DMD č. 21. pro 21. 4. 2018. Téma: Odteď jsem optimista.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Osobní

Fandom: 
Drabble: 

Z pocitu doživotního osamění mě vytrhlo slunce. Nový život. Nová cesta. Radostí tolik, až srdce bolelo. Uspat všechny obavy. Tohle je odměna za všechnu bolest. A radost se najednou zdvojnásobila. Nebo ztrojnásobila? Vždyť najednou bychom byli tři.
A pak ouha. Krev. Spousty krve na bílý koberec a sváteční šaty. Bílý koberec střídaly bílé pláště, laskavá slova a spousty léků. Ale zbyla jenom samota a strach. Strach o život, který rostl a který byl. Neměl pokojík, neměl oblečení, neměl jméno. Ale byl. A pak už ne.
Je to dnes měsíc, co jsem matkou bez dítěte. Věřím, že ne na moc dlouho.

Obrázek uživatele Tenny

Pro její úsměv

Fandom: 
Drabble: 

"Vidíš, tatínku, nakonec všechno dobře dopadlo. A jak jsi tvrdil, že všichni pomřeme a lidé zklamou, ale přece se všechno v dobré obrátilo! Středozem je svobodná!"
"Jsem rád, že jsem se mýlil."
Arwen přímo zářila. Místo uvadajícího podzimu byla oděná v barvách jara, její úsměv jako hvězda na nočním nebi.
"Musíš mi teď slíbit, tatínku, že budeš o světě smýšlet lépe. Až odjedeš, už ti nebudu moct připomínat, že všechno není jen černé."
Měl se usmívat, když věděl, že po krátkém jaru už svou dceru nikdy neuvidí? Jak vysvětlí své ženě, že jejich Večernici nechal daleko za mořem?
"Slibuji, Arwen."

Závěrečná poznámka: 

Elrond je děsnej pesimista, na druhou stranu fakt hodně věcí v jeho životě šlo do kelu. Jsem zvědavá, zda se mu podaří být trochu víc optimista. :D

Obrázek uživatele JednoDuše

Na závěr přednášky

Fandom: 
Drabble: 

…a pokud chcete měnit svět k lepšímu, je potřeba se rozhodnout teď. Od teď jsem optimista“, prohlásil na závěr přednášky mírně nedůvěryhodně. Ve skutečnosti myslel na to, že má být za hodinu na oslavě narozenin vnuka svojí matky.

To mi bylo jasný, pomyslel si, zácpa. Přemýšlel nad matkou. Co mu do života dala, kolik z toho, jaký je, je vlastně jeho matka v něm.

Můžu Ti nandat, mami?“ Nejdřív řekla, že by si ráda nandala sama. Pak, že neví, co si může vzít. Nakonec nandával on.

Po obědě koukal na toho dvouletýho prcka. Tak teď doopravdy, od teď jsem optimista.

Obrázek uživatele Palčík

Nástup: uvědomělost (kádrový odbor)

Drabble: 

Pocházím z třídně bezchybného prostředí, otec bezzemek a poválečný partyzán, matka švadlena. Oba po Únorovém vítězství pracujícího lidu vstoupili do služeb diktatury proletariátu. Chtěl jsem pokračovat v cestě nastoupené mými rodiči, po absolvování vojenské základní služby ale přišel krizový rok 1968. Negativní vývoj v naší vlasti se odrážel na mém psychickém zdraví a já se často přiváděl do podnapilého stavu.

Internacionální pomoc a příchod spojeneckých vojsk vše změnily, bezpodmínečně jsem se podrobil abstinentismu a vrátil se ke svému životnímu cíli. Chci být nápomocen při odhalování nepřátel společnosti a naší republiky. Mám zájem o práci u StB.

Čest práci Dušín Miloslav

Závěrečná poznámka: 

StB − Státní bezpečnost

Obrázek uživatele Peggy Tail

Opět optimistkou

Úvodní poznámka: 

Nadávka.

