DMD č. 5. pro 5. 4. 2018. Téma: Probuď se!

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Znovuzrození

Drabble: 

Qyburnova několikaměsíční práce se chýlí ke konci. Pokusy, za které byl vyloučen z Citadely, blednou ve srovnání s jeho nynějším dílem. Dílem, které - pokud vše vyjde - předčí všechny léčitelské zázraky, jaké kdy mistři Citadely vykonali.
Vzal z police poslední lahvičku, jejíž obsah ještě nepoužil, a přešel ke svému masivnímu stolu z hrubě opracovaného dubového dřeva. Velikost Qyburnova stolu by se mohla zdát nepřiměřená, kdyby na něm neleželo v bílém brnění oděné tělo obludných rozměrů.
Qyburn nadzdvihl těžký nákrčník a do vzniklé škvíry zarazil plechový trychtýř. Do něho začal lít tajemnou tekutinu, až se ozvalo zachroptění.
Úspěch! Ser Robert Strong žije!

Obrázek uživatele Remi

Hvězdy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snad se bude líbit. :)

1976

Drabble: 

Nebe bylo poseté miliony hvězd a pootevřeným oknem pronikaly do místnosti bledé měsíční paprsky.

"Moony," řekl potichu Sirius. "Moony, no tak, vstávej!" Po chvíli Remus neochotně otevřel oči a pomalu se posadil na posteli.
"Siriusi," zašeptal unaveně. "Můžeš mi vysvětlit, proč mě, promerlina, budíš teď, uprostřed noci?"
"Já, nevěděl jsem... Teda, nechtěl jsem... Promiň," znejistěl Sirius a s výrazem smutného štěněte odstoupil. Remus se musel navzdory únavě usmát.
"Nevadí, stejně už jsem vzhůru," mávl nad tím rukou. "Takže... Co se děje?"
Sirius na okamžik obrátil pohled k oknu a na tváři se mu objevil nesmělý úsměv.
"Jsou krásně vidět hvězdy."

To jste mi dělat neměli!

Fandom: 
Drabble: 

Ležím si klidně a pohodlně, vyhřívám se na sluníčku, vlastně ani nevím, zda spím či bdím.
Někam mě přenášejí. Je to sen nebo realita? Nevím a je mi to jedno.
Ležím si v teple, ve tmě a v měkkém a je mi báječně. Sním si své sny plné slunce, vláhy a květů.
Slyším nějaké vzdálené tlumené dupání, ale sním spokojeně dál svůj sen. Ve spánku rostu a sílím. Spánek je zdravý a tak příjemný.
Než se ozve ten skřehotavý hlásek…

„Vstávej, semínko, holala,
bude z tebe fiala,
vstávej, semínko, holaláááá,
bude z tebe fiala.“

Já vám ukážu, takhle mě probudit!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele nettiex

Noční můra, můj sen

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez zhlédnutí poslední série to asi nebude moc k pochopení.

Drabble: 

Měl pocit, že umírá. Bolest, ach, ta bolest a studené ruce na jeho tvářích. Zmatek a křik.
Konec světa.
„Musíme najít našeho syna, Williama!“
Naděje.
Ostré světlo-

„Probuď se,“ zatřásla mu ramenem Scullyová.
„Byla to jenom noční můra,“ zašeptala. Pohladila jej po tváři.
Unaveně si promnul oči a zhluboka se nadechl. Usmál se na ni, konejšivě, unaveně a trochu zoufale. Přikývl a znovu ulehl. Stulila se mu do náručí. Byli v bezpečí, ve své ložnici. Svět nekončil. Pravda byla venku. Ale...

Ale část mě si přeje, aby moje noční můry byly realitou.
Nahlas nic neřekl. Fox Mulder nebyl krutý muž.

Závěrečná poznámka: 

Já se s takovým koncem prostě nedokážu smířit.

