DMD č. 17. pro 17. 4. 2018. Téma: Bodláčí

Obrázek uživatele Tess

Quis Custodied Ipsos Custodes

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Noone in the control room, as usually at this time.
Thorne put the USB stick into one of the computers. Again. A program made by an unknown expert continued to install more an more into the network. Sending information out.
Which artifacts they keep tabs on.
Which they destroy.
Who they watch and what is their profficiency in magic.
And who they, meaning this branch, eliminate.
Is it really magic what is poisonous here?
He gave the sceen a piercing look.
They won’t continue for long with this.
True to his name, he will be a thorn in their side.

Obrázek uživatele angie77

Hodí se k ní

Fandom: 
Drabble: 

Vešel do jejích komnat. Otočila se, na rtech úsměv, v ruce sklenku vína. Přemýšlel, kdy ji naposledy viděl zcela střízlivou. Obvykle sice alkohol zvládala dobře, poslední dobou však měl pocit, že i tady došlo ke změně.

Vrhla se k němu, zdálo se, že ho chce obejmout. Pak si všimla, co drží v ruce.

„Myslela bych, že mi přineseš pořádnou kytku, když jsme se tak dlouho neviděli,“ pronesla napůl vyčítavě, napůl koketně.
„Myslel bych, že pochopíš, že tímhle se květiny trhají dost špatně,“ odpověděl, napřáhl zlatou pravici a zlomyslně dodal: „Navíc, tahle pichlavá věc se k tobě velice hodí, drahá sestřičko.“

Obrázek uživatele Aziz

Zlatý světlo a studený stíny (a ranní rosa a vůně mokrý hlíny)

Drabble: 

Rozednění.
"Rejsku, kam mě to bereš? Děsně to píchá."
Rejsek si přiložil prst na rty a ještě chvíli Žabáka táhl za ruku porostem bodláků, než najednou poklekl a pokynul Žabákovi, aby ho následoval. Oba tiše seděli v zeleni, kolena zmáčená brzce ranní rosou, a když se Žabák rozkoukal, všiml si konečně barevných ptáčků vysedávajících na bodláčí.
"Snílka je tu včera odpoledne viděla," vysvětlil Rejsek šeptem. "Napadlo mě, že bys je chtěl vidět."
Žabák na Rejska pohlédl, úsměv od ucha k uchu. "Nádhera."

Do tábora se vrátili až o hodinu později, usměvaví, zamlklí, s ranním klidem v duši. Popíchaní od bodláčí.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tajemství lektvarů

Drabble: 

"Tohle?" zeptal se Harry a ukázal na velký keř.
Ron jen zavrtěl hlavou. "To Snapeovo vypadalo jinak."
"Do háje, už je skoro devět! Já bych snad i radši drhl ty kotlíky."
"No jo. Proč to vlastně sbíráme? Vždyť je to jen bodláčí..."
Druhý chlapec pokrčil rameny. "Můžem se pak zeptat Hermiony."

---

"Cardus personata, Cardus... tady to je," zašeptala vítězoslavně a nalistovala příslušnou stránku.

Cardus persona se v lektvarologii využívá zřídka, nepostradatelný je ale do Lektvaru ochrany a Smrtícího dryáku.

"Lektvar ochrany?" podivila se. Chvíli překvapeně koukala na text, než knihu popadla a rozeběhla se do sklepení. Tohle si musí ujasnit.

Obrázek uživatele Stevko

Ovečky neoblbneš

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si ovce na kopec pásť neodišiel. Včera sa mi sťažovali, že už dobré dva mesiace neboli. Že pošlú sťažnosť predsedovi, ak to takto pôjde ďalej.
- Však nech samy idú, keď sa im chce na kopec terigať. Mne sa nechce, tak som ich za salaš zaviedol. Však aj tam dačo rastie.
- Jáj, Pištík môj, ale iba bodliaky. Vari nevieš, že to ovce nejedia. To keby sme mali kozy, tie by veru aj to zožrali. Ale ovciam nemôžeš len tak hocičo podstrčiť.

Zahrádka

Fandom: 
Drabble: 

Mladý král projel úvozem lemovaným lískovými keři. Ve svahu pod lesem se objevila roubenka.
Na zahradě stála překrásná dívka a stříhala růže.
Král oněměl.
Dívka na něj dlouze pohlédla a zašla dovnitř.

