DMD č. 19. pro 19. 4. 2018. Téma: Dcera svého otce

Obrázek uživatele Bídák

Alea

Drabble: 

Nesnášela, když ji říkali, jak moc je podobná svému otci. Tak jako ostatní, i ona ho nenáviděla a dala by cokoliv za to, aby nebyla jeho dcerou. Pak by ji nenechával strážit na každém kroku a nepřipadala by si jako otrok.

Chvíle samoty si dokázala užít jen tehdy, kdy ji měla na starosti chůva Mael. Věděla, že kdyby se otec dozvěděl, že jí utíká, dal by Maly hned popravit. Co na tom, že si dokázala ukrást jen pět minut. I jediná by stačila aby propukl jeho hněv.

Jenže ona vážně byla jeho dcerou.
Tak jako on odmítala slepě poslouchat rozkazy!

Závěrečná poznámka: 

Mael je od narození chůvou Aley, dcery Šára. Dívce stále říká "malá" a Alea jí neřekne jinak, než Maly - to jen aby bylo vysvětleno, proč jsou použita dvě na pohled jiná jména pro stejnou osobu.

Obrázek uživatele gleti

Škola základ života

Fandom: 
Drabble: 

Správný ředitel by měl vědět o všem, co se ve škole šustne. Proto Minervu McGonagallovou zaskočilo, když ji léčitelka Pomfreyová informovala o zraněních studentů způsobených tu otrávenými trny, tu vybuchujícími semeny. Poté, co zjistila odkud vítr fouká, pozvala strůjce problému na kobereček.

"Pánové, ta vaše políčka ohrožující studenty musí zmizet!" spustila s veškerou vervou zděděnou po bojovných předcích.
Ale oba profesoři, zoceleni bojem s Voldemortem, měli pro strach uděláno.
"Minervo, víš jak vzroste prestiž školy, až se roznese s jak podivuhodnými elementy tu pracujeme?" balamutil ji Severus.
"Navíc v reálném životě budou studenti čelit podobným nebezpečím. Tady se to naučí."

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Někdo je...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon, já nevím, jak se to stalo. :))

Drabble: 

"Někdo je" byla hloupá dětská hra, ovšem po několika rundách ohnivé whisky to nikomu nevadilo.
Společenská místnost se otřásala veselím.
“Harry Potter je…” Seamus zalovil v klobouku. “…dcera svého otce,” vyprskl a všichni se rozesmáli.
“Harry, to jsi nám mohla říct,” hýkl George.
“Takže to je důvod, proč jsi občas tak přecitlivělá,” poznamenala zamyšleně Hermiona.
“Navíc seš drobnějšího vzrůstu,” přidal se Neville.
“A máš takové něžné rysy,” doplnil Ron.
“Tak proto nemáš žádnou přítelkyni!” přisadil si Fred.
“Používáš kosmetická kouzla?” chtěla vědět Ginny.
”Nepodstatné," přerušila je Harry. “Mě teď jen zajímá... Ten klobouk to věděl celou dobu nebo jen hádal?”

Obrázek uživatele Giles Rigby

Princezna ve věži

Drabble: 

"Všichni mě zradili."
Nikdy jsem se nespokojila s ničím menším než s dokonalostí. Musím být dokonalá i jako vězeň.
"Opustili mě moji spojenci. Dokonce i nejdůvěrnější přátelé"
Samozřejmě, že jsem čekala, že zradí. Všichni vždycky zradí.
"Připravili mého otce o moc. A já stála bratrovi v cestě k trůnu. Byla chyba věřit tomu, že v exilu pochopí... a změní se."
Pochopil a změnil se. Přesně, jak jsem předpokládala, ale jinak, než jsem si přála.
"Odtržená od těch, kteří mě milovali"
I vlastní matka mě nenáviděla.
"Zůstal jsi jen ty..."
Naivní policajt, který vidí zakletou princeznu místo šílené dcery šíleného krále.

