. Lidem nevěřil. Svému chromatografu ano.

Závěrečná poznámka: 

Jsou to popořadě Hercule Poirot, Sherlock Holmes, C. Auguste Dupin, Harry Hole a Lincoln Rhyme.

Obrázek uživatele Achája

Yggdrasil

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doporučuji pustit si ke čtení jednu libou píseň;-)
https://www.youtube.com/watch?v=2BPILaMT50k

Drabble: 

Veleben buď moudrý brachu,
ty který sleduješ staletí probíhat kolem.
Sám pevně stojíš v bezčasí.
V tiché motlitbě vzpínám ruce k nebesům,
jež podpíráš, by nespadla nám na hlavu.
Vlasy tvé šelestí a po větru posílají něžnou píseň.
Ač sám němý, konejšíš a hladíš po duši.
Tělo tvé statné obejmu, však léty je zvrásněno.
Příběhy tisíce duší znáš,
co hledaly u tebe spásu a přístřeší,
co sliby před tebou skládaly.
V úctě hlavu skláním k tvým kořenům,
bych nalezla kořeny své.
Jako dávní předkové moji,
vyslovím vděčný dík.
Se srdcem plným radosti
kličkuji pak lesem,
mezi tvými bratry a sestrami.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem chtěla psát o tom, jak pomocí dendrochronologie můžeme z letokruhů zjistit, co všechno stromy zažily. Nakonec vzniklo něco trochu romantičtějšího a hlavně přímo od srdce:-D
Stromy jsou pro mě posvátné a jaký je starší a posvátnější než bájný Yggdrasil?:-)

Obrázek uživatele Envy

Přátelé z plyše

Fandom: 
Drabble: 

Sledovali ji od mala, jak rostla, co vše zažívala. Seděli na posteli, později někteří na poličce, ale vždy tam byli, a všechno viděli. Její smutky, radosti, strachy, starosti. Vše tiše pozoravali, většinou s neustálým úsměvem - jinak ani nemůžou.

Postupem let viděli různé změny, ať už v pokoji, či v rodině. A i její změny. Z naivního a rozverného dítěte které se nebálo dávat najevo jak se cítí, se postupně stávala tichá a uzavřená slečna, skrývající své emoce.

Trvalo to pár let, nikdy se nesvěřovala, jen když emocí a bezmoci bylo moc, sevřela je v objetí. Avšak, poslední dobou nastává změna.

Obrázek uživatele angie77

Dobře ukrytá moc

Fandom: 
Drabble: 

Jejich hodnota byla nevyčíslitelná, nezpochybnitelná, nepředstavitelná… obrovská.
A to přesto, že všichni byli pouze oslepeni vnější slupkou. Co se skrývá uvnitř, netušil nikdo. Nebo přece?
Lidé se rodili, válčili, umírali. Panovníci přicházeli a odcházeli.
Tyto tři pozůstatky dávných časů zůstávaly. Vyčkávaly.
Prošly mnohýma rukama. Byly kořistí, cenným zbožím, výkupným.
Byly… nadějí?

„Přijmi tento skromný dar,“ pronesl Illyrio Mopatis a tvářil se přitom skutečně jen jako prostý obchodník, zastrašený dothrackou svatbou odehrávající se okolo se vší pompou a násilím.

Byla vyděšenou nevěstou. Milující a milovanou ženou. Zoufalou mladinkou vdovou.

Daenerys, Za bouře zrozená. Zmatená blondýnka.

Poté se stala Matkou draků. Osud?

Obrázek uživatele Tess

The Briefing

Úvodní poznámka: 

Upozornění pro čtoucí po tématech: příběh na pokračování, mimo pořadí témat. Následujte šipky dole.
Nesoutěžní.

Drabble: 

Risa entered the headquaters with smile. It was like coming home. No, this WAS coming home. She missed it... and she wasn’t gone longer than three days.
In the briefing room Swan greeted her. Fox slid in a minute after her.
Joined mission.
“You will check these hostels. The hired help seems to have it’s own agenda. You will screen everything for magic reading devices. You will not write anything down, you will not take any pictures. You need to remember everything. Do not use any magic. Under any circumstances. Stay low and very very quiet. Stay safe.”
We will.

