DMD č. 27. pro 27. 4. 2018. Téma: Bez připojení

Obrázek uživatele Lejdynka

Skoro byste řekli, že člověk může létat

Drabble: 

Je den.
Prašné šero se rozplizlo do kanceláří bez zářivek. Zbytky očipovaných lidí klopýtají do světa nefunkčními automatickými dveřmi.
Kulky slunečních paprsků buší do skel.
Motýli objednávek, faktur, kalendářů, blahopřání, kondolencí, účtenek poletují divoce vzduchem: papírnictví hmyzu, zalitého v betonu.
Schody plné odkopnutých, ztracených lodiček - konfety červené, modré, zelené, žluté, nude. Ženy hluché, slepé, bosé, nahé, mrtvé.
Šedovlasý úředník stojí u okna. Notebook volným pádem propustil ze svých služeb, mobilní telefon mu shořel.
Roztahuje křídla a ve stopách zpřetrhaného wifi signálu letí do bouře.
Letadlo vpisuje do oblaků trosek písmena WORLD TRADE CENTER.
Skoro jako kdyby byl šťastný...
Volný...
Offline.

Závěrečná poznámka: 

Je hrozně divný dávat tomu fandom "Historie".

Jinak je to celý hrozně divný, ale možná, a to jenom možná, by se býval někdo mohl takhle cítit. Někdo, kdo do té doby nežil. A pozdě si vzpomněl, že chce létat.

Obrázek uživatele galahad

Malý sprievodca internetovým peklom

Drabble: 

Na prvom pekelnom poschodí je limbo, tu duše večne blúdia v svojich sociálnych bublinách.

Na druhom poschodí je hriech závislosti na jednej službe. Google dáva náhodné výsledky. Iné vyhľadávače nefungujú.

Na treťom poschodí sa lieči závislosť na sociálnych sieťach. Všetko sa dá vybaviť len cez sociálne siete. Nemáte na ne prístup.

Na štvrtom poschodí sa postihuje negramotnosť. Musíte pracovať iba s textovým terminálom. V Gentoo.

Na piatom poschodí sa trestá zneužitie údajov. Jeho obyvatelia sú ukrytí za pekelným firewallom. Každý ich krok monitorujú démoni, 24 / 7.

Na poslednom, šiestom poschodí, nešťastníci zabudli zaplatiť faktúru ich internetovému poskytovateľovi. Trest je jasný.

Obrázek uživatele Arenga

Rozhovor nad keriaktem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Rozhovor v zahradě" (http://www.sosaci.net/node/32381), od něhož však uplynulo již cca sedm let.

Drabble: 

“Takže keriakt nemůže fungovat bez připojení druhého?” zajímala se Thémi.
Přitakal. “Je to nejcennější, co mám,” dodal a pohladil knihu v šeříkové vazbě, kterou mu rodiče svěřili před svou poslední cestou na jih. “Můj klíč k budoucnosti.”
“Chceš se vrátit do Rifasu? I když vrátit… nikdys tam nebyl.”
Chvíli mlčel. “To neznamená, že nemám v srdci touhu zemi svých rodičů spatřit,” řekl zastřeně, “že nemám touhu náležet, kam je mi původem určeno.”
“A jiné touhy, Eyssale? Jiné touhy máš?”
Upřel na ni planoucí pohled. “Mám!”
Pousmála se. “Tak mne, pro všechno na světě, pořád neopouštěj! Už mne nebaví čekat.”
Pochopil.

Obrázek uživatele ioannina

Tolik, nač jeho dary stačí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Marti. Vidíš, jak se ho usilovně snažím udržet při životě, jo? Severina, samozřejmě.

Drabble: 

Vyšlo to. Severinovi se podařilo vylákat Thornvalda na vybrané měkké místo a strhnout ho do Ohně. Ayre hleděl do Mandaly, napjatě sledoval každý pohyb soupeřů, každou nástrahu elementu. Karen svírala obrubu, zírala za stromy mihotající se střídavě plameny a záplavou květů a naslouchala.
Otec Whiting jenom viděl nejbližší stromy. Nic víc.
Nad korunami v Mandale se rozklenula duha. Ayre se ostře, sykavě nadechl, předklonil se a zaťal pěsti.
Opat zavřel oči. Představil si nejsložitější moteto, které znal, to, které tvoří nerozpletitelnou síť, to čtyřicetihlasé, a začal šeptat jednu z jeho melodií.
"Spem in alium numquam habui praeter in te, Deus..."

