DMD č. 29. pro 29. 4. 2018. Téma: Tetovaný

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Další gorila

Fandom: 
Drabble: 

Hardison: „Pozor, míří k vám strážný.“

Eliot: „Kolikátá gorila už to dneska je? Pomalu mě to přestává bavit.“

Parkerová: „Sedmá, říkám ti pořád, ať mi nějakého necháš,“ (záblesk v očích), „pořídila jsem si nový taser!“

Eliot: „Tohle není žádná hra, Parkerová! Bylo by to moc nebezpečný pro tebe ... a vlastně i pro ně.“

Parkerová (schovává se do vedlejší místnosti): „No dobře, tak dělej!“

Eliotův pohled přechází z otráveného k velmi zamračenému a soustředěnému.

Parkerová (slyší pád těla na podlahu a vykukuje ze dveří): „Už?“

Eliot (kutálí se po zemi a vedle něj dopadá vržený nůž): „Zalez, Parkerová, tohle je Tetovaný !“

Závěrečná poznámka: 

Čas od času i Eliot narazí na soupeře sobě rovného. S kým má tu čest, poznal tentokrát už podle nezaměnitelného pleťového doplňku tohoto proslulého žoldáka.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Návrat z flámu

Úvodní poznámka: 

Tak trochu BJB. Asi jsem chytla básnické střevo (děsná choroba) a na prózu došly nápady. :-D

Drabble: 

"Škoda, že jsi na ten Titan nemoh jet s náma, bylo to fááákt divoký!" zahalekal Petersen na uvítanou.
"Jo," přisvědčil Selby. "Je to fakt nefér, že jsi tu musel tvrdnout jenom proto, že se ten tvůj mamlas neumí zabavit jinak než buzerováním lidí."
"Ani mi nemluvte," zavrčel Lister. "Za tohle Rimmerovi vyměním pastu na zuby za lepidlo." Už se mu drala na jazyk sprška nadávek spojených se jménem nadřízeného, když ho upoutalo Petersenovo předloktí. "Bonbon? Dánsko navždy?"
"Petersen zvedl paži s čerstvým tetováním a podal vysvětlení: "No jo, byl sem namol. Ale počkej až uslyšíš, co má Chen na zadku..."

Obrázek uživatele L.P.Hans

Sběrač

Fandom: 
Drabble: 

Když ho viděl naposled, nesli ho nohama napřed bránou do Márnice. A teď tou samou bránou vycházel ven. Muž zachytil jeho pohled a zastavil se před ním.
„Hledám Pharoda,“ řekl neznámý hlasem připomínajícím závan hrobky. „Víš, kde se nachází?“
Sběrač samozřejmě věděl, kde je Pharod, dokonce věděl jak se k němu dostat. Ale dovést tam cizince…
Normálně by naivního hlupáka odlákal do některé z uliček pod falešným příslibem a potom prodal jeho tělo Spalovačům. Prohlédl si neznámého, jeho tělo pokryté provazci jizev a složitými symboly tetování. Ne, dnes by ke Spalovačům šel on sám.
„Jistě, za pár měďáků vím vše.“

Obrázek uživatele Tess

A Simple Shortcut

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Už druhé na toto téma.
Protože jinak se mi to nevejde!

Drabble: 

“Where’s the chopper?” Risa started gasping for air.
Damn shock.
“Over there,” Tiger showed her through a window.
“And you came in it?”
“We did. Don’t ya worry, we’ll get you there, somehow.”
“Yeah,” she said in a weak voice.
There was noone around now.
She held out her hand.
Tiger took it.
One focus point. The helicopter the other. Sharing connection...
She took a step... out of the portal opening right next to the helicopter, taking Tiger with her.
The last thing she saw before passing out was a tatooed fist slamming to the wall right next to her.

Obrázek uživatele Blanca

Could be worse

Drabble: 

Aminah nursed the girl back to consciousness.
There were black markings on her face.
Then Aminah came back to the artifacts.
There was a weak connection between them.
Under her hands the connection grew stronger.
The magic started shaping itself into the mirror of what she saw in the nine.
Her eyes were burning as she looked at it. When she closed them, there were ornaments burned on her retinas as a tattoo.
For a few moments, she could see all her creation could do.
"Well done, my dear," a voice spoke in her mind, breaking her focus. "Very well."

