Společnost mrtvých básníků

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Jsi to ty?

Drabble: 

„Neile?” ozval se matně povědomý hlas. Wilson ucítil na předloktí až příliš silný stisk.
„Promiňte, musel jste si mě s někým splést.”
Muž ho obrátil obličejem k sobě.
„Neile, to není možné! Vždyť jsi…” Hlas se zadrhnul v hrdle. „Nevzpomínáš si? Todd. Todd Anderson.”
To jméno spustilo sérii obrazů. Sen noci svatojánské. Jeskyně, saxofon. Básně. Mladší verze tohoto muže sedící na protější posteli a usmívající se na něj. Hrozný žal a bolest.
Wilson zavrávoral a posadil se na podlahu. Todd si dřepl naproti němu. Brečel, ale přes slzy se usmíval.
Ten úsměv poznával.
„Já myslel, že jsem tě ztratil.”
„Todde?”

Závěrečná poznámka: 

Nemůžu se přenést přes to, že Robert Sean Leonard hrál Neila Perryho (který byl otcem nucený stát se lékařem) a o nějakou dobu později pak Jamese Wilsona, onkologa.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Zpívám rád

Úvodní poznámka: 

Nahrazuju si téma z 19.4. - Hlasy z hlubin.

A je to veselejší, jak jsem slibovala.

Drabble: 

Světla baterek osvětlovala noční les jen sporadicky. Todd a Neil naštěstí cestu k jeskyni znali důvěrně. Vedly je i zvuky, které normálně do lesa nepatřily.
Z nitra jeskyně se ozývalo náhodné halekání. Kluci se na sebe podívali. Ani to nemuseli vyslovit. Charlie.
Skutečně - zmíněný mladík stál s rozpřaženýma rukama uprostřed ostatních a provozoval jakési hlasové cvičení.
„Snažíš se vyhnat veškerou zvěř z lesa, Charlie? Nebo vábíš samičky?” popíchl ho s úšklebkem Neil, když se skláněl, aby vešel do jejich úkrytu.
„Nuwando, Neile! A máš snad něco proti mému zpěvu? Navíc,” dodal Charlie samolibě, „jdete pozdě. Kritizuj, až budeš chodit včas.”

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Takhle to nikdy nemělo skončit

Drabble: 

Doufal v pochopení. Že jeho otec někde hluboko v sobě najde zbytky toho nadšeného mladíka plného očekávání, kterým jistě jednou, jako Neil, byl.

...

Co mohl očekávat? Odhodlal se otevřít a být šťastný. A to ho teď úplně zničilo. Byl zase úplně sám, navíc s hlubokým šrámem v duši, který jako by se nikdy neměl zacelit.

...

Chtěl jenom, aby ti kluci nepromrhali své mládí. Aby si nenechali utéct všechny krásy života, verše a víno a smích a jaro a hvězdy a lásku a hudbu a pocity tak silné, že je člověk cítí až v morku kostí.

Takhle to nikdy nemělo skončit.

Závěrečná poznámka: 

Mám pocit, že se s těmi depkoidními drabbly z tohoto fandomu už dost opakuju. Dávám si předsevzetí, že to další, co z Básníků napíšu, bude aspoň trochu optimistické nebo milé nebo tak něco.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Jak dál?

Úvodní poznámka: 

Varování: sebevražedné myšlenky

Drabble: 

Co teď může dělat?
Dneska se cítil živý jako nikdy. A to mělo skončit.
Nechtěl studovat medicínu. Toužil být hercem.
Má smysl pokračovat, když nebude šťastný?
Ale co Todd?
Nemohl ho tu nechat. Ale tak jako tak bude muset pryč. Kdo ví, kdy by se mohli znovu setkat.
Zvládne to?
Jak dál?
Otevřel okno a zhluboka se nadechl. Ledový vzduch ho zaštípal v hrdle.
Shořet nebo vyhasnout?
Zažít nebo přežívat?
A co Todd? Ani se nerozloučili...
Byl zahnán do kouta. Moc možností nezbývalo. Jedna byla horší než druhá. Bude se muset nějak rozhodnout.
Srdce se mu svíralo strachem.
Co teď?

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vlastně nežil

Úvodní poznámka: 

Jsem úplně vygumovaná, včera jsem nebyla schopná napsat nic. Ještě že máme ten nedělní bonus.
Ani se mi to moc nechtělo zveřejňovat, ale BJB.

Drabble: 

Tolikrát ho odmítla. On se naopak odmítl vzdát naděje. Knox se šťastně usmíval, když si odváděl Chris zavěšenou do jeho rámě.

