DMD č. 26. pro 26. 4. 2018. Téma: Pozor kouše

Obrázek uživatele angie77

Pes a vlčice

Fandom: 
Drabble: 

„Pozor!“ zakřičela Arya varovně, ale Kousačovy zuby už byly pevně zaraženy v kůži na krku.

Ohař celkem bez námahy tomu hajzlovi zlomil vaz a poněkud udiveně si pomyslel, že se mu malá Starková pokusila zachránit život. Když potom chladnokrevně oddělala posledního z banditů, uvědomil si, že je v ní daleko víc, než se zdá.

Ještě definitivněji mu to došlo o mnoho dní později, když ho neméně chladnokrevně okradla a těžce zraněného opustila.

Ostrá vlčice… táhlo mu zpomaleně hlavou… a já nepatřím do její smečky.

Ani ho nenapadlo, být na ni naštvaný. Chovala se jako pravý zabiják. Byli si hodně podobní…

Obrázek uživatele Elluška

Kouše mě úplně všechno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní :)

Napadají mě samý hovadiny, a co vás?

Drabble: 

"Díky, žes mě vzal krmit," přivinula se Wilhelmina k Adamovi a pustila rukojeť kyblíku s masem.
"V pohodě," odvětil Adam, sáhl pro půlku kachny a ležérně ji hodil do výběhu. Nejbližší z ležících stínů se děsivě rychle mihnul, silné čelisti sklaply.
"Jsou krásní, viď..." Wilhelmina něžně odhrnula Adamovi dlouhé vlasy z krku.
Adam zaujatě sledoval, jak krokodylí zuby udělaly z poloviny kachny osminky. Dívka mu teple dýchala pod ucho, dotkla se ho pootevřenými rty, pak špičáky.
Pevně ji objal kolem ramen. "Ale budeme muset jít, promiň."
"Nejde to vydržet, co," vzdychla. "Vždyť jsem říkala, že tenhle svetr tě bude kousat."

Obrázek uživatele Hippopotamie

Pomsta

Fandom: 
Drabble: 

Co nám to udělal? Proč je sem přivedl? A rovnou dva. Prý koušou! Nevěříme mu! Vydal sice příkaz, že se nás nesmí dotknout, ale kdo by mu v tomhle věřil; určitě zase hraje nějakou tu svoji hru. A proč vypadáme tak chutně? Máme tedy podle všeho být oběťmi.
Vidíme, jak ostatní hynou – chramst, chroust, a je to. Víme, že nejsou jako my, jsou nevědomí, avšak trpíme s nimi. Něco se chystá. Nějakou dobu se kolem nás ovíjí takový divný tvor …
Avšak, až budeme pohlcena, rozkousána na kousíčky, nedáme se – své poznání a svůj strach přeneseme na toho, kdo nás pohltí ...

Závěrečná poznámka: 

Vím, naprosto šílené ... jen jsem si tak představila opravdu inteligentní ovoce ...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owes

Mít vztek

Drabble: 

Oddělením nevyléčitelných chorob způsobených zaklínadly se ozývaly zvýšené hlasy.
Dva rozzlobení muži stáli přede dveřmi pokoje č. 3.
Jejich hádka eskalovala.
„S tebou už Harry nestráví ani minutu! Beru ho do Londýna.“
„Brumbál nám nechal jasné instrukce! Musí zůstat, kde je.“
„Na Brumbála já seru, Brumbál je mrtvej!“
„Děláš chybu!“
„Ne! To ty jsi chyboval, a moje žena za to zaplatila!“
„Už dávno to není tvoje žena, Pottere!“
„Nikdy nepřestala bejt moje, Snape. Začla si s tebou, aby tě udržela pro Brumbála.“
Z pokoje vystrčila hlavu mladá léčitelka.
„Tak dost. Zmlkněte nebo odejděte. Je rozrušená. Už si zase překousla jazyk.“

Obrázek uživatele ioannina

Výbuchy smíchu v Josselinově hudebně aneb muzikantská pomsta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Nechávám jako část BH, jelikož jsem si důvody vzniku všech tří skladeb bohapustě vymyslela.)

