DMD č. 23. pro 23. 4. 2018. Téma: Malebná slova

Obrázek uživatele Dobi

Na Rejska jen pěkně

Drabble: 

"Dohajzlu," ulevila si Hrošice u rozcestníku. Tábor byl deset kilometrů daleko a autobusová zastávka v nedohlednu.
"Chcípni," mávla rukou nad Slepicí, která si stěžovala, že jí tlačí boty a je jí horko. Slepice okamžitě vytáčela rodiče.
"Ať si políbí," naznačila rukou směr školníkovy kanceláře, když jí podesáté žádal, aby vyhozené zbytky po pitvě před vhozením do koše balila do novin.
"Svině," zamumlala si pod fousy, když jí Mina nařknula z působení rozkolu v pedagogickém sboru.
Ale když Rejsek, vítěz biologické olympiády, hledal pipetu, bylo to něco jiného.
"Zlatíčko, ta je přece v zásuvce," vysvětlila Hrošice medovým hláskem, ignorujíc podezřívavý pohled.

Obrázek uživatele Aveva

Pareidolička

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky se dokázala zabavit. Hrála si s míčem, skládala kostky, převlékala panenky. Ale pak objevila kouzlo knih.
Začalo to nenápadně, na stránce se vlevo dole z části odstavce vyloupl ježek. Malý a bodlinatý. Když mrkla a podívala se pořádně, zmizel.
Naučila se dívat trochu bokem, aby nenadálé obyvatele prostoru mezi slovy nevylekala. Potkávala je čím dál častěji. Chtělo to jen vybírat knihy, ve kterých je co nejvíc textu a co nejmíň obrázků. Naštěstí měli takových doma dost.

“Vidíš to, co já?” zašeptala konsternovaná matka a otec se vzmohl jen na bezhlesé pokývnutí hlavou. “To dítě si čte ve sbírce zákonů!”

Obrázek uživatele Esti Vera

Tichá symfonie

Fandom: 
Drabble: 

Ohnutí dlaně, jemný pohyb ukazováčku, narovnání ruky. Obyčejný rozhovor po cestě domů.

"Jazyk je plný krásných, ... slov," začala žena. Dcera se zarazila.

Prudký, zvídavý pohyb.

"Co je tohle?" zaznakovala rychle neznámý pojem.

Jemné, klidné posunutí prstů. Lak na nehtech ze včerejška.

"Tohle?" pousmála se maminka. "Malebný. Něco jako hezký, krásný, víš? Čeština je malebná."

Zaražení se, ohnivá námitka.

"Ale co..."

Mírné ujištění.

"Co tvůj jazyk? Je taky krásný, věř mi. Každý jazyk je krásný. A ten tvůj, ten obzvlášť."

Nervózní, nejistý pohyb.

"Opravdu?"

Úsměv. Rychlý posunek.

"Opravdu."

Déšť za okny, přeplněný autobus a dvoje prsty, pohybující se v tiché symfonii.

Obrázek uživatele Carmen

Malebné možnosti mateřštiny

Drabble: 

"Co prosím?!" zrudl Polívka a vypoulil oči. Augustýn mlčel. Řekl slovo, co nevíme, co znamená, ale v kovbojce včera ho říkali pořád, a kovbojové jsou bezva.

Pak Polívka řekl, že naše mateřština je krásná, máme si jí považovat, máme krásná malebná slova, se kterými si člověk bohatě vystačí, jenom špatně vychovaní ztroskotanci používají to slovo z kovbojky, a jestli ho ještě někdo řekne, napaří provinilci pořádný trest.

Tak čekáme, jak to Polívka udělá, trest sám sobě udělí totiž prvně. Na konci přestávky uklouzl po Jáchymových kuličkách a řekl to kovbojské slovo a ještě nějaká, která neznáme, ale zněla moc malebně.