Obrázek uživatele ioannina

Co do mě vložíš...

Fandom: 
Drabble: 

Mistr Josselin měl ve zvyku svěřit každému ze svých hudců flétnu. Na těch nástrojích nebylo nic zvláštního: všechny byly z dobrého hruškového dřeva, přesně vyvrtané, s anglickým prstokladem... a zcela nové. Měli na nich provádět technická cvičení.
Dřevěná flétna je jeden z nejchoulostivějších nástrojů. Musí se naolejovat. Rozehrávat postupně. S každým fouknutím vznikají v jejím těle drobné prasklinky, které dotvářejí její hlas. Nečistil ji hráč pravidelně? Nedofukoval přesně oktávy? Oblíbil si jen jednu dvě tóniny? Dřevo je tvárné, dřevo se člověku přizpůsobí...
Absolventi od mistra Josselina dostávali své cvičné flétny darem.
Aby sami slyšeli, kde má jejich technika tendenci selhávat.

Obrázek uživatele Finde

Posluchači

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

vysvětlení bude časem.

Drabble: 

Údolím se rozléhal zvučný hlas mladého básníka. "Poslyšte, vážení, příběh o velké lásce dračího prince Armina a jeho milce ..."

"Co tady tak hulákáš!" utnul ho v rozletu tmavovlasý mladík. "Ještě tě někdo uslyší a zavře tě mezi blázny."

"Jen ať mě všichni slyší," dál halasně deklamoval poeta, "jen ať slyší o mé veliké lásce." Pak normálním hlasem pokračoval: "ale kdo by mě tu mohl slyšet? Kolem nás jsou jen stromy a kamení. Ty nikomu nic nepoví," a objal svého milého.

Má pravdu, pomyslel si jeho druh, v tomto světě opravdu nemohou. To u nás doma, to by byla jiná polízanice.

Obrázek uživatele akai

Oni

Fandom: 
Drabble: 

Mlčeli, když mu poprvé sebrali sešit a se smíchem jej házeli jeden druhému, až nakonec skončil mezi zrovna vyhozenými slupkami z banánů, které měli ten den na svačinu.
Beze slova mu uhnuli z cesty, když si šel pro hadru na skříňku pomalovanou červenou temperovou barvou.
S nonšalantním protočením očí se koukali, jak jej zatlačili do rohu a donutili olizovat zeď.
Pak se jeden z nich ozval.
A nic se nezměnilo.
Mlčeli. Usmívali se. Pohoršovali a vyvyšovali nad chování svých spolužáků. Snad je i litovali.
Ale přesto mlčeli.
...snad proto ho jejich zděšený křik rozléhající se po celé jídelně tak těšil.

Závěrečná poznámka: 

Není to tak úplně dokonale sepsané o filmu Klass (český oficiální název zní Zkažená mládež), protože si jej zas tolik nepamatuji, ale přinejmenším konec sedí:)

Obrázek uživatele Blanca

Warzone

Úvodní poznámka: 

Pokud jste někdo sledovali loňskou misi, tak tohle se odehrává přibližně o 13 let dříve.

Drabble: 

The letter came two days before deployment.
Missing, presumed dead
Which meant they stopped looking.
When his team was wheels down, he went to the forward staff's camp. Not even MPs dared put red tape in SEAL's face.
Torn tents flapped in the wind, glass from shot up jeeps glittered on the ground. Burned debris from exploded shed was strewn around on the blood-stained sand.
Twenty people died.
One got lost or taken.
Things'll be kept under wraps, because this was Army, the ground was hot and public opinion back home hotter.
Thorne had to find his father by himself.

Závěrečná poznámka: 

Trosky

Fandom: 
Drabble: 

Kedysi to bol výnosný biznis. Lovci pokladov vyčistili orbitu planéty, okolo ktorej obiehal a potom postupovali stále vyššie a vyššie k oortovmu oblaku. Končili v múzeách, pamätníkoch, súkromných zbierkach. Ceny stúpali, až raz našli posledný kus.