Pro Martian, protože mě přiměla vyhledat slepičí song, a pro JJ, která chtěla, abych někdy napsala drby od klavíru.

Drabble: 

Dobré skladby kolovaly po celé Evropě.
Ty duchovní, ceněné veřejností, putovaly v honosné tištěné podobě oficiálními cestami. Ty světské šířili sami hudebníci - v různě potrhaných notesech, doplněné o šťavnaté klepy.
Josquina des Prez setrvale štval jistý rádobyzpěvák, který se cpal ke skladbám, na něž technicky neměl, s tím, že má silný dech. Josquin mu napsal píseň na nemíru: Cikáda je nejlepší pěvec, udrží dlouhý tó-o-ó-o-ó-o-ó-o-ó-o-o-o-ó-óóón! Dotyčný se udusil zhruba v polovině.
Pierra Passereaua vytáčelo kvokání paniček. Teď vytáčí paničky Pierrův slepičí trylek.
Orlandu di Lassovi chodil za děvčetem německý lancknecht...
"Já ne Petrárrrka, ja lepčéjši, ja pany šúkat celou noc-noc-noc!"

Závěrečná poznámka: 

Poslechněte si sami:
Josquin des Prez: El grillo (vede na video s notací a textem a překladem do angličtiny (v rozšířené poznámce pod videem), ale doporučuju podívat se i na samotné zpěváky v akci, stojí to za to),
Pierre Passereau: Il est ben et bon (text shrnuje komentátor na začátku videa),
Orlando di Lasso: Matona mia cara (to je pěkné provedení, které drží ducha textu; text s anglickým překladem najdete v rozšířené poznámce tady, i když ta angličtina ani zdaleka nepostihuje míru zpazgřivení italštiny německou, s prominutím, hubou.)

Obrázek uživatele Tess

Nástrahy civilizace

Drabble: 

Smlouvání o ceně bylo zábavné. Jedna strana se snažila cenu srazit dolů, poukazujíc na špatný rozměr, nefunkčnost a rezavost. Druhá cenu vyšroubovat, přestože bylo jasné, že dál se s tím kusem kovu tahat nebudou.
Dohoda dopadla kompromisně. Nebyli spokojení ani jeden.
„Ale můžete u nás přenocovat,“ zněl poslední argument.
Ubytovna byla plná doslova magických zařízení.
Byla tu splachovací latrína a místnůtka s teplým deštěm.
Zářící těleso na zdi.
„Co to je?“ hodlal ho zkoumat Vran.
„Pozor, nesahej na tu objímku!“
„Na tuhle věc?“ dotknul se jí Vran. Rychle škubl rukou pryč a protřepával si jí.
„Kouslo mě to!“
„Jo. Probíjí.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Dobré a špatné zprávy

Úvodní poznámka: 

nakonec nesoutěžně, bez bodu

Přímo navazuje na "Posel dobrých zpráv?" (http://www.sosaci.net/node/32276).

Mladému Eyssalovi je v tomto drabble 18 let (stejně jako v tom včerejším).

Ano, vím, zrychlujeme, ale duben si to žádá...

Drabble: 

Muž, jehož Eyssal potkal v hostinci, byl dávný hostitel jeho rodičů, po němž dostal jméno. I jemu poskytl pohostinství ve svém domě, přijal jej téměř za člena rodiny. Možná nějak vytušil, že jinou rodinu tady na kontinentu už brzy mít nebude…

Zpráva o smrti jeho rodičů přišla o měsíc později prostřednictvím císařského zmocněnce. Eyssalovi se zakousla do srdce jako vzteklý pes.
Hodiny proseděl v zahradě za domem, v ruce žmoulal lístek se stručným vzkazem: Šestnácterka v barvě ametystu, keriakt vody a vztyčeného kopí, máme ji na dosah.

Byl vychován jako Rifasan, loajální císaři. Předsevzal si, že úkol svých rodičů dokončí.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad aspoň odpověď na některé otázky...