Drabble: 

Věděla, že to jednou přijde
ta osudná chvíle,
kdy bolest rozerve její srdce ve dví,
tak jako mnohým před ní
Všichni jí říkali, jak je veselá a milá
možná kdysi dávno byla
tu druhou nejradši by uhodila

„Kvete růže, podívej.“
„Drž hubu a zalívej.“
„Proč se mnou pořád hádáš?“
„Co se o mě vůbec staráš?!"
„Vážně nevíš?“
„Ne.“
„Co ti na mně tolik vadí?
„Jsi moc živá, hodná – zákeřná.“
„A ty hrozně nevděčná.“
„Super. Tak zalij tu kytku, nebo umře.“
„Vidíš, ty se staráš taky.“
„Ježkovy zraky. Proč se staráš ty?!“
„Starám se, protože jsi já.“
„...Tak to jsem nedomyslela.“

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda je to jasné. Jde o dvě části osobnosti, které se spolu hádají. Vznikly prožitou bolestí. Ta optimistická část ale spor nakonec vyhrává a osobnost se tak opět spojí. (Tím je myšleno, že vyhrála spor samotný, ne nějaký boj. Nemůžete bojovat sami se sebou a zahojit se. Ale ten odpor mezi nimi zmizel.)

Obrázek uživatele Martian

Vstříc světlým zítřkům

Fandom: 
Drabble: 

Jason Avery byl smolař.

Hned po příchodu do Bradavické školy zabloudil ve sklepení.
O týden později musel přespat na chodbě, protože zapomněl heslo do zmijozelské společenské místnosti.
Při bylinkářství ho napadl škrtidub.
V lektvarech uklouzl po scvrklofíku a zvrhnul na sebe lahvičku škytacího dryáku.
Při péči o kouzelné tvory se mu do prstu zakousla běhnice.

„A dneska o přestávce jsem omylem vlezl na dívčí záchodky,“ vykládal Severusovi, kráčejícímu vedle něj. „Předpokládám, že nic horšího se mi už nemůže stát,“ prohlásil optimisticky.

Severus mlčel. Neměl to srdce mu prozradit, že dneškem počínaje na hodinách létání začínají trénovat obraty v plné rychlosti.

***
Závěrečná poznámka: 

Zkrátka i Zmijozel má svého Nevilla… ;)

Obrázek uživatele gleti

Nejde o placenou reklamu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Longbottome,
posílám ti reakce na rozhovor s tvými rodiči.
Ernie Macmillan, šéfredaktor Denního věštce.

"... velmi mě zaujal článek s manžely Longbottomovými o jejich uzdravení. Zvlášť, když ho způsobil elixír Životabudič Všeuzdravovatel od profesora Snapea, který je k dostání v našich lékárnách.... z dopisu Melindy Bobbinové."

"... je hezké, že se profesor Longbottom nikdy nevzdal naděje na vyléčení rodičů. Jeho optimismus je nakažlivý, odteď půjdu v jeho stopách ...od Penelopy Clearwaterové."

"... Longbottom je výborný čaroděj a geniální botanik. Pokud jde o obavy pana Hilla z ohrožení novými rostlinami, bystrozoři zkontrolovali zabezpečení a neshledali pochybení....Harry Potter."

Longbottom se usmál, Snapeův plán funguje.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tenhle pokus musí vyjít

Fandom: 
Drabble: 

Zkoušel to tolikrát! Svoje neúspěchy už radši ani nepočítal. Štěstěna ho neměla v lásce a on, bez ohledu na svoji snahu, nikdy nevyhrál.

První prohra ho jen trochu podráždila.
Podruhé ho docela naštvala.
Do třetího pokusu vložil veškeré své naděje. Marně.

Za ta léta už vytrpěl mnohé. Nechápal, proč musí stát svět proti němu. Vždyť co kdy udělal špatného? Nezasloužil si to!

Poslední neúspěch mu otevřel oči. Musí změnit taktiku! Něco tak složitého sám nezvládne...

Z posledních úspor si zaplatil komplice, jeho starý optimismus se vrátil a on znovu pocítil naději.

Tentokrát už to přece musí vyjít.

Jen počkej, zajíci!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Wolviecat

99,90 plus poštovné a balné

Drabble: 

"Cítíte se nespokojení se svým životem?"
Zástupce firmy Happy Life, spol. s r.v.o., se usmíval tak, že mu málem odpadla horní polovina hlavy.
"Toužíte po jednodušším životě?"
Marvin přikývl.
"Pak je Optimizér 3000 pro vás to pravé! Stačí ho vybalit, uchopit pevně na označeném konci..."
Marvin tak učinil. Optimizér 3000 měl vzhled, velikost, váhu a snad i jakousi auru baseballové pálky.
"...a opakovaně si ho zprudka přikládat k vaší centrální nervové soustavě! Váš pesimismus se doslova vypaří!"
Marvin se zamračil."K centrální nervové soustavě... centrální nervové..."
Optimizér 3000 odletěl do kouta.
"99,90 kreditů je v háji. Zatracení roborasisti."