Obrázek uživatele Tora

Aká matka, taká Katka... vlastně jaký otec, takové kotě

Drabble: 

Domácí koukali ven z okna a dumali.
„Myslíš, že by mohla být jeho? Bude tak roční… Není už na koťata starej?“
„Starej je, ale vidělas, jak srovnal Barbuchu, Lupínka a zrzouna od vedle? Vůbec bych se nedivil.“

Koukla jsem ven a uviděla načechranou šedobílou kočku, co se občas mihne za plotem.
Cha. Kdyby dali pár facek prvně Silverovi a hned potom týhle nádheře (jako včera já) zjistili by okamžitě, že je celá po něm. Hustej kožich, dlouhý chlupy, stejný barvy a hlavně hlas. Ječej totiž oba jak vzteklý.

Protože, vážení, každej je starej jen tak, jak se cítí!

Zapsala: Rozárka

Závěrečná poznámka: 

Silverovy potomky potkáváme v okolí dodnes. Dlouhosrsté, většinou šedobílé, s typickým silverovským čumákem a čelem. Moc bychom za to nedali, že i Jája je jeho.
Kočka, která k nám jeden čas chodila a pak přivedla koťata, byla, jak by mu z oka vypadla. Díky Silverovým genům našli všichni domov brzo - tak krásné kočky se umísťují dobře. Naštěstí. Protože pro venkovní kočku není dlouhá srst žádná výhra, tomu věřte.

Poslední z rodu Radičevičů

Úvodní poznámka: 

Poslední z rodu Radičevičů - Andrea.
Přešla na První svět, aby navštívila hrob svého otce.

Drabble: 

Andrija Gratzeider.
Prsty přejela po jméně vytesaném do mramoru. Falešné. Ani jejich vlastní hrobka nenesla jejich příjmení. Radičevič - rod skrývající se ve stínech, pronásledovaný nejen prokletím.

Přivřela oči. Již přijala krev a s ní i otcovy vzpomínky. Věděla všechno. Důvěrně poznala jeho smýšlení, přání a touhy, kterých si možná sám nebyl vědom.
Otcova cesta vedla přes temnotu, utrpení, lemovaly ji desítky mučených a zavražděných.

Měla by ho následovat? Dokončit, co začal?
Nebyla tato snaha vždy marná?
Je poslední z rodu. Až zemře, prokletí zmizí...
Není nikdo další.

Mstít se? Již přeci není komu.

„Odpusť,“ zašeptala. „Jako tvá dcera jsem zklamala.“

Závěrečná poznámka: 

Andrija by byl na svou dceru hrdý, jelikož Andrea se rozhodla zvolit si svůj vlastní osud podle svého. To se však mladá mágyně nedozví...

Obrázek uživatele ioannina

Tokáta pro radost

Fandom: 
Drabble: 

Vrásčité prsty pobíhají po ebenu a slonovině nového harpsichordu, jako by pro samou radost na chvilku zapomněly na své bolavé klouby. Rychlá, lehoučce se vznášející melodie přebíhá z pravé ruky na levou a zase zpátky, poskakuje jako vodní tříšť nad peřejí, tančí jako děvčata, když sleze sníh a rozkvetou jabloně v sadě pod Pětikružím a ony, náhle prostonohé, třepetají zdviženými lemy svých zástěr a sukní. A druhá ruka vychází melodii vstříc jako kameny v řece, jako chlapci, kteří doufají, že v příští figuře budou smět svým dívkám nabídnout špičky prstů.
Hraje stařec.
Jeho skladba vypovídá o pravém věku jeho srdce.

Závěrečná poznámka: 

Tokáta vznikla v pozdní renesanci a byla v kurzu prakticky do pozdního baroka. Je to typ skladby, jejíž provedení vyžaduje značnou virtuozitu. Obvykle se hraje na klávesový nástroj; některé jdou zahrát i na loutnu nebo kytaru.
Renesanční tokátu výborného holandského skladatele, kterého Ayre mohl ke konci svého života potkat, Jana Pieterszoona Sweelincka, najdete tady, nejznámější Bachovu tokátu a navazující fugu zase tady. V obou případech, ale zejména u toho Bacha, doporučuju sledovat muzikantovy ruce, hodně vám napoví.

Pro tápající: dílo bývá považováno za dítě svého tvůrce. A Ayre ten kousek, který hraje, zjevně taky složil.

Obrázek uživatele vatoz

Jana Rajská, cestovatelka

Úvodní poznámka: 

Varování: Byli jste varováni.

