DMD č. 8. pro 8. 4. 2018. Téma: Už nejsem dítě!

Obrázek uživatele tif.eret

Zásah

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejsem s tím moc spokojená, ale nějak mě nic jiného nenapadlo.

Drabble: 

„Co se ti stalo? Jsi bledý jako smrt.“
„Dostal jsem zásah, ale myslím, že to nic nebude.“
„Nic to nebude? Látku na břichu máš nasáklou krví!“
„Břicho trochu cítím, pravda.“
„Lež a nehýbej se. Podívám se, co se dá dělat.“
„Ta bolest...“
„Já vím. Ale nemám žádné analgetikum. Klidně křič, není třeba se stydět.“
„Nejsem malý. Vydržím hodně.“
„Je to ještě horší, než jsem si myslel. Musím tě dostat na stanici.“
„Tam asi nedojdu.“
„Jasně že ne. Ponesu tě.“
„Chce se mi spát.“
„Nespi! Zkoušej na mě mluvit!“

“Doktora, rychle!“
„Snažil jste se, ale… No, teď už je mu dobře.“

Můj snoubenec

Úvodní poznámka: 

Když už se tu to téma objevilo, tak si taky přisadím, tohle téma si o to vyloženě říká :D

Drabble: 

Přemístil se.
Rodina nastoupena přesně jak chtěl.
„Co to má znamenat?“
„Dlužíš nám vysvětlení!“
To určitě, pomyslel si.
„Nedlužím vám nic,“ odsekl.
„Gintare!“ No jo, matka. Ta aby se neukázala ve svém hysterickém světle.
Už nejsem dítě! Říkal jim pichlavým pohledem modrých očí. Všechno jim vyčetl. Že ho poslali do Chrámu nepřipraveného. Že mu nic neřekli. Oznámil jim, co udělal. Jak přijal a rozšířil jejich dohodu. A také že pozval Kazanského hraběte na návštěvu. A co víc – ZASNOUBIL se.
„A s kým se to tedy vlastně chceš oženit?“ ptala se matka.
„Ptáš se špatně.“ Odmlka. „Provdám se za Dragomira Radičeviče.“

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Raganě, že mi dovolila psát ze svého světa ;)

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Bez diskuze

Úvodní poznámka: 

Tentokrát něco málo o tom, jak se podivné individuum, Nora, dostalo do Vídně.

Drabble: 

Otec zuří, matka hledí do země s výrazem hlubokého smutku. Nora čeká, až výčitky začnou nanovo. Napjatě, neboť říšský poslanec, drahý papá, dovede překvapit i po letech stejných rozhovorů.
„Odjedeš s námi domů. Někdo na tebe musí dohlížet.“
„Otče, to nemyslíš vážně. Už nejsem dítě!“ ohradí se nevěřícně.
„To je vidět na první pohled,“ sekne zpět, ale už ne tak hluboko jako před lety. „Kdybys aspoň dokázala, že ti univerzita něco dala! Že využíváš ty ztracené roky k něčemu užitečnému...“
„Nebyly ztracené!“
Matka se rozpláče.
„Takže?“ zeptá se papá a ona, zahnaná do kouta, s doktorátem, ale bez prostředků, přikývne.

Závěrečná poznámka: 

A teď pohádka o tom, jak se autorka snažila svou postavu dát studovat v Paříži. Chtěla ji nechat studovat na polytechnice. V Paříži skutečně je polytechnika, první studentky ale přijala až roku 1972. Autorka popuzeně hledá dál, tedy v Londýně, kde ženy studují už o něco déle, jsou jim ale odpírány tituly. Autorka si rve vlasy, až nakonec skončí v Holandsku. Tam byla první studentka osvíceně přijata na univerzitu v Utrechtu už někdy k polovině 17. století. A tak autorka zjistila, že Nora umí holandsky...

