DMD č. 8 pro 8. 4. 2019. Téma: Pelyněk

Obrázek uživatele Queen24

Můžu to sníst?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejlepší inspirací je prostě někdy sám život :) i když, dobře, přiznávám, že jsem si tam ten Pelyněk trošku napasovala no... xD snad mi to projde.

Drabble: 

,,Slečno, můžu se zeptat? Ty květy jsou jedlé?" Paní uazuje na svůj dort. ,,Ano, většinou na zdobení používáme jedlé květy. I když... Tenhle dort máme nově... Já se vám radši zeptám."

Přijdu k baru. ,,Co to je, ta bílá kytka na tom malinovym?" Kolega zvedne hlavu. ,,Co já vim, nějakej pelyněk... Proč?" ,,Pani to chce sníst." ,,Hele, fakt netuším, zeptej se Aničky, ta to pekla."

Vrazím do kuchyně se stejnou otázkou. ,,Ten ale pekla Bára, ne já."

Vrátím se na bar. ,,Pekla to Bára." Kolega protočí oči a sáhne po mobilu.

,,Je to květ meruňky. Je jedlý. Může to sníst."

Závěrečná poznámka: 

Jedna nevinná bílá kytička... xD
Konkrétně to byl snad údajně rozmrazený jedlý květ nebo tak něco.. No prostě, MŮŽE SE TO JÍST a to je hlavní informace že xD

Obrázek uživatele Owes

Karpaty

Drabble: 

Probuzení na ovčí houni nikdy nevěstilo nic dobrého.
Tentokrát to vypadalo na zlámaná žebra a chalupu místního felčara, kam mě laskavě dopravil někdo, kdo moje tělo našel v horách.
Stařec mi přinesl pohár s odporně hořkou tekutinou.
Třetí doušek jsem musel vyplivnout.
„Zbytečně moc pelyňku.“
Zamračil se.
„Co taký panáček može vědít o lektvárech, ha? Drž sa svojho řemesla!“
„Dobrá. Příště nahraď polovinu množství pelyňku třezalkou, přidej lžíci makového mléka a častěji míchej - máš to sražené.“
Zamračil se ještě víc.
„Panáček je študovaný?“
„S vyznamenáním.“
„A co potém hladá v takej ďuře?“
„Vampýry.“
Stařík se přežehnal.
K obědu uvařil česnečku.

Obrázek uživatele Rorico

Účinky lektvaru neznámé

Úvodní poznámka: 

A neb děti, dávejte bacha co vám kdo/si dá do pití ;)

Drabble: 

Jindra dokončil vaření lektvaru, jehož recept náhodou zachránil z chatrče podivína v lese. Lektvar sestával z vraního oka, pelyňku a konopí rozvařeném v pálence po určenou dobu.
Jindra si nebyl jistý, jestli správně vyluštil v rozmazaném textu účinky lektvaru, ale měli posilovat zrak a bystřit mysl.
Ochutnal tedy.
Krom hořké pachuti ale nezaznamenal žádný zajímavý výsledek.
Mezitím do místnosti vešla Terezka a usadila se na truhlu.
"Rád Tě vidím Terezko,"
Pak přišel Jan Ptáček a zavěsil se za nohy ke stropu.
"Zajímavé,"
Následoval kůň jedoucí na panu Hanušovi.
"Eh..."
Pak dorazily i lesní žínky nesoucí faráře Bohutu.
"Ale proč ne!"

Obrázek uživatele Lomeril

Za bouře

Fandom: 
Drabble: 

Dveře se otevřely a k Rykovi dolehlo zakvílení větru. Zvedl se, opřel se o hůl a dopajdal do předsíně. Irena si tam právě sundávala klobouk.
„Máš to?“
Zvedla kožený vak. Do vesnice to nebylo daleko, ale celý den zuřila bouře a vichřice, jakou hned tak nepamatovali. A samozřejmě že přesně takový den si jejich děti vybraly, aby onemocněly. Protože Rykovo staré zranění vždycky ve vlhkém počasí zlobilo nejvíc, vydala se do vsi Irena.
„Na žaludeční křeče mi bylinkářka dala jen pelyněk, ten jediný jí nezplesnivěl. A vrbovou kůru proti horečce. Jen co ten liják poleví, přijde se na ně podívat.“

Artemisiina arteterapie

Fandom: 
Drabble: 

Holofernés se zmítá, snaží se obě ženy ze sebe setřást, ale není mu to nic platné. Judit pracuje soustředěně. Chce to sílu, ale má ji dost.