Závěrečná poznámka: 

Thomase Tallise a jeho tvorbu opat pravděpodobně, pomyslíme-li na jeho doloženou lásku k hudbě, znal. Moteto Spem in alium sice vzniklo třicet let poté, co byly kláštery rozpuštěny a opat se uchýlil do ilegality, ale někdo mu mohl pořídit partituru a myslím, že by Ayreho snadno přesvědčil, aby ten kus se svými žáky nastudoval - Tallis byl už v jeho době velmi ceněný anglický autor (který mimochodem, podobně jako Byrd, zůstal i za Eduarda VI. a Alžběty katolíkem, přičemž skládal pro dvůr. Ti dva byli zkrátka tak dobří skladatelé, že jim to prošlo).
Posuďte sami. Taverner Choir a hlavně grafické schéma skladby, kde můžete sledovat každý ze čtyřiceti hlasů; dvě technicky dokonalá provedení: The Tallis Scholars a The King's Singers (to jsou ti s tím skvělým kontratenorem); ještě jeden sbor, tentokrát rozestavený tak, jak to Tallis pravděpodobně chtěl (osm minisborů po pěti lidech; ano, skutečně to vytváří ten zvonový efekt, kdy interferencí vznikají ještě další tóny nad a pod těmi, které lidi skutečně zpívají, přesně to jsem předpokládala, když jsem uviděla partituru), a text moteta a jeho překlad.

Obrázek uživatele wandrika

Dva týždne v stredoveku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možno trochu BJB, ale na túto tému proste nič iné zapísať nemôžem.
Úplne bežný zážitok z tohto tábora. Na začiatku vám zoberú mobil aj hodinky a po pár dňoch úplne stratíte pojem o čase.
Návratom do budúcnosti sa myslí bežný život.

Drabble: 

Lešenie vedľa múrov kostola je zapratané kameňmi, vedrami s vodou a maltou, kelňami, žufankami a špachtľami. Uprostred zdanlivého chaosu spolu s ďalšími dievčatami špárujem diery medzi kameňmi.
„Aký je dnes deň?“ spýta sa náhle Amilla.
Pokúsim sa počítať dni v hlave, ale čas človeku plynie inak mimo každodennej rutiny. Netuším dokonca ani koľko je hodín, hoci podľa pripekania slnka by mohlo byť okolo poludnia.
„Načo to chceš vedieť?“ zahováram.
„No, koľko času nám ešte ostáva,“ vysvetľuje Amilla. „Vieš... mne sa do budúcnosti vrátiť nechce.“
„Je to tam divné,“ súhlasím s ňou.
Život pripojený na internet mi zrazu pripadá strašne cudzí.

Obrázek uživatele Palčík

Kontakt: přerušení (Matěj)

Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na Kontakt: štěstí.

Drabble: 

„Poslouchej mě,“ natahuje Zina noční košili, „schováš se do šatníku a nevylezeš odtamtud, dokud návštěva neodejde! Nesmí se nikdo dozvědět, rozumíš?! Moc bychom ublížili hodným lidem... I kdyby ses měl počurat! Slib mi to!“
„Slibuju. Čestný chartistický!“

Nasoukám se, zavře za sebou.
Slyším zdušený výkřik? Je to halas boje?
„Ty děvko!“ křičí někdo?
Slibuju. Čestný chartistický!
Nesmím se prozradit, přísahal jsem!
Nebo se prachsprostě bojím?

Dokážu popsat, zpětně, když vím, co se stalo, své pravé pohnutky?

Práskly dveře, až potom, propocený, jsem vylezl. Zina ležela v bezvědomí v předsíni, zmlácená a ostříhaná.

Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: Matěj se nesmí zapojit do dění, nemá možnost „připojení“.

