Zabij otce, posílíš mír!
A divíš se, šedým našlapováním rozšmajdané příšeří?
Vždyť pro tebe jsem se skláněl, hřbet ohebný, místo vazu podvazek. Dům postavil, kdo nekrade, okrádá rodinu, strom zasadil, pravdaže symbolicky, na počest čehosi. Abys v kolektivu. Abys mohla studovat. Abys neupozaděna. Abys nezpochybnila, že tvůj otec první poslední.
Jistě, na matku padá dceřina kletba, že zvůli dávala. Tys nemusel mezit, otče můj, tvým posláním je obzor otevřít, dalekohled podat, srdceryvně činěným čímkoli srdce orat.
Ale tys pro mě se skláněl, hřbet ohýbal, vaz v hada proměnil. Sám sebe zapřev, nediv se, že vidíš ve mně mladšího sebe, výčitku.