Charlie věděl, že z toho průšvih, když Camerona praští. V ten moment ale nešlo udělat nic jiného.

Konečně věděl, co chce. Přestože to znamenalo, že se bude muset vzepřít otci. Neil chtěl žít svůj život. A když nesměl...

Toddovi se strachem třásla kolena, když stoupal na lavici. Bylo to to nejmenší, co mohl pro pana Keatinga udělat.

...

Společnost je chtěla osekat a vecpat do svých škatulek.
Ale oni odmítli vzdát se možnosti žít naplno a vysát všechen morek života.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Chybíš mi

Úvodní poznámka: 

Pro člověka, který se pomalu není schopný rozhodnout, co si dá k snídani, bylo vybrat jediné drabble celkem oříšek.
Nakonec jsem ale zvolila tohle. Nevím, jestli ho považuju za nejlepší. Ale letos jsem hodně psala verše a tahle báseň je pro mě opravdu niterné dílo. A myslím, že je to i důstojný zástupce všech mých poetických kousků.
Původně napsáno na téma č. 19 Hřích, který se neodpouští.

Drabble: 

Neile
Chybíš mi
Za těmihle proklatými zdmi
Se nemůžu nadechnout
Jako bych se topil
Nejsem dost silný, abych se vzchopil
S tebou jsem se cítil celý
Teď jsem zhasl, jsem vyhořelý
Tvoje postel je studená a prázdná, ale voní jako ty
Občas v ní ležím a myslím na tebe
Když jsi byl se mnou, byl to jen kousek do nebe
A teď jsem zpátky v pekle
S tebou čas utíkal, teď se šine vlekle
Moc mi chybíš, Neile
Každá další chvíle
Bez tebe je pro mě utrpení
Můj Neile
Jak jsi mě mohl opustit?
Nevím, zda ti někdy dokážu odpustit…

Závěrečná poznámka: 

Chtěla bych se zeptat, zda je tady nějaká dobrá duše z Ostravy či nejbližšího okolí, která se dostaví na Piknik. Letos se bohužel nemohu zúčastnit a hledám někoho, kdo by mi mohl přivézt odměnu až sem do ocelového srdce republiky. :)

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Chybíš mi

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 19 pro datum 19.4. Hřích, který se neodpouští.
Nevím, jestli tam to téma je, dost jsem se s tím prala, ale když tak jeden bod oželím.
A všem vám přeji požehnané Velikonoce!

Drabble: 

Neile
Chybíš mi
Za těmihle proklatými zdmi
Se nemůžu nadechnout
Jako bych se topil
Nejsem dost silný, abych se vzchopil
S tebou jsem se cítil celý
Teď jsem zhasl, jsem vyhořelý
Tvoje postel je studená a prázdná, ale voní jako ty
Občas v ní ležím a myslím na tebe
Když jsi byl se mnou, byl to jen kousek do nebe
A teď jsem zpátky v pekle
S tebou čas utíkal, teď se šine vlekle
Moc mi chybíš, Neile
Každá další chvíle
Bez tebe je pro mě utrpení
Můj Neile
Jak jsi mě mohl opustit?
Nevím, zda ti někdy dokážu odpustit…

Závěrečná poznámka: 

Na papír s básní dopadlo několik slz. Todd si utřel tvář hřbetem ruky a pokusil se v sobě udusit vzlyky. Odvrátil se od svého psacího stolu a podíval se na Neilovu postel. Byla zoufale prázdná.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Ta noc

Drabble: 

Z neklidného spánku ho probudilo, jak mu někdo třásl ramenem: „Todde!“
Charlieho, který klečel u jeho hlavy, viděl brečet dvakrát. Jednou, když dostal výprask od Nolana. Podruhé tu noc.

„Neil je mrtvý.“

Utíkal.

Ta slova mu rezonovala v hlavě. Zhroutil se do sněhu. Nevnímal už vítr a chlad, jen zíral do bílé krajiny. Tak nekonečné, jako byla bolest, kterou cítil.

„Bože, Neile,“ zašeptal, „nemůžeš mě tu nechat.“
Rozvzlykal se.
Jediný člověk, který měl Todda kdy opravdu rád, byl pryč.

„Tohle je jenom zlý sen. Noční můra. Už brzo se probudím,“ šeptal si, i když tomu sám v hloubi srdce nevěřil.

Závěrečná poznámka: 

Protože trocha depky takhle při večeru nikdy nezaškodí

-A A +A