Obrázek uživatele Wolviecat

Osobní mechanika

Fandom: 
Drabble: 

Tony přemýšlí o věcech v termínech mechaniky.
Pokud něco poškodí, musí to dát zase do pořádku. Poškozené součástky opravit, zničené vyměnit. Potrhané dráty znovu spájet dohromady, přidat ty správné odpory, aby se náboj dostal až k procesoru. Možná přidat další funkce, zlepšit výkon.
Při správném pohledu je tělo jenom další stroj. Poškozené se dá opravit, zničené vyměnit. Doteky, pocity, myšlenky jsou elektrické výboje na cestě do procesoru.
Pár kousků mědi na správných místech propojí poškozenou páteř. Elektrické výboje zase procházejí mezi nohama a hlavou. Vylepšit, pokud mu to dovolí.
Byla to jeho vina, takže musí zase dát všechno do pořádku.

Obrázek uživatele Aziz

Perdendosi

Úvodní poznámka: 

Davidův pohled na věc! Vracíme se zpět - po Pianissimo, před A prima vista.

Drabble: 

David byl ztracený, zmatený. V koncích.
Nejen, že byl beze slov - byl tak, protože ho Bartoloměj, kterého se kradmo snažil rozmluvit a se kterým si už pár týdnů vyměňovali stydlivé pohledy, prostě zničehonic políbil. Pak se Bartoloměj stáhl, prostě Davida ignoroval, téměř před ním s děsem v očích utíkal (ten děs si David jen představoval, Barťa se na něj ani nepodíval).
David teď nemohl mluvit, nemohl nikomu nic říct--
Přišel si, že s Bartolomějem - s nikým - nedokázal navázat kontakt.
Ale s Bartolomějem si potřebovali promluvit, alespoň, aby uvedli věci na pravou míru.
Ale s piány v krku asi jen těžko.

Obrázek uživatele Ghormoon

Raněný

Úvodní poznámka: 

30. v sérii „Údolí Shatheků“ (viz proklik fandom), přímo navazuje na 29.

Drabble: 

Ivan zaběhnul pro lékárničku a jal se ošetřovat pokousaného Dimitrije. Zvládl zastavit krvácení, ale Dimitrij už ztratil docela dost krve.

Dokončili stan a uložili Dimitrije do něj. Ivan šel hledat vysílačku. Složil anténu, nastavil kanál a odvysílal testovací šifrovanou zprávu: „Ivan Vasiliev základně, slyšíme se?“

Chvíli čekal na odpověď, ale nic. Zkontroloval anténu a nastavení vysílačky, ale nenašel žádnou viditelnou chybu. Znovu odvysílal: „Ivan Vasiliev základně, slyšíme se? Máme těžce raněného, žádáme o povolení ukončit operaci.“

Po několika dalších pokusech to vzdal a šel do stanu za Dimitrijem. „Nemohu nijak kontaktovat základnu, pane. Vrátíme se?“

„Ani omylem ..." zahuhlal nesrozumitelně Dimitrij.

Obrázek uživatele KattyV

Internet má své mouchy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na: Divoška (http://sosaci.net/node/32318). Teddy je stále ve Florencii.

Drabble: 

Teddy vztekle praští do klávesnice. Severus se sice už dávno postaral o elektronické spojení Bradavic se světem, ale na hradě bylo prostě až příliš mnoho magie. Připojení kolabovalo každou chvíli. Díky tomu se mu už tři dny nepovedlo odeslat Megan mail. A co horšího, nedostal žádnou zprávu od ní.
Vtom na okno zaťuká známá sova. Usměje se. Podrbe ji na hlavě, odmění kusem slaniny, sundá z nožky pergamen, uhladí ho a začne číst: Drahý Teddy,...
Po desátém přečtení napíše odpověď a dopis pečlivě uloží do kapsy. Večer se k němu ještě určitě vrátí. Stará dobrá pošta má něco do sebe.

Závěrečná poznámka: 

Taky si ještě pamatujete to každodenní nahlížení do schránky, jestli už přišel dopis?
To čtení pořád dokola?
Mail je rychlejší, ale dopisy od mého muže mám dodneška schované v šuplíku. To se vám s mailem nepovede.

Obrázek uživatele Stevko

Čo je dôležitejšie?

