Mytologie antická

Obrázek uživatele Smrtijedka

Jen popel

Úvodní poznámka: 

Těžko říct, jestli mi toto drabble bude uznáno... Téma je obsaženo implicitně, kdybych napsala komedii, zněl by název něco jako "Takhle ne, milé děti." nebo "Neslibuj, dokud nevíš, jakou kravinu si ten druhý vymyslí". Ale píšu tragédii, protože jsem melodramatická. Zkrátka příklad zásadně nebezpečného letu!

Drabble: 

Slíbil, leč netušil, co činí, když přísahal na posvátné vody podsvětní řeky. Taková přísaha zavazuje snad i samu matku Zemi! Nelze se jí vzepřít...
Přál si, leč netušil co činí, když zatoužil spatřit zemi z výšky. Řídit zlatý vůz, na který si žádný člověk netroufal ani pohlédnout...
Slíbil synovi splnit každé přání. Přísahal a tím zpečetil jeho krátký smrtelný život.
Země hořela pod koly čtyřspřeží s příliš lehkým jezdcem. Jen popel, popel v jeho očích. Krutá radost splašených koní. Konečně úder blesku otce bohů. A pád, tak nekonečný a tak krásný. Vlasy jako ohon komety.
Ach, Faethonte, bláhový, bláhový synu...

Závěrečná poznámka: 

Otec, jenž pro svou bolest a žal byl soucitu hoden,
skryl svou chmurnou tvář, a možno-li věřiti, přešel
tenkrát bez slunce prý ten den; leč požáry světlo
dávaly, byl tedy přec v té pohromě nějaký prospěch.

--- Publius Ovidius Naso, Proměny (které byly vděčnou inspirací!)

Obrázek uživatele Kleio

Zrození Venuše

Drabble: 

Skořápka mořské hladiny praskla. Bělostná pěna vytryskla do všech stran, ani Héliův vůz nezůstal ušetřen, vlny stoupaly k výšinám a rozběhly se k nejbližším břehům, aby přinesly zvěst. Na hladinu vystoupala lastura. Perla oceánů, země i nebes se právě zrodila.
Zefírové jí hýčkají kadeře a unášejí ji směrem ke břehu. Hóra, připravena na svou novou paní, vítá ji hedvábným oděvem. Kráska nad krásky však neděkuje. Že by plakala?

"Simonetto, zlatíčko, usměj se na Alessandra," povzbuzoval malíř svůj model.
"Čemu by se Venuše usmívala, když vstupuje z klidu moře na tento svět?"
Botticelli vzdychne a tahy štětce zvěční Simonettinu melancholickou tvář.

Obrázek uživatele Lejdynka

Moc zpěvu

Úvodní poznámka: 

Večerní hádanka, kdopak to zpívá?
(aneb "nemohla jsem si vybrat, tak jsem je tam nacpala všechny")

Drabble: 

Praskla struna v zlatém hávu,
neměl strach. Pak sklonil hlavu.
Stočil zrak za bílým stínem,
ztratil duši. Lásku.
VINEN.

***

Zpívej se mnou!
Moje milá,
proč ses mi nezaslíbila?
Zpívej se mnou!
Za odměnu
ovládneš tu klamnou scénu.

***

Tak pojď, tak pojď, do náruče mé vklouzni
tak pojď, tak pojď, tvůj dech s mým zpěvem souzní.
Tak pojď, tak pojď, ty bojíš se snad smrti?
Tak pojď, tak pojď, sic koráb ti rozdrtím.

***

Čpí půlnoc ze skály, dva tóny píšťaly
divě teď v srdci tě zasvrbí.
Komu ten tón sluší, ten má oslí uši,
a s hanbou se ukrývá do vrby.