Mohl by je někdo vidět, je proto třeba kořist zabalit a urychleně zmizet.

Salome si pohrdlivě měří uťatou hlavu Jana Křtitele.

Sísera poklidně spí. Jaél mu nezúčastněně zatlouká do hlavy hřebík, skoro jako by si spravovala sandál.

Někteří by sis o ní myslili, že po tom všem, co prožila, bude nutně zahořklá. Vůbec ne. Ve svém oboru se dokázala dobře uplatnit. Její obrazy byly žádány. Malování ji bavilo. Jen si prostě vybírala určitá témata.

Závěrečná poznámka: 

Možná jste poznali - jedná se o Artemisii Gentileschi.
Obrazy a informace viz zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Artemisia_Gentileschi

Krize s puberťákem

Úvodní poznámka: 

Dnes mi to opravdu nemyslí a téma nikde. Čili se přiznávám, že toto je tak nějak moje reakce na dnešní den a zoufalý výlev a snaha o bod. Nic víc.

Drabble: 

Jsem zoufalá. Jsem totálně zoufalá ze své trapné pubertální patnáctileté dcery. Řekla bych, že už jsem snad zkoušela úplně všechno. Už ale nevím co s ní, jelikož nic nezabírá.
Zkoušela jsem to po dobrém. Hodiny a hodiny jsem do ní hustila moudra o životě a ona stále hledala svůj mozek na druhé straně hlavy. Sebrala jsem jí telefon, řešila to zákazy, dokonce u nás proběhlo i násilí, ale už od prvního roku svého života zkouší nejspíše hru Kdo z koho.
Vše bylo bezúspěšné.
Možná by potřebovala zjistit jaký život ve skutečnosti opravdu je.
Vyřešeno.
Dostane dnes místo večeře pelyňkový čaj.

Obrázek uživatele Ilian

Jsi jako květina

Drabble: 

Azula a Ty Lee seděly na pláži a pozorovaly západ slunce.

"Nechápu, proč mě žádný kluk nechce!" postěžovala si Azula už asi posté. "Jsem perfektní partnerka! Dokonalá a ještě k tomu princezna!"

"No, to je všechno pravda!" začala Ty Lee nervózně. "Víš kluci jsou... Ty jsi totiž jako taková květina-"

"Máš pravdu! Jsem jako růže, krásná, ale taky nebezpečná! Bojí se mě a to je správně. Ale to jim přece nebrání v tom, aby se mnou chodili!"

"Jo... asi máš pravdu," přikývla Ty Lee a byla ráda, že Azula nepřišla na květinu, kterou měla na mysli, totiž jednu hořkou bylinu.

Obrázek uživatele Elrond

Novinka na trhu

Fandom: 
Drabble: 

Sady Rukolína Veverky byly velmi oblíbené malými hobiťaty, který chodilá krást zralé třešně, švestky, meruňky, ryngle a jablka. Dospělí hobiti zase chodili kolem a obdivovali letošní bohatou úrodu a rokovali, že tento rok bude kořalka zdaleka znamenitější než loni. Rukolínova kořalka byla vyhlášena široko daleko a jezdili pro ni až z Hůrky.
Letos však Rukolín založil navíc malá políčka poblíž svého domu. V jednom řádku rašil fenykl, v dalším anýz a taky pelyněk.
„Brýtro, Rukolíne, co letos chystáš?“ zeptal se souseda Jindra Peloušek a nahlížel zvědavě za plot.
„Mám takový nápad. Určitě to bude hit letošních dožínek.“ prorokoval Rukolín směle.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Příběh jedné lásky

Drabble: 

Bylo to jako letní jitro nádherné
A slunce jako by prozářilo noc
Myšlenky pokojné i rozverné
Tehdy mě nenapadlo volat o pomoc

Ta čistá radost, jednostranná, já vím
Jevila se jako kouzelný sen
Krásné je necítit na chvíli tíhu vin
A jen tak prožít klidný bezstarostný den

Však stejně tu něco bylo a já to cítila
Něco v koutku duše, co není vidět jasně
Idea ztracená, vytržená, zbloudilá
Co s citem, když nestačí mi básně?