Obrázek uživatele Dangerous

Synchronicita

Fandom: 
Drabble: 

Čte. Hltá stránku za stránkou.
Pak už nečte. Je v polovině. Zasekla se. Doma nemá čas. V MHD není dostatečně dlouho. Nebo tam není prostor. Nebo chce poslouchat hudbu.
Trochu jí to vadí. Ale nebude se nutit. Uběhne pár dní. Potom je zase v MHD, knihu pořád s sebou. Mezitím se staly věci. Na světlo vypluly emoce. Svět se trochu točil a trochu změnil.
A pak zase čte. Hned na první straně jí to bouchne do očí. Dává to smysl, pro ni, v tento den. A věty šeptají i křičí: nespi, čti, vnímej, ale až dneska. Až dneska to pochopíš.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Zdirad a Jehova

Drabble: 

"Ne, děkujeme, nebudeme chtít!" odmítá Pankrác rázně a spěchá se Zdiradem pryč z dosahu agitátora rozdávajícího časopis s názvem Probuďte se!
"Proč?" ptá se Zdirad.
"Potřebujeme se probudit? Nepotřebujeme. Přece nespíme!"
"Ale nikdo nemůže číst ve spaní. Pro koho ten časopis tedy je?" namítá logicky Zdirádek.
Pankrác cítí, že bude muset s pravdou ven.
"Ten časopis píší Svědci Jehovovi pro ty, které chtějí dostat do svých řad."
"Kdo je to ten Jehov?"
"Říká se Jehova a ty se s ním nikdy nezaplétej!"
"Kdo to tedy je?"
"Ten, kdo tu všechno řídí. A kdo říká, že je jeho svědek, ten kecá."

Obrázek uživatele Voldemort

Až rozkvete pražec

Úvodní poznámka: 

bez nároku na bod

Drabble: 

Eri si připadala jako chodící klišé. Vysoká, ostříhaná na ježka a blázen do vlaků. Která z vás dvou dělá chlapa, doprovázené hurónským smíchem už dávno pouštěla jedním uchem tam a druhým ven.
Ta, co by dělala ženskou, v jejím životě chyběla. Bys musela někam za holkama, třeba do vyšívání, pokoušeli ji kamarádi cestou na jejich oblíbené místo nad dvěma tunely. A Rabastan se tvářil zamyšleně.
*
Rabastan ji ke schůzce se svou známou nejen přemluvil, ale ještě jí pomohl se vypravit. Eri by přísahala, že u toho kouzlil. Cítila se jako vyschlý pražec probuzený sluncem, náhle plný mízy a obsypaný pupeny.

Závěrečná poznámka: 

Eri je blázen do vlaků, její tatínek byl amatérský astronom. Proto pojmenoval svou dceru Eridani.

Obrázek uživatele Owlicious

Kdybys tu byl

Fandom: 
Drabble: 

Měl pocit, že ho někdo volá.
Otevřel oči do podivného, plátěného šera.
Místo známých domácích vůní ho obklopoval pach konzervačních olejů a lehce provlhlé skály.
Tvrdý kámen mu sloužil místo podušky.
Cosi mu vadilo v pohybu, omezovalo jeho ruce a nohy.
Přesto se posadil.
Poslední, co si pamatoval, bylo horečné, uslzené šeptání jeho sestry:
"Zdržel se, ale určitě přijde."
Ten hlas, který ho volal, jí dával za pravdu.
Těžce vyšel do slunečného ticha.
Pohlédl do usměvavé tváře a očí, stále ještě přeplněných slzami.
Když sevřel v náručí sestry, pochopil.
Výzva "probuď se" nepatřila jen jeho tělu, ale duším všech okolo.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Zámek v trní

Úvodní poznámka: 

Pokud si myslíte, že Růženka Šípková byla dívka mírná a přelíbezná, možná se budete divit.

Drabble: 

„Okamžitě lehnout! Už jde!“
„Kde?“
„Támhle, prosekává se roštím, co jsi nechala zasadit.“
„To jsou růže, tetinko, růže!“
„Dobře, ale hlavně si pamatuj, nevrtět se, nemrkat, pravidelně dýchat a oči otevřít až po polibku.“
„Ví, že mě má líbat?“
„To ví přece každé malé dítě, jak se budí princezny. Tak šup do postele, já jdu zkontrolovat sloužící a tvou matinku s otcem, zda vypadají přiměřeně spící.“

Byla tak krásná, že princ neodolal a políbil ji. Otevřela oči, dovlekla ho před krále a než se nadál, řekl Ano. Pozdě zjistil, že jeho přelíbezná žena má čtyři děti a hypotéku na zámek...

Závěrečná poznámka: 

Ještě spí a spí a spí dívka zakletá,
houštím prosekává se princ popleta.
Ještě spí a spí a spí, děti zatají,
hypotéku vezme (hezky potají).
To se vážně princům stává,
že si s dívkou chtějí hrát,
trošku hrát.
A pak koukají, zámek spravují,
a čtyři cizí spratky chovají.

