DMD č. 8. pro 8. 4. 2018. Téma: Už nejsem dítě!

Obrázek uživatele Skřítě

Vydali se hledat štěstí a dostali leda pěstí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík.

Opět se omlouvám všem se vztahem k této knize :-)

Drabble: 

"Nejsem dítě", zařval Olle, "nebudu si hrát!"
Lasse s Bossem už ho začli neskutečně štvát.
Do světa se každý vydal,
Lasse krávám mrvu kydal.
Bosse si založil firmičku s chlastem,
bohužel podlehl finančním pastem.
Těžko říct zda bručí nyní v C-dur nebo moll,
soudili ho kdesi v Čechách v kauza Metanol.
Olle ty dva teplé bratry neviděl už věky,
má váženou klientelu a odsává špeky.
Liposukci potřebuje taky Britta s Annou,
Lisa dělá uklizečku a je starou pannou.
Anna vede jistý podnik,
dřív šlapala před ním chodník.
Neklaďte to osudu za hřích nebo vinu,
prostě štěstí neměly děti z Bullerbynu.

Závěrečná poznámka: 

Dodatek aneb co se do povídky nevešlo:

Britta učí ve škole místní malé zmetky,
už má syndrom vyhoření, rozdává jen pětky.

Obrázek uživatele Roedeer

Slibuješ?

Úvodní poznámka: 

Nestihl jsem dřív, takže bez nároku na bod.

Navazuje na drabble Hádě rajské: http://sosaci.net/node/29943

15+

Drabble: 

"Nepřišel jsi."
U večeře nebyl nejvhodnější čas načínat diskuzi, ale Jakub pocítil palčivou potřebu konfrontovat Viktora s jeho zradou.
Matka pobíhala někde kolem. Otec dochucoval salát. Helena míchala sangriu. Nikdo nic netušil.
"Nezajímají mě tvý dětinský výstřelky."
Mělo to zabolet, ale Jakub už zosnoval odpověď. "Ó, já už nejsem dítě, Viktore."
V soukromí pod ubrusem zajel rukou Viktorovi mezi nohy a položil ji přes kalhoty na jeho penis. Nikdy si nedovolil tolik.
"Ještě chvíli mě pokoušej," ucedil Viktor, "a přísahám, že tě jednou vohnu a vymrdám tak, že budeš prosit o slitování."
Zaleskl se lasiččí úsměv, ruka vzrušením stiskla. "Slibuješ?"

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Věk je relativní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zase jednou čerpám inspiraci z novely Tarkin od Jamese Lucena - mojí nejoblíbenější SW knihy.
Vím, že to není úplně všeobecně známá část SW světa, ale kromě tohohle mě na to téma napadnul už jen Michal David a jeho:
"Tátovi nesmím zkřížit krok,
pro něj jsem pouhej disko cvok,
pro mámu pořád jen dítě jsem..."

:-D

Drabble: 

Grand Moff Tarkin věděl, že pokud má Tellera dostat dřív, než ho stačí při nejbližší příležitosti odstřelit, bude třeba ho vylákat z úkrytu. K tomu ale bude muset sehrát roli návnady a jen jediný člověk mu při tom může krýt záda - prastrýc Jova.
Zadal kontakt a čekal až druhá strana potvrdí spojení.
"Jak je to dlouho, co ses naposled ozval, kluku zatracená?!" vybafnul na něj téměř stoletý stařík hned jak ho uviděl.
"Víš, že už je mi padesát?" ušklíbl se na to pobaveně.
"S tím na mě nechoď, nemyli si, že tě to omlouvá z lovecký výpravy se starým strejdou!"

Závěrečná poznámka: 

Těsně navazuje drabble Chystání pasti z 11.4.2018.