Obrázek uživatele Arenga

Ještě kousek rozhovoru nad cestopisem

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Přímo navazuje na "Úvahy nad cestopisem" (http://www.sosaci.net/node/31155).
rozhovor pokračuje a Doramo si svou nadšenou sestru tak trochu dobírá ;-)

Praha, cca 1910

Drabble: 

“Tady se o píše, jak Cook prvně viděl na domorodcích tetování,” zvedne znovu Antonie hlavu od rozečteného cestopisu. “Nesmírně zajímavé!” Zarazí se. “Víš, co je to tetování?”
“Patrně pilné plnění úlohy tety,” odvětí rozšafně Doramo, ale hned pokračuje, dřív, než po ní sestra stihne hodit další polštář. “Samozřejmě, že vím, co je tetování, četla jsem o tom v Ottově slovníku naučném. Byly tam zmíněny i dva národy od A - přesně si teď nevzpomenu na jejich jména - jejich ženy si prý tetují horní ret, jako by měly knír.”
“To je ohromné!”
“Taky bys chtěla? Z toho by ovšem mamičku trefil šlak.”

Závěrečná poznámka: 

Takže toto je letos poslední čajové drabble, díky moc vám všem, kteří jste četli (a moc moc těm, kdo aspoň občas zanechali komentář). Jsem ráda, pokud se Čajový cyklus líbil nebo aspoň trochu zaujal. Snad se mu bude dařit i nadále.
Díky také moc všem, kdo se podíleli na organizaci!

Obrázek uživatele Owlicious

Tetování

Fandom: 
Drabble: 

Hospodinova slova. Zákon.
To nejdůležitější, co si měli pamatovat.
Nestačilo je mít v hlavě. V paměti, která selhává.
Nestačilo věřit, že je lidské myšlenky a slova nepokroutí.
A tak lidé dostali příkaz.
Ta slova se mají třepat v třásních na jejich oděvu.
Ta slova mají mít na čele, neustále na okraji zorného pole, jako špičku nosu.
Ta slova mají omotat jejich ruce jako řemínky.
Ale nejvíc ze všeho měli ta slova mít vyryta ve svém srdci.
Tam, odkud je nikdo nemůže vymazat ani vyrvat.
Tam, kde mohou nejlépe působit a kde zůstanou navždy.
Kde neosloví jen myšlenky, ale celého člověka.

Obrázek uživatele may fowl

Buen camino

Fandom: 
Drabble: 

Jdi na samý kraj města. Nasedni do autobusu a nech se odvézt na mezinárodní letiště, chytni odpolední spoj do Stanstedu, dobře se uveleb v bezcelní zóně. Počítej do pěti. Každou hodinu se zrzka u pokladny trochu hladověji podívá na regál čokoládových tyčinek. Kup si čokoládovou tyčinku. Odleť do Madridu.

S batohem pod hlavou přečkej noc na zaprášené dlažbě. Spánková deprivace je tvůj přítel. Když vydržíš nespat, začneš slyšet hlasy a přestaneš slyšet vzpomínky.

Ranním autobusem odjeď do Sarrii. Jdi sto kilometrů pěšky, spi na palandách, propichuj si puchýře, pij víno, vstávej před svítáním.

Zapomeň na obličej vytetovaný pod tvými víčky.

Závěrečná poznámka: 

Před některými věcmi však neutečete, i kdybyste došli pěšky až do Santiaga...

Obrázek uživatele Ilian

Drsňák

Drabble: 

"Krytone, pojď sem."

"Mohu vám s něčím pomoci, pane?"

"Došel jsem k názoru, že je načase přestat být tím, kterého si všichni dobírají!"

"Přestaneš bejt a sobeckej srab, co myslí jenom na sebe?"

"To mohu jen doporučit, pane."

"O čem to mluvíte? Chci se nechat tetovat!"

"Tetovat? Myslíš, že tě pak budou všichni respektovat?"

"Listere, ty to možná se svým opičím mozečkem nechápeš, ale tetování je jenom pro drsné chlápky a já jsem ochoten ho pro uznání přijmout!"

Tetování možná pro drsňáky bylo, ale Rimmer po Krytonově vysvětlení, co vlastně obnáší, zmizel z místnosti způsobem dosud nevídaným, rozhodně ne drsným.