Od té doby král stůně.
Uzdraví ho prý jedině, když si přivoní k růži z té zahrádky.

Vyslali pro růži rádce. Hledal, hledal, svah pod lesem nenašel.

Vyslali druhého, chytřejšího. Ten svah pod lesem našel, utrhl nachově kvetoucí stvol s ostny a přinesl králi.
Král bodláčí zahodil a chřadl dál.

Vyslali třetího, nejchytřejšího. Roubenku našel.

Na zahradě stála dívka a řekla: „Pro svoji růži si musí přijít sám.“

Obrázek uživatele Remi

Nesourodá kytice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

1976

Drabble: 

„Pottere? Co je to za bodláky?“ zeptala se Lily odměřeně, bez jakýchkoliv emocí. Zdálo se jí, že Potter poněkud znejistěl. Vmžiku se ale nadechl a spustil:
„Bodlák - urazila jsi mě,“ pronesl obřadně James a bezděčně si sáhl na tvář, na které byl dosud otisk drobné dlaně. „Ale je zelený, to je naděje. Přemýšlel jsem o tom. Můžu si za to sám. Takže… Fialový hyacint, omlouvám se.“ Lily stála, neschopná slova.
„Rudá růže, Miluji tě. Iris, Věř mi,“ s těmi slovy a nesourodou kyticí ji James nechal stát na chodbě. Pravděpodobně u ní právě ztratil poslední ždibec vážnosti. Ale možná ne...

Práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak přeskakuju zase na začátek mého příběhu.

Drabble: 

Po pár dnech v Talronu jsem si na těžkou práci zvykla. Sice mě každý večer ještě bolelo tělo, ale celkově jsem si zvykla. Nejvíc mě bavilo starat se o zvířata, i když to byla asi fyzicky nejnáročnější práce. Nejhorší mi přišla práce na poli. Byla nudná, jednotvárná a bolely mě z ní záda. A třeba vytrhávání bodláčí holýma rukama, tak to byla lahůdka sama o sobě. Rukavice tady nevedli, takže nic jiného nezbývalo. Když potom přišel Michael s tím, že Lucie a já s ním pojedeme na Wildaran, byla jsem už celkem natěšená, že poznám i jiný způsob života zde.

Obrázek uživatele Danae

Rituál

Fandom: 
Drabble: 

Pěší cesta s batoletem má své rituály, neopominutelná zastavení. Letos to jsou sklepní okénka a, samozřejmě, kanály. Loňské jaro to byly spáry v chodníku a bodlák. Rostl dva metry od asfaltové cesty a růžice jeho tmavých listů dobře kontrastovala s rašící trávou. Každý den jsme zkoušeli, jestli pořád ještě píchá, a pozorovali, jak se jeho základna po každém dešti rozrůstá. Pak vyhnal dva stvoly. Sledovali jsme, jak závodí o světlo a vzduch s rychle rostoucí okolní trávou. Díky neshodám Prahy 8 s firmou udržující zeleň jsme měli na svá biologická studia celé dva měsíce. Pak do romantických lučin vyrazily sekačky.

Obrázek uživatele Zuzka

Zadrž dech

Úvodní poznámka: 

Když drabblovací duch stagnuje, je třeba zapojit přátele a vlastní fandom.

Drabble: 

plop
"No a teď mi řekni, kde jsme."
"Vydrž, se rozhlídnu."
Dvě elegantní postavy se opatrně sunuly podél remízku. Z louky se ozýval hovor.
Na stezce se mihl šeříkový čepec.
"Zapadni," šupla Susan nevybíravě svou společnici do křoví. "Ššš!"
"Takže už víš, kde jsme?"
"Jo, pojď kousek blíž."
Opatrně se přiblížily do zad páru na louce.
"...já jsem jiná. Má mysl je rozhodná a odhodlaná!"
"Brzo bude praštěná," vrčela bezhlesně Susan.
"Nechej, nesmíš!" syčela její kolegyně.
Nakonec adeptku zasahovatelku rychlým chvatem uzemnila.
"Sss!"
Románoví hrdinové záhy odpluli jinam.
"Neplač, co je?"
Susan si odsedla. Paní Sigismund-Smithová uzřela parádní růžici pcháče.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Adventures in Tailing

Drabble: 

Considering he barely saw anything through the slit in the veil, things were going well.
Thorne kept distance, following the taillights.
She'll lead him where he needs to go, willingly or not.
The taillights suddenly disappeared. He slowed down to creeping pace.
He got just close enough to make out the silhouette of the jeep in front of him when its headlights flashed and it sped straight at him.
He barely had time to dive headfirst into the brambles on the wayside.
Cursing, he jumped up, covered in thistle heads, tore the headscarf off and glared after the disappearing jeep.