Obrázek uživatele George

Umění pošetilosti

Úvodní poznámka: 

Jistě znáte Ministerstvo švihlé chůze :)

Drabble: 

„Táta vejde do krámu a najednou třeba začne jako cupitat, nebo dělá takový divný obří kroky“.
„Oni ale nějak poznaj, že se na to chystám a dělaj, že ke mně nepatří,“ smál se Vašek, „Mě to teprve napadne a všichni už jsou deset metrů za mnou“.
„Protože ty se vždycky zatváříš děsně potutelně“ obvinila ho nejstarší Anička.
„Začne se pochechtávat,“ obrátil se Matyáš s trpitelským výrazem k ostatním u stolu, „všichni na něj koukaj“.
„Jo, když se táta takhle zatváří, tak nasadit kapuci a klidit se“ doplnila Terezka.

„Bombasácký“ zhodnotil to Vašek spokojeně, pobavený pohoršením, jež u svých potomků vyvolal.

Škádlení

Fandom: 
Drabble: 

Španělsko pozoroval dospívajícího chlapce. Opíral se o zábradlí terasy, nejspíš si chtěl uplivnout. Jak je to dlouho, co ho vyrval z rukou Osmanské říši? Za celou dobu si k tomu náladovému stvoření nedokázal vytvořit pouto. Předsevzal si, že z něj vychová gentlemana. Nadlidský úkol.

Teď se k němu Romano obrátil, v očích znechucení. „Už nejsem dítě! Přestaň mě furt špiclovat!“

Antonio pamatoval doby, kdy ho hnědovlasý chlapeček tloukl do břicha, žvatlal: „Vať mi jajče! Vať mi nos!“ Ten roztomilý klučina zmizel. Místo něj tu stálo klející, věčně nespokojené cosi. Za chvíli ho vztek přejde. Přijde loudit. Měl rád tohle usmiřování.

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Antonio Fernandez Carriedo (Španělsko)
Romano Vargas (Jižní Itálie)

Obrázek uživatele Keneu

Žádný benjamínek

Drabble: 

Říkals mi Benoni
očima jsi mi spílal
Tu cos měl nejvíc rád
do hrobu jsi skrýval

Z tvých synů nejmladší
však bez máminy sukně
s Josefem za ruku
a pořád trochu smutně

Když zmizel bratr můj
upínal ses jen ke mně
síly se ztrácejí
a zbělelo tvé témě

Svých synů otěže
však stále pevně třímáš
jdou kam jim přikážeš
a ty ve stanu dřímáš

Já z Ráchel jediný
teď zlomit chci tvou vůli
Simeon vězněný
mi spánek trhá v půli

Žádný benjamínek
dospělým jsem přec mužem
tvé vůli navzdory
jít do Egypta můžem

S tvým požehnáním
jít do Egypta můžem?

Obrázek uživatele Tess

Dobré jídlo je důležité

Úvodní poznámka: 

Tak tedy pokračujeme s Rezkou.

Drabble: 

Hospoda byla plná hluku, kouře a opilců, ale vařili tu dobře. Pokoje měli malé, čisté a levné. Rezka přespávala v tom s výhledem na moře.
Teď seděla v jídelně a loupala krevety.
„Nejsem žádnej malej usmrkanec,“ hlučel mladíček u nálevního pultu. Bylo mu sotva šestnáct. „Báchorkama mě neoblafnete. Nadlidský schopnosti? Dávný války? Stvoření z temnot? Zatahej mě za druhou nohu, na tý mám rolničky.“
Štamgasti se opatrně zasmáli. Nejeden z nich hodil pohledem tam, co seděla Rezka. Někteří ji znali dobrých padesát let.
Ona si jen dál vychutnávala krevety.
Neřekne nic. Proč taky. Nebude se hádat. Z toho vyrostla dávno.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Lady Lestrade

Rozčilující v každém věku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Slash - bez omezení

Drabble: 

„Juchů, už nejsem dítě,“ zajásal Harry.
„Bez ohledu na to, že jsme vyřešili následky tvé nehody s omlazujícím lektvarem a už ti nejsou čtyři, ty, Pottere, budeš dítě pořád,“odvětil kysele Snape.
„Hmm… To doufám, že ne, protože to by bylo fakt divné… Myslím to…“ Zamával rukou mezi nimi.
Severus jej zpražil pohledem, který by spálil Slunce.
Harry se rozesmál a vtiskl polibek na rty svého přítele.
„Ovšem musím uznat, že tvoje výška má jednu nespornou výhodu,“ odvětil po chvíli Snape.
„Ano? A copak to může být?“ zavrněl Harry.
„Už dosáhneš do kredence, takže mě nebudeš otravovat s každou sušenkou.“