Vystrelil háky a zapol motory na zlomok výkonu. Čakal hodiny, kým sa ťažné laná napli. Týždne, kým trosky spomalil a naviedol k najbližšej skokovej bráne. Mal čas. Ak mal pravdu, leteli medzihviezdnou rýchlosťou tisícročia.

Ten kus kovu zažil prorokov, hrdinov, vojny. Videl, ako sa mladšie rasy stali starými a staré odišli za okraj.

Zostávalo len overiť pravosť. Ako prvý uvidel pôvod objektu:

Epsilon Eridani.

Andělé na prahu zkázy

Fandom: 
Drabble: 

Brautius se užasle zastavil a hleděl na sochy dvou andělů, kteří jako němí svědci hleděli na všechnu tu zkázu.
"Zázrak boží," pokřižoval se Markus, stojící vedle něj.
Brautius potřásl hlavou a rozhlédl se. Nevěděl, proč barbaři anděly ušetřili, ale všechny ty doutnající domy a mrtvá těla v ulicích mu říkaly, že Bůh umírající Římskou říši opustil.
Někde dál ve městě se ozval ženský výkřik plný bolesti a žalu a Brautius jako by se probral z omráčení.
Otočil se ke svým mužům: "už nebojujeme za císaře, ale za Galii. Za domov."
V jejich tvářích viděl strach, který cítil ve svém srdci.

Obrázek uživatele Ghormoon

Rutinní obhlídka

Úvodní poznámka: 

První ze série „Údolí Shatheků“, uvidíme, kolik toho zvládnu v rámci jednoho fandomu, než začnu psát zas nesouvisející drabblata :)

Drabble: 

Rozednívá se. Zed s Paulem kráčí zpustošenou krajinou zpátky k táboru. Sem tam nějaká okousaná mrtvola zvířete, jinak nic, jako vždy.

Je to šest let co vylezli z krytu. Nikdo jiný přece nemohl přežít. Kapitán Arthur je paranoik.

Tábor už je skoro na dohled. Zed si zapálil cigáro a sednul si na šutr. Paul mávnul rukou a pomalu se šoural domů.

Paul koutkem oka zahlédne jak se supi snášejí k zemi. Otočí se, a tam, kde seděl Zed, je jich celé hejno. Něco ho bodne do krku a začne se mu zatmívat před očima.

Další supi se slétají k hostině ...

Obrázek uživatele L.P.Hans

Rebelie

Fandom: 
Drabble: 

„Vaše veličenstvo, rebelie postupuje. Dokonce už prý infiltrovala vaše nejbližší prostředí.“
„Řekni můj nejvěrnější rádce, kdo je ten zrádce?“
Rádce se rozhlédl po přihlížejících dvořanech.
„Nevím, jestli na veřejnosti…“
Král ho pobídl a rádce se k němu sklonil, šeptaje mu do ucha.
„Za republiku.“
Ve světle svící se zaleskla čepel a zabořila se králi do hrudi. Ten se křečovitě chytnul svého vraha a marně se snažil nadechnout, až se mu u úst tvořily rudé bubliny. Síla ho však brzy opustila a on se svalil do tratoliště krve.
Celý trůnní sál mlčky sledoval jak tyran Cecil VI. Ukrutný vypustil poslední dech.

Obrázek uživatele Kokoška

Pod stropem

Fandom: 
Drabble: 

Je jich všude tolik. Rozlehlé tak, že člověk z jednoho konce na druhý sotva dohlédne, útulné jako pelíšek vystlaný úsměvy, mrazivé i upoceně zadýchané. Ať už rohatě hranaté či zaoblené, jsou místnosti všech druhů a barev den za dnem svědky mnohého. Tolik životů, rozhodnutí, setkání a rozloučení projde jejich náručí. Leckdy jsou, ač bez boltců, jedinýma ušima, ke kterým dolehne něčí osamělá samomluva. Všechen smutek i radost se nasákne do stěn jako inkoust do pijáku a emoce dýchnou na každého dalšího, kdo proklouzne rámem dveří. Někdy mlčí víc živí svědci než tato němá tvář místa, která nedokáže lhát ani zapomenout.