Drabble: 

Jana milovala své rodiče. Když tatínek zmizel, rozhodla se, že ho najde.
Jako dospělá postavila stroj času, a vrátila se. Aby byla přímo u zdroje informací, sbalila svého otce. Zjistila, že je to docela příjemný pán, a stala se vlastní matkou. Po čase, když otec zmizel, už tušila. Odešla na geneticko-rekonstrukční kliniku. Vrátila se časem jako muž, sbalila svou matku a stala se vlastním otcem.

Po pár desítkách let za ní přišel Bůh, jestli si takové kolečko nechce zopakovat kdesi v prehistorii. O pár cest časem a návštěv kliniky založila další rodinu sama se sebou, tentokrát jako Adam a Eva.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Palčík

Rodina: rozklad (X. správa SNB)

Drabble: 

Ustanovkou bylo zjištěno, že otec NO KRÁLOVNA byl v letech 1961 až 1964 veden ve svazku PB HRAD. Jednalo se o spolehlivého, internacionálnímu socialismu oddaného soudruha, s nímž byla spolupráce rozvázána s ohledem na možnou dekonspiraci PB. Ve věci usměrnění jeho dcery byl proto 3. 4. 1979 realizován důvěrný pohovor, ve kterém jmenovaný sdělil, že „dotyčná není jeho dcerou, manželka ji čekala ještě před svatbou a on si ji osvojil“. Dcera o této skutečnosti neví, přes velmi napjaté vztahy je na svého otce vázaná.
Návrh opatření: proti objektu ve vhodné chvíli efektivně použít zjištěné informace k dalšímu prohloubení narušené rovnováhy.

Závěrečná poznámka: 

X. správa − správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli
NO − nepřátelská osoba
PB − držitel propůjčeného bytu

Obhajoba: Královna se moc nepotatila, neb ve skutečnosti nebyla dcerou svého otce.

Obrázek uživatele Nathanel

Už vím

Fandom: 
Drabble: 

„Můj bože, to nebe je plné hvězd!“ vydechne Elis užasle. Společně s maličkým synkem hledí na noční oblohu. Jako by se někdo snažil zakrýt oslepující záři všehomíra vetchým černým papírem s bezpočtem droboučkých dírek.
„Každá z nich sleduje osud jednoho člověka,“ ukazuje vesmír svému dítěti, „někde tam je moje hvězda. Tátova hvězda. I tvoje…"
Dítě jí spokojeně zavrní v náručí.
„Taky je tam hvězda tvého dědečka…“
Vzpomínka na otce jí vžene slzy do očí. Pohladí oválný ametyst zavěšený na hrudi.
Pak koutkem oka zahlédne padající hvězdu.
„Dokázala jsem to, táto…,“ špitne do tmy, „teď už vím, co je opravdu důležité.“

Obrázek uživatele Aziz

Krev nezapřeš

Drabble: 

Richard Novik prý jednou málem zabil chlápka, který na jeho manželku a dvouletého syna vytáhl nůž. Prý se ho ani nedotkl - prostě měl tak hrozný vztek, že mu stačily kouzla.

O pět let později se mu narodila i dcera. Zdědila po otci vše - z matčiných genů si nevzala nic.
Pětiletá Aneta popálila bratrova kamaráda, za nakopnutí toulavého psa.
O sedmnáct let později byla připravená měnit oko za oko, zub za zub. Pomstít bratra. Mít krev na rukou.
Když je jí dvacet pět a někdo by jen zkřivil vlásek Davidovi nebo Radimovi, přetrhla by ho vedví, ani by nemrkla.
Prostě genetika.

Obrázek uživatele Saphira

Vytoužená

Úvodní poznámka: 

Za inspiraci dík Blueberry Lady :)

Drabble: 

Vystoupila jsem z lodi poprvé na švédskou půdu, jejíž jsem se stala královnou. Lidé volali „Desideria!“ a bylo to zvláštně dvojsmyslné. Vytoužený král a jeho vytoužená královna. A nástupník trůnu, můj malý Oskar. Otec budoucí dynastie. Byla to podivná představa.
Nikdy jsem tomu prostředí tady nepřivykla. Té zimě, tomu zvláštnímu jazyku, tomu prostředí královského paláce.
Byla jsem dcerou francouzského obchodníka, pocházela jsem z Marseille a mým dosavadním největším životním kotrmelcem bylo to, že jsem se málem provdala za budoucího císaře Napoleona.
Vkročila jsem na švédskou půdu jako královna dvou zemí, ale ve svém srdci jsem stále zůstávala dcerou svého otce.