Obrázek uživatele Esti Vera

Dobré úmysly

Fandom: 
Drabble: 

"To přece nemyslí vážně! Jak mi to může zakázat?"
"No tak, Harry, profesor Brumbál přece dobře ví, co dělá," snažila se chlapci domluvit jeho kamarádka.
"Musíš uznat, že je to blbost. Už nejsme děti! Můžeme chodit na schůze řádu tak, jako každý jiný!"
Dívka si jen povzdechla. Tohle bylo marné. Jak vysvětlit, že ředitel to s nimi jistě myslí dobře?

Zatímco se Nebelvíři ve věži hádali, Albus Brumbál si v ředitelně spokojeně procházel záznamy. Lupina a Artura poslal na misi, Severus je u Voldemorta, Harrymu účast zakázal a on bude mít konečně celý koláč od Molly Weasleyové jen pro sebe!

Obrázek uživatele kopapaka

Z cesty!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

9) Na sever!
Měla to být(a možná nakonec bude)povídka.
Jen mi to posledních pár měsíců nepíše, takže alespoň takhle.

Předešlý díl...
Maso
http://sosaci.net/node/29926

Drabble: 

Další den.
Mrazivé ráno.
Ledový vítr.

Marek by byl nejraději někde jinde.
Na druhé straně zeměkoule.
Na jiné planetě.

Zvykl si na zimu.
Přežil sníh všude kolem.
Bolavé prsty z tětivy luku.

Tohle ráno bylo pekelné.

"Sandro!"
"Dej mi pokoj! Musím tě mít pořád za zadkem?"
"No tak, nemůžeš se toulat sama!"

Uhnul letící plechovce.
Skočil na zem před láhví s vodou.
Sekerou po něm naštěstí nehodila.

"Jsem dospělá! Chci být chvilku sama."

Neodpovídá.
Co kdyby...
Nechá ji jít.

Divoká zvířata nejsou hloupá.
Utečou.

Marek se ohlédne.
Zahlédne odhozený kalendář.
Rudě zatrhnuté datum.

Vyrazí na lov.
Bude to krušný týden.

Obrázek uživatele Lyta

Adventures in Co-parenting

Drabble: 

"I hate dealing with teenagers." Emma stormed into Regina's office.

"What is it now? Earbuds in when you're talking to him? Dirty socks lying around? Don't touch those socks, by the way."

"How are you so calm?"

"I told him that if he gets good grades and keeps his room in my house clean, I'll buy him a car," Regina smirked.

"You couldn't have extended it to my house too?"

"You need to figure that out for yourself."

"I'm buying him a motorcycle," she turned to leave. Clicking heels followed her.

"No, you're not. Emma! Stop being such a child!"

Obrázek uživatele Lady Aludnev

18 let

Fandom: 
Drabble: 

Všichni se chovají, jako by osmnácté narozeniny byly bůhvíjak vzrušující.
To je teda zábava, když se vám pít ani trochu nechce, tím pádem nemáte tušení, jak ten důležitý rok oslavit a přece by se to nějak oslavit mělo.
Když bylo vaší babičce tolik jako teď vám, tak se vdávala.
O vás nikdo tímhle způsobem nestojí.
Stejně bude pohodlnější starat se do konce života jen sama o sebe.
Musíte volit
(no, nemusíte, ale nechcete přece být za toho lenocha, co to nechal všechno na ostatních).
Asi byste si měli udělat řidičák.
Celé je to takové trapné.
Proč nemůžu být pořád dítě?

Závěrečná poznámka: 

Promiňte, jestli je to moc depresivní.

Obrázek uživatele Gary Stu

The young

Fandom: 
Drabble: 

As a teacher, Ian was used to outbursts. To the eye rolls and "But, Mr. Chesterton!"'s. However, one "I'm not a child anymore!" sent shivers down his spine.

That voice carried more than the superiority of a fifteen-year-old.

"Come, John Smith."