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, prečo furt za tými internetmi sedíš?
- Starý môj, dva týždne som za tým nesedel.
- Však viem. Sám som drôty odpojil a kartu z telefónu vytiahol. Však nie len ovce, ale aj Anča sa sťažovala, že ju zanedbávaš.
- Starý môj, však písať som musel. Ako každý rok.
- Veď ja viem. Ale čo je dôležitejšie? Tvoje písanie alebo Anča? A dobre si rozmyali, kým odpovieš.
- Jarík, a kto sa pýta? Ak predseda, tak najdôležitejšie sú ovečky. Ale pre fanúšikov musím niečo iné napísať.

Závěrečná poznámka: 

Šírka 31.18464 Dĺžka -4.05258

Můj dům, můj hrad. Ale bez hradeb.

Drabble: 

To byl zas den. Kavárník Jan D. byl rád, že je doma před půlnocí. Utahaný, ale pořád nabuzený. Otevřít pivko, pustit si na Macu film a u něj nejradši vytuhnout, běží mu hlavou.

Když vcházel do pokoje, něco ho zarazilo. Mac svítil, přestože měl spát. A přes den tu stoprocentně nikdo nebyl. Už stojí před obrazovkou a nemůže věřit svým očím. Kurzor se sám hýbe a kliká na nějaká nastavení v systému. Prováhal jen pár vteřin, pak rychle vytrhl kabel internetu a raději i ten napájecí.

Ufff, blesklo mu hlavou, aplikace na vzdálené ovládání počítače mají i své stinné stránky.

Závěrečná poznámka: 

Skutečně se stalo.

Obrázek uživatele Witch

Věčný boj

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Galská bestie" - http://www.sosaci.net/node/32321

Drabble: 

„Piš čitelně,“ upozorňuje Asterix, hledící Taxusovi přes rameno při sepisování opravy.
„Mám diplom z nejlepší římské školy!“
„Mám mu dát ťafku, Asterixi?“ hlásí se Obelix, skládající přilbice na vozík.
„To nebude třeba. Ještě podpis, výběrčí, nejlépe krví, to je teď v módě.“
„Už přeháníš, Gale!“
„Jen malý vtípek,“ zaculí se Asterix.
Taxus se nahne k podpisu, když se tržištěm rozlehne úpění.
„To není možný! Zase? Já je prokleju do desátého kolena!“ nadává jejich šéfka a tříská přitom do té divné krabice.
„Udělal jsem něco špatně?“ šeptá Taxus.
„Ale ne, tohle dělá od rána,“ mávne Asterix rukou. „Pořád proklíná nějaké UúPéCé...“

Obrázek uživatele Martian

Vize a sny

Fandom: 
Drabble: 

Místo, kde se starší studenti tajně scházeli, Severus objevil čirou náhodou.
Ovšem to, že se teď jako myška plížil tmou, už žádná náhoda nebyla.

Konečně hlasy. Vzdálené, tlumené. Přesto poznával každý z nich.
Sorozenci Carrowovi.
Malfoy.
Lestrange.
Nott.
Sestry Blackovy.

„Stará magie se postupně vytrácí.“
„Skrývat se před mudly je potupné.“
„Máme šanci to změnit.“
„Pokud se k NĚMU nepřipojíme, možná ji ztratíme jednou provždy.“

Severus se tiskl k chladným kamenům sklepení, drkotal zuby a spolu s ostatními snil o světě, v němž by výjimečné schopnosti, zděděné po matce, nemusel skrývat.
O světě, který dovolí, aby mohl být sám sebou.

***
Obrázek uživatele tif.eret

Na břehu

Fandom: 
Drabble: 

Viděl jsem ji ve svých snech, zabarvených horečkou. Na opačném břehu řeky na mě volala vábivým hlasem, přijď sem, připoj se ke mně. A já jsem nebyl schopen pohybu. Jak rád bych za ní šel!

Je to skutečnost? Stojím na kraji řeky a upírám oči na protější břeh. A opravdu, vidím tam nějakou postavu, jak na mě mává. Musím, chci za ní jít.
Rozběhnu se vodou. Proud mi náhle podrazí nohy a padám, nořím se pod hladinu. Kde jsi, neznámá, která mě volá? Což se k tobě nikdy nepřipojím?

Žena na břehu se usmála. Získala další oběť pro říčního boha.

Závěrečná poznámka: 

Tohle téma pro mě nebylo vůbec jednoduché.

