DMD č. 27. pro 27. 4. 2018. Téma: Bez připojení

POZOR VŠICHNI!

Stává se vám, že se nemůžete na chatě nebo ve vlaku připojit na google nebo seznam, i když máte dost kreditu i baterky? Možná za to může Evropská Unie! Díky nové Směrnici o telekomunikacích může nařídit vašemu operátorovi, aby pokud se připojujete z určitého místa, museli jste internet několikrát aktualizovat, abyste se mohli připojit. Do té doby uvidíte jen nápis "Bez připojení." Nutný počet aktualizací není pevný a může se v jednotlivých krajích lišit. V ČR je ve skutečnosti asi 99%ní internetové pokrytí, ale EU takhle trestá místa, kde se o ní říká pravda.

SDÍLEJTE CO NEJVÍCE LIDEM!!!

Láska je záchvatovité onemocnění s dlouhou inkubační dobou. Pohlavně přenosná nemoc, o které se ti na základní škole lektoři primární prevence zapomněli zmínit.

Láska je ta věta, co tě napadne v noci z neděle na pondělí, když se vracíš domů sama.

Sakra dobrá záminka, proč ráno vstávat z postele, a proč ráno nevstávat z postele.

Kočka na klíně. Mrtvá hmyzí tělíčka v žaludku. Něco, co by vůbec nemělo tak moc bolet.

Láska je, když cítíš na zátylku dech člověka, cítíš teplo, které sálá z jeho těla, a přitom víš, že jste od sebe bolestně, nepřekonatelně daleko. Odpojeni jeden od druhého.

Šuškanda, drby, pověry.
Napůl vážně míněné, napůl žertovně přehnané, snad aby ti, kdo je šířili, zakryli opravdovou starost.
Národ, který zlomil moc Egypta.
To, že pak na celou generaci zmizel v poušti, spíš legendám přidávalo, než ubíralo.
Historky o jejich bitvách cestou byly možná nadnesené... ale pak, proti všem očekáváním, dobyli i Jericho.
Egypt zůstal možná pošramocený a vyjedený... druhý břeh Kenaánu byl rozemletý na prach.
Teď se zkáza řítila směrem k nim.
Bylo jasné, že pokud chtějí přežít, mají jedinou naději.
Lstí Izraelce přimět, aby je nechali se k nim připojit.
Vždyť i věčná poroba je lepší než vyhlazení.

Zazvonil polní telefon a kapitán Černá zmije rychle chňapl po sluchátku, aby předešel George. "Hotel Ami d'amour," zaskřehotal pronikavým falzetem, "budete si přát pokoj na hodinu nebo déle?" Na to Darling na druhém konci linky zakoktal něco o omylu a zavěsil.
Nicméně další telefonát na sebe nenechal dlouho čekat.
"Ist es du, mein Schatz?" odpověděl Černá zmije tentokrát a opět Darlinga úspěšně odradil.
Melchettův poskok byl však vytrvalý, a tak telefon brzy zvonil znovu.
"Požární sbor Middleborough..."
"Zase omyl," obrátil se Černá zmije k Georgovi, když do třetice odrazil pokus o předání rozkazů.
"Taková otrava, zrovna když čekáme na rozkazy."

Erwinova řeč se táhla jak med. Jenom nebyla tak sladká. Levi prohlédl nedlouhou řadu rekrutů, až zastavil u kostnatého čahouna. Zelenáč hozený do armády, protože se jinam nehodil, kluk, kterýho časem nadchla vznešený slova o svobodě, aniž by kdy viděl titána. Brzo je má kosit ve velkým. Jak dlouho se budou potkávat? Má vůbec cenu si pamatovat jméno?

Nakonec si ho zapamatoval.

Netušil, že se na první výpravě hrdinsky pokusí skolit titána sám.
Netušil, že vystřelené lano nenajde cíl.
Netušil, že s vytřeštěnýma očima spadne – přímo do titánovy huby a ta se za ním s cvaknutím zavře.

