DMD č. 22. pro 22. 4. 2018. Téma: Ticho po pěšině

DMD č. 22. pro 22. 4. 2018. Téma: Ticho po pěšině

Třetí týden za námi. Teď už zbývá jen nostalgicky vzpomínat na tučňáky:) Předávám štafetu KaTužce a loučím se, odteď se s vámi budu vídat už jen v komentářích:)

Téma pro 22. 4. 2018: Ticho po pěšině
Toto téma bude uzavřeno 22. 4. 2018 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
22. 4. 2018 v 23:59
Obrázek uživatele saasa

Večeře

Fandom: 
Drabble: 

"Já ti nevím, není to už trochu moc? Měli sme toho udělat pro tři a tohle už je aspoň pro celej oddíl."

"Jako bys ho neznal, přijde rozzlobenej a hladovej a budeme ještě rádi, že mu máme co dát. Posledně šel spát nenajedenej a zůstal otrávenej a otravnej ještě tejden."

"Máš recht. Přidej tam víc pepře."

"Na každej pád už tu měl dávno bejt. Slunce zapadlo už před dobrou hodinou a touhle dobou by už i on moh mít potíže."

"Myslíš vědmáky?"

"Je snad strigga nebo topivec? Ne, myslím takový, jako je on sám. Dyť víš."

"Vim... radši bych nevěděl."

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Monopol

Drabble: 

"Bernarde, o čem to jednal ministr s premiérovým poradcem pro dopravu?"

"Bylo to důvěrné jednání, sire Humphreyi, nejsem si..."

"Jistě Bernarde, máte pravdu. Abych tedy zcela změnil téma, povězte mi, jaký spatřujete v britské dopravě největší problém, o němž by se nějací veřejní činitelé snad mohli domnívat, že vyžaduje řešení?"

"Tak namátkou monopol Britských drah v železniční dopravě."

"Díky, Bernarde! Myslím, že doporučím přátelům ve správní radě Drah jmenovat na to uvolněné místo někoho z premiérovy kanceláře..."

Později Jim Hacker posmutněle: "Já to nechápu, ještě nedávno premiér za mým plánem potlačení monopolu Britských drah stál, a teď ticho po pěšině..."

Obrázek uživatele kytka

Jako kdyby

Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na V rytmu rejdováku.

Drabble: 

Bryčka skřípe a vrže, jak kola nadskakují ve výmolech. Kodrcají se domů a mlčí.
Márinka jí usnula v klíně, chlapci mlčí svorně vzdorně. I Jakub mlčí.

Jako kdyby se vůbec nic nestalo, jako kdyby se jen před pár hodinami její život nezměnil, jako kdyby se právě nestala jeho ženou, jako kdyby se Jeník neopil, jako kdyby ji přede všemi neponížil, jako kdyby se Jakub kvůli ní právě neporval s vlastním synem
před všemi českými usedlíky na západ od Omahy.
A nebo právě proto?

Kodrcají se domů, bryčka skřípe a vrže a na černočerné pláně se tiše snáší příliš čistý sníh.

Závěrečná poznámka: 

Obrat "příliš čistý sníh" jsem si půjčila od Skácela.

Slyší jen když chtějí

Drabble: 

"Kluci, snídaně! Čeká tu na vás čerstvý chleba s medem a teplé mléko. Honem pojďte jíst!"
Dusot dětských nožiček.

"Klucí, přineste poštu, paní s letákama zrovna odchází."
Ticho.

"Klucí, našla jsem pinčesový pálky, chcete si zahrát? Ale žádnou obíhačku."
Dusot dětských nožiček.

"Klucí, dojděte mi do sklepa pro brambory k obědu."
Ticho.

"Klucí, dědeček vás chce vzít na ryby, honem se jděte připravit. Chlebníky jsou ve špajzu a teple se oblečte."
Dusot dětstkých nožiček.

"Klucí, před večeří umyjte nádobí."
Ticho.