Obrázek uživatele Cathia

Sestřička

Úvodní poznámka: 

Opět malý úryvek z Georgianiného dětství.

Drabble: 

Běžela po louce plné lučního kvítí. Za ní se řítila velká bílá smršť.

„Poběž, Saeme,“ zakřičela, „dnes má první narozeniny, musíme jí popřát.“

Doběhla k řece a spěchala dál k lesu. Chvíli bloudila, ale nakonec našla ten správný kmen.

„Jsem tady, jak jsem slíbila,“ zašeptala do ticha. Saem se usadil vedle ní a mlčky ji pozoroval.

Gee položila na zem kytici bodláčí. Ostatní by se podivili výběru, ale jí připadalo krásné… na dotek drsné a na pohled nádherné, jako krátký život toho tvorečka.

Se slzami v očích sledovala vlastnoručně vyškrábaný nápis v kmeni:

Isla Clemens
Nikdy nezapomenu, s láskou Gee.
Závěrečná poznámka: 

Budu muset psát drabble dopoledne, abych nepsala furt taková smutná témata z Georgianina života :-). Měla i spoustu krásných chvilek :-D.

Obrázek uživatele ef77

Ráno

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ráno pozdního léto je mlha v brázdách polí.
Vítr vplétá Věře a Karlovi do vlasů nitky pavučinek. Odnesli srdce ke skalám a vrací se domů. Nemluví, ta chvíle je pro slova příliš něžná. Když se na sebe podívají, v očích mají lásku a příslib budoucnosti.

Ráno v podzemním bezčasí není poznat.
Odražená kouzla sypou Natálii a Františkovi do vlasů prach. Nemluví, na slova není čas, vyčarovaný štít se drolí. Když se na sebe podívají, v očích mají lásku a smíření.

Les zaduní, země se zachvěje.

Chuchvalec bodláčího chmýří se snese Věře k nohám, chvíli se líně převaluje a pak odvane.

Obrázek uživatele mila_jj

Domek na parcele Za městečkem

Úvodní poznámka: 

Děje se krátce před 7. 8. 1930, Josipovi Kleczkovi je sedm.

Drabble: 

"Paní Kleczková!" Otočili se, ona i Josipek. Čekal na ně. Cyril Vázler, dělník z cihelny.
Vypadal svátečně. Vlasy učesané, vousy oholené, cihlový prach umytý.
"Mohl bych Vám něco ukázat?"
Vedl ji za město, na rovinku u řeky. Bylo tam třináct domků a parcely na prodej. Josipek poskakoval jako kůzle.
Cyril kopl do bodláčí. "To vyklučíme. Šéf mi slíbil cihly za polovic. Měli bychom zajít za starostou, o parcely je zájem. A za farářem... jestli byste chtěla."
Josipek se přiloudal. "Chceš na koně?"
U zvoničky se zastavil, sundal dítě a nabídl jí dlaň.
Do kostela vstoupili všichni tři ruku v ruce.

Závěrečná poznámka: 

Okresní úřad v Novém Městě schválil 7. 8. 1930 prodej parcel v katastru Za městečkem.
Číslo 2 koupili Alois a Marie Jurmanovi (parcela 481/2 - 358 m2 za 794.-) a č. 4 Cyril Vázler a Emilie Kleczková.

Obrázek uživatele Carmen

Kterak král na chuť tradičním postupům přišel

Fandom: 
Drabble: 

Za počtem hor a řek, který se různí podle toho, kde se čtenář nachází, žil jeden král.
"Aničko," řekl princezně, "hlavně si neber blbce. Trůn bude tvůj, to jsem zadal právníkům, ještě někoho zaučovat, pch. Akorát - náš kancléř tvrdí, že musíme tvému ženichovi vymyslet úkol, formalita, ale lidi na to slyší."
*
Nadešel čas - princezna si vyhlédla ženicha. Bylo stanoveno, že musí princezně donést co nejlepší kytici.
Ženich se slavnostně dostavil - s náručí plnou bodláčí.
Kancléř omdlel.
"Synku," zamrkal král, "tento...?"
"Anče nerada řezané kytky. Donesl jsem bodláky - jako důkaz. Vyplel jsem zámecké bludiště."
"Jste měl recht," šťouchl král dojatě kancléře.