Obrázek uživatele Cathia

Do života s úsměvem

Úvodní poznámka: 

Návaznost na předchozí drabble: http://sosaci.net/node/30984.

Už bylo na čase, aby i Gee dostala trochu štěstí do vínku... no ni?

Drabble: 

Seděla v křesle a zírala do tmy. Tentokrát ale bylo všechno jinak. Neupadala do apatie, dokonce odezněl i ten trýznivý pocit osamění. Po více než deseti letech se znovu usmívala na svět.

Její rod stále sužovala kletba, ale nyní již měla veškerá pojítka k jejímu zlomení. Nedovolí, aby jí nadále řídila život.

Upřela oči na muže, který se převalil v její… ne… v jejich posteli a pomalu se probouzel. Už nebyla na všechno sama… měla jeho, svého nového manžela. Věděla, že jí bude oporou a už nikdy jí neopustí.

„Jsi vzhůru brzy,“ zašeptal Ethan rozespale a Gee se neubránila úsměvu.

Obrázek uživatele angie77

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř

Fandom: 
Drabble: 

Život se s ním nemazlil. Každý kousek štěstí si musel tvrdě vydobýt. Žádný netrval dlouho.
Získal pozornost krásné ženy, ta však brzy začala být znuděná. Kvůli jejím vrtochům se z něj stal vyvrhel.
Vstoupil do služeb jiné krásné ženy. Zamiloval se do ní, a i když si uvědomoval, že ona jeho city nikdy plně opětovat nebude, byl víceméně šťasten, když jí mohl radit a pomáhat, když mohl být v její přítomnosti. Pak ho od sebe odehnala.
Propadl hlubokému zoufalství.
Když ho neznámý muž, riskuje vlastní smrt, vyléčil z děsivé nemoci, pochopil, že je třeba brát život z té lepší stránky.

Obrázek uživatele Birute

Nové možnosti

Drabble: 

Věhlasný umělec a hvězda prken, která znamenají svět – pravda, někdy je pro něj musela sbít jeho herecká družina; proslulé scény, které zneuznaly jeho talent, měly bez výjimky onu vlastnost, že dobře hořely – by neměl řešit takové přízemnosti jako finance. Ovšem garderóba něco stála. Nemluvě o úplatcích pro poroty udílející prominentní divadelní ocenění. Jemu bude někdo říkat padouch! Očividně jim ten zatracený Neil Patrick Harris platil víc. Rok co rok.

A tak, když se na vyviklaném prahu jeho polorozpadlého sídla objevil ten nekňuba Poe s trojicí Baudelairových sirot, hrabě Olaf pocítil nebývalý příval vřelého citu. Investice do hořlavin se skutečně vyplatila.

Závěrečná poznámka: 

Hrabě Olaf založil požár rodinného sídla Baudelairových a ujal se Violet, Klause a Sunny, aby se zmocnil jejich dědictví.

Obrázek uživatele Queen24

Dnešní den nemá chybu!

Fandom: 
Drabble: 

Poslední podzimní listí se neslyšně snášelo k zemi. Nebe bylo zatažené a vzduch vlhký. ,,Vodu jsme odpojili? Vzadu jsem zamknul? Elektřina je vypnutá?" Ujišťuje se táta. ,,Tak zase na jaře," poznamenal, nastartoval auto a vyjeli jsme. Naposledy jsem se ohlédla na naší chalupu. Opuštěné, pochmurné stavení. Tak na jaře. Nesnášela jsem tuhle větu. Od malička ji nesnáším. Je teprve konec října...!

Listopad. Prosinec. Vánoce. Nový rok. Leden. Únor. Je to nekonečné. Praha, škola, práce, tma, zima. Víkendy? V Praze. A koně? Na displeji mobilu prohlížím fotky z léta a potlačuji slzy.

Sobota 21. dubna. Dnes jedeme. Poprvé. Konečně! Jsem šťastná.