Ale všechno nás jednou dožene
A sladké na jazyku hořkne jako pelyněk
Nikdo nejde cestou života bez břemene
Ale někdo se i přesto tváří nevinně

Obrázek uživatele estriel

A Taste of Heaven

Drabble: 

The first time Javi beats him at Worlds, Yuzuru can't quite believe it. It's surreal, walking backstage without the satisfaction of victory. There is bitterness in his mouth, like the wormwood mother makes him drink for upset stomach, and momentarily, Yuzuru wants to scream.

But then he sees Javi's face, the surprise, the pride, the sheer happiness as Javi steps towards him.

Suddenly, he's crying, even as he insists he's not, so afraid Javi will misunderstand.

"You're always the champion in my heart," Javi says, craddling him close, and Yuzu realizes that even the bitterest pill can taste like heaven.

Závěrečná poznámka: 

Inspired by this: https://www.youtube.com/watch?v=ejHhCWEKX2k (first hug) Also, Javi actually said that. IN REAL LIFE. Now tell me they're not in love.

Obrázek uživatele Owlicious

Boží soud

Fandom: 
Drabble: 

Symbol vysvobození - beránek - se jí s hořkými bylinami.
Snad aby si uvědomili, že svoboda je vykoupená utrpením.
Tři dny po odchodu z Egypta zjistí, že hořká voda se nedá pít.
Proto se hořkost stává symbolem prokletí, symbolem zla.
Zákon měl být učebním materiálem, jak se hořkosti vyhnout - v komunitě i ve vztazích.
Žárlivý muž mohl předvést svou ženu před kněze, aby vypila číši hořké vody.
Pokud byla žárlivost neoprávněná, nic se jí nestalo.
Pokud se provinila, trestem měla být ztráta plodu a plodnosti.
Snad právě proto ta, která v cizině přišla o své syny, žádá, aby ji sousedé jmenovali Mara.

Obrázek uživatele Zuzka

Léky na hanbu

Úvodní poznámka: 

Jiná Maria než předchozí Maria... (z nahrazované Falešné identity)

Drabble: 

Po několika divokých nocích, dobrodružném útěku a nocích chladných ale neméně divokých, Maria jaksi doufala.
I když se rozhodli ji rychle uklidit do ústraní, vykázat ji spolu s tetou do téhle mizerné chalupy. Mohl by stačit jeden kratičký dopis. Kdyby měla děťátko, třeba by se jí Henry ještě ujal.
V hloubi duše věděla, jak se rouhá. Přála si to kvůli sobě samé, ne kvůli novému životu.
Dny se přelily ve věčnost, přání uletělo oknem. Svět zhořkl. Maria zahořkla též. Nákaza od tety Norrisové. Dvě zapomenuté navztekané ženy.
Až po letech Marii došlo, kde ta hořkost začínala.
Čaj. Od prvního dne.

Obrázek uživatele tif.eret

V zahradě

Fandom: 
Drabble: 

Měl rád zahradu u svého domu, s desítkami bylin a keřů zasazených do úchvatných celků.
Jednou ráno v ní byl nalezen mrtev. Lékař určil jako příčinu smrti zástavu srdce.
Veškerý majetek připadl jeho manželce.

Ten muž přišel jednou zrána, prý si chce prohlédnout zahradu. Takové přání ji sice udivilo, ale souhlasila. Sledovala ho, jak pomalu kráčí k záhonu levandule. Chvíli rostliny pozoroval a pak se obrátil k ní.
„Váš manžel nezemřel na zástavu srdce. Zabila ho prudká alergická reakce na pyl z pelyňku. Vy jste o tom věděla a zasadila několik rostlin mezi levanduli.“
Zalapala po dechu.
„Půjdete se mnou.“

Obrázek uživatele Alistair Reuyter

Florence Nightingale

Drabble: 

„What does wormwood even look like?“
„A green, leafy plant,“ scowled the battlefield nurse.
„That´s... helpful,“ temporised Ritsuka in a dry voice, looking at the lush vegetation all around him.
“Is this it?” asked Mash suddenly, lifting something green.
“Yes! Very good!”
“What do you even need it for, anyway?”
„To heal my patients at a distance,“ she explained, and began stuffing her pepperbox revolver full of the plant.
„You want to heal someone by shooting him?!“
„Why not?“
Ritsuka only hoped he wouldn´t get injured. Knowing Florence Nightingale, she would try the method.
And it would probably even work.