Obrázek uživatele Dobi

Životní lekce

Fandom: 
Drabble: 

"Nechci s tebou bydlet, protože jsi prostě moula."
"Jsi fakt hrozná kráva, Evo."
Facku si uvědomil vlastně až o vteřinu později s pálením tváře.

Pavel stál v dešti a možná cítil, že se konečně probral, jak ho Eva tolik měsíců žádala.

Probudil se. Eva byla svině, jak si toho mohl nevšimnout? A Karel, kterého znal nejdéle, jí jen podlézal.

Probudil se a najednou si všiml Davida. Davida, se kterým byla legrace, který měl dobré nápady (když zrovna netrousil šprcky), Davida s šikovnými prsty, křivým úsměvem a uhrančivým pohledem.

Probudil se a zjistil, že Davidovy rozpustilé úsměvy a pohledy platily jemu.

Obrázek uživatele Lejdynka

Noční můra v očích

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+. Opatrně.

Drabble: 

Potácí se ve vlhké a studené noční můře, tak jako každou noc. Temnota, kloubnaté prsty, roztahují se jí v hlavě, ševelivé vzdechy.

Svírá ji hrůza. Výkřik, zdušený polštářem. Sto rukou. Sto střípků bolesti, šlehající z útrob. Řeka krve. Topí se. Zachránce je vrah. Bližší, než kdokoli jiný.

A pak...

"Probuď se!" volá na ni hlas z přízračné dálky ložnice. "No tak, miláčku! Je to sen, jenom sen"!

Ulehčení. Otevírá se do horkého náručí.

"Tak, zlatíčko, a teď uděláme, abys mohla klidně spinkat".

Okamžik úlevy. Jen jeden, maličký, vteřina po procitnutí. Víc!

A pak...

"Dceruško".

Noční můry.

Kloubnaté prsty.

Každou noc.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Let anděla

Drabble: 

Cítila, že letí. Ten pocit byl tak reálný, plný svistotu, tmavěmodrých záblesků a lesklého peří. Měla roztažená křídla a sebemenší pohnutí svalů měnilo její let ve výkruty a vývrtky. Letěla nad zemí, ulicemi prázdného nočního města a v dálce slyšela skomírající zvuk policejní sirény. Letěla a nikdo ji nemohl zastavit. Její svobodný pád…
Vždyť neletí, padá! Padá houstnoucí tmou a křídla se jí lámou tlakem okolního vzduchu. Svaly napnuté v bezmocné křeči. Cítí ruce svázané za zády, v puse chuť vlastní krve a zvratků.

„Vstávej čubko! Neboj, nemáš to za sebou. Musíme si spolu ještě pohrát. Rudánek ještě nemá dost.“

Obrázek uživatele angie77

Dlouhý spánek

Fandom: 
Drabble: 

Měl být tím, kdo vede ostatní za světlem, dlouho byl však sám tím největším slepcem. Turnaje, bujaré pitky, děvky… to byl jeho život. Spokojený, bezstarostný… prázdný.

Spatřil mnoho smrti, nemálo jí způsobil. Když mu před očima zuřivý pes zabil přítele, něco se v něm zlomilo.

„Spal jsem, ale R'hllor mě probudil. Dal mi sílu a směr. Jsem jeho služebníkem, jeho nástrojem,“ vysvětloval tiše.
„Jsi lhář a zrádce!“ prskla Arya. „Slíbil jsi Gendrymu, že se může stát jedním z vás. Věřil ti. A ty jsi ho prodal, jako nějakou věc!“

Byl si jistý, že jednal správně. Jak jí to ale vysvětlit…

O potkanoch a šálkach

Úvodní poznámka: 

Prvý diel série: Albus Dumbledore má svoje dôvody
Predchádzajúci diel: Čierne oči nejdú spať

Drabble: 

Harrymu prudko tĺklo srdce. Konečne počúval o svojich rodičoch. Čosi o škole a šálkach a potkanoch a autonehoda bola vlastne vražda?! Snažil sa, ale bľabotanie jeho vystrašenej tety bolo nezrozumiteľné.
"Pochopili ste to, Potter?" otočil sa k nemu Snape.
"Nie."
"Typické. Vezmite si svoje veci, odchádzame."
"Ten chlapec nikam nejde!" vzmohol sa na hrdinstvo strýko Vernon. Zrazu zvieral v rukách pušku, namieril roztrasenou rukou... "Nič také neexistuje!"
"Nie, Vernon!" kričala Petunia. "Nie!"
Mieri na mňa, uvedomil si Harry.
Levicorpus, pomyslel si Severus Snape.
Prebuď sa už! prosil sám seba Harry, keď okolo neho preletela červená, fúzatá, naruby prevrátená strýkova tvár.

