DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2018. Téma: Poslední hrdina

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Hledání náhradníka

Drabble: 

Když se mu podařilo uzavřít výpusť té zpropadené neutronové nádrže, ještě netušil, jak zle na tom je. Jako obvykle odvrátil zkázu planety, zadusil padoucha jeho vlastním doutníkem a pak prožil vášnivý románek se zachráněnou krasavicí. Pak si ovšem všiml, že únik energie z jeho holosrdce se nezastavuje, ale právě naopak
Pochopil, že bude potřebovat náhradu. Projížděl interdimenzionální navigaci, ale marně hledal další frajerskou verzi sebe sama. Co když je poslední odvážný a charakterní Arnold Rimmer ve vesmíru?
Vesmír ale Eso Rimmera potřebuje a proto nesmí dopustit, aby jeho loď a paruka osiřely! Čas se krátí... Nastavil souřadnice na nejbližší dimenzi...

Mistr Hong

Drabble: 

Mizerný šejdíř, posedlý jídlem a pohodlím.
Vytahuje se a hraje si na mistra. Brzy zjistíte, že se mu nedá věřit.
(Později možná zjistíte, že něco z těch lží byla pravda.)
Nahrne na vás spoustu práce. Svojí práce, abychom byli přesní.
A pak vám klidně sežere večeři, když si nedáte pozor.
Ale máte šanci ji dostat od toho zbabělce zpátky. Ví, že by se stěží ubránil. Jeho boj nestojí za nic, i když dokáže jednotlivé pozice dokonale popsat a vysvětlit.

Jako hrdina se řadí hluboko na chvost, jako učitel nemá rovného.

Doporučují tři ze čtyř nejlepších šermířů Tří království.
Nebo ne?

Závěrečná poznámka: 

Fakt tam nikoho zeměplošštějšího nemám! Ale vím, že je to bída. BJB.

Tři království - původně byla na Korejském poloostrově tři království - Gokuryeo, Silla a Päkčhe. Označení se udrželo i po sjednocení. Něco jako Čechy, Morava a Slezsko v ČR.

Obrázek uživatele Arenga

Večer před útokem

Úvodní poznámka: 

Italská fronta, květen 1918

Drabble: 

“Co tu sedíš tak sám?” přisedl vedle Karla menší podsaditý muž v uniformě se svobodnickými výložkami. “Nemáš cigaretku?”
Mlčky mu podal, sám si taky zapálil. Doma nekouřil, to se naučil až na frontě.
“Poženeme zítra do útoku, Josefe?” zeptal se příchozího. Vlastně to možná ani vědět nechtěl. Bylo lepší nemít strach předem.
“Asi jo,” kývl Josef a vyfoukl obláček kouře. “Co naděláme, mladej! Musíme se k tomu postavit, jak nejlíp umíme.”
Karel potáhl z cigarety. Obdivoval jeho odvahu. Tenhle Josef Färber, obyčejný cihlář z jihočeského Mrakonínku, byl opravdový hrdina! Do útoku hnal beze strachu, když museli ustupovat, šel vždycky poslední…

Obrázek uživatele Remi

Výměnný pobyt

Úvodní poznámka: 

Pro striggu, jako malá omluva za to, že jí fušuju do fandomu. Promiň, nešlo odolat. ;)

Drabble: 

Myslel jsem si, že mě už nemůže nic překvapit. Ale Asociace zase jednou zabodovala. Nějaká naivka uspořádala výměnný pobyt.

*

„Formičku, nebo život!“ zaječela Ježibaba, až se zatřásla okenní tabulka a sklo se rozsypalo všude okolo. Krakonoš chtěl s bílou vlajkou nějak opatrně vycouvat. Santer mu ji na místě rozcupoval a Ježibaba ho dorazila lopatou. Pak už anarchie vypukla naplno.
„To jsem já, tvoje babička,“ zařval vlk a rozbitým oknem se vrhl za zbaběle prchajícím Mirkem Dušínem. Voldemort bodal nohou od židle do všeho, co se hýbalo a zpod Otesánka koukalo několik končetin. Za posledním pohybu schopným hrdinou Sauron přibouchl dveře.