Žádný školní projekt

Fandom: 
Drabble: 

"Měl jsem za to, že se bude jednat o nějaký školní projekt."
"Už nejsem dítě, sire."
Lord Vetinari se zarazil, protože na drzé odpovědi nebyl zvyklý. Příkrou odpověď ale spolkl, mladík měl v sobě to nejlepší, nebo nejhorší, záleží na úhlu pohledu, z obou svých rodičů.
"Dobrá, ale na řešení choulostivých situací v Überwaldu jste přece jen poněkud mladý, plnoletý budete přece až napřesrok, lorde," odpověděl patricij ledovým hlasem.
"A kdyby s tím plánem přišel můj otec?" zeptal se lord Elánius a ukázal na papíry.
"Tak bych mu ho samozřejmě schválil!"
"Výborně, tady mi to prosím podepište, vyrazím za úsvitu."

Obrázek uživatele Leon

Ten, který se schovával

Drabble: 

Když byl mrně, často utíkal pod matčinu zástěru, aby ho neobjevili sourozenci.
Ujídal jim čokoládu.
Když dorostl školnímu věku, často se krčil za hřbitovní zdí, aby ho neviděly sousedky.
Kouřil otcova viržinka.
Když přišla telecí léta, často se ukrýval do seníku, aby ho nenašli rodiče.
Vodil si tam Karolínu.

***

Po smrti Heydricha se schoval do stodoly, aby ho nevypátrali Němci.
Znal atentátníky.
Po zrušení stanného práva se skryl pod novým jménem, aby ho nepoznali přeživší.
Udal je všechny.
Po konci války si Karel Čurda přestal hrát na schovávanou. Přihlásil se četníkům.
Jenomže už nebyl dítě.
Oběsili ho 29. dubna 1947.

Obrázek uživatele Wolviecat

A za měsíc znovu

Drabble: 

Tophiny rodiče o tom nikdy nemluvili. Bylo to trapné, soukromé, přízemní. Snad měli pocit, že bude pořád malá holčička, která se o tyhle věci nemusí zajímat.
Takže teď byla půlnoc, stála před Katařiným pokojem, v břiše měla křeče a na nohách něco lepkavého a studeného. Pěst zvednutou, stačilo zaklepat.
Nikdy v životě nebylo tak těžké zaklepat.
“Toph? Co se…”
Zalapala po dechu a Toph bylo jasné, že je konec. Má nějakou smrtelnou nemoc a…
Katara ji objímala a smála se.
“Gratuluju! Teď už si vlastně dospělá!”
Úžasný, pomyslela si kysele. Taky by se to mohlo poznat trochu míň nechutným způsobem.

Na cestě ke slávě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje oblíbená historická postava, i když poněkud kontroverzní.

Drabble: 

Syn císaře, po matce dědic sicilského trůnu. Měla ho čekat zářivá budoucnost.
Rodiče však záhy zemřeli. Sicílie mu zůstala, císařem být nemohl.
Ve čtrnácti se chopil vlády. Jenže vyvstala vážná hrozba. Nový císař chtěl zabrat jeho království.
Nouze se však obrátila v triumf. Papež se přiklonil k nepřátelům mocichtivého císaře. Nabídl korunu jeho mladičkému soupeři.
Do Říma přijel Fridrich jako nuzný prosebník, na sever téměř jako štvanec. Jednou stěží unikl nepřátelům.
Za Alpami však již čekali spojenci. Mladík si rychle získával přízeň, město za městem otvíralo brány…
Chlapec z Apulie? Nikoli, císař Fridrich II.
Brzy ho budou nazývat Divem světa.

Závěrečná poznámka: 