Šestnácterka je termín označující velikost knihy, v níž každá složka vzniká přeložením archu papíru (v tomto případě pergamenu) na 16 listů. Šestnácterky jsou tedy knihy spíše menšího formátu, tato konkrétní má velikost 18 x 10 cm. Šeříkový rukopis, který Leokastis a Avani získali jako první, je osmerka, v níž mají složky po osmi listech. Osmerky jsou tedy logicky větší než šestnácterky, konkrétně šeříkový rukopis je velký 28 x 18 cm. (Ale oni to v centimetrech samozřejmě neměří, to jen tak pro lepší představu).

Obrázek uživatele Ghormoon

Útok z týla

Úvodní poznámka: 

varování - sprostá slova
29. v sérii „Údolí Shatheků“ (viz proklik fandom), přímo navazuje na 28.

Drabble: 

Dimitrij se skupinou sešli z hor hluboko do údolí a upravili si maskování. Pomalu vyrazili skrz údolí směrem k nepřátelskému táboru.

Údolí bylo hustě zarostlé, tak postupovali pomalu. Začalo se stmívat, tak začali stavět provizorní tábořiště.

Slunce už zapadalo za obzor, když se Dimitrij snažil postavit stan. Najednou za ním něco zašustilo. Ani se nestihl pořádně otočit a do jeho nohy se něco silně zakouslo. „KURVÁ!“ zařval na celý tábor. Přiběhla k němu skupinka a když tu potvoru viděli, začali střílet. Zavytí bestie se neslo celým údolím.

„Co to kurva je?!?“ ptal se jeden ze skupiny.

„Nemám páru ...“ odpovědl druhý.

Obrázek uživatele Palčík

Kontakt: štěstí (Matěj)

Úvodní poznámka: 

Časově jsme trochu odskočili, Matěj už od posledního kontaktu o dva a půl roku starší.

Drabble: 

„A vlasy, Zino?“ čechrám.
„Vlasy hladí a se hladí,“ usmívá se.
„Krk?“
„Odhrň, najdi důlek a vtiskneš polibek.“
„Ramena?“
„Objímat! Ráno, v poledne, večer!“
„Záda?“
„Ty se masírují…“
„A níž?“
„Obdiv, bezmezný obdiv,“ otočí se. „Poplácat nanejvýš zlehounka!“
Ucuknu pohledem, přikováván.
„Ona tě neukousnou,“ všimne si, „ale pozor, vše jemně, žádné humpoláctví.“
Ukáže si na bříško:
„Taky pokládáš hlavu, a když se zadaří, pak ucho.“
Skrčí kolena, opře o ně bradu.
„Nohy budou objímat tebe.“

Ozve se ostré zazvonění.

Brečím a zapisuji podrobně, protože to byl poslední hezký okamžik mého života, sraba.

Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981

Uhni!

Fandom: 
Drabble: 

Rodila se tam šance. Cítil ji a šel za ní. S odhodlaností a důrazem, kterým proslul. Ale proč se tam motá ten mamlas?! Kdepak, v utkání mistrovství světa v kopané není prostor pro měkoty. Smůla, chlapče, neměl ses mi plést do cesty, proběhlo hlavou uruguayské hvězdě Luisi Suarézovi.

A tak, když se italský obránce Giorgio Chiellini na vteřinku otočil zády, zahryzl se mu Suaréz do ramene takovou silou, že Ital bolestí upadl.

Bylo to už potřetí, co Suaréz něco takového v profesionální kopané udělal, ale až toto kousnutí mu zajistilo nehynoucí a přece nechtěnou slávu, daleko přesahující jeho fotbalový um.

Závěrečná poznámka: 

Skutečná událost, doufám, že už tu není popsána dvacetkrát :-)

Obrázek uživatele Šmelda

Prosba

Fandom: 
Drabble: 

Jugoslávský diktátor vyskočil z postele s pistolí v ruce. Pak se teprve probudil. Hluk na zahradě jeho bílého domu právě ustal.
Hodil na sebe hedvábný župan a vytáhl z krabice kubánský doutník. Otáčeje pomalu se rozhořívajícím doutníkem v ruce začal počítat.
Pátá kapka byla poslední.
Když se doutník pěkně rovnoměrně rozpálil, jednou zabafal, a odešel z ložnice.
Dva strážní vedli nějakého muže za ruce zkroucené za zády.
Sadisticky přiblížil žhnoucí špičku doutníku k cizinci.
"Vemte ho do sklepa, a dostaňte z něj co ví."
Netrvalo to ani půl hodiny.
"Stalin?" zeptal se Vzteklý Pes Tito řečnicky, "pošlete mu tento dopis."