"Klucí, pojďte nám přeci dát pusu na dobrou noc a pak honem spát, ať jste zítra čilí."
Dusot dětských nožiček.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Nočním lesem

Fandom: 
Drabble: 

Lesem se vinula pěšina a po ní kráčel muž v cestovním plášti s mečem přes rameno a pochodní v ruce. Měl dotěrný pocit, že ho něco sleduje, až se mu ježily chlupy na krku. Několikrát se otočil, ale světlo pochodně jen vrhalo stíny okolních stromu. Zaslechl šramot.
Dal se do běhu. Něco běželo souběžně s ním v mlází po levici. Vyběhl na mýtinu, pochodeň hodil na zem a tasil. Špička meče opisovala široký oblouk v očekávání protivníka. Tu se na něj zprava vrhl temný stín a tesáky se zbortily teplou krví.
Lesem se vinula pěšina a do ticha houkala sova.

Obrázek uživatele nettiex

Dokument (bez názvu)

Fandom: 
Drabble: 

Prázdnota dokumentu (papíru, monitoru, zatraceného písku, hlavy) zírá a děsí a obviňuje. Nebo možná ani to ne. Třeba jen bezvýznamně mlčí, protože to je to jediné, co zvládá. Prsty nedělají nic kromě odolávání nutkání zahodit tu ztrátu času; kliknout jinam, vzít do ruky něco jiného, vstát a odejít, protože co tady, tohle je mrtvé, pokud to vůbec někdy doopravdy žilo.
(Občas o tom pochybuješ.)

A je to jako rozervané boty, které nemůžou jít dál, jako ruka, která nedokáže pohnout zaseklou klikou a spousta dalších zbytečných neoriginálních přirovnání, která užíváš, aby ses nemusel představit vlastním jménem.
Autor, který nemá co říct.

Obrázek uživatele Blanca

At the Edge

Drabble: 

They looked at each other across barrels of their guns.
"Now what?" she asked.
Outside the guards still argued.
"We both drop them. And talk," he offered.
"You start."
He looked into her cold eyes and then shrugged.
"I am looking for my father."
"He's not here."
"He must be somewhere. Couldn't just... vanish into thin air."
"It happens, in this land. Who do you think will find you, if I shoot you?"
She had a point.
"If you wanted to kill me, you would have done it already. Or turned me over to your buddies."
He had one too.

Obrázek uživatele Taarg

První sólo let

Drabble: 

Carlův třetí let na přízemskou stanici se moc nepovedl. Odlet byl sice technicky zvládnutý, ale při přistání nedostal žádné instrukce, jestli může dosednout do pátého kvadrantu. Nakonec se vzhledem ke klesajícímu petroleji odvážil, ale to ticho ho děsilo.

Letěl zrovna na své narozeniny, manželka mu to dala jako dárek, poprvé sám pilotoval XT154.

Ze Země zněl jenom šum ve vysílačce, když se snažil kontaktovat NASA.

"Tááák - nádech, hlavně se nebát," opakoval si dokola, když šel nezvykle zhasnutými staničními chodbami směrem k velitelskému můstku.

"Překvapení!" ozvalo se za dunivého chrapotu nabíhajících motorů, po vstupu na můstek. Nakonec dostal i beztížný dort.

Obrázek uživatele kytka

V rytmu rejdováku

Úvodní poznámka: 

Seznamte se s mým ušním červem: Já se dnes dopoledne žením z My fair lady.
Červa ani skopce se ne a nemůžu zbavit :)

Nesoutěžní drabble.

Drabble: 

Česká hospoda s českými rodáky, s českým pivem a českou muzikou. Dudy vřeští, štěbence piští, famfrnoch jim přizvukuje.

Tak vyskoč křepce, osedlej hřebce,
jen ať tu chvíli...

Naleštěné holínky dupou v rytmu rejdováku. Jeník vtáhne Nany doprostřed kola, oči má divoké, lesknou se kořalkou.

Shoď skopce z kopce, pak zažeň ovce,
jen ať tu chvíli...

Během chvíle je Nany bez dechu, Jeník ji tiskne, točí se, točí, hospoda se změnila v rozmazanou šmouhu.