Obrázek uživatele Mordomor

Rudý Semolin

Fandom: 
Drabble: 

Věděli, jaký osud je čeká: máčení v kotli a pozření. Jenže dneska byl do horké kapaliny hozen Semolin! Pomáhal ostatním plavat v bublajícím pekle, rozhýbávat a bobtnat. Jejich rasu naštěstí takováto lázeň nezdolá.
Nastalo poledne. Dopadli do misky.
Kid! Lepkavá hmota je všechny obalila a spoutala.
Semolin jako jediný vzdoroval. Obrovská lžíce nabírala jednoho za druhým. Semolin se vrhal dopředu, aby ostatní zachránil, třeba se mu podaří zaskočit v chřtánu.
Pak zazněla ta strašlivá slova: „Okolo pece, okolo pece, šup do pece!“
Semolin se zhroutil. Proti žáru pece nebylo obrany.
Batole už ale těstoviny nechtělo a Semolin skončil v koši.

Nenápadný hrdina

Fandom: 
Drabble: 

Něco viselo ve vzduchu. Ještě nevěděli přesně co, ale cítili to. To něco se jim nenápadně dostalo pod kůži, prostoupilo je to, až konečně ti nejodvážnější pochopili: nastal čas na změnu.
Ti odvážnější z odvážných o tom začali mluvit. Nejprve opatrně a potichu, pak stále hlasitěji.
Ti úplně nejodvážnější ji začali provádět.
A jaro toho roku bylo tak nádherně opojné, že měli pocit, že dokážou všechno na světě. Ničeho se nebáli. Připadali si jako hrdinové.
Až do té osudné noci.
Odvezli je daleko, rozdělili, řvali na ně a nutili podepsat.
Postupně podepsali.
Skoro všichni.
Jeden nepodepsal.
Poslední hrdina.
František Kriegel.

Závěrečná poznámka: 

Asi je zbytečné něco dodávat či vysvětlovat...

Obrázek uživatele mila_jj

Noční návštěva

Fandom: 
Drabble: 

"Barbar Conan se rozmáchl a jedinou ranou rozdrtil velbloudovi lebku. 'Nesnáším ty páchnoucí bestie,' zahučel. Jéžiši, taková blbost."
"Pochybuješ, že velbloudi páchnou, kronikáři?" zaburácelo místností. "O ničem jiném se pochybovat neodvažuj."
Rám dveří byl vyplněn obrovským polonahým chlapem. Před takovým se krčívají i fyzikální zákony.
"Další námitky? Nelíbilo se ti zvedání koně jednoruč, trhání řetězu dvěma prsty a liščí smyčka uvázaná na anakondě. Co z toho chceš vidět?"
"Přeseknutí chrámového sloupu mečem."
"Pominul ses? Ztupím ho!"
"Já ne, autor."
"Jdu tedy zabít jeho," pronesl a zmizel.
Překladatel si promnul oči.
Buď nesmím tolik pracovat, anebo pít tolik kafe, pomyslel si.

Obrázek uživatele Aplír

Vpřed!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dle skutečné události.

Drabble: 

Cloumala s ním zimnice. Nebylo kdy a kde se vyležet. Třásl se také proto, co ho čekalo. Boj muže proti muži. Byl v první řadě. Proti němu rojnice nepřítele. Při myšlence, že by měl zabíjet, se mu podlamovala kolena a zvracel. NECHTĚL ZABÍJET!

Myslel na Haničku a to malé. Nechtěl, aby se narodilo jako pohrobek.
Cítil pot, jak si pod mundúrem razí cestičky.

Vpřéééd!