Závěrečná poznámka: 

Přestaňte za mnou posílat vrahy. Už jsme jich chytili pět, jednoho z puškou a další s bombami. Pokud pošlete další, pošlu taky jednoho, velice rychlého a schopného. Dalšího nebudu muset posílat.

Obrázek uživatele tif.eret

U moře

Fandom: 
Drabble: 

„Pozor na pláž na konci ostrova, vůbec tam nevstupujte do vody,“ snaží se rodiče varovat své děti. Několikrát se stalo, že v těch místech plavce ve vodě pokousal žralok. Jeden dokonce na následky zranění zemřel.
Myslím však, že si děti říct nedají. Moře u pláže je krásné.

Nevím, jak dlouho ještě dokážu přežít. Mám pocit, že mě už každou chvíli odhalí. Ale já toho nedokážu nechat, lákadlo je příliš velké. Proč jen jsem tehdy ochutnal maso?

Skrytý za útesem vidím děti vbíhat do moře. Temno v hlavě, vrhám se do vody a cítím, jak se mi ruce mění v ploutve.

Závěrečná poznámka: 

Drabble vychází z polynéské legendy o muži, který se dokázal měnit ve žraloka.

Obrázek uživatele neviathiel

Léto II

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ a nepodzimní

Předchozí: http://sosaci.net/node/32257

Drabble: 

Cestou do auta Libor vytáhne Petra od rozepsaného programu. Pro jistotu. Petrovi Olena neublíží.
„Jak jsi jí to sakra mohl udělat?“ popadne Petr dech.
„Jak jinak? Přemýšlej. Budečští poznají lež.“
Olena jde jako loutka. Najednou kousne Libora do ruky. Pak zvrací do dřezu. Moc brzy. Asi šok.

Patrně překonal rekord na trase Praha - Budeč. Olena cosi šeptá do odrazu v okně.
Vytáhne ji z auta. Petrovi vrazí do ruky revolver.
„Nečum. Jděte do brány.“
Libora znehybní kouzlo.
Petra srazí k zemi mladý muž v černém s rozevlátými vlasy a šílenýma očima a rukama v rukavicích ho začne mlátit hlava nehlava.

Závěrečná poznámka: 

Ve stájích

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psáno jednou rukou. Inspirace přišla právě když na mně usnulo dítě.

Drabble: 

Jednou jsem čekala na Damiána ve stájích a zálibně si prohlížela krásného, plnokrevného koně. Úplně mi učaroval. Přiblížila jsem se k němu, abych ho pohladila, když se ozvalo zakašlání.

"To bych nedělal. Kouše. Dej si na něj pozor," varoval mě Damián.
"Když on je tak krásný,"odvětila jsem ještě omámená koníkovýma očima.
"Ano, je krásný, ale ještě potřebuje pořádný výcvik," dodal Damián.

Po chvíli mi přivedl osedlanou kobylku Bouři.

"Chtěla ses projet, že?"
"Přemýšlela jsem nad tím. Potřebovala bych si vyčistit hlavu."
"Dneska s tebou nemůžu, čeká mě spousta práce. Ale řekl jsem Jackovi, aby tě doprovodil, ať se neztratíš."

Obrázek uživatele Wolviecat

Dentata

Úvodní poznámka: 

Četla jsem si povídky z loňska a u jedné jsem se zpětně naštvala...

Drabble: 

Dnes v noci se jí zdálo, že má zuby.
Ostré a lesklé a připravené zaútočit.

Tvrdili, že jsou věci, bez kterých žena není žena a muž není muž. Zkuste to pomíchat a stavíte se proti přírodě. Zapomeňte na léky a terapie. Berte to, co vám bylo dáno. I naše děti se to učí od slabikáře.

Na zdi je pořád místo.