Závěrečná poznámka: 

Ano, dnes opravdu jedeme poprvé po zimě na chalupu. Tohle drabble píšu na mobilu v autě, jsme někde na Strakonický a uháníme směr jižní Čechy. :-))) Odpoledne se chystám ke koním. Od října jsem tam nebyla... Těším se. Hrozně moc.
A od teď už zase vidím svět optimisticky! ;-)

Obrázek uživatele Eillen

Léčitelův pomocník

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31546

Drabble: 

Celou noc s léčitelem ošetřoval zraněné. Ve chvíli, kdy jej opat poslal pro Adamara, pocítil strach.

Ne, nemůže přeci tušit, že jsem zapálil knihovnu, pomyslel a došel pro vévodu a cestou vymýšlel jak to udělat, aby mohl být jejich rozhovoru přítomen. Nakonec stačilo říct, že oběma potřebuje převázat obvazy.

"Proč jste mne zachraňoval?" zeptal se opat.

"Chtěl jít léčitel, ale toho bylo potřeba jinde," vysvětloval Adamar. "Navíc, jen draci vědí, koho by zvolili za příštího opata, kdybyste zemřel."

"Jedna zapomenutá svíce v knihovně a já vám odteď budu navždy dlužen," zašeptal opat.

Léčitelův pomocník se uklidnil. Nikdy na něho nepřijdou.

Obrázek uživatele Eillen

Zpět do středověku

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/31531

Drabble: 

Když dorazili k penzionovanému železničáři, Gabčík s Kubišem mu poděkovali a rychle se schovali dovnitř.

"Tušil jsem, že by se jim mohlo dostat pomoci. Jen jsem nečekal, že to bude přímo od vás," pronesl Stehlík s úsměvem na tváři. "Vydržte chvilku, hned to bude," dodal a zmizel v domku.

Když se vrátil, v ruce svíral klíč. Jindřich netušil, jak k němu Stehlík přišel, ale s radostí jej převzal.

Když poté odcházel směrem k Šťáhlavské bráně, začal věřit, že získání posledního klíče bude stejně snadné jako u těch posledních. Město kolem něj se začalo měnit a opět se ocitl ve středověku.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že klíč měl být získán u Pražské brány. Ale v místech, kde dříve stála Jindřich narazil na lidi, které ho ke klíči dovedli, takže to snad není v rozporu s tím, co jsem si sama na začátku dubna vymyslela.

Obrázek uživatele Kraken

Jing a jang

Fandom: 
Drabble: 

Jako pesimistovi se mi zdálo všechno špatně.
Daně byly moc vysoké.
S dětmi byla neustálá práce.
Pivo mi manželka dovolila jenom jednou týdně.
Děti měly špatné známky.
Syn na mě byl drzý.
Ředitel společnosti, ve které pracuji, mi řekl, že se flákám.

Jednou jsem si řekl: "Odteď budu optimista!"

Najednou jsem viděl všechno dobře.
Daně jsem dokázal zaplatit.
O děti jsem se nemusel starat sám.
Mohl jsem pít alespoň jednou v týdnu.
Děti pochopily, že aby měly dobré známky, musejí se učit.
Syn byl v pubertě, měl to velmi těžké.
Ředitel řekl pravdu. Jsem rád, že mě na to upozornil.

Obrázek uživatele Regi

Zkusil to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hagrid se pokusil přijmout jednu dobře míněnou radu.

Drabble: 

Prej nemám furt myslet, že šecko dobře dopadne. Prej mám bejt dycky připravenej na nejhorší. Včera sem to zkusil.
Než sem vodešel na jedno k Rosmertě, zkontroloval sem, esli není v krbu voheň. Esli má Tesák dost žrádla na tři dny, a esli sem zamk dveře. Co dybych se zdržel, že jo?
Vzal sem si paraple, dyby pršelo.
Náhradní gatě, dybych se třeba p… ehm… promoknul.
Tři kapesníky, dybych dva ztratil.
Vobvazy a hojivej lektvar, dybych náhodou cestou domů někde spad.
Vláčel sem plnej batoh takovejch blbostí!
Teda… Už nikdy. Přectavovat si, že se nic zlýho nestane, je fakt pohodlnější.