Závěrečná poznámka: 

Désirée Clary, provdaná za francouzského maršála Bernardotta, se stala královnou Švédska a Norska a byla spolu se svým mužem Jean-Baptistem, králem Karlem XIV., zakladatelkou nové švédské královské dynastie. Désirée si ale nikdy na Švédsko nezvykla a pobývala tam zprvu jen velmi krátce, takže žila v odloučení od svého manžela i syna Oskara (který si mimochodem vzal vnučku Joséphine de Beauharnais, která Désirée Napoleona "ukradla", nicméně později se obě Napoleonovy ženy staly víceméně přítelkyněmi :))

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A9sir%C3%A9e_Clary

Obrázek uživatele tif.eret

Dcera

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Účelově přitažené za vlasy.

Drabble: 

„Jaký zločin?“ Mladá žena nevěřícně hleděla na policisty. „Otec by nic špatného neudělal!“
„Slečno…“
„Tomu nevěřím. Určitě jde o nějaký omyl!“ Hlas se jí třásl.
„Bohužel se s největší pravděpodobností o žádný omyl nejedná.“ Policisté se snažili mluvit věcně. „Víte, kde jste se narodila?“
„Pokud vím, tak doma, matka nechtěla jít do porodnice. Ale už zemřela, potvrdit to nemůže.“ Setřela si z tváře slzy.
„Ano, a také nikomu neřekla, že je těhotná. Najednou tu prostě byla s dítětem. Ovšem ve stejné době se jednomu manželskému páru ztratila právě narozená holčička.“
„Ne!“
„Potřebujeme vzorek vaší DNA. Od vašeho otce už máme.“

Bajka naruby aneb Jaký otec, taková dcera

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Příhoda zachycená v jednom přírodovědném dokumentu. Zaujala mě na ní i určitá podobnost se známou bajkou, až na to, že...

Drabble: 

Otec krkavec s dorostlou dcerou tvoří sehranou dvojku, když jde o shánění potravy. Získat něco pořádného k jídlu dá práci, ale lze to zvládnout i jinak: většinu námahy obstará někdo jiný.
Podívejme. Liška ulovila pěknou kořist. To by bylo něco pro naši dvojici.
Otec se spustí na zem kousek před šelmičkou. Začne provokativně poskakovat. Liška se po chvilce nechá nalákat, zamíří k němu, kořist na chvilku odloží.
Obratný krkavec ji odvádí dál, zezadu na scénu vpadne dcera a zmocní se potravy.
A otec nakonec uletí a nechá tam napálenou lišku samotnou.
Nakonec se milá dvojice pohádá o to, co uloupila.

Závěrečná poznámka: 

Je koneckonců známo, že havranovití ptáci patří k velice inteligentním tvorům, i když jsou to někdy potvory.

Obrázek uživatele Wolviecat

Lhářka

Drabble: 

"Máte krásného syna," říkali všichni, když se narodila: "Celý tatínek." Možná i proto pořád tak ječela. Dokud nepřišli na to, že se stala chyba. Dokud jí nedali nové jméno.
Pak její otec zmizel a jí zabouchli dveře před nosem.
Vrátila se v přestrojení, v cizích šatech a pod cizím jménem. Lhala sobě a říkala to, co byla podle nařízení pravda. Lhala svým přátelům a snažila se nebrečet nad tím, co každý den viděla v zrcadle.
Lhala a podváděla a každý den doufala, že to nebylo zbytečně.

Našla ho.
"Věděl jsem že se nevzdáš, Katie," usmál se: "Jsi celá po mě."

Závěrečná poznámka: 

Zase jednou píšu podle fanovského kánonu, který mi nakonec určitě zruší.

Ta jediná normální

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Díky za téma, jeden drabblík z mého milovaného sousedství Strangetown.

Drabble: 

Ta jediná normální, říkali Jenny odmalička. Tvůj táta byl vědec, snílek a blázen, a vy všichni jste úplně stejní.
Glarn trávíval většinu času s okem přilepeným k dalekohledu, pátraje v noční obloze po stopách mimozemšťanů. Říkalo se, že ho létající talíře zajímají víc, než vlastní rodina.
Jenny s tím tvrzením v podstatě souhlasila. Celý život se snažila být normální, nenápadná, distancovaná od všech těch rodinných stigmat a vědeckých nesmyslů. Moc daleko však neutekla.

