Neznámý noldorský vojín

Obrázek uživatele Iantouch

Neznámý noldorský vojín

Velké události Středozemě očima neznámého vojína, který slouží v armádě Velekrále Noldor Gil-galada v době Posledního spojenectví elfů a lidí. Vojenský život má rád, protože na cvičáku potkal svou životní lásku. A to je asi tak všechno.

Obrázek uživatele Iantouch

Zlaté květy

Úvodní poznámka: 

Letos jsem toho moc nenapsal, ale tohle se mi, myslím, docela povedlo.

Drabble: 

Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…*“
ozýval se tklivý hlas.

„Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
„O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
„Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
Rozesmálo mě to.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…

Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

* Květy kvetou zlatě
na studeném kameni...

Obrázek uživatele Iantouch

Poselství

Drabble: 

„Potřebuju dva dobrovolníky,“ řekl velitel při nástupu.
Vyhledal jsem modré oči vedle sebe a pak jsme oba udělali krok vpřed.
Velitel pokračoval: „Jako doprovod posla. Do Imladris.“

„Co myslíš, že mu Gil-galad píše?“ zeptal jsem se, když jsme zastavili napojit koně.
Zahleděl se přes řeku.
„Hvězdy ve tvých očích jsou zářivější než všechna rosa Telperionu!“ pronesl pateticky.
Vyprskl jsem smíchy.
Pokračoval: „Ve snech vídám vodopád tvých vlasů a toužím vtisknout do nich tvář!“
To už jsme se řehtali oba.
„Idioti,“ sykl posel.
„Tak co je v tom listu?“ naléhal jsem.
Posel zavrčel: „Něco ohledně výzdoby v Roklince. Fresky či co…“

Obrázek uživatele Iantouch

Zlaté květy

Drabble: 

Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…*“
ozýval se tklivý hlas.

„Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
„O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
„Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
Rozesmálo mě to.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…

Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

* Květy kvetou zlatě
na studeném kameni...

Obrázek uživatele Iantouch

Aliance

Úvodní poznámka: 

Už tu dlouho nebyl neznámý noldorský vojín, že? (Možná bych mu mohl založit vlastní fandom.)

Drabble: 

„Kdyby v celém tomhle lese byla jedna jediná pavučina, stejně se nalepí mně do obličeje!“ zavrčel a neohrabaně odháněl babí léto.
„Počkej, ještě…“ zastavil jsem ho a otřel zbytek vlákna z okraje jeho přilby. „Ještě tady.“
Hledě na něj jsem udělal krok a vstoupil do toho, co na cestě zanechal Gil-galadův kůň.
„Já se na to můžu…“
Velekrál se ohlédl, takže jsem zmlkl. Rychle jsem otřel holínku a doběhl do formace.
„Já vůbec nechápu, proč se sem táhneme,“ zaslechl jsem zlostný hlas královského herolda, jemuž se Gil-galadova zástava zachytila mezi větve.
Velekrál vzdychl: „Obávám se, že Oropher upřednostňuje osobní setkání.“

Závěrečná poznámka: 

Gil-galad počítám jako jedno slovo.

Obrázek uživatele Iantouch

Muž ve zbroji

Úvodní poznámka: 

Téma jako dělané pro neznámého noldorského vojína.

Drabble: 

Věděl jsem, že život vojáka nebude snadný. Ani ve snu jsem si ale nedokázal představit, co to obnáší. Brzo jsem zjistil, že vojín není hrdina. Vojín je dělník. Boj jsme cvičili jedenkrát týdně. Zbytek bylo tahání pytlů, kácení stromů, stavění palisád, tahání pytlů…
Usínal jsem bolavý a budil se unavený. Myšlenky se ubíraly k bitevnímu poli. Mrtvé už nic nebolí.

***

„Držte řadu!“
Nárazy do štítů. Černé skřetí kopí nachází skulinu. Krev. Muž vedle mě padá. Záblesk čepele. Stříbro štítů se zavírá jako hladina.
Sehnu se k němu. Kolik váží muž ve zbroji?
„Vydrž.“
Je překvapivě lehký. Lehoučký jako dítě.
„Vydrž.“

Obrázek uživatele Iantouch

Písnička

Úvodní poznámka: 

Tak zas pro změnu neznámý noldorský vojín.