...ať tu chvíli nezmeškám!

Muzika dohrála, ale svět se točí dál, Nany hoří tváře, nemůže popadnout dech... a pak ucítí Jeníkovy rty na svých.

Hospoda náhle ztichne.

Závěrečná poznámka: 

Následuje Jako kdyby...

Ticho po pěšině

Drabble: 

Patrik se s vypětím všech sil znovu vyškrábal na lesní cestu.
Na chvíli se zastavil, předklonil a vydýchával předchozí námahu.
Rooseveltův les měl moc rád, procházky zdejší přírodou byl úžasný relax.
Jen netušil, že zdejší půdu pozná až takhle zblízka a takhle natvrdo.
Že jí dá polibek s příchutí zrady.

,,Vzpoura! Parťáci mi ukradli kluka! A co teď? Co kujou?
Kam si to jako štrádujou? A co mám tak asi dělat já?"

Zhruba tohle mu letělo hlavou, když přemítal o své budoucnosti.
Jako i o budoucnosti Marka, Modrých a Červených, Světlíkova, celého Klna.

Les mu odpověď nedal.
Ticho po pěšině.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Perfektní rodina

Drabble: 

Tušila, že je něco špatně, když se přestali hádat. Ale neptala se. Věděla, že nedostane odpověď. Protože o věcech, jako je rozvod, se u nich doma přece nemluví.

Každý den chodila ze školy s rozbitými věcmi nebo se jí tam něco "ztratilo". Když jedno odpoledne přišla domů s natrženým rtem, matka se jí zeptala, kolik si k zelí dá knedlíků. Protože o věcech, jako je šikana, se u nich doma přece nemluví.

Klidně pozorovala bílé pilulky v dlani a postupně je spolykala. Už bude klid. Už bude ticho. Protože o věcech, jako je deprese, se u nich doma přece nemluví.

Obrázek uživatele Envy

Ranní procházka

Drabble: 

Přes noc napadla spousta sněhu, cesta i stromy lemující ji kolem byly zahalené nánosy sněhu. V raním slunci získal les nádech tajemna, a zároveň se všude třpytily záblesky světla odrážející se od sněhu. Byl to magický pohled, a ona byla ráda, že se rozhodla vydat se zrovna sem. Zastavila se v místě, kde se cesta oddělovala k paloučku s krmelcem, vytáhla kameru a čekala. Ačkoli nyní utichl křapot jejích nohou na sněhu a pěšina jaky by oněmněla, bylo stále slyšet skákání ptáčků mezi větvemi, a také zvuky padajícího sněhu, který tím shazovali. Zatajila vyčkávavě dech, a po chvíli přišli laně.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Všichni nám chybíte

Úvodní poznámka: 

Na krásná témata se kolikrát špatně vymýšlí. Nakonec jsem to vzala nostalgicky. Kdo chová jakékoli zvíře, porozumí.

Drabble: 

A najednou nic.
Žádné chrastění, vrzání, pískání, hryzání, chroupání, škrábání, ťapkání, skákání na domeček, padání z domečku, čmuchání, odmítání fyzického kontaktu, řádění, pobíhání, napájení, papání, hraní si na oříšek, hraní si na placku, hraní si na větev, hraní si na sošku, vrhání té zvířecí pokerové tváře...
Prostě nic.
I klec jsem uklidila. Byl poslední z Bublíkovců. Poslední rodinné krve, kterou jsme chovali tak dlouho. Osmáci se dožívají až osmi let. Leovi bylo 9. Rozhodně nebyl nejstarší na světě, ale jeden ze starších nepochybně.
Teď máme tři. Třetí várku. Předtím byli vždy po dvou. Je to ještě hlučnější, než kdy předtím.

Závěrečná poznámka: 

Alvine, Bublifuku, Teo, Leo... nikdy na vás nezapomenu.
Mikeši, Donde a Dedonde, vy úžasní raubíři.