Obrázek uživatele Simbacca

Stokorcová sebranka

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon
Odkazuje na moji sérii z roku 2015, hlavně na tenhle drabble.

Drabble: 

[„To jsem blázen,“] kroutil hlavou Michurrin, když si tak procházel rozlehlou zahradu na Jolly Jediovi a zjišťoval, kde aplikovat své bohaté zkušenosti s rostlinnou výrobou, [„měl jsem pocit, že znám všechny kytky v týhle galaxii, ale co je zač tahleta, to je mi teda fakt záhadou.“]
Ukazoval při tom na pichlavou bylinu, kterou Simbacca pěstoval na pikantní salát, a právě dotyčný mu obratem všechno vysvětlil.
[„To je bodláčí, strejdo, to z týhle galaxie není, to jsem si přinesl z jinýho vesmíru od jednoho osla.“]
Michurrin tedy pochopil, že blázen je ve skutečnosti asi někdo jiný, a poklidně pokračoval v inventuře.

Obrázek uživatele Elrond

Nevhodné místo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

+15 slash

Drabble: 

Objal Fingona, přitiskl se k jeho zádům a sjel mu rukou přes břicho. Jednou rukou mu rozepjal pásek u kalhot. Na zem ledabyle rozprostřel svůj plášť.
***
Maedhros na sílu protahoval hřeben kadeřemi, které svíral v pěsti. Na zemi se válelo několik zubů z hřebenu a chomáče rezavých vlasů.
„Nepotřebuješ pomoct?“ zeptal se Maglor, který celou dobu seděl v křesle opodál a četl si.
Vzal od vděčného bratra hřeben a trpělivě začal vyplétat z vlasů bodláky a rozčesávat zacuchané pramínky.
„Spadl si z koně?“ zeptal se starostlivě.
„No jo,“ zamumlal a pro sebe si dodal: ,A to nevíš, jak dopadl Fingon.‘

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak se Křemílek a Vochomůrka do televize dostali

Úvodní poznámka: 

Taky máte rádi ty malé roztomilé mužíčky, kteří žijí v hezounké pařezové chaloupce? Kdybyste jen tušili, jak je to s nimi doopravdy...

Drabble: 

„Rejžo… já se bojím.“
„Podívej, Jiřinko, podle mapy tam už brzo budem. Jak to psali? Pařezová chaloupka z mechu a kapradí. To se komisi líbilo. Přiklepli nám grant. Jen je najít. Vochomůrko! Křemílku!“
„Z čeho to lezou? To je pařez?"
„Ne, Jiřinko, starý rezavý kamna.“
„A kde je ten mech a kapradí? Vidím jen bodláky!“
„Co teď? Vrátíme grant?“
„Klid, rejžo. Já to zařídím. Hele, vy dva: umejt, kamna kůrou obložit, bodláky vysekat. Uklidit, košile vyprat. Mech nanosit. Kapradí vysadit!“
Vochomůrka s Křemílkem jen nešťastně zírali. Takhle si to nepředstavovali. Chtěli si vydělat na rum a cigára, ne gruntovat les…

Závěrečná poznámka: 

Vochomůrka s Křemílkem
špinili se popílkem,
dokud ve svých kamnech žili,
hulili a rum v nich pili.
Když však přijde Jiřinka,
tak jí stačí vteřinka,
rozvrátí jim idylku,
má z nich bandu debílků.
Pro grantové dotace
končí každá legrace,
a když se pak natáčí,
nebydlí už v bodláčí.

Obrázek uživatele Iantouch

Zlaté květy

Drabble: 

Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…*“
ozýval se tklivý hlas.

„Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
„O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
„Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
Rozesmálo mě to.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…

Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

* Květy kvetou zlatě
na studeném kameni...

