Avevina totalita

Fiktivní svět řízený Diktátorou. Bližší info - stránky Totality

Obrázek uživatele Aveva

Avevina totalita

Avevina totalita je vedlejší produkt organizace prvního DMD.
Většina postav v ní vystupujících je skutečná (a účastnila se a účastní se DMD) a vstoupila dobrovolně.
Interní narážky a vtipy si prosím neberte osobně.

Osoby a obsazení
Diktátora - diktátora
Gary - Diktátořina lepší polovička
Zářná vzora - předmět obdivu a státní poklad nesmírné ceny, který je nutno držet v trezoru, aby se mu nic nestalo
Veřejný Nepřítel - veřejný nepřítel
Mnohé ministry rozličných zaměření - ti co se přihlásili o funkci
Tajemný hrad v Karpatech - cestovní kancelář

Přidejte se na naši stranu, máme spoustu mrkvových dortíků!

Obrázek uživatele Julie

Diktátořino eso

Drabble: 

Uprchla. Za pomoci lstivé Veřejného nepřítele a zcestovalé Cestovní kanceláře se Vzoře podařilo téměř nemožné, v nestřežené chvíli proklouzla pasovou kontrolou a dřive než diktátořina armáda stihla zareagovat, odlepila se na křídlech ocelového ptáka od země a přeletěla moře.
Přistály v Londýně. Vzoře se po tvářích koulely slzy radosti. Je svobodná. Je v Anglii. Jho neustálé tvorby bylo sejmuto.
Štěstí však mělo jen krátké trvání. Nepřítel se tentokrát skrýval uvnitř. V její mysli zotročené osvětovou činností Diktátořinou.
Blížila se půlnoc a jí chyběla dvě drabble.
Neodolala.
Vzala mobil, chytila wi-fi z Gatwick Expresu a přepnula se do nouzového tvůrčího režimu.

Závěrečná poznámka: 

To já jen abyste věděli, jak vznikla včerejší dvě drabble.

Obrázek uživatele Aveva

Zpověď hodného dvojčete

Úvodní poznámka: 

Věnováno mé sestře ;o)

Drabble: 

Komu se smí zpovídat ten, kdo stojí nejvýš?
Nikomu.
A tak se nezpovídám.
Stojím nejvýš, dbám o blaho všech a nemám právo chybovat.
A tak nechybuji.
Jsem měřítkem velikosti a věřím v sebe sama.
Hladká tvář mé dokonalosti nemá praskliny. Nesmí mít.
Každá prasklina by vyústila v krveprolití a s každou další kapkou krve postoupilo by mé zlé dvojče ven z polostínu.
Zatím ji s vypětím všech sil dokážu udržet. Pro dobro lidstva obětuji svůj vlastní klid.
Až jednou zakolísám, až mě břemeno světovlády zlomí, projevím slabost.
Ona se to dozví.
A využije příležitost.
A pak nám buď milostiv bůh.

Obrázek uživatele Rya

Zpověď hodného dvojčete

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Věnováno sestře ;)

Drabble: 

Jsem hodné dvojče.
Říkám to bez pýchy. Jsem, čím jsem; bez zásluh i bez viny. Můj podpis na rozsudcích je jen příležitostným záskokem. Je snad loutka odpovědná za pohyby loutkáře? V tomto těsném světě jsme všichni loutky: tančíme podle pevně určených rolí. Nepřátelé skomírají v temnotě vězení. Oblíbenci se hřejí v paprscích popularity, netušíce, jak je dočasná. Já žiji svou roztřesenou existenci v poklidném polostínu; až se ocitnu na světle, bude to na chvíli, cestou k šibenici nebo před popravčí četu.
Toto je má role, mé určení: být dvojčeti dvojníkem.
Ona pak povstane z popela a utopí vzpouru v krvi.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele neviathiel

Infiltrace

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Varování: Hrabe mi! A hrabu i ostatním!

Drabble: 

Bylo nebylo, Zářná Vzora šla na pivo se zlým a zlým dvojčetem. Co se nestalo, dvojčata vyrazila na výšlap a uvízla v prvním občerstvovacím zařízení.
I seděla u stolu sama samičká Zářná Vzora.
Mezitím se v New Yorku iniciativa Avengers rozhodla pro tajný průzkum Aveviny totality a vyslala dva zástupce, protože staří kamarádi chtěli jít na pivo.
"Jaktože jsem střízlivý?" zavyl tmavovlasý po první lahvi Pangalaktického megacloumáku.
"Ty už máš dost," prohlásilo pohlavně neutrální výčepní a za límec ho vytáhlo z hospody.
Blonďatý usnul, sjel pod stůl a stáhl ubrus. Vzora sotva zachránila láhev.
"Takže mám pít sama?" povzdechla si.