Závěrečná poznámka: 

Nasledujúci diel: Odísť

Obrázek uživatele Erendis

Ranní překvapení

Fandom: 
Drabble: 

Když spím na návštěvě u rodičů ve svém starém pokoji, většinou kočky večer povyhazuji.
Většinou. Ne vždycky.
Někdy je venku moc zima. Někdy venku prší. Někdy mě stíhá lenora a nechce se mi je jednu po druhé hledat a chytat nebo vytahovat zpod gauče.
To pak občas spí se mnou. Na peřině, pod židlí, v krabici…

Většinou nechávám pootevřené dveře.
Většinou. Ne vždycky.
Někdy zapomenu. Někdy je zavře nějaká dobrá duše poté, co usnu.
To mě pak občas ráno probudí kočičí škrabání a mňoukání.
„Tak už mi, do háje, otevři, jo?“
Jednou mě probudil příšerný puch.
„Si se, nevzbudila, no...“

Obrázek uživatele Carmen

Řada nočních můr pana Poea

Drabble: 

„Je to hrabě Olaf,“ zaskučel Klaus vyčerpaně, „srostlé obočí, tetování, odporná povaha, absence morálních zábran, mizivý herecký talent, posedlost naším dědictvím?“
„Nesmysl, Klausi,“ blahosklonně zavrtěl hlavou pan Poe, „tahle slepice zcela jistě není hrabě Olaf. Už proto, že je to slepi...“
Byl přerušen zlověstným kvoknutím. Konsternovaně („konsternovaně“ zde znamená „udiveně, že se spletl, ačkoli to nebylo zdaleka poprvé, ovšem tentokrát existovala velmi malá pravděpodobnost, že tomu tak bude“) zaostřil zrak na tetování na slepičím pařátku...

„Probuď se,“ Polly Poeová znepokojeně budila manžela.
„Ti Baudelairovi,“ rozkašlal se pan Poe, „přitom není důvod k obavám, posílám je na vynikající, velmi bezpečnou školu...“

Závěrečná poznámka: 

(Strohá akademie je pátým dílem třináctidílné Řady nešťastných příhod, momentálně moc hezky seriálově postupně zpracovávané. Ano, je po ní ještě osm dílů. Nebyla to bezpečná, vynikající škola. Slepičí převlek do repertoáru Olafových převleků myslím nepatří, ačkoli... Docela Pochybné. (Velmi Frivolní Dodatek.)

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Nevyvedený šlofík

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Tohle téma se prostě nedalo nevyužít ;)
Velmi volně navazuje na drabble Pro dobrotu na žebrotu.

Drabble: 

„Hej,“ sykla jsem a žduchla do Vendy. Ta se ale jen zavrtěla a ospale zabručela.
Znovu jsem upřela pohled na profesora chemie, který konečně s jedničkou propustil našeho spolužáka a vybíral si druhou oběť ke zkoušení.
Pořádně jsem s Vendy ležící na lavici zatřásla: „Kámo, vzbuď se! Dívá se sem!“
„Co?“ cukla sebou Vendy a při zvedání shodila rukou své pouzdro. Chemikář, doteď hledící do klasifikačního sešitu, se otočil za zvukem.
„Tak pojďte, Vendulo,“ vyzval moji spolusedící. Ta se pomalu zvedla a zpražila mě napůl naštvaným, napůl zoufalým pohledem.
Ve smířlivém gestu jsem zvedla ruce: „Sorry, já tě budila včas.“

Rád kosím zahradu

Drabble: 

"Milí deníčku dneska je ráno a já sem u babyčky. Budeme péct bábofku a jíst řísky a koukat na telku a učit se básničky. S ďedou budu kosit zahradu a natírat plot a lízt na strom pro třešňe. Pak se nesmý pít a já se jednou napil a pak sem blinkal a nelíbylo se mi to. To je konec já du za ďedou."

