DMD č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel

To je ta země zaslíbená.
Dlouhé vlasy, krátký rozum!
Vidím město veliké…
Hle, synové, tři pruty!
Svatý Václave, nedej nám zahynout.
Zle, matičko, zle!
Sláva Otci vlasti.
Nepřátel se nelekejme!
Z Čech až na konec světa.
Ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj.
Praga magica.
Vyhodit z okna!
Pro větší slávu Boží.
Cílem panovníka je blaho poddaných.
Zachovej nám, Hospodine, císaře a naši zem.
Hej, Slované!
Národ český nezahyne!
Tak nám zastřelili Ferdinanda.
Nebát se a nekrást.
Věrni zůstaneme!
Heil Hitler!
Ať žije mír!
Kupředu levá! Čest práci!
Demisi! Demisi!
Havel na Hrad!
Hlavu vzhůru!
Myslím to upřímně.
Nevaž se, odvaž se.

Píííp pip pip píííp pip píííp morseovky. Služby na řízení letového provozu jsou ve skutečnosti nuda a máte z nich hlavu jako pátrací balón.

Lancastrian Star Dust, toho času někde nad Andami:
ETA SANTIAGO 17.45 HRS STENDEC
Cože?
A proč se neozývá?

Zmizel beze stopy.
Je rok 1947, a svět obíhají zaručené zprávy o mimozemštanech v Roswellu.
V roce 1970 začne vycházet ufologický časopis Stendek.
V roce 1999 debutuje švýcarský hudebník Stendeck. Čtyři roky nato hudební skupina Stendec. Neznámo kdy hudebník Phil Stendek.

V roce 1998 dva horolezci najdou části vraku u ledovcového splazu.
Realita je vlastně docela fádní.

„… proto vám bibliotéku Jeho Milosti páně s pilností sepsati, registrum pořádné všech knih učiniti, knihy vytírati a opatrovati, náležitě facultates a scientates rozděliti, i do polic srovnati ukládáme.“

Václav si povzdechl. Nelehký úkol obdržel. Přejel očima sudy a truhly vycpané slámou a starým papírem, plné knih. Převezli je na Třeboň z Českého Krumlova, rožmberský vladař je chce mít po ruce.

Čím začít? Na papír heslovitě zaznamenával další postup:
- vytřídit do pěti skupin (teologické, historické, filozofické, právnické, lékařské)
- seřadit skupiny dle abecedy
- sepsat katalog.

Během sedmi let Václav Březan, rožmberský knihovník, roztřídil, zkatalogizoval a hesly doprovodil jedenáct tisíc knih rodové knihovny.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nešiel dole za predsedom, keď ťa zasa zháňal.
- Starý môj, a bolo mu treba ten nový informačný systém zavádzať?
- A čo mal robiť, keď mu to z Bratislavy nakázali? Povedali mu, že nástenka nie je dostatočne moderná. A pritom ju celkom nedávno vymenil z červenej za modrú.
- No, a čože dnes chce?
- A vari si nespomínaš, že je to práve mesiac, čo si mu ten systém predal? A ako si mu nastavil, že si každý mesiac musí heslo meniť?

Ať žije Masaryk, Pryč s Rakouskem, Lide československý, Poetismus je korunou života, Stávka horníků, Heim ins Reich, Německo vysvobodí Evropu od židovsko-bolševického teroru, My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova, KSČ se řídí vůlí lidu, Zboží z Jednoty do každé samoty, Servít je vůl, Naší vesnicí imperialistický agent neprojde, Mléko všem dětem, Lenine vzbuď se, Brežněv se zbláznil, Zdraví, sílu, najdeš v sýru, Plníme usnesení XV. sjezdu, Dovolená bez starosti, dovolená s Čedokem, Nechte zpívat Mišíka, ČSSD – lidskost proti sobectví, Jemný ovocný od Danone, Nechceme opoziční smlouvu, Volím Karla, Demonstrace proti radaru, Stop migrantům, Zákaz kouření.

Každá doba má svoje hesla.

