Jakmile se postava vynořila zpoza papírů věděla, že se nezmýlila, byl to Dante.
„Dante! To jsem já Eleanor.” radostně spustila.
„Chodili jsme do stejné třídy pamatuješ?” nedala mu žádnou šanci odpovědět, protože hned pokračovala, „byla jsem to já, kdo s tebou dělal závěrečnou zkoušku. Měli jsme za úkol splnit jednoduchou žádost a pak její hotovou podobu poslat tomu, kdo o ní požádal. Sice mi simulace šli úplně v pohodě, tehdy bych ale vytvoření příběhu naostro nedala, kdyby nebylo tebe,” dalo by se říct, že ze sebe téměř vychrlila.
Dante ale mlčel a Eleanor si uvědomila, že něco není v pořádku.