Dnes v noci se jí zdálo, že má zuby.
Usmála se, a ty druhé se usmály také.
Tvrdili, že jsou věci, které dělají muže mužem.
Uvidíme, jak se budou svých pravidel držet, až je o to připraví.

Buď pochválen.
Chramst.

Obrázek uživatele Regi

Příkaz splnil

Fandom: 
Drabble: 

Za pevnými prkny ohrady neklidně pobíhalo prapodivné zvíře. Koňská kopyta jako talíře, tlama dravé šelmy plná ostrých zubů.
Hagrid seděl na pařezu, a něco psal na ohlazenou dřevěnou desku. Soustředěně kroužil písmenko za písmenkem, občas si na ruce popotáhl obvaz s prosakujícími kapičkami krve.
Po chvíli se nevraživě zahleděl na výsledek své práce.
„Zatracený ouředníci natvrdlí, už nevěděj, co za blbost by si vymysleli, a Poppy je s nima a ředitel jakbysmet…“
Pak se zvedl a na kůl před ohradou jedním naštvaným úderem kladiva přitloukl tabulku s nápisem:
Koňodlak podivný
Rači ho nekrmte. Ředitelství školy tvrdí, že je prej nebezpečnej.

Obrázek uživatele Aplír

Odposlech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Drabble: 

Přivítal mě polibkem. S mým příchodem vpadl do předsíně vodopád slov. „Pozor, kouše,“ řekl důrazně. „Kdo kouše?“ nechápavě jsem se rozhlížela. „Křeček,“ nepřirozeně se zasmál. Prsty si pročísnul šediny starostí ve vlasech a pospíchal ke stolu. Rychle něco načmáral. Kývnul na mne, abych přišla. Jako by mne kousla. Z papíru na mne civěla ŠTĚNICE. Ach ták, musím si dávat pozor na jazyk.

Doba se změnila. Těžko si někdo dá práci s instalací odposlechu. Přesto se o nás ví téměř všechno. Kde jsme, jak dlouho a s kým mluvíme a hlavně co bez obav říkáme. Stačí mít stále u sebe mobil.

Obrázek uživatele Stevko

Poistiť salaš

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či vidíš toho človeka, čo sem mieri.
- Veruže vidím. Od ucha k uchu sa smeje. A čože tu chceš, biedna duša?
- Dobrý deň. Som agent od poisťovne Nešťastník a syn. Poslal ma sem predseda.
- Agent? To ako Mulder? Kde si nechal Scullyovú?
- Poisťovací agent. Predseda tvrdil, že sa budete chcieť poistiť.
- Ty, agent Nešťastník. A ty si poistený?
- Samozrejme.
- Aj proti uhryznutiu?
- Proti všetkému.
- To je dobre. Vieš, máme tu psa a ten hryzie. Naňho Dunčo. Až do dediny ho zažeň.

Závěrečná poznámka: 

Šírka 32.85817 Dĺžka -4.94606

Obrázek uživatele Birute

Obranář

Fandom: 
Drabble: 

„Ach,“ pravila Šárka a poklepala nohou. Kufr v pokoji nebyl. Samozřejmě. Okno bylo dokořán a záclony lehce povlávaly ve větru.
„Aha,“ dodala Šárka a sedla si na rozházenou postel. Měla se přesvědčit, jestli pořádně zajistila okno, než se vydala na pláž.
Nezbývalo, než sklesle čekat.
Ve tři ráno uslyšela šoupavé zvuky na chodbě. Vyskočila z postele a pootevřela dveře.
Pak je pootevřela víc, aby jimi kufr prošel.
Svetr, který ho táhl za sebou, se zastavil u skříně a vychrchlal chumáč vlasů.
Zloděj byl tmavovlasý.
Byl.
Svetr vždycky hrozně kousal, a tak ho Šárka radši nosila v zavazadlech než na sobě.