Obrázek uživatele Erys

Pozorující nezasahující

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co jsem stihla nakouknout, zrovna originání pojetí to není, ale změně se hlava brání.

Drabble: 

Jsou tady, vždycky jsou tady, a přece se ne vždy připomínají.
Nesmějí se těm, kteří přijdou a pláčou, nepohrdají těmi, kteří si přijdou zoufat.
Neprozradí ty, kteří se tajně schází, neudají ty, kteří jsou nemravní.
Nevstoupí do cesty těm, kteří chtějí všechno vzdát, a nepláčí pro ty, kteří to opravdu udělají.
Nezavolají pomoc členovi velké výpravy ani samotáři, neobměkčí je vymknutý kotník, zlámaná žebra ani ztracené vědomí.
Nevymlouvají ohromení těm, kteří žasnou nad krásou světa, nepřesvědčují ty, kterým svět přijde pustý.
Nejsou našimi spiklenci ani nepřáteli, jakkoliv se nebrání, když je tak sami označíme.
Pokud jde o skály, prostě sledují.

Obrázek uživatele Melody Harkness

Noční dobrodružství

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Název berte s rezervou, opravdu jsem nevěděla jak to pojmenovat :D
A taky se omlouvám, je to moje první drabble vůbec.

Drabble: 

Jako již mnohokrát se plížil chodbami. Doufaje, že jeho bratr toho vypil dost aby se jen tak nevzbudil. K jeho překvapení mu to zase prošlo a po chvíli došel na mýtinu uprostřed lesa, který sousedil s jejich domovem. Přesvědčil se, že je sám a usedl do stínu kam měsíční svit nedosahoval a přemýšlel proč tohle vlastně dělá. Když se však před ním objevila postava se sarkastickým úsměvem, která jej během chvíle povalila do listí a přisála se k jeho rtům, všechny pochybnosti byly v tu ránu pryč a jen doufal, že ještě dlouho budou jen stromy němými svědky jeho pobláznění.

Obrázek uživatele Carmen

Hranice možností autorské licence

Fandom: 
Drabble: 

Shlížejí na mraveniště studentů, tu se shovívavě usmějí, tu diskrétně odvrátí tvář. Pamatují celé generace a ty vzpomínají na ně, němé svědky studentských let, svědky historie-
"Copak to píšeš, děvenko?" zašvitořila dáma s pudlíkem.
"Jejdamane! No to nás vylič pěkně, ukaž... Ba, pamatujeme generace. To víš. Třeba tenhleten blonďáček tehdy... Trůůůdy?" zaječela dáma s pudlíkem na protější obraz.
"Jak se jmenoval... No, s těmi podvlíkačkami a kaktusem?"
"To byl Malfoyovic," zasmál se rytíř nad schodištěm.
"Jejich nejmladší měl tuhle dostaveníčko." zašeptala olejomalba mnicha.
"Ta černovláska mu odpustila?!"

Bathilda pojala silné podezření, že pasáž věnovanou obrazům popsala snad až příliš eufemisticky.

Obrázek uživatele Gary Stu

The strongest powerless

Fandom: 
Drabble: 

Then, like now, it brought death.

Then, the Hand of Omega ushered in the Time Lord era - the cost was one starship. Now, Davros wants the same - the cost will be a planet.

Then, it couldn't think. Now, it still can't reprogram itself.

Then, it got its mind and turned to the Other. He banished it. Now, it wishes for the Doctor, who in Rassilon's time was the Other, to leave. He won't.

Now, like then, it will obey and record. It will be wielded as the deadly scientific instrument it was and is. Unable to ever warn its targets.