Ian's respect-instilling tone didn't work.

"Father?" The boy smirked.

Ian hesitated. Doctor John Smith was somewhat eccentric.

"Yes, bring him," he said finally.

"I'm not good enough. He wants the millennia younger model. I'll visit my Susan. Her old fool of a grandfather should teach the teacher manners!"

Ian caught the whispered tirade. Now, what was this about?

Obrázek uživatele L.P.Hans

Dědic

Drabble: 

Mladý dědic trůnu předstoupil před císaře: „Volal jsi mě, otče?“
„Nalej mi víno, synu.“
Ten úslužně poslechl.
„Zítra vyrazíš do provincií. Je zapotřebí přítomnosti císařského majestátu a ty se potřebuješ naučit jak řídit impérium.“
„Ne.“
„Cože? To nebyla prosba, ale rozkaz!“
Císař praštil poloprázdným pohárem do desky stolu, až víno vyšplíchlo.
„Nebudu jezdit po provinciích jako nějaký tvůj sluha. Jsem už dost starý, abych vládnul.“
„Nikdy! Trůn je můj a ty budeš dělat, co ti říkám, jestli na něj někdy chceš dosednout.“
Následník se trpce usmál.
„Ale otče, to nebyla prosba.“
Na stůl mezi ně postavil prázdnou ampuli od jedu.

Obrázek uživatele Owlicious

Moria

Fandom: 
Drabble: 

Tři dny mlčení.
Tři dny, ve kterých otce něco tížilo a zároveň hnalo slepě vpřed.
Sotva zůstali sami dva, musel se zeptat.
Věděl, že otec nebude lhát.
Jeho odpověď, plná víry, nedávala smysl.
Nebo ji možná jenom jeho srdce chápat nechtělo.
Přesto tušil, že se jedná o zkoušku.
Pro ně oba.
U oltáře na hoře shodil z ramen dřevo a postavil se otci tváří v tvář.
Něco mu šeptalo, že když se vzepře, starý muž ho nepřemůže.
Jeho ruce se samy od sebe natáhly před něj a zkřížily v gestu oddané rezignace.
Naděje, připravená se obětovat.
"Raději mě spoutej, otče."

Obrázek uživatele Ilian

Malé dítě

Drabble: 

„Listere, už by ses vážně mohl začít chovat trochu dospěle! Je ti přes tři miliony let a pořád jsi jako tříletý!“

„Říká chlap, co si ještě po smrti hraje s vojáčkama.“

„Je to vysoce strategická sofistikovaná hra pro dospělé, které bys nerozuměl! Ale podívej se na sebe! Vůbec se nestaráš o svoje tělo, nemáš žádnou zodpovědnost! Kdybychom nenašli Krytona, můžeš si být jistý, že už bys byl mrtvý taky.

„O čem to žvaníš Rimmere? Nejsem malý dítě, dokážu se o sebe postarat,“ prohlásil Lister, zatímco mu Kryton upravoval ubrousek na krku, aby se mohl pustit do chlebových vagónků s kari.

Zkouška dospělosti

Drabble: 

Jak Markovi kamarádi, tak Patrikovi nohsledi se zvědavostí sledovali,
kam ho to vleče. U Markových kamarádů se ta zvědavost mísila
s rozladěností, u Patrikových patolízalů spíše s jistou dávkou
dobrodružného vzrušení, s otevřenou pusou však zírali všichni.

Marek už nebyl žádné dítě. Vždyť mu táhlo již na jednadvacet
a ten floutek mohl být sotva o dva roky starší.

Modrotričkaři se přece a onou konkurenční partou Červených triček
potýkali už drahnou dobu a on to přece v takto klíčový okamžik nezvoře.

I kdyby měl obšťastnit celou bandu, anebo si pro balón lézt na střechu,
popasuje se s tím jako tvrdej chlap.

Obrázek uživatele Aziz

Jako malí

Úvodní poznámka: 

Jan, Štěpán, Jeroným a Abrahám jsou zpátky. A Štěpán je mom friend™.

