Začalo to úplně nevinně - proužkem pokožky mezi hřbetem ruky a manžetou košile. Odřené klouby na rukou, pohmožděnina na zápěstí, orientační body, vzbuzující spoustu otázek. Většinou ošklivých.
Další části téhle mapy přišly později. Tvrdé hrbolky kyčelních kostí, ploché břicho a proužek srsti směřující dolů. Hvězdicovitá jizva po průstřelu. Široká záda pod tričkem, rozehřátá spánkem. Tvoje vlasy v puse.
Začínal se z toho stávat zvyk. Z tvých příchodů po misi a mého zkoumání, nakolik se mapa tvojí kůže změnila. Z počítání nových šrámů a hlazení těch starých. Mapy plné prázdných bílých míst, která neubývají. Těch, která se budu snažit zmapovat do posledního.