"Prosím, prober se!" slyšel Jindřich zoufalý hlas vrbové dívky.
Pokusil se pohnout, ale tělo ho neposlouchalo. Cítil se strašně slabý.
"Klíč. Máme ho?" zašeptal a pomalu otevřel oči.
"Ano. Ale to není podstatné," prohlásil Jan a pomohl mu na nohy. "Jsi v pořádku?"
Jindřich nechápal, proč se jeho společníci tváří tak vystrašeně
A pak si vzpomněl...
Měl ruku uvězněnou v kmeni stromu. V dlani cítil klíč, ale ruka byla zaseklá. Jakoby vrostla do kmene.
A poté, ač byla blankytně modrá obloha, do stromu udeřil blesk.
Jindřich nechápal, jak to přežil. Jedním si ale byl jistý. Další klíč vyndá někdo jiný.