Obrázek uživatele Arenga

Milovaná sestra, drahá babička

Úvodní poznámka: 

bez bodu

Dnes se vracíme ke Karlovi, volně navazuje na "Návrat domů" (http://www.sosaci.net/node/30713), tam i odkazy na další související.

Praha, podzim 1921

Drabble: 

Babička upila čaje. “Kdy příště pojedeš do Paříže, mon chéri?”
“Patnáctého. Šéf mi chce ukázat nové vzorky hedvábí,” odvětil, nic zlého netuše.
“Co kdybys mne vzal tentokrát s sebou?” zaškemrala nejmladší sestra.
V Karlovi hrklo. Jezdil do Paříže už přes rok, čím se kromě obchodu zabývá, dokázal dokonale utajit. Byť byly sestry všetečné až hrůza! “To nejde, Haničko.” S úsměvem si před ní rychle zablokoval mysl. Nic, nic, nic, ticho po pěšině, ticho a bílo…
“Mais non!” rozzářila se babička. “Je ostuda, že jsi v Paříži dosud nebyla! Pojedeme s Karlem obě!”
Zaklel by, kdyby u toho nebyly ony dvě…

Závěrečná poznámka: 

"Mais non!" znamená francouzsky "Ale ne!" Babička je totiž rodilá Francouzka :-)

Opuštěná

Úvodní poznámka: 

I tak to někdy končí aneb Jedno dost depresivní drabble…

Drabble: 

Bylo to kouzelné! Třepotající se motýli v břiše, hlava v oblacích, pohled zasněné laně. Láska, opravdová, ne ta vykoukaná z filmů a knížek. Přála si mít křídla, aby mohla létat.

A pak to náhle bylo všechno pryč! Odešel. Bez jediného slova. Zůstaly jí jen oči pro pláč a obviňující pohledy okolí. Cos provedla, že ti utekl? S tebou, holka, není asi všechno v pořádku.

Teď stála na paloučku, kde ještě před pár dny vychutnávali společně přízeň slunce. Šeptal jí něžná slůvka do oušek, dotýkal se jí, byla pro něj vším, tak to říkával. A teď? Ticho po pěšině. Nevrátí se.

Obrázek uživatele Rorico

Nebezpečná výprava

Fandom: 
Drabble: 

Kráčí nocí po lesní pěšině
Očima se snaží proniknout tmu, uši špicuje, aby odhalil každý nepatřičný zvuk.
Vše může značit nebezpečí. Pravda, loupežník s tesákem to asi nebude, ale opilec by byl nepříjemný, natož divoké prase, nebo vyplašená srna.
Každý krok nese riziko, že narazí na nebezpečí, nebo stoupne do pasti králičí nory.
Ví ale, že na něj jeho žena spoléhá. Slíbil, že svůj úkol splní.
O dva kroky dál ale vrazí do stromu, až to zapraští.
"Sakra, já ti zas jednou půjdu v noci pro zapomenutý vajíčka!" zahřmí muž do nočního ticha a pokračuje dál k obchodu TESCO NONSTOP.

Závěrečná poznámka: 

Založeno na skutečném příběhu dnešního večera, jen přes ten les jsem nemusel :)

Obrázek uživatele Esti Vera

Všichni do jednoho

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odehrává se okolo roku 1957 - Tom Raddle žádal o místo v Bradavicích, ale byl odmítnut, Minerva právě začala učit.

Drabble: 

Minerva se vyčerpaně svalila do křesla a vděčně přijala nabízený čaj. Na pobídnutí se pustila do vyprávění: "Zadala jsem třeťákům esej, měli ji odevzdat do dneška. A na hodině? Ticho po pěšině! Všichni do jednoho mi řekli, že žádný úkol nebyl... Co s nimi mám dělat?"
"A vážně jsi tu esej zadávala?" zeptal se jí Albus.
"Samozřejmě!" odpověděla podrážděně.
"A stejně ti všichni tvrdili, že ne?"
"Všichni. Do jednoho," vydechla zklamaně.
Ředitel se na ni zeširoka usmál.
"Albusi, vážně, tohle není vtipné!"
"Vlastně docela ano. Možná nejsou nejpracovitější, ale umí držet pospolu. A to je to, co teď potřebujeme nejvíc."