Obrázek uživatele Elrond

Kočka v posteli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

+15 slash

Drabble: 

„Můj milý, jsi jako mramorová socha. Nádherný a vážný. Trápí tě něco?“

Seregil potřásl hlavou, aby se probral ze zamyšlení a pohladil po vlasech Azarinova chlapce, který mu ležel v náruči.

„To se ti zdá,“ zalhal. Darmo vysvětlovat, že toto není láska. Měl bych se cítit milován, ale jsou to jen krásná slova. Dokážou snadno na chvíli ošálit, ale oba víme, že jen co se obléknu a zaplatím, budeš stejná slova říkat jinému.

Rozhlédl se po ostatních párech na lenoškách a posmutněl ještě více. Poznal několik šlechticů, kteří sem utíkají za románkem mimo manželskou ložnici. ,A mě doma čeká kočka.´

Obrázek uživatele Aziz

A capella

Úvodní poznámka: 

Po Fieramente (a prakticky během Dolce, dolcissimo).

Drabble: 

BARTOLOMĚJ, DAVID: (společnými silami školníkovou sekerou rozmlátí piano. Když je po všem, tají dech, zda se věc podařila.)
BARTOLOMĚJ: ...Davide?
DAVID: Bartoloměji! (sevře ho v objetí, poskakují, výskají.)
BARTOLOMĚJ: Mluvíme! Mluvíme! My mluvíme!
DAVID: Zpropadený piáno.
BARTOLOMĚJ: V životě nezmlknu!
DAVID: Zatracený, zatracený piáno! Miluju svůj hlas!
BARTOLOMĚJ: Miluju tvůj hlas.
DAVID: (červená se.)
BARTOLOMĚJ: (rdí se.) Chci říct, že mi chyběl.
DAVID: (zlehka se dotkne jeho tváře.) Chyběly mi tvoje slova.
BARTOLOMĚJ: Miluju, miluju, zbožňuju svoje slova. Všechny. Ty hezký i ty i ošklivý jsou teď všechny nádherný. Libozvučný, geniální.
DAVID: Tvoje slova jsou úžasný. (vezme Bartoloměje za ruku.)

Závěrečná poznámka: 

Dost bylo jejich mlčení, na řadě je promluvit si (a doufám, že by na to ještě mohlo vyjít téma).

Obrázek uživatele mila_jj

Slova nejsladší

Drabble: 

Tratarata, rachotí kola vlaku. Josip nedočkavě vyhlíží z okna.

Jindy ho vlaky či letadla unášely do vzdálených končin, k vysněným místům.
Astronomický institut, Skalnaté pleso, Československo.
Geofyzikální institut Slovenské akademie věd, Bratislava.
University of Mining and Metallurgy, Cracow, Poland.
Observatoire de Paris-Meudon, Meudon, France.
Academy of Athens, Greece.
Departamento de Fisica de la Tierra y del Cosmos, Facultad de Ciencias, Universidad de Palma de Mallorca, Spain.
Osservatorio Astrofisico di Catania, Italy.
Sacramento Peak Observatory, Sacramento Mountains, New Mexico.

Dnes je to jiné.

Praha. Ždár nad Sázavou. Olešná. Rozsochy. Rožná. Věžná. Nedvědice.
Srdce buší do rytmu kol.

Svratka, Hodůnka, Štěpánov.
DOMOV.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno putováním Josipa Kleczka nejen za vědeckými úspěchy.

Obrázek uživatele Saphira

Co ani slova nedokážou

Drabble: 

Drahý Theo,

jsem místní krajinou naprosto okouzlen, zlatá pole a zelenkavé nebe, v dáli se modrají hory a po obloze se honí fialové mráčky, jen ten mistrál je ohlušující a brání příjemným procházkám pod rozpáleným sluncem. Rád bych ti tu krajinu popsal do nejmenších detailů, ale bojím se, že ani nejmalebnější slova ji nedokážou vykreslit tak, jak ji vidím. Budeš se muset spokojit zatím s malou kresbou, kterou přikládám, a počkat na první obraz. Až se tu trochu usadím, vyrazím do plenéru a namaluji ti, jak to tu vypadá.
Zatím se opatruj, můj milý Theo. Těším se dobrému zdraví.