Fridrich II. Štaufský, císař Svaté říše římské a sicilský král, žil v letech 1194-1250. Byl vnukem známého císaře Fridricha Rudovouse (Barbarossy), synem císaře Jindřicha VI. a Konstancie Sicilské. Otce ztratil ve dvou letech, matku o 2 roky později. Ve čtyřech letech byl korunován sicilským králem a do čtrnácti vyrůstal celkem v poklidu v Palermu.
Mezitím ale na severu zuřil boj o císařskou korunu mezi jeho strýcem Filipem Švábským a Otou Brunšvickým (a náš král Přemysl Otakar z toho vychytrale těžil a měnil strany). Po Filipově násilné smrti Ota triumfoval, nechal se korunovat císařem v Římě (1209) a následně z tohoto titulu vznesl nárok na celou Itálii, tedy i na království mladičkého Fridricha. Tím však proti sobě poštval papeže. A Fridrich právě dorůstal do věku, kdy se o něm mohlo uvažovat jako o protikandidátovi.
V době, kdy Fridrich dorazil do německé říše (1212) mu bylo již skoro osmnáct, podle středověkých měřítek byl tedy vlastně dospělý, dokonce už měl i manželku a synka. Pořád ale vypadal trochu mladý na císaře a byl posměšně nazýván „klukem z Apulie“. Brzy však dokázal jak vlohy k vládnutí, tak železnou vůli, i když ho provázela i notná dávka štěstí (Otovi Brunšvickému zasadila nakonec osudovou ránu porážka v boji s Francouzi na straně Angličanů v bitvě u Bouvines 1214).
Fridrich II. byl nepochybně mimořádná osobnost, proslul i svým vzděláním a rozhledem a relativní náboženskou tolerancí. I on si ale svým poněkud bezohledným postupem a mocenskými nároky nadělal četné nepřátele, byl opakovaně exkomunikován z církve a jeho potomci na to všechno těžce doplatili.
Ještě v prvním roce své vlády v říši vydal Fridrich řadu privilegií pro své příznivce. K nim patřil i český král, jehož hodnost a práva byly potvrzeny slavnou Zlatou bulou sicilskou.

Obrázek uživatele Witch

Obvinění

Úvodní poznámka: 

Asterix nerad daně...
Navazuje na "Super nabídka" - http://sosaci.net/node/29832

Drabble: 

„To je moc,“ mračí se Asterix.
„Prosím?“ pozvedne Taxus obočí. „Ty si dovoluješ odporovat…!“
„Už si s nimi můžu hrát?“ přeruší jeho rozhořčení Obelix, který poskakuje na místě.
„Ještě ne,“ zavrtí hlavou jeho kamarád. „Mám dojem, že mne podceňuješ, Římane. Možná jsem malý, ale už nejsem dítě a znám římské zákony. Vyšší sazbou všechny občany tohoto města odíráš, abys měl víc pro sebe!“
„Ty mne osočuješ z okrádání našeho božského Caesara?“ nadme se Taxus.
„Přesně tak!“
„Jak myslíš,“ usměje se výběrčí úlisně. „Vojáci! Zatkněte je za urážku císařského výběrčího!“
„Už můžu??“ zamrká Obelix.
„Jinak to zjevně nepůjde,“ povzdechne si Asterix.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Tábor novýma očima

Fandom: 
Drabble: 

Pokouším se utišit skupinu řvoucích dětí, které jsou spíš divá zvěř.
Při vysvětlování hry přejdu otrávené výrazy a poznámky některých bez komentáře s vědomím, že před rokem jsem dělala to samé mým současným kolegům ve vedení.

O půl dvanácté sedím v jídelním stanu. Snažím se, zatímco domlouváme se zbytkem vedení přesný program na zítřek a zpíváme, nespolknout polétavý hmyz přilákaný světlem jediné plynové lampy. Spát jdeme o dost později, než bych potřebovala.

Zmožená se v poledním klidu svalím do stanu a nedbám proseb, abych šla s dětmi plést náramky. Usínám.

Život dospělého je vyčerpávající.

Kéž bych mohla být zase dítě!

Závěrečná poznámka: 

Aneb zlomek situací z několika normálních dnů na skautském táboře očima čerstvého vedoucího (který si stále nezvykl na to, že už není dítě a měl by se podle toho chovat).

Obrázek uživatele Carmen

Výchova k samostatnosti

Drabble: 

Tatínek dnes řekl, že už nejsem žádné malé dítě a úkol z matematiky si proto dnes spočítám sám, on ho jen zkontroluje a podepíše.
Chvíli poté nečekaně přijela bábinka.
Přivítali jsme se a já se vrátil k úkolu. Bábinka mě pochválila a řekla, že si aspoň se zetěm pěkně popovídají a jak že je na tom tatínek s tou opravou dveří garáže.