Obrázek uživatele Stevko

Mnoho fľašiek

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, lebo predseda sem zase mieri. Dobrýho zdravia, predseda. A čože nového nám nesiete?
- Ja vám dám, že čo vám nesiem. Čo ste to zase objednali? Desať tisíc fľašiek.
- Veru, predseda. Objednali sme.
- Zasa budete alkohol páliť? Zasa budú colníci prehľadávať dedinu, odkiaľ to je?
- Ale predseda. Nič také. Žinčicu do nich dáme.
- A akú?
- Akože akú? No predsa našu.
- Aha. Tak to ste ma prekvapili. To z vás možno aj niečo bude. Tak to sa teším, že vám začne salaš zarábať.

Obrázek uživatele Čarodějnice

Tajemství Stokorcového lesa

Úvodní poznámka: 

Ve Stokorcovém lese si kamarádi umějí pořádně osladit život. Pokud si myslíte, že medem, tak to se pořádně pletete.

Drabble: 

Ijáček běhal po lese a radostně vyhazoval. Medvídek Pú z něj byl celý nesvůj.
Co se to s Ijáčkem děje, pomyslel si. Jindy se sotva plouží a dnes tu běhá jak hříbě!
Ijáček přiběhl a rozvěrně do medvídka drcnul: „Naskoč si! Něco ti ukážu!“
Pú se vyškrábal na pařez, pak na Ijáčka a vyjeli. Za lesem, ve vysoké trávě spatřili malé hnědé hlavičky.
„Co to je?“ optal se Pú.
„Úžasná dobrota,“ pravil Ijáček. „Když je sníš, všechny boly světa se ztratí.“
Opravdu.
Od chvíle, kdy si kamarádi začali pochutnávat na lysohlávkách, proměnil se Stokorcový les v jednu velkou růžovou zahradu…

Závěrečná poznámka: 

V Stokorcovém lese
blízko Ijáčkovy světničky
vyrostly malé
veselé houbičky.
Dodaly mu dobrou náladu,
chodí z toho málem pozadu,
a když je veselý
s Púem se rozdělí.
V lese pak feťáků parta
řádí hůř než pražská Sparta.

Obrázek uživatele Arenga

Pouhý krůček od obratu k dobrému

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na drabble "Beraní zápasy" (http://www.sosaci.net/node/31629).

Drabble: 

Měli všechno připravené.
Pronajatý pokoj jen kousek od arény s beraními zápasy, kam mohli svého zajatce odvést a řádně si jej vyzpovídat.
Baronův bratr se nebránil.
“Vy jste ti rifasané,” řekl klidně, když dveře zaklaply. Dokonce se na Avani usmál.
“Jsme,” odvětila prostě.
“Tu šarádu jste si mohli odpustit. I když aspoň byla zábava. Čekal jsem vás už dávno,” dodal skoro vesele.
Mrkla na Leokastise, ať nechá mluvit jen ji. “Omlouváme se. Nevyzpytatelné zdržení.”
“Máte kůži?”
Znovu rychlá výměna pohledů, pak Leokastis vytáhl kousek na šeříkovo obarvené kůže, který našli v Caradocově domě. “Samozřejmě.”
Srdce mu tlouklo rozpínající se nadějí…

A bude líp

Fandom: 
Drabble: 

"No tak, Sammy, neber si to tak, najdem packu a všechno bude v pohodě."
Odpovědí mu byl jen Samův typický bitch face.
"Hele, sedneš si tady do toho pokoje, pěkně uprostřed, hlavně na nic nešahej! Co se může stát? Jakmile to vyřídim, pošlem celýho králíka do horoucích pekel."
Sam osaměl.
*
Jasně, že když se Dean vrátil, pokoj byl napůl vypálenej a Sam připoutanej k židli s Kubrikovou pistolí mezi očima. Ale Dean tu králičí packu opravdu získal. No tak to vypadá, že se blýská na lepší časy. Teda pokud Sam nestihne umřít dřív, než provedou zneškodňující rituál. Pohoda. Žádnej stres.

Závěrečná poznámka: 

s03e03 Bad day at Black Rock. Jedna z nejlepších epizod :D

Obrázek uživatele Vinpike

Tělo dala hlína, duši vdechl Bůh

Drabble: 

První ruka se chytila v drtiči na odpadky, táhnul, táhnul, ale nevytáhl. Nohy se mu krátily odmalička, s každým křížkem na krku o půl stopy, k padesátce pátý palec delší dolních končetin.
Neopatrně ztloustl, snad z podvědomé touhy rozšiřovat se, další brady spojily hlavu s trupem v jedinou hroudu. Aby nezmalomyslněl, chodil na safari dívat se na rozmanité tvary Boží architektury: závidě vysokým, taky chtěl pohladit; pravačku uhryzl krokodýl.
Zůstav vajíčkem s bičíkem, před ženami slepl, aby nenarušil rovnováhu. Pády bolely.