S láskou pohlédla na svého manžela. Na jeho zářivě zelenou kůži, stejnou, jako má jejich syn, a na jeho obrovské černé oči, v nichž se kdysi utopila.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Říkejte mi Marie Alexandra

Fandom: 
Drabble: 

Jsem dcerou svého otce, vládnu Švédům, Gótům, Vandalům, Finům, Karelům a Estoncům, jsem jejich královna a paní.
Jsem dcerou svého otce, v šermu, lovu a jízdě na koni nerovná se mi žádný z mých dvořanů.
Jsem dcerou svého otce, mluvím švédsky, německy, francouzsky a latinsky, vyznám se v politice, boji, historii i umění.
Jsem dcerou svého otce, jsem silná a vedu války.
Jsem dcerou svého otce, dcera musí mít muže.
Jsem dcerou svého otce, má láska má nebeské oči a zlaté kadeře kolem tváře.
Jsem dcerou svého otce. Dokázala jsem všechno, co by dokázal jeho syn.

Ale nedokážu být luteránkou.

Závěrečná poznámka: 

Zajímavá postava Kristýna I. Švédská byla opravdu skvělým korunním princem i králem, ale její víra byla silnější než tradice. Konvertovala ke katolicismu a přijala jméno Marie Alexandra. Vládu nad Švédském předala svému bratranci Karlu X.

Obrázek uživatele Tenny

Jablko hned vedle stromu

Úvodní poznámka: 

Takové krásné téma...

(časově před naším příběhem, když jsou potomci královského páru ještě v pubertálních letech)

Drabble: 

Královna Arwen měla velmi ráda svého manžela. Co by pro něj neudělala! Přesto si nemohla pomoci a jisté aspekty jeho povahy ji po mnohých letech soužití začínaly vadit. Zvláště když ty samé pozorovala u svojí nejstarší dcery.
"Tinwiel, chápu, že bály nejsou ve tvém okruhu zájmu, ale prostě patří k zodpovědnostem princezny."
"Mamiiiii..."
"Tanec ti jde, šaty jsem ti ušila přesně podle tvého přání, šperky ti poslal strýček Gimli. Boty ti dovolím pohodlné!" rozčilovala se Arwen.
"Nechápu, proč okolo toho děláš takový humbuk, mami. Táta tak chodí často."
"Moje dcera nepůjde na ples s mastnými neumytými vlasy! Marš do koupelny!"

Závěrečná poznámka: 

... a já si nemůžu pomoct napsat blbost! :D

Samozřejmě, Arwen jako královna šít nemusí, ale v knížkách šila a přišlo mi to jako fajn koníček.
A teda v Minas Tirith si už asi Aragorn vlasy myl. Možná. Nejspíš. :D

Obrázek uživatele Martian

Přání je otcem myšlenky

Fandom: 
Drabble: 

Severus nebyl ve škole ani půl roku, ale v jedné věci už měl dokonale jasno.
Ty čtyři prostě nesnášel.
Pottera.
Blacka.
Lupina.
Pettigrewa.
Říkali si „Záškodníci“, ale byli to jenom obyčejní blbci.
Neminul den, aby po něm nepořvávali tou hnusnou zkomoleninou jeho jména, nevysmívali se odrbaným učebnicím, nepodrazili mu nohu…
Pohár trpělivosti přetekl, když mu na školní esej zvrhli lahvičku inkoustu.

Sžíravé přání odvety bobtnalo tak dlouho, až zrodilo myšlenku.
Zbývalo proměnit ji v čin.
Severus nenápadně vklouzl do prázdné učebny.
V hlavě si promítl zasedací pořádek.
A s příjemným pocitem zadostiučinění na sedačky těch čtyř seslal kouzlo trvalého přilnutí.