Obrázek uživatele Witch

Galská bestie

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Jak usadit výběrčího" - http://www.sosaci.net/node/32212

Drabble: 

Taxus je potupený jako nikdy v životě.
Dva šílení Galové rozprášili celé vojsko, které tak draze přivolal do města. V nepohodlné pozici ho bolí záda a mokrá tóga je ještě nepříjemnější.
„Máš dost, výběrčí?“
Proti své vůli kývá hlavou: „Sazbu opravím, vytáhni mě ven, Gale,“ chce rozkázat, ale vyznívá to jako plačtivá prosba.
„Ale jistě.“
Asterix ležérně kopne do sudu a výběrčí se vykutálí na dlažbu.
Sotva zvedne Taxus hlavu, leknutím vyjekne před mokrým čumáčkem a ostrými zoubky.
„Neurážej Idefixe,“ zabručí Obelix, který konečně usoudil, že nasbíral dost přilbic a přikolébal se k nim. „Možná je maličký, ale kouše.“
„Ňaf!“

Obrázek uživatele Martian

Všeho do času

Fandom: 
Drabble: 

Poslední studenti opouštěli Velkou síň.
„Snape?“ Lucius Malfoy před Severuse složil hromádku knih. „Mohl bys je vrátit do knihovny?“

Jeho přikývnutí provázel několikahlasý výbuch smíchu od nebelvírského stolu.
„Koukejte na Srabuse, jak se lísá.“
„Je to teď Malfoyův mazlíček.“
„Poslušný malý pejsánek!“
„Haf, haf, Srabusíku!“

Počkali si, až vyjde na chodbu a potom kolem něj proběhli jako vichřice.
Pečlivě vyrovnané knížky se rozlétly po podlaze.

Se zaklením je začal sbírat.
Kouzla obranná i útočná. Tvorba zaklínadel v praxi. Pokročilé magické formule.
Severus se velmi pomalu usmál.
Možná je načase těm čtyřem ukázat, že i malí pejsci mívají zatraceně ostré zoubky.

***
Obrázek uživatele mamut

Poklady

Fandom: 
Drabble: 

Mám je hezky urovnané. Jako vojáky v dvojstupu.
Každý rok se dvakráte odhodlám vyšplhat na schůdky, opatrně nožku na linku a ještě opatrněji sundávám a podávám mé drahé polovičce k uložení na stůl.
Následuje procedura mytí a odmašťování (znáte ten sajrajt z plynového sporáku) a pak leštění.
Závěrečná fáze je zrcadlem té zahajovací.
Na vycíděnou linku ukládám své poklady zpět.
Občas přehodím pořadí, aby byly okukovány všechny.
Co?
Hrnky.
Co jsem kde dostala, našla na půdách, ve sklepech, nebo mi darovaly děti.
Nejkouzelnější jsou však dva. Pucláky po mé babičce.
Děda si v nich schovával na noc zuby.
Neboj, nekoušou.

Závěrečná poznámka: 

Při posledním očistném rituálu došlo na sčítání lidu - pardon, hrníčků.
Už jich je 108.
A to jsou jen ty v kuchyni, ale ne v lince k pití nachystané.
Ani nejsou započítané vystavené v místnostech obytných či na místech jinak v vystavování exponovaných. (A ještě jsou na půdě bedničky s manželovým věnem.)
Chlopek se směje, že bych mohla naráz uvařit kafe rotě vojáků :D

Obrázek uživatele KattyV

Divoška

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na: Už ne tak malá (http://sosaci.net/node/32219)
Po Vánocích se Teddy vrací do Florencie. Čeká ho ještě půl roku studií léčitelství.

Drabble: 

„Tak co, sbalils ji?“ ptá se Teddyho po návratu z vánočních prázdnin spolubydlící Lorenzo.
„Začali jsme spolu chodit, neřekl bych, že jsem ji sbalil,“ mračí se Teddy.
Lorenzo jen mávne rukou a mámí další podrobnosti. Teddy zatvrzele hájí své soukromí. Najednou si Lorenzo všimne červených skvrnek na jeho krku.
„Ty testrále, vona kouše, jo? To musí bejt pěkná divoška. Závidím.“
Teddy se dá do smíchu. Divoška!!! Hlavou proletí vzpomínka. Sedí s Megan na lavičce v magicky prohřátém skleníku, venku se z nebe snáší měkké vločky, chystá se ji něžně políbit... a pak mu ta potvora, úponice jedovatá, pokouše celý krk.