Obrázek uživatele hidden_lemur

Poslední šance

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes BjB, únava je silnější než já. Každopádně ale - věnováno ségře, protože tohle je o ní.:D

Drabble: 

Ona je nenáviděla. Fakt strašlivě moc. Vlastně byla přesvědčená, že ony ji musí nenávidět také - jinak by se neměnívaly v neprostupné chroští, které ji a babičku Evu
pokaždé stálo dvacet minut řevu a námahou ohýbaného hřebene. Ale nejstrašnější byly ty pohledy ostatních. A ty kecy!
"Ty jsi úplná princezna! Koukněte se na ty lokýnky..."
Nechtěla být princezna. Chtěla se dál úplně klidně plácat v blátě, lítat po zahradě a barvit si kolena tepláků nazeleno. Prostě žít jako normální člověk, kruci.
Proto teď seděla na rumišti, trhala bodláčí a lopuchové kuličky a pečlivě si je zamotávala do vlasů.
Štěstí přeje připravenejm.

Sbírání prvních dojmů

Fandom: 
Drabble: 

Na břehu horského plesa sedělo pět skleslých mladíků. Jeden si znechuceně prohlížel svoji výzbroj (meč, dvě dýky, luk a úctyhodný počet šípů). Další házel oblázky do vody. Třetí ležel a zíral do nebe. Čtvrtý něco sepisoval a pátý pozoroval další tři, dva mladíky a dívku, kteří se nadšeně honili po louce.
"Tady je krásně!" zaječel jeden z nich, "krásně a... AU!"
Nadšený výskot se změnil ve dvojité ublížené zaúpění a pak bylo ticho.
Na břeh jezera se přiloudali s poškrábanými pažemi a roztrhanými nohavicemi.
"Ty... Tyrosi... nemáš..."
Ležící mladík po nich hodil balíčkem.
"To si musíte hrát zrovna v bodlákách?"

Závěrečná poznámka: 

Otázka dne zní: "Kolik dvacek se vejde do velitele Thira?"
Odhad: 170 kusů.
Výsledek se dozvíte, až bude kasička plná. :)

Obrázek uživatele Hippopotamie

Paní H.

Fandom: 
Drabble: 

Jela k moři sama. Přidala se k nám na výletě.
„Nebaví mne bavit se s ostatními důchodci. Mluví jen o nemocech, pořád si stěžují.“
Na archeologické naleziště vlezla dírou v plotě, bodlák nebodlák.
Řidič tam jí prodal dražší lístek. Zatímco se to kamarádka marně pokoušela vysvětlit řidiči busu zpět, oslovila ho česky a jemně poklepala po ruce. Okouzlen, dovezl by ji zdarma kamkoli.
Místní ji pozval na ouzo. Zdráhala se („Jsem a zůstanu ženou jednoho muže“), nakonec se sešli. „Trochu se divil, když jsem prozradila svůj věk.“

Také bych chtěla zestárnout, aniž bych v duši nesla bodlák podezřívavosti a strachu.

Ptáček korunovaný trním

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

O jednom opeřenci spojeném s bodláčím.

Drabble: 

Malý ptáček, nicméně nápadně barevný. Hnědý s trochou žluté, bílé, černé, hlava červená, jako by si ji smočil v krvi.
S oblibou vyhledává to, čemu se jiní tvorové vyhýbají – bodláčí a jiné rostliny plné ostnů. Šikovně šplhá a vyhýbá se trnům. Díky dlouhému zobáku, který obratně používá jako pinzetu, snadno vytahuje semena bodláků.
Rudá hlava a ostny kolem – pro středověkého křesťana výjev, který dodal malému stehlíkovi pověst skutečně nevšední: stal se symbolem trpícího Krista korunovaného trním.
To mu otevřelo bránu do rajských zahrad, jak je vidět na četných obrazech starých mistrů.
Jenom není jisté, jestli v ráji také rostou bodláky…

Závěrečná poznámka: 

Stehlík má od bodláků odvozeno i latinské jméno - Carduelis carduelis.
A tady ho máte: http://www.chovzvirat.cz/images/zvirata/stehlik-obecny_rsj68oh.jpg

Obrázek uživatele Bilkis

Recept na bezpečí

Úvodní poznámka: 

"Navazuje" na U Horymíra: http://sosaci.net/node/31118

Drabble: 

Bys nechtěného, zlého, či nepřirozeného se nadobro zbavil, očisti jej ohněm a kouřem bylinným. Popel pak pečlivě shrab, a zem, na níž zlo shořelo, svěcenou vodou pokrop a těžkým kamenem žulovým zakryj. Zbytek popela do nádoby vlož, býlím ho zasyp, by zbytky zla vyléčilo. Pelyněk klásti jako prvý se musí, by hořkost do sebe vzal, pak šalvěj, by léčivá síla popel očistila, meduňka pak zjitření uklidní. A nakonec prach z chmýří bodláku mariina, by Boží síla tvé konání požehnala. Nádobu pevně uzavři, voskem z vypálené svíce kostelní zapečeť a v nejhlubší místo ji ukryj, by ji nikdy nikdo najíti nemohl.

