Městské legendy

Obrázek uživatele Lodní šroub

UB-85

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Drabble: 

Ponorky jsou fascinující přístroje. Pohybují se ve vodě jako letadla ve vzduchu, ale protože pod vodu moc nevidíte, mají oproti letadlům jistou výhodu. Ponor řídí balastní nádrže; načerpáním vody změníte jejich hustotu a vztlak.
První vrak jsme našli kousek od pobřeží.
Nikde žádná díra.
Smithy tvrdil, že tuhle při vynoření skoro před sto lety přepadla červenooká rohatá mořská potvora. Posádka ji zahnala střelbou a zuby nehty držela ponorku nad vodou, než je posbírala britská válečná loď.
Starej Janssen řekl, že o tom v životě neslyšel.
Ale radši jsme fofrem položili kabel a zdekovali se pryč.
Jak dlouho žijí mořské potvory?

Závěrečná poznámka: 

Není to pravda, ale mohla by být!

Mějte se před nimi na pozoru!

Úvodní poznámka: 

Vlastně trochu vykrádám své starší nápady. Ale když PAVOUK, tak jsem si nemohla pomoci.

Drabble: 

Možná tu organizaci neznáte, ale určitě už jste slyšeli o tom, co dělá.
Jednoduše škodí. Ubližuje. Zabíjí. Protože ONI nenávidí lidi a celé lidstvo.
Frustrovaní zatrpklí jedinci. Mrzáci. Nevyléčitelně nemocní. A všelijací, co jsou prostě od přírody zlí.
Přece jste také slyšeli o jehlách nakažených HIV. O lidech svrhávaných z mostů či do tunelů metra. O záhadných otravách.
Říkají si PAVOUK. Perfektní a výborně organizované útočné komando.
Vlastně by měli mít jméno v angličtině. Ale ve vedení je prý Čech.
Každopádně pavouky mají rádi. Ty jedovaté. S oblibou je sem pašují. Třeba v exotických rostlinách nebo v ovoci.
Nechcete banán?

Závěrečná poznámka: 

A vůbec. Třeba je to Perfect And Well Organized Union of Killers. Akorát teda to v je dvojité.

Jak zajistit potomstvo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vůbec neříkám, že to není bjb - blbost jak banán.
A vlastně jsou tam i "krásné starosti", ale co nadělat, banány jsou na řadě.

Drabble: 

O budoucnost potomků je třeba se řádně postarat. Takže co by tak bylo nejlepší?
Možná nějaká pěkná sazenice. Dejme tomu fíkus, to je útulné místo. Tam se dětičky v klidu vyvinou a pak se jednoho krásného dne rozletí do širého světa. Když se vybere vhodný stromeček, bude to někde daleko, kde nebudou mít přirozené nepřátele. Zato tam bude plno těch velikých tvorů na dvou končetinách, co mají tak chutné masíčko a krev.
Veliká, strašlivě jedovatá pavoučice spokojeně pokývala hlavohrudí a zacvakala kusadly. A kdyby tohle náhodou nevyšlo, na příští snůšku čeká méně efektní, zato osvědčené místečko. Staré dobré špičky banánů.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Kdo by neslyšel o tom, jaké strašné věci se skrývají ve špičkách banánů? A pokud neznáte děsivá vyprávění o strašně jedovatých pavoucích, co vlezou lidem do baráku a tam se namnoží, tak například tady: https://magazin.aktualne.cz/kuriozity/koupili-dum-snu-bydlelo-v-nem-ale-...
i když moje oblíbená legenda je právě o rostlině přivezené z tropů, která byla plná pavoučího dorostu a jednoho dne pavoučci vyletěli a rozprskli se po celém bytě.

Obrázek uživatele kytka

Fantom z Viničné

Drabble: 

Zajděte na skleničku do studentské hospůdky Utery, přisedněte si ke komukoli a zeptejte se ho na Fantoma z Viničné. Popíše vám shrbenou postavu ve starém laboratorním plášti, která se po setmění zakrádá chodbami v suterénu fakulty.

Podle studentské legendy je Fantom skutečný přelud, oběť nevydařeného pokusu mladého profesora Einsteina, který v budově míval pracovnu.

Můj spolubydlící vděčí Fantomovi za úspěch své diplomky. Usnul tenkrát v suterénu s rukopisem své práce na klíně, když čekal na školitele. Ráno se probudil, a našel v protokolech poznámky psané starodávným rukopisem. Postrčily ho správným směrem.

Běda však tomu, kdo zůstane přes noc z vypočítavosti.