Obrázek uživatele Tenny

Pomsta královny portálů

Fandom: 
Drabble: 

Hrdinové stáli proti monstru. Bylo to odporné stvoření - její záda pokrývala kožnatá křídla, její pleť měla barvu jedovatě zelené. Otevírala portály, ze kterých vylétali malí impové a ohniví pavouci.

"Vydržte, už je skoro dole!"

Jeden z hrdinů se snažil držet její pozornost, aby ostatní mohli likvidovat její posily. Když tu náhle zavrávoral, jeho ruce ztuhly a jeho pohyby ustanuly.
S ďábelským smíchem se královna portálů obrátila proti zbylé družině. Kosila je hlava nehlava, dokud nebyla země pokrytá mrtvými těly...

"Už zase wipe!"
"Sorry lidi, chcípl mi net. Takhle to fakt nejde, tanka musí dělat někdo jinej, někdo s lepším připojením."

Závěrečná poznámka: 

True story, aka včera jsme jeli raid HC Antorus a tankovi chcípl net.

Pro neznalé, raid je skupinová událost, kdy se sejde kolem 10-20 lidí a snaží se porazit silné bosse (potvory).
"wipe" je termín z angličtiny, v kontextu hry označuje situaci když všichni hráči zemřou a musí se začít od začátku. (naštěstí ne úplně od začátku, jenom toho samého nepřítele znova)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kraken

Noc hrůzy

Fandom: 
Drabble: 

„Buch, buch, buch!“
Ozvalo se to znenadání. Ustalo to a za chvíli zase začalo.
„Buch, buch, buch.“ Něco mu to připomínalo, ale nevěděl co. Odhrnul přikrývky a vstal z postele. Zarazil se, malá sestra se zavrtěla. Čekal ještě minutu jako socha a pak vyrazil. Čekal ho však další úkol, musel otevřít dveře pokoje. Opatrně na ně zatlačil. V pokoji ticho. Dootevřel tedy dveře a vyšel z pokoje. Neustálé bouchání vedlo z pracovny. Naštěstí pro něj, dveře pracovny byly naproti pokoji. Vyšel tedy a otevřel je. Viděl tatínka, jak mlátí hlavou do stolu.
Zvedl oči a zdrceně zašeptal: „Jsme bez připojení.“

Obrázek uživatele Eillen

Projev vděku

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32317

Drabble: 

Léčitel s Adamarem se zvedli, aby opustili opatovu pracovnu.

„Adamare, mohl bych s vámi mluvit o samotě?“ ozval se opat. Adamar se zarazil. Léčitel odešel.

„Chtěl bych vám projevit vděk za záchranu svého života,“ pronesl opat. „Příkazy, které jsem dostal, stále platí. Veškerou poštu pro vás musím spálit. Vaše žena vám nepřestala psát. Každý úplněk přichází jeden dopis. Nabízím vám možnost jej před spálením přečíst.“

Adamar překvapeně zamrkal. Poprvé v životě netušil jak reagovat.

„Od toku informací jste byl odříznut více než rok. Nemusíte to brát jako nabídku smíru. Stále mne můžete nenávidět,“ dodal opat a podal Adamarovi zapečetěný dopis.

Obrázek uživatele Eillen

Vypravěč

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32267

Drabble: 

Když se Jindřich dokázal uklidnit, pozvali ho bratři ke stolu, aby jim o sobě vyprávěl. Neskákali mu do řeči, pochopili, že když jej jednou zarazí, nebude schopen pokračovat.

„Nerad to říkám, ale žádný z nás není tím mužem, kterého hledáš,“ prohlásil jeden z bratrů.

„Jeden z nás jím býval. Ale už jím není,“ dodal druhý.

„Ale,“ nadechl se Jindřich k protestu. Zarazil jej zdvihnutý prst.

„Dřív jsme byli připojeni na magické proudění města. Bratr s požehnáním města, já násilně. Ale oba jsme se toho vzdali,“ vysvětlil stařec.

„Ani jeden z nás není Vypravěčem. Přesto sedí u tohoto stolu,“ dodal bratr.

Obrázek uživatele Regi

Jednoduché řešení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble přímo navazuje na příběh mladíka, který se motal, až se zamotal do Bradavic.