Povel přehlušil vřavu. Prekérní situace. Sklonil bodák k zemi, zavřel oči. Vyrazil. Levá, pravá, levá… Nekonečný pochod. Utrmácený upadl. Nakonec se odvážil otevřít oči. Prošel. Nezabil. Tou hrůzou však zešedivěl.

Poslední z bezvýznamných mužů, ale hrdina.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Čaj o páté

Úvodní poznámka: 

Dnes jsem přivítala vzácnou návštěvu. To víte, i čarodějnice mají soukromý život. Na dnešní čaj o páté přišel sám... ale však vy víte.

Drabble: 

"Buď zdráv, Cimeřane, chceš čaj? S mlékem? Prosím, tu plechovku nemůžu otevřít. Díky, mečem to jde líp."
Conan mávl mečem, otevřel plechovku, zabil dva špinavé vagabundy, co vběhli dovnitř, a ztěžka dosedl.
"Vidíš? Tak to mám pořád."
„Chudáčku."
„Princezny. Poklady. Příšery. Chrámy. Království. Mám jich plný zuby! Kdyby kdysi ten vůl nevyplenil naši vesnici, byl jsem dneska kovářem. Špičkovým. Hřebíky, motyčky, kravský zvonce..."
Rozmáčkl pěstí lebku dalšího vagabunda a pokračoval:
„Ještě že mám holku a ne syna! Conina bude kadeřnice. S břitvou je přímo úžasná! Jojo, není nad pořádný občanský povolání. Hrdinů jsou plný hřbitovy. Ale kadeřnice, to zní skvěle!“

Závěrečná poznámka: 

Malý mozek, velké svaly?
Tak vypadá jenom zdáli.
Ať se kdo chce podiví,
je to otec citlivý.
Dobrou práci
něžnou dceru,
popřejme mu,
na mou věru.

Obrázek uživatele ef77

Poslední hrdina.. na telefonu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Pomáhat v obchodě pomáhá rovnat myšlenky a Natálie právě zuří.

Blbec. Proč zrovna já si musela vybrat Mirka Dušína? Old Shatterhanda kříženého s Aragornem? Vždycky hodný. Vždycky kladný. Vypadám vedle něj jako bezcitný cynik. Kdyby byl Karotka černovlasý, můžou ho podle něj kreslit.

Do proudu zloby se zavrtá hlas místní drbny.

"... a je prej úplně zmámenej, nejí, nespí, pořád by jen do lesa k černejm kamenům, máma ho musí doma zamykat. Doktoři i policajti jí poslali do háje a kluk je úplně jak uhranutej.."

Natálie si povzdechne.

U Kazi! Jsou chvíle, kdy je hrdinova přítomnost nevyhnutelná.

Natáhne se pro telefon.

Závěrečná poznámka: 

Natálie i hrdina (modří vědí) jsou hrdiny mojí povídky Silvestr z letošní Vánoční nadílky (čímž si vůbec, ale vůbec, nedělám reklamu :o)).

Obrázek uživatele mamut

Pod peřinou

Fandom: 
Drabble: 

Kdo si vymyslel označení noční klid.
Tady, kde jsou samí dospělí.
Nechtějí pochopit, že se mi tu špatně spí a tak místo koukání do okna a počítání pípání na sestřičky, jsem si zalezla do jídelny a hltala.
Ano doslova hltala.
Písmenko po písmenku, slovo po slově, větu za větou.
Přece není možné, aby to nedokázal...
Jak je to napínavé...

"Tak co je to!?!" ozve se od dveří. "Noční klid. Máte být v posteli!"

Šourám se zpět na pokoj, poskládám se do postele, přikryji peřinou jako způsobná pacientka.
Nejsem ale sama.
Elánius je tady se mnou. Posvítíme si mobilem. Pod peřinou.

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem si na chvilku odskočila na nemocniční lůžko.
A hádejte, co tam můžete dělat. Spát, koukat na televizi a spát.
Tak to ne. Se mnou jsou vždy knížky.
Pro tentokrát to byla Noční hlídka od skvělého autora pana Pratchetta a jeho úžasného překladatele pana Kantůrka.
Oběma tímto vzdávám svůj hold. Děkuji Pánové.