Vincent

Obrázek uživatele Zuzka

Neznalec

Drabble: 

Byl si jist, že jeho záměry již musí být zřejmé. Dobře mířená lichotka však nikdy neškodí. V těch se, věřil si, dobře vyzná.
"Vaše kresba je přímo andělská. Zpracování záhybů draperie, oku lahodící odstíny, člověk skoro může pocítit onen jemný vánek, o němž jste se zmiňovala. Mistrovská práce!"
"Má modelka zaslouží chválu, pane Eltone. Její kráse jsem ve svém obrázku vskutku neposloužila podle skutečnosti."
"Naopak, ctěná slečno, naopak. Slečna Smithová je zachycena zcela věrně, bez nejmenší chybičky. Jako živá. Pozoruhodné. Vaše ruce, váš talent!"
Pan Elton odcházel znovu ujištěn o opětované náklonnosti.
Emma významně mrkla na zardělou Harriet. Jaký omyl!

Obrázek uživatele Cathia

Doznání

Úvodní poznámka: 

Návaznost na předchozí části, kdy se Gee vrací z Tristu s verdiktem krále - musí se vdát, aby si zachovala dědičné právo na hrad... do úvahy však přichází jediná osoba, která byla před deseti lety obviněna z vraždy hraběte... tedy do doby, než se pravý vrah rozhodne po letech doznat.

Drabble: 

Dveře kostela zavrzaly. Dovnitř vstoupila žena.

Přešla k sedmero sochám, kde s pláčem padla na kolena.

„Odpusťte mi,“ žadonila, „nechtěla jsem ho zabít, ale už jsem se nemohla dívat, jak má nebohá Gee trpí. Zradila jsem vaše ideály, vzala jsem život hraběti. Jsem připravena přijmout trest.“

Socha zeleného draka zazářila.

„Zaslouží si být šťastná. Trpěla příliš dlouho, zatímco já se jen dívala. Měla jsem tehdy zasáhnout. Jsem zbabělec.“

„Ale dnes jsi prokázala odvahu,“ ozval se dračí kněz. „Doznej svá slova před vévodou Oradomu. Očisti pověst toho chlapce.“

Přikývla. „Řekněte Gee, že ji miluji.“ S těmito slovy se vydala na cestu.

Obrázek uživatele Simbacca

Simbacca a sprejerka

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon, někdy v budoucnu.

Drabble: 

Simbacca to jako táta neměl lehké. Zatímco jedna jeho dcera se spořádaně starala o krevetky a aspirovala na dráhu léčitelky, ta druhá… no, začalo to psaním nápisů sprejem po zdech. Ne však hezkých nápisů, a to byl psaný shyriiwook docela pěkný. Zápis slova „kedlubna“ byl například natolik malebný, že ho měla spousta lidí vytetovaný na viditelných místech na těle. Jenže ona nepsala názvy zelenin, ona psala slova, co by dívka jejího věku rozhodně znát neměla, a starší nejspíš taky ne.
Když byl Simbacca přivolán k dalšímu důkaznímu materiálu, nezbývalo mu než kroutit hlavou.
[„Zprocesovat, ty vole, kde to vůbec vzala?“]

Zdařilý obchod

Fandom: 
Drabble: 

"Skutečně mi ji můžete sehnat?"
Jeho návštěvník kývl a lišácky přivřel oko. To zbylé, co mu bohové nechali. Bohatá spleť jizev na obličeji a hlavě, chybějící levá ruka a napadání na nohu naznačovalo, že to rozhodně není poprvé, co obstarává takovouto zakázku. A protože tu stál, byť vratce, dokázal se dostat nejen dovnitř, ale i ven.
"Samozřejmě to nebude jednoduché, ale příští úplněk... sejdeme se opět zde a chci odměnu. V čistém slitkovém zlatě."