Obrázek uživatele HCHO

Závisti, tvé jméno je Kamila

Úvodní poznámka: 

Předchází: Bolavá témata

Už bylo na čase, aby blondýnka "příjemný den" dostala konečně nějaké jméno.

Drabble: 

Vysoké podpatky jsou skvělá věc, dělají dokonale dlouhé nohy. Ale tiše, po špičkách, se v nich našlapuje špatně.
Co má ona, a já ne? Je tu první den a tyká si s nejvyšším šéfem.
Pohodila hřívou zářivě lesklých blond vlasů a naklonila ucho ke dveřím. Pochytila jen něco jako: dodavatel, odběratel, procento.
Diktuje jí dopis? Zamračila se. Ona umí i těsnopis? Závistí ji začal bolet žaludek.
„To má náměstek, Kamila ti to najde,“ ozvalo se za dveřmi.
Kamila láteříc na podpatky, zapadla do své kanceláře. Když vyhledala Evě příslušné papíry, vyňala ze zásuvky lahvičku žaludečního likéru a zhrzeně si přihnula.

Závěrečná poznámka: 

Dneska to šlo ztuha. Pelyněk je jen v žaludečním likéru a zkracování mne dohnalo k zoufalému přechodníku (snad není blbě...)

Následuje: Kompromis

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 9 – I sehnula se dívka pro květinu

Drabble: 

„Je čas zabíjet i čas léčit,
čas bořit i čas budovat.“
Kazatel 3;3

Byl nádherný letní den. Poutníci opustili památnou lípu a pokračovali dolů po aleji pojmenované po české královně. Slunce zářilo a v korunách stromů se proháněl vítr.
Veveruška se toulala po louce svažující se k Podzámeckému rybníku. občas se shýbla, aby obdivovala nějakou květinu. Z kopretin si uvila věneček, pampeliškový posadila na hlavu Motýlkovi.
Potom objevila šedavý pelyňkový trs. Otrhala téměř všechny rostliny.
„Proč trháš ten plevel?“ zeptal se Stopař.
„Je léčivý. Bude se hodit, pokud nám nebude dobře.“
„Je čas léčit i čas trhat,“ citoval Kněz.

Obrázek uživatele Envy

Plevel

Fandom: 
Drabble: 

"A ven!" Čílí se babička. "Mazejte pryč z kuchyně! Běžte mi radši pomoc vytrhat plevel na zahrádce!" Rozdá mezi děti rukavice a ty už běží se smíchem z domku. Babička si oddychne a začne se nyní v klidu věnovat připravovaným buchtám. V hlavě propočítává co bude ještě muset nachystat než dorazí mezigenerace.

Džbán vody s citronem a mátou. Rozmarýn k masu. Pelyňkový čaj pro Matěje...

Z přemýšlění ji vytrhne až když oknem spatří vnoučatu u části zahrady s bylinkami. Ihned vyběhne, a žene jejich: "Ale vždyť to nejsou žádné pěkné kytičky!" Zrovna ten pelyněk se jí ale už zachránit nepodaří.

Trocha soukromí

Drabble: 

Eleonora pluje ulicí v overalu medové barvy a korálkových sandálech na podpatcích. Vypadá úžasně. Proto se vyplatí snést trochu nepohodlí. Ale semafory snad stávkují.
Proklouzne rušnou křižovatkou napříč. Některá auta mine o milimetry.

V pronajatém apartmá odkopne sandálky a hodlá si vychutnat pelyňkový čaj s ledem.
Zazvoní zvonek.
Eleonora zůstane potichu.
Hádkovitý hlas oznamuje: „Bezpečnostní kamery zaznamenaly, jak procházíte křižovatkou.“
Eleonora uvažuje: „Nečipovaná černá kočka vzbudí podezření.“
„Za vlastnictví nezákonného softwaru a napojení na mezinárodní teroristické organizace …“
Eleonora odříkává zaklínadlo.
„… rozhodl lidový soud o okamžitém řešení vašeho případu!“
Ohlušující rána, plameny.