Obrázek uživatele Birute

Zárodečná epika

Fandom: 
Drabble: 

Síní se rozléhaly královniny rázné kroky. Akustika prostor k tomu byla jako stvořená.
Stejně tak byla stvořená pro její proslov: „Takže i ten poslední ňouma se nechal sežrat obrem. Ten předtím se nechal rozsednout. Nechápu, co v té pozici chtěl dokázat, ale vybral si ji značně nešťastně. A ten předpředposlední byl naprostý vrchol. Sebral výzbroj, co jsme mu dali, a přidal se k loupežníkům. A dost!“
Vitráže v oknech se zachvěly.
Královna ukázala prstem na rovněž vibrující sluhy. „Přineste mi mou zbroj a meč. Odpočívaly v té truhle už patnáct let.“
Po krátké odmlce zabručela: „Ten meč budu muset nabrousit.“

Za druhou hvězdou doleva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A nějaké ty světy navíc. Vycházím z knihy Poslední hrdina, kde Stříbrná horda čmajzne valkýrám koně a vyrazí ke hvězdám dobývat jiné světy.

Drabble: 

Každá opravdu byla nový svět. Některá i víc. Stříbrná horda si to užívala, ale stejně ztrácela členy. O Bleskového Podrse přišli na planetě Romulus. Cucák Vilda zůstal o pár soustav dál jako nový císař v jakémsi Nilfgaardu. Za dalších pár světů se dostali na poušní planetu, kde se Bláznivý Humoš stal bohem. Divný svět, tenhle Abydos. Caleb Rozparovač jim někde, vlastně ani nevěděli kde, ale bylo tam spousta polonahých děv a ještě větší spousta chlastu řekl, že končí. Nemůžete přítele nutit, aby pokračoval, když nechce, takže Cohen zůstal sám. Sedlal koně a koukal nahoru. Ještě zbývalo tolik světů. Coruscant například.

Obrázek uživatele Xantin

Rodinní hrdinové

Fandom: 
Drabble: 

"Dost apokalyptické," pípne Thea.
"Poslední může být i jenom v řadě," odporuje Linkva. "Třeba aktuálně poslední hrdina, co nás zaujal. Já žeru dona Quijota!"
"V době velikonoční je má volba snad jasná!" usmívá se sestra. "Tati?"
"Cože?" Filcin vzhlédne od mobilu. "Jo, aha, já hlasuju pro Lišku! Co ta všechno musí přečíst a na sebevětší ptákovině se snaží najít něco dobrého!"
"A já volím otce," směje se Sikar. "Jak dokáže s tak nesnesitelnou povahou sám se sebou vydržet?!"
Filcinovo tání ztuhne.
Apolo odvádí malou sestřičku za Taurou.
"Abyste věděli, moje největší hrdinka je maminka," krčí nos, "Viktorka se zase pokakala."

Obrázek uživatele wandrika

Soumrak lidstva

Úvodní poznámka: 

Varovanie: Je to čistá depresia. Radšej to ani nečítajte.

Drabble: 

Vzbudili ho z hibernace a řekli, že má zachránit lidstvo.
Několik týdnů bloudil toxickou pustinou a hledal nepřítele. Byl přece hrdina – uměl si poradit s mimozemskou invazí, menšími živelnými pohromami i dopadem asteroidu.
Ale tohle bylo jiné.
Lidé vymírali pomalu a téměř nepozorovaně, přemoženi nepatrnými dávkami všudypřítomného zamoření. Brzy si přál, aby raději našel příšeru, jakkoli nepřemožitelnou. Alespoň by měl něco, do čehož by mohl napálit dávku z disruptoru.
Co od něj vůbec čekali? Že se začne rvát s toxiny, nebo odvede lidi do zaslíbené čisté země, již dosud nikdo nenašel?
Byl poslední hrdina... a jeho schopnosti byly k ničemu.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Hrdinové 23 století

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nepíšeme pro odměnu, píšeme proto, že nás to baví!