Dospělí vážně nevědí, co chtějí. Tatínek za chvíli přišel, že mi přece jen raději pomůže. Ujistil jsem ho, že nejsem žádné dítě, úkol jsem už napsal a můžeme si jít povídat s bábinkou. A tatínek vypadal hrozně zklamaně!

Obrázek uživatele Danae

Nejstarší oči

Drabble: 

Daigoro je synem samuraje. Snáší beze slova bolest a zimu. Nedotkne se jídla, dokud není vyzván, i kdyby umíral hlady. Zná zdvořilost, soucit. Je kdykoliv připraven zemřít v boji. Jsou mu tři roky.
Daigoro je synem nájemného vraha. Smrt je jeho rýží a mlékem. Viděl více mrtvých než šógunovi pěšáci. Neotírá si krev z tváře, křik ani chropot ho neděsí. Sám zabil a ještě zabije. Ruku v ruce kráčí s otcem po pekelné stezce. Smrt je vzduch, který dýchá celý život.
Daigoro má ty nejstarší oči. Ti, kdo do nich opravdu pohlédnou, vykřiknou hrůzou nebo soucitem, podle stavu svého srdce.

Obrázek uživatele gleti

Zázraky se dějí

Fandom: 
Drabble: 

Ještě nikdy se tak nebál, jako teď před Oddělením Trvalých poškození zaklínadly v nemocnici sv. Munga. Ani když čelil Voldemortovi a jeho stvůrám. Čekal, jak dopadne aplikace nového lektvaru, na kterém spolupracoval se Severusem Snapem.

Když před časem dostal do rukou Atlas neznámých magických rostlin, neměl tušení, co bude znamenat pro jeho život. Při čtení ho napadlo, zda by jedna z těchto cizokrajných bylin nemohla obsahovat alkaloid, který by obnovil synapse ve zmučených mozcích jeho rodičů.

Dnes nastal den D, léčitelé jim už podali lektvar Jak se vyrovnají s třicetiletými změnami? Jak přijmou, že už není...
"Pane Longbottome, pojďte dál!"

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, co neznají svět HP:
Když Voldemort v roce 1981 zmizel, několik jeho následovníků uneslo Nevillovi rodiče a mučili je, aby jim prozradili, co se stalo s Pánem Zla. Oba vlivem bolestí zešíleli a prakticky celý Nevillův život strávili v nemocnici.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Král Dítě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ identita

Drabble: 

Král vztekle praštil do stolu zaťatou pěstí. Ale i toto mužné gesto působilo u mladičkého panovníka vlastně nepatřičně.
"K ničemu. Všechno to bylo k ničemu," naříkal trochu a jeho jemný hlas se dotýkal srdcí okolostojících velmožů.
"Vaše Veličenstvo," spustil odvážně pan Štěpán Šlik, "přišla i poslední odpověď od benátského dóžete. Rovněž nás nepodpoří."
Další úder do stolu. "Křesťanská Evropa nás v tom nechá samotné. Uhersko a jeho král, kterému za zády říkají Dítě. Co čekají? Že to vzdáme? Což netuší, že naše prohra jenom otevře cestu dál?" Král se zalykal vztekem a oči mu planuly.
"Sestavte vojsko. Vyjedeme na Sulejmana."

Závěrečná poznámka: 

Ludvík Jagellonský, král Holec nebo taky Dítě, prokázal svou odvahu, když se svým vojskem vytáhl proti turecké přesile. Jak to dopadlo u Moháče a co to způsobilo, to jistě víte.

Obrázek uživatele Taarg

Běžný den

Drabble: 

"Ještě včera jsem měla vlásky žluté jako sluníčko a dneska?

Bílé chomáčky, které se připravují odletět po sebemenším doteku. Jako kdybych chodila na chemoterapii.

Ale stejně jsem dopadla líp než sestřičky, které zmizely ze dne na den, jako by si je vzala kosa.

Kdepak asi můžou být? Jsem tu už samotná, samotinká a vlasy mizí, stejně jako letní počasí. Přišel můj podzim?

Ale co, něco jsem v životě dokázala!"