Jmenoval se Sebi.

"Do prdele," ulevil si Petr. Už se minimálně dvacet minut procházel kolem brány a marně se snažil chytit signál.
"Co se stalo?" zeptal se Marek, když přišel blíž. Petr to nečekal a tak se pořádně lekl.
"Slíbil jsem Andy, že jí zavolám alespoň každej druhej den, ale nefunguje tady signál," odpověděl Petr, zatímco si ve dlaních hrál s mobilem. "Ani internet tady není."
"A řekls jí to?" zeptal se Marek.
"O nás?"
Chvilku bylo ticho.
"Myslel jsem o tom, že tady věčně není signál," Marek odvětil a uhnul pohledem. To chtěl taky vědět.
"Promiň," řekl něžně Petr. "Řeknu jí to."

He kissed her passionately. She... kissed him back.
“How do you like it?”
“I don’t like pain,” she said in a leveled voice.
“Shhh,” he put his finger on her lips. “I’ll go get us something nice. Don’t worry, you WILL like it.”
He left.
A push dagger connecting her to the wall. She grabbed on the handle, leaning forward. Again and again. Finally she succeeded.
She slid out of the room, grabbing her purse and jacket on the way. The jacket goes over her shoulder, everything seems normal, out of the building and into a taxi.
“To the airport.”

Prsty hbitě přebíhají po klávesnici.
Otevřít soubor... stáhnout soubor. Klik. Uloženo.
Otevřít... stáhnout. Klik. Další. Klik. Znova. Klik.
Poslední. Klik klik.
Teď otevřít mail. Heslo. Prezentace. Stáhnout soubor. Klik.
Zamyslí se. Chov zvířat, Mechanizace, Statistika... Ekonomika! Sakra.
Nová záložka. Přihlásit se. Klik klik. Prezentace. Stáhnout. Klik. Uloženo.
Znovu se zamyslí. Potřebuje ještě něco...? Ze školního webu a z mailu si vše potřebné stáhla. Prezentace z přednášek má uložené. Seznam plemen na poznávačku...? Ten je na webu. Sakra, aha.
Klik klik. Otevřít... načítání... uložit.

Zaklapla notebook a vložila ho do tašky, sbalené na chalupu.
Čekaly ji krásné čtyři dny... bez internetu.

„Být tak miláčkem publika! Rozdávat autogramy v obležení médií! To by bylo něco!“
„Jsi spadla z koštěte? Jsi punkerka, nebo popová hvězdička, ty náno?“

Naivní nána sotva vyšla z Bradavic. Návrhu zástupce nahrávací firmy nedokáže odolat, štěnici pronese na zkoušku, zradu netuší.

U Pardála doma zátah, je zatčen, odvlečen. Pastorek bezmocně hledí do očí, nervózně poťukává prsty, buben, rozumíš?

Nána prozřela, osud Sudiček ve svých rukou, rozmáčkne broučka, ze zrádce vrah, je tohle známka punku? V tiché válce slavně zavřeští kytary, teď nána poznává slávu, na chvíli zastavila zvědy, odpojila hudbu od dohledu ministerstva.

„Tak zpívej, bejby, zpívej, dokud můžeš.“

Artur Weasley se připravoval na nejdůležitější prezentaci svého života. Byla také prezentací první.
Výborové zasedli, promítací plátno počalo levitovat. Spustil se hudební doprovod.
První výjev. Krb obklopený houfem zuřivě chňapajících rukou.
Druhý výjev. Ornamentální otazník a věrná podobizna pana Weasleyho v hlubokém zamyšlení.
Třetí výjev. Nehybná fotografie stařičkého přístroje.
Polovina odbojářů nechápala, co tím chce básník říci. Ta druhá netušila, co se na fotografii nachází.
„Mudlové tomu říkají telefon,“ vynořil se nervózně nadšený pan Weasley zpoza plátna. „Letax i sovy hlídá Ministerstvo, ale bez připojení zůstávat nemusíme!“
„Geniální!“ ozval se odkudsi hluboký hlas Kingsleyho Pastorka. Artur se svého potlesku dočkal.