Drabble: 

Být polední hrdina?
Děsu plná vidina!
Hrdina má konat dobrým
a pak stát se nesmrtelným.

Bez hrdinů není svět,
to ví každé malé dítě,
hrdinství je i pár vět,
slov, jež spřádám do své sítě.

Odvaha? Té není nikdy zbytí.
Připosranost? Na poblítí!
Odhodlání nosí v štítu,
hloupost je jak bedna kytu!

Hrdinství jsme zažili,
každý po svém, každý sám.
po slávě pak bažili,
plné zuby všeho mám.

Hrdinové nevymřeli,
jsou jich plné hřbitovy.
plné ruce práce měli,
a teď už jsou hotovi.

Klesej v mysli, bodrý muži,
hrdinové činí dál,
nosí na trh svojí kůži,
politik – toť ideál!

Howgh

Obrázek uživatele Sammael

Elysandova družina L: Last Paladin Standing

Fandom: 
Drabble: 

Ajantis stanul proti banditům.
Sám. Jeho spolubojovníci utekli, navíc byl zraněný.
Vůdce banditů se na něj zašklebil. „Tak co, paladínku,“ vysmíval se mu, „kde je ten tvůj bůh teď?“
„Brzy ho uvidíš osobně,“ ucedil Ajantis a pozvedl meč. „Tak pojďte.“
Vůdce banditů proti němu vykročil – a zarazil se, když se jeden z kamenů zvedl ze země přímo před něj. Náhle bandita hleděl do rozžhavených důlků lidské lebky.
Ajantis se vrhl k zemi.
V příští vteřině lebka explodovala. Šrapnely všechny bandity na místě zabily.
„Měls pravdu,“ řekl Ajantis k Elysandovi, který vyšel z úkrytu, „Ta lebková past vážně stojí za to.“

Závěrečná poznámka: 

P.S.: Všechna zranění Ajantisovi samozřejmě Branwen vyléčí do posledního hitpointu :-)

Jo a jinak to kouzlo se v originále jmenuje skull trap.

Obrázek uživatele Wolviecat

Na vlnách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

U včerejší povídky zmiňovala Keneu Moanu, budiž tedy Moana. Nejen.

Drabble: 

Je už to dlouho, co Mau vyrazil tak daleko od ostrova. Ale bylo hezké si na chvíli lehnout do kánoe a vzpomínat. Na to, co se stalo. Na to, co je. Mau, poslední hrdina Národa.
Něco zašplouchalo. Zvedl se, pádlo sevřené v ruce. Co kdyby...
Je už to dlouho, co někdo vyrazil takhle daleko od ostrova. Bylo potřeba se tomu postavit, vzpomenout si. Na to, co dělávali. Na to, čím se stala. Moana, první nová hrdinka svého národa.
Něco zašplouchalo. Zvedla pádlo v ruce. Co kdyby...
Na moment se střetli očima v tichém porozumění, než každý odplul do svého příběhu.

Alebo kacír

Fandom: 
Drabble: 

Každú noc vídaval ich tváre v snoch. Sokol. Krava. Levica.
Mal mnoho mien... A pod ním tiekla Rieka.
Obraz znovuzrodenia. Ten, ktorý upokojuje Obe zeme.
Horiace slnko, všade. Vyžarovalo z jeho kože. Páľava mu poskrúcala kosti.
Ten, čo pozdvihol koruny. Ten, ktorý zmieruje bohov.
Šepkali mu. Šakal. Žena. Pavián. Šepkali mu, že má napraviť chybu. Jeho otec privolal to slnko. On to má vrátiť späť. Posledný hrdina. Alebo druhý kacír. Šaleli v jeho hlave.
"Tutanchaton!"
Prebral sa tam, kde padol na zem. Nevládal vstať. Márne sa načahoval za barlou.
"Tutanchaton..." Anchesenpaaton ho hladkala po hlave.
"Tutanchamon," zašepkal. "Volaj ma Tutanchamon."