Obrázek uživatele Erendis

Vábící, varující, vítající

Fandom: 
Drabble: 

Je ticho, které je nepřítomností hluku. Zurčení říčky, když povodeň odezní a vlny odplaví Prstenové přízraky. Nevtíravý zpěv elfích hlasů. Šumění větru a cvrlikání ptáků v lese Lórienu, kde není zlo (pokud si je nepřinesete s sebou). Praskání ohně v domácím krbu po návratu z dlouhé cesty.

Je ticho, které je nepřítomností zvuku. Zmlknuvší noční les, než se na stezce objeví černý jezdec. Oněmělá Cesmínie bez zvířat i ptáků. Strachuplné mlčení Morie. Mrtvá krajina Mordoru, kde snad nic ani nemůže žít.

Je ticho, které je oněměním smyslů přehlcených vjemy. Křik racků, hučení mořského větru a šedá loď plující na západ.

Obrázek uživatele Voldemort

Zločin a trest

Úvodní poznámka: 

druhé, nesoutěžní drabble
tentokrát zakončení sebevražedné ságy (přímo navazuje na Spravedlnost a Bludiště z bodláčí)

Drabble: 

Už skoro týden celá škola čekala. O všem se dozvěděl té noci, Skrk s Averym se museli předhánět v detailních informacích. Nepřišel, nepřiletěla ani sova. O madam Raddleové nemluvě. Dusili se ve vlastní šťávě a pomalu jim docházel dech. Stačilo to.

Do ministrovy kanceláře vpadla jako velká voda.
„Minervo, jaké příjemné překvapení,“ řekl a usmíval se.
Jako měsíček na hnoji, pomyslela si a nechala ho, aby ji slyšel.
„Přišla jsem kvůli Belindě. Víš to moc dobře,“ prakticky skočila do jeho zdvořilostí. „Co to znamená pro Bradavice?“
„Vůbec nic. Ministerstvo nebude ztrácet čas řešením pubertálních výlevů.“ Belinda se už potrestala sama.

Závěrečná poznámka: 

kurzívou jsou značené myšlenky. ta druhá je Raddleova

Obrázek uživatele Tess

The New Girl

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Risa put on Rebecca.
Rebecca went to the office every morning. She made coffee and worked on the reports.
Couple times a day she slipped into the control room, bringing in sorted reports. And more. She didn’t expect to finish uploading of twenty five minutes in one go.
So far, she got about ten.
Everything was going slow... but smooth.
She didn’t see the guy Raven called Psycho. Good. It seems he isn’t here now.
Nice and quiet...
A tall blonde blue eyed man entered while she was running a copier.
She gave him a shy smile.
Nice and quiet.

Obrázek uživatele eliade

Mocná matematika

Drabble: 

Ke zvláštnímu úkazu došlo při běhu na 1500 metrů na ovčím atletickém mistrovství. Nejprve začali jeden po druhém ze závodu odstupovat běžci, poté se ze stadionu vytratila i většina diváků.
„Nechápala jsem, co se děje. Tribuny, z nichž se ještě před chvílí linulo hlasité povzbuzování, najednou úplně ztichly,“ vylíčila situaci jedna z divaček. „Hlavou mi proběhlo, že se všichni chovají – promiňte mi ten urážlivý výraz – jako stádo hloupých ovcí.“
Pořadatelé mistrovství však podivnou situaci záhy vysvětlili. Její důvod byl více než pochopitelný.
„Bohužel zrovna v době konání závodu kdosi nemohl usnout – a my jsme mu prostě museli přispěchat na pomoc.“

Obrázek uživatele Aveva

V lese

Fandom: 
Drabble: 