A bolelo tak nějak všechno, světe, mumlal bezzubě, polohluchý, už mi nemáš co vzít. Nelpěl, druhý břeh vyhlížel, optimista.

Obrázek uživatele Aplír

Konečně!

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Je jako světlo lampy ve tmě. Dává naději.

Uvědomil si, co pro něho vytrpěl? Jak obrovská byla jeho láska? Láska se zájmem o druhé bez předsudků, s dlaněmi plnými milosrdenství, soucitu a pochopení. Láska zrcadlená touhou vyléčit nemocné. Láska jak krůpěje krve, které ve stresu potil. Láska v pokoře. Láska v odhodlání vykoupit druhé. Láska, která se nezalekla bolesti, trýzně ani smrti. Láska, kterou mnozí chtěli přečmárat, přesto vystupuje ze změti čar.

Zanechal po sobě stopy. Některé zavál písek, spláchl déšť, jiné zadupal dav nevěřících. Přesto jeho šlépěje vedoucí k životu jsou stále zřetelné.

Konečně pochopil. Od teď je optimista.

Obrázek uživatele mila_jj

Tisíc stránek nejistoty

Úvodní poznámka: 

Děje se mezi lety 1941 a 1943 ve Štěpánově nad Svratkou, závěrečná scéna někdy mezi 1949 a 1954 ve Spojených státech amerických (nedaří se mi lépe dohledat, spíše ke konci období).

Drabble: 

Josip zase pase kozy. Dneska má s sebou jablka, knihu "Englisch" Langenscheidt, tužku, staré noviny... a zrcadlo.
"Ich. I. Lese: [ei]." Josip otvírá pečlivě ústa a kontroluje jejich obraz v zrcadle.
Má to opravdu znít tak, jak slyší? Nejspíš ano. Pusu přece otvírá přesně podle návodu. Ještě si to několikrát napíše a další slovo. Rozuměl by mu Angličan?

...

Josip se zastaví na ranveji s kufrem v ruce. Oslovil jej neznámý muž: "Hello. Are you Mister Kleczek?!"
Ja, das bin ich.
"Yes, it is me."
"Nice to meet you," uklonil se muž.
Kleczek se usmál. Konečně uvěřil, že se anglicky domluví.

Závěrečná poznámka: 

Proč se Josip učí anglicky takhle komplikovaně, osvětlí možná nějaké další drabble.

Obrázek uživatele Sammael

Elysandova družina XXI: Depresivní kouzelník

Fandom: 
Drabble: 

Když družina porazila polozlobra Mulaheyho v nashkelských dolech, objevila tam jednoho zajatce.
„Děkuju vám za záchranu,“ řekl elfský kouzelník Xan, „ale stejně to bylo zbytečné, protože jsme všichni propadli zkáze.“
„Jak to, zkáze?“ ptal se zmateně Ajantis.
„Jak to, všichni?“ ohradila se Jaheira.
„Asi je tu moc dlouho,“ řekla polohlasně Branwen a naznačila, že má o kolečko víc.
Xan z Mulaheyho truhly vylovil svůj měsíční meč a zamířil k východu. „Tak se mějte, rád jsem vás poznal. Vzhůru k marnosti!“
Elysand se otočil k Imoen. „Kdybych si ještě někdy stěžoval, jak je život nefér, tak mě prašti. Nechci skončit takhle.“

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VIII

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena povolí prsty svírající přikrývku. Je sama. Musí se sebrat. Vzchopit. Být optimista. Nic horšího se nemůže stát.
Anebo ano?
Okno je pět kroků daleko. Bez mříží. Uhodí do něj.
Vrbenský se objeví ve dveřích. „Co to děláte?“
„Co mám podle vás dělat?“
„Rozhodněte sama. Buď budete obviněna, půjdete do vazby a patrně rovnou do vězení, nebo řeknete vše, co víte o Militii, za devatenáct hodin vás propustíme pro nedostatek důkazů a budete dále spolupracovat.“
„Budu,“ zašeptá Olena.
Když přijde k sobě, má podložené nohy a je přikrytá dekou. Na stolku čeká hrnek silného čaje. Olena ho vypije bez váhání.