Pedro

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Protože prostě nejsem soutěživá ;))

Drabble: 

Svoboda byla opojná.
Chutnala jako tráva u cesty, jako voda z louže, jako kus utopence zpod stolu na zahrádce hospody.
Voněla jako večerní mlha z řeky, jako rozpálený asfalt, jako potkan, který zmizel v nedovřené popelnici. Voněla jako tajná značka na rohu.
Svoboda volala. Volala jako stovky cvrčků na louce mezi přivaděči na dálnici, jako děti za plotem hřiště, jako rozzlobený uzenář.
Volala jako jeho vlastní lidé.
"Pedro! K noze! Pedroooooo!"
V noci, když usínal pod hvězdami, mu chyběli. Hlavně ti malí. Kudy se k nim vrátit? Už je necítil ani neslyšel.
Naštěstí měl ještě svůj obrázek, napsaný v uchu.

Obrázek uživatele Julie

Čas vepsaný do neexistující kůže

Drabble: 

Čas se Jáchymovi zapichoval do kůže jako tenoučká jehla. Napřed minuty, pak hodiny, dny, měsíce, roky… staletí. Navenek po nich nezůstávaly stopy. Jen uvnitř se kroutily a protínaly jako cestičky po červotočích.
Byl by rád, kdyby po těch letech, kdy se nedělo žádné velké zlo, kdy nebyl žádný Filip, kdy jen čekal, něco zůstalo. Roky bušily do jeho neexistující kůže jako kapky ocelového deště, a do slov se to vepsat nedalo. Byl duch a duchové se kreslí špatně. Odmítal pózovat v prostěradle. A hrdinskou píseň si zasloužil spíš Filip.
Zbyly jen neviditelné cestičky času, o kterých věděl jen on sám.

Obrázek uživatele vatoz

Bona fide tajná společnost

Fandom: 
Drabble: 

Přiznávám, jsme mafie jako každá jiná. Nenajdete u nás sice rituální jizvy, perličkové implantáty, či obrazce vyřezávané do kůže, ale dá se říci, že něco podobného také máme.
Nad 700 Elo má každý člen vytetovanou šachovnici, nad 1200 Elo mame pod každé políčko této šachovnice implantovaný drobný magnet, a nad 1800 Elo i někde na těle pod kůží zašitou pohotovostní sadu figurek z chirurgické oceli.
Přeci jen, můžete se dostat na divná místa na světě, v některých vězení nejsou natolik slušní, aby slušně vychovanému šachistovi poskytli jeho drogu.
Říká se, že Velmistři mají zašité šachové hodiny, a náhradní sadu figurek.

Obrázek uživatele Aveva

Tetování

Fandom: 
Drabble: 

Každé slovo je jak popíchnutí jehlou.
Každý pohled jako kapka inkoustu.
Zapisuješ se mi do srdce a ono to bolí.
Tolik slov, která zůstala nevyslovena.
Tolik pohledů, které směřovaly jinam.
Zabodáváš se mi do srdce a ono to bolí.
Ticho probodené jehlou.
Letmý dotyk ve tmě.
Jsme spolu spojeni a ono to bolí.
Žádné slovo, které vyslovíš, nezní správně.
Žádný pohled, který mi věnuješ, mě netěší.
Mám tě zapsaného v srdci a ono to bolí.
Všechna slova už jsou zbytečná.
Všechny pohledy tak strašně fádní.
Jehla v kupce hluku.
Pohled z velké dálky.
Stojíme každý sám a ono to bolí.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Rozprava o potetovaných mužích

Drabble: 

Seděly spolu v koutě kavárny, kde na sebe ve Vídni poprvé narazily. Venku pršelo, ovzduší bylo unavené a káva lahodná.
„Co si slibujete od života v hříchu?“ zeptala se Nora, míchajíc v pravidelném rytmu tekutinu temnou jako hlubiny Hádu.
„Máte o mně nízké mínění,“ odvětila Karoline. „Když myslíte, že jsem dosud žila jako světice.“
„Nejsem první žena, kterou si zamýšlíte ponechat?“
Pauza. „Jste,“ odvětila nakonec.
„Mohla bych utéct s potetovaným námořníkem?“
„Násilím vás zde nedržím.“
„To je ovšem lákavá představa.“
„Dnes večer tedy strávíme na řece,“ pohlédla na ni vražedně. „Pan manžel bude mít radost, slyšela jsem, že nenávidí lodě.“