Pěšina se domácky vinula mezi stromy.
Slova, která nebyla vyslovena, kroužila kolem se zlověstně bzučivým podtónem. Přibližovala se a vzdalovala, ale ani na chvíli na sebe nedala zapomenout.
Dvojici kroků tlumilo suché jehličí a mech.
Slova, která nebyla vyslovena, útočila a bodala. Nezazněla a proto nebylo možné se proti nim bránit.
Na pavučině u cesty se třpytila rosa.
Slova, která nebyla vyslovena, se vysmívala existenci všech hlásek. Nepotřebovala je a tak jimi hluboce opovrhovala.
V lesním šeru se ozýval datel.
Nepřítomnost slov implodovala v hlubokou bolest a samotu. Naděje na budoucí abecedy zemřela.
Po tichu už pěšina nikdy nebyla stejná.

Obrázek uživatele Akumakirei

Nad bezejmenným bláznem

Fandom: 
Drabble: 

„Jsem doma,“ řekl, čímž začal i skončil, „zhubl jsi,“ poznamenal vychrtlý strýc, matce zazářily oči, než se znovu propadly do zsinalé tváře a zbyly mu jeho vlastní, snad pro pláč, kdyby ještě věděl. Poslali ho zpátky a bylo to fajn a zároveň nebylo, zároveň to bylo pěkně na pytel, protože tam v tom krásným zpátky už všechno vypadalo jinak než předtím, vypadalo to úplně jinak.
Ztratili jsme hlavu.
Ty jsi naše hlava! Vůbec nás nezajímá, cos viděl. Je nám to jedno.
Musíš se teď postarat. A nám je jedno jak.

„Je pryč,“ zašeptal a bylo to pryč, byl to konec.

Závěrečná poznámka: 

Téma odkazuje k prožitým hrůzám, na které se ho nikdo neptá, jen dál požadují, snad může být.

Obrázek uživatele Saphira

Mnoho pozdravů

Drabble: 

„Milý příteli,“ začala dopis jako vždy, ani o tom nemusela přemýšlet. Dál váhala nad vhodnými slovy, ale znenadání popustila uzdu své duši. Prožívala to, co popisovala, to vnitřní sevření, hledání, prázdno.
Chyběl jí a potřebovala mu to říct, ale jak? Tolik let si dopisovali a ona nenašla odvahu. A tak jen kroužila ve slovech, ve větách, v odstavcích, psala o své spoutanosti a bolesti, ale on nečetl mezi řádky.
Čekala na jeho odpovědi čím dál déle.
Nakonec to bylo tak dlouho, že už nikdy žádný přijít neměl.
Místo dopisu četla v pražském deníku o jeho sňatku s jakousi mladičkou Aťkou.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o Anně Fischerové, sestře Otokara Fischera. Právě v rámci edičního semináře zpracováváme její korespondenci a máme k dispozici bohužel jen její dopisy. Udržovala řadu let korespondenci s Milošem Martenem a je velkou otázkou, jaký mezi nimi byl vztah, protože máme jen její polovinu příběhu a není úplně jasné, jak to mezi nimi bylo. Ale je hezké se domýšlet, že :)
Nicméně přibližně v době, kdy se Marten skutečně oženil s jistou Aťkou, její dopisy končí, tomuto konci předcházely prodlužující se intervaly korespondence (minimálně z její strany). Jestli za to mohlo jeho zasnoubení nebo se dopisy jen ztratily, to nevíme.

Obrázek uživatele Finde

Klid před bouří

Fandom: 
Drabble: 

Opatrně přiléval princovu krev do elixíru nesmrtelnosti. Po chvíli míchání nápoj odložil, musí nějakou dobu zrát. Aspoň má čas podívat se na dceru. Pohlédl do stříbrné mísy zalité křišťálovou vodou. Ještě se neprobrala. Ticho po pěšině.

Klid však byl falešný. Čarodějnice procitla už před nějakou dobou a teď astrální cestou hledala princova druha. Kde jen může být? Konečně, míří k Dračí Bráně.

Yvan netušil, kde Armida hledat, nikdo o něm nic nevěděl. A tak se vydal k jeho bývalému domovu. Co když ho unesli rozzuření rodiče? Najednou se před něj snesla poskakující vrána. Nezdá se mu to? Nekráká tam ne!