Deník 3.8.2017

Viku.
Když tě ve dne oslovím takhle, "Viku", znamená to, že se mi v noci o tobě zdálo. Přišel jsi do mého pokoje, Viku, a místo toho, abys mě políbil, jak se to ve slušných rodinách dělá, strčil jsi mi prsty do úst. A těmi prsty, které já sál a hltal, jsi mi doputoval do kalhot a já šeptal "Viku, Viku, Viku...".
Když ti jindy na nejobyčejnější věci odvětím "Nemůžeš!", naoko vzdorovitě, myslím tím, že můžeš cokoliv chceš. Že si se mnou můžeš dělat cokoliv chceš.
Jenže ty nevidíš, neslyšíš.
Mám ti sepsat slovník, natvrdlý Viku?

Lidé byly tak nesmírně naivní. Jejich hesla, která měla chránit nejtitěrnější tajemství a nejtemnější zákoutí jejich duše, byla tak jednoduchá na prolomení. Své bankovní účty si chránili lépe, ale i ty byly hravě dobyty díky jeho robotímu intelektu a nemožnosti se unavit.
"1234? To jako vážně? Je to lepší než 'heslo', ale ne o moc..." kroutil hlavou robotí hacker.
"Qwerty? Pch. A copak je tohle? Letmein. Lidé jsou tak neschopná stvoření."
Už byl jen několik kliknutí od svého cíle, když tu najednou ho zarazil podivný obrázek.
Nedokázal rozluštit, co na něm bylo.
"Dokažte, že nejste robot," četl. "A do hajzlu!"

Neznáte heslo ke kódovému zámku?
000
001
002
003
004
005
006
007
008
009
Ok, taky to jde. Na malém zámečku tisíc kombinací vyzkoušíte, ani nevíte jak.
Dobře, třeba za 16 minut (vteřina na kombinaci).
Pokud je to ale mizerný zámeček, můžete postupovat jinak.
Stačí táhnout za očko zámku. Jeden z voličů bude (díky nepřesnosti výroby) klást největší odpor, tak točíte s ním, dokud odpor při otáčení neklesne. V tu chvíli vnitřnosti zámku začnou nejvíc tlačit na jiný volič.
Zjistíte, který to je a opakujete postup.
Dtto na třetím. A voilà, otevřeno. Jste vevnitř! Odhaduji že za 40 vteřin.

Drak posedával před jeskyní, hlavy složené v dlaních, jedna přes druhou, protože jak jinak by se mu tam mohly vejít, že. Vypouštěl z nozder obláčky dýmu, prý to pomáhá proti stresu. A nadváze. Nechápal, proč se kocour už třetí den nevydal do lesa. Třeba se mu něco stalo…Když tu zaslechl z druhé strany jeskyně podivný šepot.
„Pistácie. Arašídy. Kešu. Sezame, otevři se. Proč to sakra nefunguje?!“
Drak sledoval zpovzdálí neznámého návštěvníka exotického zjevu a koutky mu začaly cukat v bezmála amerických úsměvech. Že by konečně přišel jeho čas?
A to ještě netušil, že se za chvíli přiřítí dalších 40 fešáků.

Z císařova rozkazu - vlastně to nařídil císař mrtvý již několik stovek let, ale rozkaz stále platil - byly esence nutné k výrobě keriaktů přísně hlídány. Nejen lidskými strážemi, ale hlavně zvláštními zámky, které se daly otevřít pouze hesly.
Leokastis zajišťoval jejich pravidelnou změnu - o půlnoci a v poledne - a náležitou obtížnost. První nebyl problém. Druhé trestuhodně zanedbal. Podlehl klamnému dojmu, že obezřetnost je zbytečná námaha. Dvě stovky let se přece nic nestalo…
Jedno odpoledne změnilo všechno.
Pachatel byl zahlédnut, nikoli chycen.
Urychleně opustil Rifas - Leokastis musí za ním. Za každou cenu nalézt keriakt, který bude vytvořen. Přestože nemá tušení, jak vypadá…

Rodina trollů, která nám nekonečné kilometry úspěšně blokovala cestu, začala bojovat mezi sebou. Otec troll zakopl, spadl na stolek Fruktansvärd a nohou, která se z něj ulomila, začal ohrožovat okolí.
Schovali jsme se do skříně Överleva a díky nordistovi v našich řadách jsme rozkódovali nástrahy hladové postele Järv i sběrného koše Njure.
Schodiště ovšem ovládla hyperrealistická plyšová zvířátka, která se v kuchyňském oddělení vyzbrojila rozbitými skleničkami Försiktigt a noži Rikdagsval.
„Ještě musím najít lampičku Midnattssolen!“ protestoval bratr.
„Na to zapomeň!“ zavrčel nordista a začal se za tónů „How do you do“ probíjet dekorativní palicí na stloukání másla Gråta k východu.