Obrázek uživatele Tess

Not Alone

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

The airpoirt was outside the watched perimeter. Risa could portal. But didn’t know where.
At least it was easy to get lost in there.
She made a beeline for restrooms. Tied her red scarf over the wound. Keep it tight so it doesn’t bleed.
The shock was setting in. She continued to walk, looking around frantically.
A tatooed hand waved at her from around the corner.
Tiger.
“You found me...”
“We have a chopper here. Let’s go.”
He started to walk towards the security checks.
“I can’t go through,” Risa protested. “I have a knife.”
“Where?”
“In me.”
Tiger cursed.

Suprový tetování

Fandom: 
Drabble: 

„Tak dnes si procvičíme použití slov označujících nějaké činnosti. Kdo se hlásí?“
Pan profesor se snaží nevidět ruku pana Kaplana.
„Ano, slečno Mitnicková?“
„V mládí jsem milovala lyžování.“ přepečlivě vyslovuje slečna Mitnicková.
„Ano, tak je to správně – lyže, lyžovat, lyžování.“ připomíná pro ostatní.
Třepotající se ruku nelze již déle ignorovat.
„Pane Kaplane?“
„Mlátě milovat tetování.“
„Fůj, Káplan tétováný!“ zhrozí se paní Moskowitzová.
„Ukaš, Kaplan, ukaš!“ volá pan Pinski.
„Tetování?“ nemůže pochopit pan profesor.
„Dyš máma pryč, pšijít teta, já mílovat, ona buchta, chráčka!“
„Že pro vás teta měla hračky?“ snaží se uhádnout.
Rozesmátý pan Kaplan horlivě přikyvuje: „Ona suprový tetování.“

Závěrečná poznámka: 

Jak bylo již asi mohlo být zjevno i z mých přecházejících z drablíků, tetování je moje oblíbená činnost (Velikonočka je toho dokladem).
Tohle je velmi pravděpodobně poslední letošní drablík (zítřek bude asi dost hektickej) - moc děkuju za všechny komentáře, organizaci DMD a vůbec...
Díky, že jsem si tu mohla hrát :)

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXXI.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Navazuje však spíše na toto. (Předchozí hymny mají v příběhu také své místo, jen by správně měly být kurzívou.)

Drabble: 

Jindřich hleděl na svého vnuka za sklem. Mlčel.
Dobře si vybavoval operaci, při které se trojice učitelů během návštěvy časových tunelů připletla do operace Nutrie, která skočila akutní záchranou Vraspírova života pomocí transfuze Markovy krve.
V Danielově případě však nebyl "rituál nevinné krve", jak se přezdívalo léčbě pomocí krve osoby nepatřící ke strážcům, nutný. Jeho zranění se nezdála být fatální.
Marka nyní zdobila malá rudá kapka na vnitřní straně pravého zápěstí. Tetovaný kantor díky tomu požíval mezi členy Stráže času značné vážnosti.

"Můžu za ním?" vytrhl Jindřicha z úvah Vraspírův hlas.
"Na chvíli. Jen vy," svolil lékař.
Jaroslav dotčeně sykl.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Finde

Nepříjemná léčba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bezprostředně navazuje na http://sosaci.net/node/32679

Drabble: 

Nevěděl, jestli se mu to zdá, ale měl pocit, že tetování na Armidově těle pomalu mizí.
Už to bylo půl roku, co jeho bývalý milenec Léčitel, uzdravil současného. První týden Armid jen spal a pil bylinkové čaje. Druhý týden si je Léčitel zavolal.
„Armid už je natolik silný, že snese další fázi léčby. K té však jste potřební oba. Tvůj dračí princ, Yvane, se pro tebe všeho vzdal. Co jsi ochoten obětovat pro jeho zdraví ty?“
„Taky všechno.“
„I krev?“
Zaskočil ho, ale dlouho se nerozmýšlel, přikývl.
Nazítří Léčitel vytetoval Yvanovou krví obrazce na Armidově kůži. Až vyblednou, uzdraví se.

Barbaři

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska byl náročný den a tak má stoslůvka je trošku odpočinková. Ale uteklo to nějak moc rychle.