Starý krtek vyhlédl z nory, a podíval se na poslední pampelišku. Její chmýří mizelo společně s babím létem, ale bylo mu to jedno.

Nebyl už dítě, které by se divilo všemu.

Obrázek uživatele Cathia

Hraběnka d´Olanes

Drabble: 

„Neměla bys opouštět lože, jsi nemocná,“ napomenula ji matka.

Georgiana ji neposlouchala. Nechala služebnou, aby jí pomohla do černých šatů a poté ji propustila. Připadalo jí směšné truchlit nad smrtí člověka, který ji zničil, ale byla to součást protokolu a jako nová hraběnka jej respektovala.

„Kde je otec?“ zeptala se bez špetky zájmu.

„V hlavním sále, dnes probíhá audience s obyvateli Olanesu.“

„Cože?“ vykřikla vztekle Gee. „Proč mě nikdo neinformoval?“

„Protože je ti patnáct, tvůj otec se o chod vesnice postará.“

„Otec není hrabě,“ ohradila se. „Už nejsem dítě! Byla jsem dost stará se vdát, převezmu tedy i povinnosti hraběnky.

Obrázek uživatele Sammael

Elysandova družina VIII: Sen

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska to bude trochu vážnější, ale téma přímo nahrává tomu odhalit něco z minulosti hlavního hrdiny... Příště už bude zase veseleji ;-)

Drabble: 

Elysand stál uprostřed noční krajiny. V dálce viděl světla Candlekeepu. Náhle se před ním zhmotnil jeho otčím.
Tohle je sen, uvědomil si Elysand.
„Mé dítě,“ promluvil Gorion, „je mi líto, že nemohu být s tebou, abych tě ochránil před zlem.“
„Ale já už nejsem dítě, otče,“ odvětil Elysand. „Přestal jsem jím být, když jsem viděl, jak tě zavraždili. A s tím zlem budu bojovat.“
Gorion se usmál. „Vím, že najdeš vlastní cestu. Sbohem.“ Rozplynul se, stejně jako se začal rozplývat snový svět.
Elysand se probudil plný odhodlání. Bylo na čase nechat minulost za sebou. Teď má družinu a musí velet.

Obrázek uživatele kytka

Naklepávání kosy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Oklamanou.

Drabble: 

Vůně kávy a důvěrně známé zvuky. Kvokání slepic na dvoře, zvonivé ťukání kovu o kov: táta naklepává kosu.
Nany si vychutnává blažené chvíle polospánku, než bude muset vstát.
Ze dvora k ní tlumeně doléhají cizí hlasy.
Pak se v jediném okamžiku iluze domova roztříští, Nany je náhle úplně bdělá.

"Nemůžete si ji vzít, táto! Vždyť ji nemilujete!"
Nany zadrží dech.
Chvíle ticha, jen kladivo teď tluče o poznání rychleji.
"Co ty víš o lásce, chlapče," povzdechne nakonec otec mírně.
"To byste se divil!" vyplivne Jeník.
Pak dodá tak tiše, že si to Nany skoro domýšlí: "Strašlivě bolí."

Kladivo překvapeně utichne.

Závěrečná poznámka: 

Snad je téma zjevné, i když není explicitně vyřčeno.

Obrázek uživatele Dia

Časová linie se někde zasekla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bjb, ale pravdivé :D

Drabble: 

13 let a prej mám vyspělý prsa. Stydim se.

14 let.
„Vypadáš na 17,” řekne týpek zklamaně. Jsem pyšná.
Neuvědumuju si, že vyspělá navenek neznamená vyspělá uvnitř.

.....

18 let. Kupuju kámošce cíga:
„Co by na to řekli rodiče?”
„Je mi 18. Není to pro mě. Občanku?”
„Dobrý, já vám to prodám. Ale vypadáte na 14.”

19 let a nechtějí mi prodat nůž, že mi prej je 17. Tak učím matiku.

20 let a jdeme s tátou do kina.
„Dospělej a student.”
„Do patnácti?”

Leden:
„Já vám to víno neprodám, vám bude 18 až v únoru.”
„Ne, to mi bude 21.”