“Chceme svobodu!” křičí, “chceme spravedlnost! Chceme bezpečnou zemi!”
Hádají se, přestrkují, ukazují jeden na druhého. V ústech vznešená hesla, ale v myslích jako by se usídlil ďábel.
“Nechceme, aby nás ohrožovali! Nechceme, aby nám sebrali naše tradice!
V době změn ukazují svou pravou tvář.
“Ať chcípnou! Bojíme se o svoje děti!”
Bijí se slovem za své hodnoty, ale sami zapomínají, jaké jsou. Ne nepodobni Boschovým kreaturám odsuzují jiné k záhubě, bez lítosti, bez soucitu.
“Vlastizrádci!” ukazují na ty, kteří vyjadřují pochopení.
Zapomínají, že nakonec jsme všichni jen obyčejnými lidmi, že všichni v hloubi srdce toužíme po totémž.
Žít v míru.

Operativní cestou získán poznatek o radikalizaci vnitřního protivníka. Objekt DOKTOR-19 v úzkém kruhu neidentifikovaných exponentů tzv. Charty (mj. objekt IVAN) prohlásil: "Skončil čas hesel, nastává čas činů."
Mimořádně závažná informace získána 25. 10. 1978 spolehlivým pramenem (ZTÚ DIAGRAM), ihned předána X. správě.

***

Někdy si už o tátu dělám vážné starosti.
Z jeho pracovny se včera ozývalo rádio, šoupání židlí a ťukání skleniček, nakoukl jsem, kdo přišel. Byl tam úplně sám! Mrkl na mě a nahlas prohlásil:
"Ahoj, Ivane, posaď se. Jsme všichni. Musíte vědět, že skončil čas hesel a nastává čas činů!"

Deníkový záznam M. B. z 26. 10. 1978

Ani po hodině se Hamilton nemohl přestat třást.
„Prý Bez hesla nesmí dovnitř ani Washington, pane! Idiot.“
Laurens se rozesmál. Hamilton mu v pomstě přitiskl promrzlé nohy na lýtka. „Máš být na mojí straně!“
„Samozřejmě že jsem, chudáčku Hamiltone. Že si takhle dovoluje dělat svou práci.“ Laurens ho políbil na nos. „Ale jak si mohl zapomenout heslo?“
I v šeru bylo vidět, že se Hamilton rozzářil. „Mám plnou hlavu někoho jiného.“
Další polibek šel na tvář. „A kdo je ten šťastlivec?“
„Slečna Schuylerová.“
Poslední polibek se zastavil jen kousek nad rty. Ale Hamilton si toho ve svém štěstí ani nevšimnul.

´ŘÍM JE VĚČNÝ!´
´ZDE VLÁDNE BOŽSKÝ CAESAR!´
´SLÁVA CÍSAŘI!´
´Nech se naverbovat! Žold ve zlatě! Pravděpodobnost povýšení 2,0 %!´

Památné kameny, cedule, billboardy. Nejméně třetina hesel byla dokonce v barvách.
„Působivé,“ komentuje malý Gal výzdobu ulic.
„Bolí mě z toho oči,“ reaguje Obelix kysele. „Kde jsou mí Římánci?“
Asterixovi je taky divné, že po nich není ani vidu... Když za nejbližší vývěskou spatří vyčnívající přilbici.
„Hej! Vojáku! Kde najdeme velitele?“
Plechové brnění zachrastí.
„Říman!“ nahne se Obelix z vozu prudce, až Královna pohoršeně zafrká.
„Nech toho, Obelixi, je jen jeden,“ krotí ho kamarád. „Takže?“
„H-h-h-hlavní na-na-na-náměstí. C-c-c-ctihodný T-t-t-taxus,“ vydrkotá vojáček.