Závěrečná poznámka: 

Úponice jedovatá je rostlina, která se pohybuje na malých tlustých výhoncích, na jejichž koncích jsou klepýtka, která se snaží sníst vše, co jim přijde do cesty. Na ministerstvu kouzel se již čtyři staletí dohadují, jestli je úponice zvíře nebo rostlina.
Teddy byl nejspíš dost rozptýlený, když si nevšiml, že se mu doplazila za krk.

Obrázek uživatele Eillen

Schůzka u opata

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32208

Drabble: 

„O tom, že byl předchozí opat zavražděn, jsem nepochyboval,“ pronesl opat znaveně. „Jen jsem čekal, že to byl akt jednotlivce. Adamare, jste si jist?“

„Hayden mi nabídl, abych se přidal k němu a jeho skupině. Sešli jsme se v knihovně. Bylo jich tam šest,“ zopakoval Adamar, co již jednou řekl. „Znal jsem Haydena z vyprávění jeho otce. Pes, který štěká, ale nekouše. Jeho nabídku jsem odmítl.“

„Nedával jste dobrý pozor. Tenhle pes kousat uměl,“ podotkl léčitel.

„Předpokládám, že rulík měl být trestem za mé odmítnutí,“ souhlasil Adamar.

„Dobrá. Zbylé čtyři bratry rozešleme do jiných klášterů,“ rozhodl opat a ukončil schůzku.

Závěrečná poznámka: 

Ptáte ae, proč léčitel Adamara podpořil a neřekl, že i on byl členem té tajné skupiny? Když bude téma milostivo, tak se to zítra dozvíte.

Obrázek uživatele Killman

Bitva u Kguru II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na http://sosaci.net/node/31970

Drabble: 

Praegirus padl mrtev.
Nemrtvý král, ač oslaben, stále vládl hrozivou silou. Co více, popadl mrtvolu krále coby trofej.
Elwingilští byli otřeseni, ale zvítězil v nich spravedlivý hněv. S vervou se pustili do boje.
Několik mistrů z Universitního pluku vrhlo ničivá kouzla na onu stvůru, však bez úspěchu.
Byl to nakonec velmistr Phillishachter, který jej dostihl a po salvě kouzel udeřil palcátem, načež se Nemrtvý král rozprskl po okolí.
Nějaký rytíř chystal se zvednout meč Nemrtvého krále.
V tu chvíli se na něj Phillishachter otočil: "Nešahej na něj!!!"
"Proč, copak kouše?"
"Něco mnohem horšího!" v jeho černočerných očích zaplály rudé pentagramy.

Hysterie se nevyplácí

Fandom: 
Drabble: 

„Aničko, nechoď k tomu velkýmu psovi, pozor, kouše!“
Otočí se ke mně, v sametově hnědých očích němá výčitka: „To se mě vážně nezastaneš?“
Na tu výčitku má právo. Jak dlouho trvalo, než při výcviku obrany přemohla svou vrozenou mírumilovnost a odhodlala se „lumpa“ kousnout.
Sedám k ní na bobek.
„Nevšímej si toho, některý lidi sou hloupí,“ přesvědčuju ji.
Od té doby na podobné impertinence cizích dvounožců reaguje vznešeným odvrácením hlavy a ostentativním nezájmem.
„Pepíčku, pozor na toho velkýho psa, určitě kouše! Aúúúúúúúúúúúúúúúúú…“
Střapatý ratlík rozčilený na nejvyšší míru urážkou své velké chundelaté kámošky se zahryzl hysterické paní zezadu do lýtka.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno paní vlkodlakové, nejúžasnější a nejláskyplnější bytosti, která se právě před rokem vydala za Duhový most.
Bublinka milovaná
Always

Obrázek uživatele Erendis

Těžký život agenta

Drabble: 

Pozitivní vztah ke zvířatům je pro dobrého pojišťovacího agenta nepostradatelný. Neleknout se, když vám cestu přehradí nekolikametrákový uprchlík z pastviny, prokličkovat mezi slepicemi, nezazmatkovat, když vám v ústrety proskočí dírou ve skleněné výplni dveří pes.