***
Závěrečná poznámka: 

Pro případ pochybností:
Klíč k tématu se ukrývá v názvu. :)

Obrázek uživatele Regi

Jen napůl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Myslím, že tohle spoustě lidí docela vrtalo hlavou. ;-)
Varování - (asi) 15+

Drabble: 

„Hagrride, měl jsi prravdu. Nechtěla jsem to nikdy přřiznat, ale jsem poloobrr, stejně jako ty. Jen to mám s rrodiči naopak.“
„Tvoje máma se zamilovala do vobra?“
„To ne. Je etnogrrafka. Studovala je. Nějakou dobu s obrry žila. No a jednou prrovedla velikou hloupost. Z pokusných důvodů udělala přřed náčelníkem urrčité gesto, které znamenalo jednoznačnou pobídku k intimnímu sblížení.“
„Sákryš! Jak todle mohla přežít? Dyť ten vobr musel bejt strašně velikej i… no… i tam dole.“
„To by ses divil. Myslím těm rrozměrrům. Jsou docela malé. Skorro jako lidské.
Víš, drrahoušku, jsem vlastně moc rráda, že jsi obrr jen napůl.“

Obrázek uživatele trundajorika

Taťka

Úvodní poznámka: 

Tohle téma by si zasloužilo 100 stran

Drabble: 

Kdo vlastně je můj otec?
Držel mě v rukou hned po narození a byl šťasten.
Když mi bylo 8, šťasten nebyl. Byl jako vzorová ukázka psychosomatických potíží, krátce poté, co mu moje matka řekla sbohem. Už pěknou řádku let se za něj zlobím za to, že nemůže být vděčný prostě proto, že má na světě mě, svoji dceru, svoji krev, největší ukázku pokračování vlastního rodu a existence.
„Je hrozný“, říkám si, zatímco k němu vzhlížím. Navždycky to bude můj hrdina, i když na filmovém plátně bychom ho mezi klaďase zařadili jen s těží. A lze vůbec kritizovat osobnost, kterou dědíte?

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen V

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/31321

Drabble: 

Objeví se Kaminski a bez váhání překročí čáry na zemi.
„Vy se ke mně nebojíte přiblížit?“
„Věřím svým kouzlům.“
Čáry na kovových náramcích.
“Co je to?” zeptá se Olena
“Kopie vaší magické pečeti.”
“Jaké pečeti?”
“Vy o ní nevíte? Máte ji minimálně dva roky.”
„Víte o tom a nezasáhli jste?“
“Proč? Nic jste neprovedla. Doteď. Kdo vás do toho navezl?“
„Někdo, koho nechci ohrozit.“
Kaminski zvedne oči ke stropu. „Kdyby moji dceru zatáhl nějaký kluk do takového průšvihu, přerazím mu pracky.“
„Máte dceru?“
„Nenaletěla by.“
Olenin otec o ní nic neví. Možná jen o trochu méně, než ví ona sama.

Závěrečná poznámka: 

Douběžně se odehrává: http://sosaci.net/node/31445
Další: http://sosaci.net/node/31529

Obrázek uživatele Eillen

Slova útěchy

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31303

Drabble: 

„Chci ho vidět trpět!“ vybuchla žena v opatově pracovně.

„Vrah vašeho strýce je již po smrti. Sám se zabil,“ pronesl opat.

„Geraldine,“ začal tichým hlasem Adamar. „Strýc vás miloval. Sám neměl potomky, ale ve vás viděl vlastní dceru. Vím, že je to složité. Ale buďte jako on. Zahoďte svoji nenávist a zkuste jít cestou víry. Váš strýc by si to přál.“

Místnost se ponořila do ticha. Opat byl rád, že souhlasil s Adamarovým návrhem být přítomen, až přijede neteř bývalého opata. Ač jej neznal, uměl nalézt ta správná slova.

„Jak nalézt víru, když jej zabil muž víry?“ rozplakala se Geraldine.

Závěrečná poznámka: 

To zase bylo... Nacpat dceru do kláštera plného bratrů.

Obrázek uživatele Eillen

Poděkování

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31326

Drabble: 

Jindřich se vzedl a rozhodl pokračovat. Začal Plzeňskou branou, která byla od kostela vzdálená jen pár kroků.

Všiml si muže nedbale opřeného o bránu, jak jej pozoruje. Jeho úsměv mu byl povědomý. Pomalu k němu došel.

„Děkuji Vám,“ pronesl neznámý, objal Jindřich a předal mu klíč.

„Za co?“ nechápal Jindřich.