Poznámka pro neznalé kánonu: Moták je člověk s malou mírou magických schopností. Kouzlit se nikdy nenaučí, ale dokáže magii vnímat. Proto také na rozdíl od mudlů Bradavice vidí. Podobně jako bradavický školník Argus Filch.

Drabble: 

„Tak teda, mladej, abys věděl, žádný mobily tady nefungujou. Ale protože seš moták, povim ti eště pár jinejch věcí…“
Nadšený proud informací tekl skoro hodinu a skončil otázkou.
Mladík nasucho polkl a hodil do sebe panáka, kterého mu Hagrid pohotově podal. „Takže říkáte: Žádné mobily, žádný internet, žádná smradlavá auta, žádné davy lidí, kam se člověk podívá, žádný shon, klidná práce bez stresů s ochočenými přítulnými zvířaty, celé dny na čerstvém vzduchu, ubytování a strava zdarma, mzda asistenta prvních pět let, a až půjdete do penze, doživotní místo hajného a šafáře? Tak… já to teda beru. A nalejte mi ještě.“

Obrázek uživatele Faob

Obr s děckem na ramenou

Úvodní poznámka: 

Věnováno Regi, proč poví jí Hagrid

Drabble: 

Pohany počat znal neznal Reprobus své meze, vysoký a mohutný hledal nejmocnějšího, komu by sloužil: ani ďábel, tohle všechno je moje!, neshledán dost náležitý, vždyť podivně bojí se protnuté horizontály s vertikálou, sebemenší; poustevníku, poraď, chimérám neholduji; nasměrován, přenášel obr přes řeku, tlusté, vypínavé, mocné, až na ramenou lidské mládě, těžkneš mi, lehký náklade, nesu na ramenou všechnu tíhu světa, dí dítě, když se nepřipojíš, neuneseš nic! Titán topě se uprostřed vod, zpokorní před nepochopitelným a kývne, dotykem dětské ruky zazelená obrova hůl, opři svou sílu o milost a nosičem Krista, Kryštofem, budiž! I stal se jím, sťat posléze, jedno.

Obrázek uživatele Vinpike

Noční výzva k navzdory vol. 2

Úvodní poznámka: 

Věnováno Lejdynce, mé jazykové lásce

Drabble: 

„Kdo nezaseje na hlavě své,“ děly pomněnky pod pampeliškami, „nenávidí přírodu a lidstvo!“
Vidouc, že jsem zpozdilý, zíraje jinam, rozepnula kalhoty a ukázala bodláčí: „Jsem ortodoxní.“
Obolavělý, vyhnán, plešatý oportunista, ptal jsem se holohlavých: „Není venkovcem jedno?“
„Je vidět,“ pokyvovali koleny, „žes indoktrinován! Kdo se nevyholí, pod semením zhyne!“
„Já mám rád,“ věřím v pochopení, „svá šedivá křídla u uší!“
„Tady jde o tradici,“ vědí, „když se nepřipojíš, zrazuješ přírodu a lidstvo!“

Nechci nikoho nenávidět ani zrazovat.
Chvíli jsem vysadil na půlku hlavy růže, druhou zbavil žiletkou poslední šediny.
Nenáviděn o to víc.
Vrátil jsem se do před, k vikingovi.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Tu hezčí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

ještě pár dní NESOUTĚŽNÍ identita

Drabble: 

Jeden syn a dvě velké možnosti. Oženit to nemluvně s Kazimírovnou, nebo ho zasnoubit Erzebet z Uher? Která koruna víc posílí české království, polská či uherská? Král zvažoval a zvažoval. Zvažoval dlouho a stal se vdovcem. Dilema vyřešeno, polská sirota českému králi, uherská českému korunnímu princi.
A byla svatba a byly zásnuby. Království rostlo, rostly i spory a problémy. Polská princezna se záhy stala i českou vdovou. Korunní princ byl nový král, král tří zemí. A všechny koruny začal ztrácet.
Přemlouvali všichni, že Erzebet přinese věnem celé Uhry. Ale mladý král si vybral Fialku z Těšína. A nepřipojilo se nic.

Závěrečná poznámka: 

Takové hezké rodinné drama ze života posledních Přemyslovců. V hlavní roli Václav II., Eliška Rejčka, Václav III., Alžběta Uherská a Viola Těšínská.