"Ahoj dědo, jak se máš?"
"Dobře, Janýsku, dobře. Vzbudíš prosím babičku?"
"Jasně, dědo," odhopkal Janýsek. Dědeček nic netuše dále četl noviny.

"Babi, vstávej!"

Nic

"Babi, vstávej! Dědo! Babička se nechce probudit, co jí je? Babi, PROBUĎ SE!"

Závěrečná poznámka: 

Jsem asi labilní člověk když mě napadne TOHLE.

Prozření

Drabble: 

Prudký náraz do stěny. Hučení v hlavě. Mlhavé vidění, touha vstát. Tenhle dům je cizí. Elektrické dráty dávno vzaly za své, jeden zbloudilý vysílá jiskry přímo proti mně. Padám, nořím se do lepkavé tekutiny, páchne železem. Celá místnost se jí plní. Brzy v té divné vodě utonu.

Ruka. Rozeznávám její obrysy jen matně. Dotkni se mě! Pomůžu ti! Ten vnitřní pocit je silný, jenže já už nemůžu.

Zamžourám. Vítá mě nemocniční pokoj. Něco stále drží mou ruku. Chlupatá potvůrka na mě cení zoubky. Probuď se! Mělas štěstí. To já tě zachránil ze spárů smrti. Zhluboka se nadechni. Budeme spolu dlouho…

Závěrečná poznámka: 

Společnost tvrdí, že každý z nás má svého strážného anděla. Ale musí být náš ochránce nutně nebeská bytost?

Obrázek uživatele Achája

Pusto

Úvodní poznámka: 

Pardon, já prostě musela. Je to trochu patos a vůbec ne poetický nebo hezký. Nějak mi letos nejde psát bezduchou srandu.
Citát v textu je od Jacka Kerouaca, z knihy Dharmoví tuláci.

Drabble: 

Rypadlo zarývá do země zuby, nechává za sebou krvavý šrám.
Hučení nese se nad mrtvou krajinou.

Automat v továrně rytmicky plive kusy plastu.
Zas další výrobek, bez kterého nemůžeš žít.

Řeka se líně převaluje betonovým korytem.
Občas vyvrhne kus bordelu a chcíplou rybu.

V pralese opadal poslední list.
Kytky znáš už jenom umělý.

Poslední nosorožec vypustil duši a byl tomu vlastně rád.
Zas další zvíře zmizelo z mapy.

Kdybys sundal si sluchátka a taky klapky na očích, slyšel bys...

V tomhle světě žít nemůžeš, ale přitom se nedá nikam jinam odejít.

Tak probuď se člověče, než zahubíš úplně Matičku Zem!

Obrázek uživatele Gwendolína

Ostrov beznaděje

Úvodní poznámka: 

Po včerejší pauze pokračujeme dál a konečně zjistíme, za kým se Harry vydal.

Drabble: 

Mozkomoři zmizeli z Azkabanu už dávno, přesto jako by z kamenných zdí stále
dýchala jejich mrazivá přítomnost.
Harry si, jako pokaždé, když tudy procházel, vzpoměl na na svého kmotra, který na tomto chmurném místě strávil tolik času, odsouzený za zločin, který nespáchal.
Přede dveřmi cely se vší silou přinutil spolknout svou lítost a vztek. Musí se soustředit na toho, za kým se sem vydal.
Vezeň vypadal na první pohled sešle a nezdravě. Ve spánku sípavě oddechoval a vzbudil se až po několikerém silném zatřesení. Pomalu a namáhavě se zvedal a Harry znovu po letech hleděl do kalných očí Luciuse Malfoye.

Obrázek uživatele may fowl

Dokola

Fandom: 
Drabble: 

Probuď se. Bílé světlo se valí do pokoje, není před ním úniku. Je příliš brzy, a přitom příliš pozdě. Napsal?

Rozlep jedno oko. Dotkni se telefonu, chyť se jej jako madla. Vytáhni se z polospánku. Kolik se za pět hodin změnilo?

Nevím, co čekáš. Nebuď hloupá. Mysli na jídlo, proboha. Vstávej.

Skřípění tramvají dole na ulici. Vítr. Ranní nutnosti. Okna jsou otevřená. Odejdi.

Nechoď oknem.