Obrázek uživatele Julie

Cesta ven

Fandom: 
Drabble: 

Napřed si stáhni vlasy, aby se nám nepletly do cesty.
Použij podkladový krém.
Doufám, že máš pleť řádně vyčištěnou!
Korektor. Na ten ošklivý pupínek a trochu i pod oči.
Make-up. Nezapomeň ho řádně rozetřít. Nejlépe štětcem.
Oční stíny. Jedna barva, druhá.
Linky. Opatrně, nechceš mít přece červené oči!
Řasenka. Trochu zamrkat.
A pudr. Oblaka jemného pudru.
Druhá vrstva řasenky.
Konturka na rty. Hlavně zvolit stejnou barvu jako rtěnka!
Teď ta rtěnka. Obtisknout do kapesníku, aby nezůstávala na zubech!
Ještě zdravíčko.
A teď třináctkrát vyslov moje jméno
Otoč se.

Nemám ráda, když jsou neupravené. Na dokonalém make-upu vypadá krev vždycky lépe.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Na koleji

Úvodní poznámka: 

Pokud se mi podařilo vytvořit trochu děsivou atmosféru, což nemůžu zaručit, berte toto jako varování.

Drabble: 

V noci si raději zatahovala žaluzie. Věděla, že je nejspíš paranoidní, ale měla pocit, že protější dům slabě světélkuje, jako by měl auru. Ve dne ji naštěstí neviděla. Zato ji děsily postavy, které co chvíli vcházely dovnitř nebo vycházely ven. Všichni uhlazení, čistí, bezvadně oblečení. Se studenty, kteří bydleli na její koleji, je nešlo srovnávat. Navíc ty děsivé, chladné úsměvy. Všichni se tvářili stejně!
Jednou se odhodlala. Musí zjistit, co se tam děje! Vešla do recepce. Vrátná se k ní ihned obrátila.
„Přejete si?“ zeptala se s tím děsivým úsměvem.

Kateřina Z. byla naposledy spatřena 6. června 2011 v 17:23.

Závěrečná poznámka: 

Word i počítadlo svorně říkají 100 slov, tak doufám, že mi to uznají i Ó velké organizátorky.

Obrázek uživatele zana

Smutné nádraží

Drabble: 

Nádraží Praha - Vyšehrad už dlouho není oficiálně nádražím. Secesní budova se rozpadá, zarůstá křovím a nesečenou trávou. Vlaky tudy jenom projíždějí.
Ale někdy se stane, že vlak zastaví - třeba proto, že před ním není volná kolej. Většinou se pak zase rozjede a smutné opuštěné nádraží mine.
Výhybka na konci nádraží je ale někdy přehozená. Stává se to jenom zřídka, ale v tom případě vlak sjede z hlavní trati a zamíří na vedlejší kolej. Zmizí za nádražní budovou a pomalu jede dál mezi omšelé činžáky, kde nikdo nebydlí.
Takový vlak se už nikdy nevrátí. Jeho cestující přestoupili do seznamu pohřešovaných osob.

Závěrečná poznámka: 

To nádraží je kulturní památka...

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Táborové hry

Fandom: 
Drabble: 

Holčičky pištěly a s chichotáním pobíhaly po táborovém náměstíčku. Praktikantku Milenu bolela hlava. Rozhodla se, že zkusí na děti starý trik. "Pojďte, budeme si hrát na hřbitov."
Holčičky zmlkly, zaujatě sledovaly Milenu, když vykládala pravidla: "Lehnete si na zem, předstíráte, že jste mrtvoly, a kdo se první pohne, myje až do konce tábora ešusy všem. Kdo to vydrží nejdýl, nemusí si ho mejt vůbec."
A holčičky ležely, ležely, necukaly se, když do nich kluci šťouchali klackem, ani když jim zkoušeli nadávat. Nezvedla je večeře, ani večerní táborák.
Při vidině nemytého nádobí zatvrzele ležely, i když na ně vedoucí nasypali hlínu.

Neviditelný fandom: 
Městské legendy
Obrázek uživatele Julie

Štola na Americe

Úvodní poznámka: 

Varování: Nečíst v noci, nic pro slabé povahy.

Drabble: 

Bylo jich pět. Dvě holky a tři kluci. Přesně to množství, který v šestnácti stačí na to, abyste se nebáli vůbec ničeho.
Věděli, že tam nemají lézt. Jenomže Standa měl mapu. A konec konců to byla jen stará štola. I jejich tátové tam chodili. Ostatně to oni jim vyprávěli o Hagenovi.
Tak tam vlezli. Vybavení pěti čelovkami a hromádkou náhradních baterií.
Došli až ke kolejnici.