Závěrečná poznámka: 

...dobrá, možná ne zcela srozumitelné? Tak už to holt občas bývá s mýty a dějinami v civilizacích cestovatelů časem :-D

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak Jiřík němým porozuměl

Úvodní poznámka: 

Chtěli byste ochutnat kousek kouzelného hada a rozumět zvířátkům jako Jiřík ze Zlatovlásky? Nemusí to být zase taková výhra, podívejte.

Drabble: 

„Nesu ti hada, králi," pravila kořenářka. „Když ochutnáš, vše němé promluví."
Starý král se rozzářil: „Popovídám si se zvířátky!"
Jiřík vaří, ochutnává… a prchá z paláce. Jak by ne, když mu pánev vynadala, že ji špatně čistí, víno, že ho křtí vodou, slánka vykřikovala o pletkách s kuchařkou.
Nepomohl si. "Kam běžíš?" volala cesta…
Král přežvykoval hada. Najednou trůn zahromoval: „Zas žereš tučný? To budou prdy! Kdy dostaneš rozum?“ Vyděšeně vyskočil, ale když pes trůn utěšil, že dědek stejně brzo chcípne, dostal infarkt. Pádem rozmetal jídlo po podlaze…
Věci si povzdechly. Tak to bylo fajn, když je konečně někdo slyšel…

Závěrečná poznámka: 

Kdo má hada kouzelného
ten nakonec zjistí
že místo pejska a kočky
mluví na něj listí.
Není divu že pak králi
z toho srdce puká
když mu trůn i pes i talíř
do života plká.

Obrázek uživatele saasa

Noční směna

Fandom: 
Drabble: 

Mezi všemi zastávkami a zdrženími na cestě jednoho z nemnohých zástupců svého stavu se našlo jen málo chvil na špetku vlhkého tabáku v pomačkaném papírku, který v třesoucích se rukách hrozil každou chvíli rozlomením. Ty okamžiky schlíplého štěstí a vyvanulé radosti v krátkém světle hořící zápalky bylo třeba vychutnávat s největší zdrženlivostí, protože každý hrozil přinést svému proživateli tu poslední, nejdelší chvíli klidu.

Od soumraku nemohlo uplynout více než pár hodin, ale noc již měla pro nadcházející ráno několik záhad k rozřešení. A právě tady byla tou největší nedokouřená cigareta, svíraná chladnými prsty v dlani, které ale chyběl zbytek těla.

Závěrečná poznámka: 

Fandom mi vyplynul vlastně až v průběhu psaní, ale nakonec mi dával dostatečně dobrý smysl, abych ho skutečně použil.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

O meruňce domovní

Fandom: 
Drabble: 

Kdysi prý snad kdosi odhodil pecku meruňky k tisovému keři před naším domem. Pecka se ujala, stromku prospěla symbióza s tisem a vyrostla statná meruňka. Chodily kolem ní celé generace obyvatel domu. Svého času si ji uzurpoval důchodce bydlící téměř nad ní, ošetřoval ji a v době zrání hlídal z balkónu úrodu. Ale ten je již dávno nebožtík, jeho byt několikrát změnil majitele.
I stromy stárnou. Pár let nazpět upadla při bouřce jedna větev. Dnes meruňka působí především nepořádek plody padajícími na chodník. Pročež domovní schůze odsouhlasila, že meruňku dáme skácet. Škoda, zmizí tak jeden němý svědek dějin našeho domu.

Závěrečná poznámka: 

Toto je zrovna aktuální námět, ona schůze proběhla minulý týden.

Obrázek uživatele vatoz

Vyšetřování inspektora Parkera

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno všem z karlínské bandy VIP, se kterou hrajeme některá dobrodružství inspektora Parkera jako improvizované představení.

Drabble: 

Inspektor Parker byl zvyklý, že fasuje všechny VIP případy.
Už se učil noty kvůli ošklivému ubití křížkem v průběhu opery Faust.
Už se učil pantomimu kvůli případu pašování kokainu.
Dva roky vytvářel identitu slavného jůtubera k rozkrytí korupce v módních soutěžích.

Cítil, že tohle bude jedna z těch libůstek.
Vražda ředitele v Brownově zaopatřovacím ústavu pro neslyšící ho postavila před nutnost naučit se znakový jazyk a vyslechout získat výpověď od stovky svědků.