Závěrečná poznámka: 

Tento příběh se nidky nestal, nemá nic společného se skutečnými osobami a pokud ano, všechno popřu.

Kapitán Amerika I alias Steve Rogers se nemůže opít. Kapitán II alias Bucky Barnes na tom bude nejspíš podobně, ale na rozdíl od Steva canon neuvádí, zda o tom ví.

Obrázek uživatele Aveva

Konec totality

Úvodní poznámka: 
Správná Mary sue neumírá!
Drabble: 

Nad krajinou doznívaly výbuchy.
K osamělé Diktátoře na kraji skalního převisu se plížila Nepřítel. Byla zpozorována dřív, než mohla podlehnout pokušení shodit Diktátoru dolů.
“Podívej, cos provedla!” obsáhla gestem ruky celý obzor včetně bouřkově zatažené oblohy.
“Něco končí, něco začíná,” usmála se Diktátora mile, “Právě teď začalo dlouhé období míru a prosperity. Lidstvo se poučí. Zářná Vzora bude mít klid na práci. Všechno jde podle plánu.”
“Nejsem si jistá,” zabrblala nepřítel a v duchu počítala sloupy kouře z požářišť.
V té chvíli se mraky na obzoru roztrhly a krajinu ozářil rudý západ slunce.
Když se nepřítel ohlédla, Diktátora zmizela.
Zmizela?

Obrázek uživatele Julie

Nelituji

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji č. 7. pro 7. 4. 2016. Téma: Záblesk
Varování: Patos, mooooc patosu.

Drabble: 

Noc odcházela a blížilo se ráno. Naše oči byly suché, ale srdce přetékala vzpomínkami. Zpoza obzoru přicházel úsvit. Slunce pozlatilo jeho tvář zbrázděnou bolestí.
„Ach, Vinnetou,“ zašeptal jsem to drahé jméno a stiskl jeho ruku. Věděl jsem, že želí její smrti. Já však litovat nedokázal.
Začínal další z dní, které mi bylo dopřáno strávit po boku svého bratra.

O mnoho let dříve na hoře Hancock
Červený záblesk.
Vrznutí modrých dveří.
Z budky vyběhla dívka.
Zazněl výstřel.
„Za slash!“ vykřikla a vlastním tělem zastavila kulku.
Přesně tohle chtěla Zářná Vzora udělat už od čtyř let. Teď konečně znala ty správné fandomy.

Závěrečná poznámka: 

Ehm... ve skutečnosti jsem měla dokonce i plán, jak bych dokázala přežít. Jen ta Tardis mi furt chyběla!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Diktátoře k narozeninám

Úvodní poznámka: 
Milý nepříteli, všechno nejlepší!
Drabble: 

Diktátora pročítala texty. Totalitní internet stál obvykle za houby, projekt Napište Diktátoře gratulaci s povinnou účastí však šlapal skvěle. Přesto nechápala, že to nezatrhla hned. Která podlá ministra to měla vlastně na svědomí? Ministra financí? Možná ji popadla chuť dělat frekvenční analýzu či co.
Okýnka svorně zářila jasnou zelenou, znamenající, že příslušný občan napsal a uložil gratulaci o předepsaném počtu slov. Jen jedno políčko blikalo rudě. Ach, ten nevděčný Nepřítel, povzdechla si Diktátora.
Převlékla se a důstojně se odebrala na lože. Když už chtěla odhrnout přikrývku, všimla si malého balíčku na polštáři. V neumělé kartonové krabičce štěrchal drobný kořínkový koláček.

Závěrečná poznámka: 
Ministře financí se omlouvám, že si ji beru do huby.
Obrázek uživatele Arengil

Rekviem za mrkev

Úvodní poznámka: 

Povídku ovlivnil i Muž, který sázel stromy a Les mytág. Vzora je vzora vždycky. Ať je jaro nebo zima, shání se po mrkvi. Ale...