Obrázek uživatele Lejdynka

Těžké začátky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ne, fakt mě nemohlo napadnout nic originálnějšího.
:D

Drabble: 

Ach jo. "Budeš to potřebovat do života,," řikali, "žádný učený z nebe nespadl," řikali, "víš na kolik nás ten kurz s tatínkem přišel?"
Hmmmm... *listuje*
Dej na rendlík libru dobrého syrobu. A co je to ten syrob? A kolik je libra? Sousedka sice řikala, že 34 zlatek, ale zlato přece nikdo nežere, to už povídal starej pán Midas!
Klaď je na plech, jejžto jsi dříve byla potřela máslem a posypala moukou, kteroužto vybývající klepnutím na spodek plechu opět jsi sprášila...
ÁÁÁÁÁÁÁÁ!
*kuchařka letí do pece*
Blbá Rettigová!
*pláče*
Já ubohá, ubohá ježibaba, já se ten zatracenej perník snad nikdy nenaučim!

Závěrečná poznámka: 

Recept v kurzívě opravdu pochází z kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové a je opravdu na perník ;) *beretovážně*

Neviditelný fandom: 

Na cestách

Obdarovaný: 
Birute

Milá Birute,
přeji moc pěkné Vánoce a doufám, že Tě tahle v podstatě strašně nudná povídka na téma „mýty v moderním hávu“ moc nezklame; originál je mnohem lepší.

Na cestách

Obrázek uživatele Aveva

Rekvalifikace

Drabble: 

I nesmrtelnost a božská podstata maj svý nevýhody.
No jo. Není každej den zlatej věk. Věřící jednou dojdou. Ani nashromážděný obětiny nevydržej věčně. Nemá smysl si něco nalhávat.
Správnej bůh se tomu prostě musí postavit čelem. Takže ve chvíli, kdy už se vážně nedá dělat nic jinýho, nastupuje hledání novýho zaměstnání.
Že Afrodita vede velkou internetovou seznamku v podstatě neudivuje.
Ani Poseidón coby inspektor bezpečnosti ropnejch plošin mě nepřiměl překvapeně zvednout obočí.
Ale že se starej Pan rozhodne nechat hudby a flákání po pastvinách a prohlásí se za uměleckýho podkováře specializovanýho na nutrie, toho jsem se asi ani dožít nechtěl.

Obrázek uživatele Taarg

Jak započal zmar

Drabble: 

Gaia potřebovala trochu vypustit páru. Její manžel Úranos měl zase svoje dny a rozbíjel o zdi hvězdy po babičce. Cítil totiž, že mu nefungují rodinné vztahy. Ale když si vezmete za manželku svou matku, tak se nemůžete divit.

Zašla si na dámskou jízdu do baru, což její „starej“ už nedal. Když byla v nejlepším, přiřítil se dovnitř a začal vykřikovat o trudném životě a nezbedných dětech.

To už G. nevydržela, vytasila předmanželskou smlouvu a vyčetla mu všechna její porušení. Hned přiběhli Hekatoncheiři, aby tátu zpacifikovali.

Po bitce zavládl Chaos, který trvá až do současnosti. Tak to dopadá, když nedodržíte slib.

Obrázek uživatele Birute

Mýtické variace

Úvodní poznámka: 

Díky, pane Zamarovský!

Drabble: 

Poseidon: Za to, co Odysseus udělal, se postarám, aby k deseti letům ztraceným před Trójou připočetl deset utopených v moři.

Io: Ať už ten ovád bodne a dá konečně pokoj! Jak zase funguje ten ocas? Proč není delší? Už nikdy nechci muže ani vidět a boha kopnu kopytem přímo do…

Faidra: Jednou, když jsme se milovali, zašeptal jméno mé sestry. Třeba příště uslyší z mých rtů: „Hyppolite.“

Klytaimnéstra: Všichni vědí, co jsem udělala. To už nevědí, že zabil mého prvního muže a malého synka a vnutil se do mého lože?

Arés: Nebolí to! Nebrečím!! A Athéně to vrátím s úroky!!!

Závěrečná poznámka: 

Io by správně česky měla být Íó, ale "í" mi sem bohužel nesedí.

Obrázek uživatele Wee-wees

... a to skinhead nikdy nezažije!