Obrázek uživatele Killman

Spojenci z pekla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Odhalení se velmistra Phillishachtera způsobilo ve vojsku pozdvižení.
O tomto muži kolovali v Elwingilu divoké zkazky.
Situaci uklidnil až velmistr Dalmma Querran, velitel Universitního pluku.
"Byl jsem u toho, když tenkrát předstoupil před krále a nabídl pomoc v boji. Spojenec, jakého by málokdo čekal, ale dávalo to smysl - i sám velký šéf temných prohlásil Trinerona za renegáta. Mysleli jsme, je to jen propaganda, ale co když ne. Král jeho nabídku přijal, vymínil si ale slib, že veškeré akce budou prováděny v skrytu."
Večer po vyhrané bitvě se táborem vítězů nesla zpráva, že Elwingilští pentagramisté a awagrothisté stojí na jejich straně.

Železniční problém

Drabble: 

Od: Kancelář Vrchního rady c. k. Státních drah (k. k. privilegierte österreichische Staatseisenbahn-Gesellschaft)

Věc: Posouzení a navrhnutí opatření k zamezení ztrátám při provozu společnosti c. k. státní dráhy.

Vzhledem k nehodám v posledních letech, jichž majetková škoda v souhrnu plných 12000 říšských zlatých činí, k zamezení výdajů dalších rozhodla se Kancelář Vrchního rady následující opatření učiniti.

Pečlivým šetřením a zkoumáním zjištěno bylo, že při nehodách železničních jest nejvíce ohrožen poslední vagón vlaku. Když vlak více poškozen, na tomto vagonu vždy škoda nejvyšší bývá.

Rozhodnutí: Tímto závazně přikazujeme, aby poslední vagon vlaku připojován nebyl, a to za nižádných okolností a situací.

Závěrečná poznámka: 

Prostě jsem si vzpomněl na ten starý vtip... Ale prý se to stalo, takže ze života.

Kdo je nejvíc hustej

Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje drsné výrazivo dnešní mládeže

Drabble: 

„Já byl včera celý vodpoledne venku!“
„Ty vole, to nic není, já byl s našima na horách a venku sem musel bejt celej den! A ještě mě nutili CHODIT!“
„Voba ste volové, páč nejvíc hustej je muj bráchanec. Normálně ho poslali na ňákej tábor. Dva tejdny v úplný divočině. Ty vole, ale voni nebyli v hotelu. Voni spali ve stanech!“
„Kecáš, vole.“
„Nekecám. A v těch stanech nebyla elektrika. Nebyla tam kuchařka, dokonce ani kuchyně. Vařili si sami na vohýnku.“
„To bych dal taky.“
„Nedal, vole. Víš totiž, co tam nebylo? Wifina!“
„A přežil?“
„Se mu to dokonce líbilo, vole.“

Obrázek uživatele mila_jj

Byli jsme i před internetem, ale s ním to bude lepší

Úvodní poznámka: 

Ondřejov, 16.6. 1994

Dnes rozvíjím vzpomínku Ondřeje Mikulaštíka. Vyprávění začínáme rok a den po slavnostním otevření sítě CESNET.

Drabble: 

Na dveře počítačového sálu zlehka zaklepal docent Kleczek.
"Ondřeji, prosím, potřeboval bych pomoci s odesláním e-mailu. Pokud uvážíte, že na to máte čas a že kvůli tomu nevyhodíme tisíc korun zbytečně."
"Kam to bude, pane docente?"
"Do Amsterodamu. Výsledky včerejších pozorování, bez připojení, normální poštou by šly týden. Takhle na ně dneska naváží, protože posílám souřadnice. Škoda, že zatím neodešleme fotky. To se určitě časem zlepší."
"Pane profesore, jaktože víte o internetu víc než mladší kolegové?"
"Považuji ho za technologii budoucnosti, i když je v něm zatím zmatek. A navíc, ve svém věku si už nemohu dovolit neučit se rychle."

Závěrečná poznámka: 

Již v roce 1991 byl podáván návrh na vybudování celorepublikové páteřní sítě. Ta měla propojovat všechna tuzemská akademická centra a dále by pak měly Internet rozvádět metropolitní sítě. Český projekt dostal jméno FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork), později přejmenován na CESNET (Czech Educational and Scientific NETwork). Na Slovensku se souběžně začala budovat siť SANET (Slovak Academic NETwork).