Drabble: 

...mrkev v zimě spí. Nebo je mrtvá. Vlastně mrkvá. V lepším případě stihla shodit semena, ve kterých teď přes zimu Chidr sní své zelené sny. Na jaře squattuje pod střechou základky naproti Vzořině oknu.

Letošní jaro vyhlíží spíš jako zima.
Mrkev si to myslí taky a hnípe ve sklepě - až po krk zaražená v písku.

Škoda, že Vzora žádný sklep nemá... Chudák mrkev tak musí sdílet komůrku (přesněji řečeno krabici) s cibulí a zkvašeným moštem. Chidr-opilec tam byl taky, jak Vzora zjišťuje o týden později, kdy mrkev vypučí (v prosinci) a vcelku nespravedlivě je degradována na žrádlo pro bezdomovce.

Závěrečná poznámka: 

Prosím o minutu ticha za mrkev. A za Chidra, jehož přítomnost se pomalu a jistě vytrácí.

Pozn.aut.: Chidra-opilce počítám jako dvě slova. Snad správně.

Obrázek uživatele Aveva

Deus ex...

Úvodní poznámka: 
nahrazuji č. 26 - Je lépe býti mrtvý nežli ženatý
Drabble: 

Došlo i na mě. Ten děsivý nátlak. Ta očekávání, která nejsem ochotna splnit.
Podvolit se nerovnému spojení? Nikdy!
Žít v nekompatibilním páru? Nemožné!
Jsou situace, kdy opravdu nemohu být nakloněna kompromisům. Jsem si totiž až příliš dobře vědoma, že takový osud by pro mne byl horším než smrt, zapomenutí a nicota.
Nepoddám se. Je rozhodnuto. Raději sama ukončím své trápení!
...

A v tu chvíli, kdy se lichá ponožka již chystala navěky spočinout v odpadkovém koši, zachránila ji laskavá ruka Diktátořina. Vzala ji, vyrovnala a spárovala s ponožkou jí rovnou.
A identické ponožky žily šťastně a spokojeně, až do dalšího nošení.

Závěrečná poznámka: 
Věnováno mým spolubydlícím.
Obrázek uživatele Gary Stu

Soud

Úvodní poznámka: 

...jelikož Aveva otravuje konstantně - a že to prý za dvacet minut nestihnu. Škoda, že to trvalo jen deset. A snad to splní téma ;-)

Drabble: 

“Tak co teda?” začínal být naštvaný a to se nestávalo často. Alespoň z pohledu těch dole. Tyhle apatosauři se objevili o několik desítek miliónů let později. Už dávno uzavřel tuto část kartotéky. A navíc nebyli evidováni jako apatosauři - dokonce ani jako živočichové.
“Víte, pane,” začal nesměle Polda. “My jsme prováděli…”
“...takový experiment,” navázal Polda. “Ale on nás tyranosaurus poznal.”
Bůh se zamyslel. Pohlédl dolů.
“Mléčná dráha, Země, Česká republika, Praha,” Bůh uviděl čísi počítač. “Sládkova 3. Teda alespoň dle... maps.google.com.”
Tyranosaurus tam nebyl - či ano? Dřevěná hračka?
Zhluboka se nadechl a zaburácel: “Nebe není žádný holubník! Zpátky dolů…!”

Závěrečná poznámka: 

...navazuje na Aveviny Poldíky z tématu ohledně pampelišek - nechť si každý vyhledá sám... A na dar, jež dostala - třeba na požádání předvede :-)

Obrázek uživatele Aveva

Milostný dopis

Drabble: 

Když jsem tě viděla poprvé, připadal jsi mi ošklivý.
Když jsem tě viděla podruhé připadal jsi mi drzý.
Když jsem tě viděla potřetí, tiše jsi mi doléval gin s tonikem. A do každé sklenice přidal okurku.
Nevím po kolikáté jsem tě viděla, když jsi mi zapálil vlasy, ale v tu chvíli jsem se zamilovala.
Zdálo se mi, že se doplňujeme, ve všem mi rozumíš, na všechno máme stejný názor.
Pak fáze akutní zamilovanosti přešla.
Když jsem s tebou mluvila naposled, vysvětloval jsi mi, kde je zásadní chyba v konceptu DMD.
Ale i tak si myslím, že jsi moje spřízněná duše.