Dean was wondering with his laptop around the bunker. He went into the kitchen and nothing. He went to the library and nothing. His room, shower, garage, dungeon... nothing.
No internet connection what so ever.
He checked the router it was working. He assumed that because the lights were still on the electricity is working as well.
Extremely frustrated he went to make a coffee for himself, and he absolutely didn't spike it, not even little bit.
With an annoyed grunt, he set down in the kitchen.
From nowhere the connection was back.
"Hey Dean, I brought you a burger."

Připojení není dostupné.
Kráme pitomej. Co na tom technickým vůbec dělaj?!
*
Záblesky vzpomínek. Jsem věc. Jsem člověk. Jsem?
*
Připojení není dostupné.
Nervózní vyťukávání hesla.
*
Ve vzpomínkách člověk používaný jako věc. V realitě věc s lidskou myslí.
*
Připojení není dostupné.
Vytočeně popadne telefon. Erik z technického si něco vyslechne.
*
Všechny emoce jsou ostřejší, probodávají mysl jako jehličky. Myšlenky bolestivě našlapují po pálících uhlících skutečnosti.
*
Hluché ticho.
"Tak tohle vypadá na průser," zabručí a uklidňuje sám sebe, "Eriku, co jste zas podělali?! Vždyť si tam ty potvory můžou dělat, co chtěj... "
"To můžou," odvětí tiše jedna zcela uvědomělá potvora a namíří zbraň.

Opravy tunelu v Nuseláku mají nejvyšší prioritu, jinak by jižní trasa zůstala odříznutá. Když hlavní údržbář zavelí, zabrat musí všichni chlapi.

Luciin otec pracuje u lisu s Polírem. Oba mlčí. Jeden neví, co by řekl, druhý sotva popadá dech.
Z vlnitého plechu se odloupne potrhaný leták.

SVOBODNÁ BRIGÁDA TĚ POTŘEBUJE!

"Přišel jsem kvůli nim o ženu," řekne náhle Polír, "dali bombu do poslední tramvaje."

"Já o místo v radě," odpoví, "moje žena se s nimi zapletla, asi z nudy. Teď je na Zličíně. Převýchova. Posledně mě ani nepoznala."

Na rameno mu dopadne těžká ruka.

"Pauza. Vzadu je pivo. Vem si."

Kap kap, pleskají kapky deště o dno plechové vany. Když vydrží lejt dost dlouho, brzy se naplní. Teda, aspoň do poloviny. Když se přikryje černou plachtou, slunce ohřeje vodu a člověk se pohodlně vykoupe. Přitom si přečte noviny. Týden staré, ale nevadí. Špatným zprávám čas otupí hrany a dobré člověka potěší.
Šplouch, chodidlo se zanoří, a s ním i zbytek těla. Je velké. Chlupaté. Jeho majiteli je to šumák. Už dlouho.
Z vany je výhled na palouk. Kolkolem se rozkládají šumavské hvozdy. V křovinách souloží ježci. Liška si líně vykusuje blechu na zádech.
Žádný hluk.
Žádná civilizace.
Žádné připojení.
Ráj.

Nevím, kde jsem byla. Já jen vím, že se musím vrátit a to okamžitě. Něco je špatně! Dosud jsem byla lehká jako peříčko, ale jak se blížím, jsem stále těžší. Nějaký hlas – v mé hlavě – volá:"Takhle ne! To je moc br..."
Cítím se jako na velmi rychlém tobogánu i s těma hupíkama, ale v takovém zvláštním silovém tunelu, tvaru víru, který září a míří kamsi dolů. Cítím jak se strašlivě tenoučkým, zlatostříbrným "provázkem" vcucávám zpátky po svého hmotného těla a jsem plně při vědomí. Rychle otevírám oči a rozhlížím se. Po několika vteřinách se náhle vedle mne zjevuje duch...