Za úplňku, ještě než začalo svítat, otevřel knihu. Pohladil runy, které se pod jeho dotykem zasvíjely. Xitlipatchl se usmál.
"A'chrazaam ba kchaal, Set sa zullamchaal mu..."

Závěrečná poznámka: 

A tak to všechno začalo...

Za malebná slova pokládám to zaklínadlo na přivolání boha Seta. Pro Xitlipatchle tedy malebná určitě byla, už si maloval tu vládu nad světem a národy zhroucené pod podrážkami jeho pozlacenách chrámových střevíců...

Obrázek uživatele Arenga

Sladká Paříž

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

UPOZORNĚNÍ: tentorkát je to 15+

Volně navazuje na "Na lavičce v Jardin de Tuileries" (http://www.sosaci.net/node/30523) a na "Návrat domů" (http://www.sosaci.net/node/30713).

Paříž, 1921

Drabble: 

Dech se zrychloval.
“Je t’aime!” hlesla, když se prolnuli v jedno.
Ta věta byla jako šálek horké čokolády. Lahodná, sladká, hřejivá.
Šeptal jí krásná, něžná slovíčka. Dával se jí celý, jak jen dokázal.

Do oken pronajaté mansardy pronikal první příslib svítání.
Nebylo to jejich první milování, bylo však něčím výjimečné.
“Chtěla jsem se stát zpěvačkou, víš,” pravila, schoulená v Karlově objetí.
Usmál se. “Zazpíváš mi?”
Vzala to poškádlení vážně. Sedla si na pelest, nahá, viděl z ní však jen siluetu.
Známý šanson, možná tuctový.
Její zpěv se ho však dotýkal kdesi hluboko…
Byl vděčný, že mu nevidí do tváře.

Závěrečná poznámka: 

Počitadlo ukazuje 99, ale větu "Je t'aime." počítám jako tři slova. Ne, že by na tom nějak extra záleželo, když je to bez bodu - ale tak pro pořádek ;-)

Malebná slova

Drabble: 

Patrik kráčel hrdě, s hlavou vztyčenou, po lesní pěšině.
Však on Marka najde! Musí najít! Není přece žádná padavka!
Poté, co mu tato myšlenka v kalupu proběhla hlavou,
dal se i on do běhu.
Nejprve jen lehce klusal, poté přidal a za chvíli už běžel jak o závod.
Sám byl překvapen, jakou rychlost bylo schopno jeho tělo v krizové
situaci vyvinout, ani netuše, zda bylo více poháněno touhou po Markovi,
nebo po pomstě.

Už měl na jazyku všechna ta sladká slova, ty malebné výrazy a přirovnání,
kterými ho zahrne, než se s tím úžasným klukem definitivně spojí v jedno tělo.

Obrázek uživatele Iantouch

Poselství

Drabble: 

„Potřebuju dva dobrovolníky,“ řekl velitel při nástupu.
Vyhledal jsem modré oči vedle sebe a pak jsme oba udělali krok vpřed.
Velitel pokračoval: „Jako doprovod posla. Do Imladris.“

„Co myslíš, že mu Gil-galad píše?“ zeptal jsem se, když jsme zastavili napojit koně.
Zahleděl se přes řeku.
„Hvězdy ve tvých očích jsou zářivější než všechna rosa Telperionu!“ pronesl pateticky.
Vyprskl jsem smíchy.
Pokračoval: „Ve snech vídám vodopád tvých vlasů a toužím vtisknout do nich tvář!“
To už jsme se řehtali oba.
„Idioti,“ sykl posel.
„Tak co je v tom listu?“ naléhal jsem.
Posel zavrčel: „Něco ohledně výzdoby v Roklince. Fresky či co…“

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak Petrovští, nic netušíce, hotel provozovali

Úvodní poznámka: 

Všichni mi tvrdí, jak je důležité naučit se cizí jazyky.
Já vám ani nevím. Možná to tak nutné není.