Závěrečná poznámka: 

Nie je isté, či bol Tutanchamon naozaj Achnatonov syn, ale berme to v tomto kontexte ako "dedič". Jeho prípadné telesné postihnutie je tiež predmetom diskusií (ale v prípade Achnatonovho otcovstva by asi nikoho neprekvapilo).
Vraví sa, že mladého kráľa k návratu k starej viere prinútili, no páči sa mi predstava, že šlo o jeho vlastné rozhodnutie.

Dresscode

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

pokračujeme...

Drabble: 

Začalo to nevinně. Váhavé úsměvy. Náhodná setkání na místech, kudy často chodíval, která se stávala stále pravidelnějšími. Přestože se bludné balvany i kořeny zapřísáhly, že s tím nemají nic společného. Rozhovory, při kterých se šestero očí stydlivě klopilo k zemi. Květiny, které začal nacházet v pytli, se kterým vyrážel na zajíce. Čokoládoví zajíci po celém lese. Čokoládoví zajíci s hořícími srdíčky. Podivné nápisy „Jsi fakt kocour“ vydrápané ve skále. Zdálo se mu to, nebo drak pomrkával jeho směrem?
Kocour byl v pohádkovém království poslední hrdina, který si na nohy navlékl červené kozačky. Zjistil totiž, že to vysílá poměrně matoucí signály.

Obrázek uživatele Bilkis

Oděni do oceli

Úvodní poznámka: 

Navazuje na ... a nebo taky ne: http://sosaci.net/node/29060

Drabble: 

Vyjde ven z budovy, která se stala hrobem pro hromádky tkáně. Zhluboka se nadechne kovově páchnoucího nočního vzduchu a přejede si špinavýma rukama po obličeji. Z jejich třídy už zbyli naživu jen dva. Jen dva, které neodtáhli do koncentráků, nebo nezavřeli jako členy odboje, ať už jimi ostatní byli, nebo ne. Dva poslední mohykáni. Dva poslední čarodějové jejich generace. Poznal by tu magii kdekoliv. I když je na cáry. Znesvěcená, roztrhaná a umírající. Najednou je sám. Jako kůl v plotě.
Karl vyjde, položí mu ruku kolem ramen a jemně stiskne. Česťu ale neutěší nic. Jen pomsta.
"Za tohle někdo zaplatí!"

Závěrečná poznámka: 

Využívám bonus jako první, protože jinak bych asi drabble na dnešní téma nenapsala.

Obrázek uživatele Taarg

Poslední málo akční hrdina

Úvodní poznámka: 

Asi 15 plus.

Drabble: 

Vydrhnout se, zvlášť podpážď a ohanbí, zastřihnout chloupky, nahodit tričko s Brucem Willisem, a hurá za Kamčou. Ještě jointa na uvolnění.

"Snad se tak jmenuje," přemítal Kája. Včera mu dala match na Tinderu, takže kondomy v kapse byly samozřejmostí.

"Nechoď tam, ten sex ti za to nestojí," prohlásil tričkový Bruce.

"Ale dyť to dělaj všichni," odmlouval Kája.

"Najdi si někoho přes vztah, ne přes postel!" přikázal Poslední skaut.

"Fakt se hádám s textílií?" napadlo Karla.

Musel vystoupit z tramvaje, motal se mu svět.

O dvě léta později se po tříletém chození oženil s Míšou. A považoval se za hrdinu doby.

Obrázek uživatele Eillen

Léčitel

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část http://sosaci.net/node/29298

Drabble: 

Adamar měl klášter skoro celý prozkoumaný.
Kuchyň byla zamčená. Což očekával.
I tak doufal, že se mu podaří sehnat něco k snědku.