„Za dceru. Kdybyste ji neopustil, čekalo by ji těžké rozhodnutí,“ odpověděl cizinec.

„Koho?“ divil se Jindřich.

„Salix. Musela by zvolit, zda žít nesmrtelným životem a být svým způsobem sama. Nebo se stát člověkem. Bojím se, že je až moc po mně a po zbytek věčnosti by si vyčítala svoji volbu.“

Závěrečná poznámka: 

Plzeňská brána se opravu nacházela jen pár kroků od současného parku. Kdyby stále stála, stačilo by přejít přechod na kruhovém objezdu a před vámi by byl první vstuo do města http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/images/thumb/Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg/180px-Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg

A vysvětlení volby tatínka vrbové dívky je prosté. Miloval smrtelnici, ale zůstal nesmrtelným právě kvůli Salix, aby nebyla nikdy sama. Proto je rád, že Salix nemusí volit. Pokud by si vybrala nesmrtelnost, jako otec by trpěl její bolestí nad ztrátou milovaného. Sám si tim prošel a stále to bolí. Kdyby však zvolila smrtelnost, trpěl by mnohem víc, protože by o ni přišel na vždy. A samotného by ho čekal nesmrtelný život v osamění.

Obrázek uživatele Vinpike

Dceřin křik

Fandom: 
Drabble: 

Zabij otce, posílíš mír!
A divíš se, šedým našlapováním rozšmajdané příšeří?

Vždyť pro tebe jsem se skláněl, hřbet ohebný, místo vazu podvazek. Dům postavil, kdo nekrade, okrádá rodinu, strom zasadil, pravdaže symbolicky, na počest čehosi. Abys v kolektivu. Abys mohla studovat. Abys neupozaděna. Abys nezpochybnila, že tvůj otec první poslední.

Jistě, na matku padá dceřina kletba, že zvůli dávala. Tys nemusel mezit, otče můj, tvým posláním je obzor otevřít, dalekohled podat, srdceryvně činěným čímkoli srdce orat.
Ale tys pro mě se skláněl, hřbet ohýbal, vaz v hada proměnil. Sám sebe zapřev, nediv se, že vidíš ve mně mladšího sebe, výčitku.

Obrázek uživatele Killman

Schovej se, nebo bojuj

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Následuje po http://sosaci.net/node/30746

Po Hirshině útěku Delderith vyhlásil Andragolisu válku.
Uběhlo zhruba sedm měsíců, Andragolis zatím mírně ztrácí.

Drabble: 

Tížilo ji, co způsobila, ale i kdyby vše šlo vrátit, neměnila by.
Mohla utéci, anebo žít nepoznána všem pod nosem.
Částí byla po otci, ať už svědomí, či pocit zodpovědnosti, nedalo jí to.
V Helarských lesích nebývalo bezpečno, o to hůře teď.
Banda lupičů ji obestoupila.
"Copak to tu máme?"
"Bohatá holka."
"Užijem si."
"Vole, to je princezna!!!"
Hirsha je obhlédla: "Pánové, potřebuji vaši pomoc."
Salva smíchu, pak se jeden vzpamatoval: "Co bysme z toho měli?"
"Prominutí zločinů, a ještě zbohatnete."
"Odvedem tě do města, a zbohatnem hned!"
"A slyšeli jste, co potkalo prince Eldrona?"
Smích utichl.
"Tak co, makrela?"

Obrázek uživatele Faob

Marné, jak marné rady

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poloúryvek z románu.

Drabble: 

Existují na světě bezpracné koláče? Odmalička veden k nikoli, zároveň dělník má právo na svou mzdu. Cokoli víc musí být vykoupeno, úspěch vydřen, choroba vypocena, nic zadarmo. Když si to zaplatíš, smíš i níž.
Nikdy nepoznala, kudrnka od narození, hýčkej a rozmazluj!, princezna přes brod přenášená, přirozeně, tak se to má, odměnou budiž vám – vždy početnému zástupu ctitelů – líbezný úsměv. Utrpení je zlo, sebezápor bláznovství, oběť úchylnou a zjevně masochistickou zbytečností.
Chceš-li vidět po dvaceti letech, prohlédni si matku. Tušit-li chceš, proč a co, hovoř s tátou.
Nevyhneš se pozdnímu poznání, neposlouchal-li jsem já, proč by ty, syn otce svého?