Drabble: 

Když jsem cestovala Aldormou, zjistila jsem, že se začíná objevovat víc dobrodruhů a cestovatelů, kteří se snažili obchodovat s novým a exkluzivním zbožím. Někteří z nich byli relativně nenápadní a snadno splynuli s davem. U jiných bylo na první pohled jasné, že jsou jiní. Jeden tetovaný muž v hostinci vyprávěl hostům příběhy ze svých cest.

Bylo to jako poslouchat příběhy od Karla Maye o indiánech. Tento muž chvíli žil mezi barbary a jejich způsob života připomínal naše indiány. I to tetování měl na počest činů, které mezi nimi předvedl. Byl to znak hrdinství i toho, že ho přijali mezi sebe.

Obrázek uživatele Esti Vera

Připomínky hrůzy

Fandom: 
Drabble: 

"Siriusi?" oslovil Remus svého kamaráda tiše.

Muž se s úsměvem ohlédl, hned ale zvážněl.

"Ano?"

"Viděl jsem ta tetování na zádech. Z čeho jsou?" zeptal se starostlivě.

Sirius ztuhl, rychle se ale pokusil uvolnit, než to Remus postřehne.

Nikdy mu neřekl, jak ho zatkli. Jak se poprvé cítil, když procházel branami Azkabanu. Jak moc se těšil na milosrdný spánek, který alespoň na chvíli poskytoval úlevu. Jak se děsil každého dne a prosil o smrt.

Nikdy mu neřekl, že za každý z těch dlouhých roků má na zádech vytetovanou jednu psí stopu.

"Tohle? To nic není. Mladická nerozvážnost ještě ze školy."

Obrázek uživatele Champbacca

Suma a suvenýr

Úvodní poznámka: 

(mezitím na cestě domů, do budoucnosti)

Drabble: 

Paradox se nekonal. Několik vteřin po vhození zprávy do moře vyskočila z časového víru pod vzrostlou palmou známá pračka, přistála přímo před Edvinem a ten tak mohl tomuhle zatracenému ostrovu bez pokladu konečně zamávat.
Jak tak ale lezl do podpalubí, uvědomoval si stále více, jaká byla celá tahle akce provar. Nedostal poklad, nedostal slíbenou plachetnici, posekal sotva tucet upírů a zachránil jenom sám sebe… Nejvíc ho štvala ta plachetnice, na kterou se vážně těšil, ale jakkoliv se nabízelo, aby šlohl tu pirátskou, nakonec to vyřešil jinak.
Než se mu žena vrátila ze soustředění, nechal si ji aspoň vytetovat na lopatku.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Číslo

Úvodní poznámka: 

Založeno na skutečné události.

Drabble: 

"Dědečku, proč máš na ruce to číslo?" zeptala se zvědavě Viktorka a ukázala na hřbet dědovy ruky.
Starý muž chvíli nevěděl, co říct.
"To je složité na vysvětlení, princezno,..."
"Já jsem si jednou kreslila fixama, taky takhle na ruku, a mamince se to vůbec nelíbilo. Umyla mi to potom kartáčkem. Hrozně to štípalo," rozpovídala se dívenka, "Proč si to číslo taky neumyješ, dědo?"
Viktorčin dědeček zkřivil obličej, jako by ho něco hodně bolelo.
Vybavily se mu tvrdé postele.
Tupá bolest prázdného žaludku, kterou se naučil nevnímat.
Tolik lidí, které miloval, a které ztratil.
Po tváři mu stekla jediná slza.
"Víš..."

Borec

Fandom: 
Drabble: 

Je čas, aby sis dal pauzu. Jsi tetovaný postrach Springfieldu, hned tak tě někdo nenahradí. Prodavači se třesou, žádná bohatá dáma už si není jistá, jestli správně zamkla, a i kdyby, ty ses stejně dokázal dostat, kam jsi chtěl.

S holkou ti to sice úplně nevyšlo, ale synka sis obstaral. A jakou ti dělá radost! Z toho kola, co dovezl před týdnem, jsi slzel dojetím. Bude skvělý padouch!

Rychlá auta a krabička cigaret schovaná pod trikem, to bylo tvoje. A bez džínové vesty si tě už nikdo neumí představit. Stokrát jsi oklamal zákon, nemají na tebe. Pořád jsi borec, Haďáku!