Drabble: 

„Nekňuč, kocoure, chtěls do světa? Chtěl.“
„Ale kozel slíbil… hele, světlo!“
„Haf! Hotel!“
„Hotel, kykyryký?“
„Mluví tam cize, ubytují tě a dají ti najíst, haf!“

Zvířátka mžourají oknem do chaloupky, kde si Petrovští dělí lup.
„Mordsethadry, tojemoje!“
„Krucityrknelement, mojemojemoje!“
„Hadrykrucipíseksolit, tojemoje!“
„Libozvučně mluví,“ kývá kozel. „Je dobré umět aspoň pár slov. Tojemojetojemoje bude pozdrav. Každý se ještě naučte něco dalšího.“

Petrovští se tahají o poslední zlatku, když se dveře otevřou a vpadne čert. Má rohy, zobák, tesáky, drápy. Pětihlasně vřeští:
„Modrsedthadrykykykrykýkrucityrnktojememoje!“
„Herdekfilekšupnabábutojemojetojemojehafhahaf!“
„Kryndypindymémémémétojemojetojemoje!“
Zlaťáky nezlaťáky, Petrovští skáčou oknem ven.
„Cizina,“ odfrkne pes. „Špínu a smrad tu mají! Ale platěj dobře!“

Závěrečná poznámka: 

Ratarataratata,
do světa šla zvířata.
Kurnikhurnikholoubku,
co je to za chaloupku?
Nežli dovnitř vkročíme,
pozdravit se učíme.
Všichni hosté mizí v dáli -
čímpak jsme je vylekali???

Na Tortuge

Drabble: 

"Čo tu chceš, dieťa?" vyzvedala zmaľovaná ženština v tuho zošnurovanom korzete.
"Už nie som dieťa!"
"Vidím, hotový námorník!"
"Pirát!" vypälo chlápä hruď. "Krvilačný hrdlorez, pán morí! Som Jack a volajú ma orol."
"Malebné slová," utrúsila. "Prvýkrát, čo si mýlim morského orla s vrabcom. Ako pomôžem veľkému pirátovi? Dal by si kaše a mlieka?"
Chlapček zahanbene hľadel na špinavé nohy. "Áno... pani."
"Pani!" rozosmiala sa. "Som prostitútka, maličký."
"To neznamená princezná?"
Rozosmiata matróna si nevšimla, že jej z bujných ňadier práve zmizol šperk.
Jack sa v duchu usmieval. Kapitán bude spokojný. Smejte sa z vrabcov, vravel si, raz tiež budem kapitán.

Závěrečná poznámka: 

Pôvodne písané na tému "Už nejsem dítě!", ale keďže mi v ten večer nešiel net, zostávalo len čakať, do akej ďalšej témy sa príbeh môže hodiť.

Obrázek uživatele Keneu

Nejhezčí je údolí když...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahonem ve spánku...

Drabble: 

V muminím údolí prší. Všichni zalezli do domu, jen Šňupálek zůstal ve svém stanu, leží a poslouchá, jak kapky dopadají na stanové plátno a kreslí na něm obrazy.
Kapky plác a kap a chlíst, pak sjíždějí áčko jako skluzavku, tu přidají čárku, tu zas oblouček a malba se začíná rýsovat.
Je to vzdálený pohled na muminí údolí, šeříkové keře a dřevník a houpačka, co vrže jen tak drobátko, aby nerušila, a zábradlí, co jsou v něm vyřezané drobné motivy.
„Je to krása,“ řekne si Šňupálek, „a nejhezčí je údolí, když se sem vracím.“
Po dešti sbalí a vyrazí na cestu.