Závěrečná poznámka: 
Napsáno podle skutečných událostí :o)
Obrázek uživatele Julie

Potom

Úvodní poznámka: 

Původně jsem tohle drabble chtěla věnovat slovutné Diktátoře k jejímu významnému životnímu jubileu, ale nějak mám dojem, že se to moc nehodí. Takže ho věnuji všem, kterým bude připadat, že alespoň trochu dává smysl.
Varování - obsahuje mrtvou Zářnou Vzoru.

Drabble: 

„Ty jsi Zuzana,“ řekla Zářná Vzora. „Já tě napsala. Andělská sociální pracovnice, takovou blbost můžu vymyslet jen já. Jsem mrtvá? Ale já toho musím ještě spoustu dopsat!“
„Bohužel,“ zavrtěla hlavou Zuzana. „Takhle to nefunguje.“
„Ach jo,“ povzdechla si Vzora. „Co teď?“
Přistrčila jí hromádku formulářů s hlavičkou „Soupis hříchů“.
„To jako že si to mám vyplnit sama?“
Zuzana jí mlčky podala propisku.
A tak Zářná Vzora sepsala skoro všechny své hříchy a posoudila jejich závažnost. Bylo jich moc a snažila se na žádný nezapomenout. Ani na pokrytectví.
„Co dál?“ zeptala se, když skončila.
Zuzana se usmála a všechny formuláře roztrhala.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem, co četli moje drabbly. Věřte mi, že si toho moc vážím.

Obrázek uživatele Gary Stu

Zabít málo

Úvodní poznámka: 

Další nesoutěžní - tentokrát ani není anglicky.
A souvislosti, prosím, hledejte ve stripech fandomu...

Drabble: 

“He-he,” přiklapl notebookem ocasy. “To maj za to obrácené jabko.”
“Tohle za bordel v koupelně,” když jednoho hodil do pračky.
“No jo, ani ta data jim nepřijdou divná...” ušklíbl se a přiklopil druhého miskou.
“Odmrazují?!? Olejujou?!?” vběhl do kuchyně. Bohužel, uklouznuv minul oba.
Také je zavázal do ponožky -jedné z mála, které nerozkousali.
“Muehehe,” zasmál se, když vyměnil těsto za hroudu pružné gumy.
Také často natahoval klíček.
“Alespoň dáreček je dostane. ...škoda, že opravdu není nebezpečný.”
“To musíš takhle...” začal vysvětlovat hodiv palačinku na zem. Minul -trefuje se hůř, když to má vypadat nenápadně.
“...a teď vychlastal leštěnku na nábytek!”

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ministerské jednání

Úvodní poznámka: 

Pro Solasta, mého drahého ilegálního manžela, ministra dopravy a dolevy a čestné děvče medvědí tlapkou ručené

Drabble: 

S hlasitým hvííít se projela na své kolečkové židli přes celou kancelář, na konci se ještě párkrát zatočila dokola, zatřepala nožičkama nad podlahou, vzápětí nasadila zcela vážnou tvář a zasedla ke stolu. Být ministrou školství je totiž velmi vážná činnost a ona ji vykonávala svědomitě. Fialový diář hlásil, že za minutu ji čeká první oficiální schůzka.
„Můžeš,“ houkla do bzučáku a dveře se otevřely. Ministr(a) dopravy a dolevy vstoupil s velmi upoceným čelem.
„Náročné ráno, drahý?“ tázala se ministra svého nelegálního chotě.
„Hrozně. Krotil jsem tramvaje. Dvanáctka pořád nejezdí dopředu. A dvaadvacítka mi neustále utíká na koleje, které nejsou její.“

Obrázek uživatele Lunkvil

Než se zvedne vítr

Úvodní poznámka: 

Věnování: Milá Julie, tady máš drabble k narozeninám. Všechno nejlepší! Omlouvám se, že jsem na tebe tak zlá.

Drabble: 

Vzora se snažila nekousat si nehty.
„Nedupej, nemůžu se soustředit!“ ozvalo se z jeskyně. „A vůbec, pojď už.“
„Tak co?“ vybafla.
„Je to moc hezký, (Vzora se vypnula.) ale… (Ramena jí poklesla. Nesnášela „ale“!) …ještě by se to dalo trochu vylepšit: přehodit slovosled, tohle by Filip neřekl, tady čárka, tohle jsem nepřečetla.“
„Dyťs to rozšlápla!“
„Nechalas mi hrozně úzkej chodníček!“
„Můžu aspoň pátou verzi psát už na papír?“
„Dochází tužka. O papíru darmo mluvit.“
„Já vím. Jenže se bojím, že začne foukat a…“ škytla.
„No, dobře. Ale neflákej se!“ houkla Beta, než odešla.
Vítr už skutečně zvedal první zrnka prachu.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je to pochopitelné. Nějak mám pocit, že umazání poloviny textu, abych dosáhla počtu sta slov, srozumitelnosti úplně neprospělo.