Závěrečná poznámka: 

Téma jest v prvním odstavci, a snad je z drabblete vyrozumět, že se vše v relativně lepší obrací.

Další: http://sosaci.net/node/31766

Obrázek uživatele Tora

Už tam budem?

Drabble: 

„Hele, dneska se zvedla a podrbala mě!“
„Včera uklidila několik knížek do knihovny!“
„Taky seděla na zahradě a povídala si se sousedkou!“
„Myslíte, že …“¨
„Ještě ne.“
„A jak dlouho ještě?“
„Něco přes týden.“
„To je ještě hodně dlouho, Čendo?“
„Ani ne. Jako tvoje packy a ocásek a moje packy.“
„Aha…“ Jája kouká na packy sobě, pak Čendovi. „Potom ji to přejde? Už nebude pořád koukat do počítače, hrabat se v knížkách a ptát se nás na blbosti, jako jsou tučňáci a co říkáme na bodláky?“¨
„Ano, Jájo. Myslím, že už můžeme začít být opatrně optimističtí. Duben už opravdu brzo skončí.“

Závěrečná poznámka: 

No nemají to se mnou doma lehké, já vím... Zvlášť v dubnu.

Obrázek uživatele Tess

A Full Agent

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Opět prohození témat a doporučení pro čtoucí na pokračování, by četli po šipkách.

Drabble: 

It will be a short term thing. She only needs to gain access to the control room and finish setting up the cameras and the live videofeed. Nothing too complicated. If she treads carefully.
She’ll pose as a seasoned transfer from another branch. The identity is already set.
This mission is far from “nothing to worry about”, but also far from “I swear I will die there”. She can manage. She has all the training she needs. Lynx told her.
And Raven will keep an eye on her, as soon as the cameras go live.
Everything will be just fine.

Obrázek uživatele Rya

Ani Sovátko není úplně dokonalé (ale skoro!)

Fandom: 
Drabble: 

„Já,“ pravilo Sovátko, „jsem vždycky optimistou.“
Myšák cosi zamumlal, téměř neslyšně, ale sovy mají dobré uši.
„Ne, Myšáku, to není tím, že nejsem normální. Jsem naprosto normální. Neznám žádnou bytost, která by byla normální jako já.“
Myšák otevřel tlamičku. Pak ji zase zavřel. Pak ji zase otevřel.
„Ty, Sovátko, jsi vrchol dokonalosti. Například jsi vegetarián.“
„Samozřejmě.“
„Pracovité…“
„Vždycky!“
„Roztomilé.“
„Nesmírně.“
„Pravdomluvné, skromné, krásné… a nesnesitelné.“
„Pochopi… cože?! Proč?“
„Kdo nemá ani nejmenší chybičku, nemůže být snesitelný,“ vysvětlil.
Sovátko se zamyslelo.
„Jednu mám.“
„Ano?“
„Piju moc kafe.“
Myšák mlčel.
„Myšáku?“ špitlo Sovátko. „Už mě sneseš?“
„Vidím to optimisticky,“ usmál se Myšák.

Obrázek uživatele Faob

Úspěch má mnoho otců, na pád jsi sám

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.
Předchází Polosirotek s vráskami kolem úst.

Drabble: 

Skloníš-li po novoluní hlavu k srdci, zříš smějící se měsíc. Když ji odkloníš, dumáš nad zakaboněnou lunou. V druhé půlce měsíčního putování je to přesně naopak. Jedině úplněk spojuje pohled poloprázdných a poloplných skleničkářů.
Jeho polosirotčí dcera viděla spíše mraky.
Máma nejsoucí, táta nevyzpytatelný.
Snad chtěla zlomit tu tíseň, utéci do odteď optimistkou.
Snažil se, věnoval, tisíckrát se zpětně ujišťoval, ale. Bolest bolela, jedy rozostřovaly vnímání, líh fragmentoval čas, práce uzurpovala energii manických fází. S telecími léty se dcera přirozeně vzdalovala, jenže předchozí roky v paměti tak zamlženy a zazávojovány, že si zaboha nemohl vzpomenout, zda vlastně někdy byla blízko.

Stránky

-A A +A