Zbývalo už jen projít jediné křídlo. Pomalu vystoupal po samonosném schodišti a vešel do patra, kde byli ubytováni nemocní bratři.

"Čekal jsem, že dorazíte dřív, bratře," ozval z pootevřených dveří léčitelův hlas. Adamar vstoupil a zavřel za sebou.

"Je o mně známo, že nepodporuji opatův názor na hladovku za trest," dodal léčitel a odvedl Adamara do své pracovny.

Na stole ležel krajíc chleba se sýrem.

"Jste asi jediný, kdo se mu odváží otevřeně vzdorovat," podotkl Adamar.

"Byl jsem."

Závěrečná poznámka: 

Hrdinou je pro mě i ten, kdo dokáže jít proti davu a stát si otevřeně za svým názorem. A když jste jediní, jste vlastně i poslední... Dává to alespoň trošku smysl?

Obrázek uživatele Lee

Doslova Slovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když nápad není, tak není... ale i tak by to mohla být trošilinku pocta.

Drabble: 

Jde-li v skutku vskutku a opravdu o pravdu, děje se tak znenadání, ne z nadání ani ze zvůle z naší vůle. Stává se tak k vůli, ne kvůli (neboť díky) Bohu. Člověk (ne-li nelidský) to prožívá vždy skrze zrození z rození a plození, jež je zázrakem za zrakem. (Protože za smysly, často se zdá nesmyslem, ovšem o všem stvořeném je nutno opakovat, že nemá smysl, jen dává daný smysl, jehož je plné, tedy smysluplné.)
Lze se tak nadít, že na dítě jsme naposled hrdí jako na posledního hrdinu. Poslední budou prvními, konce konců jsou koneckonců prvopočátky. A na počátku bylo...

Závěrečná poznámka: 

Hodina filosofie, na které nerozumím slovu, a spřežky jsou tak fascinující.

Obrázek uživatele Palčík

Kontakt: úžas (Matěj)

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na Realita: blokáda.

Drabble: 

Dnes byl můj velký den.
Táta mě vzal na okružní cestu po známých adresách, brácha už je zletilý (pukal závistí!), takže by ho mohli zadržet taky a mámě by nikdo nepřinesl zprávu.
Hledá k sobě někoho, kdo s ním prolomí blokádu Ládi Hejdánka, říká, „dva a více se bijou trochu složitěji“. Nebyl úspěšný, abychom se vůbec dostali dál, musel zastavovat dlouhá vysvětlování, proč to nejde.
Na Klárově jsme náhodou potkali jeho známou Zinu (je velmi krásná!) a ta mu na jeho prosbu bez řečí kývla.
Poslední hrdina v téhle zemi je žena!

Deníkový záznam M. B. z 21. 5. 1978

Obrázek uživatele Rebelka

KVÍK!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak já teda budu prvoplánovitá... Sbohem, mistře.

Drabble: 

„KVÍK?“
„PROČ JSEM HO VZAL? NEJSEM NA TO ZROVNA PYŠNÝ. ALE PODÍVEJ, NĚKDO TO BÝT MUSEL. TAK TO CHODÍ, AŤ SE TI TO LÍBÍ, NEBO NE.“
„KVÍK!“
„POSLEDNÍ HRDINA? NO, DO JISTÉ MÍRU CHÁPU, PROČ TO ŘÍKÁŠ. BYL... EHM... VELKÝ... A ROZHODNĚ BYL DOBRÝ. ALE POSLEDNÍ? MYSLÍM, ŽE TROCHU PODCEŇUJEŠ SVĚT TAM VENKU, PŘÍTELI. PŘIJDOU DALŠÍ.“
„KVÍK?“
„ALE TO VÍŠ, ŽE MI JE TO MOC LÍTO. JEN NAD TÍM NEMŮŽU MOC PŘEMÝŠLET, JINAK BYCH SE Z TOHO ZBLÁZNIL.“
„KVÍK! KVÍK! KVÍK!“
„ALE UŽ TOHO NECH! TAK JSEM SI VZAL Z DÓZY TEN POSLEDNÍ BOMBÓN. JAK DLOUHO MI TO BUDEŠ VYČÍTAT?“