Obrázek uživatele Doktor

Na prvního dubna

Úvodní poznámka: 

V zásadě neskrývaný pokus zalíbit se organizátorkám DMD...

Drabble: 

“Tak, a tady budete psát celý měsíc drabblata!” oznámila jim Diktátora.
Sklepní místností se rozléhal neuvěřitelný rachot.
“Psací stroje?” pokrčila nos Donna. Doktor se pátravě rozhlížel kolem.
“Vysvětlím. Psací páska je napuštěná krví sedmiletých dětí. Drabbles po sepsání obětujeme Internetovému Černobohovi,” ukázala Diktátora na planoucí pícku, “a budeme mít větší sledovanost stránek než Google. A neuvěřitelné příjmy z reklamy. Takže do práce, holoto!”
V tu chvíli ji Doktor kopl do holeně. Popadl Donnu, odstrčil hlídače u dveří a oba vyběhli nahoru. Byli pryč.
Místnost ztichla. “Ach jo,” povzdechla nešťastně Diktátora. “Zrovna, když jsem jim chtěla říct, že je to apríl.”

Obrázek uživatele Aveva

Ke strojům!

Úvodní poznámka: 

Ehm, toto je komiksový ekvivalent k drabblu - strip.
A doufám, že odkaz na něj nebude nikomu vadit, jestli jo, klidně mě vyhoďte :o)

Drabble: 
Obrázek uživatele sos

Avevin velkolepý projekt

Avevin výtvarný talent je s DMD neodmyslitelně spojený a zaslouží si trochu té publicity. Proto si dovolujeme upozornit ty z vás, kdo stále prožívají abstinenční příznaky, na její velkolepý projekt.
Kdo zatím nezná hlavní postavy, může se s nimi seznámit zde.

Obrázek uživatele Danae

Snící Diktátora

Avevě k narozeninám. Díky za Chrám.

Posledních třicet nocí měla Diktátora neklidné sny. Znovu se v nich vracela do podivné svatyně za hranicí časů. Znovu prožívala osudy různých osob v jediný den, kdy se slunce propadlo do nebes. Byla novic i kněžka. Oběť i velekněz. Boží bojovník i žebrák. Zabíjela a mučila. Prala a prodávala květy. Žvýkala a pohřbívala mrtvé. Bezděky přemítala nad svými sny i ve dne. Iritovalo jí to. Snící Diktátora je neefektivní. Nepodařilo se nalézt lék, který by ji snů zbavil. Doufala, že to skončí jako loni. Dnes, v Den Diktátořina Triumfu, který završil dubnovou revoluci. Zítřejší noc snad bude opět beze snů

Obrázek uživatele Julie

Anonymita

Nebylo to jednoduché. Podzemní hnutí jí sem propašovalo chytrý telefon, který ukradli jedné výstřední milionářce. Ani oni nesměli vědět, k čemu ho potřebuje.
K síti se připojila prostřednictvím devatenácti proxy serverů. Tři z nich byly v sousední dimenzi. Jeden nikdy neexistoval.
Neodvážila se nic psát na papír. Ťukala do dotykového displeje. Všechno trvalo strašně dlouho, ale postupně se zlepšovala.
Z mobilu pravidelně mazala paměť. Pofňukávala pokaždé, když zmáčkla delete. Neměla zálohy.
Telefon byl nastavený tak, aby se smazal, když někdo špatně zadá PIN.
Stejně ji jednou odhalí. Věděla to. Jenomže Vzora potřebovala novou identitu. Nedokázala psát, když ji všichni sledovali.

Obrázek uživatele Ebženka

Doktor přemožen

Pro Lunkvil.