Nekonečná schodiště. Sedni si, nohu přes nohu. Aktualizuj stránku. Třeba někdo napíše něco, co tě zachrání. Poslouchej. Žvýkej. Dvanáct hodin seď, aktualizuj, poslouchej, žvýkej. Nekonečná schodiště. Prázdný pokoj.

Odlož madlo. Sleduj strop. Usni.

Probuď se.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Ta noc

Drabble: 

Z neklidného spánku ho probudilo, jak mu někdo třásl ramenem: „Todde!“
Charlieho, který klečel u jeho hlavy, viděl brečet dvakrát. Jednou, když dostal výprask od Nolana. Podruhé tu noc.

„Neil je mrtvý.“

Utíkal.

Ta slova mu rezonovala v hlavě. Zhroutil se do sněhu. Nevnímal už vítr a chlad, jen zíral do bílé krajiny. Tak nekonečné, jako byla bolest, kterou cítil.

„Bože, Neile,“ zašeptal, „nemůžeš mě tu nechat.“
Rozvzlykal se.
Jediný člověk, který měl Todda kdy opravdu rád, byl pryč.

„Tohle je jenom zlý sen. Noční můra. Už brzo se probudím,“ šeptal si, i když tomu sám v hloubi srdce nevěřil.

Závěrečná poznámka: 

Protože trocha depky takhle při večeru nikdy nezaškodí

Rozkaz číslo 275

Drabble: 

VEVERKA Z BITÝŠKY: Probuďte se, přednosto! Máme pohotovost!
HYNEK Z MICHLE: Počkej, Veverko, počkej. Nezdálo se ti to, náhodou?
VEVERKA: Přišel rozkaz shora.
HYNEK: Hele, Veverko, a jsi si jistý, že to byl příkaz shora?
VEVERKA: Jistě, když jste byl kontrolovat stráže, přistál tady svitek.
HYNEK: Mám ale to smůlu. Proč já nikdy nevidim, jak to padá. Kde ho máte?
SMYL FLEK: Já to zapomněl opsat a originál už jsem hodil vojsku.
HYNEK: Cos to proved, Fleku?! Teď máme chybu v úředním dokumentu! Viš, co to znamená?
VEVERKA (se hlásí): Já vim! Já vim!
HYNEK: No?!
VEVERKA: Průšvih u Vaška!

Obrázek uživatele Dia

Morning chirp before coffee

Fandom: 
Drabble: 

Wake up, my little Peter Pan
you’re already a grown man

Wake up, the sun is up.
Dream is over.

Wake up, my lovely bird
be wary, say the right word

Wake up, face everything.
Put the mask on.

Wake up, my small bear
be careful about what you wear

Wake up, it’s time to go.
Leave it behind.

Wake up, my tiny bumblebee
you may no longer feel free

Wake up, you're an adult.
don’t show weakness.

Wake up, my midnight dream
the reality may seem mean

Wake up, you just have to.
you have a long way ahead.

Probuzení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedná se o příběh z blíže neurčeného universa.

Drabble: 

Jak vypadá skutečné zlo?
Stal jsem se svědkem mnoha utrpení. Viděl jsem snad všechny druhy bolesti.

Neptají se na názor. Nedávají na výběr. Řeknou: „Konej!" a já konám.
Jsem pouhým nástrojem. Využívají mě jako vykonavatele činů, kterými si sami nechtějí ušpinit ruce.

Krev stéká po mých dlaních. Bezmocně si přeji, ať už to skončí. Ať už uplyne lhůta, po kterou jsem povinen sloužit, a já mohu opět zkamenět.

Říká se, že kameny nic necítí...

Proč se tedy třesu strachem, že další mág temnoty najde mé útočiště?
Děsím se toho, až někdo další vykoná příslušný rituál a pronese osudné:
„Probuď se!“

Závěrečná poznámka: 

Kamenní strážci. Léta jsou kamenem v horách, dokud se nenajde někdo, kdo je (rituálem prováděným za úplňku) probudí. Tomu jsou pak nuceni sloužit do dalšího úplňku.

Obrázek uživatele Melody Harkness

Daddy

Fandom: 
Drabble: 

Sam had for a change a nice and peaceful dream. But suddenly there was a weird shouting and bouncing on his bed. "Wake up! Wake up, daddy!" The last word made him spring out of the bed. Daddy? Who the hell is a daddy?
There was a little girl, she couldn't be older than three. Her eyes were golden and she was looking at him in the way only little kids can do... with pure joy shining in her eyes.
There was only one person who could know what the hell is happening. "Gabrieeeel! Get your feathery ass here, now!"