Salamandr na římse bručí: „Kam se poděla anonymita velkoměsta?“

Obrázek uživatele Remi

Romantické duše

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak tohle byla hrůza. :D bjb, ale já už fakt nemůžu

♪♫♪

Drabble: 

„Myslíte, že se jí ty kytky budou líbit?“ zvedl James svazek pelyňků. Nakonec tedy přišla na řadu i květomluva.
„Ne,“ ubezpečil ho Remus suše.
„Co se stalo s tvou romantickou duší?“ zasmál se Sirius.
„Myslíš třeba procházky při měsíčku?“ ušklíbl se Remus. „To mě nikdy moc nebralo…“
„Kdo mluví o procházkách?“ řekl Sirius a znělo to skoro nevinně. Skoro. Remus se začervenal, ale k odpovědi se nedostal.
„Vážně je ten pelyněk tak špatnej?“ přerušil je James. „Je za tím myšlenka…“
„Jednou jí to určitě dojde, brácho,“ ujistil ho s povzdechem Sirius. „Jenom nevím, kdo z vás toho bude litovat víc…“

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, pelyněk v květomluvě znamená něco jako "měli bychom se rozejít". Chudák James... ;)

Artemisia

Fandom: 
Drabble: 

Pelyněk roční (Artemisia annua) je bylina z čeledi hvězdnicovitých, náležící k podčeledi Asteroideae. Přírodní extrakt z pelyňku, artemisinin, patří mezi seskviterpenické laktony a používá se jako lék proti malárii. Prokazatelně účinný je zejména v boji s prvokem Plasmodium falciparum, ale i s dalšími druhy plasmodií.
O ničem z toho posádka Iásóna neměla nejmenší tušení. Jak by mohla? A to, co zachvátilo nicnetušící námořníky, vypadalo koneckonců jako obyčejná horečka. Vracející se v podivných několikadenních intervalech, vysilující a prudká, ale jen horečka.
Skoro jako by se duchové lesa nevzdávali bez boje.
A smrt druhů, sledovaná kapitánovýma bezmocnýma očima, byla hořká jako pelyněk.

Obrázek uživatele JednoDuše

Podivný příběh

Fandom: 
Drabble: 

Prošel podél pelyňků. Příliš pobíhal, protože potřeboval pojíst podmáslí. Pospíchal.

Polesný překvapen povídá: „Příště, prosím, pomaleji. Plašíte ptactvo, pane“.

Ptactvo? Promiňte. Příště patřičně přibrzdím. Podívejte, plevel!“ Pohledem pohladil pelyňky podél potoka. Ploštice popoběhly, ptáci poskočili.

Prosím, přestaňte pokřikovat. Povídám přeci, plašíte ptactvo. Prachem poletují, pípají, plácají perutěmi. Prostě potřebují poklidně pobýt!“, přísně pronesl polesný. Puškou pokynul po ptactvu.

Pobít? Prokristapána.“ Pohoršen potichu popochází po pěšině. Přemítá, proč polesný pobíjí ptáčky. „Prazvláštní postava“, pronáší potichu. Pohleďme, pelyněk. Podruhé. Přání potěšit plevel prostoupilo pánem. Prozpěvoval potichu pro plevel písničku: "Pelyněk, pýcha, pytel, pysk, pyl, Přibyslav".

Pelyněk postavě pěkně poděkoval.

Pán popil podmáslí.

Obrázek uživatele mila_jj

Kdo s koho

Úvodní poznámka: 

To se jednou sešli v hospodě dva biologové - jeden, co měl optický mikroskop, druhý, který snímkoval na elektronovém mikroskopu. A jak slovo dalo deci, získal rozhovor na vášnivosti.