Drabble: 

"Jsem vaše máma," prohlásil Štěpán. Zatím v sobě měl jen jeden rum s kolou.
"Jenže my už nejsme děti," zavrtěl Jeroným hlavou.
"A tvoje už vůbec ne!" doplnil ho Jan.

O pár hodin později sami prokázali opak.
Štěpán spícího Abraháma musel dotáhnout až do postele.
Jan rozbil dva talíře, když se Štěpánovi chlubil, jak umí žonglovat.
Nejhorší byl Jeroným. Utekl a schovával se po kampusu, až ho Štěpán o hodinu později našel vysoko na stromě.

"Jsem vaše máma, a vy jste každej jako pětiletý děcko," zopakoval Štěpán ráno svým kamarádům s kocovinou.
"Dááávno nejsme děti," zabrblal Jeroným.
"Pravda. Jste horší."

Obrázek uživatele Lejdynka

Dozrávání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za bedly může můj muž, protože mě přemluvil, abych je tam nechala. Já VÍM, že je to komické!

Drabble: 

Už nejsem dítě! Kristepane!
Milého mého mi verbíři svedli,
když v lese černém jsem sbírala bedly.

Už nejsem dítě! Kristepane!
Plod šílenství dozrál, proč zabíjet jsem chtěl?
Smrt očekává pád, a poslední povel.

Už nejsem dítě! Kristepane!
Já mnichem stát se vždycky chtěl, a rád!
Teď moje přání nikdo nechce znát.

*******************************************

Už nejsem dítě! Kristepane!
Krvavé psaní z nejmilejších dlaní
Kap-kap-kap. Rána vybělených skrání...

Už nejsem dítě! Kristepane!
Kéž mě zastřelí, kéž nemám cit a sluch!
Zohavený mrtvý, a nad ním - hejno much.

Už nejsem dítě! Kristepane!
Jak sám náš grunt mám probůh obstarat?
Kap-kap-kap znovu. Už nikdo nemá hlad.

Závěrečná poznámka: 

Kap-kap-kap je jedno slovo. :)

Obrázek uživatele Voldemort

Až budu velký, budu taky bystrozor!

Drabble: 

Můj tatínek je bystrozor. Chrání nás kouzelníky před hordami zlých mudlů. Taky chytá zločince, co sem chtějí mudly pustit. Museli bychom si všichni vzít mudly domů a podrobit se jejich odporným zvykům. Já ještě kouzlit neumím, takže by mi to možná nevadilo, ale tatínek říká, že tomu nerozumím.
Na tyhle dospělácké věci jsem ještě moc malý. Ale abych začal kouzlit, na to už žádný mrně nejsem. Je mi deset pryč. Slyšel jsem v noci tatínka křičet na maminku. Hádali se kvůli tomu motáckýmu parchantovi. Asi mysleli mě.
(z deníku Spuria Yaxleyho, který zemřel pádem ze schodů ve věku jedenácti let)

Závěrečná poznámka: 

Trpíte? Jen tak dál, jde vám to skvěle!

Obrázek uživatele saasa

Kolejní život

Fandom: 
Drabble: 

Všechny ty skvělé nápady, které se mu řadily v hlavě a nepříliš trpělivě čekaly, až budou jejich předchůdci zpracováni mluvidly a odhaleni žasnoucímu světu! Tedy... abychom se pravdě až příliš nezpronevěřovali, pak rozhodně žasnoucímu tichu. Ale nedalo se popřít, že ticho dokázalo žasnout skutečně bez hlesnutí, jak to má být.

Nikdo ho nechápal a pár důslednějších spolužáků už mu předvedlo, že se nehodlají ani pokoušet. Tehdy zažil bolest na několik způsobů a moc si přál být zpět u své matky. Teď už mu ale dávno zněla hlavou jen její slova loučení:

"Nezapomeň si na noc navlékat vlněné ponožky, můj Leonardo!"

Obrázek uživatele Profesor

Píseň pro truchlící matku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Projde mi výmluva na Velikonoce? Aneb předělávka jedné vánoční písně.

VAROVÁNÍ: MORBIDNÍ.