Síť měla zpočátku uzly v Brně a Praze, ty byly propojeny pevnou linkou o rychlosti 64kps. K nim byly připojeny dalších jedenáct měst s vědeckými pracovišti.
Řada z těchto připojení byla realizována pomocí pronajaté pevné telefonní linky. A jaké byly tehdejší přenosové rychlosti? Kromě linky z Prahy do Brna (která měla již zmiňovaných 64 kbps), pracovaly všechny ostatní spoje na rychlosti 19,2 kbps. Také se rozrostl počet linek směřujících za hranice naší země. Z původně jediného spoje vedoucího z Prahy do rakouského Lince byla vytvořena linka Praha-Vídeň. Později přibylo spojení Praha-Amsterodam realizované spojem o rychlosti 64kbps, které cituji.

Pro srovnání - tehdejší průměrná mzda byla 7 004 Kč hrubého a dnešní přenosová rychlost je okolo 10-20 Mbps.

Koho zajímají další detaily, například ceny, nechť se podívá na stránky https://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/xchlad.htm .

Obrázek uživatele Roedeer

Za sedmero horami

Úvodní poznámka: 

Do série Jakub, Viktor & Helena.

Vzal jsem to k tématu trochu okličkou, ale snad je to tam.

Drabble: 

Zůstal sám. Viktor daleko, za sedmero horami a sedmero řekami.
„Musíš odjet?“
Samozřejmě, že musí odjet, blázne, je to svatební cesta.
„Budeme ve spojení?“
To neslíbil, bude se věnovat své ženě.
„Je to dlouhých čtrnáct dní, nevydržím bez tebe.“

Noc před odletem ho Viktor tvrdě pomiloval. Prý aby si na něj vzpomněl, kdykoliv usedne ke snídani, na lavičku, na svou postel. Jakub doufal, že ta sladká bolest vydrží do konce života.

Dorazil jediný pohled, který jako první ukořistila matka. Četla: „Zdravíme do Lhotky! Máme se náramně, doma budeme vyprávět. Když se poštěstí, přivezeme vám z Kostariky vnouče. PS: Pozdravujte Kubu.“

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXVII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

NESOUTĚŽNÍ, ale téma se tam stejně schovává.

Drabble: 

"Vraspíre, co jsi slyšel, když se objevily kvantové květy?" upravil Jindřich dotaz.
"Víš, že mám synestezii, takže barvy. Trhaný tunel ječel v rudé, ještěřičky padaly v záplavě bílého křiku, Danielova rosnička kvákala hráškově zelenou. Plech se trhal krví... Kaleidoskop zvuků skončil až v rosolu. Můžu ti to ukázat," nabídl Vraspír a odhalil spánky. Jindřich na ně přitiskl elektrody přístroje na snímání myšlenkových otisků.
Při přidávání otisku do systému, zkontroloval Jindřich Danielův úkryt. Byl stále hluchý. Neveselé myšlenky přerušilo zaklepání na dveře.

"Dále," vyzval Jindřich návštěvníka.
Vešel Josef následovaný Jaroslavem.
"Živý," oznámil, ale netvářil se šťastně.

Vraspír objal Jaroslava.
Jindřich strnul.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Rozdíly

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle téma prostě nejde použít jinak.

Drabble: 

Když jsem byla doma, bylo jen málo dnů, které bych netrávila online na počítači. Patřilo to k mému životu a nejspíš bych o sobě mohla říct, že jsem byla závislá.

V Aldormě neznali elektřinu a počítač pro ně byl nejspíš hudbou budoucnosti. Ale tady mi to nechybělo. Užívala jsem si dnů, které jsem trávila venku, rozhovorů, které jsem vedla i lidí a zvířat. Ačkoliv se lidi museli ohánět, aby se uživili a život zde byl skromný, rozhodně nebyl tak hektický, jak jsem ho znala já.

Život bez připojení i jiných moderních vynálezů byl relaxací pro duši, když jsem neřešila obživu.

Závěrečná poznámka: 

A občas je to rozumné udělat i v naší době.

Stránky

-A A +A