Závěrečná poznámka: 

Ten nůž prosím vás - v Británii se vás obecně ptají na občanku, pokud vypadáte mladší 25 let a třeba kuchyňské nože vám prodají až od 18 :D.

Obrázek uživatele Bídák

Nesmyslná prosba

Drabble: 

Bídák stál za barem a s lehce pokrčeným obočím pozoroval mladého cotase, který byl buď neskonale odvážný, a nebo - a to byla větší pravděpodobnost - úplně blbý. Protože nikdo normální by Bídáka neprosil, aby mu nalil na sekyru, že to po výplatě dorovná.

"Hele, mladej," začal Bídák klidně. "Teče mi mlíko po bradě?" Cotas se zmohl jen na zavrtění hlavou.

"Nebo snad vypadám jako bych se narodil včera?" pokračoval Bídák. Mladíkovi konečně došlo jakou udělal chybu.

"Zdá se ti, kurva, že nosím plíny a jsem nějaké posrané děcko!?" zaječel Bídák na celý lokál.

Cotas udělal to nejlepší, co mohl. Utekl pryč.

Obrázek uživatele Aveva

Rozhodnutí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Adamovi.

Drabble: 

Pokaždé, když přijedu domů, je máma o kousek menší.
Pokaždé, když odjíždím, loučí se se mnou, jako by to bylo naposledy.
A ono to naposledy být může. Kdykoli.
Když jsem byl v Budči první rok, myslel jsem, že bude stačit najít správnou knihu a budu mít kouzlo, kterým ji uzdravím. Naivní.
Trvalo mi, než jsem sebral odvahu a požádal o pomoc vedoucí budečské ošetřovny. Odmítla mě.
Obyčejní prý na magickou léčbu reagují nestandardně. Většinu magických postupů je zakázáno na ně použít.
Výmluvy. Jenom to nevyzkoušeli. Co hůř, nechtěli vyzkoušet.
Ale už nejsem malý kluk, nespoléhám na ostatní.
Léčbu najdu sám.

Obrázek uživatele ef77

Věra

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/29854.
A protože, jak říká Horác Badman, fraška života kráčí dál a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství, připomínám, že Věra je Karlova dívka. Je těhotná a dost zoufalá, protože budoucí otec je momentálně posednutý. A záchranná výprava poněkud ztroskotala, neboť mág František do toho spadnul taky. Natálie je přítelkyně Františka, která zjistila, že si má dávat pozor na to, co si přeje.

Drabble: 

Na pelesti Věřiny postele sedí její maminka a něžně ji hladí po vlasech.

"Včera šla do lesa ta mladá z Kámena, taková ta... divná. Ještě s nějakým klukem. Doteď nepřišli. Tak jsme si s Karlovou mámou říkaly, když jsi teď... Do Karla nic není, nemáte kde bydlet.. Jestli by nebylo lepší.."

Vyletí z postele: "Lepší? Co by bylo lepší? Nemocnice? Zákrok? Není mi pět a tohle by nebylo trhání mandlí, mami!"

Vyřítí se z domova, běží, neví kam.

U lesa zakopne o schoulenou Natálii, jedním trhnutím ji postaví na nohy: "Jestli je pravda, co se povídá, koukej začít něco dělat!"

Problémy veškerého dětstva

Fandom: 
Drabble: 

"Ale ne, to nemůžeš. To je jen pro velký."
"Ale já JSEM velká! Je mi už pět!"
"Vidíš. Mně čtyřicet."

"Běž spát."
"Ale proč Sára nemusí a já jo?"
"Sára je už velká, víš?"
"Já taky!"
"Tobě je kolik?"
"Osum."
"A Sáře?"
"Šestnáct."
"Tak si počkej pár let, abys mohla chodit spát později."

"Můžu si dát taky?"
"Nemůžeš. Je v tom alkohol."
"Já vím."
"To, že je to uvítací sekt, neznamená, že je to dovoleno i nezletilým."

"Kde jsi?! Jsou dvě ráno!"
"No a? Vždyť už nejsem dítě!"
"No to sice ne, ale bydlíš u mě. Moje střecha, moje pravidla!"