Drabble: 

V hrobě dítě spinká, zpívej
V hrobě dítě spinká, zpívej dál
V hrobě dítě spinká, zpívej
Dokud hudba zní, matko spanilá

Jaké mělo vlásky, zpívej
Jaké mělo vlásky, zpívej dál
Jaké mělo vlásky, zpívej
Dokud slunce svítí, matko spanilá

V hrobě dítě spinká, zpívej
V hrobě dítě spinká, zpívej dál
V hrobě dítě spinká, zpívej
Dokud ještě dýcháš, matko spanilá

Kde si rádo hrálo, zpívej,
Kde si rádo hrálo, zpívej dál,
Kde si rádo hrálo, zpívej,
Dokud lidé mlčí, matko spanilá

Nad hrobem svítá, zpívej,
Nad hrobem svítá, zpívej dál,
Nad hrobem svítá, zpívej,
Syn má tě rád, matko spanilá

Obrázek uživatele Dobi

Dva nula pro Zrzku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No jo, Kláře nic neujde.

Drabble: 

Prokop vzal Jirkovu hlavu do dlaní a dlouze ho políbil na rty. "Jseš dokonalej," zašeptal a dál už ticho pokoje přerušovalo oddechování.
O pár vteřin později se přidaly rány do stěny z druhé strany.
"Chci spát," houkla Klára odvedle. Bylo po náladě. Jirka zrudnul, před Klárou se styděl, a Prokopovi nezbylo, než ho obejmout a jít spát.
"Příště se ztište," kázala jim ráno Klára, Jirka byl rudý až za ušima.
"Možná se milujete,ale já vážně nechci poslouchat sex svýho otce."
Když jí Prokop věnoval přísný pohled, pokrčila rameny.
"No co, už nejsem dítě. A vy jste na tohle starý."

Obrázek uživatele Envy

S mamkou

Fandom: 
Drabble: 

"Jseš si jistá, že máš všechno? Pěněženku, klíče, mobil, všechny ty papíry? A taky-"
"Ano mami! Mám to vše co budu potřebovat. Už nejsem dítě, prosím tě nech toho, vím co mám dělat!"
"No dobře, dobře. Jen se ujišťuju, chci jen-"
"Abych měla vše a byla v pohodě. Jasně mami, vím. Tak čau!" Dá mamce ještě pusu na tvář než vyrazí z domu.

Už vyrostla a není dítě, neustálé mámino připomínání jí občas (mnohdy) leze na nervy. Stejně ale když pak přijde domů a má za sebou náročný den, ocení mámino obejmutí a nabídku k čaji. Mám tě ráda, mami.

Obrázek uživatele Erys

Zlom

Fandom: 
Drabble: 

Naučila jsem se cestovat vlaky i autobusy, dokonce umím sama projít letištěm. Ovládla jsem základy vaření, zvládnu ošetřit drobná zranění, chodím k volbám. Jako organizátorka spousty akcí jsem kolikrát měla reálnou odpovědnost za další lidi. Přesto jsem se vždycky tvářila, že nejsem tak docela dospělá, tak docela velká a zodpovědná.
Vydržela jsem se tak tvářit, i když mi štěně sebralo kus svobody, všemu venčení a krmení a výchově navzdory.
Ale teď, když jsem si (konečně!) sbalila tašku do porodnice, když se (trochu zoufale) snažím zorientovat ve zděděných látkovkách, když ještě honem rovnám maličké oblečení… se tak dál tvářit nejde. Dospívám.

Závěrečná poznámka: 

(Ačkoli ta dospělost by se dala úspěšně zpochybnit otázkou, proč ty věci řeším teď a ne před třemi týdny.)
A mrzí mě, že právě kvůli řešení toho všeho nemám čas zalézt si a pročítat ostatní drabble, reagovat na komentáře a vůbec. Ani odvahu slíbit, že si ten čas ještě najdu.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

O relativitě dětství

Drabble: 

"Ne, ne, chlapče, s tím džbánkem si pro pivo musí tatínek dojít sám. Já tu nechci mít žádný průšvih!" odmítá Méďa přišedšího nezletilce.
"Ó, jak je výborné nebýt už dítětem!" komentuje to Tadeáš.
"Jak na co. Neprohání tě rodiče, prohání tě žena. Rozdíl minimální," oponuje Lev.
"Pravdu máš, Lve. Někdy svým děckám závidím a někdy zase ne. Bezstarostné dětství, to už dávno neplatí. Třeba ta škola je čím dál náročnější."
"Všechno je úplně jinak, chlapi," ozve se Jimram, "všichni jsme děti svých rodičů. A to napořád!"
"Ještě, že jsi mi připomněl," praví Lev, "zítra musím na hřbitov, táta má výročí."