Závěrečná poznámka: 

Ani nevim co napsat :D snad jen že sem už velmi dávno podlehla Sabrielu :D

Obrázek uživatele Aziz

Konspirace

Drabble: 

"Hrošice je upír," prohlásila Snílka a na počítači si přepla další snímek prezentace. Bylo pozdě večer, ale celé osazenstvo klubovny ji bedlivě sledovalo.
"Je jí-- tolik kolik jí je, a vypadá hodně zachovale. Nikdy jsem jí neviděla dotknout se kříže nebo stříbra," vypočítávala Snílka na prstech. "Podle účesu soudím, že do zrcadla moc nekouká. Jsem si tak na devadesát pět procent jistá, že by jí kůl do srdce oddělal."
Posluchači tajili dech.
"Otevřete oči!" vyzvala je Snílka, "koukli jste se někdy někdo pořádně na ty její špičáky?"
"Jasně, a Trubec je včelodlak," ozvalo se posměšně zezadu.
"O tom možná jindy."

Obrázek uživatele Arenga

Na cestě za pomstou

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Přemýšlela jsem, jak tohle téma pojmout, možností by bylo celkem dost, ale nakonec jsem se rozhodla, že trochu vykradu sama sebe. Následující kousek je trochu upravený (krátila jsem že 150 slov) úryvek z mojí povídky Mstitel (vloni se umístila v soutěži O dračí řád, tak doufám, že bude časem někde veřejně k přečtení)
Jestli jsou vám někomu některé postavy trochu povědomé, tak pro oživení můžete kouknout na tohle predloňské (Sny, v nichž přicházejí mrtví - http://www.sosaci.net/node/20825) a tohle loňské drabble (Deset tisíc - http://www.sosaci.net/node/25654).

Arminovi ze Starmelu je v tomto drabble 17 let a vypravil se se svými muži za hory, aby našel muže, který před několika lety zabil jeho staršího bratra.

Drabble: 

Do útoku zbývalo několik hodin. Spát Armin nechtěl. Pozoroval hvězdy, přemítal, že za pár hodin naplní přísahu složenou u otcovy rakve.
Po chvíli stejně zdříml, dokonce se mu zdály sny. V posledním spatřil Thelfa-Sörena. Viděl i sebe a chtěl se bratra konečně zeptat, co mu pořád chce - jestli pomstu, brzy ji dostane!
Promluvit však nedokázal. Jako by měl jazyk přilepený k patru, nezmohl se na víc než neartikulované huhlání.
Thelf-Sören mu položil ruku na rameno. „Ví o tobě,“ pravil naléhavě. „Vstávej, spáči,“ šeptl, vzápětí se jeho tvář rozplynula v mlze.
Armin procitl.
Tohle nebyl obyčejný sen.
Vždyť mrtví neznali čas...

Obrázek uživatele Birute

Sowulo

Úvodní poznámka: 

Těžce inspirováno komiksem Valhalla od Petera Madsense.

Drabble: 

Nějak na ni zapomněli. Bylo to pochopitelné, všichni měli dost starostí sami se sebou.
Bratři bojovali proti bratrům, sourozenci ničili svazky rodu, ženy zrazovaly, muži jim zdárně konkurovali a nikdo nikoho nechtěl šetřit.
A ona vybledla, zeslábla a choulila se ve tmě.
Občas skoro procitla, ale víčka měla těžká. Vlastně si nevybavovala, co by za nimi měla hledat.
Dřímala v mezisvětí, kde končily ztracené věci.
Dunění ragnaröku bylo tak vzdálené.
Pak jí na těle spočinula podivná váha. Meč jejího bratra. Ten, kterého se kdysi vzdal z lásky.
A její oči zaplály a z břitu v jejích rukou se znovuzrodilo slunce.

Závěrečná poznámka: 

Freya je severská bohyně lásky, krásy a magie.
Frey, její bratr, se vzdal kouzelného meče, aby mohl získat obryni Gerdu, a pak se při ragnaroku nedokázal ubránit vůdci ohnivých obrů Súrtovi.
Sowulo je runa slunce.

Stránky

-A A +A