Drabble: 

"Co dokážeš s těmi svými elektrony?"
"Všechno co ty a ještě hodně víc."
"Třeba vyfotit pylová zrna? Loni o prázdninách jsem vyfotil nádherný pelyněk. Zrovna když kvetl a alergici se mohli ukašlat."
"Jasně, pozlatím si a jedu."
"Bez toho to nezvládneš, máčko?"
"Když pěkně poprosíš, zvládnu. A kam se budou tvoje fotky hrabat na moji hloubku ostrosti! A na moje zvětšení. Až na vnitrobuněčnou úroveň. A i s chemickým složením."
"Ale moje fotky jsou barevné a tvoje jen černobílé!"
Elektronový mikroskopik pokrčil rameny a otevřel snímek v softwaru pro umělé přibarvování.
Optik se zašklebil, jako by polkl pelyňkové pylové zrno.

Závěrečná poznámka: 

Obrázek pelyňku v optickém mikroskopu,

pylové zrno břízy v elektronovém mikroskopu,

a pylové zrno v elektronovém mikroskopu, obarvené.

Myslím, že obrázky jsou nad slova.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Život je hořký, bohužel

Fandom: 
Drabble: 

Opíjíš se hořkou pravdou. Marně bloudíš přeplněnými ulicemi. Jak tupě zírají, naráží o beton zdí, které vytvořili. Ohluchlí z rámusu. Osleplí z víru obrazů. Bez chutě ze všeho, co už okusili. Bez citu v těle, které je odděleno od srdce. Mozek horečně zpracovává informace, které se rozplynou jako oblak prachu. Dráždivý a bezcenný.
Lezeš. Suneš se pomalu kupředu, nohy střídáš v kolébavém rytmu. Hlava nad tělem. Tělo nad hlavou. Mezi tím úzkost. Někdo je za tebou. Tahá tě to za nervy až ječí a trhají se. Zastavíš. Necháš ho projít. Nadechneš se. S námahou. Necháš stéct slzu. A jdeš dál.

Čas na lektvar

Fandom: 
Drabble: 

V chaloupce to bublalo hned v několika hrncích zároveň. Pokud chtěla v dnešní době uspět, musela rozšířit portfolium a diverzifikovat svoje zájmy.
Pohádkový les byl značně segmentovaný a ona neměla libý hlásek jezinek, vlastní rybníček vodníka ani atletické schopnosti vlka, aby mohla dostatečně konkurovat. Cukrovinek měly děti plné automaty a ty její postrádaly ty správné značky.
Právě ochutnávala pelyněk, anýz a fenykl máčené v alkoholu, který vybarterovala s myslivcem za kouzelné houbičky. Tělem jí proběhla vlna tepla a svět se opovážlivě zahoupal. To bylo ono. Produkt, který jí vynese věhlas až za sedmero horami. Možná je na čase ochutnat teenagera.

Květomluva

Úvodní poznámka: 

Hurá, hurá, konečně na počítači. To se mi to píše. Místo dvaceti minut mi to trvá pět, když je dobrá inspirace.

Drabble: 

Nevím jak to mají ostatní, ale některé osoby z mé rodiny mají pro mě pocitově blízko k určitým rostlinám. Třeba moje mamka je růže. Nejen proto, že je ráda dostává, ale protože je taková odtažitá a v případě potřeby vystrčí své trny. Tatínek byl jako slunečnice, majestátně se tyčil v krajině, nešel přehlédnout a byl srdečný a přívětiví. Ovšem třeba jedna z babiček mi nejvíc připomínala pelyněk. Navenek to vypadalo celkem v pohodě a normálně obyčejně, ale mockrát mě po návštěvách bolel žaludek a i dnes vnímám, že jsem u ní z vnoučat byla na posledním místě. A dodnes jsem.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Slova, slova, slova...

Drabble: 

“Pelyněk,” vyslovila zřetelně shovívavým tónem, kterým na něj obvykle mluvila, a podala mu nazlátlý kvítek. Vypadal drobně a nepatřičně v jeho ošklivé dlani.
“Pelyněk...” zopakoval poslušně a snažil se vytušit význam toho slova. Květina? Plevel? Bylo to jméno? Barva? Byl to výraz pro lék, nebo pro horečku, kterou lék tišil?
“Pelyněk...”
Převaloval zvuk na jazyku, a pochopil, co znamená pro něj. Hořkost v ústech, která každé slovo, které ho naučila, mění v kletbu. Živoucí hořkost pokrytou stříbřitými šupinami. Hořkost vyhnanou do květu. Hořkost, která zapustila kořeny, a tráví zemi kolem sebe.
“Pelyněk!” rozdrtil slovo mezi zuby a Miranda vyděšeně couvla.

