Z neklidného spánku ho probudilo, jak mu někdo třásl ramenem: „Todde!“
Charlieho, který klečel u jeho hlavy, viděl brečet dvakrát. Jednou, když dostal výprask od Nolana. Podruhé tu noc.
„Neil je mrtvý.“
Utíkal.
Ta slova mu rezonovala v hlavě. Zhroutil se do sněhu. Nevnímal už vítr a chlad, jen zíral do bílé krajiny. Tak nekonečné, jako byla bolest, kterou cítil.
„Bože, Neile,“ zašeptal, „nemůžeš mě tu nechat.“
Rozvzlykal se.
Jediný člověk, který měl Todda kdy opravdu rád, byl pryč.
„Tohle je jenom zlý sen. Noční můra. Už brzo se probudím,“ šeptal si, i když tomu sám v hloubi srdce nevěřil.