Obrázek uživatele Kraken

Neúplná dokonalost

Fandom: 
Drabble: 

Tito vytvoření muži byli neskutečně příjemní. Dokázali splnit úplně cokoliv, a přesto poznali, kdy si děláte srandu nebo kdy to nemyslíte vážně. A dala se o nich říct jen samá malebná slova.
Byli hezcí, pracovití, milí, úsměv jim nikdy nezmizel z tváří.
Uměli skvěle číst a psát. Hrát fotbal, basketbal, tenis, florbal i volejbal.
Uměli plavat, potápět se.
Byli vždycky šťastní, splnili všecky úkoly, které bylo potřeba.
Měli hodně peněz, veliký dům a luxusní auto.
Ale měli jednu vadu. Jednu věc, která způsobovala velikou díru mezi nimi a zbytkem lidí.
Všechny malebné věci nedokázali nahradit tu jednu jedinou věc: lásku.

Obrázek uživatele Kumiko

Okno

Fandom: 
Drabble: 

Psal. Celou svou duši, celou svou víru, to, co naplňovalo jeho život, vše pečlivě vepisoval do tohoto svého díla. Věřil, že bude monumentální. Že přiblíží lidi k Bohu.

Samozřejmě, držel se pravidel. Lidé museli jeho výtvoru porozumět. Ale přesto měl pocit, že do něj dává něco svého. Něco víc. Práce to byla zdlouhavá. Ale viděl její plody. A naplňovala ho. Když s ní pozdě večer končíval, kochal se jejím postupem. A věřil, že ho přežije. Ne, že by ji hodlal podepsat. Velice brzy už nikdo neměl tušit, kdo je jejím autorem. Ale o to tady přeci ani nešlo.

Psal ikonu.

Obrázek uživatele Roedeer

Faun v zahradě

Úvodní poznámka: 

Volně do série Jakub, Viktor & Helena; nenavazuje na nic konkrétního.

Drabble: 

Deník 21.7.2017

Když jsi poprvé vstoupil do naší zahrady, málem jsem to blízké setkání třetího druhu svedl na úpal. Viděl jsem fauna. Tvář řecké sochy, ale výraz polodivoký, plece široké jako delta Nilu, nohy a ruce porostlé hnědou srstí, jen ta kopyta ti chyběla.
A já, Viku, hned věděl, že tě miluju a se zamilováním přišly ruku v ruce myšlenky na sestrovraždu a myšlenky na tvé nahé tělo, tělo s řekami žil a zpocenými záhyby. Nikdy jsem to ještě nedělal, ale myslím, že bych tě dovedl ochutnávat, až bych se tebou udusil.
Byla by to krásná smrt, Viku.

Obrázek uživatele Voldemort

Mezioborový konflikt

Úvodní poznámka: 

druhé, bez nároku na bod

Drabble: 

„Potřebujeme předpověď. Teda my ji nepotřebujeme, my to zvládnem každopádně, ale nemohla by ses nám v noci podívat, jak to vypadá s tou sabotáží?“
„Já jsem astronomka, pánové. Já nepředpovídám budoucnost.“
„Ale všechno tam nahoře znáš! Když to dokáže přečíst ta můra Trelawneyová –“
James Siriuse pod stolem nakopnul a vzal si upuštěné slovo.
„Znáš všechny ty malebné názvy souhvězdí a vesmírných těles. Mohla bys nám něco pěkného a povzbudivého napsat. Nebo by možná bylo lepší, kdyby to až tak rozjásané nebylo, budeme vypadat jako ještě větší borci...“
„Pár tajemných slůvek o Venuši, trochu toho hrdinství a padnou nám k nohám!“

Obrázek uživatele Akumakirei

Víte, zákazníka je nutno obdarovat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Blíže film Zlaté dno. Dneska připomenut a nešlo jinak :)
Paní Kabátové, kterou jsem kdysi měla čest osobně poznat a panu Burianovi za klid v duši.