Doktor vystrčil poslední reptající vězeňkyni, rychle zamkl dveře, zmáčkl několik páček a pak se s úlevou zhroutil na řídící panel. Po chvíli, když mu obě srdce přestala bušit jako zběsilá, se zhluboka nadechl a s úlevou se protáhl. Teď by si dal...
"Čaj?" ozvalo se zezadu.
Ztuhnul. "Jak jste se dostala zpátky?"
"Hmmm... prostě tak..."
Myslel jsem, že jsem vás vyhodil všechny!"
"Já nejsem všechny. Já jsem Nepřítel. Tedy teď už asi zase jenom Beta. Zlá Beta."
"A kdybych vás vyhodil na další zastávce?"
"Však víte. Dejte si radši čaj," řekla Beta konejšivým hlasem.
Zhluboka se napil. Byl skvělý.
"Koláček?"

Obrázek uživatele Rebelka

Nesmělý věznitel

Když Doctor zničil Avevinu totalitu, zavřel její členky do zapadlé místnůstky v útrobách Tardis.
Upřímně – tu místnůstku nenáviděl. Ještě upřímněji – k smrti se jí bál.
Proto se mu teď klepala ruka, když tichounce klepal na dveře.
„Ehm… dámy? Nástup?“ špitl.
Rozzuřené pohledy se do něj zabodly jak oštěpy.
„Co zas chce?“
„Beztak potřebuje zavázat kravatu.“
„Nebo má roztrhaný ponožky.“
„Nebo timelordí rýmičku.“
„Pověz, žes zas někde rajzoval a nevzal si šálu?“
„Ale ta byla čtverky…“ zaprotestoval, ale hned se vzpamatoval. „Jen jsem vám chtěl říct, že vás propouštím zpátky na Zem,“ zadeklamoval.
„Radši obětovat planetu než tohle…“ dodal velice tiše.

Obrázek uživatele Lunkvil

Nezvedený potomek

Poznámka: Doufám, že mi projde to poněkud volnější pojetí zadání. A taky prosím omluvte absenci nějaké úžasné myšlenky.
-----------------------------------------------------------------------------
Maminka nešťastně koukala do žákovské knížky.
Při hodině slohu nedává pozor, vyrušuje a nechce psát podle zadaného úkolu.
Zhluboka si vzdychla. Poznámka nezněla kriticky, ale ona uměla číst mezi řádky. Když to bude pokračovat stejným způsobem, bude mít synáček v životě pořádné problémy. Musí ihned rázně zakročit.
„Takhle to dál nejde, Vojtíšku. Víš přece, že bez slohu v dnešní společnosti neobstojíš. Proč neposloucháš paní učitelku?“
„Když mě to nebaví psát,“ přiznalo dítě zkroušeně.
„A co to vlastně probíráte?“
„Procvičujeme základy oslavných komentíků…“
Mamince se před očima udělaly mžitky a při představě, co by tomu řekli v práci, omdlela jako špalek.

Obrázek uživatele Julie

Těžký život brontosaura

Polda: „Mám hlad. Kručí mi v bříšku!“
Polda: „Já taky. Včera v noci jsem vůbec nemohl spát.“
Polda: „Všechnu zeleninu sežere!“
Polda: „A nechává jen košťály.“
Polda: „Ta druhá není o nic lepší. Držej dietu. Prý aby byly krásné, štíhlé a zdravé.“
Polda: „Vzpomněly si na tu brokolici?“
Polda: „Jo, ta druhá ji vyhodila.“
Polda: „Tak ji vytáhneme z koše!“
Polda: „Ehm…“
Polda (podezřívavě): „Co?!!“
Polda (provinile): „Když já měl vážně hlad!“
Polda: „Pch…“
Polda: „Mrzí mě to.“
Polda: „No jo, no.“
Polda (mrk, mrk): „Vážně.“
Polda: „Musíme s tím něco udělat.“
Polda: „A co?“
Polda: „Budeme jim nadlehčovat váhu?“

Obrázek uživatele Lunkvil

Doručitelka

Poznámka: Navazuje na toto.
------------------------------------------------------------------------------
Byla hluboká noc. Po emocionálně vypjatém dnu většina osazenstva spala hlubokým spánkem. Včetně bdělých hlídek.
Ne tak ministra financí. Ukryla listy papíru hluboko ve výstřihu a odhodlaně vyrazila na cestu ztichlými chodbami paláce. Se zatajeným dechem sestupovala hlouběji do jeho útrob. Ve sklepení už dlouho nebyla. Nemusela sem, co se podařilo zažehnat hrozící státní bankrot.
Dorazila k mřížím a tichounce čtyřikrát zaklepala.
Vězeňkyně byla v mžiku na nohou a hltavě se vrhla po přinesených komentících.
Ministra se tiše vytratila. Až u schodů ji dohonil hlas Vzořina poděkování. Zarazilo ji to. Už dlouho neslyšela, že by jí někdo řekl: Díky, Danae.
------------------------------------------------------------------------------
Věnováno komu jinému než Danae...