Úvodní poznámka: 

BJB. Je dost možné, že už podobný nápad někdo dneska použil. Já jsem se každopádně po přečtení prvního příspěvku na toto téma rozhodla, že radši nic dalšího číst nebudu. Já vím, byla jsem varována. :)

Drabble: 

„Podívej se na sebe!“ řekla jedna druhé. „Neplníš své povinnosti! Místo, aby ses dramaticky svíjela, tak splihle visíš!“
„Dej mi pokoj,“ zívla druhá, „od toho věčného syčení se mi udělal koutek. Krom toho tady nikdo není.“
„Že mě to nenapadlo,“ zvolala třetí a prověsila se taky.
„Ti mladí dneska,“ zasyčela čtvrtá, „to já když byla hádě..."
„Když tys byla hádě, tak byl Poseidón ještě panic,“ ušklíbla se pátá. Čtvrtá ji chtěla kousnout a trefila se do sedmé.
A za chvíli už byly všechny zmije v sobě.
Medúza si povzdechla. Mít bad hair day bylo v jejím případě opravdu za trest.

Vládkyně větru

Drabble: 

(Malá holčička nese muži papír)
Holčička: Tatí, podívej.
Muž: To je pěkný obrázek. Kdopak to je?
Holčička: To jsem pšece já. Takovýhle obleček bych chtěla mít.
Muž: A víš co? Já ti takový obleček nechám vyrobit.
Holčička: Můžu k němu dostat luk a šípy, jako má můj blatl?
Muž: (Přikývl)
Holčička: Mohla bych dostat ještě dlužinu nymf a tči lovecké pejsky? A k tomu nějakou holu?
Muž: (Váhá)
Holčička: Můžu ještě ovládat vítl jako stlejda? Aby lidi mohli mluvit do větlu a já bych je slyšela. Plosím.
Muž: Dobře. Konečně mám dceru, která ví, co chce. Tohle je moje Artemis.

Obrázek uživatele Locklear

Zazpívej

Zazpívej. Zhluboka se nadechni a projev všechen žal a vztek.
Zazpívej. Líbezně prociť všechnu svou radost a lásku.
Zazpívej. Hrdě se postav, ať s tvým hlasem vynikne i tvá krása.
Zazpívej. Jako když jsi ho viděla poprvé a on tě uhranul svýma očima.
Zazpívej. Ať slyší všechen tvůj stesk.
Zazpívej. Aby neomylně poznal tvůj hlas.
Zazpívej. Aby vnímal tvoje city.
Zazpívej. Nejlíbeznější, nadpozemskou píseň.
Zazpívej. Roztáhni křídla, jako by ses chtěla vznést do oblak.
Zazpívej. Jako by to bylo poprvé. Jako by to bylo naposledy.
Zazpívej. A až se jeho loď roztříští o útesy, on zůstane už navždy s tebou.

Obrázek uživatele Julie

Tisíciletá kocovina

„Tak zpívej už, sakra,“ houkne na ní technik.
Odkašle si a zkusí to znovu. Představuje si moře, štíhlé lodě a opálená těla lodníků. A do toho středomořský žár tlumený jen vodní tříští.
„Aaaa,“ vyloudí jeden tón. Smutnou ozvěnu toho, čím bývala. Jako by měla v krku štěrk. Ale protentokrát to stačí.
„Kdybys tolik nechlastala,“ řekne jí potom Máňa v bufetu nad hnusným kafem. „Celou noc propaříš a pak se divíš, že nemůžeš zpívat.“
Siréna se na ni smutně usměje. Kdysi přinášela smrt králům a teď si sotva udrží job v továrně na špunty do uší. Co dělat jiného než chlastat?