Závěrečná poznámka: 

No, buďme k sobě upřímní: je snad někdo, kdo to nikdy nezažil?

Obrázek uživatele Arenga

Nečekaná pomoc

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Navazuje na "Na cestě" (http://www.sosaci.net/node/29851).

Drabble: 

Měl krásný sen: byl znovu malý, choulil se v bezpečí měkké mateřské náruče.
Když se vzbudil, Avani na něj hleděla smutnýma hnědýma očima. Okolo nich šeredné kar-galhadské město.
“Všichni bychom občas rádi byli znovu dětmi,” špitla. “Aby se o nás někdo postaral, ukázal správný směr…”

Toho dne je na ulici oslovil neznámý muž. Byl oblečen jako místní, mluvil však bezchybnou rifasštinou, pozval je do svého domu.
Leokastis váhal. Mají důvěřovat? Avani však nenápadně přikývla.

Jmenoval se Eyssal. “Konečně jsem vás našel,” řekl s úsměvem, když jim nechal připravit lázeň a chutnou večeři. “Dostal jsem zprávu, že přijdete. Očekával jsem vás.”

Obrázek uživatele Gwendolína

Starostlivá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Máme tu další mezihru z Harryho osobního života.

Drabble: 

„Používáš na hábity žehlící kouzlo? Vypadají pak lépe. Víš, že je vždycky
někam pohodíš."
„Já vím. Používám."
„A měl by ses taky někdy zastavit v Doupěti."
„Já vím."
„A koukala jsem, že za rohem je bistro, kde si můžeš objednat jídlo, když si nestihneš uvařit."
„Já si ho tam objednávám."
„A co jinak, zvládáš to? Něměla bych chodit čas-"
"Už nejsem malej," přerušil ji s úsměvem."
"Ale velkej taky ne." Políbila ho na vršek hlavy. Měla skandálně vysoké
podpatky.
Harry se zasmál, ale Lily Luna se na něj pořád dívala se starostí v očích.
"Měl by sis někoho najít, tati.“

Obrázek uživatele Kleio

Šavlozubý

Úvodní poznámka: 

Aloy na samostatném lovu opravdu velké mecha-kočičky.

Drabble: 

Aloy se snažila zhluboka dýchat, aby uklidnila svoje prudce bušící srdce. Za dvanáct let výcviku se naučila téměř dokonale kontrolovat a ovládat tělo, nicméně pohled na Šavlozubého ji rozrušil. Rost ji cvičil na tuhle chvíli, ale nic ji nemohlo doopravdy připravit. Šavlozubý byl třikrát větší než Hlídači a taky třikrát rychlejší.
Aloy se vyplížila zpoza úkrytu. Věděla přesně, kde má šelma slabá místa, zápalné šípy už měla přichystané, nicméně jedna věc je vědět o slabých místech a druhá je se trefit, když se na vás řítí kovový predátor dvacetimetrovými skoky. Natáhla tětivu. Nádech, výdech. Zabij ho, Aloy, a budeš dospělá.

Závěrečná poznámka: 

Pro ilustraci i obrázek

Obrázek uživatele mamut

Sebezpytná

Fandom: 
Drabble: 

"Víš jaký je to drámo, když máš máti úču!" úpěla před svými spolužáky má dítka.
Dítka již vyrostla a já si užívám klidu.

I když...
Vloni jsme vyjeli s bandou na chatu na Velikonoce.
Pro pobavení a aby si chlapi oživili tradice, vezla jsem s sebou vrbové proutí.
"Takže osm, na dvě poloviny, poslední přeložíš a vrátíš..."
Vysvětlovala jsem jak na pomlázku.
"Davaj, máš to blbě." chňapla jsem po pravici a začala opravovat zamotanec.
"Nejsem žádnej malej Jarda!" zuřivě zavyl dotyčný a s nasupeným výrazem odkráčel trucovat.

Asi budu muset více ovládat můj mateřsko-učitelsko-pefekcionistický pud, jak mi pošeptal můj manžel.