Obrázek uživatele vatoz

Vodník a pentličky

Drabble: 

Inu, vodník měl zálusk na mladou Haničku. Bodejť by neměl, však to byla děvčica ak lusk. A hned za ní do mlýna, a dej mi pusinku, dám ti pentličku, pomýšlel na hanebné mucholování.
Ovšem mlynářova stará bába, ta měla kapku fištrónu, a jak byl vodník ve mlýně, navěsila na ona aj dveře sušený černobýl.
Ajaj, bědoval vodník, který se pachu pelyňku vždycká bojí, ovšem dveřmi ni oknem uniknout nemohl. Pak bába vhodila snůpek na kamna, až dým vyvalil se.
Po chvíli vodníkovo bědování ze sednice ustalo, a když později pak tam přišli, byl už dočista mrtvý.
Inu, dobře mu tak.

Stále větší touha po stále menším potěšení

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

své neupřímné omluvy si laskavě nech. Ani přinejmenším mě nezajímají. Chceš-li vědět, proč si tolik cením černého svědomí, zeptej se.
Je to jednoduché. Zatímco svědomí jako takové stvořil Nepřítel, hryzavé černé svědomí jsme vynalezli my. Nepřítel nechce, aby pacienti za své hříchy trpěli, on chce, aby si je přiznali (proto svědomí), litovali jich, přijali Jeho odpuštění a snažili se polepšit.
Lidé hřeší, protože věří, že jim to něco přinese. Nebo jen ze zvyku.
My chceme hřích, ale nechceme jejich potěšení. Chceme, aby se hnali za hříchem, ale zároveň aby jim jeho ovoce dokonale zhořklo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Závěrečná poznámka: 

Nadpis je citát z C. S. Lewise.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Rituál

Fandom: 
Drabble: 

Místnost je malá a temná. Je nás tu minimálně dvacet. Ve středu sedí dlouhovlasý muž v tunice a plátěných kalhotách. Postupně z tašky vytahuje svázané otýpky sušených bylin. Trvá jen chvíli, než připraví vše potřebné. Ukazuje nám svázané byliny. Pelyněk a šalvěj. Šalvěj má pročistit prostor i mysl. Pelyněk je ten, který přinese vize.
Někteří zúčastnění se usmívají. Nevěří mu.
Bylinky podpálí a hodí do plechového kotlíku. Kožený buben dodá rituálu rytmus. Je tak jednoduší upadnout do transu.
Jsem v lese, je jaro. A najednou běžím. Léto, podzim, zima. Období se rychle střídají okolo mě. Nebo snad tak dlouho běžím?!

Závěrečná poznámka: 

Ano, toto je reálná zkušenost, nic jsem si nevymyslela, jenom ty vize v reálu ještě pokračovaly. Taky jsem mluvila se sokolem. A lezla po mega dlouhým žebříku. :D

Obrázek uživatele Piskor

Rozhovor ve skleníku

Drabble: 

Ještě večer po zařazování se Michelle vydala na její nejoblíbenější místo v Bradavicích – do skleníku. Našla tam toho, koho hledala. Svou bývalou kolejní ředitelku a učitelku bylinkářství, profesorku Viburlinovou. Když uviděla Michelle přicházet, usmála se na ní.
“Maddie je v Mrzimoru,” spustila Mich.
“Slyšela jsem. Jaké byly prázdniny?”
“Super, byla jsem na bylinkářské expedici,”
“Víš co, nesejdeme se zítra u mě na čaj? Třeba pelyněk,” věděla že ten Michelle nesnáší.
“Radši kafe,...” vrátila jí to Mich.
“Musíme toho hodně probrat. Profesor Longbottom převezme za mě vyšší ročníky.”
“Aspoň že ty neodejdeš,”
“Ne, na to se ještě opravdu nechystám,” uklidnila jí.

Závěrečná poznámka: 

Jsem si vědoma toho, že postava tyká profesorce, je to takhle správně a zcela záměrně.

Stránky

-A A +A