Závěrečná poznámka: 

Haďák čili Snake je jedna z mých oblíbených postav ze Simpsonů, tak jsem si to nemohla odpustit ;-)

Obrázek uživatele gleti

Dcera za všechny peníze

Fandom: 
Drabble: 

Na obrazovce ruku v ruce bruslil Louis de Funés s Jeanem Gabinem, ale Gifford Abbott měl v očích slzy. Co jsem to za chlapa, tolik let a stále brečím.
Blížilo se výročí jeho zavražděné manželky. Dnes na ni chtěl zavzpomínat u nějakého filmu, který měli oba rádi. Zvolil komedii Tetovaný, tu shlédli na prvním rande. Ani humor ho neochránil před dojetím.
Ze sebelítosti ho vyrušil zvonek. Za dveřmi stála Hannah. Věděla o otcově neutuchajícím smutku, protože u něj schovala sledováček.
„To jsi hodná, že ses stavila, ale já nic nepotřebuji,“ uklidňoval ji.
„Vidím,“ utrousila lakonicky, „obleč se, jdeme se projít.“

Obrázek uživatele Roedeer

Tetovaný

Úvodní poznámka: 

Poslední drabble do série Jakub, Viktor & Helena. Předchází mu drabble doplňované v bonusu - Ticho v pokoji, chlad v posteli - ale není nutnost číst je v tomto pořadí, jen doporučení.

Musím říct, že se mi psaní tohohle příběhu neopouští lehce - na to mě to bavilo až moc. Děkuju všem, které bavil taky, takže četli a komentovali.

A úplně nakonec dodávám, že poslední drabble jsem psal s tímhle songem od Hozier.

Drabble: 

Ty jeho ruce, Viktore, psal Jakub do dopisu. Velké, silné, tesané jako větve mohutného dubu, celé tetované obrazy, které vypadají jako nejjemnější perokresba. Věnuje se lezectví – kdybys viděl, jak umí těma rukama chytit... Zrovna včera si mě držel jako hadrovou panenku. Ó, kdybys věděl, jak mě umí píchat... Ne že bych ti chtěl upírat metály, Viku, ale vážně jsem si nepohoršil. Potetovaný frajer z magisterského studia...
Poslední tři věty zaškrtal. Pomyslel si, že bude muset začít znovu, než mu došlo, jak dětinské je nutit Viktora žárlit.
Dopis zmuchlal, vyhodil a zavolal tetovanému Alešovi, že ho chce dnes večer znovu vidět.

Obrázek uživatele Cathia

Divný muž z Hůrky

Úvodní poznámka: 

Nic jiného mě na Tetovaný nenapadlo... v Aldormě a Tristenolu nejspíš ani tetování není, snad jen něco na způsob henny... tož tak :-).

Drabble: 

„Chceš si odpočinout?“ zeptal se Ethan. „Můžeme na chvíli zastavit.“

„Ne,“ odvětila, „jsme téměř u hraniční řeky, dojedeme do Hůrky.“

„Jak myslíš.“

Gee si pohladila vystouplé bříško a ucítila kopnutí. Už několik týdnů ji to maličké nenechává spát.

Když kočár zastavil před hostincem, vystoupila jako první. Chtěla se porozhlédnout kolem, ale někdo ji uchopil za paži.

Otočila se. Zírala do hnědých očí muže, jehož tvář byla skryta pod černými ornamenty, hyzdícími jeho obličej. Lekla se.

„Nejezděte na korunovaci,“ zasyčel. „Je to vrah, nezaslouží si být králem tohoto území.“

Chtěla muži odseknout, ale v tu chvíli se objevil Ethan. Neznámý zmizel.

Obrázek uživatele Tess

Pomsta je sladká, i když...