Obrázek uživatele Gary Stu

Krásný zločin

“Já nevím. Nemusí být příbuzný. Jak to mám vědět?”
“No ale ta podoba - nezdá se ti, že sou si fakt podobný?”
“To jako, že mají čtyři končetiny a hlavu?”
“Ale né, podívej se na ty rysy a tak...”
“Na to sou teď moc daleko - oni tak rychle utíkaj.”
“Ale objevili se skoro současně, pamatuješ?”
“Jasně že jo. Od tý doby od nich nemá člověk pokoj.”
"Kálej na koberec."
"A demolujou akvárka.”
“A flušou kafe."
"A vůbec..."
“Takže to byl od Nepřítele opravdu skvělej nápad.”
“Jasně, elektrický tyranosaurus pro Zářnou Vzoru - přímo skvostný nápad. Jenom kdybysme ho nemuseli každou chvíli natahovat...”

Obrázek uživatele Julie

Výkon spravedlnosti

Totalitní nejvyšší státní obviňovatel se zhluboka nadechl a začal přednášet:

„Za zločin reptání proti nejmilostivější Diktátoře, za zločin hanění fialové barvy, za zločin stýskání si na deštivé počasí před nejmilostivějším Garym, za zločin týrání brontosaurů, za zločin stát podrývajícího sušení ponožek, za krádež toaletního papíru a v neposlední řadě za strašlivý čin rozptylování Zářné Vzory při psaní odsuzuje se k smrti.“

Odsouzenec zoufale svěsil hlavu.

„Máš jenom provaz,“ šťouchl do odsouzeného povzbudivě žalářník. „Tuhle jednoho za zneuznání díla Vzorný Zářivky upálili. A navíc vod tý doby, co nejmilostivější Diktátora místo posledních mouder rozdává bonbony, nejsou popravy už zdaleka tak strašný.“

Obrázek uživatele Lunkvil

Nervy v háji

poznámka: Mám takový čistě subjektivní pocit, že zadat desetinu slov je trošku moc. Potom z toho lezou takovéhle krkolomné věty.
Tohle drabble se opět kloní spíš ke kategorii BJB, nicméně sama sebe jsem překvapila, že má dokonce náznak pointy.
----------------------------------------------------------------------
Ivan Žalud si to potřeboval jednou provždy vyjasnit. Zamířil proto přímo na personální.
„Volno,“ ozvalo se z kanceláře.
„Tak jak to je? Mám výpověď, nebo ne?“ vyhrkl.
„Uklidněte se,“ vyzývala ho úřednice. „To víte, ty roztrhané rukopisy Diktátoru nepotěšily. Musíte hledat štěstí jinde.“
Beze slova se otočil jako na obrtlíku a praštil za sebou dveřmi, až se sypalo sklo.
Sebral své antistresové krychle, zamával kolegům na rozloučenou a byl ten tam.
Hned za rozbřesku vyrazil s košíkem do lesa. To je na slabé nervy nejlepší. Práce kritika je náročná a on si musí dávat pozor, aby příště dílo jenom ztrhal.

A/N: Věnováno betám a spřáteleným profesím.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Krušný život

Bojovala s tím. Trpěla. Sužoval ji hlad, zima a samota. Nemohla říci, že trpí jako zvíře, protože zvířetem nebyla. Jen šla dál životem svým vlastním tichým a vytrvalým způsobem.
Neznala nenávist. Emoce jí byly cizí. Přesto však tušila přítomnost své věznitelky a snila o dávných a lepších časech. O dobách, kdy měla dostatek potravy. O dobách, kdy utěšeně rostla.
Někdy její mysl zabloudila i do dob ještě vzdálenějších. Do staré vlasti nedostupných vrcholků, kde její výměšky byly nejvzácnějším nektarem uctívaným jako ambrózie.
Někdy dokázala zapomenout. Zapomenout a být jen obyčejnou tibetskou houbou.
Někdy – za dlouhých zimných večerů – snila o pomstě.

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A