Okolo krku se jí svíraly ledové prsty. Snažila se je strhnout, ale ruce se jí bořily do prázdna.
„Zu den Maschinen,“ zasmál se esesáckej důlní mistr.
Mrtvej esesáckej důlní mistr.
Asi to nebyla jen legenda.

Závěrečná poznámka: 

Psáno na počest Josse Whedona a Cabin in the Woods.
Ve štolách okolo lomu Amerika je opravdu zavěšená kolejnice, na kterou když zazvoníte, vyvoláte prý ducha esesáka Hagena.

Obrázek uživatele Tyto Alba

Od teď už jen mír a šeříky

Seděl na střeše jednoho holešovického činžáku a sledoval město. Smrákalo se, ovšem on potmě viděl výborně. Právě v tomhle domě kdysi v noci skočil z pavlače na záda jednomu esesákovi. Štáfl v černé uniformě pištěl jako pominutý, točil se na dvorku dokolečka a nakonec utekl jako krysa dírou v plotě.

Když jsou sami, jsou poseroutkové.

Někde štěkl osamělý výstřel. Bylo po všem. Zařízení by měl strčit na půdu a jít. Němci prohráli a proslýchá se, že brzo sem přijedou Rusové. Praha, osvobozená Rudou armádou, nebude svého Péráka potřebovat. Od teď už jen mír a šeříky a svobodný život pro všechny.

Obrázek uživatele Lejdynka

Ledová voda Vltavy

Vltava je ledová, nejledovější, splývavá, sladká.
Plyne lehce její hladina, plyne klidně.
Pláče, lká, bublá, blábolí vlnami.
I slepý slyší její hlas.
Vlevo od splavu bydlí vodník Vltavín.
Legenda.
Žalostně klokotá do mlhy.
Mlýnské kolo klape, tklivě a melodicky.
Nostalgie.
Vltavín sleduje vlnky, láká labutě blíž k splavu, lapá lelky, lenoší.
Chladí si čelo v Lehounké Splývavé.
‚Kluku!‘ volá mladá slečna od průplavu. ‚Kluku, plav! Plašíš lidi!‘
A tak plave.
Plyne jako splávek, pod lampu na splav.
Pláče kalně, bolavě, tesklivě. Ten kluk! Neklid! Vlnivá lidská síla!
Plave tu všelicos. Spadlé listí, láhve, nedopalky.
Lidské blebleble.
Slzy v ledové Vltavě.
Sliz. Zelená hladina. Nelíbí!
Ale co dělat. Slepě klnout? Zlobit se?
Kleknout a lkát?
*
Plavná loďka. Splývavá. Ladná víla.
Letí klidně po hladině.
Lodník Ladislav. Naklání se na zábradlí.
Plive dolů.
Je mladý, má sladký vzhled, ale –
- kleje jako by byl bláznivý.
Nedopalek plácl sebou o vlny.
Pak láhev levného alkoholu. Poloplná.
Vltavín přihlíží.
Letí to – PLESK!
Au! Bolí! Hlava bolí, boule!
Vltavín slzí bolestí.
Plavajzníku! To se nedělá! Poplaveš!
PLESK! PLÁC!
DOLŮ!
Plav, člověče!
Plašíš líny, pliveš a kleješ!

Lodník klesl pod hladinu.
Pohlazení ploutví.
Klesá
klesá
klesá...
Vltavín vyhrál.
Naposledy.
A ledová voda Vltavy
plyne dál klidně
staletími.

Obrázek uživatele Wee-wees

Pitva

Poznámka: BJB. Morbidita úměrná tématu.

Rudolf si vždy užíval svoji práci, ale tohoto „klienta“ si vychutnal mimořádně důkladně. S nadšením okukoval tělo na pitevním stole a úvodní řez ve tvaru Y vedl obzvláště precizně.
„Pěkné, pěkné,“ pobrukoval si spokojeně, „nekuřák. Dokonce vlastní apendix.“
Potom se chvíli ozýval jen skřípot pilky, rozřezávající hrudní kost - a zvuk stříkající vody ze dvora, kde Bertík zatím drhl jejich milované auto, černé jako uhel.
„Bertíků,“ zatrylkoval Rudolf šťastně, „chystej led! Za chvíli budou jatýrka!“
A zatímco Bertík klusal do mrazáku pro led, obrátil se Rudolf na ztuhlého etnologa na svém stole.
„A máš to, blbečku. Já ti dám městská legenda.“

Rok: 
2011
-A A +A