Závěrečná poznámka: 

Krásně mi to spočítalo "mateřsko-učitelsko-pefekcionistický" do jednoho slova, tak se na mne usmívejte a počítejte to také tak.
Ono to taky vystihuje vše v jednom :D

Obrázek uživatele Birute

Velký den

Fandom: 
Drabble: 

Hrdina uspěl. Všichni pocítili, jak se královstvím prohnala vlna magie. Jako by z jejich světa někdo strhl neviditelný příkrov a veškeré kletby a kouzla, které posedly kraj, pominuly.
Pokřivené děsivé stromy se opět stávaly lidmi, kteří se s klením snažili narovnat, a uvědomovali si, že jejich klouby nejsou úplně, co bývaly. Krásky byly zachráněny z temných osidel. Pravda, jedinci, kteří byli právě proměnění v labutě, holubice, krvavce a poletuchy, mohli hovořit o štěstí, pokud se zrovna v ten okamžik nenacházeli ve velké výšce.
Veřejnost odklení přijala vesměs pozitivně.
Jen ze skromného domku řezbáře Geppetta se doširoka daleka rozeznělo zoufalé kvílení.

Ano, mami!

Fandom: 
Drabble: 

Když spolu začali ochraňovat galaxii a přidělávat vrásky na těch členech Konfederace nezávislých systémů, kterým se vrásky dělat mohly, si pokoušela zvyknout, že oni patří do skupiny ochránců, ne těch ochraňovaných.
Někdy to bylo lehké, třeba když stylově odcházeli do zapadajícího slunce a za zády jim efektně vybuchovala separatistická pakáž.
Někdy to bylo těžké, třeba když pomatlali barvičkami jednu stěnu v Nameless a sváděli to jeden na druhého.
Tady ten vesmír patřil na štěstí k těm lehčím. Situace skoro nedovolovala zasunout meče, ale stejně...

"Dej mi to! Nejsem dítě!" vztekal se Thon, když mu kapesníkem otírala z brady zbytky oběda.

Obrázek uživatele Wendyses

Červená

Drabble: 

Vždy nesnášela, když ji označovali jako dítě. Dítětem byla Arya i Bran, ale ona ne.

Byla starší dcerou a ve své vlastní mysli se viděla jako postava z písní - tragická a krásná. Jenže všechny ty postavy byly dospělé - žádná z jejích oblíbených hrdinek nebyla dítětem. A tak i ona odmítala se vší hrdostí toto označení.

Hlásala to do světa, s hlavou vztyčenou.

Pak...

Popravili jí otce. Zavřeli do věže, ale ona nebyla schopna žádného činu z písně. Její princ se proměnil ve stvůru.

Když se jednoho dne probudila, krev na prostěradle jí potvrzovala konec dětství.

Rozplakala se jako malé dítě.

Obrázek uživatele winterpool

Tak jde čas

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno nejlepší mámě na světě. Té mojí. (A fakt se jí omlouvám za ten debilní název, asi by mě liskla pohlavek :-) )

Drabble: 

1987
“Nelez na ten strom! Spadneš a natlučeš si!”
“Pff, mami, není mi pět!” (Je mi šest a půl, a žene mě to do výšin.)
Střih. Větev praská, zadek bolí od kopřiv.
“Ma-míííííííííí!!!”

1993
“Nechoď k tomu vosímu hnízdu!”
“Copak jsem děcko? To hnízdo je super!” (Šťouch klackem!)
Střih. Řev a úprk přes zahradu.
“MA-MIIIIIIIIIIIIIIIIII!!!!”
(Nějakou dobu potrvá, než mi poštípaný obličej a ruce splasknou.)

2002
“Nikdy nemíchej chlast. Z toho jsou nejhorší kocoviny.”
“Mami, jasně, nejsem dítě, právě jsme složili maturu!” (Na maturitním večírku se pak vypilo cokoliv.)
Střih. Hlava jako střep, totální okno, kdo mě dovedl domů?
“Maaaaaa-miiiiiii!”

Závěrečná poznámka: 

Dneska je winterpool trochu sentimentoš :)

Stránky

-A A +A