Závěrečná poznámka: 

Teda, ale že mi dalo po tom tučňákovi práci něco kloudného vymyslet.
Bodláčí je ostropestřec mariánský - váže se k němu zajímavá legenda.

Obrázek uživatele Voldemort

Na čem vázne porážka totality?

Drabble: 

Severus jen nevěřícně zíral. Velitelé odboje se ztřískali jako šotci a teď se hrnuli do akce.
„To na ty mozkomory hodláte zvracet? A před kletbami uhýbat díky tomu, že sami nevíte, kde v příští chvíli budete stát? Sednout!“
Zašátral v polici spojené s jeho laboratoří, příslušná lahvička sama skočila do dlaně.
Obsah jim rozlil do koflíčků.
„Vypít! Nehnete se odtud, dokud nezvládnete zopakovat jméno toho lektvaru. Třikrát,“ zavrčel.
James se zahleděl na štítek. Ostropestřcový dryák, stálo na něm.
„Už asi chápu, proč je Harry tak hodný, když se vrací od Lily,“ řekl, už srozumitelně, a kývl směrem k Severusovým zádům.

Závěrečná poznámka: 

ostropestřec mariánský je příbuzný bodláku
a je dobrý na játra a příbuzné problémy

Obrázek uživatele Terda

Nazítří

Fandom: 
Drabble: 

Cesta, která je čekala, nebyla vysypána pískem. Spíš pořádně zarostlá bodláčím.
Den za dnem, stále ve střehu, pátrali po fregatě. Lodní zvon odměřoval vyčerpání. Marně Foley naléhal. Nabádal k odpočinku. Zarputile odmítala jeho rady. Už nevydá svou loď do rukou prvního důstojníka. Dokud nepochopí. Ne před bojem.

Osmého dne ji objevili. Líně se ploužila vztříc západnímu obzoru. S ní houf menších plachetnic. Hledaly ochranu. Frances si ji zkoumavě měřila. Napočítala dvacet čtyři děl. Šestiliberky. Přes převahu mužů i děl ji mohli porazit. Když se dostanou dost blízko.
„Chlapi! Zítra ji dostihneme!“
V zarostlých tvářích námořníků zasvítila dychtivost.
Nazítří se rozhodne.

Obrázek uživatele Aveva

Podobenství

Drabble: 

Je před sklizní. První kněz chrámu slunečního boha dle dávné tradice žehná zrnu.
Zlatavá pole se třpytí a s těžkými klasy si pohrává vítr.
První kněz vykládá podobenství. To podobenství, každý zná.
Věrní uctívači jsou v něm obilím. A sluneční bůh jim dává světlo a teplo a oni v jeho paprscích prospívají.
Ti, kdo se od slunečního boha odvrátili, kdo zavrhli jeho zlatou tvář, jsou v tom podobenství jen bodláky a koukolem.
První kněz chrámu slunečního boha vypráví, ale jednu myšlenku si nechává pro sebe.
Lidé se možná dělí na obilí a bodláky, ale když přijde sklizeň, požnuto bývá obé.

Obrázek uživatele ioannina

Rezonance

Fandom: 
Drabble: 

Oblíbená nadstavba mistra Josselina pro kouzelné mezi jeho žáky byla, že položil na stůl bochánek hrnčířské hlíny a nařídil žákovi, ať z ní svou hudbou něco vytvoří.
Nejdřív se učili hrát tak, aby bochánek jenom pravidelně popraskal. Když to zvládli, zkoušeli z hlíny vytahovat jednoduché tvary: sprálovité kužely, hvězdice... Ještě později je začali skládat do složitějších kompozic. A nakonec mistr bochánek schoval pod bednu a oni museli pracovat naslepo.
Když Sigurd nechal stavět v Pětikruží letohrádek, Ayre si na toto cvičení vzpomněl. Promluvil si s kameníkem. Přinesl flétnu.
A nechal z hlavic sloupů vypučet dvanáct severských variací na akantový list.