Obrázek uživatele Rorico

Stejné zážitky, různí lidé

Fandom: 
Drabble: 

"Sestřičko, zpomal, strýc ti přece zakázal jezdit tak rychle!" Volal mladík, když jej, a jeho bratrance Theodreda tryskem předjela malá copatá blondýnka usazená v sedle velkého hnědáka.
"Já to přece zvládnu Eomére!" zavolala šestiletá Eowyn.

Ve stejný čas dva mladíci stoupali do hor nad Bílé město.
Vzduch byl chladný a zvětralé kameny se drolily. V jeden okamžik mladšímu chlapci zůstal kámen v ruce a on okamžik balancoval na hraně propasti, než se přehoupl zpět.
"To už mi nedělej," zazubil se druhý mladík, ale v obličeji byl pobledlý obavou o svého bratra.
"Já to přece zvládnu Boromire!" ohradil se osmnáctiletý Faramir.

Obrázek uživatele akai

Hranice

Drabble: 

"Mohla bych vidět vaši občanku?"
Už si na takové otázky zvykla a občanku měla vždy připravenou. Ve skutečnosti jí bylo téměř třicet. Jenomže deset let bez pořádné stravy se na jejím těle podepsalo a ona nedosáhla ani ke sto šedesáti centimetrům.
Zdvořile se usmála a rychle odešla s flaškou vína.
Po cestě domů se vmísila do davu desetiletých žáků. Nedokázala se ubránit otázce, kdy ona přestala být dítětem; při útěku z domovské země, kde se málem utopila v rozvodněné řece, za hranicemi, kde se na ní vystřídali tři chlapi za jednu noc, v Číně, kam ji pak prodali do bordelu?

Závěrečná poznámka: 

Asi se mi to úplně nelíbí. A chybí mi faktické znalosti o fungování života v Jižní Korei. Každopádně to tedy bylo o uprchlíku ze Severní do Jižné Koree.

Bod obratu

Drabble: 

Kdy přestal být dítětem?
Když mu otec názorně vysvětlil, o čem jde ve válce?
Když zjistil, že jeho otec není všemocný?
Když si sám poradil při potížích v Sungkyunkwanu?
Když prošel vězením a mučením?

Nebo někdy později během té složité a divoké doby, kdy se snažili vybudovat stát – každý podle svých představ ten nejlepší? Někde uprostřed intrik, vražd, úkladů a zrad, když mu srdce tvrdlo na kámen?

Boon Yi věřila, že někde uvnitř krále Taejonga pořád žije kluk, který chtěl pomáhat lidem, kterého pokousala, a který jí dal boty. I když to nebylo moc k uvěření. A cítila hlubokou lítost.

Závěrečná poznámka: 

Sungkyunkwan je škola, kterou Lee Bang Won, pozdější král Taejong, studoval. V SFD tam měl problémy závažného druhu.

Trable mladého muže

Drabble: 

To snad neni možný! Ježiši, jak to? Jak se to mohlo stát? Proč zrovna dneska? Nejed' jsem nic mastnýho ani kyselýho. Celej minulej tejden jsem cvičil a HNED potom jsem se šel umejt. Používal jsem ty hnusný vodičky a každej den jsem si patlal tu bílou smradlavou mastičku. Okej, může se to stát, to je jasný. Ale proč zrovna dneska, proč v tak důležitej den? Jak asi budu vypadat? Mam to zkusit zapatlat, nebo to bude ještě trapnější? Nebo to rozškrabat a všem řikat, že mě poškrabala kočka?
Snad už jsem dost starej na to,aby se mi dělaly beďary!?!

Stránky

-A A +A