Obrázek uživatele Lejdynka

Láska je solí života

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Žil rusovlasý muž, co tři dcerušky měl,
a život za ně dát by na rub světa šel.
I jednou je zavolal před svůj krb rodový,
a tázal se jich hned, co která odpoví.

(Však ne o lásku k němu mělo tehdy jít,
o svých drahých sestrách měly hovořit.)

Drabble: 

První sestřička je tuze vzdělaná,
trhá byliny a věští z neznáma.
Druhá sestřička jak slunečnice zář,
a úsměv pohladí - to je matčina tvář!

První sestřička je statečná jak lev,
neděsí ji pranic tmavorudá krev.
Druhá sestřička je milou ovečkou,
tmavovláska smavá, štěstí kráčí tmou.

První sestřička má vlasů rudý mrak,
nejskvělejší voják, silná jako drak.
Druhá sestřička je v chrámu ve městě,
chci, abysme za ní už byli na cestě.

Tu radoval se otec, a slzy v očích měl,
a pak rozloučil, a za svým bohem šel,
věda že dcerušky dobře vychoval,
že svou lásku k lidem budou šířit dál.

Závěrečná poznámka: 

Pardon za ten úvod, ono by to bez toho moc nedávalo smysl. Doufám, že to projde. :) A omlouvám se, je to hrozně patetický.

Jinak je to aplikovatelné asi obecně, ale můžete hádat, kdo jsou ty tři sestry a jejich otec. Je to můj oblíbený fandom. Který jsem tady už jednou psala. Ehm.
Další nápověda je, že jedné je osmnáct, druhé asi čtrnáct a třetí asi sedm.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XV.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Já jsem Jindřich, zazněl Jaroslavovi v hlavě hlas. Připadal mu povědomý. Patřil muži v kápi, který se o kus dál vznášel nad hladinou rosolu.

Hanibal ante portas, prohlásil Vraspír. Zasalutoval.

Vare, Vare, rede mihi legiones meas! obrátil se na něho Jindřich. Rukou se dotkl okraje své kápě.

To právě nepůjde. Sežrala ho kvantová díra přiznal Vraspír. Jindřich si založil ruce na hrudi.

Kde?

Území ještěřiček a žluťásků, severovýchodní deltakvadrant české provincie, zněla odpověď.

To už je tento týden pátá! Jindřich zaklel. Zatracené améby! Množí se naprosto nepředvídatelně. Dcera od svého otce, syn od matky. Podařená děcka. Vezměte Marka. Mizíme! zavelel.

Závěrečná poznámka: 

Narvat dceru do příběhu, kde se nevyskytuje jediná žena, bylo fakticky těžké. Díky Bohu za měňavky, jsem mu za ně fakt vděčná. Zachránily příběh. A také hodinu latinských výroků.

Hanibal ante portas. - Hanibal před branami (Říma) aneb nepřítel, tady jen osoba poněkud nevítaná, dorazil.
Vare, Vare, rede mihi legiones meas! - Vare, Vare, vrať mi mé legie! Po porážce Římanů v bitvě v Teutoburském lese

Následující zde.

Obrázek uživatele Xantin

Synové a dcery Filcina netrpělivce

Fandom: 
Drabble: 

„To jsem já,“ výskne Linkva.
„Já ještě víc,“ tančí Thea.
„Uááá,“ nechce být pozadu Viktorka.
„A já úplně nejvíc,“ zamutuje Sikar.
„Já zas ostrouhal,“ ušklíbne se Apolo.
„My jsme na ústrky zvyklí,“ obejme ho Filcin.
„Dovolila bych si podotknout,“ začne Taura, „že...“
„Ty nejsi dcera, ale máma!“ nenechá dokončit Apolo.
„To je trochu složitější,“ začne pozvolna tatínek...
Pozvolna, pomalu, uvážlivě...
„Pokud nevysvětlíš do tří vteřin,“ řekne Linkva, „nerozumíš tomu!“
„A teď, právě teď,“ doplní druhá dcera, „už ti čas vypršel!“
„Uááá,“ dere se na klín třetí.
„Řekla bych,“ směje se Taura, „že bys trochu té mé pomalejší krve občas uvítal!“

Stránky

-A A +A