Drabble: 

Na chvíli vyšlo slunce. Bylo to skoro jako zázrak. Východní vítr přinášel jen čpavou mlhu a dým. Vyšel jsem před stan. Na mysl se mi vtírala známá písnička.

Copak mi přineseš za věno,
panenko útloboká?

Pozoroval jsem ho, jak bere ze šňůry košili a zapíná řemínky zbroje. Pobaveně jsem se zasmál. Otočil se, oplativ mi úsměv. S panenkou by si ho spletl snad jen trpaslík. Zezadu. Potmě.

Copak mi přineseš za věno…

Pro tuhle chvíli jsem zapomněl, že to má i další sloky.

Copak mi přineseš za věno,
šavličko ocelová?
V blátě či prachu spát s tebou budu,
nevěsto má?

Obrázek uživatele Iantouch

On tohle pochopí

Úvodní poznámka: 

Rozhodl jsem se navázat na příběh neznámého noldorského vojína.
Pro připomenutí jsem vyštrachal původní drabblata s ním Na cvičáku a Blázni.

Drabble: 

Velekrál seděl na dřevěné sesli v mírném předklonu. Únava mu rýsovala vrásky kolem očí.
„To je on?“ zeptal se a pohlédnuv na mě mírně naklonil hlavu.
„To je on,“ přisvědčil velitel a postrčil mě tak, že jsem padl na kolena. Pouta na zápěstích nepříjemně dřela. „Napadl hlídku, ukradl koně a svévolně opustil jednotku. A ještě měl tu drzost se za tři dny vrátit.“
Snad se mi to zdálo, ale Gil-galadovi cukl koutek. „Proč jste to udělal?“ zeptal se.
„Já…“ zakoktal jsem, „…musel.“
Velekrál povytáhl obočí.
„Byl zraněný, musel jsem ho vidět,“ přiznal jsem zničeně.
Věděl jsem, že on tohle pochopí.

Obrázek uživatele Iantouch

Blázni

Úvodní poznámka: 

Pokračování neznámého noldorského vojína. Nějak mi ten charakter začíná být sympatický, takže se s ním nejspíš potkáme i příští rok.

Drabble: 

Náš velitel byl férový chlap, který chápal, že jeden spokojený voják udělá víc práce než celá skřetí horda.
Zrovna jsme obědvali, když přišel s tímhle: „Napište na kus papíru, co se vám tu nelíbí a při odchodu to hoďte do kotlíku.“
Přemýšlel jsem. Jídlo bylo dobré, výcvik tvrdý, ale žádná buzerace… Nechal jsem papírek prázdný.
Na ranním nástupu vypadal velitel nesvůj.
„Dobře, chlapi. Vím, že to bylo anonymní, ale kde je ten, co nic nenapsal?“
Udělal jsem krok vpřed. Stejně jako voják po mém boku.
Velitel si nás mlčky prohlížel.
„Blázni,“ vydechl.
V modrých očích vedle mě se zasvítily hvězdy.

Obrázek uživatele Iantouch

Na cvičáku

Úvodní poznámka: 

Maeglin je mrtvý, Maglorovi nebudu kazit reputaci... dáme si neznámého noldorského vojína.
Raději 15+

Drabble: 

Bylo mi padesát. Rodiče čekali, že se ožením, ale já na ženění nepomýšlel. Rozhodl jsem se pro armádu. Připadalo mi to jako dobrý nápad.
Když Velekrál a Elendil vymysleli Spojenectví, už mi to jako dobrý nápad nepřišlo.
Stáli jsme na cvičáku.
„Postáváte jako ženský na trhu! Rozestup! Pravou upažit!“
Upažil jsem.
„Teď položte ruce na ramena toho před sebou!“
„Nemůžu mu tam radši položit nohy?“ zabručel jsem. Naneštěstí příliš nahlas.
„To si nechte na večer, vojáku!“
Muž přede mnou se otočil a věnoval mi ten nejkouzelnější úsměv, jaký jsem kdy spatřil. Nakonec to v té armádě asi nebude tak špatné.

-A A +A