Drabble: 

Únava klepe na dveře a zoufání je každodenním krajícem chleba; z počátku pěkně tenkým, co postupně přibírá na váze. Cinkot zvonku sice trhá chmury, jenže i ten pomalu utichá. Až jednou cinkne jinak, přísahala by, jinak, zvesela, a do krámu ostýchavě vkročí muž v plandavém saku. Jarmila zdraví všechny bez rozdílu, nebo si to alespoň myslí, dokud ji cizinec, zkoumající víc její osobu než vystavená fotoalba, nevyvede z omylu. A než se stihne vzpamatovat, učí se, jak zdravit správně.

„Zapomínáte někdy poděkovat na pozdrav, to děti těžce nesou.“

Nezapomene už nikdy. S nejširším úsměvem pak začne každé ráno zdravit jeho.

Obrázek uživatele Bídák

Vystřízlivění

Drabble: 

Neexistoval nikdo, kdo by to se slovy uměl tak skvěle jako Northgardský dráb, když vyrážel do Ecorie verbovat nové tváře.

Rok co rok dokázal barvitě popisovat krásy pevnosti a okolní přírody. Lehkost služeb, které spočívaly v pouhém hlídání hradeb. Dostatek peněz. Jídla co hrdlo ráčí. Potoky piva a náruče plné žen.

Rok co rok čekalo nové cotase kruté vystřízlivění.
Čtvrt roku nepřetržitých šestnáctihodinových služeb - samozřejmě že nočních.
První výplata neproplacena - poplatek za nafasované stejnokroje.
Jídla byl dostatek, ale dalo se pozřít jen když se zapilo potokem piva.
A ženy? Málokdy cotasům zůstaly peníze, aby si mohli dopřát návštěvu Bídákova nevěstince.

Obrázek uživatele Sammael

Elysandova družina XXIII: Zpěv sirény

Fandom: 
Drabble: 

Ajantis se omámeně potácel k siréně, která ho vábila svým zpěvem. Meč táhl bezvládně za sebou.
„Pojď,“ lákala siréna sladkými slovy. „Poplujeme spolu bok po boku, širé moře nám bude ležet u nohou. Ty budeš můj, a já tě budu laskat a milovat, dokud moře nepohltí všechnu zem. Pojď.“ A paladin k ní byl blíž a blíž...
Siréna se už chystala Ajantise chopit a svrhnout ho do moře – ale paladin bleskově uhnul, máchl mečem a jediným úderem usekl siréně hlavu.
„Prý moře nám bude ležet u nohou. To určitě,“ říkal, zatímco čistil meč od krve, „to ti tak budu věřit.“

Obrázek uživatele Julie

Petřínská rozhledna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hyperintelektuální odkaz na Apollinaira:-) Uznejte, že kaligram se skládá z malebných slov.

Drabble: 

je
na
ne
dně
věž
dvojí stojí
cloní nezní
pod ní chodí
jí vyčítají
imituje
že onu
z paříže
co první
stojí cloní
pod ní oni
pod ní fotí
pod ní krotí
instagram co
jim všem dává
rozličná ta práva
být viděni jak živoucí
bytosti od kostí
ona i ta druhá míň
o něco moc více jako
slunce slunečnice vábí
tuláky hlupáky málo mlčící
podvržené skutečné zrcadlící se
do pixelů odrážených v krystalech
tekoucích celým světem jako jinovatka
na pobudoucích oknech do světů uvnitř těch
co jsou stejní jako vy a já a oni a ti další co je ještě…
Obrázek uživatele hidden_lemur

Kindrštůbe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No, zkrátka... Díky, prababičko Kozánková. Budeš dnes hvězda.