Obrázek uživatele Lunkvil

Než byl vynalezen test otcovství

„Moc se mi ty její děti nepozdávají. A vůbec, s kým je má?“
„S nikým známým. Musel se sem zatoulat nějaký vlk samotář.“
„Toho bychom si všimli. Bude to určitě někdo místní. Nebyl to Candidus?“
„Zdá se ti, že se mu podobají?“
„To ta jejich barva. A taky: on by se na víc než na dvě nezmohl.“
„Něco na tom bude. Ale stejně, kdo ví, s kým se ta čubka spustila.“
„No, nechme je zatím na pokoji. Můžou být ještě užiteční, až přijde hlad.“

Chlapečci naštěstí ničemu z toho vytí nerozuměli a tak se nechali vlčicí dál bez obav olizovat.

Obrázek uživatele eliade

Absurdita

Nádech, výdech. Zatnout zuby a vyrazit na cestu.
Znal přesný postup práce. Bylo to prosté. Měl za úkol dopravit těžký balvan na vrchol hory. Svaly už mu téměř vypovídaly službu a hlava jako by se mu chtěla rozskočit bolestí. Přesto to nevzdával.
Zapřel se pažemi do toho obrovského kamene a zatlačil. Pak už jenom stačilo s každým krokem překonávat gravitaci, nenechat se strhnout zpět do propasti.
Čím blíže byl vrcholu, tím byl balvan těžší.
Ještě dva kroky, ještě jeden. A pak…
Dopředu věděl, jak to skončí. Ale odmítal si to přiznat.
Neexistuje totiž osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Pozn.: Mýtus o Sisyfovi

Obrázek uživatele Julie

Asistenční služba

Varování: Tohle je vážně BJB jak vyšitý.

“Do hodiny váš vůz opravíme nebo přistavíme náhradní.”
Blbej marketingovej slogan. Opravíme, vyřešíme, přistavíme. Výborný. Ale jak to asi tak jako máme udělat, když tady pan ředitel si den co den jezdí po horoucích peklech a samozřejmě mu to chcípne zrovna v půlce cesty? Počkat to ani náhodou nemůže. Žádnej taxík. O socce ani nemluvě.
Kdyby se alespoň pan důležitý obtěžoval vysvětlit, o co vlastně jde. Ale ne, on se po telefonu s nějakou sekretářkou bavit nebude. Debil.
Naštestí to nakonec byla triviání závada. Povolený šroub. Stačil imbus osmička a Héliův vůz mohl pokračovat ve své cestě po nebeské báni.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jana Varga

Posledný výstrel

Mal náročné poslanie. Pre ostatných bol malicherný a zbytočný, ale on bral svoju úlohu veľmi zodpovedne.
Ani si presne nepamätal, kedy s tým začal, ale robil to už veľmi dlho. Niekoľko tisícročí...
V okamihu, kedy sa zameral na veľmi zdatného odporcu, sa jeho uvažovanie začalo meniť. Objekt jeho snahy mu úspešne odolával niekoľko rokov a s takýmto niečím sa doteraz nestretol. Veľmi dobre vedel, že táto úloha ho bude stáť všetky sily. Možno bude posledná, ale dostane ho. Musí sa mu to podariť. Bude to jeho posledný výstrel...
Vystrelil...
Amor sa spokojne usmial, keď jeho šíp zasiahol srdce Severusa Snapea...

Rok: 
2011

Sídlo, do nějž vstupuješ, je příliš rozlehlé…

pozn. aut.: Snad mi klasikové odpustí…

Hrozné je sídlo Hádovo, kde duše mrtvých navěky v temnotách dlí.
Agamemnona zde zříš, jenž strašivou ranou byl sklán, ranou, jež zeje v jeho srdci,
ta rána sekerou přebila tu, jíž poraněn byl v Aulidě.
Stín Hérakla, syna Diova, tam spatříš. On sám dlí na Olympu ve sboru nesmrtných bohů,
neb synům svým bohové snadno odpustí, co smrtelníkům ne.
Slavné ženy potkáš tam, jež nad muži svými truchlí,
stateční muži padnou v bitvě a ženy umírají doma.
Tomuto království vládne Hádés Kronovec a strašná Persefoneia,
sídlu, jež rozprostírá se dále než nebe, než země a je zde pro každého místa.

Rok: 
2011
-A A +A