Závěrečná poznámka: 

Pro tápající: Jelikož ve Skandinávii akant neroste, hádejte, jakou podobně dekorativní rostlinu si asi vybral za vzor?

Obrázek uživatele Leon

Vzdušné zámky

Drabble: 

Na louce plné bodláčí, schovaní ve stínu košaté jabloně, leželi vedle sebe a snili.
„Až válka skončí, pozvu tě na takový rande, že se z toho-“
„Aťo!“ vypískla Rozárka pohoršeně.
„-rozbrečíš radostí, samozřejmě!“
„Brečet radostí přece můžu i na téhle schůzce.“
Přivinula se k němu a zavřela oči v očekávání polibku.

***

S vlasy plnými bodláků, schovaný ve stínu hřmotného gestapáka, stál v předsíni a žil svou noční můru.
Dnes ráno slíbil Rozárce svatební dort s pravou šlehačkou.
Teď v pyžamu plakal nad mrtvou matkou a nedokázal přestat.
Aťa Moravec se přitiskl ke zdi a zavřel oči v očekávání dalšího úderu.

Závěrečná poznámka: 

Vlastimil Moravec byl spolu s rodiči přepaden gestapem 17. června 1942. Jeho matka si při policejní razii vzala život. On a jeho otec byli převezeni do Petschkova paláce, kde mladý Moravec teprve po čtyřiadvaceti hodinách krutého mučení prozradil, že se Heydrichovi vrazi nachází v kostele sv. Cyrila a Metoděje, kam jim nosíval jídlo a vzkazy.

Obrázek uživatele Tora

Óda na haggis

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Skotsko, 1787

Mou původní ideu o skotském národním znaku jsem tu již zahlédla zpracovanou (a moc hezky), proto jsem se musela ohlédnout jinde. Ale ve Skotsku jsem zůstala...

A doporučuji si čtení podbarvit skotskými dudami.

Drabble: 

„Říkáš, že napíšeš báseň na cokoli?“
„Samozřejmě!“
Mladí mužové si znovu přihnuli.
„Třeba… o myši?“
„Už jsem napsal,“ mávl rukou Robert Burns. „O myších, psech, žebrácích…“
Zrak jeho přítele těkal po místnosti, až se vítězoslavně zastavil na velké hroudě na vedlejším stole.
„Ale o haggis to nedokážeš!“
„Že ne?“ vyskočil Burns a zapotácel se. „Tak poslouchej!“
Spustil:

...Kdo haggis však je vykrmen,
ten obrům je vždy podoben,
pod jeho kroky chví se zem,
nepřítel bledne.
Jak bodlák setne hlavu všem,
když svůj meč zvedne...

Dlouze přednášel, a když se usadil, usmál se. „Taková hloupůstka, viď. To by se mohlo líbit!“

Závěrečná poznámka: 

Robert Burns (1759 - 1796) svými skotskými básněmi, hovořícími lehkým jazykem o běžném životě tak, že byly srozumitelné i širšímu publiku, se nesmazatelně zapsal do skotských dějin. Jeho básně oslavovaly skotský národ a ten ho za to miloval.

Dodnes se na den jeho narozenin (25. ledna) slaví Burns‘ supper. Vrcholem večera je servírování haggis (pro neSkota nepříliš vábného skotského národního pokrmu). Světla pohasnou, dveře se otevřou a ozvou se zvuky dud. Do místnosti vchází dudák, následovaný kuchařem, který na stříbrném podnose nese haggis. Za ním jde osoba, které připadla čest recitovat při porcování pokrmu Ódu na haggis.

Pokud někdo nevíte, co si představit pod pojmem haggis, jedná se o starý skotský recept, který zužitkovává vnitřnosti poražených ovcí, které by se těžko skladovaly a nelze je jinak upravit. Do ovčího žaludku, který se nechá přes noc naložený ve slaném nálevu, se vtlačí směs uvařených jater, srdce a plic, ovčího loje a ovesných vloček. Koření a solí se dle chuti. Celé se uzavře a vaří tři až čtyři hodiny. Takto připravené jídlo se díky svému „praktickému balení“ rozšířilo po celé skotské vrchovině.

Báseň o haggis je samozřejmě mnohem, mnohem delší - pokud máte zájem si ji přečíst - a to doporučuji - najdete ji zde.

Stránky

-A A +A