Drabble: 

Jestli existuje něco jako sudetsko/severočeskej slang, ona ho ovládala. V časech okupace, bývala pradlenou a nemazala se s tím. Stejně jako s češtinou. Na mě pak bylo vysvětlit ostatním, co tím ta hrbatá stará ženská myslela. Její slova byla zvukomalebná a to, že se neříkají, mi bylo vysvětleno až soudružkou učitelkou.
Díky prababičce si dovedu představit, co znamená, když se řekne: "Umej si fůtny a orvašle." Jak vypadá, když se něco "blejská jak psí šourek." Také vysvětlila, kdo jsou "zaprcatělí vohrndírové, co nemaj kindrštůbe." (Komunisti.) "Ale ve škole to neřikej," dodala alibisticky.
Něco mi říká, že dnešek by si užila.

Závěrečná poznámka: 

Tato dáma, celou rodinou a především dědou (svým synem, který měl domek hned vedle toho jejího), přezdívaná Babka Chňapka, byla fakt neuvěřitelná. Doufám, že budu mít do konce DmD příležitost napsat o bojovce, kterou navzdory pokročilému věku a mírné senilitě s dědou vedla. V časech, kdy moje máma táhla dlouhé služby u telegrafu, mne prakticky vychovávala. Takže, vykazuji-li stopy nějakého divného/černého/ absurdního smyslu pro humor, je to její zásluha.

Uznání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Můj pobyt v Aldormě mi pomůže dostat se z milostného zklamání a já pochopím, že láska může čekat kdekoliv. I v jiném světě, i v jiným formách.

Drabble: 

Každý z nás ty slova rád slyší, ale málokdy má to štěstí, aby se tak stalo. Bohužel však s nimi i my šetříme. Přitom není složité říct druhému, jak mu to sluší, jak je šikovný, a že ho máme rádi.

Celá má duše prahla po uznání a láskyplných slovíčkách. Byla jsem rozbolavěná a přitom v hloubi sebe sama jsem věděla, že po tom toužím. Damián to říkal celým svým srdcem, nebyla v tom žádná faleš ani hra, prostě krásně slovy pohladil a já mu byla vděčná. A snažila jsem se, abych i já rozdávala slova uznání, když to bylo možné.

Obrázek uživatele gleti

Drbárna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

První čaj o páté s tchyni, to se ženské hodně sevře hrdlo. Zvlášť když má vyprávět o jejím synovi.
Hannah se do toho nechtělo, ale Alice nedala.

"Hele, vím, že je statečný, že je vynikající botanik, ale mám pocit, že zrovna s holkami to neumí, tak jak tě sbalil?"
"Vskutku. První tři týdny mě zval do botanických zahrad a arboret. Přitom neustále mlel tahle kytka toto, tenhle strom je takový a makový. Už jsem to vzdávala. Pak jsem našla zmačkaný papír s verši; tvé oči jako pomněnky kvetoucí na břehu bystrého potoka ... Tak jsem převzala otěže."
"Tři týdny?! Neskutečná trpělivost."

Obrázek uživatele ef77

Vyšehrad

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prcek má rád Luciin hlas. Když zpívá, když si jen tak brouká, když si hraje s ozvěnou v tunelech. Ale vůbec nejradši je, když mu nahlas čte. Třeba z Atlasu rostlin, co kdysi dostala od maminky. Položí jí hlavu do klína, ona pečlivě vyslovuje jména a prohlíží si obrázky, on zavře oči a myšlenky nechá zatoulat do představ.

Sasanka hnědá. Jeho první hračka, ta smontovaná z prorezlých plechů.
Sedmikráska chudobka. Babička, stará, šedá, shrbená. Krásná.
Ořešák královský. Polír. Postava obrovská, rozčepýřené vlasy jako koruna.

Zítra Prcek půjde na Vyšehrad, aby natrhal Lucii kytičku.
Z bodláků, protože nic jiného tady neroste.

Závěrečná poznámka: 

Asi bych jim měla vymyslet fandom, ale nenapadá mě název :o).

Stránky

-A A +A