Vrahem byl zahradník, nelegitimní dvojče pana Browna, který do ředitelovy kanceláře pronikl po liáně.

Když pachatele odváděli v poutech, Inspektor Parker již studoval iluminované rukopisy na další případ.

Kytice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vítám se zpět. Těšila jsem se. A protože mě napadl smutný příběh a klišé, tak radši to klišé.

Drabble: 

Seděli spolu na louce mezi letním kvítím, a za uspávajících hlasů cikád se tiše pohupovali na vlnách pozdních myšlenek.
Obloha byla temná a na obzoru se tyčil keř.
Řebříčky drkotaly okvětními lístky, neboť sluníčko teď v noci nesvítilo a nerozehřívalo louku do voňavé krásy.
Hvozdíky tiše pochrupkávaly, nevěda, že tu nejsou samy. Jejich růžové květy vypadaly skoro černě, ale ani jeden se za to nestyděl, byla přece noc.
Čičorka svými korálkovými hlavičkami neměla koho otrávit.
Jetel byl nesmírně vděčný, že ho momentálně nic nespásá.
Obloha byla temná, ale na všechno koukala velkým okem Měsíce.
Ti všichni byli němými svědky lásky.

Obrázek uživatele Stevko

Súkromie na lúke

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, že som ťa tri dni nevidel.
- Ále, s Ančou sme sa na lúke zdržali. Nejak sa nám tam zapáčilo. Aj ty by si to mal niekedy skúsiť.
- Jáj Pištík, ale ovečky si mohol naspäť poslať. Však pes by ich sem zvládol zahnať. A aspoň by ste mali viacej onôho. Súkromia.
- Nebolo kedy, starý môj.
- Veď dobré, Pištík. Ale aspoň schovať ste sa pred nimi mohli. Odkedy sa vrátili, tak len v ohrade sedia a keď teba vidia, aj zabečať sa boja.

Obrázek uživatele kytka

Vzkaz neznámého Antonína

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro ty, kdo snad sledují cestu Nany: tohle nepatří do jejího příběhu.

Drabble: 

Pradědova krabice je plná pokladů.

Černobílé portréty exotických gejš s úsměvem Mony Lisy, kolorované pohlednice z Hongkongu či Port Saidu. Mapky Sibiře.

A fotografie. Portréty z ateliérů v Hronově, Jekatěrinburku i Vladivostoku. Desítky zažloutlých fotografií, na všech mladí muži.
Na zadní straně jedné tužkou zapsaný vzkaz:

Nejmilejší maminko a tatínku! Tady mě máte aspoň na papírku, aby se Vám nestýskalo. Osobně už se nejspíš neuvidíme.

Ti mladíci jsou si všichni podobní a není to jen uniformou.
Je to očima, unavenýma očima, které viděly to, co by nikdo vidět neměl.
Němými ústy křičí přes propast století svoje varování.
Jenomže nikdo neposlouchá.

Závěrečná poznámka: 

Je to trochu patetické, jenomže mě ten vzkaz vždycky znovu tak dojímá!

Obrázek uživatele Teja

Trapiči zvířat

Drabble: 

Nespočetně výletů bažinami, roštím, potoky a bahnitými poli, protože Hrošice prostě nemá orientační smysl.

Spousta výstupů na rozhlednu vzdálenou od drchničky sice jen 5 kilometrů, ale zato zatraceně do kopce.

Snad milion procházek za každého počasí, protože panička nedokáže pochopit, že za slejváku, sněhu, krup jak tenisáků, vichřice nebo tornáda se ani tomu nejneposednějšímu psovi nechce ven.

A celých 7 let s těma otravnýma uřvanýma dětma, co Juno pořád chtějí hladit, i když jim svůj nezájem dává dost jasně na jevo.

Kdyby Juno uměla mluvit, tak je všechny sprdne na jednu hromadu. Nadávek by na to od Hrošice uměla dost.

Stránky

-A A +A