Drabble: 

Vran spal a chrápal, roztažený po celé posteli. Liška trucovala.
Umyl se, pravda. Ale pak se k ní přitulil (studený!) pod pokrývku a usnul. Následně jí pokrývku ukradl a pak se rozprostřel po způsobu hvězdice, takže skončila na zemi.
Démoni spát nepotřebují. Ale když spánek je tak příjemný!
Liška napaprčeně zamířila do koupelny a jala se práskat zásuvkami.
„A heleme!“ Vzadu se krčila povědomá tuba.
Byla už sto let prošlá, ale to nevadí.
Hennová pasta. Něco s ní provedu a udělám si vlasy...
Zachrápání.
Podlý lesk v oku....
Když druhý den odcházeli, chválili technici Vranovi knír. S úsměvem.
On nechápal.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Čarodějnice

Hvězdičko blýskavá

Úvodní poznámka: 

Dneska to bude o Ježibabě. Pozor!!! Neplést ježibaby a čarodějnice. Čarodějnice jsou krásné nebo aspoň roztomilé (jako já). Ježibaby jsou ošklivé, jako módní doplněk mají na nose bradavici a žerou Jeníčky a Mařenky. Tahle nechtěla Jeníčka, tahle si usmyslila prince. Jak to dopadlo? Si to přečtěte.

Drabble: 

Myší kožíšek nebude problém, myší je tu dost. Naivní princ dřepí na zámku. Cože? Zlatou hvězdu? Na čelo? To muší bejt?

Kde ji vezmu? Přilepím! Do prdele! Upadla! Že ji vytetuješ, kocoure? Těma špinavejma drápama? To zapomeň. V dědině je komunální salón krásy. Jdu tam.

Koukej, kocoure, už ji mám, hvězdu zlatou. Zrcadlo, k ruce! Cože? Rudou? Pěticípou? Tady se někdo zbláznil, ale já to nejsem! Co teď???

„Samozřejmě, Leonide Iljiči, soudružka jsem kovaná… Milujete mou rudou hvězdu na čele? Není divu… Co královskou korunu, tu v Kremlu máte? Že být první tajemníková je lepší než královna? Opravdu? To beru!“

Závěrečná poznámka: 

Když si dáma v komunále
poplete dvě barvičky
to pak chudák čarodějka
ztrácí nervy celičký.

Kde teď najít nápadníka,
co mu rudá nevadí?
Do Kremlu se zkusí vydat
Brežněva tam uloví.

Koukej koukej, milý brachu
co na čele vidět mám
nemusíš mít vůbec strachu
Sajuz, ten ti přenechám.

Já chci zlato, šperky, jantar
klidně plný budoár
večer potom zapijeme
šampaňským i kaviár.

Žila si tam dobře, baba,
než Brežněva odnesli.
Teď tam straší u Lenina
uvaděčka na sesli.
(paruku do čela, pro jistotu)

Obrázek uživatele Saphira

Ztracená a nalezená

Fandom: 
Drabble: 

Nerozuměla ani slovo a přišla si jako v bublině plující pod povrchem moře: okolo ní se rozprostíral zbrusu nový a fascinující svět, který se tvářil přátelsky a zároveň byl cizí. Bylo tam bezpečno, alespoň si to ráda myslela. Nebylo zbytí, nebylo cesty zpátky.
Nové zvuky, nové obrazy, nové vůně, nové tváře. Postupně se adaptovala, každý den se cítila o něco lépe, nakonec poznala, že v novém prostředí našla domov. Svobodný domov.
Ale stýskalo se jí. Po zelených mezích, po břízkách chvějících se v jarním vánku, po blízkých duších. Měla svůj starý svět vytetovaný v duši, i když byl nadobro ztracen.

Obrázek uživatele ef77

Zličín III.

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/32585.
A asi je na místě varování, je to hnusné.

Drabble: 

Hlavní lékař má uklidňující hlas. Umí ho dobře používat. Jeho žádosti u Rady vždycky uspějí. I radní chtějí vitamíny. Nebo potřebují novou ledvinu. Hlavní lékař je vlivný muž.

Hlavní lékař je moudrý muž. Přesně ví, co který z jeho pacientů potřebuje. Péči těm, kdo poslouží (kdo by chtěl vadné díly?). Zbylí pro výzkum a potěšení.

Hlavní lékař je spojený muž. Má vliv, drobné radosti, svůj svět.

A rád si píská.

Písnička umře, jakmile otevře dveře. Za stolem bývalý člen Rady (elektrošoky jeho manželce!), u kartotéky cizí mladík. Než stačí vykřiknout, ústa mu zakryje obrovská ruka.

Druhá, tetovaná, stiskne jeho krk.

Stránky

-A A +A