Pohladit, když se na vás bez optání usadí kočka. Vděčně začne příst a vy si oddechnete. A hladíte dál, zatímco domácím líčíte výhody nejnovějšího produktu. Nezaznamenáte, že předení na klíně pomalu ustalo, změnilo se v občasné povrkávání doprovázené nervózním potrháváním ocasem.

Zaprskání, náhlý seskok a zejména pohyb kočičí pracky (nebo zubů) už ignorovat nelze.

„Co se stalo?“ ptáte se udiveně.
„Špatně jste hladil,“ odvětí domácí.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Mourince, postrachu to všech návštěv.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXV.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

"Prosím. Ptejte se," řekl Marek vstřícně.
"Děkuji. Co přesně jsi slyšel, když se objevily údajné třešňové květy?" zeptal se Jindřich.
"Nahráváte to?" zajímalo Marka.
"Jistě," byl ujištěn. "Všechny výslechy jsou nahrávané."
"Jaroslava s Vraspírem. Dohadovali se. Potom bylo ticho. Modré s cákanci rudého zvuku. Trochu bolel, asi jako když kousne kotě. Chtěl jsem křičet ´Pozor, kouše!´, jenže nahlas to nešlo a telepaticky to neumím. Zvuky pokračovaly. Slyšel jsem řev padající skály. Skřípot, dunění, trhaný plech... Potom až doktory," popsal Marek.
"Je to vše?" zjišťoval Jindřich.
Marek přikývl.
"Děkuji Ti, Marku. Pomohl jsi mi," ocenil ho velitel centrály a byl pryč.

Závěrečná poznámka: 

Možná to tak nevypadá, ale Marek Jindřichovi (nebo spíš jeho technikům) opravdu pomohl. Při zhroucení tunelu zaznamenal i věci, které Jaroslavovi s Vraspírem unikly.

Následující zde.

Obrázek uživatele Kleio

V kleci

Drabble: 

Modře pomalovaná kůže, bílé pruhy na hlavě, rudý oděv - to bylo varování kmene Tenakth. Znamenalo jasné: Nechoď blíž.
Přesto byly blízko. Lovkyně Aloy a bojovnice Ullia. Zavřená v kleci.
„Když budeš mít štěstí, Noro, pokoušu tě a přijdeš jenom o prsty jako ten Carja včera,“ vrčela na Aloy.
„Proč bys mi cokoliv ukousávala?“
„Abych mohla pít tvou krev…“ zakřenila se Ullia.
„To je…“
„… nesmysl. Samozřejmě. Ale Carjové si myslí, že se živíme krví lidí.“
***
Aloy netušila, proč tehdy pustila bojovnici ze zajetí. Ale když se Ullia přidala k hrstce statečných, která mířila zničit HADES, věděla, že to bylo dobré rozhodnutí.

Obrázek uživatele mila_jj

Povříslem rudým svázalo nás Slunce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Praxe na hvězdárně v Ondřejově a vysvětluje, co je ta srandička, kterou lze zvládnout bez návodu.

Drabble: 

"Projekční dalekohled, vážení. Tady máte pozorovací protokoly, tužky HB a pastelky. Služby si rozdělte. Takže jako v salónu krásy - co hodinu Sluníčku spočítáte všechny pihy. A doufám, že nikdo není tak pitomý, aby se podíval do okuláru přímo!"
Slouží po dvojicích. Jeden hlídá nastavení dalekohledu, druhý maluje sluneční skvrny. V protokolu vyčerňují umbry, obtahují obrysy penumber, červeně a žlutě krášlí fakulová pole.
Ranní sluníčko příjemně hřeje. Dopolední se začíná opírat do zad. Polední pálí a praží. Odpolední se zakusuje do zátylků. Večerní lechtání na tvářích bolí.
Po slunce západu všichni chápou, že koukání do Slunce není jediné nebezpečí jejich práce.

Závěrečná poznámka: 

Vyplněný protokol vypadá takhle.

Umbra je tmavý střed sluneční skrvny, penumbra její šedý okraj, fakulová pole jsou shluky fakulí, světlejších bodů na pozadí fotosféry.

Název drabble je vypůjčený ze Skácelovy básně Krátký popis léta.

Stránky

-A A +A