Obrázek uživatele Lejdynka

V lese

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Něco hezkého na dobrou noc. Nemáte zač.

Drabble: 

Po pěšině ticho, ni ptáček nezazpívá,
tu potácí se dívka, jen dýchá, sochá živá.
Má touhu v očích černých, když dere se skrz mlází,
pak zajde mezi stromy - a víc už nevychází.

Po pěšině ticho, ni hejkal nehaleká,
lístek nezašumí, zajíc se nepoleká.
Ten mladík téměř běží - jeho svět nerozhází!
Pak zajde mezi stromy - a víc už nevychází.

Po pěšině ticho, ni lovec nevystřelí,
ten stařec kráčí zvolna, tak jako život celý.
Jen kupředu ke stáří! Pes-stín ho doprovází.
Pak zajde mezi stromy - a víc už nevychází.

Po pěšině ticho, jen sojka zakřičela.
Na neživých stromech se houpou mrtvá těla.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Fred

Ještě jednou, vlastně vždycky

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky jsem se tam rád procházel. Nebylo to nijak úžasné místo, možná mi přišlo i líto, když jsem tam došel. Poslední odbočka nahoru, na malý kopeček, kolem rezavé cedule: "zákaz skládky" a už jenom kousíček otevřeným lesem. Bylo pro mě neuvěřitelně důležité, abych tam zašel. Pokaždé, když jsem se stavil. Ta šedá cestička, někdy zasněžená, někdy s potůčkem vody, někdy suchá a křupavá. Procházím se tam dneska a koukám se na svět pořád stejnýma očima, v hlavě mi běží časopis s legoroboty a houkající vláček. Pozor na štěkajícího psa! Musím to stihnout než bude večeře, tak mě omluvte, já běžim.

Obrázek uživatele Champbacca

Ticho a tiara

Úvodní poznámka: 

(mezitím na ostrově už jenom pokladů)

Drabble: 

Trojice pirátů (a příbuzných) přihlížela, jak Viking dalšími dvěma ladnými tahy oddělil poslednímu upírovi hlavu od těla, a připravovala se tleskat, ovšem představení ještě nebylo u konce.
Edinovi se totiž trochu popela ze zničeného nemrtvého dostalo do očí, zakopl o špatně položenou větev a skončil v roští, odkud vylezl až s vynaložením značného úsilí a s apartní korunkou ze zdejší přítulné vegetace.
„Než začne někdo z vás se jemu smát,“ zarazil zlým pohledem skupinu, než propukla v celkem pochopitelný smích, „tak vězte, že má stále v ruce meč...“
Po lesní pěšině dál k pokladu se tedy ubírali v naprostém tichu.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován, i když na to ticho po pěšině už jsem si vlastně docela zvykl...

Obrázek uživatele Ghormoon

Vyjednávání

Úvodní poznámka: 

25. v sérii „Údolí Shatheků“ (viz proklik fandom), přímo navazuje na 24.

Drabble: 

Kapitán seděl ve svém stanu a přemýšlel.

Po chvíli zvednul vysílačku a zkusil odvysílat: „Kapitán Leraux generálu Reitzi, slyšíme se?“

„Generál Reitz příjem.“ ozvalo se z vysílačky.

„Víme, že taky nejste ideálně připraveni na boj, proč se radši nepotkáme a nezkusíme se nějak domluvit jako lidi?“ odvysílal kapitán.

„Tak se vzdejte a odevzdejte nám svoje zásoby a vybavení.“ ozvalo se.

„Široko dalek krom nás nikdo není, proč chcete za každou cenu krveprolití?“ odvysílal kapitán. Chvíli čekal na odpověď, ale nic. Zkusil zprávu zopakovat. Nic. „Pokud budeme spolupracovat, ubráníme se lépe Shatekům. Nemá smysl sem zvát smrt ...“ Nic. Ticho po pěšině.

Stránky

-A A +A