Obrázek uživatele Aziz

Sólo blues

Fandom: 
Drabble: 

Zachmuřeně a sám stál nad hroby svých kamarádů. Už nyní mu děsně chyběli, oba dva, a to znal Pětiprsťáka jen krátce.
Mohli - měli - to někam dotáhnout, ale místo toho jako jediný sotva přežil.
Ale jaký život mu teď zůstal? Kapitán byl bez kapely, bez kamarádů, bez fanoušků, a dost zásadně mu chyběly chlupy.
Vlastně litoval, že nezahynul taky. Velmi pochyboval, že si ještě někdy najde nějaké kamarády. Již nikdy si ho nikdo neposlechne a vydepilovanost celého okolí byla příšerná. Dělalo se mu z toho zle.
Kapitán Filcka zůstal ohromně sám ve světě, ve kterém rapidně ubývá ochlupení. Netušil, co dál.

Závěrečná poznámka: 

On je to vlastně seriál v seriálu?? Jak v tomhle případě funguje fandom?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Žďár

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/29277

Drabble: 

Naposledy byl na Žďáru jako kluk. Tehdy hráli s kamarády hru na hrdiny. A on byl posledním udatným bojovníkem chránícím brány města před nájezdem nepřátelských vojsk. Jak byl tehdy jeho život jednoduchý.

„Kde začneme hledat? Přímo na vrcholu?“ zeptal se Jan.

„Za mě je u jedné skalní vyhlídky kmen stromu zničeného bouří. Já bych začal tam,“ navrhl Jindřich.

„Proč tam?“ zeptala se vrbová dívka překvapeně.

„Mám pocit, že je to dobré místo,“ pokrčil Jindřich rameny. Tvářil se, že neví, ale pravdou bylo, že právě tam jako chlapec svedl boj s lítou příšerou a zachránil město. Přišlo mu symbolické začít tam.

Obrázek uživatele neviathiel

Ta, která přežila

Úvodní poznámka: 

Okénko do života tajných agentů.

Drabble: 

Militia byla tolerantní k jejím úletům. Jen občas slýchala, že nedopadne dobře. Neposlouchala.
Poslední objev se jmenoval Aleksandr a byl stejně nevázaný a neopatrný jako ona. Prozradili se oba. Zůstala spoušť a mrtví na její straně. Přežila jen ona a smrt se jí pověsila na paty.
Našel ji i v Bukurešti. Čekal na ni doma. Nohy na stole a drzý úsměv. Pak šel do bezpečného domu, který krátce předtím opustila, usmál se na recepční a dal jí pět minut, a pak vypálil dům do základů.
Marina zametla stopy a zmizela.
Tentokrát ji místo Aleksandra našel bratr a splnil svou povinnost.

Obrázek uživatele Tora

Nekorunovaný král

Drabble: 

Když jsem ho zahlédla poprvé, kráčel pomalým krokem po kolejích. Vyděsila jsem se. Slyšela jsem přijíždějící vlak – snad nebudu svědkem toho, jak kovová kola roznesou to hloupé zvíře po okolí? Kocour v klidu seskočil vedle na násep, přikrčil se, počkal, až se hřmící obluda přežene a sebevědomě pokračoval v chůzi.
Silver. Obrovský nekastrovaný jednooký kocour, tělo zjizvené, uši odrané. Nekorunovaný pán okolních zahrad. Pojmenovala jsem ho po kocourovi stařenky Oggové – jméno mu padlo jak ulité.
Kocouři i psi v okolí z něj měli respekt.
Silver. Venkovní kocour, který se dožil 18 let. Unikum.
Můžu s hrdostí říct, že nás miloval.

Stránky

-A A +A